načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Jan Herben – kronikář rodného kraje - Petra Nádeníčková; Táňa Slámová

Jan Herben – kronikář rodného kraje

Elektronická kniha: Jan Herben – kronikář rodného kraje
Autor: ;

Pokus o monografický portrét klasika českého realismu, novináře, literárního kritika, historika a romanopisce Jana Herbena (1857–1936) zachycuje jeho soukromý i tvůrčí život v ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  90
+
-
3
boky za nákup

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » CARPE DIEM
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 410
Rozměr: 20 cm
Vydání: Vyd. 2., (V Carpe diem 1.)
Spolupracovali: uspořádal Miroslav Hýsek
k vydání připravil Michal Huvar
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-863-6269-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Svazek obsahuje soubor krátkých povídek z počátku století (Cesta do hor a jiné povídky), jejichž společným motivem je snaha hrdinů vymanit se z životního stereotypu, a soubor drobné povídkové prózy pod názvem Povídky a satiry. Ve své prozaické tvorbě se Gellner opírá o skutečné postavy nebo události, jak je poznal ve svém okolí. S ironickým odstupem vypráví příběhy maloměstských rodin, jejich vdavekchtivých dcer a bohémských synků, zachycuje studentskou nevázanost i bídu nebo trapné historie drobných manželských nevěr. Většina povídek se vysmívá soudobým měšťáckým ideálům, morálce a šosáctví a tento ironický a hořce výsměšný postoj proti společnosti je charakteristický nejen pro tvorbu prozaickou, ale především pro jeho poezii.

Popis nakladatele

Pokus o monografický portrét klasika českého realismu, novináře, literárního kritika, historika a romanopisce Jana Herbena (1857–1936) zachycuje jeho soukromý i tvůrčí život v kapitolách o dětství, středoškolských a vysokoškolských studiích, dráze novinářské a spisovatelské. Čtyřem stěžejním knihám Jana Herbena (Moravské obrázky, Slovácké děti, Na dědině a Do třetího a čtvrtého pokolení) se autorky věnují podrobněji.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Petra Nádeníčková; Táňa Slámová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Pokus o monografický portrét klasika českého realismu,

novináře, kritika, historika a romanopisce Jana Herbena

(1857–1936) zachycuje jeho soukromý i tvůrčí život vka

pitolách o dětství, středoškolských a vysokoškolských

studiích, dráze novinářské a spisovatelské. Čtyřemstě

žejním knihám Jana Herbena (Moravské obrázky,Slo

vácké děti, Na dědině a Do třetího a čtvrtého pokolení) se

autorky – narozené v jihomoravských Brumovicích, tedy

ve stejném místě jako zkoumaný autor, věnují podrobněji.


Petra Nádeníčková

Táňa Slámová

JAN HERBEN

KRONIKÁŘ

RODNÉHO KRAJE

pokus o monografickou koláž

vychází jako připomínka 150. výročí

narození moravského spisovatele

2011


© Petra Nádeníčková, Táňa Slámová, 2011

© Carpe diem, 2011

www.carpe.cz

Made in Moravia, Czech Republic, EU

ISBN 978-80-87195-62-8


„Předkové moji, vrstevníci moji,

potomci naši – všichni jsme jedna rodina,

jsme jedna krev a pokrok prochází tou krví,

jak to Bůh řídí a chce.“



JAN HERBEN

7 KRONIKÁŘ RODNÉHO KRAJE

BĚŽÍM DOMŮ

jan herben

Běžím domů, a má mladost běží mi naproti.

Vůz jede zdlouhavou cestou pod svahem, a já chodníkem nadběhl jsem k větřákům. Má mladost běží mi naproti do kopce – je milá, sladká, třebas neklidná. Vpíjím lačnýma očima do sebe ten kousek kraje, který se kol dědiny prostírá přede mnou.

Mladost moje otevřela své dětské oči a vrhla na mne pohledlítostivý, vyčítavý a pohled ten mluvil: Ej, synečku, změnil ses. Již není tvá hlava plna bezstarostné svévole, srdce ztratilo oheň ipravdivost. Bylo ti líp, když jsi nosíval za kloboukem voničku zmuškátu, když ti šili vyšívanou košilku a kupovali kordovanky scinkavými podkovkami. Máš v hlavě přehršle cizích slov a srdce tvé nebije přirozeně. Jsi už učeným člověkem...

Objal jsem svou mladost a udusil jí výčitky na rtech.

Scházíme spolu od větřáků k dědině.

Vidím kostel; bílý, čistý kostelík s malinkými okny atmavomodrou střechou. Když dávali zvony na novou věž, byl jsem právěministrantem. Tenkrát jsem začal zvonit malým i velkým svátečním zvonem. Umíráčkem však jsem nesměl, a – já bych nechtěl podnes, abych pomáhal k slzám spolubratří svých! Zato tím velkým zvonem chtěl bych vždy volat na velkou mši osvěty. Té záliby nepozbyl jsem od doby ministrantství. Zvonit proti mračnům je pověra;zvonit proti duševním mračnům jistě není.

Kolem kostela je hřbitov. U hřbitova chybí však již velkábřakyně blízko bašty, ve které v noci sedávali vrátní. Je jí škoda. Tam na hřbitově pod nízkým akátem leží mnoho vrstevníků a vrstevnic, s kterými jsme se měli rádi, ještě než jsme chodili do školy.

Z rodiny naší odpočívá tam tříletá sestřička a bratříček, kterého jsem neznal. A přece vidím je v duchu oba, jak mne pozdravují a vítají.

Jdeme kolem cihelny vedle vrb – ba ne vrb, již jsou tam ovocné stromky nasázeny. Tam jsme pásávali husy a kladli pod vrbami oheň. – Potkáváme již lidi; poznávají mě a nepoznávají, ale všichni pozdravují: „Pochválen buď Ježíš Kristus – pěkně vítám.“ Říká se KRONIKÁŘ RODNÉHO KRAJE 8

JAN HERBEN

zde Na drahách. Tady vjíždíme do dědiny. Už jsme v chalupách, a ty

chalupy znám všecky. Jen některá má novou střechu nebo komín.

Hledí na mne zasmušile, teskně a přece vlídně svými starýmidrobnými okny. V jedněch je plno muškátů, bazalek, fialek a rozmarýny,

jiné jsou prázdné, tupé, bezvýznamné. Právě jako lidské oči. A již se

blížíme k našemu. Hle, bílá chaloupka s modrou střechou, před ní

dvě hrušky a jabloň, stranou studně na trávníku, který se táhne pod

humna až k jezírku. Na něm stáda husí.

A kam hledím, srdce mého výskne kus,

má mladost ze všech koutů vstříc mi letí,

má duše cítí mládí lehký klus...

Mívali jsme kdysi výklenek přede dveřmi. Bývalo tak v celédědině. A v tomto výklenku, kterému se říkalo žudr, bývaly v neděli besedy. Babičky a sousedky chodívaly k nám střídat tajemství. Bylo u nás Bratrstvo svatého růžence a naši stařeček byli „otcem růže“. A tak se u nás tajemství i jiných vystřídalo mnoho a mnoho anejedno vypravování jsem si odtud navždy zapamatoval.

Seskočil jsem s vozu. Políbil jsem všem ruku, ale usednoutnemohu. Musím vidět napřed všechny koutky, otevřít stolky, vkročit do zahrady za domem – a teprve blažen usedám mezi zahrádky, kde se někdy ten žudr klenul.

Viděl jsem výstavné paláce měst, vím, že jinde ve světě lidé žijí líp, i moudřejší a vzácnější jsou než tito moji drazí a toto rodné hnízdo moje, a přece toto hnízdo zde nade vše miluju. Tak člověkmiluje vlast i chudou, zuboženou, kdyby všecky krásy a dary světaobklopovaly jej v cizině.

Je večer. Tichý červencový večer. Lidé se vracejí z polí, svítí a zvoní kosami, děti ženou husy z napásení, někde zpívají děvčata tesklivou melodii. Teď proniklo ke mně několik zlomků, srdečných, stěžujících si:

JAN HERBEN

9 KRONIKÁŘ RODNÉHO KRAJE

Ešče sú hajníci,

co háj hlídat budú;

ešče sú šohajci,

co k nám chodit budú...

Zpěv zanikl ve vsi, a již nic nedovede přerušit jakési tajuplné šero a posvátné ticho po práci. Člověku je sladko. Již dávnoodzvonili Anděl Páně, ale já ještě sedím, pozoruji měsíc a hvězdy, jak se odrážejí v jezírku.

Sedám v duchu i pod tebe, ty starý topole, na břehu jezírka. Ve tvém stínu jsem sníval jako chlapec o své budoucnosti – kdybych byl velkým pánem, kdybych vysvobodil princeznu ze zakletého zámku... Dnes usedám v tichu večerním pod tebou a zase všechno bezstarostné dětství vrátilo se mi na mysl, moji druhové, sousedé, stará škola, hry i ta nevázanost a zvůle chlapecká.

1882




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist