načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Pouze pro VIP - Martin Severýn; Jens Lapidus

Kniha: Pouze pro VIP
Autor: ;

Najdan, pro některé Teddy, se po osmi letech za mřížemi vrací zpátky na svobodu. Je odhodlaný, že se do ilegálních věcí už nikdy nezaplete. Jenže v kapse nemá ani floka, normální ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  313
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  369 Kč
15%
naše sleva
10,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Rok vydání: 2017-02-01
Počet stran: 509
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 509 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: ze švédského originálu VIP-rummet ... přeložil Martin Severýn
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788074733796
EAN: 9788074733796
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Najdan, pro některé Teddy, se po osmi letech za mřížemi vrací zpátky na svobodu. Je odhodlaný, že se do ilegálních věcí už nikdy nezaplete. Jenže v kapse nemá ani floka, normální práci si  najít nedokáže a po krku mu jde vyděrač, který chce během týdne splatit starý dluh. Když se na Teddyho obrátí prestižní stockholmská advokátní kancelář a nabídne mu práci, která by sice jeho finanční problémy vyřešila, ale znamenala by návrat ke starému způsobu života, nemá na výběr. Na nabídku přistoupí a slíbí, že se pokusí nalézt uneseného mladého finančníka Philipa Schaleho z prominentní rodiny stockholmských zbohatlíků. Jeho rodiče únos odmítají řešit s policií, protože Philipova temná minulost by mohla vrhnout stín na celou rodinu. Musejí se tedy obrátit na advokátní kancelář, kde pracuje velmi nadaná a ctižádostivá právnička Emelie, která žije pouze prací a vidinou, že se stane ve firmě partnerem. Když jí její šéf nabídne kariérní postup výměnou za práci na vyřešení únosu, neváhá. To ovšem neví, že na stejném úkolu musí spolupracovat s bývalým kriminálníkem. Ti dva spolu vytvoří tým, v němž to vře a jiskří. Emelie chce výš a Teddy se potřebuje zbavit dluhů. Ona byla k případu přidělena pro svou spolehlivost a přesnost, on zase kvůli... Proč vlastně? Cosi z Teddyho minulosti zná totiž jenom její šéf a nikdo jiný. A únoscům zatím pomalu dochází trpělivost, jako písek v přesýpacích hodinách...

Kniha je zařazena v kategoriích
Martin Severýn; Jens Lapidus - další tituly autora:
Snadný prachy Snadný prachy
Lapidus, Jens
Cena: 354 Kč
Pouze pro VIP Pouze pro VIP
Lapidus, Jens
Cena: 177 Kč
Stockholm DELETE Stockholm DELETE
Lapidus, Jens; Severýn, Martin
Cena: 296 Kč
Stockholm DELETE Stockholm DELETE
Lapidus, Jens
Cena: 168 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

POUZE PRO VIP
Jens Lapidus





Copyright © Jens Lapidus, 2014
Published by agreement with Salomonsson Agency
Translation © Martin Severýn, 2015
ISBN 978-80-7473-379-6





10
18. ledna
Boty: Zegna.
Smoking: Corneliani.
Košile: Fray.
Philip Schale byl dneska večer tiptop –
nepřekonatelný.
Celý outfit: třicet dva tisíc u Hanse Alldeho –
prvotřídní košile, navíc objednaná na zakázku přímo
z Itálie.
Tahle plus další tři obyčejné košile do práce mu přišly
před týdnem. Sea Island Quality, dvouvrstvá bavlna,
knoflíky z pravé perleti, ruční výšivky kolem průramků
a  na límci. Suma sumárum devatenáct set eur. Skoro
zadarmo.
Ale teď: někdo mu smoking a košili polil pivem.
Nebo nějakým koktejlem. Nebo to byla voda? Vlastně si
ani nepamatoval, jak se to stalo. Nepamatoval si, kde
k tomu došlo. Věděl jenom, že cítil, jak mu něco
vlhkého prosakuje vlnou Super 120’s.
Philip se rozhlížel kolem sebe. Sobotní večer na
nejžhavějším místě ve městě. Taneční parket ve VIP
salonku klubu Clara’s byl přecpaný.
Axel se neukázal. Možná šel po večeři rovnou
domů – že dobročinnost nesnáší, se všeobecně vědělo.
To Carl už na rozdíl od něj máchal rukama na
parketu: jeho zpocené čelo odráželo záblesky stroboskopů
jako zrcadlo.





11
A Ian – Philip otočil hlavou – no jistě, ten přece se -
děl vedle něj tady na baru.
Klopy smokingu olizovaly Ianovi krk  – hotová
reklama na zimní kolekci od Brioniho. Motýlek měl
pořád ještě perfektně uvázaný, ačkoliv bylo čtvrt na pět.
Na tohle si Ian vždycky potrpěl, to je celý on.
Ian se naklonil dopředu a zakřičel mu do ucha:
„Sorry, čistírnu ti zacvakám. Žádnej problém.“
Takže za to mohl on.
„Máš fakt pěknou košili. Chápeš, devadesát pět
procent těchhle lůzrů tady žádnou košili na míru ani
nemá. A  padesát procent z  nich určitě ani netuší, co to
Fray vůbec je. Chudý, líný idioti.“
Philip nechápal, o čem to Ian mluví. Možná už
trochu přebral, možná se snažil jenom odvést pozornost,
protože ho právě pocintal. Nebo se prostě jenom zase
opakoval.
Z repráků: Avicii do nich hustil vertikální rytmus.
V nosních dírkách: koks do toho vháněl horizontální
rozměr – pocit, že se podlaha otáčí kolem vlastní osy.
Skloněný nad stolem si Philip natáhl do nosu před
dvaceti minutami. Tahle část byla víc než výjimečná: VIP
salon – nikoho tady to nezajímalo.
So wake me up when it’s all over. Všichni se přidávali,
pološílení, chrochtající jako prasata. Skákali nahoru
a dolů, hlavně za žádnou cenu nepustit ten pocit
bezstarostnosti.
Ian se znovu předklonil. „Koukej na ně. Jak snadno
se daj koupit. Primitivové. I-di-o-ti.“
Philip už to plivání nemohl poslouchat. Usrkl si
z drinku. Chuť citrónů ho osvěžila – ještě si lokl
a pokusil se zaměřit pozornost na taneční parket.
Byl tam někdo, koho poznával.
Stroboskop mu do hlavy vypaloval další obrázky.
Schůzka, kterou ten den předtím měl – private banking:





12
Fernström & Qvist, vrzání parket a  dřevěné obložení
stěn. Oběd zdarma plus prvotřídní sancerre. Památko -
vě chráněné sály a fasády. Mladý bankéř s růžovou
kravatou značky Salvatore Ferragamo a šedým obličejem,
jenž se ho snažil poučovat o investicích.
V některých firmách mu skutečně visel přebytek
likvidity. Jiné investice ale šlapaly dobře.
Především do něj hučeli, aby změnil správce a 
poradce. Ale když je celá rodina u  jedné banky šedesát
let, nezmění ji člověk jen tak, to by mohli vědět. Přesto
Philip pozorně poslouchal, nechtěl toho kluka
zklamat, navíc tam přece z  nějakého důvodu sám přišel.
Jen ještě netušil, jestli to bylo proto, aby přešel k lepší
bance, nebo kvůli něčemu jinému.
Znovu ji zahlédl. Někde tam, tu holku potkal před pár
týdny. Její pohled se setkal s jeho. Nepamatoval si
přesně jméno, ale bylo to něco jako Nina nebo Anina.
Nad parketem: další dávka kouře. Carl tancoval
s dvěma roštěnkama, kroutil se jako akrobat.
V  proudu světla jednoho z  reflektorů znovu spatřil
její obličej, zdál se v tom moři lidí jako rozpuštěný;
byla součástí mlhy, součástí celého tohohle místa. Přesto
to viděl jasně: její pohled.
Tehdy dost žvanila, blábolila něco o  tom, co má
v plánu, až dostuduje. Nevzpomínal si, co že to vlastně
dělala za školu. Mluvila o  lidech, které znala a  které
neznala, o tom, kteří vyhazovači u vchodu jsou
správňáci a  kteří se sem dostali jen díky svým sadistickým
sklonům.
A teď: její oči, jasné.
Ianovi nic neřekl.
Na ohromném panelu nahoře na domu Scandic
Anglais běžela reklama na jakési lyžařské oblečení. Sníh ve
spotu zářil, až to Philipa přimělo odvrátit obličej.





13
Kde všichni jsou?
Bar už zavřeli. Ian se vypařil – kruci, to on ho přece
opil a donutil zůstat.
Musí domů. Rozhlížel se po taxíku.
Bylo chladno.
Malé diody reklamní obrazovky ho ozařovaly jako
reflektory. Chtěl jenom zavřít oči. Lehnout si.
Na chvíli si odpočinout.
Blížili se k němu nějací lidé.
Pátral pohledem po ulici, každou chvíli se musí ob -
jevit nějaké auto.
Někdo do něj vrazil.
„Hej, ty.“
Nevysoký kluk měl hluboko do čela staženou černou
čepici a šálu přetaženou přes pusu.
Philip ukročil stranou. „Omlouvám se,“ řekl spíš au -
tomaticky.
Kluk se otočil. „Máš problém, nebo co?“
Obrátka o tisíc stupňů.
„To bylo na mě?“ zeptal se Philip.
„Máš problém, nebo co, sem se ptal. Si do mě strčil.“
Kluk přešel blíž.
„Ale ne, to muselo být omylem. Já jenom čekám na
taxík.“
„Drž hubu. Máš asi hustej problém.“
„Já nechápu...“
Rána trefila Philipa nad oko.
Chytil se za obličej a zařval.
Došlo mu, že ten kluk je u něj teď blízko.
Pokusil se couvnout.
Vtom ho někdo chytil zezadu.
Snažil se vymanit, škubal tělem a kopal nohama. Ale
nepomáhalo to. Někdo, možná jich bylo víc, ho držel
příliš pevně.
Jeden z chlapů k němu přistoupil zepředu.





14
V ruce nějaký předmět: zbraň.
Zatlačil mu pistoli do břicha a postavil se ještě blíž.
Sklonil se mu k obličeji. Philip ucítil něco zvláštního
na uchu. Pak mu to došlo. Muž mu olizoval lalůček.
„Líbí se ti to? Líbí, ne?“ Hlas přicházel zblízka,
a přesto zněl docela cize.
Tlačili ho dopředu. Napočítal čtyři osoby. Všechny
v  tmavém oblečení a  čepicích nebo s  kapucemi staže -
nými přes obličej. Museli působit jako nanejvýš
podivná skupinka, jak se tak táhli ulicí Birgera Jarla. Jen se
v  tuhle hodinu nepohybovalo venku tolik lidí, aby si
jich někdo vůbec všiml.
Netušil, kolik přesně je, věděl jen, že ve Stockholmu
nemůže být žádná hospoda otevřená déle než do pěti
ráno. Na pár místech viděl osamělé postavičky, schoulené
na nárožích nebo na lavičkách, nejspíš zvracely a chtěly
prostě trochu vystřízlivět, než se vydají domů.
Muži nic neříkali. Šli těsně u  něj, jako jeho tělesní
strážci. Do zad ho celou dobu tlačila hlaveň zbraně.
Možná věděl, o co tady jde.
Nutili ho kupředu.
Vedli ho mezi sebou.
Ale kam ho vedli?
Po levé straně míjeli restauraci Riche. Světla uvnitř
byla zhasnutá, židle spočívaly zvednuté na stolech.
Poslední vyhazovači už očividně odešli domů, nikde
nebylo ani živáčka. Philip myslel na pracovní obědy,
které si sem obvykle domlouval. Jejich steak Rydberg
byl fajn.
Ale ne teď – teď nebylo fajn nic.
Pokračovali směrem k Nybroplanu. Kolem kroužilo
několik prázdných taxíků, řidiči vyhlíželi někoho jako
on. Štamgasty, kteří se zapomněli.
Napadlo ho pokusit se zakřičet nebo zamávat.
Holá pitomost. Ať už byli tihle chlapi kdokoliv, mířili mu





15
zbraní do zad. Nemohl dělat nic, aniž by hazardoval se
životem.
Cítil, jak mu i přes venkovní chlad po čele stéká pot.
Nevolnost se mu rozlézala po žaludku jako had.
Přešli ulici a zastavili se u malé budky, kde prodávají
lístky na výletní lodě. Tady byla větší tma, sem světla
pouličních lamp nedosahovala. Na druhé straně spal
černočerný Berzeliův park. Osamělé větve stromů se
natahovaly k  zamračené noční obloze a  špinavý sníh
čekal na pomalé ranní světlo.
„Slez dolů,“ prohlásil ten, který držel zbraň.
Philip nejdřív nechápal, co tím myslí.
Další z nich ukázal směrem k molu.
Chtěli po něm, aby sešplhal dolů na led.
„Ne, to ne. To nejde.“
„Slez dolů, jsem řek.“
„Zbláznili jste se? Ten led mě nemá šanci udržet. Uto -
pím se.“
Muž s  pistolí ho obešel a  postavil se k  němu tváří
v tvář. Zvedl zbraň a přitlačil mu ji na břicho.
To je konec, napadlo ho. Nedělejte to, nedělejte to.
Slova mu v hlavě bušila.
Jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě,
muž prohlásil: „Tak prosím.“
Cítil, jak se mu rozklepaly nohy. Přesto se na molu
posadil do dřepu a slézal dolů. K hladině to byly určitě
dobré dva metry. Pustil se a dopadl na kluzký povrch.
Uslyšel prasknutí. Podíval se pod sebe. Led mu
připadal mokrý a křehký.
Myslel na hodiny bruslení na östermalmském
kluzišti. Tam to bylo bezpečné, pod ledovou plochou ležela
pevná zem.
Neměl žádnou představu, jak silná vrstva ledu se pod
ním nachází, věděl ale, že letošní zima nebyla z těch, kdy
všechno pevně zamrzá.





16
Tohle se podobalo sebevraždě.
„To ne. Prosím vás.“
Muž schoval pistoli. On i další tři teď stáli s rukama
v kapsách a zírali na něj dolů z mola.
„Pokračuj dál.“






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist