načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Poustevník - Jorn Lier Horst

Poustevník
-15%
sleva

Kniha: Poustevník
Autor:

Několik týdnů před Vánoci je v blízkém Wistingově sousedství nalezen před televizorem mrtvý muž. Nic nenasvědčuje tomu, že by zemřel jinou než přirozenou smrtí. Pouze fakt, že byl ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  369 Kč 314
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
10,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » KNIHA ZLÍN
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-04-19
Počet stran: 352
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 347 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Kateřina Krištůfková
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Téma: detektivky, kriminální romány, ztráta identity, vraždy, norská literatura, severská literatura
Doporučená novinka pro týden: 2018-17
ISBN: 9788074735479
EAN: 9788074735479
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Několik týdnů před Vánoci je v blízkém Wistingově sousedství nalezen před televizorem mrtvý muž. Nic nenasvědčuje tomu, že by zemřel jinou než přirozenou smrtí. Pouze fakt, že byl objeven až po čtyřech měsících, dokládá, o jak osamělého člověka se jednalo. Nedlouho poté je ve školce, kde se pěstují vánoční stromky, nalezen jiný mrtvý muž. Ani jeho nikdo nepostrádá. Zatímco první nález vzbudí pozornost pouze Wistingovy dcery, novinářky Line, jež se rozhodne napsat článek o lidech, kteří vůbec nikoho nemají, vyvolá druhý nález rozsáhlé vyšetřování. Wisting a jeho kolegové mají před sebou složitý příběh, jenž jim velmi zamotá hlavu – a to nejen proto, že se do něj zakrátko nechtěně zaplete i Line.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Jorn Lier Horst - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Poustevník" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

POUSTEVNÍKPOUSTEVNÍKPOUSTEVNÍK

JØRN LIER HORST

POUSTEVNÍK

„Srovnání s Jo Nesbøm je zcela na místě!“ Dagbladet

Nejlepší

skandinávská

detektivka

roku 2016

THE PETRONA

AWARD

Ukradená identita, sériový vrah a Wistingova dcera

v ohrožení. Dokáže ji komisař Wisting zachránit?

Poustevník je zločinec na útěku. Vyhlédne si osamělého

člověka, ukradne mu identitu a žije jeho život. Ani Viggo

Hansen, Wistingův soused, nikomu nechybí, a tak už čtyři

měsíce sedí mrtvý před televizí. Pak policie najde další

tělo. Zatímco Hansenova smrt zaujme jen novinářku Line,

Wistingovu dceru, nález druhé oběti spustí největšípát

rací akci v dějinách norské kriminalistiky... Další díl série

slavného severského spisovatele a bývalého kriminalisty.

Jørn Lier Horst patří k nejvýznamnějším norskýmdetektiv

kářům. Téměř 20 let pracoval jako vyšetřovatel, a ačkoli je od

roku 2013 spisovatelem na plný úvazek, stále udržuje kontakt

s oborem. Jeho velkou výhodou je dokonalá znalost policejní

práce, kterou se snaží líčit přesně a bez příkras. Za to také

často sklízí pochvalné kritiky. Za své detektivky získalprestiž

ní ocenění v žánru krimi.

JØRN LIER HORST

HONICÍ PSI

JØRN

LIER

HORST

HONICÍ

HORST

HONICÍ

HORST

PSI

Po sedmnácti letech je znovu otevřen případ vraždy

mladé dívky s tím, že rozhodující důkaz, který vedlk usvěd

čení pachatele, byl zfalšován. Vrchní komisař William Wis

ting je jako šéf někdejšího vyšetřovacího týmu pohnán

k zodpovědnosti a suspendován. Po celou svou policejníka

riéru honil zločince, teď se však stává štvanou zvěří sám. Má

na krku generální inspekci i média a všichni mu kladoune

příjemné otázky. Na vlastní pěst se musí pokusit očistit své

jméno a zjistit, kdo tehdy falešný důkaz nastrčil. Nechce se

mu přitom věřit, že by to byl někdo z jeho týmu. Jenže kdo

tedy? A jaký k tomu měl důvod? Nabízí se také další otázka:

Byl onen odsouzený člověk skutečně nevinný? Kdyžzakrát

ko zmizí další děvče, mají nejen Wisting, ale i jeho kolegové

o čem přemýšlet a hon se na všech stranách rozbíhá naplno.

Jørn Lier Horst patří k nejvýznamnějším norskýmde

tektivkářům. Téměř dvacet let pracoval jako vyšetřovatel,

a ačkoli je od roku 2013 spisovatelem na plný úvazek, stále

udržuje kontakt s  oborem. Jeho velkou výhodou proto je

dokonalá znalost policejní práce, kterou se snaží líčit přesně

a bez příkras. Za to také často sklízí pochvalné kritiky. Za

román Honicí psi získal Cenu Rivertonova klubu i Skleněný

klíč, nejvýznamnější norské a celoseverské oceněníudělova

né v žánru krimi.

„Ke srovnávání s Joem Nesbøm se recenzenti uchylují

často, ovšem jen zřídka oprávněně. V případě Jørna

Liera Horsta je ale takové srovnání zcela na místě.“

Dagbladet

JIŽ VYŠLO:

369 Kč / 15,49 €

www.albatrosmedia.cz

ISBN 978-80-7473-547-9


2

1

Mrtvý muž byl úplně vysušený. Seděl opřený v křesle a pod

rozevřenými rty mu byly vidět obnažené černožluté zuby.

Z hlavy mu visely chomáče prachu a zplihlých vlasů. Kůžív ob

ličeji prosvítaly bledé lesklé kosti. Prsty měl svraštělé, černé

a rozpraskané.

William Wisting zalistoval ostatními snímky, kterépoří

dil kriminalistický technik. Mrtvý muž byl patrně celkem

malého vzrůstu, avšak tkáně seschly a zetlely, proto tělovy

padalo ještě menší než zaživa.

Složka nesla označení Viggo Hansen. Fotografie bylypo

řízené z různých úhlů. Wisting si prohlížel jednotlivé záběry

téměř mumifikovaného těla. Podobné snímky ho obvykle

nechávaly klidným. Byl na smrt zvyklý a naučil se držet si

od smyslových vjemů odstup. Za svou více než třicetiletou

policejní kariéru viděl tolik mrtvých, že už je ani nepočítal.

Tohle však bylo jiné. Nejen proto, že se s ničím podobnýmni

kdy nesetkal, ale také proto, že muže sedícího v křesle znal.

Bývali prakticky sousedé. Viggo Hansen bydlel v  zatáčce

o tři domy dál a jeho tělo spočívalo v křesle čtyři měsíce, aniž

Wisting nebo kterýkoli další soused pojali podezření.

Wisting se zastavil u celkového záběru zachycujícíhoobý

vací pokoj při pohledu z kuchyně. Muž seděl předtelevizo

rem, zády k fotografovi. Televize stále běžela – stejně jako ve

chvíli, kdy do domu násilím vnikla policejní hlídka.

Místnost byla zařízená skromně. Kromě televizního stolku

a křesla, v němž muž seděl, tu stál podlouhlý konferen čnísto

lek, ještě jedno křeslo, pohovka s polštáři a plédem a u jedné

zdi policová stěna s uzavřenými spodními skříňkami. Okna

na protější straně místnosti byla zatažená šedivými závěsy.

Třásněmi zdobená stojací lampa napravo od televizoru měla


3

na skle hnědé spáleniny. Na stěnách visely tři krajinomalby.

Na stolku před mužem ležel časopis a dálkové ovládání,ve

dle nich se nacházela sklenice a talíř s neidentifikovatelnými

zbytky jídla. Jinak byla místnost uklizená.

Nebyly tu patrné žádné známky zápasu. Nic nenazna

čovalo, že by osamělého muže v průběhu posledních hodin

života navštívil nevítaný host. Nebyl důvod se domnívat, že

tu došlo k trestnému činu. Okolnosti přesto vyžadovaly, aby

policie úmrtí prošetřila, a Espen Mortensen odvedldůklad

nou, nicméně rutinní práci.

Na následujícím snímku byl záběr zblízka na časopisleží

cí na konferenčním stolku. Byl otevřený na televiznímpro

gramu na čtvrtek jedenáctého srpna.

Wisting pozvedl zrak a zadíval se kancelářským oknem na

snášející se sníh, na mokré a těžké vločky. Kalendář ukazoval

pátek devátého prosince. Viggo Hansen tam mohl mrtvýse

dět ještě teď, nebýt nezaplaceného účtu za elektřinu.Elektrá

renská společnost ho v opakovaných upomínkách varovala,

že mu bude proud odpojen. Nakonec vyslala na jeho adresu

svého pracovníka. Jen náhodou si dotyčný dal tu práci, dům

blíže obhlédl a škvírou mezi závěsy spatřil v obývacím pokoji

Hansenovo tělo.

V  televizním programu byly zakroužkované určité časy

a po stranách zaškrtnuté konkrétní pořady, které chtěl Vig­

go Hansen očividně zhlédnout. Jeden z nich běžel naDisco

very Channel a nesl název Z archivu FBI. Wisting seriál znal,

jednalo se o rekonstrukce různých velkých případů, kterými

se americký Federální úřad pro vyšetřování zabýval.

Wisting listoval dál. Následující fotografie zachycovala

obličej mrtvého. Byl naběhlý a  tmavý, místy chyběla kůže.

Chrup byl odhalený až po zadní stoličky. Zbytky jazykavy

padaly jako modročerná hrouda. Velké a prázdné oční důlky

zíraly přímo vpřed.

4


4

Wisting vrátil fotografie do složky, vstal a došel k oknu.

Začínalo se stmívat. Ocelově šedý zimní soumrak. Měl byvy

razit domů, ale přísně vzato ho tam nic nečekalo, nic kromě

televizoru.

Dole na dvoře vyjížděl z  garáže hlídkový vůz. Kola se

mu na sněhu smýkla, než zabrala. Modré světlo majáčku se

zařízlo mezi sněhové vločky a odrazilo se od nich v podobě

drobných jisker.

Wisting se pomalu vrátil k psacímu stolu a zadíval se na

tenkou složku. Viggo Hansen nezanechal rodinu, přátele ani

jiné pozůstalé. Žil osaměle a osaměle i zemřel.

Wisting chtěl složku zasunout do hromádky případů ur­

čených k  archivaci, ale cosi ho zarazilo. Nevěděl co. Ani

zkušenosti, ani intuice mu nenapovídaly, že by se případ

nedal považovat za uzavřený. Nejdůležitějším krokem vevy

šetřování byla identifikace těla. Viggo Hansen neměl žádné

příbuzné, kteří by mohli poskytnout referenční vzorky pro

porovnání DNA, avšak vzorky odebrané z kartáčku na zuby

a z hřebene zasunutého v zadní kapse kalhot přehozených

přes židli v ložnici hovořily jednoznačně. Výsledky testůpro

kázaly, že mrtvým mužem je majitel domu: Viggo Hansen,

šedesát jedna let.

Soudního lékaře překvapila zachovalost těla. Vlivemníz

ké vlhkosti vzduchu a nízké teploty v téměř vzduchotěsné

místnosti, v níž byly zavřené všechny dveře, oknai odvětrá

vání, Viggo Hansen pomalu, ale jistě vyschl jako mumie,mís

to aby se jeho tělo rozložilo a rozpadlo. Přesto nebylo možné

stanovit příčinu smrti. V úmrtním listu bylo uvedeno pouze

náhlé úmrtí, mors subita.

Počítač pípl a na monitoru se objevil červený obdélníček.

Hlášení operačního střediska. Wisting na monitorzamžou

ral. Šest slov: Nález těla u statku Halle Gård.

Odložil složku s případem Hansen na vršek hromádkyur

čené k zaarchivování a zprávu rozklikl.


5

2

V redakci panoval klid. Mokrý sníh se lepil na oknaa tlu

mil zvuky zvenčí. Kanceláře už byly vánočně vyzdobené.

Obrazovky, na nichž beze zvuku běžely záběryz mezinárod

ních zpravodajských stanic, byly ověšené stříbrnými řetězy

a červenými koulemi. Logo VG krášlili bílí andělíčci a naně

kolika dělicích příčkách mezi jednotlivými pracovnímimís

ty visela blikající barevná světýlka.

Vedoucí zpravodajského oddělení se jmenoval Knut A.San

dersen. Jeho kancelář představovala skleněná kukaň oddě

lená od zbytku redakce. Line zaznamenala, že si šéf tiskne

ramenem k uchu telefon a přitom ťuká do klávesnice. Přísně

vzato už měl být dávno doma. Před dvěma a půl měsíci se mu

narodil potomek. Teď bylo téměř sedm hodin a už pracoval

tři hodiny přesčas.

Sandersen ukončil hovor, upil kávy a zaklonil hlavu. Na

lustru nad ním viselo jmelí.

Line vstala a vykročila k němu, aby mu přednesla svůjná

vrh. Znovu mu však zazvonil telefon.

Zvedla proto hrneček, a zatímco čekala, až šéf domluví,

uvažovala o Vánocích. Říkala si, jak je oslaví. S otcem ještě

nemluvila, ale předpokládala, že budou slavit spolua s dě

dou doma ve Stavern. Možná by se k nim mohl přidati Tho

mas, Linin bratr, dvojče, který sloužil jako pilot vrtulníku

u 330. perutě. Od matčiny smrti neměl na Vánoce volno. Při

tom pomyšlení bodlo Line žalem u  srdce. Matka zemřela

před pěti a půl lety. Zpočátku byl stesk po ní neúnosný.Ně

kdy nedokázala Line ráno vstát z postele, na poradáchpropu

kala náhle v pláč a neustále si dělala starosti, jak otec zvládne

žít sám. Teď už byl její stesk mírnější, méně zoufalý, přesto


6

o sobě věděla, že tak intenzivně pracuje z určitého důvodu.

Měla vypěstovaný lehký návyk na jednostranné soustředění,

které se dostavovalo ve chvílích, kdy pracovala na nějakém

článku.

Vedoucí oddělení hovor ukončil, ale tentokrát mu telefon

zazvonil znovu, než se Line vůbec stihla zvednout. Za ta léta

od chvíle, kdy nastoupila do novin jako záskok, mu naspán

cích přibylo mnoho šedin. Dnes tu byla zaměstnaná nastálo

a psala pro kriminalistickou rubriku. Téma, jehožzpracová

ní chtěla šéfovi navrhnout, nespadalo do její pracovní náplně,

avšak v redakci ji nyní mohli několik dní postrádat a dát jí

prostor, aby sepsala článek pro víkendovou přílohu.

Sandersen vstal a zavadil hlavou o jmelí. Line hopodezří

vala, že si ho tam pověsil sám. Vydal se k automatu na kávu

a přitom stále mluvil do telefonu, ale když se vracel s plným

šálkem a s hrstí perníčků, měl už hovor vyřízený. Usadil se

za psací stůl, zaklonil se a chvíli tak zůstal.

Line věděla, že musí jednat rychle, že na představenísvé

ho projektu nemá víc než tři věty. Vzala proto hrnek s kávou,

aby hovor působil uvolněněji, a vstoupila do šéfovy kukaně.

Sandersen zalétl pohledem ke jmelí a teprve pak se zadíval

na Line.

„Ráda bych napsala o Viggu Hansenovi,“ spustila.

Sandersen začal uklízet zavalený psací stůl.

„Neznám,“ odtušil a shrnul papíry na hromádku. „Copro

vedl?“

„Zemřel.“

„Zavraždili ho?“

Line zavrtěla hlavou.

„Seděl čtyři měsíce mrtvý před televizí, než ho našli.“

„Slušné.“

„Ráda bych napsala o tom, jak se něco takového může stát,“

vysvětlila Line. „Jak je možné, aby byl někdo tak osamělý


7

a všemi zapomenutý, že trvá čtyři měsíce, než se náhodou

přijde na to, že zemřel.“

Sandersen otevřel ústa k  odpovědi, avšak Line ho před

běhla.

„Myslím, že by to byl dobrý článek do některého vánočního

vydání,“ pokračovala a upila kávy. „OSN nás právěvyhlási

la zemí, kde se žije nejlépe. Ovšem v šetřeních zkoumajících

pocit štěstí obyvatel se Norsko řadí na sto dvanácté místo.

Na prvním místě skončila jakási tichomořská zemička, malé

ostrovní společenství, kde mají lidé čas na sebe a zajímají se

jeden o druhého.“

Poznala na šéfovi, že se mu ten nápad zalíbil. Téma, které

navrhla, by dobře vyvážilo vánoční veselí, diety a reportáže

o vracení nevhodných vánočních dárků. Přesto se šéf tvářil

zamyšleně.

„Musíme psát přece i o něčem jiném než o počasí,“ dodala,

aby ho přesvědčila, a pokývla k dnešnímu vydání, kdetitu

lek na první straně hlásal Přichází krutý mráz.

Line po chvíli došlo, že ustarané vrásky na šéfově čele

nezpůsobil její návrh, nýbrž interní poměry. Redakcesídlí

cí o patro výš, která připravovala víkendovou přílohu, čítala

pětadvacet zaměstnanců a ti by měli dokázat vyplnit jejíob

sah sami. Když jim Sandersen poskytne jednoho novináře,

nic moc na tom nevydělá. Spíš naopak. Bude mít na pokrytí

aktuálního zpravodajství o člověka míň.

„Stačily by mi tři čtyři dny,“ vemlouvala se Line, ačkolivě

děla, že času bude s největší pravděpodobností potřebovat

víc. „V úterý má ten člověk pohřeb.“

Sandersen zvedl propisku a strčil si ji do úst.

„Na co se díval?“

„Jak to myslíš?“

„Jaký televizní program sledoval, když zemřel?“

„Nemám tušení,“ odpověděla Line a upila kávy. „Ale do­

čteš se to v novinách.“


8

„Platí,“ přikývl Sandersen a vrhl pohled ke schodištivedou

címu do patra. „Nabídnu jim to téma a řeknu, že si tě můžou

půjčit na tři dny.“

„Na tři dny,“ potvrdila Line, sklonila se a vlepila šéfovi pu­

su na tvář.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist