načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Poslední důvod, proč se nezabít - Jiří Vaněk; Petr Cífka; Anna Vodrážková

Poslední důvod, proč se nezabít
-11%
sleva

Elektronická kniha: Poslední důvod, proč se nezabít
Autor: ; ;

Dánové mají hygge, Češi mají svůj poslední důvod, proč se nezabít Hygge kam se podíváš. Poslední dva roky nám odevšad valí do hlavy tipy, jak využít know-how ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139 Kč 124
+
-
4,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 230
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran : ilustrace
Spolupracovali: Marťas &
Daniel
ilustrace Nikola Logosová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-759-7051-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Dánové mají hygge, Češi mají svůj poslední důvod, proč se nezabít

Hygge kam se podíváš. Poslední dva roky nám odevšad valí do hlavy tipy, jak využít know-how nejšťastnějšího národa na světě: chundelatý ponožky, polštáře, svíčky a našlehaná mléčná pěna mají být zárukou tý správný pohody. Ha ha. Pro ty, co se nenašli v těch instantních receptech na štěstí, ale ještě to nemíněj vzdát, přinášíme pár hezkej a nosnejch důvodů, proč dál vést svý mrzký životy.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Vaněk; Petr Cífka; Anna Vodrážková - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Poslední důvod,

proč se nezabít

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Jiří Vaněk, Anna Vodrážková, Petr Cífka

Poslední důvod, proč se nezabít – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


POSLEDNÍ DŮVOD,

PROČ SE NEZABÍT

AGÁTA & MARŤAS & DANIEL





7POSLEDNÍ DVOD, PRO SE NEZABÍT

SAUNA

Agáta

Když brečíš tak, že se na chvíli zarazíš a přemejšlíš, jestli jsi

to vůbec ještě ty nebo jestli do tebe vstoupil někdo cizí, je

nutný se sebrat a násilím se dovlíct někam ven. Před lety,

když jsme se s Michalem rozešli poprvý a já řvala tak, že

jsem se celá obrátila naruby, mi osud do cesty přihřálsaunu. Těžko říct, jak by to se mnou dopadlo, kdybych senenaučila ty nejhorší časy rozpouštět do dřevěný lavičky.

Nikdy předtím jsem do sauny nechodila – a) vedro, b) humusný nahatý chlápci, c) odporný nahatý ženský, d) vedro, e) obézní nahatá já. Ale Šárka, který jsem se tehdy držela jako klíště a šla bych s ní třeba i do kina naBabovřesky, zkrátka saunu miluje, a pokud jsem na ni nechtěla čekat v šatně, musela jsem jít taky. Brzo se ukázalo, že lepší lék na sračky neexistuje.

Vedro... jo. Vedro je tam takový, že nedokážu myslet na nic. Můžu celej den řešit, proč se mnou nikdo nevydrží, vzpomínat na křivdy ze školky a na tu divnou věc, co jsem někomu v roce 1999 řekla na chodbě ZŠ. Můžu celej den na internetech stalkovat tu jeho novou holku a marně hledat aspoň kousek něčeho, proč by ji měl každej zcela objektivně nesnášet. Ale jakmile si vylezu na nejvyšší lavičku v sauně, všechno zmizí. S každou další minutou je i čím dál vícjedno, jak u toho vypadám – a to jsem běžně zvyklá řešit, jestli v tom tričku nemám tlustý předloktí (mám).

AGÁTA & MARŤAS & DANIEL8

Můžeš klidně vypít sud vína, vykouřit dva kartony zavečer a cestou domů to vzít přes mekáč. Můžeš vykoupitsvýho Vietnamce a sebenenávist zapíjet dvoulitrovou Fantou. Můžeš se do svítících displejů mobilu a notebooku dívat třeba 48 hodin bez přestávky. Ale když se to v neděli vypotí v sauně, tak tomu ohmygod-somuchwellness-zen pocitunezabrání NIKDO.

V nejhorším stavu jsem chodila snad čtyřikrát tejdně. Pak stačilo jednou. Včera se Michal (znovu) odstěhoval a já cejtim, že je nejvyšší čas koupit si permanentku a naložit se do finský, dokud nevyronim všechny případný slzy a budu moct odejít do kanclu, aniž by hrozilo, že se o mých failech bude mluvit i dole na vrátnici.POSLEDNÍ DVOD, PRO SE NEZABÍT

SPÁNEK

Marťas

Miluju spaní. Už odmalinka jsem byl schopen spát takřka

v libovolný situaci. Zatímco mí spolužáci v první třídě vautobuse cestou na školu v přírodě blili do pytlíků s řízkama,

co jim usmažily maminky, já spokojeně chrupkal.Vydrželo mi to do dospělosti: během letu do Indie jsem spal tak

zkroucenej, že se moje fotka, podobná ruskejm mužikům

ožralejm do jogínský ohebnosti, dostala až na 9GAG.

Navíc se k tomu přidalo spaní s někým. Teď vůbecnemyslím sex, myslím spokojený, klidný spaní s jinou lidskou

bytostí, co hřeje. Ať už to byly holky, se kterejma jsem byl

před Terezou, ať už ta lidská bytost byla Tereza, nebo, což

bylo pak asi úplně nejlepší, ať už ta lidská bytost (spíšbytůstka) byl Tibor, co se nám potom narodil. Mít svý lidský mládě v náručí a spokojeně spát. Jenže Tereza je pryč,

Tibor s ní, oba v nějaký slovenský prdeli, už nevim, jestli

se to jmenuje Bratislava nebo Medzilaborce, musel bych to

dohledávat, nechce se mi.

Takže jediná bytost, která se mnou poslední dobou

občas pospává, je kocour Polpot. Stejně ale spim pořád

dobře. Přitom spousta lidí, co je podobně jako jáobjektivně v prdeli, říká, že maj s usínáním problémy, a proto pijou.

Respektive já aspoň nepotkávám lidi, co jsou v prdeli, aneijou. Pijou, aby usnuli, protože jinak se převalujou, usnout

nedokážou, jen když se vykomatěj do hoven. Snažim se jim

AGÁTA & MARŤAS & DANIEL10

vysvětlit, že by místo věčnýho chlastání mohli zkusit třeba pravidelnej režim a jít si přes den zaběhat, ale vysvětluj

něco ožralýmu hostovi v baru. Nadšeně kejvne a zejtra mu

to všechno nemilosrdně překryje milosrdný okno.

Navíc mám pocit, že se blbě usíná lidem, co se nemaj rádi, co si něco vyčítaj, co nejsou srovnaný. Jako jasně že jsem v píči, ale I did my best, všechna rozhodnutí, co jsem udělal, byla ta nejsprávnější, k jakym jsem v danym místě a čase dokázal dospět. A na tom, že jsem v hajzlu, se významnym způsobem podepsali zejména jiný lidi a jejich rozhodnutí, do kterejch jsem jaksi neměl co kecat. (Teda hovno jiný lidi, hlavně ta píča Tereza a ten zmrd Robert.)

Prostě když se nad tím zamyslim, připadá mi, že rozdíl mezi mnou a hostama v mym baru je ten, že já jsem sám se sebou vlastně hodně rád. A kdy jsi sám sobě blíž, než když spíš?

A ještě jeden důvod asi existuje, proč dobře usínám. Sebevražda prostě nepřichází v úvahu; kdyby se Tiborjednou dozvěděl, že si to jeho fotr hodil, asi by mu to vezdravym vývoji moc nepomohlo. Ale kdyby zjistil, že jeho táta normálně umřel... A když jde člověk spát, je tam přece ta svůdná naděje, jasně že malá, ale pořád tam je, že se zejtra nevzbudí.POSLEDNÍ DVOD, PRO SE NEZABÍT

ŽE TO MÁM ZA SEBOU

Daniel

Bylo to už ve strašlivejch hovnech. Samej stres. Už jsem se

bál cokoliv říct, aby zase nebyl oheň na střeše. Aby zasnevylítla z kůže kvůli úplný píčovině, který bychom se dřív

zasmáli – teď ale byla kdejaká drobnost jistější rozbuškou

hádky než dotaz, jestli nemá krámy.

Už jsem ani nemohl pořádně spát. A když jsem náhodou usnul, probudil jsem se akorát celej zpocenej a nasranej, že z týhle slepý uličky, naplněný její podivnou frustrací, není úniku. Že ji neukonejšim, nepřemrdám ani jakkoliv jinak nerozptýlím do oukej stavu. A že když budu chtít něco řešit, beztak mě odpálkuje, ať to nedělám ještě horší a nenervuju ji. Prostě sračky. Nerozumim tomu, jak je možný dotlačit vztah během jednoho jedinýho roku ze stavu blaženýzamilovanosti do stoupy, ve který byste utopili hovnocuc. Jasně, neházíme po sobě popelníky ani si nenadáváme do kund, ale propast mezi náma má hloubku Mariánskýho příkopu – a Lucina každej den usilovně kutá a kutá, aby ho ještě víc přiblížila zemskýmu jádru. Prostě sračky.

Prej to není ono. Prej neví, co chce, ale rozhodně netohle. Má mě ráda, ale nezvládá se mnou nadále fungovat, což je informace podobná té, že jste se sice vyléčili z rakoviny, ale během bujarý oslavy jste zvládli chytnout AIDS.Obvyklý kecy, jako že chyba není ve mně a že rozhodně teď nechce někoho mrdat, included. Megasračky.

AGÁTA & MARŤAS & DANIEL12

Jediný, co mě těší, že jsme to rozčísli. Ona to rozčísla,

protože já si furt hejčkal svejch pět procent naděje, že se

z těch hoven zvednem, omejem se a navoněný půjdem zase

za zábavou. Nepůjdem nikam.

Když to ale ze sebe vysoukala, ulevilo se mi víc než při

prvnim chcaní po deseti pivech. Tuhle zkurveně zacyklenou a depresivní kapitolu jsem mohl konečně prohlásit za

ukončenou. A začít myslet na to, jak napsat první slovaněj a ký n ov ý.

Dneska se nezabiju, i když to světlo na konci tunelu furt

nevidim. Alespoň se po něm ale můžu zkusit povohlídnout.POSLEDNÍ DVOD, PRO SE NEZABÍT

ALKOHOL

Marťas

Nepiju skoro čtyři roky. Tenkrát se narodil můj syn a já si

řekl, že je sice dost pravděpodobný, že mě jednou uvidíumřít, ale že by to nemuselo bejt dřív, než mu bude osmnáct,

a že by důvodem smrti nemuselo bejt celkový rozleptání

pajšlu kořalkou. Tak jsem se na to vysral. Teď sicenechlastám, ale furt se na této bohapustý aktivitě sám podílim.

Mám totiž malej bar v jedný žižkovský ulici. Vlevo od něj

je bordel, vpravo nakladatelství; ze svojí zkušenosti můžu

říct, že spisovatelé chlastaj víc než kurvy. V prdeli jsouovšem obě dvě skupiny stejně.

Upřímně řečeno, když se nad tím krátce zamyslim, v prdeli jsou ostatně všichni, co do mýho baru choděj.Netušim, jestli do hospod chodí jenom lidi, co jsou v prdeli, nebo jestli je to specialita žižkovská, nebo dokonce specialita mýho baru. Ale poslouchám příběhy, co mi lidipovídaj, a trochu mě z nich mrazí. Jasně že maj lidi tendenci k přehánění, viděj věci černější, než ve skutečnosti jsou. Viněj celej svět ze spiknutí proti jejich osobě, byť skutečným důvodem jejich zmrdanýho osudu je to, že si vzali vypočítavou píču. Ale já je nehodnotim: sám mám taky tendenci k sebelítosti.

Jeden čas jsem ale váhal, jestli je prodej jedu, kterej ke svý obživě provozuju, morálně čistej. Nakonec jsem ale všechny tyhle otázky nechal bejt. Když totiž vidim tyroz

AGÁTA & MARŤAS & DANIEL14

jasněný tváře po pár pivech, kdy všem spadne tíha světa

z ramenou, když se začnou objednávat panáky, aby bylo

ještě o trochu líp, sice už je dobře, ale s panákama přichází

navíc bratrství a sounáležitost a velký plány, co ještě vtom

hle okamžiku vypadaj jako snadno realizovatelný.

Ale všeho teda vodcamcaď pocamcaď. V jednu,nejpoz

ději ve dvě všechny vykopu. Vidět ty zoufalý ksichty nad

ránem, když přijde lítostivá fáze, opravdu nechci. Beru si

prostě z chlastu jenom to dobrý. A jestli mi to pití nechybí?

Vůbec ne, naučil jsem se žít bez něj, takže mi alkáč zůstává

jen jako ten úplně poslední důvod, proč se nezabít. Kdyby

se totiž náhodou stalo, že by všechny ostatní důvodyzmi

zely, vždycky budu moct začít zase chlastat. A pořádně,jed

nou provždy.POSLEDNÍ DVOD, PRO SE NEZABÍT

KDYŽ SE ZBAVÍŠ SEMETRIKY

Daniel

Nejsem kurva dokonalej. Ani v nejmenšim. Ale snažim se.

Makám na sobě. A do těch věcí, co jsou podstatný, dávám

všechno, což o sobě nemůže říct devětadevadesát procent

tohohle pupkatýho národa.

Lucina to ale neviděla. Minimálně posledního čtvrt roku, kdy se okázale tvářila, jako že pro ni nejsem dostdobrej. Možná nejsem, ale vo tom to přece není. Je to vo tom, že když už s někym jste v intimním vztahu – a nemyslim tím rovnou každodenní anál –, měli byste se tak nějakpodorovat, sdílet společný strasti a dělat si nějakou tu radost, když už vám ji šéf, fotbalovej nároďák ani pičus Ovčáček rozhodně nepřinesou, a ne toho druhýho shazovat.

Jak říkám, nejsem dokonalej. Parkuju jak čurák. Můj špek na břiše je k zblití a jeho anihilaci jsem nezvládl od čtrnácti let, i když jsem břišáky Hugha Jackmana měl před očima nesčetněkrát. Jsem otravnej svou permanentnínadržeností. A rozhodně víc přecitlivělej, než by se na třicátníka v manažerský funkci slušelo.

To ale do prdele neznamená, že když se citově odevzdám ňáký holce, že si ze mě začne dělat rohožku pro votírání vlastních náladiček. A že mě bude po roce fackovat vevelkým: Blbě řídíš. Málo sportuješ. Moc chlastáš. Ta tvoje brněnská klika, to jsou fakt divní lidi. Vobecně si vybíráš dost zvláštní kámoše, jsou votravný. Tvoje bejvalka je laAGÁTA & MARŤAS & DANIEL16

ciná fuchtle bez vkusu. Zase si nacákal před vanu. Zase si

nacákal kolem dřezu. Zase si nacákal olej v garáži.

Ty vole, nacákal jsem asi všude, jen ne do tvý krásnýpusinky, tak od toho bychom se měli vodpíchnout propříště... Každej má svý chyby, i Lucina je měla, i když rádavystupovala jako „slečna dokonalá“. Ale buď se o nich budeš hádat den co den, nebo je v zájmu jakýs takýs partnerskýharmonie zkousneš. Nebudeš jí předhazovat, že má moc velkou prdel, že jí tahle blůzka kdovíjak nesluší a že zní protivně jak bába na berňáku tejden před vejplatou. A že její úsměv jsi viděl naposledy před měsícem, a to ještě ve snu, kde prcala s Bartoškou.

Přijde mi, že chlapi tolik nepruděj, a rozhodně míňvysíraj se svejma neurózama a depresema a nevybíjejí si je na svejch bližních (a pokud přece jen jo, tak to jsoumimochodem pěkný kokoti). Zato spousta bab jsou tydlencty maximalistky, a tak ti udělaj ze života peklíčko. Peklíčkoprosycený výtkama, šťouchancema a učenejma poznámkama vo tom, jak by koupily v Albertu jinší rohlíky, vybraly lepší lokál na večeři a přesněji trefily čísla tažený ve Sportce.

Neradno jim to rozporovat, maj vždycky pravdu. Akdyby ne, začnou zuřit a odpírat ti na další tejden sex.Semetriky maj svý triky.

Takže i když ti pak kurevsky chybí a ty bys chtěl zase cejtit její vůni a zanořit sosák do jejích blonďatejch kadeří, může tě hřát aspoň vědomí, že tu mašli si kvůli ní za pár let hodí někdo jinej než ty.POSLEDNÍ DVOD, PRO SE NEZABÍT

MILÁ ÚŘEDNICE

Agáta

Jestli se něčeho bojím víc než hlodavců, tak jsou to úřady.

Jasně, nikdo tam nechodí rád, ale já z nich mám skutečnou

hrůzu. Za cenu abnormálního stresu (ne, fakt to nedělám

kvůli nějaký rebelský pýše) radši tři roky panikařim nad

představou návštěvy finančáku, než abych tam prostě jednou zašla a měla to z krku. Nemám ráda, když mi někdo

něco vyčítá, někdo na mě řve a dělá ze mě debila.Nedokážu to po sobě nechat klouzat, všechno si beru osobně,takže jsem buď podělaná strachy, nebo se taky naseru a začnu

ječet zpátky – a tak jako tak se nevyřeší nic.

Když je všechno ozářený sluncem, na jedný straně máte nejlepší kámoše, na druhý straně vám ruku mačká partner a míříte za štěstím, tak si přece nepůjdete nechat zkazit náladu bábou, co vydává parkovací kartičky. Ale když jste sami a vaše životní láska vám právě oznámila, že mu bez vaší lásky a vůbec bez vás bude o dost líp, tak je vám tak mizerně, že případnej konflikt se špatně obarvenou šedesátnicí je jenom drobnost, která vás nemůže rozházet.Včera jsem po čtrnácti měsících od první upomínky zašla na sociálku, takže hádejte, na který straně spektra se teď asi nacházím.

S přednasranym výrazem jsem nejdřív vlezla někam, kam jsem neměla, ale paní mi jen laskavě řekla, ženevypadám jako někdo, kdo by šel žádat o důchod, a se smíchem

AGÁTA & MARŤAS & DANIEL18

mě odkázala do patřičných míst, kam se dostanou všichni

OSVČ, co nedodržujou pravidla (v mym případě jsemneodevzdala ten papír o tom, že jim každej měsíc odevzdávám

prachy). Ale nebyl to smích-výsměch. Byl to milý smích, to

mě trochu vyvedlo z míry.

Vymoženost jménem diskrétní zóna na ČSSZ ještě nedorazila, čili jsem si vyslechla několik prapodivnejch příadů do posledního dlužného haléře, a když na mě přišla řada, bylo 17:03. A hádejte, kdy zavírají.

Jenže pani za přepážkou mě nejen vzala na řadu a na milost, ale navíc mi řekla, že jsem zatracená ženská, a v tý zatracený ženský bylo i přes moji úřednickou neschopnost a lenost tolik lásky a něhy, že jsem se málem zase rozbrečela. Všechno se mnou prošla, vyřešila, usmívala se a pak vzala ještě pána za mnou.

Když se dokáže usmívat paní, která si 3457× denněvyslechne, že je kunda a že její práce stojí za hovno, musím to přece dokázat i já.POSLEDNÍ DVOD, PRO SE NEZABÍT

DĚLÁNÍ HUDBY

Marťas

Hudba je tou nejkrásnější věcí, která existuje, a ještěkrásnější je hudbu vytvářet. Pocity zpěváka, kterej nasadíHallelujah (ne to od Cohena, to od Händela, barbaři). PocitySlashe, kterej rozjede strhující sólo na konci November Rain.

Pocity dirigenta, co mu pod rukou vzniká nájezd k vrcholu

čtvrtý věty Novosvětský. Já bohužel o tomhle všem jenom

slyšel nebo četl. Vytvářet hudbu prostě neumim, jsou za

mnou jistý pokusy s tamburínkou a ozvučnejma dřívkama

ve školce, ale už tehdy mi paní učitelka říkala, že to neni

lepší, a ani nebude, a že to nevadí.

I já si ovšem dokážu najít okamžiky hudebníhouspokojení, jenom prchavý, ale jsou tam, občas. Můžete mi říkat DJ. Je to teda samozřejmě trochu přehnaný, žádnýho DJ nedělám, jen pouštim muziku na mejdanech ve svym baru. Většinou začneme kolem desátý v pátek nebo v sobotu. „Marťas, pusť evrysing kaunts od depešáků,“ řekne třeba Gáta, co se jmenuje Agáta, ale já jí říkám Gáta. „Martine, vole, pusť blek houl san,“ řekne Daneček, co se jmenujeDaniel, ale já mu sám pro sebe řikám Daneček, protože je to takovej ňuník. Já to pustim, oni jsou šťastný, pak pustim už něco sám od sebe a najednou jsme všichni shiny happy people, i když zrovna hrajou Dinosaur Jr.

Stačí mi to; občas mám dokonce pocit, jako kdybych byl opravdu tvůrcem, kterej dělá lidi šťastnejma. Jasně že neAGÁTA & MARŤAS & DANIEL20

jsem; představa, že člověk, co umí do playlistu za sebenaskládat hitovky, co jiný vymysleli, je jakýkoliv kreativitě na

hony vzdálená. To si teda nemyslim jenom já, to je prostě

objektivní fakt. Americký vědci totiž zjistili, že když nechaj

moderní roboty spojený neuronovejma sítěma skládatsymfonie, výsledek je značně neposlouchatelnej. Když ovšem

nechali roboty mixovat tracky na diskotéce, byl to největší

mejdan v Denveru.

(No dobře, americký vědci zjistili taky to, že nějaký žánry zvládnou i kompy. S pravděpodobností blížící se jednéskládá naprostou většinu současnýho hip-hopu a r’n’b počítač – mimochodem žádný dělo, ukázalo se, že na tohle nejsoutřeba neuronový sítě, ale stačí obyčejný Pentium III.)

Zjistil jsem, že hudba má nad lidma čarovnou moc a že já tu moc umim trochu ovládat. Nechci se chlubit nějakejma nadpřirozenejma schopnostma, pouze konstatuju, že když mi ke stolku zasedne dvojice natolik ostýchavá, že je jasný, že spolu ještě nemrdali, ale natolik v pohodě, že bych jim to přál, dokážu výběrem vhodnýho soundtracku způsobit, že si ten večer zamrdaj. Taky v tom má jistě prsty široká nabídka panáků za vcelku výhodný ceny, to nezastírám, ale ta hudba v tom taky musí hrát roli, to mi neřikejte. Jednou jsem třeba propadnul trudný náladě a věnoval se pouštění tónů temnejch a zlejch a jedna taková ready-to-fuck dvojka se místo vzájemnýho zakousnutí pohádala, a nakonec i servala.

Ta holka vyhrála. Podle mě hlavně proto, že jsem během tý bitky pustil Patti Smith.POSLEDNÍ DVOD, PRO SE NEZABÍT

CHRIS CORNELL

Daniel

Miloval jsem ho. Spolu s Liamem Gallagherem a Eddiem

Vedderem pro mě byl jeho zvučnej a silnej chraplák jedním

ze tří hlasů, co mě provedly dospíváním.

V devadesátým šestým – to už bylo pár let po tom, co táta lamentoval nad smrtí Kurta Cobaina, a pár měsíců předtím, než jsme se s bráchou totálně zažrali do Yieldu od Pearl Jam a zjistili, že Seattlu a grunge prostě nikdyneproadneme – vydali Soundgarden desku Down on the Upside. Nebylo u nás doma hranější kazety. A nejen u nás – vsadil bych svůj gramec na to, že jsme ji dostali na vrcholhitparády rovnou v komplet Žabinách, ne-li v celym Brně. Točili jsme ji furt dokola, poctivě od první do poslední hitovky, snad jen No Attention jsme kvůli tomu nádherněbrutálnímu zlomu po druhym refrénu sjeli trochu víckrát.

Soundgarden byli vždycky srdcovkou. Žral jsem ale i Cornellův sólo debut nebo paktování s pohrobkama Rageů v Audioslave. Jasně, jeho novější alba mě už tolik nebraly, ale to mě sere jen proto, že jsem tehdy – když podivně koketoval s elektrem – odpískal jeho koncík v Roxy. A kvůli tomu ho nakonec nikdy neviděl naživo. Ani v devadesátým druhým, když Soundgarden předskakovali Guns N’ Roses, ani o čtyři roky později v Malý sportovní hale, ani... holt sakra nikdy.

V posledních letech jsem se ke Cornellovi spíš jenpravidelně vracel, než že bych ho měl v repeat módu. Ale je

AGÁTA & MARŤAS & DANIEL22

smutnou ironií, že zrovna teď během toho posledníhoměsíce, po rozchodu, na mě řval ze sluchátek skoro pořád.

Když jsem chtěl teskný balady, ale ne moc ubulený. Když

rockovej náhul, ale ne tupě uřvanej. Když chytlavý songy,

ale aby měly nějakou svoji hloubku, ten řeřavej Cornellův

hlas mě táhl z hoven celkem spolehlivě – nesl v sobě konejšivou něhu, ale i chlapáckost poctivýho padesátiletýho

rockera, co už si něco odžil.

Úplně cajk jsem se s ním necejtil jen v momentech, kdy mi na YouTube naskočilo nějaký jeho živý vystoupení.Najednou jsem před sebou viděl fešáckýho chlápka, co zpívá jak pánbůh, co si dokonale dává každej song, a lidi řičej a ženský tečou a ty před sebou vidíš borce, co si ten život na rozdíl od tebe dává na pána. A říkáš si, do prdele, tak ten je fakt někde jinde. Kam se hrabem my, my jsme vyřízený.

No a pak druhej den vstaneš a zjistíš, že si hodil mašli. Tenhle klasa chlápek, co mu svět ležel u nohou.

V hlavě mi v tu chvíli zněla jedna otázka. Ne ta, proč to udělal, proč se neřešily jeho depky a co budou dělatchudáci lidi, co si koupili lístek na další koncík, ale místo nějbudou muset čumět na americkou verzi Tvoje tvář má známý hlas. Spíš jsem si říkal, že když si hodí mašli tenhle master, co má v diskografii desítky náramnejch hitů, v kotli tisíce náruživejch fanynek a oddanejch borců, co by ho vyměnili snad i za svoji mámu, grungeovej kápo, co je krásnej,zdravej, úspěšnej, jistě že má možná nějaký mrzeníčko a vobčas světabol, ale doma na něj s koprovkou čeká ztepilá žena a jejich dvě roztomilý děti... no prostě když si hodí mašli tenhle borec, proč si ji kurva nemáme hodit my, co oproti němu nemáme lautr nic?

Fakt nevim.

23POSLEDNÍ DVOD, PRO SE NEZABÍT

Na druhou stranu mi v ten moment docvaklo, že ani to

voběšení žádný velký terno nepředstavuje. A že můžu bejt

jakejkoliv, ale rozhodně nejsem hysterická groupie, která by

si hodila laso jen proto, aby mohla dál následovat hlasivky

svýho idola.

AGÁTA & MARŤAS & DANIEL24

ČISTĚ POVLEČENÝ PEŘINY

Agáta

Nejlepší věci na světě se dějou v posteli.

Spánek. Přitulení se k rameni. Sex nad ránem povečírku. Sledování seriálů.

Po rozchodu jsou tyhle vzpomínky tak jasný akonkrétní, že dokážou působit fyzickou bolest. Ale protože lidská paměť je samozřejmě úplně na hovno, tak mi dovoltepřiomenout, že poslední dobou se v posteli dělalo spíšdusno, spali jste k sobě otočený zády a taky jste se byli schopný urazit tak, že jste celou noc nespali, abyste si pohlídali, že se vzájemně nedotýkaj ani vaše peřiny.

Postel za to nemůže. Postel je nejlepší místo na světě a mít sama pro sebe velkou postel je zázrak. Místo chlapskýho ramene se přivinete k věži z krabic od pizzy a knížek. Mazlit se můžete s ženskýma časákama, nemusíte se stydět za roztrhaný pyžamo, naopak se v něm klidně můžetekouknout na všechny ty filmy, na který se s váma nikdy koukat nechtěl. A můžete si celou noc lakovat nehty a nikdo vám nebude říkat, ať s tim smradem táhnete do koupelny.

Jenže i když se tomuhle útulnýmu mixu drobnejchpotěšení a prostoru dá říkat Domov, někdy se přistihnete, že vám ten bejvalej holt chybí. Ale i na to mám naštěstí lék. Vyhodím všechny ty krabičky od damejidlo, nabíječky,plata od ibalginů a posmrkaný kapesníky a převlíknu si ten svůj Domov do novýho povlečení.POSLEDNÍ DVOD, PRO SE NEZABÍT

Když si převleču postel, musím se jít celá vydrbat, namazat tělovym krémem, vypít bylinkovej čaj a pak teprve si smím nahá obřadně lehnout – bez filmu, max. s knížkou. Jak tak nasávám tu vůni a vnímám texturu, většinou fakt na chvíli zapomenu, že svět i život je v prdeli. A když si pak na to zase vzpomenu, stačí si to volný místo zase zastlat literaturou, jídlem, maskama na vobličej a jede se od začátku. Život je kruh.

Nejlepší věci na světě se dějou v posteli. I když jste ty nejosamělejší lidi na světě.

AGÁTA & MARŤAS & DANIEL26

ŘÍZKY MOJÍ MATKY

Marťas

Asi bych měl svoji matku navštěvovat častějc než jednou

měsíčně. Jasně, vim o tom: je mi necelý štýro, takže jsem

v nejlepších letech, kdežto matka už je zasloužilá 65+, tudíž

jsme si dávno prohodili role, já jsem ten silnější a ona ta,

o kterou by mělo být pečováno. Jenomže dycky když tam

jdu, to dopadne stejně. Začne mi vyprávět, jakýneuvěřitel

ný životní příběhy zase viděla v Aférách na TV Barrandov,

a já jí potisící začnu vysvětlovat, že to kurva nejsouneuvě

řitelný životní příběhy, ale blbě napsaný bakalářskýhistor

ky zahraný blbejma hercema.

A pak už jsme v sobě, je to pokaždý jak přes kopírák,

výčitky, že jsem měl dobrou práci a holku a dítě, ale že

teď mám jenom blbej bar a holka mi utekla i s dítětem,

k čemu že teda vlastně sem, chápu, že si těmanaštvanej

ma slovama spíš sublimuje svůj vztek na fotra – že nejdřív

odešel, a pak si ještě navíc dovolil umřít, což mu máma

nikdy neodpustila, ani nevim, jestli pro ni bylo horší to

první nebo to druhý. Jenže já taky nejsem úplně vpořád

ku, takže mi nakonec rupnou nervy, chvíli si vyčítáme,

kdo za co může, já pak řeknu, že to nemá smysl, jdu se

obouvat do předsíně, kam mi matka beze slova přine

se plastovou misku s vídeňskym bramborovym salátem

a druhou s řízkama. A já si je obě vezmu a beze slova za

sebou prásknu dveřma.

AGÁTA & MARŤAS & DANIEL28

Jasně, řízek věru je nebeský dar v jakýkoliv formě, aleřízky mojí matky maj prostě něco navíc. Vepřový teda, máma by dělala i telecí, kdybych chtěl, ale já mám nejradši z panenky, tak jsou z panenky. Vždycky když tam přijdu, sežeru nejmíň tři, někdy i čtyři, a to stejný množství si pak odnášim domů, kde je vrazim do lednice s tím, že si je nechám na zejtra (a když se hecnu, tak i na pozejtra), ale nejde to, jsou prostě příliš dobrý, peru je do sebe samotný, nejdřív jeden, pak druhej, no a ty zbylý už tam přece nemá smysl nechávat, dyť by jim to bylo líto.

Možná je miluju proto, že je máma dělá napůl na másle, napůl na sádle, možná proto, že na ně má speciálnístrouhanku ze ztvrdlýho toustovýho chleba. Možná proto, že v těch šnyclech je vzpomínka na nedělní vobědy na chatě vPosázaví, kam jsme jezdili ještě s fotrem. V létě se jedlo na verandě, bylo mi dvanáct a slunce se do nás opíralo tak, že led veskleničkách s limonádou slyšitelně tál, a všechno bylo ještědobrý. Moje máma totiž dělá řízky každou první neděli v měsíci už minimálně osmatřicet let.

Těžko teda přesně říct, čim to je, ale každopádně pondělního rána se ty řízky nikdy nedožijou. Já sice ano, i když mám těžký sny z břicha plnýho vepřovýho masa, ráno si trochu vyčítám, že jsem zase podlehnul, posnídám tenvídeňskej bramborovej salát, kterej samozřejmě zbyl, napíšu mámě esemesku, že mě ten včerejšek mrzí, máma odpoví, že ji taky, a já se zase měsíc těšim na ty řízky.POSLEDNÍ DVOD, PRO SE NEZABÍT

MODERÁTORSKÝ VÝKONY

JAROMÍRA SOUKUPA

Daniel

Jsem velkej kluk, takže už leccos pamatuju. Třebanafrčenýho Slávka Bouru. Nebo moderátorský pokusy ŠtefanaMargity. Anebo poslance Aleše Juchelku, jak s výrazem celoživotního panice předává slovo, a pak se ozve „připrav se,

hrajem“. Ale Jaromír Soukup, to je úplně jinej level. Jinej

sport. A moderátorská vyndanost na entou.

Dlouhý roky o tomhle chlapíkovi kolovaly drsný storky, který obnášely buď výstupy jeho boxerskejch kamarádů, prcání Katky Brožový, nebo testování šílenejch pořadů TV Barrandov na lidech, který přežili jen ty nejodolnější jedinci, léta trénovaný Duem Jamaha, telenovelama aLenssenem & spol.

Rozhodující moment v životě tohoto zjevu, potažmo rozhodující moment v dějinách celé české kulturní obce minimálně od časů sbírky na vyhořelý Národní divadloovšem nastal, až když se mistr Soukup rozhodl pro kariéru moderátora.

Jasně, začátky byly trochu trnitý, lidi si všímali víc vyitejch etud páně prezidenta než noblesy a sofistikovaný razance, s jakou Soukup zvládá pokládat svý dotazy. Naštěstí se ale záhy povedlo zachytit pár jeho zásadních výstupů a ty na Facebooku zlidověly rychleji než supr návod

AGÁTA & MARŤAS & DANIEL30

Venci Klause, jak snadno a levně pořídit luxusní pero. Díky

tomu se tenhle Rain Man český moderátorský školy začal

těšit obrovský popularitě, takže co chvíli sype vtípky, stírá

politiky nebo laškuje s legendama, jakou je například Jirka

Ovčáček.

Díky Soukupovi teď můžou i zadrhávající retardové ze zvláštních škol uvěřit pocitu, že by třeba taky jednou mohli zazářit v bedně. A to je úžasně motivační.

Navíc se mi líbí, jak se tenhle frajer umí postavit kritice čelem. Když ho kárali, že zabil novinařinu tím, jak okatě nadbíhá Milošovi v prezidentskejch rozhovorech, nenechal se rozhodit a napříště mu vlezl do prdele už tak hluboko, že mu byly vidět sotva podrážky od bot. A když se divili, že má najednou v bedně stejně pořadů jako jeho ženská,suverénně si jich vymyslel dalších osmnáct (a ty nejrychleji zrušený i sám odrežíroval!).

Ze všeho nejvíc ale miluju jeho gestikulaci, protože když se to neurotický máchání spojí s projevem vyzkratovanýho RoboCopa, vzniká něco, co se naprosto vzpírá dosavadním estetickejm kritériím. Díky tomu vim, že v televiznínabídce je ještě pár kousků, co uměj překvapit. Že nestojí za to se někde topit v depkách nebo v deliriu, když zrovna teďka může na Barrandově běžet nějakej novej legendární kousek jak z obludária, o kterym budu jednou hrdě vyprávět svejm dětem, že jsem ho zažil na vlastní oči.POSLEDNÍ DVOD, PRO SE NEZABÍT

BURGERY

Daniel

Jsem dítě devadesátek (narozen před revolucí, ale socializován a kulturně odkojen po ní), takže synonymem keslovu burger pro mě dlouhý léta byly ty polystyrenový blafy

z mekáče. Ta umělá hmota, která se zapadlá pod sedadlem

ani po měsíci prakticky nezmění a která, pokud by neobsahovala jeden plátek překyselený okurky, by jinak neměla

absolutně žádnej šmak.

Fakt jsem si myslel, že z tohohle ti Amíci tloustnou, že na tomhle hnusu stavěj svoji kulturu. Takže když o ňákejch šestnáct let později dorazil do Česka první Burger King, zíral jsem, jakej masitej požitek vám může dopřát takovej tuctovej Whopper. A to byl přitom furt teprve nevinnejzačátek. Když mě pak schramstl Londýn nad Temží (to bylo ještě dávno před velkým českým burgerovým povstáním) a já v něm schramstl pár luxusních burgerů z množících se bister, poznaly moje chuťový pohárky blaho, který by vtýhle celkem levný, rychlý a ze svý podstaty vlastně vobyčejně dělnický pochutině ani nečekaly.

Burger totiž umí bejt nádherně harmonickou hrou pro vaše smysly. Začne u vychucenosti masa. U citu pro to, jak vyhmátnout tu správnou jemnost namletí, trefit dávkypeře, soli i jinejch kořenidel. Ale záhy už graduje ve skládání nefalšovanejch symfonií chutí s všemožnejma příměsema, dochucovadlama, omáčkama a nejrůznějšíma třešinkama

AGÁTA & MARŤAS & DANIEL32

na kalorickejch dortech, který když dostanete ve správně udělaný housce, musíte se za každým soustem strašně

chechtat veganům celýho světa, že se vo tuhle nádherudobrovolně ochuzujou.

Nejkrásnější na tom je ona variabilita. Nekonečněmožností, jak chutě spojit, jak burger vyšperkovat a převést hroudu masa, bulku a pár ingrediencí v opojnejgastrozážitek. Můžete díky tomu mít desítky favoritů po celý republice – a někde větřit verzi s cibulovejma kroužkama, jinde s modrým sýrem. Jednou si dopřát strohou variantu s čistou dominancí vůně hovězího a podruhý zase pořádně naducat toho cvalíka vším, co se dalo v lednici najít (krom tohopytlíku s MDMA, samozřejmě), a všechno to jedním hryzem spojit v malej orgáč. Nekonečnej příběh žrádlolásky.

Jasně, vim, že kvůli tomu, jak mi burgery futrujou do cév nemalý dávky cholesterolu, dřív umřu. Ale zatraceně moc mě těší vědomí, že díky tomu, jak šmakózně miobalujou nervy, se tý smrti dožiju s výrazně lepší náladou.POSLEDNÍ DVOD, PRO SE NEZABÍT

BEJT NĚKDE ŠTAMGAST

Agáta

Jako správný rodiče se i ti moji hodně radovali, když jsem

začala chodit. Bylo jasný, že pokud mě unesou nožičky,

tak brzo i mé ručičky unesou (a nerozbijou) džbán, sekterym se chodí do hospody pro pivo. A jako každý správný

dítě jsem si tohle posluhování náramně užívala. Odjakživa

se mi tam nejvíc líbili dědci, co sedávali u stolu sami. Šel

z nich skvělej klid. Nepotřebovali dělat, že si čtou nebo že

na někoho čekaj. Na nikoho nikdy nečekali, a pokud vím,

tak k tomu čumění po lokále ani nikdy nikoho nepotřebovali. Sem tam proběhl nějakej zasvěcenej mikro dialog

s hospodskym nebo se samotářem od vedlejšího stolu. Ale

nic víc. Posrkávání piva. Cigáro. Tvoje Petra, tvoje parta.

Parta, kterou si volíš sám. A ve který seš sám. Žádnejnucenej kolektiv so-called kamarádů jako ve třídě. Žádný pipiny

z kroužku keramiky, kam chodíš proto, protože si to přeje

tvoje máma a ty ji nechceš zklamat.

Když jsem se pak v patnácti rozhodovala, co dál dělat, stát se dědkem, co sám se sebou pije pivo u stolku pročtyři, byla jasná volba. Ale brzo se ukázalo, že to nebude tak jednoduchý.

Na gymplu jsem vysedávala, kde se dalo, ale všude jsem tak nějak překážela. Obsluha v podnicích, ve kterejch nalejvali bez občanky, vydržela v průměru pět směn, takže sotva jsem si zapamatovala, že ten vysokej je Honza, už tam

AGÁTA & MARŤAS & DANIEL34

byl někdo s dredy, komu se říkalo Bláhys. Všude na mědivně čuměli.

Jasně, já na ně taky čuměla, ale já na ně čuměla hezky. Většinou se to po pěti minutách nedalo vydržet a začala jsem dělat, že píšu esemesky / na někoho čekám. Trapas. Na vejšce mě zase nebyli schopni vyhodit, ani když už jsem třetí hodinu vyprávěla svůj životní příběh, o který mě nikdo neprosil. Do míst, ze kterejch mám morální kocovinu, kdykoliv jdu okolo, se nevracim.

Pak jsme se s Michalem přestěhovali do baráku, kterej má pod sebou hospodu. A konečně se to stalo. Majitel (= obsluha = Marťas) je normální a je tu furt. Účet platim jednou za čtrnáct dní. Nemusim nikomu vysvětlovat, že piju jen bílý střik – stačí nahlásit dnešní poměr vína/vody. A byť mě to někdy sere, tak to neni nonstopáč.

V rámci dělení teritorií po rozchodu mi připadnul náš bar. Tady nevadí, že jsem sama. Tady jsem s tou hospodou. Není mi ještě ani 30 let a jsem jako ti dědci. Pravda, ti na sobě neměli hadry do kanclu a doma na ně někdo asi čekal. Možná se na ně i trochu zlobil, když přišli pozdějc, než předtím v předsíni slíbili. Na mě se už nejspíš nikdo nikdy zlobit nebude.

Beru to z tý lepší stránky.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist