načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Pouť do Santiaga de Campostela - Ondřej Šebesta; Janet Esposito

  > > > > Pouť do Santiaga de Campostela  
-6%
sleva

Elektronická kniha: Pouť do Santiaga de Campostela
Autor: ;

Coelhova knížka Poutník (1987) a americký film The Way (2010) s Martinem Sheenem v hlavní roli nesmírně zpopularizovaly pouť do Santiaga de Compostela. Ročně dorazí do cíle ...
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788075572851
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Coelhova knížka Poutník (1987) a americký film The Way (2010) s Martinem Sheenem v hlavní roli nesmírně zpopularizovaly pouť do Santiaga de Compostela. Ročně dorazí do cíle u katedrály sv. Jakuba kolem čtvrt milionu poutníků z celého světa. Tato kniha jednak zachycuje zážitky tří českých poutníků, ale její druhá část doslova tvoří „návod k použití“. Čtenář se dozví, co by měl mít s sebou, jak se na cestu připravit, jak se cestou spí, kde a co se obvykle jí, podle čeho se orientovat a spoustu dalších užitečných a praktických rad. Jedná se o nedocenitelnou pomůcku nejen pro lidi, kteří se na pouť chystají (což autor všem doporučuje), ale rovněž o zajímavou mozaikou zážitků, jež deníkovou formou přibližuje, jaké to je, když člověk vystoupí z „kolejí“ všedního života

Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
















Copyright © Ondřej Šebesta, 2016
Cover © Pavel Šebesta, 2016
Layout © Josef Kroupa, 2016
Photos © Ondřej Šebesta, 2014, Joker spol. s r. o., 2016
Czech Edition © Nakladatelství Epocha s. r. o., Praha 2016
ISBN 978-80-7557-016-1





Poděkování
Chtěl bych poděkovat oběma mým souputníkům, že se nechali
vytrhnout ze svých životů a  společně se mnou absolvovali toto nádherné
dobrodružství. Oba si zaslouží můj obdiv. Irenka za  to, že nesla
batoh, který byl větší než ona (na rozdíl od poměru naší váhy, který dělal
12 %, byl poměr váhy batohu k její tělesné váze 25 %), a Milan za to, že
to nevzdal, třebaže stav jeho nohou byl takový, že by jiní už dávno
hodili flintu do žita. Tím beze zbytku naplnil heslo, které platí (nejen) pro
Camino: „No pain, no glory!“
Děkuji jim také za pomoc při vzniku této knihy a za velkorysost jim
vlastní, s níž souhlasili s publikováním řady svých fotografií






7
Úvod
Kdyby tuhle knížku psal trénovaný turista, který má veškeré nutné
vybavení doma ve skříni, tak by asi byla velmi stručná. Patrně by
hodnotil trasu jako turisticky zajímavou a až na výjimky nenáročnou. Možná
by prostě napsal, že je to „brnkačka“ a laskavý čtenář by se toho mnoho
nedozvěděl.
Pokud se ale do psaní pustí netrénovaný jedinec na prahu šedesátky,
jenž své BMI už léta úzkostlivě tají, pak je tu určitá šance se z jeho
zkušeností a zážitků poučit.
Jakkoli ve  svém věku už dávno vím, že zkušenosti jsou přenosné
pouze v  omezené míře, pokoušel jsem se v  době příprav na  pouť
sehnat co nejvíce informací. Přečetl jsem několik knížek, viděl Estevezův
film ( Pouť), ale nejvíce mi dalo setkání s  absolventkou  Janou (díky!),
která nám poskytla řadu velmi dobrých rad.
Pokud se tedy chystáte na tuhle nádhernou životní zkušenost a jste
schopni a  ochotni naslouchat zkušenostem stárnoucího gentlemana,
snad vám kniha, kterou držíte v ruce, opravdu pomůže ušetřit krev, pot
a slzy, jak kdysi pravil Winston Churchill.
V první části je krátký a nepříliš politicky korektní popis naší cesty,
kterou jsme vykonali na přelomu září a října 2014. Osoby jsou
skutečné, ale některé příběhy se přesně takhle nestaly, avšak stát se klidně
mohly. Autor se omlouvá za literární fikci, která by se třeba mohla
někoho dotknout. To nebylo úmyslem vzniku této knížky. Musím se také
přiznat k tomu, že jsem původně vůbec neměl v úmyslu psát knihu, jen
jsem posílal manželce a pár přátelům, kteří nám drželi palce, každý
večer krátké textové zprávy, které velmi brzy přestaly být krátké a začaly





8
Ond7ej Šebesta: POUŤ DO SANTIAGA DE COMPOSTELA
žít vlastním životem. Mí přátelé je přeposílali svým přátelům, až
někdo, ani si nevzpomenu kdo, řekl, že bych to měl rozšířit do uceleného
tvaru, a tak vznikl tento cestovní deníček.
Ve druhé části shrnuji konkrétní zkušenosti s jednotlivými aspekty
pouti. Každému, kdo se na pouť chystá, přeji hodně zdaru, pevné
zdraví a dobré počasí.
Buen Camino!






9
Proč se chodí do Santiaga
Kolem roku 800 našeho letopočtu byl Svatý Jakub pochován v Galícii,
ale jeho hrob padl do rukou Maurů a označení místa se ztratilo. Podle
legendy se 25. července 814 objevily hvězdy, jež označily polohu
posledního odpočinku světce, a na tom místě byl postaven kostel, který
později nahradila dnešní katedrála. Od té doby mají v tento památný den
všichni Jakubové svátek a od 10. století se konají tzv. svatojakubské
pouti k tomuto hrobu. Postupně vzniklo 12 základních tras, ale správně by
měl každý poutník vyrazit z domova a první razítko do své poutní
knížky ( credencial) získat ve své domovské farnosti. Proto se vám stane, že
na různých místech Evropy narazíte na znamení Svatojakubské mušle
(hřebenatky) – většinou v dlažbě větších měst. Jedna z legend
o původu tohoto symbolu praví, že portugalský rytíř stál v blízkosti
přístaviště, kde stála loď, jež přivezla ostatky sv. Jakuba do Španělska. Když jeho
kůň spatřil podivuhodný a světlý třpyt, který dopadal z hvězd
na apoštola, vyděsil se natolik, že skočil do vody a vzal s sebou do hlubin
i rytíře. Rytíře však zachránili a  vytáhli na  palubu. Zachránci plni úžasu
viděli, že jeho tělo bylo zcela pokryto svatojakubskými mušlemi.
V současné době tyto pouti ztratily svou původní náboženskou
náplň, ale spiritualita zůstala. Z  vlastní zkušenosti vím, že nejčastějším
důvodem je touha po přerušení běhu všedního života, udělat si pauzu,
která se do života jakoby nepočítá, provést si v duši i v mysli inventuru,
zklidnit se a mít čas pro sebe. Vedle nevšedního turistického zážitku
tohle všechno zmíněná pouť nabízí. Snad je to tím, že je nutné překonat
množství překážek, že je to pro netrénovaného borce fyzicky náročné
a zkraje to bolí, že se vám zredukuje život na základní lidské potřeby





10
Ond7ej Šebesta: POUŤ DO SANTIAGA DE COMPOSTELA
(jíst, pít a spát) a vy zjistíte, že to vlastně stačí. Přepadne vás skromnost
a dobrá vůle, která je na Caminu (cesta/pouť) všudypřítomná.
Mezi poutníky i  ze strany obyvatelstva je cítit určitá spřízněnost
volbou – zjednodušme to: arogantní zbohatlík, by to nešel! V tomto
mikrokosmu je možné realizovat ideální společnost, kde se mají lidé
rádi, pomáhají si, jsou na  sebe hodní a  po  návratu domů je člověku
líto, že v běžném životě to není reálné. Snad proto, aby zažili tu
neopakovatelnou atmosféru, se tam časem vrací tolik poutníků.
Naše sestava
Když jsem hledal další nadšence, kteří by se mnou absolvovali pouť,
narážel jsem na to, že čtyři týdny dovolené nemohou obětovat ti, kteří
chodí do práce a mají rodinu, naopak ti, kteří jsou již mimo pracovní
proces, často nemají dost peněz a/nebo jim už neslouží zdraví. Cílová
skupina byla tedy velmi omezená, ale o to větší radost jsem měl, když
se rozhodl vyrazit můj celoživotní kamarád, spolužák ze střední
školy Milan, který je sice workoholik, ale dokázal běh svých aktivit na  4
týdny přerušit. Naši nejsvětější trojici doplnila o pár let mladší Irenka,
jež je zkušená turistka a ženščina-gerój, jak by řekla moje ruštinářka,
protože nevyžadovala kvůli odlišnému obsahu kalhot naprosto žádné
úlevy a  byla skvělou společnicí do  party. Krom toho je z  nás na  tom
s cizokrajnými jazyky nejlépe, takže jsme ji záhy pasovali do role
tiskové mluvčí.
Během putování zjistíte, že velikost družstva není problémem přes
den, protože stejně nakonec jde každý sám podle svého tempa
a sejdete se jen o  polední pauze, ale může být problémem večer při hledání
noclehu.
Nejkrásnějším okamžikem každého dne bylo, když jsme čerstvě
vysprchovaní usedli v  hospůdce k  žejdlíku a  navzájem si sdělovali své
zážitky – asi tak nadšeně jako děti ve třídě první den po prázdninách.






11
Č á s t p rv n í
PROLOG
Stejně jako kdysi Závod míru i  my začali prologem. Ještě že ne
časovkou.
Pro let do Bilbaa přes Brusel jsme si vybrali ten nejvhodnější den –
11. září, aby vše klapalo bez problémů. Žádný útok se nekonal, a  tak
jsme v pořádku dosáhli cílového letiště. Hned na letišti jsme měli
rezervované to nejmenší autíčko z půjčovny. Nasoukali jsme se do skoro
nové Pandy s našimi „megabágly“ tak akorát. Dvě stě kilometrů
do Pamplony a hledání hotelu díky navigaci ve „founu“ proběhlo bez potíží.
Večer se jdeme projít do centra. Staré město je mini, ale o to
hlučnější. Tapas barů je plná ulička a všude se tísní davy. Vybereme si jednu
z nich a rukama ukazujeme, které kousky chceme ochutnat.
Všechny jsou skvělé, jeden má chuť si objednat další, ale zítra jdeme
na  start, proto si dáme jen první španělskou cervezu grande a  jdeme
spát. Docela fajn hotel, ale v noci je dost teplíčko!






12
Ond7ej Šebesta: POUŤ DO SANTIAGA DE COMPOSTELA
DEN PRVNÍ
(Pamplona – Honto; 5 km)
Ráno po  snídani odevzdáme fiátka a  pokračujeme nájemným vozem
na francouzsko-španělské hranice. Přes Pyreneje jede déle než dvě
hodiny, Irenka vzadu skoro blinká, je to careterra dura, jak prohlásil pan
šofér. Před dvanáctou hodinou jsme na startu v St. Jean Pied-de-Port.
Jdeme si pro razítko do credencialu (průkaz poutníka), ale jsme
ve Francii, takže se dvě hodiny obědvá a poutnické centrum má do půl
druhé zavřeno. Tak dlouho čekat nemůžeme. Zkoušíme nejbližší
kostel, ale razítko žádné, a tak se stalo, že první razítko naší cesty nám tam
„prdla“ ochotná blondýna v prodejně obuvi. Hlavně, že je tam adresa!
Přezouváme se do pohor a vyrážíme. Podle profilu je to nejhorší etapa
celé pouti. Začíná ve výšce necelých 200 m n. m. a její nejvyšší bod leží
ve výšce 1350 m n. m. Ani kdybychom vyrazili ráno, tak bychom
nebyli schopni ujít těchto 25 km v jediném dni. Ve stínu je sice příjemných





DEN PRVNÍ





Ondřej Šebesta: POUŤ DO SANTIAGA DE COMPOSTELA





15
DEN PRVNÍ A DRUHÝ
26  °C, ale na  slunci se nedá vydržet. Cesta vede prudce vzhůru, proto
musíme často zastavovat. Je to boj se stářím a  obezitou. Do  příkrého
kopce táhneme navíc 30 kg (15 kg bágl a 15 kg sádla) a po pěti
kilometrech toho máme více než dost. Je teprve půl páté, ale když Ajrín objeví
nocležnu, nikdo z nás se ani nezeptá, co stojí, a to jsme parta spořílků!
Čeká nás jedna z  nejhezčích sprch v  životě a  pivo na  terase.
Všude kolem nádherné Pyreneje! Nastoupali jsme skoro 500 m a spíme
v Hontu.
DEN DRUHÝ
(Hont – Roncesvalles; 20 km)
Na pokoji pro šest nás spalo pět. Z toho jeden Němec hrozně chrápal,
takže jsme moc nenaspali. Po  kontinentální snídani jsme vyrazili
do kopce a šli do něj asi 9 hodin. Zařvaly kyčle a trapézy, pak jsme šli





16
Ond7ej Šebesta: POUŤ DO SANTIAGA DE COMPOSTELA
asi 3 hodiny zase dolů, to naopak zařvala kolena. Ušli jsme
s převýšením 1.000 m celkem 20 km a jsme v Roncesvalles.
Zbyl na nás poslední pokoj s dvojpostelí, takže já dnes budu
na podlaze, a je mi to fuk. Během této etapy se staly 3 zázraky: nějaký
Kanaďan nám dal 2 bagety se šunkou, když už jsme hlady šilhali. On sám





17
DEN DRUHÝ A TŘETÍ
je taky dostal a  nepotřeboval, tak nám je nabídl, aby je nemusel nést
v ruce. Pak nám došla voda! Jeden a půl litru nestačilo ani náhodou,
a když jsme se na vrcholu stoupání dělili o poslední decky, řekla nám
jedna Američanka, že o necelý kilometr dál je tzv. Rolandův pramen.
Lepší studenou vodu jsme v  životě nepili! Přišli se napít i  koně a  my
seděli a nebyli schopni pokračovat v cestě. Třetím divem bylo, že jsme
tuto vražednou trasu zvládli za 12 hodin. Cestou nebyla možnost
přespat a Irenka nechtěla pod širák v horách bez jediného stromu, takže
nezbývalo než dojít. Už se smrákalo a my museli nasadit čelovky.
Cestou jsme fotili neuvěřitelná panoramata. Pyreneje jsou sice překrásné,
ale náročné! Já měl pocit, že jsou to spíš Kordillery!
 DEN TŘETÍ
(Roncesvalles – Bizkaretta; 13 km)
Vyrazili jsme stejně, jako jsme večer přišli – opět poslední. Za  námi
už je jen „hrbatej“ a „beznohej“, i ten astmatik z Kanady je před námi.
První úsek vedl stinnou cestou, což bylo úplně super. Pak cesta
pokračovala mezi pastvinami plnými krav i  koní. Telata a  hříbata – prostě
dobytčí ráj na zemi. V lese jsme špatně vyhodnotili značení a zašli si
asi dva kilometry. Dobří lidé nás navedli zpět na cestu pravou. Začala
se stahovat mračna a sotva jsme doklopýtali do Espinalu na kafe,
rozpršelo se. Máme za sebou 7 km, tedy asi polovinu dnešní porce. Déšť
naštěstí nevydržel dlouho a opět azúro! Stačí si vzít jiné triko a výstřih
a paže jsou v jednom ohni. Slunce nás nešetří!
Jdeme dál, a je to zas do kopce. Menší než včera, ale moc nám to
nejde – geronti holt regenerují déle. Připadám si jako stará baterka
v mobilu. Hrozně rychle se vybíjím.
Kolem čtvrté jsme ve  vsi Bizkaretta s  pěknými ubytovnami. Ušli
jsme z Roncevalles 13 km a máme toho dost! Venku hřmí, ale nám je
to jedno. Pokoje jsou skvělé, a protože máme vše propocené, čeká nás
velké prádlo. Zatímco pereme, venku se čerti žení a  kroupy velikosti
1 cm létají až do pokoje.





18
Ond7ej Šebesta: POUŤ DO SANTIAGA DE COMPOSTELA
DEN ČTVRTÝ
(Bizkaretta – Lorrasoana; 17 km)
Spím jako zabitý, protože netuším, že Milana žere blecha, ale já nic! Holt
si vybraly blonďáka – on to měl s tím seznamováním vždycky snazší...
Platíme i  se snídaní 19 € na  osobu a  dostáváme v  pořadí už čtvrté
razítko do credencialu. Mraky nevěstí nic dobrého, takže natahujeme
na bágly šusťáky a vyrážíme o hodinu dříve než předchozí den.
Chtěli bychom urazit dalších 15 km, budou-li k  nám bohové
milostiví. Ten futrál na bágl způsobil, že jsme prošli mezi kapkami deště
a  vlastně nezmokli vůbec. Dopolední úsek byl zatím nejsnazší.
Jednak bylo málo kopců, a  snad už jsme se dostali do  rytmu. Taky to
bylo převážně ve stínu – takhle by to byla paráda! K obědu byl banán
a po něm už to tak snadno nepokračovalo. Asi byl moc těžký. Byl hic,
cesta po slunci, to pak stačí jeden kopec a jsme „na šrot“. Nakonec jsme
dosáhli vytčeného cíle. Jsme v Lorrasoaně a ušli jsme dalších 15 km.





19
DEN TŘETÍ A ČTVRTÝ
Ubytovny byly plné, ale Irenka to mistrovsky vyřešila, takže máme
krásný pokojík a v zahradě dokonce bazén. Milan má první puchýře,
zato mně se trapéza vylepšila. Večer se těšíme na pivo. Některé
poutníky už známe od vidění.





20
Ond7ej Šebesta: POUŤ DO SANTIAGA DE COMPOSTELA
D E N PÁT Ý
(Lorrasoana – Pamplona; 13 km)
Čtyři dny nás všichni poutníci předjížděli, až dnes se karta začala
obracet. Nejdříve jsem „ulovil“ dvě Francouzky, ale tím se nemohu
vytahovat, protože pamatovaly, když ještě Mrtvé moře teprve marodilo.
Pak jsem ale dostihl americký pár. Zdálky to vypadalo, že mají pod
krosnou hliníkovou krabici a v ní nesou třeba Jezulátko ze Santa Fé, ale
zblízka to byly alobalové karimatky ve tvaru hranaté harmoniky.





21
DEN PÁTÝ A ŠESTÝ
Tak jsem pádil, že jsem se vydal za zbloudilým poutníkem a zašel si
půl kiláku. Všechna sláva polní tráva! Spadl mi hřebínek, ale zbytek
dopoledne jsem došel v pohodě, protože nesvítilo slunce. Po sendviči a cole
začalo prát a bylo po hrdinství. Došli jsme na předměstí Pamplony a tam
jako všichni ostatní skočili zbaběle na  bus do  centra. Šlapat městem je
fakt hloupý nápad. Zastavili jsme se v centru na zmrzku a dojeli
na opačné předměstí jménem Zizur Menor, odkud ráno startujeme. Když
poctivě odečtu ten přeskok Pamplony autobusem, bylo to dnes jen 13 km.
Hromadná noclehárna za  12 € vypadala jako morový špitál z 
filmu Amadeus, a tak jsem rád, že přátelé dali přednost pokoji v hostelu
za 23 €, kde jsme sami! Museli jsme sice do vedlejší vesnice Zizur
Mayor, ale stálo to za  to. Nebyli jsme zdaleka sami, kdo to takto vyřešil.
Na recepci je ochotná stará paní – jaké mě čeká překvapení, když
prohlásí, že jsme se narodili ve stejný den! To vypadám také na 80?
Zase pereme a sušíme, protože je to nutné...
DEN ŠESTÝ
(Zizur Menor – Puente de la Reina; 20 km)
Definitivně máme za  sebou Pyreneje, které jsme přešli po  „Route de
Napoleon“. V jaké asi kondici museli být jeho vojáci, když mašírovali
ve vlněných uniformách, táhli v plné polní a cestou ještě stačili plenit
a znásilňovat!
Dnešní etapa vedla prvních 8 km do kopce s převýšením 300 m, ale to
byl slabý odvar prvních dní! Na kopci hučel houf větrných elektráren,





22
Ond7ej Šebesta: POUŤ DO SANTIAGA DE COMPOSTELA
točil megawatty a my si v tom větru drželi klobouky. Vyfotili jsme se
s  plechovým Donem Quijotem, kterému obzvláště na  této cestě čím
dál lépe rozumím.
Další hodiny jsme klopýtali štěrkovými cestami zase těch 300
metrů dolů. Mezitím spustil Nejvyšší opět slunce a v mžiku se teplota
vyhoupla ke třicítce. Naše tempo se zhroutilo na 3 km za hodinu.
Dlouhá pauza na  oběd, který sestával z  jednoho jablka,
nektarinky, sušenek Bébé a coly. Zbývá 6 km a nám to přijde nepřekonatelné.
Ve  čtyři hodiny jsme v  cíli. Máme za  sebou 20 km a  spíme v albergu
(ubytovna) v Puente de la Reina. Celkový součet za pět a půl dne dělá
88 km, což je solidních 16 km za  den, ale jen 11 % z pouti! Vzhůru
do sprchy!





23
DEN ŠESTÝ A SEDMÝ
 DEN SEDMÝ
(Puente de la Reina – Estella; 22 km)
Milosrdné mraky, které nás provázely poslední dny, zmizely neznámo
kam. Od rána šlapeme v plném slunci, a přesto zvládáme i další krpál.
Naučil jsem se už kdysi ve skautském oddíle, že když už myslíš, že to
dál nejde, tak musíš přidat! Dýchám jak sentinel, ale získávám
od Milana titul vrchařského krále. V poledne jsme v Lorce a máme za sebou
více než půlku etapy.
Začíná nám být jasné, že co neujdeme dopoledne, to v tom
popoledním žáru už nedoženeme! Ale na naší cestě přicházejí zázraky –
obloha se trochu zamračila, tak „mastíme“ dál, než to jedovaté slunce zase





24
Ond7ej Šebesta: POUŤ DO SANTIAGA DE COMPOSTELA
vykoukne. Kolem druhé hodiny přichází krize a máme pocit, že už to
dál nepůjde. Milan má luxusní puchýře, Irence ten obrovský bágl ne
a ne zhubnout a já si pěstuji na puse opar. Ale dál se musí, tak si zase
beru na záda toho „Němčoura“ a jdeme. Můj bágl je totiž od německé
firmy Deuter, ale já mu říkám Dítr a jen čekám, kdy nastane ten Stock -
holmský syndrom a začnu ho mít rád.
Končíme v  Estelle a  slavíme denní rekord 22 km a  v  součtu již
110 km! Máme hotel skoro přímo na náměstí a je nám jedno, že je
trochu dražší!
DEN OSMÝ
(Volný den; 0 km)
Včera večer jsme jako zázrakem poprvé po týdnu dostali hlad. Byli jsme
na regulérní večeři a tam rozhodli, že po sedmi dnech pochodu je čas





25
DEN SEDMÝ A OSMÝ
na pauzu, respektive na skok kupředu. Není šance za 32 dnů ujít celých
800 km, takže ráno jdeme na bus směr Burgos. Jízdenky jsou
překvapivě levné. Přestupuje se v Logroňu, kde jdeme do centra na croissanty.
Moc hezké a čisté město s katedrálou a podloubím, pod nímž hrál
kytarista tak, že jsem se až styděl přiznat, že do toho také dělám.
V jednu hodinu jedeme dál a počasí se kazí. V horách je jen 13
stupňů. Vystupujeme a začíná pršet, ale nám je to jedno. Na lavičce
na dohled od brány sv. Marie konečně sníme bagetu, kterou nám autobusák
zakázal vzít do kabiny.





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné
verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist