načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Poslední slovo Valtra Komárka - Martin Komárek

Poslední slovo Valtra Komárka

Elektronická kniha: Poslední slovo Valtra Komárka
Autor:

Nedokončený rozhovor syna s otcem „Člověk nemá umírat. Je to největší nespravedlnost na světě. Přesto táta umřel,“ píše Komárek mladší ve své emotivní ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PRÁH
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 180
Rozměr: 22 cm
Úprava: portréty, faksim.
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-725-2456-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nedokončený rozhovor syna s otcem „Člověk nemá umírat. Je to největší nespravedlnost na světě. Přesto táta umřel,“ píše Komárek mladší ve své emotivní vzpomínce.
Politický odkaz Valtra Komárka – jedné z nejvýraznějších postav Sametové revoluce, ekonoma, prognostika, ale v posledních letech především přesvědčeného humanisty.
Připravovali jsme tuto knihu více než rok a bohužel se rozhovor již nepodařilo dokončit, přesto přináší mnoho zajímavého (viz. následující citáty):   O Klausovi v době normalizace
„On nikdy sebemenším způsobem neprotestoval… Nepochybuji, že někde po straně si pak postěžoval na nějakou nedostatečnou moderní vědeckost a nedostatečné znalosti, ale rozhodně do žádného konfliktu nešel.“  O zlodějích
„Já bych řekl, že Klaus nekrade, jeho motivací je obrovská ješitnost. Takoví jednodušší lidé, praktičtí, jako Gross, bývalý strojvůdce, mají jako motivaci peníze. Rath je taková povaha – bonviván, frajer, dobrodruh, rádoby James Bond. On má rád sladký život a nutně potřebuje k životu velké peníze.“ O Havlovi
„On se stal nakonec obětí pokřiveného vědomí svého historického poslání a soustředil se na to nejpříjemnější – vytvářet image v zahraničí, tomu věnovat svůj pobyt na Hradě, domácí starosti nechat jiným.“  Rozhovor je doplněn emotivními vzpomínkami Martina Komárka na tátu a dokresluje tak onu nesmírně lidskou dobrou povahu Valtra Komárka, kterou jsme z jeho vystupování mohli tušit. Nechybí fotografie z rodinného archivu i z ČTK.

Předmětná hesla
Komárek, Valtr, 1930-2013
* 20.-21. století * od 1989
Ekonomové -- Česko -- 20.-21. stol.
prognostici -- Česko -- 20.-21. stol.
Politici -- Česko -- 20.-21. stol.
Ekonomická transformace -- Česko -- Od 1989
Politická transformace -- Česko -- Od 1989
Společenská transformace -- Česko -- Od 1989
Česko -- Společnost a politika -- 20.-21. stol.
Související tituly dle názvu:
Poslední slovo Valtra Komárka Poslední slovo Valtra Komárka
Komárek Martin
Cena: 194 Kč
Vladimír Komárek 1928/2002/2008 Vladimír Komárek 1928/2002/2008
Langhamer Vladimír
Cena: 231 Kč
Jen krátká návštěva potěší / Pocta Vladimíru Komárkovi Jen krátká návštěva potěší / Pocta Vladimíru Komárkovi
Burjánek Vladimír, Ščigol Michail
Cena: 168 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Martin Komárek

Poslední slovo

Valtra Komárka

Nedokončený rozhovor syna s otcem


Copyright © Martin Komárek, 2013

Photos © rodinný archiv, ČTK

ISBN 978-80-7252-472-3


5

V těch posledních dnech táta nemohl mluvit.

Pořád na to myslím. On, člověk svrchované řeči,

se s námi domlouval je mrknutím víček, pohyby hlavy

a stiskem ruky. Pořád to ale byl on, zcela zvláštní,

statečný, neopakovatelný člověk s neopakovatelným

osudem.

V nemocnici na Homolce jsem mu řekl: „Prosím, slib mi,

že tenhle rozhovor dokončíme.“ Nemyslel jsem jenroz

hovor o politice a dějinách země. Myslel jsem především

neuzavřený rozhovor výjimečného otce se synem.

Táta kývl.

Věděl jsem, že to myslí vážně.

Oba jsme ale věděli, že to na tomto světě už nebude.

Když táta umřel, nedokázal jsem se dlouho vrátit

k rozhovoru, který jsme natáčeli s přestávkami,

které trávil v nemocnici, poslední rok. Věděl jsem,

že je to unikátní věc, i když s lecčíms nesouhlasím.

Ten nedokončený rozhovor byl pro mě příliš těžký.

Nakonec jsem si ale řekl, že je nutné ho dokončit.

Už proto, že si to táta přál.

A protože to nemůžu udělat sám, nejprve se

dopisem optám, jak by to mělo být.


6


7

Proč politici kradou?

Lidem nejvíc vadí, že politici kradou. Přiznám se, že motivy

politiků nechápu. Mají moc, slušný plat a téměř jistotu, že až

z politiky odejdou, vydělají velké peníze. Jak se stane, ženěkoho, kdo v té politice je, funguje v ní a je v ní úspěšný, pak

chytnou se sedmi milióny v krabici od vína nebo s nějakým

mastným pytlíkem plným bankovek?

Člověk je tvor rozporuplný. Snad skoro každý je dobrý, zlý,

prolhaný, čestný, ctižádostivý, skromný, věrný, nevěrný, prostě je schizofrenně rozpolcený na půl zla a půl dobra. Jenom se

to různě mísí, takže takříkajíc téměř za nikoho nelze dát ruku

do ohně. Řekl bych, že člověk – a teď nemyslím jen politiky –

vystavený pokušení, které odpovídá jeho přírodně podmíněným motivacím, skoro vždy podlehne. A politika se v současné době stala byznysem. Celé schéma politických stran je založeno na velkém vlivu. Někde větším, někde menším, ale v zásadě na velice silném marketingu, reklamě. Cílem je dostat se k moci, která vede nakonec k penězům. Takže v politice se lidé přímo formují tak, aby toužili po penězích a byli schopni si je opatřit všemi prostředky. Chápat se to takhle dá, ale ne omluvit. Jistě že člověk jenáchylný podlehnout pokušení, i svatý Petr třikrát zapřelKrista. Každý má svou cenu, říká se. Jenže politici jsou elita a už proto, že jsou zvoleni, by měli být lepší. Navíc není pravda, že každý podléhá pokušení. Copak masově krademe vsupermarketech? Drtivá většina lidí ví, že krást se nemá. Ne každý si vezme sedm miliónů, když je vystaven pokušení si je vzít.

Teď už je běžná praxe, že politik vyššího stupně moci arozhodování, na úrovni ministrů, hejtmanů a ještě srovnatelně

vysokých státních úředníků, jichž není moc – policejní prezident, státní, vrchní nadvládní apod. –, má svou taxu. Myslí si,

že za svou práci si zaslouží i mnohem víc, než je jejich plat, že si zaslouží i desítky miliónů. To už je taková taxa. Gross ukázal, že se sluší odcházet z funkce se sto miliony v kapse. To lákadlo je

šílené. Když uvážíš, na co oni si zvyknou, oni chtějí BMW, oni

chtějí sedmihvězdičkové hotely a sedmihvězdičkové společnice. Chtějí nějaký dům na Floridě anebo v cizině. Oni těch pět

let žijí světácky, procestují svět a znají chuť peněz, a tak pro ně

dnes milion nejsou žádné peníze.

Ty nemáš sto milionů. Nevěřím, že Petr Nečas si odnese zpolitiky sto milionů, u spousty lidí tomu nevěřím. Nevěřím, že

Zeman si odnese sto milionů a měl zásluhy ještě větší.Neodnese si určitě nic. Ne všichni kradou. Proč?

Ano, jsou takoví. Je to dané jednotlivci a jejich sklony. Když

děláte politiku, je to svým způsobem dřina. Politik má jakosatisfakci buď pocit moci, nebo ukojení dominantní ješitnosti,

nebo peníze. Obvykle se to spojuje s těmi klady charakteru,které jsou velmi blízko sebe. On chce moc, protože mu děládobře, že mu lidé poklonkují. Moc je ale prostředkem k penězům,

protože bez ní by se k nim nedostal, a dělá mu moc dobře, že je

důležitý, že je v televizi. Politici si to promítají, dívají se na sebe,

jsou šťastní. A když se to řekne zkratkovitě, politika je svinstvo,

a kdo ji dělá, je sviňák. To je samozřejmě velice zkratkovité, ale

je určitý okruh lidí, kteří po něčem baží, to je motivuje, aproto do politiky jdou. Já bych řekl, že Klaus nekrade, jeho motivací je obrovská ješitnost. Takoví jednodušší lidé, praktičtí,

jako Gross, bývalý strojvůdce, mají jako motivaci peníze. Rath

je taková povaha – bonviván, frajer, dobrodruh, rádoby James

Bond. On má rád sladký život a nutně potřebuje k životu velké

peníze. Připadal by si jako úplný hlupák, když má moc ulít sto

milionů, aby to neudělal. Je zákonité, že když možná končí doba

jeho hejtmanství a on půjde „do civilu“, myslí si, že by byl úplně

pitomý, kdyby si těch sto milionů neulil, aby měl sladký život

zajištěn. A určitě se mu to bude ještě zdát málo.

To, že politik dělá vzhledem k zodpovědnostipodhodnocenou práci, je známé ve všech zemích světa. Jenomže naZáadě, kde je poměrně silná veřejná kontrola, kradení není

příliš rozšířeno. A navíc strana se o politika postará a firmy

jsou vděčné. Když politik skončí, využijí jeho zkušeností,

a to nejen ve správních a dozorčích radách. Nebo vydápaměti a vydělá si na základě svých zkušeností řekněme sto

milionů, úplně poctivě. Proč to není možné u nás?

Asi z části proto, že my máme většinu politiků, kteří si i při

využití relativně příznivých podmínek nedokáží ty peníze poctivě vydělat – že by dokázali přednášet, že by dokázali psát. Jak

vím, řada poslanců není schopna napsat tři souvislé věty. A tady

se dostáváme k chybě systému. Selekce je taková, že vybere ne

ty, kteří by měli být politiky pro svoje schopnosti spravovat

obec, ale ty, kteří se vnutí. Oni jsou už na začátku bitvy o to, stát se politikem, chamtiví, bezohlední, intrikaří, a protože všechno je založeno na prosté většině...

Musíš mít partaj. Partaj je takové obskurní prostředí, které

nemá nic společného s reálným životem. Oni musejí uplatnit

úplně jiné schopnosti než schopnost vést obec. Jak jsi říkal –

intrikařit, podvádět, sehrát scénu. Já vím, že některé dámy se

rozpláčou, když se chtějí dostat na kandidátku, a to funguje.


10

Kdo má výjimečnou schopnost být filharmonikem, hrát

první housle, piano nebo cokoliv, obejde politiku velkým obloukem a nepůjde dělat kariéru do partaje. Nebo kdo jenapříklad literárně schopný. Pro většinu lidí profesionální politika

není jejich svět. Pro většinu zištných, ambiciózních mladých

lidí je politika nejlepším druhem výnosného zaměstnání.

Ne, ne. Politika je nevýnosné zaměstnání, pokud člověk bere

jenom ten plat, který mu náleží. Výnosné je to teprve tehdy,

když se začne krást.

No – nechci mu nijak křivdit, beru ho jako příklad – kdyby

to Gross býval dotáhl na strojvůdce a začal jezdit, měl by možná

třicet tisíc, ale on jako místopředseda sněmovny platovědosáhl na sto padesát tisíc. Tihle nekvalifikovaní, nepříliš schopní

lidé, byť s vysokoškolským diplomem, by nikdy takové platové

úrovně nedosáhli. Čili v politice je to pro lidi méně talentované

na odborné, literární, umělecké činnosti a je to nejjednodušší

cesta, jak získat slušné platové ohodnocení. Politika vyžaduje velký talent a je otázka, jak se tam dostat. Straníků je třeba pětadvacet tisíc a předseda sněmovny je jenom jeden, takže to není tak jednoduché. Možná kdyžněkdo chce vydělat velké peníze. Například Grossova obskurní žena Šárka v době, kdy Gross byl premiérem, distribuovala kosmetiku a vydělávala víc než on. Když je někdo například v obchodě schopný nebo ukecaný jako třeba cesťák dobré firmy, vydělá víc než ministr. Poctivý politik si takové peníze nevydělá. Proč je pořád víc Grossů než poctivých politiků?

To se může stát, to nevylučuji. Když pořád ještě mluvíme

o něm jako o příkladu, ne jako o člověku, který by nás nějakzajímal, považme, že on se už v nějakých pětadvaceti šestadvacetiletech stal poslancem a byl na sto tisících. A i ta jeho Šárka dostala

to zastoupení proto, že on byl ministr. V politice stačí, když do ní

jde jako podnikavý, mladý, ambiciózní hoch. Tu kariéru musí

vysedět. Vysedět soboty, neděle, protože tam se neustále jedná

– na konferencích, na schůzích, na poradách, na zasedáníchrůzných orgánů. A on tam musí všude být, protože když tamnebude, zasedne mu místo někdo jiný. Vždycky jsem si dělal legraci, že

tito lidé mají zadek do čtverce. Musí tam poslouchat tisícehlouých řečí a sami musí mít – a přitom polovina to není schopna

ani sesmolit – od někoho připravenou řeč, protože musíprojevovat takzvanou aktivitu. On musí být vidět, musí být slyšet. Musí

mít svoji skupinu nebo musí být v nějaké vlivné skupině, která se

chce prosadit, protože ten jednotlivec sám by musel být člověk se

schopnostmi Richelieua nebo intrikána, který bude umět využít

rozpory mezi skupinami. Ale pořád to funguje na jednoduchém principu většiny. On se musí dostat tam, kde se točí klikou, kde se lepí většina. Musí se doslova prostřílet k určité funkci. Ze začátku k okresní, pak krajské a z té se může dostat k té centrální a pak k ministerské. Neboli musí projít hierarchií. A to dokáží lidé, kteří umí podlézat, kteří dokáží svým kolegům lhát, slibovat. A to je zvláštní umění. Kdyby byla soutěž v běhu, musím umět rychle běhat. Ale tohle je soutěž v tom, jak ty ostatní doběhnout. Mám úplně jinou zkušenost, ale shodneme se. A jakonovinář bych to popsal úplně stejně. Vrátil bych se k otázce. Přestože to vidíš takhle kriticky, je to velmi přesné. Proč se do té politiky pořád vracíš? Těch sto milionů nemáš. Jsem moc rád, že je nemáš, nevidím žádnou ctižádost ani opojení mocí. Ale člověk, který do politiky jde a musí tohle všechno vydržet, proč? Když jsi chtěl být čestným předsedou sociální demokracie, šlo ti doslova o zdraví, tak kde je ta motivace?

Teď jsme mluvili o převažujícím typu politiků a těch jsou

možná dvě třetiny. Pak je v politice třetina lidí, kteří jsoupoctiví. Řekněme, že je to spojeno s jakousi evolucí lidstva, nedarwinovskou, že vývoj se pořád posunuje taky díky intelektuálně

způsobilejším jedincům, kteří tu cestu razí a cítí to jako svoupovinnost. Není to jenom jednoduchý boj druhů, že by se řeklo, že

všichni zápasí jenom o prachy a to žene historii. To není pravda.

Historie jde vzestupně, sice někdy cik cak – starý Řím a Barbaři,

Amerika a Hitler jako krok zpět –, dokonce s možností, že se na dlouhá léta zasekne.

V historii je jistá hnací síla, protože – jak říkám, když beru

ty kulisy – všichni jsme zjednodušeně řečeno napůl hodní,

napůl padouši. Svět je obrovské panoptikum, jsou země jako

Čady, Afriky, Ameriky, jsou země zbídačelé, negramotné, šíleně

bohaté země, krásné země, kde nemají vodu, prostě jedno panoptikum a v tom válci se převaluje těch sedm miliard lidí a jako

ve velké pračce se to mele.

A na tom probíhá evoluce. Znovu říkám ne darwinovská,

ale evoluce člověka, kde jeho mozek je možná beze změny sto

tisíc let. Člověk se přesto úplně mění, nepředhazuje gladiátory

lvům, nedělá krvavé zápasy. To je vzestupný vývoj vzdělanosti,

kultivovanosti a bohatnutí člověka obecně, a když by se řeklo, co je hnací síla, kde může být diskuse – brutální analytici by říkali – no, hnací síla je honba za majetkem, boj druhů, silnější vítězí, je to zákon silnějšího, a proto se to posunuje dopředu. Řekl bych, že tím předvojem, aniž bych to chtěl definovat, je spíšeintelektuál, ten vzdělanější člověk. Společenský systém spíše vytváříprostor pro gaunery. Dává příležitost lidem typu Stanislava Grosse. Jak ten systém změnit a navrátit ho ke společnosti, o které snil Platón a filosofové, to je otázka pro velkou diskusi.

13

Vzestup lidstva k dnešnímu poznání, dnešní vědě atech

nice, bohatší společnosti, dokonalejší, větší vzdělanosti, to je

tamní avantgarda a hnací síla těch nadanějších, vzdělanějších

a schopnějších lidí. A ti se také ocitají v té politice. A to jsoutře

ba ti Adenauerové, Churchillové, de Gaullové, ale pozor – oni

jsou také ješitní. Přece v souvislosti s de Gaullem bylo známo,

jak se Roosevelt s Churchillem vždycky drželi za hlavu, aťpro

boha nepozvou toho výtržníka, který zveličuje úlohu Francie

a zveličuje francouzská vojska a sebe. Oni jim z útrpnosti ne

chali nějaký prostor, ale tíha války ležela na Rusech aAmeriča

nech a vůbec ne na Francii. Řekl bych, že pořád tu cestu lidstvu,

jako nějaká tykadla, avantgarda, nějaká morální síla, razívybra

ná skupina v čele, samozřejmě skupina několika set tisíců.

Myslím, že v téhle zemi jsme shodou vývoje vzdělanější než

průměr. Jsou to vlastní zásluhy, museli jsme si to sami načíst, sami

se vzdělat, museli jsme mít rádi vzdělání. I dílem nějakéhoutrpe

ní, kterým prošli, jsou lidé v čele přece jen jiní než průměr a cítíja

kousi výzvu jít dopředu, táhnout za sebou kus lidského údělu a jít

k nějakému dalšímu vzestupu společnosti. A když tito lidé mají

tyhle kvality, nemohou nedoceňovat politiku. Protože oni musejí

pochopit, že jedině politika má schopnost tyto megaosudy nebo

makroosudy lidí vůbec ovlivnit. Každý má žít, jak chce, svým

způsobem, svým životem, ale ten společný život závisí napoliti

ce. Takže třeba jeden politický vůdce, Hitler, který zpolitizuje celý

národ s jeho politikou, dokáže vrhnout lidstvo o půl století do

zadu, dokáže zabít šest nebo sedm milionů Židů, dokáže hrozné

věci a v rodině mu zase vystupuje – a zase přes prizma politiky

– druhý lidojed Stalin, ale táhne za sebou celou politickou váhu

Sovětského svazu, komunistického systému, celé hierarchie...

To, co jsi říkal, je velice odvážné. Hodně elitářské... Proč ale

politika vypadá, jak vypadá? Proč třetina je avantgardní, ale nedokáže ty dvě třetiny opravit, naopak dvě třetiny určují ráz politiky? Shodneme se asi, že toho nadosobního,dobrého nebo idealistického je v české politice minimum.

Abys byl platnou nebo alespoň nadějnou součástí hnacích sil pokroku, potřebuješ mít určité kvality, někde je to jasnězejména určitá vzdělanost, určité mimořádné organizačníschopnosti, třeba organizačně-vojenské, ale nejsou tam zase všechny předpoklady, které potřebuješ k tomu, aby ses osobně prosadil. Ty jsi schopný přispět na cestě té lidské evoluce, které já říkám evoluce slušnosti, vzestupu bohatství, kde se lišíme proti bezdomovcům, kdežto v politice potřebuješ mít výrazné některé jednoduché přednosti v harmonii se zlými vlastnostmi. Musíš být bezohledný, musíš dokázat vrazit nůž do zad, intrikovat a podobně, což pro cestu evoluce nepotřebuješ, takže můžeš sloužit tomu prvnímu, ale v té politice to nedokážeš. Ta třetina slušných, co by tam mohla být, je rozumově schopnadominovat těm dvěma třetinám těch křováků – a oni nemusí být hloupí, oni jsou mazaní, vychytralí – ale ona jim nedokáže dominovat, protože není dostatečně zlá. Oni ti křováci dokáží vysedávat po „semících“. Logicky se to pojí s hospodou, s pivem, s pitím a oni nemají problém komunikovat. U toho piva udělají na toho chytrého likvidační plán, protože se dohodnou, jak ho odrovnat, zatímco ti chytří, slušní, co tam jdou, se nedokáží ani domluvit, protože oni mají ohledy, stydí se oslovit jeden druhého, je jim to divné... A proč tam jdou, když to vědí?

Oni tam jdou z pocitu odpovědnosti, protože vědí, žepolitika hýbe společností...


15

Dobře, ale když nemají schopnost ten boj vyhrát, je to ztráta

času...

Oni to nevědí dopředu. Oni pořád mají naději, a až když

jsou v tom, zjistí, jaká je to hrozná mašinérie. Že semele islušné a chytré a z poloviny nadělá kreatury. Když jsou pak deset

let v politice, tak jsou úplně proměnění. A pocit moci, ješitnost

a touha po sladkém životě je úplně předělá. Stručně řečeno,slušní jsou tam v nevýhodě. Paradoxem je, že ta slušnost avzdělanost je nutí, že uznávají nesmírně významnost politiky a jakousi

odpovědnost. Když je tam řada jiných slušných postrkuje, tu

odpovědnost jít do politiky neodmítnou. Pokládají to zajakousi službu nebo jakousi morální povinnost vůči ostatním –rodinám, přátelům, známým. Mají za to, že by se měli snažit, aby to

v tom kraji, zemi nebo městě bylo hezké, slušné, aby se dělaly

dobré věci, pomáhalo se nemocným, invalidům. Mají prostětakové bohumilé motivace, které motivují tisíce jiných, kteří tam

nepůjdou. Ale stejně pak dělají nějakou charitu, sami ošetřují

nemocné lidi, ale ten úplně nezúčastněný sedí doma a čte si.

V čem je moc slušných lidí omezena, to je myslímsmiřování s těmi sto miliony a podobnými deformacemi. Protože většina lidí tady byla v politice dvacet let – a nebudu teď mluvit

o sociální demokracii, ale třeba o ODS. On takový člověkpřesně ví, jak si ti jeho kamarádi ty miliony připravují. Ví, jak se to

dělá. Politika by se totálně změnila, kdyby ti slušní – vím, jak je

to těžké udat kamarády – dokázali konkrétně říct ano, ty, Ivane

nebo Stando, kradeš. A my víme, jak kradeš a proč jsi to ukradl.

Já myslím, že problém je v tom, že tam si ti lidé dávají pozor

před kolegy. Já skutečně nevím, kdo z nich má jaké konto, i když

například Grosse jsem dobře znal a kolikrát jsme spolu mluvili.

Ani by mě nenapadlo, že se najednou objeví se sto miliony.Myslel jsem, že u něj to končí tím bytem, ale že on byl tak šikovný

a rafinovaný na to, jak byl jednoduchý, že se zmůže na takovou

složitou akci s akciemi, to překonává i moje schopnosti.


16

No, prostě máš kamaráda, který je takový hodný, koupíš to

od něj levně a prodáš mu to dráž...

Řekl bych, že tuším s velkou pravděpodobností, kdo z nich

si kolik asi nakradl, ale jistě to nevím. Převládne tam vždycky

nakonec kolegialita, zájem strany a idejí. A začne sebeklam.

I u těch slušných, protože oni obvykle politickým stranámpomáhají formovat, nebo jsou dokonce vedoucí silou formování

jejich programů a idejí a pak je rozum přelstí, protože kdyby rozbili stranu, přijdou o naivní víru v ideje, místo aby si řekli, že všechny ideje jsou balík veteše. Že všechno normální, jako lidská slušnost, pomoc lidem, možnost dělat různé věci, aby lidé byli bohatší a měli se dobře, že to jsou docela obyčejné věci pro všechny; že tohle balit sofistikovaně do idejísociálnědemokratických nebo protestantsko-liberálních je retardační krok mírného zblbnutí těch inteligentních lidí. A myslím, že potom se stanou obětí – to bych jim neřekl nic jiného, než tu jedinou hlášku, že lidský rod přelstí sám sebe.

Nějaká levicová a pravicová platforma tu bude vždycky...

Možná. Ale je mi líto utéci od nějakého přesvědčení, žečlověk se rodí a umírá nahý, že lidé jsou si rovni a že nikdo byneměl trpět nedostatkem tak, aby strádal. Stejně tak třeba Nečas

může věřit, že té společnosti pomůže, když prosadí reformy.Socani říkají – to je manévr, to je lež, to je jenom aby mohli zůstat

u těch koryt. Ale on tomu opravdu věří a pro ty borce, kteří stojí

za zdravotnickou reformou, to skončí, až nemocnice zprivatizují. To je hlavní cíl, ale on zase může být v té lstivosti lidského

rozumu, že sám sebe oklame tím, že věří této ideji, ale že by se

nic moc nestalo, kdyby nevěřil. Já ho nechci kritizovat... Já chápu víru v ideu, ale nechápu víru ve stranu. Levicová a pravicová platforma zůstane, i když... ČSSD i ODS jsou

zkorumpované, a dnes by bylo podle mého názoru správné

– i když nevěřím, že je to možné – vytvořit nějaké občanské

hnutí pro všechny. Levice a pravice jsou a budou. Ale tystrany tady byly dvacet let a evidentně zklamaly. Proč nenílepší zbourat politický sytém, který zklamal, a vytvořit novou

stranu, která bude líp sloužit lidem a míň krást?

Nejdůležitější odpověď je, že bychom měli, a nemělo by se

říkat, že ne. Určitě ano, ale problém je, že vytvořit novýstranický subjekt, který by měl naději stát se vládním, protože jinak by

ta dřina neměla cenu, je šílená dřina. Od začátku – od sepsání

stanov, získávání členů, programu, vedoucího kolektivu, nějakých výborů, to znamená být relativně mladí s šílenou energií.

Chce to tým. Bez týmu a bez úžasného sebezapření se do toho

nelze pustit. Četba, hudba, rodina, sport, to jde stranou. Je to

taková dřina, že to potom chce fanatika.

To bych úplně neřekl, protože Robert Fico na Slovensku,který to dokázal s levicí, je trochu typ fanatika. Ale viděl jsem

Donalda Tuska a to, co dokázal v Polsku s občanskouplatformou, což je nejlepší a moderní strana vpostkomunistických státech. On působí dojmem moderního, vyrovnaného

člověka. Když ten politický systém na Slovensku nebo vPolsku selže, existuje něco, jako je poptávka po něčem novém.

A tady ta poptávka je...

Řekl bych, že to je také pravda. Záleží to na konkrétnísituaci, protože Tuskovi to umožnilo, že ta většinová socialistická

strana hned nezkrachovala a uvolnila prostor. A Fico měl kliku,

že na Slovensku zmizeli komunisté a měl pozitivní příležitost,


18

když křesťanští demokraté utrpěli fiasko. Že to také záleží naobratnosti nebo boji protivníků. Ale oni jsou tady v plné zbroji,

proto porazit je – jako si myslí Zeman, že je znovu porazí svojí

stranou, Přátelé lidu nebo jak se jmenují, Babiš se svojí stranou

– je téměř nereálné. Aparáty tady fungují, lidé od nich neodpadávají, ale důvěra veřejnosti ve strany se blíží nule...

To máš pravdu. Myslím, že každá z nich má třicetitisícový

jakž takž stabilizovaný kádr a velká část, tak polovina, jsoufunkcionáři, kteří to spravují. Jistě jsi zaznamenal, že se tady všechny

pokusy intelektuálů – myšleno v dobrém – děkujeme, odejděte,

až po nějaké proarty, ať byly zprava, anebo zleva, nebo debata

Alternativa, nepovedou. Oni dokáží sezvat lidi, emociálně na ně

zapůsobit nebo zvednout emoce a dostat je na náměstí. Ano, ano, souhlasím. A co bys viděl jako cestu, abypřevážilo to nadosobní? Oba chápeme, že se nikdynedostaneme k přísné politice. Vždycky tam budou podrazy. Podraz je v politice pracovní nástroj, ale to neznamená, že musí být balkánská. I když všichni víme, že politika taková je, jeobrovský rozdíl mezi ruskou a evropskou politikou. Je toproast. My jsme, řekněme, o něco blíž té ruské než evropské a měli bychom se pokoušet posunout k té evropské.

Těch prvků by bylo několik a člověk by se musel pokusit

o jejich syntézu. Byla by důležitá větší komunikace intelektuálů.

I uvnitř společností i ve světě. Protože myslím, že je hodněchytrých a vzdělaných lidí ve Francii, v Belgii či jinde, ale politická

komunikace je mizerná, protože internacionály jsou většinou




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist