načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Poslední rituál – Yrsa Sigurdarđóttir

Poslední rituál

Elektronická kniha: Poslední rituál
Autor: Yrsa Sigurdarđóttir

Detektivní příběh islandské autorky, ve kterém se obětí vraždy stává německý student. Mladá islandská advokátka Tóra je požádána bohatou německou rodinou o spolupráci při vyšetřování vraždy jejich syna. Ten přijel na Island sbírat materiál ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 77.8%hodnoceni - 77.8%hodnoceni - 77.8%hodnoceni - 77.8%hodnoceni - 77.8% 88%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 421
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 2.
Název originálu: Þriðja táknið
Spolupracovali: přeložila Marta Bartošková
Skupina třídění: Germánské literatury
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: V Praze, Metafora, 2014
ISBN: 978-80-735-9451-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Detektivní příběh islandské autorky, ve kterém se obětí vraždy stává německý student. Mladá islandská advokátka Tóra je požádána bohatou německou rodinou o spolupráci při vyšetřování vraždy jejich syna. Ten přijel na Island sbírat materiál pro vědeckou práci o čarodějnických procesech. Tóra se ve složitém případu orientuje s pomocí mladého německého soukromého detektiva, kterého najala rodina zemřelého. Jeho hrůzně zohavené tělo oběti na první pohled evokuje rituální vraždu. Vyšetřovatelé objevují temné stránky života studenta, který se vyžíval v sebepokoškozujících praktikách a byl zakladatelem tajemné společnosti magického kruhu. Stojí za smrtí extravagantního mladíka jeho přátelé, či je motivem k vraždě ztráta vzácného rukopisu nebo neutěšené rodinné vztahy?

Popis nakladatele

První případ sympatické islandské právničky.
Tóry Na místě vraždy zůstalo tělo bez očí... Co skrývá třetí znamení?
 
V budově univerzitní katedry historie v Reykjavíku je nalezena zohavená mrtvola německého studenta Haralda. Má vypíchnuté oči a jeho tělo je označeno magickou runou. Bohatá rodina zavražděného najme bývalého kriminalistu Matthiase a islandskou právničku Tóru.

Brzy vyjde najevo, že Harald založil spolek zájemců o čarodějnictví a vášnivě studoval islandské čarodějnické procesy. Sám měl na těle spoustu tetování, nechal si rozpůlit jazyk, aby vypadal jako hadí, a zajímal se o mučení, které možná kdysi vyzkoušel i v praxi. Tóra s Matthiasem tedy logicky hledají vraha mezi adepty magie.

Další stopa, báseň psaná krví, vede pro změnu k Haraldově rodině, kde očividně není všechno v pořádku. Do toho se ještě přimíchá tajemný rukopis, plán cesty k záhadnému předmětu, k němuž má hledače dovést „třetí znamení".
 
Poslední rituál není rozhodně pouhou detektivkou. Barvitě vylíčený, pracovní i milostný, život rozvedené právničky Tóry a jejích dospívajících dětí dělá z knihy to pravé čtení pro všechny milovníky napínavých, přesto však lidských příběhů.

Příznivce tajemna a magie potěší realistickým pohledem do této nanejvýš zajímavé oblasti a milovníky kriminálních příběhů napínavým pátráním po vrahovi. Yrsiny romány se dočkaly několika nominací na prestižní literární ocenění.

Zařazeno v kategoriích
Yrsa Sigurdarđóttir - další tituly autora:
Led v žilách Led v žilách
Ohnivý anděl Ohnivý anděl
Plavba smrti Plavba smrti
Černá díra Černá díra
 (e-book)
Černá díra Černá díra
Katarze Katarze
 
K elektronické knize "Poslední rituál" doporučujeme také:
 (e-book)
Pamatuji si vás všechny Pamatuji si vás všechny
 (e-book)
Černá díra Černá díra
 (e-book)
Plavba smrti Plavba smrti
 (e-book)
Led v žilách Led v žilách
 (e-book)
Ohnivý anděl Ohnivý anděl
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1POSLEDNÍ RITUÁL

Y r s a S i g u r đ a r d ó t t i r

P O S L E D N Í

R I T U Á L

Poslední rituál_Final.p65 14.9.2007, 1:441


33

Yrsa Sigurđardóttir

POSLEDNÍ

RITUÁL

Přeložila

Marta Bartošková


4 YRSA SIGURĐARDÓTTIR

Copyright © Yrsa Sigurđardóttir 2005

Published by agreement with Salomonsson Agency

Translation © Marta Bartošková, 2007

Czech edition © Metafora, 2014

All rights reserved

ISBN 978-80-7359-821-1 (PDF)


5POSLEDNÍ RITUÁL

Prolog

Správce Tryggvi se s údivem rozhlédl kolem sebe. Co to bylo? Štěbetáním uklízeček pronikal z útrob budo− vy podivný zvuk. Zprvu byl tlumený, ale postupně zněl čím dál tím zřetelněji. „Pssst,“ umlčel Tryggvi uklízeč− ky a nastražil uši. Ženy si vyměnily vykulené pohledy a dvě z nich se pokřižovaly. Správce odložil hrnek s ká− vou a vykročil směrem k chodbě.

Než uklízečky dorazily do práce, vychutnával si Tryg− gvi samotu. Poklidně čekal u kávovaru na svůj ranní životabudič. Ženské tu měly být každou chvíli. Byl správ− cem budovy katedry historie už přes třicet let a za tu dobu se toho tady nemálo změnilo. Kdysi byly všechny uklízečky Islanďanky a rozuměly každému jeho slovu. Nyní jim musel zadávat úkoly posunky a příkazy udílel polopatě. Všechny to byly imigrantky, a než do budovy začali proudit studenti a pedagogové, připadal si jako někde na Bahamách nebo v Manile.

Když byla káva hotová, poodešel Tryggvi s kouřícím šálkem v ruce k oknu liduprázdné budovy, vyhlédl ven a prohlížel si univerzitní areál zapadaný sněhem. Byla třeskutá zima a bílá pokrývka se třpytila. V budově vlád−

Poslední rituál_Final.p65 14.9.2007, 1:445


6 YRSA SIGURÐARDÓTTIR lo naprosté ticho. Tryggvimu to připomnělo, že oslavy narození Spasitele už jsou za dveřmi, a zatetelil se ra− dostí. Všiml si, že na parkovišti před budovou zastavu− je auto. A vánoční nálada je v háji, pomyslel si. Pozoro− val muže, který vystoupil z vozu, zabouchl dveře a vydal se k budově. Tryggvi pustil záclonu a poodstoupil od okna.

Zdálky slyšel, jak příchozí otevírá dveře. Ze všech profesorů, docentů, lektorů a sekretářek vycházel Tryg− gvi nejhůř právě s tímhle člověkem. Jmenoval se Gun− nar Gestvík a neustále si na správce stěžoval. Tryggvi nemohl vystát jeho samolibou nadutost a v jeho pří− tomnosti se vždycky cítil nesvůj. Na začátku semestru tento profesor historie obvinil uklízečky z toho, že mu ukradly starý, na stroji psaný článek o osídlení Islandu irskými poustevníky. Naštěstí se pak článek našel a celá záležitost vyšuměla doztracena. Od té doby Tryggvi nejenže profesora nesnášel, ale přímo jím pohrdal. Proč by proboha asijské uklízečky kradly nějaký za− tracený článek o irských mniších? Tryggvi sám neměl o profesorovy výplody sebemenší zájem. Měl Gestvíko− vi za zlé, že zaútočil na bezbranné.

Když Gestvíka jmenovali vedoucím katedry, nebyl z toho Tryggvi nijak nadšený. Však s ním také nový ve− doucí začal okamžitě probírat nejrůznější změny, kte− ré považoval za nutné. Mimo jiné požadoval, aby uklí− zečky byly při práci zticha. Tryggvi se tomu domýšlivci marně pokoušel vysvětlit, že jejich řeči nikoho neruší, protože když pracují, v budově stejně nikdo nebývá. Pochopitelně kromě Gunnara Gestvíka. Proč jenom musí chodit do kanceláře každé ráno dokonce ještě dřív, než začínají jezdit autobusy? Tolik práce snad nemá. Že by lidé byli celí žhaví, aby dostali nejčerstvěj− ší zprávy o irských poustevnících? To sotva. Gestvíkův

Poslední rituál_Final.p65 14.9.2007, 1:446


7POSLEDNÍ RITUÁL

požadavek, aby Tryggvi nařídil uklízečkám při práci mlčet, zůstal nevyslyšen – Tryggvi nevěděl, jak by jim to měl říct, a navíc se mu do toho prostě ani dost málo nechtělo. Přestože ho jazyková bariéra tu a tam docela štvala, radost ze života, která tyto tvrdé pracantky ni− kdy neopouštěla, mu přirostla k srdci.

Toho rána se uklízečky chovaly stejně jako obvykle. Společně přišly do malé kuchyňky a unisono se silným přízvukem pozdravily. Jako vždy se to neobešlo bez mo− hutného chichotání. Tryggvi se ani tentokrát neubrá− nil úsměvu. Stál opodál a sledoval, jak si ženy svlékají pestrobarevné svršky. Den jako každý jiný. Teď to ale vypadalo, že nabere nečekaný směr.

Tryggvi se protáhl hloučkem ke dveřím na chodbu. Slyšel, jak ten podivný zvuk přerůstá z úpění v řev. Ne− rozeznal ani, jestli ho vydává muž nebo žena. Dokonce si nebyl jistý, zda je to vůbec lidský hlas. Bylo by možné, aby se do budovy dostalo nějaké zvíře a zranilo se? Ne− měl čas, aby myšlenku dovedl do konce, protože teď se k řevu přidal ohlušující rachot, jako by se něco hroutilo a tříštilo. Tryggvi spěchal chodbou a neustále přidával do kroku. Zdálo se, že zvuk přichází z horního patra, a tak bleskově zahnul ke schodišti a cestou nahoru bral schody po dvou. Ženy, které ho do jedné následovaly, už začínaly naříkat.

Bylo zřejmé, že řev se nese z kanceláří katedry histo− rie. Tryggvi se dal do běhu a houf uklízeček mu byl v patách. Rozrazil dveře nouzového východu vedoucí na chodbu ke kancelářím a zarazil se – ženy se za ním nahrnuly jedna za druhou. Tryggvi zíral před sebe.

Byl jako v transu. Ani ne tak z knihovny zřícené na podlahu, ani z vedoucího katedry klečícího na všech čtyřech na hromadě knih v chodbě. Zíral na mrtvolu, která ležela uvnitř a napůl trčela z malé místnůstky, ve

Poslední rituál_Final.p65 14.9.2007, 1:447


8 YRSA SIGURÐARDÓTTIR které stávaly kopírky. Tryggvi cítil, jak se mu zvedá žalu− dek. Co mají propánajána znamenat ty klapky na očích? Co to má mrtvola namalovaného na hrudi? A jazyk – co to s ním jenom je? Ženy Tryggvimu nakukovaly přes rameno a on cítil, jak ho tahají za košili. Snažil se z je− jich sevření vymanit, ale marně. Vedoucí katedry tápal rukama před sebou, jako by prosil o pomoc. Vypadal úplně pominutý strachy, jednou rukou se držel za srd− ce, ve tváři byl popelavý. Vzápětí se převalil na stranu. Tryggvi odolal pokušení sebrat ženské a vyběhnout ven. Udělal krok dopředu. Ženy podnikly zuřivý pokus od− vléct ho odtamtud pryč, ale on je setřásl. Posunul se blíž ke Gestvíkovi, který vypadal, že se mu snaží cosi sdělit.

Nesouvislé mumlání řinoucí se z profesorových úst nedávalo Tryggvimu kloudný smysl. Pochopil však to− lik, že mrtvola – musela to být mrtvola, žádný živý člo− věk takhle nevypadá! – se na Gestvíka svalila, když ote− vřel dveře do kumbálu s kopírkami. Tryggvi bezděky zabloudil očima dolů k hrůzným lidským ostatkům.

Panebože! Ty černé klapky na očích vůbec žádné klapky nebyly.

Poslední rituál_Final.p65 14.9.2007, 1:448


9POSLEDNÍ RITUÁL

6. prosince 2005

Poslední rituál_Final.p65 14.9.2007, 1:449


10 YRSA SIGURÐARDÓTTIR

Poslední rituál_Final.p65 14.9.2007, 1:4410


11POSLEDNÍ RITUÁL

Kapitola

první

Tóra Gudmundsdóttir si ve spěchu smetla z nohavice kroužek medových Cheerios, a než vešla do advokátní kanceláře, trošku se upravila. Nevedla si zrovna nejhůř. Ranní muka, kdy musela vypravit šestiletou dceru a šest− náctiletého syna včas do školy, úspěšně zvládla. Dcerka právě zničehonic odmítala chodit v růžovém, což by nebyl žádný problém, kdyby ovšem prakticky všechno její oblečení nemělo jako na potvoru růžovou barvu. Syn byl naopak ochoten nosit celý rok stejné obnošené šatstvo za předpokladu, že někde na něm bude natiště− ná lebka. Hlavně ale pro něj byl přímo heroický výkon vůbec se poránu probudit. Při pomyšlení na děti si Tóra povzdychla. Vychovávat sama dva potomky nebylo snad− né. To ale nebývalo ani tehdy, když ještě byla vdaná. Rozdíl byl v tom, že tehdy k ranním povinnostem patři− la navíc hádka s manželem. Uvědomila si, že to už je minulost, a rázem se jí zvedla nálada. Když otvírala dve− ře kanceláře, na rty se jí vkradl úsměv.

„Dobrý den,“ pozdravila zvesela.

Sekretářka na pozdrav neodpověděla, místo toho se jen zatvářila kysele. Nespustila oči z obrazovky a nepře−

Poslední rituál_Final.p65 14.9.2007, 1:4411


12 YRSA SIGURÐARDÓTTIR

stala smýkat myší. Kakabus jeden, pomyslela si Tóra.

V duchu už asi posté zanadávala na patálie, které jim ta−

hle nerudná ženská působí. Firma její vinou bezpochy−

by přišla o nejednu zakázku. Tóra si nevzpomínala na

jediného zákazníka, který by si na tuhle slečnu nestě−

žoval. Nejenže byla nezdvořilá, ale byla také kromoby−

čejně nepřitažlivá. Nevadilo ani tak, že byla dost korpu−

lentní, jako spíš její absolutní nezájem o to, jak vypadá.

Navíc bývala na všechno a na všechny věčně naštvaná.

Jakoby z čiré podlosti tomu ještě nasadili korunu její

rodiče, když jí vybrali jméno Bela. Kéž by tak sama chtě−

la dát výpověď! Zdálo se, že u firmy není ani trochu spo−

kojená a že ji práce nebaví. Ne že by si snad Tóra doká−

zala představit práci, při níž by tahle holka alespoň

trochu pookřála. Vyhodit ji ale nemohli.

Když Tóra a Bragi, starší a zkušenější spolumajitel

firmy, před lety spojili síly a otevřeli společnou advo−

kátní kancelář, okouzlily je zdejší nebytové prostory

natolik, že ustoupili pronajímateli a nechali v nájemní

smlouvě klauzuli, která zaručovala jeho dceři místo se−

kretářky. To ovšem ještě nemohli tušit, k čemu se upsali.

Dívka se pyšnila skvělým doporučením od realitní kan−

celáře, která si prostory pronajímala před nimi. Nyní

byla Tóra přesvědčená o tom, že realitka se z těchto

úžasných prostor v malebné ulici Skólavörđustígur

odstěhovala jedině proto, aby se zbavila tohohle ne−

mehla. Majitelé se nyní jistě mohou smíchy potrhat

nad doporučením, které Tóra a Bragi ochotně spolkli

i s chlupy. Tóra věřila, že případný soudní proces s re−

alitní kanceláří by mohl vést ke zrušení klauzule na

základě toho, že doporučení bylo nadmíru pochybné.

Tím by ale vzalo zasvé i ono jakés takés dobré jméno,

které si vybudovali. Kdo by se asi tak obrátil na advo−

kátní kancelář, která se mimo jiné specializuje na smluv−

Poslední rituál_Final.p65 14.9.2007, 1:4412


13POSLEDNÍ RITUÁL

ní právo, a přitom zpacká vlastní smlouvu? A i kdyby se nakrásně dokázali Bely zbavit, spolehlivou sekretářku aby člověk pohledal.

„Někdo volal,“ zamumlala Bela přilepená k monito− ru počítače.

Tóra si právě uklízela bundu na věšák a udiveně vzhlédla. „Jo?“ odvětila a s chabou nadějí v hlase doda− la: „Máš tušení, kdo to byl?“

„Ne. Mám dojem, že mluvil německy. Každopádně jsem mu nerozuměla.”

„Řekl alespoň, že zavolá znovu?“

„To nevím. Zavěsila jsem. Omylem.“

„Kdyby ten pán čirou náhodou zase volal, přestože jsi mu práskla telefonem, mohla bys ho laskavě přepojit ke mně? Studovala jsem v Německu a německy umím.“

„Uhmmm,“ zabručela Bela. Pokrčila rameny. „Mož− ná to nebyla němčina. Taky to mohla být ruština. A by− la to ženská. Teda myslím. Anebo klidně chlap.“

„Belo, ať už zavolá kdokoli – chlap, ženská nebo tře− ba pes a bude mluvit jakýmkoli jazykem, německy, rus− ky nebo řecky – přepoj mi ho, prosím tě. Jasný?“ Tóra nečekala na odpověď – však se také žádná ani čekat nedala – a raději šla rovnou do své skromně zařízené kanceláře. Posadila se a zapnula počítač. Tentokrát na stole nevládl obvyklý chaos. Předchozího dne strávila hodinu tříděním papírů k vyřízení, které se jí za uply− nulý měsíc nastřádaly. Nejprve vymazala nevyžádanou elektronickou poštu a vtípky od přátel a známých. Zbý− valy tři vzkazy od klientů, jeden od kamarádky Laufey s předmětem Pojďme o víkendu zapařit a nakonec jeden z banky. Do háje. Natuty překročila limit. Kontokorent určitě přepískla taky. Rozhodla se, že pro jistotu nebu− de žádnou poštu otevírat.

Zazvonil telefon.

Poslední rituál_Final.p65 14.9.2007, 1:4413


14 YRSA SIGURÐARDÓTTIR

„Advokátní kancelář Centrum. Tóra.”

„Guten Tag. Frau Gudmundsdóttir?“

„Guten Tag.“ Tóra šátrala po tužce a papíru. Vysoká němčina. Rychle si připomněla, že tu paní musí vždy oslovovat „Sie”.

Tóra pevně semkla víčka a zadoufala, že si vystačí s ja− zykovými znalostmi, které si obstojně osvojila během studia práv na berlínské univerzitě. Dávala si co nejvíc záležet na výslovnosti. „Co pro vás můžu udělat?“

„Jmenuji se Amelia Guntliebová. Odkázal mě na vás profesor Anderheiss.“

„Ano, studovala jsem u něj v Berlíně.“ Tóra doufala, že se vyjádřila správně. Slyšela, že její německá výslov− nost už není, co bývala. Island neskýtal mnoho příleži− tostí k procvičování německé konverzace.

„Ano.” Po nepříjemné pauze žena pokračovala. „Můj syn byl zavražděn. Potřebujeme s manželem pomoc.“

Tóra se snažila uvažovat rychle. Guntliebová? Ne− jmenoval se Guntlieb ten německý student, kterého našli mrtvého na univerzitě tady v Reykjavíku?

„Haló?“ Zdálo se, že žena si není jistá, jestli je Tóra stále ještě na drátě.

Pospíšila si s odpovědí: „Ano, promiňte. Váš syn. Stalo se to tady na Islandu?“

„Ano.“

„Mám dojem, že vím, o které vraždě mluvíte, musím se ale přiznat, že jsem se o tom doslechla jen z médií. Jste si jistá, že chcete mluvit právě se mnou?“

„To doufám. Nejsme spokojeni s policejním vyšet− řováním.“

„Jak to?“ podivila se Tóra. Měla za to, že policie ten případ vyřešila přímo znamenitě. Do tří dnů po té dě− sivé vraždě vraha zatkli. „Víte přece, že zadrželi pode− zřelého, ne?“

Poslední rituál_Final.p65 14.9.2007, 1:4414


15POSLEDNÍ RITUÁL

„Ano, to je nám známo. Nejsme ale přesvědčeni, že ten muž je vinen.“

„Proč ne?“ zeptala se Tóra nevěřícně.

„Prostě o tom nejsme přesvědčeni. Víc vám k tomu neřeknu.” Žena si zdvořile odkašlala. „Chceme, aby ten případ přešetřil někdo jiný, někdo nestranný. Někdo, kdo umí německy.“ Ticho. „Jistě chápete, jak je to pro nás těžké.“ Opět ticho. „Harald byl náš syn.“

Tóra ztlumila hlas a mluvila pomaleji. Chtěla tak vyjádřit soucit. „Ano, to dobře chápu. Sama mám syna. Neumím si představit, jaký smutek teď s manželem prožíváte, ale chci vám vyjádřit tu nejupřímnější sou− strast. Nejsem si ovšem jistá, že vám budu moct být nápomocná.“

„Děkuji vám za vaše vřelá slova.“ Ženin hlas zněl le− dově. „Profesor Anderheiss tvrdí, že máte právě ty vlast− nosti, které hledáme. Řekl, že jste tvrdohlavá, rozhod− ná a že se jen tak nedáte.“ Ticho. Tóru hned napadlo, že se Anderheiss prostě jen styděl označit ji rovnou za drzou. Žena pokračovala. „A také jste prý chápavá. Pan profesor je dobrý přítel naší rodiny a my mu důvěřuje− me. Byla byste ochotná tento úkol přijmout? Bohatě vám zaplatíme.“ Pak uvedla jistou finanční částku.

Byla to astronomická suma a nezáleželo na tom, jestli v ní byla započítaná daň z přidané hodnoty nebo ne. Víc než o polovinu vyšší hodinová taxa, než jakou si Tóra běžně účtovala. Navíc jí žena nabídla bonus v případě, že vyšetřování povede k zatčení jiného člo− věka než toho, který právě sedí ve vazbě. Bonus byl vyšší než celý Tóřin roční plat. „Co si od toho slibujete, když mi nabízíte tolik peněz? Já nejsem žádný soukro− mý detektiv.“

„Hledáme někoho, kdo může případ znovu projít, prozkoumat důkazní materiál a zhodnotit závěr poli−

Poslední rituál_Final.p65 14.9.2007, 1:4415


16 YRSA SIGURÐARDÓTTIR cejního vyšetřování.“ Než se žena opět dala do řeči, udělala další pauzu. „Policie se s námi odmítá bavit. Jde nám to na nervy.“

Zavraždí jim syna a komunikovat s policií jim jde na nervy, pomyslela si Tóra. „Rozmyslím si to. Dejte mi, prosím, telefonní číslo, kde vás zastihnu.“

„Jistě.“ Žena jí nadiktovala číslo. „Nerozmýšlejte se moc dlouho, prosím. Jestli se neozvete ještě dnes, ob− rátím se na někoho jiného.“

„Nemějte obavy. Dám vám vědět co nejdřív.“

„Ještě jedna věc, paní Gudmundsdóttir.

„Ano?“

„Máme jednu podmínku.“

„A to?“

Žena si odkašlala. „O všem, na co přijdete, se chce− me dozvědět jako první. Ať už to bude důležité, nebo ne.“

„Než se začneme dohadovat o podrobnostech, mu− sím se nejdřív rozhodnout, jestli vám vůbec mohu být k něčemu užitečná.“

Rozloučily se a Tóra zavěsila. Skvělé, začala den tím, že dovolila, aby se s ní jednalo jako se služkou. A pře− kročila limit v bance. A kontokorent taky. Znovu za− zvonil telefon. Tóra ho zvedla.

„Dobrý den, tady autoservis. Tak to bohužel vypadá trochu hůř, než jsme si mysleli.“

„Má to auto ještě nějakou naději?“ zeptala se Tóra naštvaně. Když si chtěla předchozího dne vyřídit v po− lední pauze nějaké pochůzky, umanulo si, že nebude startovat. Podnikla několik pokusů o domluvu, ale marně. Nakonec to musela vzdát a nechat vůz odtáh− nout do servisu. Automechanikovi se jí zželelo, a do té doby, než bude její auto opravené, jí půjčil zchátralou ojetinu. Ta stará kraksna byla ze všech stran oblepená

Poslední rituál_Final.p65 14.9.2007, 1:4416




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.