načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Potřebuji tvou lásku - Je to pravda? -- Jak přestat usilovat o lásku, přijetí a uznání a opravdu je najít - Michael Katz; Katie Byron

Potřebuji tvou lásku - Je to pravda? -- Jak přestat usilovat o lásku, přijetí a uznání a opravdu je najít

Elektronická kniha: Potřebuji tvou lásku - Je to pravda? -- Jak přestat usilovat o lásku, přijetí a uznání a opravdu je najít
Autor: ;

Láska je nádherná – tedy pokud ji zrovna nehledáme, nesnažíme se si ji udržet nebo ji nepostrádáme. Každý den trávíme hodiny přemýšlením o svých vztazích a pokud ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  130
+
-
4,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Synergie Publishing
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-016-2091-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Láska je nádherná – tedy pokud ji zrovna nehledáme, nesnažíme se si ji udržet nebo ji nepostrádáme. Každý den trávíme hodiny přemýšlením o svých vztazích a pokud svým bolestivým a omezujícím myšlenkám věříme, je náš život plný utrpení. Stejně tak plný utrpení byl i život autorky, až do okamžiku spontánního „probuzení do reality“, kdy zjistila, že příčinou její deprese nebyl svět kolem ní, ale její pohled na něj. Aniž by se svět kolem sebe snažila změnit, začala zkoumat svoje omezující myšlenky a záhy se dostavil pocit ničím neomezené svobody a radosti. V této knize představuje účinnou metodu, tzv.  Práci , která vám pomůže odhalit, zda jsou vaše myšlenky pravdivé, jak přesně ovlivňují váš život a kým byste mohli být bez nich. Společně s Katie zakusíte, co při hledání lásky a uznání funguje a co naopak ne. Pomůže vám najít způsob, jak být v lásce a ostatních vztazích šťastnější a naplněnější, a na praktických příkladech vás podrobně seznámí s metodou dotazování i  Prací .

Zařazeno v kategoriích
Michael Katz; Katie Byron - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Potřebuji tvou lásku – Je to pravda?

Byron Katie

Z anglického originálu I need your love–is that true?

přeložila Martina Šímová

Odpovědný redaktor Jan Čermák

Produkce Synergie Coaching s.r.o.

Návrh obálky Diana Delevová, 2Design

Fotografie Byron Katie © Deborah Feingold

Grafická úprava a sazba Art D, www.art-d.com

Elektronické formáty připravil KOSMAS, www.kosmas.cz

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE

www.synergiepublishing.com

Vydání první

Copyright © 2005 by Byron Kathleen Mitchell

Translation Copyright © 2016 Synergie Publishing SE

This translation published by arrangement with Harmony Books,

an imprint of the Crown Publishing Group, a division of Random House LLC.

ISBN 978-80-7370-356-1 (kniha)

ISBN 978-80-7370-473-5 (e-kniha)

Adamu Lewisovi,

s láskou a vděčností


OBSAH

{

PŘEDMLUVA 9

PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ 17

ÚVOD 21

Láska je nádherná – tedy pokud ji zrovna nehledáme,

nesnažíme se si ji udržet nebo ji nepostrádáme. Každý

den trávíme hodiny složitým, skličujícím přemýšlením

o svých vztazích. Tato kniha představuje způsob spojení,

který je ve srovnání s naším obvyklým přístupemmnohem snazší a účinnější. S pomocí této knihy a díkycvičením, která obsahuje, se naučíte, jak vést plnohodnotný

milostný život a rozhodovat o vlastním štěstí. 1. VĚŘÍTE TOMU, CO SI MYSLÍTE? 23

Nejintimnější vztah máme se svými myšlenkami. Způsob, jakým se stavíte ke svým myšlenkám, určuje ve

vašem životě i všechno ostatní, především váš přístup

k druhým lidem. Jestliže svým bolestivým myšlenkám

věříte, váš život bude plný trápení. Pokud se však na


takové myšlenky budete dotazovat, budete ho milovat,

stejně jako všechny, kteří jsou jeho součástí. 2. DOTAZOVÁNÍ SE NA SVÉ MYŠLENKY O LÁSCE 35

Dokud neporozumíte svým myšlenkám, nemáte vztah

k lidem ani k sobě samým, ale k myšlenkovýmkonceptům, o kterých jste dostatečně nepřemýšleli anedotazovali se na ně. To vám jednak způsobí trápení a jednak vás

to izoluje od všeho ostatního. Ve druhé kapitole najdete

pokyny k tomu, jak začít s Prací, metodou sebedotazování, která vám pomůže odhalit, zda jsou vaše myšlenky

pravdivé a jak přesně ovlivňují váš život. Prostřednictvím Práce zároveň poznáte, kým jste bez těchto myšlenek. V průběhu knihy se zaměříme na některé ztrýznivých a všeobecně rozšířených myšlenek o vztazích

a pokusíme se zjistit, zda jsou pravdivé. 3. HLEDÁNÍ UZNÁNÍ 47

Tato kapitola se zabývá jednou z nejbolestnějších myšlenek ohledně vztahů – přesvědčením, že lásku a uznání

druhých si musíme získat. V rámci dotazování se nejprve

podíváme na to, jakým způsobem žijete, když usilujete

o lásku a uznání. K dispozici je několik cvičení, s jejichž

pomocí učiníte zázračný objev: většina obecně rozšířených přesvědčení o tom, jak je třeba jednat, aby byl člověk

oblíbený, milovaný nebo oceňovaný, je nepravdivá a vede

k falešnému životu plnému stresu. Další cvičení v tétokaitole ukazuje, jakou úlevu a intimitu přináší možnost být

s druhými lidmi, aniž bychom usilovali o jejich uznání. 4. ZAMILOVANOST 85

Proč je zamilovanost tak příjemný pocit? Proč si myslíme, že za to, jak lásku prožíváme, může náš partner? Proč


přestaneme být zamilovaní? Cvičení v této kapitolepomáhá odhalit, čím je náš milostný prožitek doopravdy –ukazuje, že jde o pocit, který nemizí ani není závislý na ničem

vně nás samotných. 5. OSOBNOSTI NEMILUJÍ, NÝBRŽ NĚCO CHTĚJÍ 97

Tato kapitola poukazuje na to, k čemu dochází, když si

vytvoříme romantický vztah založený na fi ktivní totožnosti a falešném pojetí lásky. Jako nepravý odhalujevšeobecně rozšířený mýtus o tom, že v lásce jde o splněnínašich potřeb a získání toho, co chceme. Kapitola obsahuje

také cvičení, která vám umožní spatřit jasný rozdíl mezi

chtěním a láskou. 6. VZTAHOVÝ SEMINÁŘ 113

Kapitola 6 obsahuje bezpočet příkladů toho, jak problémy ve vztazích jednoduše zmizí, pokud jsme ochotni

partnera nemilosrdně posoudit a následně se na svéúsudky podrobit dotazování. 7. CO KDYŽ MÁ MŮJ PARTNER CHYBY? 179

Zřetelné chyby u partnera jsou možností pro vlastnísebeuvědomění. To, co považujeme za skutečnost, může být jen

další neprozkoumanou myšlenkou. Kapitola je zakončena

rozhovorem, který se odehrává v Amsterdamu a během

nějž se rozvod na spadnutí promění v milostný příběh. 8. PĚT KLÍČŮ K SVOBODĚ V LÁSCE 205

Pokud jste naprosto přesvědčeni o tom, že nějakou osobu

bezvýhradně potřebujete a nemůžete bez ní žít, že vám lidé

ve vašem okolí nejsou schopni poskytnout to, co chcete, tato

kapitola nabízí několik účinných způsobů, jak si pomoci.


9. PROMĚNA MANŽELSTVÍ 225

Skutečný příběh páru, který pomocí metody dotazovánízachránil své manželství. 10. „CO STOJÍ V CESTĚ LÁSCE?“ NEJSTE TO

NÁHODOU VY? 235

Teď už mezi vámi a láskou nestojí nic, až na to, co jste si

nevyřešili sami se sebou. Tato kapitola vám pomůžezjistit, o co se jedná. Ukáže vám, jak se osvobodit od toho,

za co se nejvíc stydíte, co si nejste schopni odpustit, čím

pohrdáte, co toužíte skrýt, jak se oprostit od kritiky,kterou nedokážete přivítat s otevřenou náručí. 11. ŽIVOT S LÁSKOU 251

Jak vypadá láska, když najednou není o hledání, chtění

a potřebách? Úryvky z vyprávění stovek lidí, kteříprožívají objevy popsané v této knize. 12. LÁSKA SAMA 279

Popis prožitku lásky ve chvíli, kdy je v nás natolikzakořeněna, že nic kromě ní neexistuje. DALŠÍ NÁSTROJE K METODĚ DOTAZOVÁNÍ 281


9

PŘ EDMLU VA

Na Byron Kathleen Mitchell (ano, rodiče ji opravdupojme

novali Byron – Byron Cathleen Reid) je zajímavé to, coobje

vila a co může druhé naučit o lásce. Jde o něco jedinečného,

a tato kniha vám ukáže, jak na to. Jakmile věci přijdete na

kloub, všechno vám bude jasné, a pokud metoduvyzkouší

te, váš život se změní. U mě to funguje. A abyste si náhodou

nemysleli, že se Byron od nás ostatních liší nějakýmzvlášt

ním způsobem, jenž jí umožňuje dělat věci, které vy byste

nedokázali, bylo by dobré si o ní něco povědět. Pochopí

te, že její metoda může fungovat i u druhých, zvláště pak

u vás. Její život byl tak jako většina životů obyčejný, obtížný

i úspěšný, plný špatných úsudků i prozíravosti.

Když se ve starých příbězích moudří lidé navrátí z pouště,

jsou většinou celí zarostlí, na sobě mají hábit – ten na poušti

nosí ostatně každý – a cítí potřebu povědět druhým o tom, co

objevili. Ve Spojených státech se nám tito mudrci podobají

mnohem víc – mají, dejme tomu, rozježené vlasy, dlouhé

nehty a za sebou práci v realitním prostředí. Byron Cathleen

Mitchell (všichni jí říkají Katie) se v minulosti pohybovala

na trhu s nemovitostmi, a i když je nyní nakrátko a obléká


10

se do značkových šatů, potřebu vyprávět druhým o tom, co

objevila, pociťuje i nadále.

Katie z pouště přímo pochází; je totiž z Barstow, a to je první bod mýtu, který se kolem jejího objevu utvořil. Barstow leží v Mohavské poušti v Jižní Kalifornii a je poslední zastávkou na dlouhé cestě do Arizony. Městečko lemuje železniční trať, poblíž stojí letecká základna a úhledné řady domků, u kterých vojenský personálpěstuje květiny v zahradách s výhledem na nekonečnou písečnou pláň. Mohave je nehostinným místem dokonce i na poušť – nerostou zde ani porůznu roztroušené kaktusy – pokud se však zadíváte pozorně, spatříte její pravou krásu. Když se s Katie vydáte při západu slunce na procházku, tváře vám pohladí teplý vítr, kolem vidíte skály v jemných odstínech žlutohnědé, červené a černé, stíny okolo jsou modré. Katie vás provede kaňony, vezme vás do míst, kde vyvěrá skrytý pramen. Možná, že vám poušť nakonec začne připadat jako laskavé místo a pochopíte, že byla pro Katie učitelkou.

Příběh Katie je její vlastní, a přesto je příběhem každého z nás. Byla šťastná, měla tři děti, manžela, který ji miloval, podnikala, a pak šťastná být přestala – bylo to horší a horší a nakonec se všechno zhroutilo. Výrazně přibrala, začala pít, byla plná hněvu a strachu, spala s revolverem pod polštářem. Revolver pod polštářem není v Barstow tak neobvyklý jako například v San Francisku, ale její rodinu to stejně znepokojovalo. Své podnikání sice udržovala při životě, ale ve všem ostatním byla bezmocná; připadala si neschopná a bezcenná. Až potud jde o běžný příběh a běžnou bolest, byť krutou: proplouváte životem, kocháte se výhledem, dokud vás něco nepraští do hlavy a neupoutá vaši pozornost.


11

Příběh začne být zajímavý většinou ve chvíli, kdy vás něco vyhodí ze sedla; tak to bylo i s Katie. Procházela si hlubokou krizí a nic nenaznačovalo tomu, že by se situace měla zlepšit. Šlo o hlubokou krizi osobnosti. Její rodina si říkala, zdanepřišla o rozum. Katie se přihlásila do centra pro poruchy příjmu potravy, protože šlo o jediný druh léčby, který jí pojišťovna byla ochotná proplatit – zdravotní péče pěkně a prakticky po americku. Tento absurdní nápad nakonec dopadl dobře. Katie prostě jen všeho na chvíli nechala. Nepomohla jí však terapie ani léčba – když se jednoho rána vzbudila, svět seotočil o sto osmdesát stupňů, a s ním i její srdce. Byla vyhozena ze sedla jako Saul na cestě do Damašku, a její život už nikdy nebyl takový jako dřív. To se stalo v roce 1986.

Šlo o jednu z těch náhlých a intenzivních zkušeností, které vás změní a ke kterým často dochází jaksi bezdůvodně. V Asii se jim říká osvícení. Všechno bylo najednou vzhůru nohama. Kde se dřív bála a zoufala si, cítila najednou v každém okamžiku lásku a laskavost. Všechny to překvapilo, hlavně její děti. Říkají, že ten rozdíl byl jako den a noc. Okamžitě věděly, že už se nemusí bát. Z ničeho nic byla milující matkou, naslouchala jim, její hněv zmizel beze stopy, měla radost z toho, jaké vedou životy, a tak byly šťastné i ony.

Ale co se vlastně změnilo? Katie učinila prostý objev. Uvědomila si, že věřila svým myšlenkám a děsila se jimi k smrti. Pak jim věřit přestala a svět jako by se zastavil. Vnitřní konfl ikt a strach byly ty tam. Najednou ji přemohla vlna soucitu s ostatními, kteří se ocitli v podobnýchnesnázích, chtěla jim povědět o tom, co viděla. Právě tyto pocity sounáležitosti a lásky stály na počátku její metody, jak pomoci druhým.


12

Katie o tom mluví takto:

Jasně a neodvolatelně jsem viděla, že všechno bylo přesně

naopak, než jsem si myslela. Moje myšlenky byly vrozoru se skutečností a zahrnovaly mě báchorkami o tom,

jak by věci měly být. „Můj manžel by měl býtupřímnější.“ „Moje děti by mě měly víc respektovat.“ Teď už vím,

že místo abych viděla, co se kolem mě doopravdy děje,

kladla jsem realitě podmínky – jako bych snad mělanějakou schopnost diktovat, jak by skutečnost měla vypadat.

Nyní mi bylo jasné, že pravda je přesně opačná. Můj

muž neměl být upřímný – protože nebyl. Děti mě neměly

respektovat – protože to tak nebylo. Okamžitě jsem sirealitu zamilovala a zpozorovala jsem, že jsem mnohempřirozenější a klidnější.

A jak tedy člověk žije, když je šťastný? Některé věci se hodně změnily: Katie zhubla, po smutku a hněvu nezůstalo ani památky. Ostatní věci se z vnějšku tak zvláštní nezdají. Znovu se vdala a se svými dětmi je v těsném kontaktu. Ty zatím dělají všechny ty obyčejné a překvapivé věci, které ratolesti obvykle dělávají – její dcera má dvě děti a Katie vypráví o tom, jak byla u toho, když přišly na svět. Jeden z jejích synů jezdí motokros a v Los Angeles skládá osobitou rockovou hudbu, druhý je elektrikář a má tři potomky. Rodinný život.

Pokud něco prošlo zásadní změnou, pak rozhodněpracovní život Katie. K lidem se teď stavěla s takovou svěžestí a přítomností ducha, že se v Barstow začalo mluvit o„osvícené“ ženě – jako by v sobě ukrývala světlo. Lidé se jísvěřovali se svou bolestí a ona je brala k sobě domů, uvařila


13

jim jídlo nebo šálek čaje a usadila je na pohovku. Požádala

je, aby sepsali myšlenky, které je trápí, a pak jim položila

své otázky. Pokaždé začala s jednoduchým: „Zlatíčko, je to

pravda?“ Katie nikomu neříkala, co dělat nebo čemu věřit.

Lidé odpovídali sami sobě. Jejich životy se pak začaly měnit

– některé rychle, jiné pomaleji.

Katie zvali na jiná místa v Kalifornii a pak i ve světě, a její učení, které začalo těmito důvěrnými schůzkami, se postupně šířilo dál. Učila skoro všude – od Ósaky po Kapské Město, na své cestě se zastavila i v Jeruzalémě nebo vězení v San Quentin. Tisíce a tisíce lidí. Ti její učení předávali svým přátelům, a tak se její práce šířila dál. Katiina metoda se za celou dobu v podstatě nezměnila, jen teď nemá tolik času na vaření. Stále však lidi oslovuje „drahoušku“ a někdy „miláčku“; tyto výrazy používá přirozeně jako drobné požehnání. Má ve zvyku se s nimi posadit a nechat je sepsat všechny myšlenky, které jim působí bolest. Pak jim položí své otázky. Katie vždycky začíná s myšlenkami, které člověk vztahuje k ostatním lidem, myšlenkami točícími se kolem lásky, uznání a souhlasu druhých – se zašmodrchanými pocity, které cítíme k lidem v práci nebo doma. Lidské srdce zná Katie dokonale; vnese do něj laskavost a pomůže vám vyjasnit si nejednu věc. Když se zajímáte o osvícení,nemusíte se hned vydávat do kláštera nebo pouště. Katiiny otázky pomáhají integrovat přirozenou moudrost, kteroudisponujeme my všichni, pokud nás nesvírá strach nebo zloba.

Katie svůj objev popisuje takto:

Můj život připomínal bajku: jednoho krásného dne jsem

vstoupila do Mohavské pouště a hleděla si svého. A najednou – můj ty Bože! – přímo přede mnou ležel obrovský


14

zelený chřestýš! Skoro jsem na něj šlápla! Míle kolem nebylo

ani živáčka, a kdyby mě uštknul, čekalo by mě zdlouhavé

a bolestivé umírání. Srdce mi v prsou bilo na poplach, na

čele mi vyrazil ledový pot a já byla úplně ochromenástrachem.

Ale potom, nevím, jak se to stalo, jsem začala zaostřovat

a odvážila se na hada znovu pohlédnout – a jako zázrakem

jsem to uviděla: Je to provaz! Ten had je provaz! Padla

jsem na zem, začala se smát a plakat a vstřebávala jsem, co

se mi právě přihodilo. Dokonce jsem do něj musela i strčit.

Co se stalo? Věděla jsem jedno: že jsem v bezpečí.

Věděla jsem, že bych nad tím provazem mohla státvěčnost a už by mě znovu nevyděsil. Připadala jsem si lehká,

cítila jsem neuvěřitelnou vděčnost. Na toho hada mohl

narazit celý svět, křičet, vzít nohy na ramena, dostat

srdeční zástavu, vyděsit se k smrti – a já bych tu stála

bez špetky strachu a ty dobré zprávy bych jim předala.

Chápala bych, proč se lidé bojí, viděla bych jejich bolest,

vyslechla bych si jejich příběhy o tom, proč je to doopravdy

had, a přesto bych jim nikdy za žádných okolnostíneuvěřila nebo nezačala mít z toho provazu strach. Zjevila se

mi jednoduchá pravda: Ten had je kus provazu.

Podle Katie nezáleží na tom, jak mizerně se cítíte. Jde jen o to, zda máte ochotu prozkoumat myšlenky, které za vaším neštěstím stojí. Ve vašem životě existuje něco, co považujete za chřestýše, přestože ve skutečnosti jde o pouhý provaz. Ve zmatcích ohledně vztahů fi guruje jedna a ta samá obava – že bez lásky a uznání druhé osoby nepřežijete nebo nebudete šťastní, že pokud nebudete pracovat dvacet čtyři hodin denně, abyste potěšili svého šéfa, svého partnera


15

nebo kolegu, věci se vám začnou hroutit pod rukama. Katie

ukazuje, že existuje jiná, méně zoufalá a hlavně mnohem

jednodušší cesta, jak si získat lásku.

Jak pomáhám lidem, kteří si myslí, že provaz je had?Nemůžu jim pomoci. Musí na to přijít sami. Můžu jim dát

své slovo, a oni po něm sáhnou, protože chtějí, aby to byla

pravda. Jenže dokud si sami neuvědomí opak, srdcembudou i nadále věřit, že kus provazu na cestě před nimi je

jedovatý had, že se nacházejí ve smrtelném nebezpečí.

Myšlenky takové zkrátka jsou, a dotazování je právě

o hadech v naší mysli – o myšlenkách, které nám brání

v lásce, které nám brání, abychom si uvědomili, že jsme

milováni. Bezpečně vím, že každá nehezká a trýznivá

myšlenka v lidské mysli je jen provaz. Metoda dotazování

vám pomůže uvědomit si, že všichni hadi ve vaší hlavě

jsou ve skutečnosti pouhými kusy provazu.

Právě to je na Katiině objevu nejlepší; když se budete na své myšlenky skutečně dotazovat, zjistíte, že svět je mnohem laskavějším místem, než za jaké jste ho považovali, že není důvod, abyste večer uléhali v obavách a ráno se budili plni úzkosti. Když se začnete dívat doopravdy, svět je náhle plný lásky a nabízí nepřeberné možnosti.

John Tarrant

Santa Rosa, Kalifornie

Prosinec 2004


17

PŘ EDMLU VA

K ČESKÉMU VYDÁNÍ

Když jsem tuto knížku měla poprvé před sebou, procházela

jsem hlubokou vztahovou krizí. Měla jsem pocit, že jsem

pro záchranu našeho vztahu udělala maximum, a přesto

skončil. Byla jsem zdrcená. Snažila jsem se nalézt odpověď

na otázku, proč ve vztazích prožívám tolik trápení a bolesti.

A tato knížka mi na mou otázku dala odpověď. Nejen že

vysvětluje zdroj našeho trápení, ale také nabízí řešeníjaké

koliv stresující situace. Uvedené příklady práce s metodou

dotazování mi při jejich přečtení dávaly naději, že i u mě se

něco změní. Cvičení, která Katie ve své knížce popisuje, pro

mě byly naprosto šokující. Uvědomila jsem si, že se celý můj

život točí jen okolo toho, jak získat uznání a lásku odostat

ních. Tato knížka pro mě odstartovala novou životní etapu.

Nejdříve jsem metodu dotazování prováděla sama apoz

ději jsem se začala hlásit na semináře, kde jsem ji trénovala

pod vedením lektora. Tou dobou jsem žila v Německu, kde

tyto kurzy naštěstí probíhaly. Můj život se běhemnásledu

jících dvou let změnil k nepoznání. Opustila jsem zaměst

nání, které mi již dlouho nevyhovovalo, poprvé v životě


18

jsem vycestovala sama, a to na druhý konec světa(!), začala

jsem si užívat života se vším, co přináší, a objevovala, co

mě vlastně baví. Místo toho, abych se snažila život změ

nit, začala jsem ho žít. Najednou jako bych se probudila.

Z ničeho nic jsem prožívala pocity, o kterých jsem aninevě

děla, že existují. Z každodenního života plného rutiny se

stalo jedno velké dobrodružství.

V České republice tehdy žádné kurzy metody dotazo

vání neexistovaly. Přála jsem si, aby i ti, kteří neumí ang

licky nebo německy, měli možnost zažít to co já. A právě

díky změnám, které mi metoda dotazování přinesla do

života, jsem se rozhodla pořádat její kurzy. Na začátku jsem

si vůbec nedokázala představit, že se někdo přihlásí. Když

však lidé slyšeli můj životní příběh, chtěli znát cestu, jak

zažít to samé. Následovaly roky, kdy jsem představovala

metodu dotazování v České republice a zároveň se dálvzdě

lávala. Učila jsem se přímo od Katie, a to jak v Evropě, tak

v Americe. Asistovala jsem na jejích seminářích a stala jsem

se členem jejího institutu. Dokonce jsem dostala možnost

pracovat jako dobrovolník na její bezplatné lince, kde se

každý může s její metodou dotazování seznámit nebo si ji

procvičit. Díky tomu jsem měla možnost získat mnohozku

šeností s prací s lidmi z celého světa. Došla jsem k poznání,

že všichni řešíme podobné životní situace a máme stejná

trápení. Nezávisle na kultuře, věku či pohlaví. Metodadota

zování se stala nejen mým zaměstnáním, ale především

způsobem, jak se i nadále zbavuji stresu a trápení. Denní

praktikování dotazování mě doslova katapultuje do nového

vnímání světa. V mém světě teď nacházím mnohem více

svobody, lásky a naplnění. Strach vystřídala odvaha, trá

pení vystřídala lehkost a soucit, pocit nedostatku vystřídala


19

vděčnost. Tam, kde jsem dříve cítila hořkost a provinění,

cítím teď podporu a spojení. Někdy se takové situaci

dokonce zasměju. Mému okolí se ulevilo, protože místo

bouřlivých emocí se teď naše setkání odehrávají v pohodě.

Naučila jsem se také být upřímná sama k sobě i k druhým

a jejich očekávání už neřídí můj život. V partnerskýchvzta

zích vnímám svého partnera jako toho, kdo mi ukazuje, co

na sobě nemám ráda. Jeho chování nevypovídá nic o tom,

kým opravdu je, ale je odrazem mého vnímání. S tím, jak se

mění mé vnímání, mění se i můj partner. Dnes bych mohla

říci, že pro mě už žádná situace není překážkou.

Jsem Katie vděčná, že metodu dotazování učinila pro

střednictvím této knížky dostupnou všem. Mé poděkování

také patří nakladatelství Synergie, které se rozhodlo ji vydat

v češtině. Je obrovským darem jak současným, tak ibudou

cím generacím, které vnímají lásku skrz nás.

Lucie Nováková

www.coachingbylucie.com


21

ÚVOD

L

áska je nádherná – tedy pokud ji zrovna nehledáme,

nesnažíme se si ji udržet nebo ji nepostrádáme. Hned po lásce jakožto naší hlavní starosti a zájmu přichází touha po uznání a souhlasu druhých. Již od raného dětství plýtvá většina lidí energií na to, že se za těmito metami bez přestání ženou. Zkoušejí to či ono, jen aby si jich někdo všiml, aby potěšili, ohromili, získali si lásku druhých, a myslí si, že právě o tom život je. Taková snaha se může stát natolik automatickou a podvědomou, že si jí ani nevšimneme. Tato kniha se zaměřuje na to, co při hledání lásky a uznání funguje a co naopak ne. Pomůže vám najít způsob, jak být v lásce a ostatních vztazích šťastnější a schopnější, aniž byste se stali manipulátory nebo podvodníky. Naučíte se, jak dojít naplnění ve všech vztazích včetně lásky, chození, manželství, vychovávání dětí, práce či přátelství. Při čtení této knihy si začnete postupně všímat, kolik myšlenek zaměřujete právě na lásku a uznání – to si většina lidí nikdy neuvědomí. Už díky tomu se k vlastním myšlenkámnaučíte přistupovat zcela novým způsobem. To radikálně změní váš přístup k sobě samým a ke komukoliv, kdo je pro vás


22

důležitý: partnerovi, dětem, rodičům, nadřízenému,zaměstnancům, přátelům. Není třeba učit se novým způsobům, jak

se nepravdivě či klamavě prezentovat. Místo toho budete

příjemně překvapeni tím, na co přijdete. A taky se pobavíte.

Pokud se právě trápíte, protože se vaše honba za láskou a uznáním nesetkává s úspěchem, cvičení v této knize vám pomohou. Nejlépe fungují, když svou touhu ulevit si od bolesti odložíte na chvíli stranou a cvičení vypracujete v duchu hledání pravdy. Pokud odhalíte, co je pravdivé nikoliv pro druhé, ale pro vás, úleva se rychle dostaví. Tato kniha není o radách. Místo toho vám nabízí otázky, které vám umožní setkat se tváří v tvář s těmi částmi vašeho života, o kterých jste až do této chvíle třeba ani nepřemýšleli. Pokud je zodpovíte z hloubi srdce, objevíte to, co jste vždycky chtěli, a dozvíte se, jak snadno to lze získat. Mnozí z vás na topřijdou pouhým přečtením této knihy.

Následující příklad ukazuje, jakým způsobem kniha funguje a kam směřuje. Zkuste se usmát. Nejdřív začněte súmyslným úsměvem, který nasadíte, když máte pocit, že byste se usmát měli – například když vás někdo fotí. Takový úsměv je svým způsobem užitečný; s jeho pomocí se snažíme být vlídní k druhým. Nyní si představte úsměv, který se přihodí jen tak. Nemůžeme ho vyloudit, kdy se nám zachce, nemůžeme ho zahrát. Takový úsměv milujeme. A protože je nezpochybnitelně pravý a opravdový, otevírá dveře i srdce. I když světlo světa spatří málokdy, víte, že se někde ve vás skrývá, připraven vydrat se na povrch. Může vzejít z příjemné konverzace,kterou vedete sami se sebou. Když si to uvědomíte, všechno na vašem životě s druhými lidmi se změní. Úkolem této knihy je vám podobnou vnitřní konverzaci představit. Pokud se vám bude líbit, pomůže vám začít s vaší vlastní.


23

1

VĚŘÍTE TOMU,

CO SI MYSLÍTE?

{

P

řišlo vám někdy, že čím víc hledáte lásku, tím víc se vám

vyhýbá? Že vás touha po uznání druhých lidí činínejistými? Pokud ano, má to důvod. Honba za láskou a uznáním je zaručený způsob, jak ztratit povědomí o obojím. Povědomí o lásce ztratit můžete, nikdy však lásku samu: láska je tím, čím jsme. Proč ji tedy tak usilovně hledáme, většinou s nevalným výsledkem? To kvůli tomu, co si myslíme – kvůli myšlenkám, kterým věříme a které jsou nepravdivé. Nemusíte věřit ničemu z toho, co tu píši. Všechno si můžete ověřit sami, až budete knihu číst nebo ve chvíli, kdy ji odložíte. Začnete si pokládat otázky o svých vztazích či jejich nedostatcích azjistíte, že se váš život pomalu mění.

Na co myslíme, když se štveme za láskou a uznáním?Myslíme si, že láska a uznání jsou klíčem ke království blaženosti


24

– ke každé dobré věci na tomto světě. Myslíme si, že milostný

vztah nám přinese lásku, sexuálního partnera, dlouhodobou

blízkost, sňatek, rodinu. Máme za to, že snaha udělat dojem na

společnost – snaha získat si obdiv těch správných lidí – je naší

nejlepší příležitostí, jak získat v životě slávu, bohatství auspokojení. Proto věříme, že pokud v této misi uspějeme, jsme doma:

v bezpečí, teple, zahrnuti uznáním. A když selžeme? Jsou z nás

nikým nepovšimnutí bezdomovci, kteří se potácí venku na

mrazu, ztraceni v davu, osamělí a zapomenutí. Pokud je v sázce

tohle, pak není divu, že nás takové hledání stravuje a naplňuje

strachem. Není divu, že jsme celí pryč z bezvýznamné lichotky

a jedno ostré slovo nám dokáže zkazit den.

Velké, primitivní obavy vyjdou na povrch jen zřídkakdy. Jen málo lidí běžně přemýšlí o tom, že možná propadnou trhlinami společnosti a zmizí beze stopy. Místo toho se jim celý denhlavou honí tisíce úzkostných myšlenek: „Všimli si mě?“ „Proč se neusmála?“ „Udělal jsem dobrý dojem?“ „Proč mi ještěnezavolal?“ „Vypadám dobře?“ „Měl jsem to říkat?“ „Co si o mě teď pomyslí?“ Jde o nepřetržité sledování a kontrolování toho, zda právě získáváme nebo ztrácíme půdu pod nohama ve velké hře o lásku a uznání. Těchto drobných obav si málokdy všimneme nebo je zpochybníme, a přesto uvádějí v pohyb tisíce strategií za účelem získat si obdiv a přízeň, anebo jen potěšit. Je za tím nevyslovené přesvědčení, že pokud se nám nedostává uznání druhých, jsme k ničemu.

Ironií je, že honba za láskou a uznáním nám znemožňuje je doopravdy prožít. Chroničtí hledači uznání sineuvědomují, že jsou milováni a podporováni navzdory svému snažení. A čím usilovněji hledají, tím méně pravděpodobné je, že si této skutečnosti všimnou.


25

Jak se člověk do takové ošemetné situace dostane? Na

následujících stránkách se podíváme na to, jakým způso

bem neprozkoumané myšlenky utváří naše vnímání reality.

Uvědomíme si, jak často běžné nepovšimnuté myšlenky

způsobí, že cítíme naléhavou potřebu, nedostatek, touhu

– že se marně natahujeme po něčem, co už dávno máme.

Myšlenky stojící za starým známým návalem paniky, který

přichází ve tři hodiny ráno, jsou dobrým místem, kde začít.

Myšlenka ve tři hodiny ráno:

nemám žádnou podporu

Uprostřed noci se náhle vzbudíte, mrknete na hodiny apře

jete si, abyste spali. Objeví se myšlenka: „Co se mnou bude?

Žiji v chladném, bezohledném světě. Nevím, co si počít.“

Může za ni reklama na podílový fond, kterou jste ten večer

viděli, to si ale neuvědomíte. Další myšlenky mají původ

ve vyslechnuté motivační nahrávce, kterou jste si napůl

zapamatovali: „Na tomto světě neexistují záruky. Nic vám

nespadne do klína, pokud se o to sami nezasadíte.“ Takové

myšlenky zafungují jako vzpruha; po ní však následujeob

rovská defl ace, jakmile si vzpomenete, že soběstačnost není

vaše parketa. „Potřebuji toho tolik. Mám tak máloprostřed

ků na to, abych to získal. Techniky přežití, kterými dispo

nuji, nejsou nic moc, a vlastně to jen hraju. Jsem bezmocný

a sám.“ Následující myšlenka přinese malou naději: „Kdy

by se mi tak dostávalo víc lásky od rodiny a přátel, kdyby

mě jeden jediný člověk doopravdy zbožňoval, kdyby mi šéf

opravdu věřil, nebyl bych tak úzkostlivý, mohl bych si být

jistý, že mám něčí podporu.“


26

Myšlenka „pokud nevyvinu úsilí, nedostane se mipodory“ je jen jednou z mnoha neprozkoumaných a často nezpozorovaných domněnek, které stojí za naší honbou za láskou a uznáním. Na chvilku se zastavme a prozkoumejme opačnou variantu.

Realita bílého dne: mám veškerou podporu

Víte, co právě podporuje vaši existenci? Pro začátek se nemusíme pouštět příliš do hloubky; řekněme, že jste se nasnídali, usadili se ve svém oblíbeném křesle a otevřeli tuto

knihu. Krk a ramena vám podpírají hlavu. Kosti a svaly vám

v hrudníku podporují dýchání. Křeslo je oporou pro vaše

tělo. Podlaha podpírá vaše křeslo. Země je oporou pro dům,

ve kterém bydlíte. Rozličné hvězdy a planety drží Zemi v její

oběžné dráze. Za vaším oknem nějaký muž venčí psa.Můžete si být jisti, že vás nějakým způsobem nepodporuje? Třeba

každý den pracuje v malé místnůstce a vyplňuje papíry pro

elektrárnu, která vám dodává světlo. A co lidé na ulici a ruce

a oči bezpočtu lidí neviditelných, je bezpočet rukou a očí, jež

pracují v zákulisí – víte určitě, že v tom podpůrném procesu

nehrají nějakou roli také oni? Stejná otázka se týká generací

vašich předků a také nejrůznějších rostlin a živočichů, kteří

se nějak zasloužili o vaši snídani. Kolik nepravděpodobných

náhod vám umožňuje tu být!

Abychom tyto možnosti lépe probádali, rozhlédněte se kolem sebe a popřemýšlejte, zda vůbec naleznete něco, co by vás nějakým způsobem nepodporovalo. Pak se vraťte kmyšlence, kterou jste se zaobírali ve tři hodiny ráno: „Pokud nevyvinu úsilí, nedostane se mi podpory.“ Nebylo by v tuto chvíli pravdivější říct „dostane se mi veškeré podpory, aniž


27

bych vyvinul jakékoli úsilí“? Důkazem budiž skutečnost, že

sedíte v křesle, nic neděláte a užíváte si plnou podporu.

Ano, máte veškerou podporu, nehledě na to, zda o ní víte, všímáte si jí či jí rozumíte, ať ji milujete, nebo nenávidíte, jste šťastní, či smutní, spíte, nebo bdíte, jstemotivovaní, či přesně naopak. Dostává se vám podpory, aniž by od vás kdokoliv požadoval nějakou protislužbu.

Právě teď sedíte v křesle, dýcháte, a náhle si všimnete, že to ne vy, ale něco způsobuje, že dýcháte. Nemusíte si to uvědomovat; že byste měli dýchat, není si to třeba anipamatovat, protože i v tomto ohledu je vám poskytována podpora. Ať už jsou vaše existenční nároky jakkoliv komplikované a spletité, všem je vyhověno. V tuto chvíli není nic, co byste potřebovali vlastnit nebo udělat. Všimněte si, jak se při takové myšlence cítíte. Teď si zkuste vybavit něco, co nemáte. Určitě něco vymyslíte...

Myšlenka, která vás vyžene z ráje

Myšlenka, která vás vyžene z ráje, může být například „cítil bych se pohodlněji, kdybych měl polštář“. Anebo „byla

bych šťastnější, kdyby tu byl můj partner“.

Bez takové myšlenky jste v sedmém nebi – pěkně si hovíte v křesle, užíváte si podpory i toho, že něco dýchá za vás. Když uvěříte myšlence, že cosi chybí, co pocítíte? Bezprostřední následek může být velmi nepatrný – pouhý mírný neklid, který se dostaví ve chvíli, kdy se vaše pozornost odvrátí od toho, co už máte. Avšak jakmile k tomu dojde, vzdáte sezároveň i klidu pramenícího z vašeho posedávání v křesle. Hledáte větší pohodlí – a způsobíte si nepohodlí. Co kdybyste si pro ten polštář došli? To by mohlo zabrat (pokud polštář vlastníte).


28

Možná byste se znovu ocitli v sedmém nebi. Třeba je to přesně ta věc, kterou potřebujete. Nebo byste mohli zvednout telefon a přesvědčit partnera (pokud nějakého máte), aby vám dělal společnost, a třeba by skutečně přišel. Možná by vás to učinilo šťastnějšími, a možná ne. Váš klid jemezitím ten tam.

Myšlenka, která vás vyžene z ráje, se nemusí týkat pohodlí nebo štěstí. Může to být například „cítil bych sejistější, kdyby...“ nebo „kéž by to takhle bylo vždycky“, anebo pouhá myšlenka na čaj nebo kávu. Většina lidí se natolik zaobírá neustálým vylepšováním situace, že si ani neuvědomí, že už nejsou v ráji. Ať už se nacházejí kdekoliv, něco nebo někdo by mohlo být vždycky lepší.

Jak se dostat zpátky do ráje? Pro začátek si začněte všímat myšlenek, které vás z něj vyhnaly. Nemusíte věřit všemu, co vám říkají. Seznamte se s konkrétními myšlenkami, kterými se sami připravujete o štěstí. Poznávat sebe sama takovým způsobem se může zdát nejprve zvláštní, ale seznámit se se svými bolestivými myšlenkami znamená najít cestu domů – ke všemu, co potřebujete.

Poznání sebe sama

Jakmile si začnete všímat svých myšlenek, ze všeho nejdřív

si uvědomíte, že nikdy nejste sami. Nejste sami se svýmmilencem, ani s kýmkoliv jiným; nejste sami dokonce anitehdy, když s vámi není nikdo kromě vás. Ať jdete kamkoliv, ať

jste s kýmkoliv, hlas ve vaší hlavě jde s vámi, šeptá, rýpe do

vás, svádí, soudí, brebentí, zostuzuje, vyvolává výčitky nebo

na vás ječí. Když se ráno vzbudíte, vaše myšlenky se probudí

s vámi. Vyženou vás z postele a jdou s vámi do práce. Mají


Ráj: „Tohle je báječné.

Tady bych mohl zůstat

navěky.“

Peklo: „Není to úplně

dokonalé.“


30

poznámky na lidi v kanceláři a zákazníky v obchodě. Odskočí

si s vámi na toaletu, nastoupí do auta ve stejnou chvíli jako vy

a společně se také vrátíte domů. Ať už vás doma někdo čeká

nebo ne, vaše myšlenky tam budou určitě. Jestliže se bojíte

být sami, znamená to, že se bojíte svých myšlenek. Kdybyste

je milovali, být s nimi by pro vás bylo pokaždé potěšením;

při nástupu do auta byste nemuseli zapínat rádio, televize by

po vašem návratu domů mohla zůstat vypnutá. Váš vztah

k vašim myšlenkám určuje a ovlivňuje také vaše každodenní

vztahy, včetně toho, který máte se sebou samými.

Tak počkat!

Možná se ptáte: „Ten hlas v mojí hlavě, copak to nejsem

já? Nejsem snad právě já původcem svých myšlenek?“Od

povězte si sami. Pokud jste hlasem ve vaší hlavě vy, tak kdo

mu potom naslouchá? Když se ráno vzbudíte, můžete sivšim

nout, že než si uvědomíte, že myslíte, někdo už přemýšlí za

vás. Myšlenky se prostě objeví. Vy je nevytváříte. Čas od času

se vám stane, že se probudíte dřív než vaše myšlenky. Mysl

chvíli bezradně tápe a snaží se přijít na to, kým je, dokud se

vaše myšlenky znovu postupně nespustí. „Jsem ta a ta.To

hle je Filadelfi e. Ten člověk vedle mě je můj manžel. Je úterý.

Musím vstát a jít do práce.“

V bdělém stavu dochází k tomuto procesu nepřetržitě.

Myšlenky neustále utváří váš svět i vaši totožnost.

Co si vaše myšlenky myslí o lásce

Jestliže nasloucháte svým myšlenkám, všimnete si, že vám

říkají, co všechno pro vás láska může udělat. Po milostném


Nejintimnější vztah máte se

svými myšlenkami.


32

zklamání se například cítíte zbití a zranitelní. Vaše myšlenky

vám řeknou, že strádáte nedostatkem, jste opuštění,vyloučení, prázdní, osamělí či neúplní.

Možná dodají, že to může napravit zase jenom láska. Pokud se bojíte a toužíte po ochraně a bezpečí, řeknou vám, že vás zachrání jen láska. Mnoho lidí, které život zklamal nebo jim nedává žádný smysl, si myslí, že řešením je znovu láska. V tomto bodě by bylo užitečné vědět, co si myslíte vy. Zeptejte se sami sebe, v co doufáte nebo co od lásky očekáváte, a napište seznam pěti věcí, které myslíte, že vám přinese. Většina lidí věří, že láska a potřeba jsouvýznamově shodné. „Miluji tě, potřebuji tě,“ se objevuje v tisících milostných písniček. Pokud se sami sebe zeptáte, co v životě skutečně potřebujete, nejspíše skončíte se seznamempodobným tomu, který jste napsali o lásce. V průběhu života lidé volají stále po tom samém. Jen způsob, jakým si o věci říkají, se postupně stává malinko sofi stikovanějším:

Mamííííííí!

Moje!

Dej!

Já chci...

Já potřebuji...

Prosím...

Potřebuji tvou lásku.

Nenaplňuješ mé potřeby ve vztahu.

Nemůžu dál bez...

Tohle jsou moje požadavky...

Myšlenky ohledně vašich potřeb a tužeb mohou být velmi panovačné. Pokud jim věříte, připadá vám, že musíte


Ke svým myšlenkám přistupuji

stejným způsobem jako ke

svým dětem nebo manželovi:

s pochopením.


34

udělat, co říkají – musíte si získat lásku a uznání druhých.

Avšak myšlence můžete odpovědět i jiným způsobem, a to

tak, že se na ni budete dotazovat. Jak se můžete dotazovat

na své touhy a potřeby? Jak se můžete střetnout se svými

myšlenkami, aniž byste jim věřili?


35

2

DOTAZOVÁNÍ se na své

myšlenky o lásce

{

Myšlenky a pocity spojené

s hledáním lásky

Zkoumat velkou vášeň či neštěstí, obzvláště neštěstí spojené

s láskou, z hlediska myšlenek se může zdát nejprve zvláštní.

Když však zpomalíte a podíváte se na věc pořádně, dojde

vám, že za každým trýznivým pocitem stojí vždy nějaká

konkrétní myšlenka. Úzkost spojená s láskou je výsledkem

prostých, dětinských myšlenek, které má každý z nás, ikdy

by mu bylo devadesát. „Potřebuji tvou lásku.“ „Bez tebe

bych byl ztracený.“ Podobné neprozkoumané myšlenky


36

mohou působit dojmem, že vás vedou k lásce, a zatím jsou

překážkou na cestě k ní.

Lidé nacházející se ve stavu rozrušení někdy říkají, že nemohou určit myšlenku, která ho způsobuje; cítí jenom příliv emocí. To však neznamená, že tam myšlenka není. Dejme tomu, že jste právě pronesli něco srdečného, alepartner nereaguje; jenom se zvedne a odejde z pokoje. Zůstanete sami a připadá vám, že svět skončil. Možná si myslíte: „Nezajímám ho.“ Následující myšlenka může být: „Proč se vůbec namáhám? Nikomu na mně ve skutečnosti nezáleží.“

Pokud zrovna teď rozrušeni nejste, vzpomeňte si nanějakou minulou situaci, kdy jste rozrušeni byli; seďte klidně a dovolte danému pocitu, aby se znovu zformoval. Pokud rozrušeni jste a nemůžete odhalit myšlenku, která ten pocit způsobuje, vyzkoušejte následující strategii: dejte si na čas a v duchu se vydejte k místu, kde je emoce nejsilnější. To znamená ponořit se do ní jako do fyzického pocitu. Prožijte znovu daný stav rozrušení, kvůli sobě samým, a tentokrát dejte prožívanému pocitu hlas. Pokud by mohl mluvit, co by řekl a co byste řekli vy jemu?

Nespěchejte s tím. Buďte přesní. Jinak je velmi pravděodobné, že přijdete s něčím zdánlivě moudrým nebo laskavým – s myšlenkou, kterou byste si podle vás měli myslet – namísto myšlenky, která tam doopravdy je a způsobuje vám bolest.

Předpokládejme, že jste se právě vrátila domů po týdnu cestování s novým přítelem a naděje, které jste do celé věci vkládala, byly naprosto zmařeny. Psychologicky správná myšlenka jako například „měla jsem moc velká očekávání“, není ta, kterou hledáte, když vaše skutečné pocity říkají „zklamal jsi mě“, „zranil jsi mě“, „lhal jsi“, „nejsi člověk,


37

za kterého ses vydával“. To, co si myslíte doopravdy –myšlenku, kterou neohrabaně vykoktáte jako malé dítě – tu si

zapište tak přímočaře, jak to jen půjde. Právě ji totiž hledáte.

Kdykoliv vás sužuje bolest nebo deprese, objeví semyšlenky, které se vám honí hlavou už tak dlouho, že o nich ani nevíte. Nevěnujete ani chvíli tomu, abyste zjistili, zda jim vůbec věříte.

Co kdybyste se zeptali? Co kdybyste znali metodu, jak zjistit, zda svým nejznepokojivějším myšlenkám doopravdy věříte? Práce – taky se jí říká dotazování – je přesně o tom. Za metodu ji budete považovat jen dočasně. Nějakou dobu si pokládejte otázky a za chvíli si všimnete, že k tomu dochází automaticky – z metody se stal přirozený způsob, jakým ke svým myšlenkám přistupujete. Věřit jim a klamat tak sami sebe vám přijde čím dál méně přirozené a bude vám stále jasnější, že právě kladení otázek je cestou k realitě.

Jak se na naše myšlenky dotazovat?

Práce v případě hledání

lásky a uznání: úvod

Ještě než si ukážeme, jak na to, podíváme se na vlastníproces, abyste pro dotazování získali cit.

Je to pravda?

Jakmile identifi kujete trýznivou myšlenku, prvním krokem

je zeptat se, zda je pravdivá. To znamená srovnat ji s vaší

vlastní pravdou, ponořit se dovnitř a zjistit, zda jí skutečně

věříte. Shoduje se trýznivá myšlenka se skutečností? Vevětšině případů je tomu přesně naopak.


38

Není jediný důvod věřit, že myšlenky kopírují realitu. Myšlenky se ve vašem životě objevují jako střely ve tmě. Nejsou ničím víc než neurčitým pokusem o to zjistit, co se děje ve vašem okolí a uvnitř vás samých. Když hledáte lásku a uznání, mnoho myšlenek upíráte k dešifrování chování lidí, na nichž vám záleží, nebo k teoretizování o tom, co si ten či onen člověk myslí.

Každá myšlenka představuje svým způsobem otázku, něco jako „děje se doopravdy tohle?“, anebo pokud bychom ji vyjádřili přesně, „myslím, že mě urazil – stalo se doopravdy tohle?“ My se však dětinsky soustředíme jen na tu znepokojivou část: „Urazil mě.“ Právě té se chytneme a reagujeme na ni, jako by šlo o holou skutečnost. Způsobíme si bolest nebo zaútočíme, místo abychom odpověděli na otázku, kterou s sebou přináší každá myšlenka: „Urazil mě – je to pravda?“ (Co když na vaše přátelské zamávání neodpověděl jen proto, že neměl na nose brýle a neviděl vás?)

Jaký je váš život s danou myšlenkou

a jaký bez ní?

Jakýkoliv pocit nepohodlí nebo stresu je pro vás varováním,

že věříte nepravdivé myšlence. V této části se nejprve zaměříme na to, co se stane, když takové myšlence uvěříte.

Podrobně prozkoumáme, co myšlenka znamená pro váš

citový i fyzický život. Předpokládejme, že si myslíte toto:

„Georgeovi na mně nezáleží.“ Pozorně se podívejte, jak se

vám s takovou myšlenkou žije. Jak vás ovlivňuje? Jak se

chováte k sobě a k ostatním, včetně George, když podobné

myšlence věříte? Litujete se? Cítíte se dotčeni, jste plni


39

hněvu? Je z vás v tu chvíli oběť? Přestanete s Georgemmluvit a častujete ho vyčítavým pohledem? Utrhujete se nakolegy nebo na své děti? Hůř spíte?

Následně proveďte pomyslný skok vpřed. Představte si svůj život bez oné myšlenky: jaký by byl, kdybyste jí nevěřili nebo ji dokázali úplně vytěsnit. Protentokrát se nezabývejte tím, zda je myšlenka pravdivá nebo ne. Smyslem cvičení je experimentovat, zkusit si, jaký je život, ve kterém nefiguruje. Podívejte se na George bez předešlého „nezáleží mu na mně“ a chvíli u té představy zůstaňte. Tento krok vám pomůže uvědomit si případné důsledky toho, že té či oné myšlence uvěříte. Zkuste se zcela pohroužit do života skonkrétní myšlenkou a pak si ho představte bez ní.

Otočení: Je opak pravdou?

Otočení je posledním krokem metody dotazování. Mysl,podobně jako zrcadlo, má schopnost ukazovat věci správně, ale

obráceně. Proto svou myšlenku uchopte a doslova jipřevraťte naruby, a to všemi dostupnými způsoby. Pak se zeptejte,

zda se vám tyto převrácené verze zdají stejně pravdivé nebo

pravdivější než původní myšlenka. Často tomu tak je.

Otočme například myšlenku „urazil mě“: nejprve ji nasměrujme na druhou osobu, potom na sebe a pak ji úplně otočme.

Já urazila jeho. (Když nezamával, okamžitě jsem došla

k jasnému závěru a ostře jsem ho odsoudila.)

Já urazila sebe. (Z potenciálně nevinného projevu

jsem udělala urážku. Urážku jsem vytvořila já ve své


40

vlastní mysli. Hněvivé myšlenky způsobily, že jsem

se cítila nicotná a ubohá.)

On mě neurazil. (Možná mě ani neviděl. Třeba myslel

na něco jiného. Nemůžu vědět, co tím chtěl říct.)

Když vám chce vaše mysl dokázat, že má pravdu, možná se bude pohybovat ve vyježděných kolejích jako auto,kterému se zasekl volant. Pokoušet se v tu chvíli o otočení a zvažování pravdivosti myšlenek je jako lomcovat s autem sem a tam, abyste ho dostali z bahna, do kterého zapadlo.

Předpokládejme toto: jste přesvědčeni, že by bylo hrozné, kdyby si váš přítel našel práci tisíc kilometrů od místa, kde žijete. Z takové myšlenky vás jímá nepředstavitelná úzkost. Otočit ji znamená podívat se na situaci z úhlu, který by vaše mysl nikdy neobjevila: mohl by fakt, že váš přítel práci přijal a odstěhoval se, být nějak kuprospěchu? Vaše mysl možná odmítne takovou možnost byť jen uvážit. Je to úplné zaseknutí.

Co kdybyste ale našli aspoň jeden jediný důvod, proč tuto otočenou myšlenku podpořit? Co třeba tohle: nová práce by mohla být pro vašeho přítele ohromně naplňující a v důsledku toho by se zlepšil také váš vztah. Pokud jen trochu připustíte, že by něco takového mohla být pravda, váš strach se bezpodmínečně zmenší. Možná vám partnerova nepřítomnost umožní trávit víc času s vašimi přáteli, začnete cvičit nebo chodit na vysněný kurz. Třeba se partner přestěhoval do nového, fascinujícího města a vy tam teď strávíte spoustu času, nebo se tam přestěhujete také – kdo ví? Nemusíte těmto důvodům věřit nebo podle nich jednat – pouhé nalezení důvodu vám pomůže vymanit se ze zajetých kolejí. Možná budete překvapeni, jakou lehkost a úlevu


41

přináší otevření mysli novým možnostem: to, co jste neochvějně považovali za hrozné, takové být rozhodně nemusí.

Možná se tomuto cvičení budete bránit ze strachu, že přivolá něco, čeho se bojíte. Může vám připadat, že pokud jen na chvíli otevřete mysl přítelově přestěhování, učiníte ze sebe slabšího odpůrce takové možnosti. Když se však na myšlenku skutečně podíváte, zjistíte, že mnohem pravděodobnější je opak: když lidé zaujmou bojácný a zkostnatělý postoj, často na sebe přivolají přesně to, čemu se snažili zabránit. Otočení nabízejí více prostoru. Dovolují vám uvědomit si, že se věci mohou vyvinout správným směrem a bez zbytečných dramat. Jdou mnohem dál než ve chvíli, kdy si tvrdohlavě bráníte svoje.

Pokud někomu činí potíže najít byť jediný důvod veprospěch otočené myšlenky („Tohle je zkrátka nemyslitelná překážka, a nic s tím nenadělám.“; „Tohle že by mohlo pro všechny dobře dopadnout? Ne! O tom nebudu ani uvažovat!“), často navrhuji, aby zkusil najít rovnou tři důvody, proč by podobné otočení mohlo být pravdivé. Možnázjistíte, že jakmile se vaše mysl odmítá hnout, nalezení třípravdivých důvodů, i kdyby se zdály hloupé nebo nepodstatné, vám pomůže opustit vyjeté koleje a vrátit se na cestu plnou zajímavých možností.

Jak správně provádět metodu dotazování?

Přehled máme za sebou a nyní je čas na pokyny.

1. Až se budete z nějaké minulé či současné situace cítit

znepokojeni, rozrušeni nebo prostě jen nešťastni, všímejte si svých myšlenek a zapište si tu, která vám v tu


42

chvíli vadí ze všeho nejvíc. Pokud jste přesvědčeni, že

jde o pocit, a nikoliv o myšlenku, dejte mu hlas. Krátce

a jednoduše napište, co by takový pocit řekl. Například:

„Právě odešel, což znamená, že mu na mně nezáleží.“

Trýznivou myšlenku si zkrátka zaznamenejte v podobě

krátkého tvrzení. Teď se na ni můžete dotazovat. 2. Zeptejte se sami sebe, zda je to pravda: „nezáleží mu na

mně“ – je to pravda? Neptejte se na to, zda vaše myšlenky souhlasí s tím, co vám bylo řečeno nebo co jste se

dozvěděli. Neuvažujte nad tím, jak by měl život vypadat.

(Neodložil noviny, když jste vešli do kuchyně; nezavolal,

aby vám oznámil, že přijde pozdě; odešel bez rozloučení

– můžete si být jistí, že cokoliv z toho znamená, že mu

na vás nezáleží?) Neraďte se s tou částí svého já, která ví,

jak by odpověď měla znít. Otázka zní, zdali se myšlenka

shoduje s tím, co víte uvnitř. Rezonuje s vašímnejhlubším povědomím o realitě? Můžete si být naprosto jisti, že

mu na vás nezáleží? („Nevím“ je v tomto případě stejně

dobrou odpovědí jako „ano“ či „ne“.) 3. Podívejte se, jakým způsobem žijete, pokud této myšlence věříte. Přináší vám klid, anebo stres? Sbližuje vás

s lidmi, které milujete, nebo vás od nich oddaluje? Jak

reagujete, když věříte myšlence „nezáleží mu na mně“?

Jaký vám to přináší pocit? Jak se chováte k sobě a kostatním? Jak se chováte k němu? Dejte si načas. Představte

si sebe sama, když té myšlence věříte. Je vaší reakcísmutek? Deprese? Hněv? Odtahujete se od něho? Snažíte se

si ho získat? Soudíte sami sebe a připadá vám, že jste

selhali? Zapálíte si cigaretu nebo se vydáte k ledničce?

Buďte tak přesní a podrobní, jak to jen jde.


43

4. Podívejte se, jaký by byl váš život bez této myšlenky.Použijte představivost, získejte představu toho, kým byste bez

ní byli. Nehledejte lepší myšlenku, která by nahradila tu,

jež vám působí bolest. Jen chvíli žijte v prostoru, který se

otevírá, jakmile se na svou situaci díváte bez původnímyšlenky. Předstírejte, že postrádáte schopnost si ji myslet.

Jaké by to bylo? Podívejte se na partnera svým vnitřním

okem bez myšlenky „nezáleží mu na mně“. Možná uvidíte muže hluboce zabraného do čtení novin, který svou

ženu miluje, ale v tuto chvíli na ni zrovna nechcepřesouvat pozornost. Třeba bez myšlenky „nezáleží mu na mně“

dokážete mít radost z toho, že si čtení novin tolik užívá. 5. Otočte myšlenku do protikladu. Zvažte její opačnou

nebo převrácenou verzi. Pokud nějaké otočení nedává

smysl, netrapte se s ním. Otáčejte původní výrok, jak se

vám zachce, dokud nenajdete ten, který jde nejhlouběji.

Jak otáčet myšlenku „nezáleží mu na mně“:

Mně nezáleží na něm. (Když se cítím ublíženě, stáhnu

se do sebe nebo rozzlobím, a je mi jedno, jak se cítí.)

Nezáleží mi na sobě. (Jestliže vyhlásím válku někomu,

koho miluji, nezáleží mi na sobě. Připravuji se

o duševní klid. Stavím sama sebe do nepřátelské

situace, vytvářím si nepřítele, způsobuji si smutek

a trápení. Právě v tu chvíli mě přepadne návykové

chování, jako například nezřízené utrácení, kouření

nebo přejídání se.)

Záleží mu na mně. (Mluví se mnou příkře, ale to

ještě neznamená, že mě nemiluje. Může mě milovat,

a přesto chtít odejít.)




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist