načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Potrhaná křídla - Ruta Sepetysová

Potrhaná křídla
-15%
sleva

Kniha: Potrhaná křídla
Autor: Ruta Sepetysová

Josie Moraineová se do New Orleans s matkou přistěhovala, když jí bylo sedm a život se s ní opravdu nemazlil. Matka pracovala jako prostitutka a o Josie nejevila skoro zájem, takže té ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.5%hodnoceni - 75.5%hodnoceni - 75.5%hodnoceni - 75.5%hodnoceni - 75.5% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 296
Rozměr: 130 x 200 mm
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Out of the easy
Spolupracovali: přeložil Petr Eliáš
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Novinka týdne: 2014-20
Datum vydání: 7. 5. 2014
Nakladatelské údaje: V Praze, CooBoo, 2014
ISBN: 9788074474590
EAN: 9788074474590
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha byla nominována na literární cenu "Zlatá stuha - 2015 - PŘEKLADOVÁ ČÁST - Beletrie pro mládež".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis / resumé

Josie Moraineová se do New Orleans s matkou přistěhovala, když jí bylo sedm a život se s ní opravdu nemazlil. Matka pracovala jako prostitutka a o Josie nejevila skoro zájem, takže té nezbylo než se brzy postarat sama o sebe. Bydlely v městské čtvrti proslulé hazardem, bordely a zločinem. Josie od dvanácti let uklízí v domě, v němž matka pracuje a kterému šéfuje Willie - žena už hodně pokročilého věku, která jí v podstatě nahrazuje matku. Jak Josie roste, matce tím připomíná její vlastní stárnutí a ta ji začne bít. Proto se utíká schovávat do knihkupectví Charlieho a Patricka Marloweových. Charlie se Josie ujme, dokonce má nad obchodem svoje bydlení a pomáhá Patrickovi za pultem. Knihy jsou Josseinou velkou vášní a jejím velkým přáním je se osamostatnit, dostat pryč, zbavit se pověsti dcery prostitutky a začít studovat na univerzitě. Ovšem vymanit se z "bahnité" čtvrti a vybojovat si svou cestu životem nebude vůbec snadné. Společensko-psychologický román z New Orleans 50. let 20. století vypráví o snaze a boji dcery prostitutky se této nálepky zbavit, odejít z té části města, kde vládne mafie a naplnit svůj sen studovat na vysoké škole.

Popis nakladatele

New Orleans padesátých let – zábava, saxofony, intriky i černá ruka mafie. Josie Moraineová přišla do města velké pohody s matkou. S matkou, která jí slibovala panenku, když bude hodná, ale nikdy si na to pak nevzpomněla, s matkou, která byla prostitutkou a milovala drahé šperky, s matkou, která se o ni neuměla a možná ani nechtěla postarat. Josie se ale dokázala postavit na vlastní nohy a má hlavu plnou snů. Dokáže si je však splnit? Dokáže se vymanit z bahna Čtvrti, které se ji snaží stáhnout dolů?

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ruta Sepetysová - další tituly autora:
Sůl moře Sůl moře
 (e-book)
Sůl moře Sůl moře
V šedých tónech V šedých tónech
 (e-book)
V šedých tónech V šedých tónech
Ashes in the Snow (Movie Tie-In) Ashes in the Snow (Movie Tie-In)
 (audio-kniha)
V šedých tónech V šedých tónech
 
Ke knize "Potrhaná křídla" doporučujeme také:
Karolína -- Stručný životopis šestnáctileté Karolína
Frankenstein Frankenstein
Hledání Aljašky Hledání Aljašky
Elita Elita
Tajemství jeskyně pokladů Tajemství jeskyně pokladů
Drákula Drákula
 
Recenze a komentáře k titulu



Potlesk spisovatelce i překladu! 2014-06-04 hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%hodnoceni - 90%
Už když jsem zjistila, že autorka tak skvělého příběhu V šedých tónech vydala novou knihu, hned jsem věděla, že to bude kniha na stejné úrovni. Přečetla jsem si, o čem je a později si ji ihned zakoupila. První kapitola mě doslova pohltila. To, jak to spisovatelka podává.. No prostě Aleluja!
Zakoupení ROZHODNĚ nelituju - líbí se mi příběh, líbí se mi charakteristika postav, nejvíc si mě ale asi získala Willie! :)
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

JEDNA

Ruta Sepetysová

POT RHANÁ KŘÍDLA Moje matka je prostitutka. Ale žádná špinavá pouliční štětka. Je dost hezká, mluví docela vybraně a pěkně se obléká. Ale spí za peníze nebo za dárky s muži, takže je prostitutka, aspoň podle slovníku.

Začala pracovat v roce 1940. To mi bylo sedm let a přestěhovaly jsme se z Detroit udo New Orleans. Z nádraží jsme jely taxíkem rovno udo nóbl hotel una St. Charles Aven ue. V hale se matka seznámila s nějakým mužem z Tuscaloosy a dali si spol udrink. Představila mě jako svo uneteř a tvrdila m u, že mě veze k sestře. Neustále na mě mrkala a šeptala mi, že jestli ji neprozradím a počkám na ni, koupí mi panenku. Noc jsem strávila sama v hale a zdálo se mi o nové panence. Ráno nás matka zapsala do našeho vlastního velkého pokoje s vysokými okny a malými kulatými mejdlíčky, co voněla po citronech. Od toho pána z Tuscaloosy dostala matka krabičku potaženou zeleným sametem a v ní perlový náhrdelník.

„Josie, v tomhle městě se budem mít moc dobře,“ řekla mi. Zrovna stála před zrcadlem, do půl těla nahá, a obdivovala nové perly.

Druhý den přijel do hotelu snědý řidič jménem Cokie. Matka dostala pozvání na návštěv u uněkoho důležitého ve Fran

7P O T R H A N Á K Ř Í D L A


couzské čtvrti. Musela jsem se vykoupat a donutila mě vzít si na sebe parádní šaty. Dokonce mi do vlasů uvázala stužku. Vypadala jsem nemožně, ale matce jsem nic neřekla. Jen jsem se usmívala a přikyvovala jsem.

„Tak, Josie, a budeš hezky zticha. Doufala jsem, že pro mě Willie pošle, a nepotřebuju, abys to všechno zvorala tou svojí tvrdohlavostí. Když se tě nikdo nebude na nic ptát, tak mlč. A proboha svatýho, aS tě ani nenapadne si broukat. Je to strašidelný. Jestli budeš hodná, koupím ti něco moc hezkýho.“

„Jako panenku?“ zeptala jsem se a zadoufala, že jí trochu osvěžím paměS.

„To víš, že jo, kočko, ty bys chtěla panenku?“ odvětila, domalovala si p us urtěnko ua pak do vzd uch upřed zrcadlem poslala polibek.

S Cokiem jsem se hned skamarádila. Jezdil ve starém kouřově šedivém taxíku. Když se člověk podíval zblízka, viděl na dveřích pozůstatky nápis uTAXI. Dal mi pár karamelek z melasy a burákového másla a mrkl na mě, jako že „Drž se, holka.“ Cestou si pískal škvírou mezi zuby. Broukala jsem si s ním a doufala, že mi melasa v karamelkách třeba vytáhne zub. To byl náš druhý večer v New Orleans.

Zastavili jsme na Conti Street. „Co to je?“ zeptala jsem se a natahovala krk, abych dohlédla na bledě žlutý dům s černým mřížovím na balkonech.

„To je její dům,“ odtušil Cokie. „Willie Woodleyový.“

„Její dům? Ale Willie je přece mužské jméno,“ namítla jsem.

„Nech toho, Josie. Willie je ženské jméno. A teV buV tiše!“ okřikla mě matka a plácla mě po stehně. Uhladila si šaty a urovnala vlasy. „Nečekala bych, že budu tak nervózní,“ zamumlala.

„A proč jsi nervózní?“ zajímalo mě.

Drapla mě za ruku a táhla mě za sebou. Cokie se na pozdrav dotkl štítk učepice. Usmála jsem se a zamávala na něj. Záclona v předním okně se pohnula a zakryla nejasnou postavu ozářeno ujantarovým světlem. Dveře se otevřely, ještě než jsme k nim došly.

8 R u t a S e p e t y s o v á


„Ty budeš nejspíš Louise,“ řekla žena ve dveřích matce.

Byla to bruneta v sametových večerních šatech. Měla hezké vlasy, ale nehty měla okousané a otřepené. Laciné ženy měly mizerné nehty. To jsem znala z Detroitu.

„Čeká na tebe v salónku, Louise,“ oznámila bruneta.

Od předních dveří k dlouhému schodišti se táhl červený koberec a pokračoval i nahor upo schodech. Dům byl okázalý a křiklavý, nábytek čalouněný tmavě zeleným brokátem. Ze stínidel tlumených lamp visely černé křišSály. Zdi vstupní haly byly vyzdobené obrazy nahých žen s růžovými bradavkami. Cigaretový kouř se mísil se zatuchlým pachem růžové vody. Prošly jsme hloučkem slečen, které mě hladily po vlasech a říkaly mi zlatíčko a panenko. Vzpomínám, že jsem si říkala, že jejich rty vypadají, jako by je někdo celé pomazal krví. Vešly jsme do předního salónku.

Ze všeho nejdřív jsem uviděla její ruku, žilnatou a bledou, přehozenou přes opěradlo čalouněného ušáku. Její nehty, leskle rudé jako zrnka granátového jablka, by jediným rychlým pohybem probodly balónek. Téměř každý prst zdobily trsy zlata a diamantů. Matce se rozechvěl dech.

Přiblížila jsem se k té ruce, hleděla na ni a obcházela křeslo k oknu. Zpod naškrobené, na míru ušité sukně vyčuhovaly černé podpatky. Ucítila jsem, jak mi stužka ve vlasech klouže dolů ke krku.

„Ahoj Louise.“

Ten hlas byl zastřený a bylo znát, že má něco za sebou. Platinově blonVaté vlasy měla žena pevně stažené spono us monogramem WW. Z koutků očí s linkami černými jako uhel se jí rozbíhaly vrásky. Rty měla šarlatové, ale ne krvavé. Kdysi bývala hezká.

Chvíli se na mě dívala a pak konečně promluvila. „Řekla jsem ‚Ahoj Louise.‘“

„Ahoj Willie,“ hlesla matka. Dotáhla mě před křeslo. „Willie, tohle je Josie.“

Usmála jsem se a poskládala strupaté nohy do co nejhezčího

9P O T R H A N Á K Ř Í D L A


pukrlete. Ruka s červenými nehty mě rychle odmávla na pohovku naproti. Náramky zabřinkaly nelibozvučnou melodii.

„Tak... ses vrátila.“ Willie vytáhla z perleSové tabatěrky cigaretu a jemně ji oSukala o víčko.

„Už je to dávno, Willie. Snad to pochopíš.“

Willie mlčela. Hodiny na zdi swingovaly, tik tak. „Sluší ti to,“ řekla Willie konečně a pořád klepala cigareto udo tabatěrky.

„Snažím se držet,“ odtušila matka a opřela se na pohovce.

„Držet se... jo. Slyšela jsem, že jsi včera měla nějakýho zelenáče z Tuscaloosy.“

Matka ztuhla. „Tobě se to doneslo?“

Willie na ni mlčky hleděla.

„Nebyla to žádná levárna, Willie,“ řekla matka s pohledem upřeným do klína. „Byl to prostě milej chlap.“

„Milej chlap, co ti koupil ty perly, hádám,“ poznamenala Willie a Sukání cigaretou o tabatěrku zesilovalo.

Matka nevědomky zdvihla ruku ke krku a přebírala perly.

„Kšefty mi jdo udobře,“ řekla Willie. „Chlapi si myslí, že bude válka. Jestli je to pravda, všichni si chtějí naposledy užít. Klapalo by nám to spolu, Louise, ale...“ Kývla mým směrem.

„Ona je hodná holka, Willie, a děsně chytrá. Sama se naučila číst.“

„Já nemám děti ráda,“ odsekla a provrtávala mě očima.

Pokrčila jsem rameny. „Já je taky dvakrát nemusím.“

Matka mě pořádně štípla do ruky. Cítila jsem, jak kůže lupla. Kousla jsem se do rtu a snažila sebou necuknout. Matku rozčilovalo, když jsem naříkala.

„Vážně?“ Willie na mě hleděla dál. „Tak co děláš... když nemáš ráda děti?“

„No, chodím do školy. Čt usi. Vařím, uklízím a dělám mámě Martini.“ Usmála jsem se na matku a promnula si ruku.

„Ty uklízíš a děláš Martini?“ Willie zdvihla špičaté obočí. Po jejím úšklebk unajedno unebylo ani památky. „Máš nakřivo mašli. To jsi odjakživa takhle hubená?“

10 R u t a S e p e t y s o v á


„Pár let jsem byla nemocná,“ vložila se do toho matka rychle. „Josie je hrozně vynalézavá a –“

„To vidím,“ odvětila Willie monotónně a dál Sukala cigaretou.

Přisunula jsem se blíž k matce. „Úplně jsem přeskočila první třídu, začala jsem až v druhé. Máma zapomněla, že už mám jít do školy –“ Matka mě dloubla palcem do kotníku. „Ale ani to moc nevadilo. Ve škole řekla, že jsme se přistěhovaly, a já prostě začala druhou třídou.“

„Ty jsi přeskočila první třídu?“ podivila se Willie.

„Ano prosím, a řekla bych, že mi nic neuteklo.“

„Žádné ano prosím. A říkej mi Willie. Rozumíš mi?“ Poposedla si. Zahlédla jsem vedle polštáře na křesle zasunuté něco, co vypadalo jako pažba pistole.

„Ano, paní Willie,“ odpověděla jsem.

„Ne paní Willie. Jen Willie.“

Civěla jsem na ni. „No, Willie, já mám zase ráda, když mi říkají Jo. A mašle mě moc neberou.“ Vytáhla jsem si stužku z hustých hnědých vlasů a sáhla po zapalovači na stole.

„Já neříkala, abys mi zapálila,“ opáčila Willie.

„Ne, ale třiapadesátkrát jste klepla cigaretou... teV už čtyřiapadesátkrát, tak mě napadlo, že byste si třeba chtěla zakouřit.“

Willie vzdychla. „Tak jo, Jo, zapal mi cigáro a nalej mi skotskou.“

„S ledem, nebo bez?“ zeptala jsem se.

Překvapeně otevřela pusu a pak ji zase zavřela. „Bez.“ Zapálila jsem jí a ona si mě měřila pohledem.

„No, Louise,“ řekla Willie a nad hlavou se jí zakroutil dlouhý proužek kouře, „královsky sis to všechno polepila, co?“

Matka si povzdechla.

„Tady zůstat nemůžeš, s holkou určitě ne. Budeš si muset sehnat bydlení,“ pokračovala Willie.

„Já ale nemám peníze,“ namítla matka.

„Ráno můžeš dát ty perly do zástavy, budeš mít něco do

11P O T R H A N Á K Ř Í D L A


začátku. Na Dauphine Street je malý byt, pronajímal si ho jeden můj sázkař. Jenže minulý týden se ten pitomec nechal zastřelit. TeV spí pod kytkama a ten byt už potřebovat nebude. Nájem je zaplacený až do konce měsíce. Pak se poptám a uvidíme.“

„Tak dobře, Willie,“ řekla matka.

Podala jsem Willie skleničk ua zase si sedla. Zakopla jsem přitom stužku pod pohovku.

Usrkla a pokývala hlavou. „Namouduši, Louise, sedmiletá barmanka?“

Matka pokrčila rameny.

To bylo před deseti lety. Tu panenku mi nikdy nekoupila.

12 R u t a S e p e t y s o v á




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist