načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Poslední dny noci – Graham Moore

Poslední dny noci

Elektronická kniha: Poslední dny noci
Autor: Graham Moore

Román z New Yorku roku 1888 o době, kdy plynové lampy pomalu ustupují novému elektrickému osvětlení, jehož zásluhou se potemnělé ulice amerických měst celé noci koupou v zářivém ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  219
+
-
7,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 442
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace
Spolupracovali: z anglického originálu The last days of night ... přeložila Eva Lee
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-759-7231-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Román z New Yorku roku 1888 o době, kdy plynové lampy pomalu ustupují novému elektrickému osvětlení, jehož zásluhou se potemnělé ulice amerických měst celé noci koupou v zářivém světle. Vynález žárovky se spolu se zavedením elektrického osvětlení stal symbolem nové doby, ve které bude muset mladý právník Paul Cravath hájit zájmy jednoho vědce před druhým. Thomas Edison si nárokuje právo elektrifikovat celou zemi, protože právě on je považován za vynálezce žárovky. Ovšem Paulův klient George Westinghouse se nehodlá vzdát svých nároků bez boje. Paul se tak musí ponořit do pátrání v bohatých newyorských salonech, zapadlých uličkách, na operních prknech a v zatuchlých laboratořích, aby odhalil, na čí straně skutečně leží pravda. Klíč k záhadě původu jedinečného objevu navíc možná leží v rukou dalšího odvážného vizionáře, a je otázkou, na čí stranu se Nikola Tesla přidá.

Popis nakladatele

Ten, kdo ovládne elektřinu, promění noc v den.

New York 1888. V ulicích zatím stále poblikávají plynové lampy, ale zázrak v podobě elektrického světla se pomalu rodí. Začínající, nezkušený právník Paul Cravath vezme náročný případ s téměř nulovou šancí na výhru. Jeho klient George Westinghouse čelí žalobě, kterou na něj podal Thomase A. Edison. Jde o spor za miliardu dolarů: Kdo vynalezl žárovku?

Předmětná hesla
Edison, Thomas A. (Thomas Alva), 1847-1931
Elektřina
Zařazeno v kategoriích
Graham Moore - další tituly autora:
 (e-book)
Posledné dni noci Posledné dni noci
Poslední dny noci Poslední dny noci
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Graham MooreGraham Moore

Graham MooreGraham Moore

HISTORICKÝ ROMÁN

TEN, KDO OVLÁDNE ELEKTŘINU, PROMĚNÍ NOC V DEN

New York 1888. V ulicích zatím stále poblikávají plynové

lampy, ale zázrak v podobě elektrického světla se pomalu

rodí. Začínající, nezkušený právník Paul Cravath vezme

náročný případ s téměř nulovou šancí na výhru. Jeho klient

George Westinghouse čelí žalobě, kterou na něj podal Thomas

A. Edison. Jde o spor za miliardu dolarů: Kdo vynalezl žárovku?

„Moorův styl psaní je stejně přesný a energický jako jeho

téma... Jedná se o poutavou knihu, která vzbudí vaši pozornost

a ozřejmí události okolo vzniku světla v Americe. Částečně

thriller, částečně romantický příběh na pozadí historických

událostí. Stojí za přečtení.“

HISTORICAL NOVEL SOCIETY

GRAHAM MOORE (1981)

Narodil se v Chicagu, nyní žije v L. A.

Získal bakalářský titul na Kolumbijské

univerzitě v oboru historie náboženství.

Je především autorem knihy Sherlock

(2012), která získala ocenění The New

York Times Bestseller, a oscarového scé‐

náře k filmu Kód Enigmy.

„Podmanivý historický román, který

osvětluje fascinující okamžik americké

historie.“

PEOPLE

„Vynikající historická beletrie... vzrušu‐

jící, místy ohromující příběh.“

THE WASHINGTON POST

„... Elektrické světlo je naše budoucnost.

Člověk, který je ovládá, nenabude pouze

nepředstavitelného bohatství. Nebude jen

určovat směr v politice. Nebude pouze

ovládat Wall Street, Washington, novi

nové či telegrafní společnosti nebo mi

liony elektrických přístrojů, které si dnes

ještě ani nedovedeme představit. Ne, ne,

ne. Člověk, který ovládne elektřinu, bude

ovládat slunce na nebi.“ S těmito slovy

Thomas Alva Edison znova zmáčkl černé

tlačítko a pochodeň na soše Svobody se

opět rozzářila...

www.albatrosmedia.cz

CZ: 399 Kč SK: 16,49 €

ISBN 978-80-7597-231-6

9 788075 972316

DNY NOCI_prebalV8b 26/09/18 13:58 Stránka 1


Poslední dny noci

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Graham Moore

Poslední dny noci – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 1


Graham MooreGraham Moore

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 3


Poslední dny noci je historický román. Až na všeobecně známé osobnosti, události a lokality jsou všechna jména, postavy, místa a události zmíněné v příběhu produktem autorovy představivosti anebo jsou použita fiktivně.

Copyright © 2016 by Graham Moore

Translation © Eva Lee, 2018

Photos Cover © Romas_Photo/Shutterstock.com,

Harsanyi Andras/Shutterstock.com

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2018

ISBN tištěné verze 978‐80‐7597‐231‐6

ISBN e-knihy 978-80-7597-291-0 (1. zveřejněnı́, 2018)

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 4


PRO MÉHO DĚDEČKA, DR. CHARLIEHO STEINERA,

který ve mně probudil respekt k vědě,

když mě v devíti letech vzal na výlet do Bellových laboratoří.

Byl mi vzorem inteligentního, laskavého a slušného člověka.

K těmto kvalitám se snažím směřovat každý den svého života.

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 5


Manhattan

v roce 1888

BYT PAULA CRAVATHA BYT PAULA CRAVATHA

PRÁVNICKÁ FAKULTA KOLUMBIJSKÉ UNIVERZITYPRÁVNICKÁ FAKULTA KOLUMBIJSKÉ UNIVERZITY

METROPOLITNÍ OPERAMETROPOLITNÍ OPERA

NEMOCNICE BELLEVUENEMOCNICE BELLEVUE

Dğ/AGNES HUNTINGTONOVÉDğ/AGNES HUNTINGTONOVÉ

T'5.18#2480Œ.#$14#61ċT'5.18#2480Œ.#$14#61ċ

MANHATTAN

BROOKLYN

K#0%'.€ċ'(+4/;

CARTER, HUGHES & CRAVATH

K#0%'.€ċ'(+4/;

CARTER, HUGHES & CRAVATH

K#0%'.€ċJ. P. MORGANAK#0%'.€ċJ. P. MORGANA

K#0%'.€ċHAROLDA BROWNAK#0%'.€ċHAROLDA BROWNA

RESTAURACE U DELMONICARESTAURACE U DELMONICA

S/×4-51đ'SVOBODYS/×4-51đ'SVOBODY

RADNICERADNICE

REDAKCE NEW YORK TIMESREDAKCE NEW YORK TIMES

HERECKÝ KLUBHERECKÝ KLUB

K#0%'.€ċ

THOMASE ALVY EDISONA

K#0%'.€ċ

THOMASE ALVY EDISONA

KOLUMBIJSKÁ UNIVERZITA,

2ċ'&0€đ-#NIKOLY TESLY

KOLUMBIJSKÁ UNIVERZITA,

2ċ'&0€đ-#NIKOLY TESLY

PPPPPP ÁÁPRÁVVNÁP









 

  









YYYYYY PPPPBYT PAULA CRAAVVATTHAARLAPYB

ÁÁVNICK FFAKULTTA JJJJKOLLUMBJJSK UNIIVVERRZITYTZEÉKSJIIUOKLKÁKC









 

  

















 

  

















 

  

















 

  









OPOPOPOPPPPPMETROOPOOLITN OOPERAEPÍNTILRTE

€€€€

KOLLU BM

222ċ'&0€'

MUOK









 

  









ÁÁJJJJJJBJJSK UNIIVVERZITA,

đ-#NIKOLLYTESLLYEK

UK

J TIZENUÁKJII









 

  

















 

  

















 

  









Dğ/AGNNESHUNTINNGTOONNOVÉVOTGNUEGA

€€€€K# %'.€ċ0

THHOOMASEAT

.'%0K









 

  









NEMOCCNICCEBELLLLEVUEVEEBEN

ÝÝHERECCK KLUBLKÝKEE

ALVY EDISOONANIVLA









 

  

















 

  

















 

  









HNM AAAM HHM HM NM AAAA HAM HHM NM HM A NM AAAAAM HHM NM HM AMANNNNNNN









 

  









A

22

A ANANANT NAAA ANANANT NAA ANANANT N

222

A AN

T'5.18#2480Œ.#$14#61ċ

TTTTTTTTTTTTTTTTTTTTA

6#$.08481.5'T









 

  

















 

  

















 

  









JJJJJJJJ

K

C

€€K#0%'.€ċJ. P.MORGAANNAOPP.€.K

RESTAURRAACEUDELMONICACOLEDATSER

RAADNIICECD









 

  









EE

&&&&

€€K#0%'.€ċ' (+4 ;;

CARTER, HUGHES &

€

CRAAVVATTHA&&

/

€€K#0%'.€ċHARROLDDABROOWWNANLOH€.'%0#K

A

EEREDAKCE YYYYYYNEW YOORRKTIIMMESETYEKAE









 

  









N

Y

O

Y

N

Y

L

K

L

NN

Y

K

O

N

L

O

K

Y

O

Y

N

Y

L

K

L

NN

Y

K

O

N

O

L

KK

Y

O

Y

N

LL

K

L

NN

Y

K

O

N

O

L

KK

YYY

LLLLL

KKKKKK

OOO









 

  









v roce 188

attahMan









 

  









8v roce 188

natta

RESTAURRAACEUDELMONICACOLEDATER

S/×4-51đ' YYSVOOBOODYDVS15×S









 

  









RO

O

RRRR

BB

O

RRRROR

BBBB

O

RRROR

BBBB

A









 

  









OOOOOOO

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 6


ČÁST I

OBLOUK

Copak nechápete, že Steve neví o technologiích zhola nic?

Je jen vynikající obchodník... Neví nic o technice a devadesát devět

procent věcí, které říká nebo si myslí, je chybných.

— Bill Gates —

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 7


KAPITOLA 1.

Poslední den noci

Lidé nevědí, co chtějí, dokud jim to neukážete.

— Steve Jobs —

11. května 1888

Toho dne, kdy se Paul měl poprvé setkat s Thomasem Alvou Edisonem, stal se svědkem uhoření muže přímo na bulváru Broad ‐ way.

Událo se to v pátek kolem oběda. Polední shon zrovna narůs‐ tal, když Paul vyšel ze své kanceláře na zalidněnou ulici. Na po‐ zadí davu se jeho postava rýsovala přímo impozantně: sto devadesát centimetrů výšky, široká ramena, hladce oholená tvář. Byl oblečen do dlouhého kabátu s vestou a kravatou stejné barvy, jak se slušelo na mladého, duševně pracujícího muže z New Yorku. Vlasy rozdělené na levé straně dokonalou pěšinkou mu na čele začínají lehce ustupovat. Vypadá starší, než kolik mu je: dva‐ cet šest let.

Paul se zařadil do davu proudícího po Broadwayi a zběžně si všiml mladého muže v uniformě Western Union, jak stoupá po

9

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 9


žebříku a chystá se rozmotávat dráty elektrického vedení, tlusté černé kabely, které v nedávné době začaly lemovat ulice města. Křížily se se staršími, tenčími telegrafními dráty a jarní vítr je za‐ motal do pevného chuchvalce. Muž od Western Union se snažil je rozmotat. Vypadal jako dítě ohromené klubkem obrovských tkaniček od bot.

Paul myslel na kávu. Ve finančním centru byl stále nováčkem. Nově příchozí byl i v kancelářích právnické firmy, pro kterou pra‐ coval, ve třetím patře na adrese Broadway č. p. 346. Ještě se ne‐ rozhodl, která z místních kaváren mu nejlépe vyhovuje. Jedna byla na severní straně Walker Street. Na Baxter Street byla druhá, s pomalejší obsluhou, ale zato módnější, s kohoutem namalova‐ ným na dveřích. Paul byl unavený. Bylo příjemné cítit na tvářích závan vzduchu. Od rána ještě nebyl venku, přespával v kanceláři.

Když uviděl první jiskru, neuvědomil si hned, co se děje. Za‐ městnanec Western Union chytil jeden drát a zatáhl za něj. Paul uslyšel prasknutí – rychlý, nezvyklý zvuk – a muž se zachvěl. Poz‐ ději si Paul uvědomil, že uviděl záblesk, i když si v tom momentu nebyl jistý, o co šlo. Muž druhou rukou zašmátral pro oporu a chy‐ til se jiného drátu. To, jak Paul záhy pochopil, byla fatální chyba. Vytvořil spojení. Stal se živým vodičem.

Pak se obě mužovy paže se škubáním rozzářily oranžovými jiskrami.

Na ulici muselo být toho rána snad dvě stě lidí a všichni se v je‐ diné chvíli podívali na stejné místo. Finančníci předvádějící se ve svých kloboucích s širokou krempou; pomocníci burzovních ob‐ chodníků spěchající k Wall Street s tajnými zprávami; organizá‐ torky společenských akcí v zelenomodrých sukních a barev ‐ ně sladěných elegantních kabátcích; účetní na lovu sendvičů

POSLEDNÍ DNY NOCI

10

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 10


k obědu; dámy v šatech od Douceta na vycházce z Washingtonova náměstí; místní politici těšící se na svou kachničku; řada koní táh‐ noucí po hrbolaté dlažbě drožky s tlustými koly. Broadway byla tepnou vyživující dolní část Manhattanu. Bohatství na celé země‐ kouli doposud nevídané probublávalo ven právě z těchto ulic. V ranních novinách se Paul dočetl, že John Jacob Astor se právě stal oficiálně bohatším než anglická královna.

Oči všech se obrátily k muži na žebříku. Z úst mu vyšlehl modrý plamen. Od něj mu chytily vlasy. V mžiku na něm shořelo oblečení. Přepadl dopředu, rukama stále ještě spojený s dráty. Nohy mu plandaly kolem žebříku. Jeho tělo zaujalo pozici Krista na kříži. Modrý plamen znova vyšlehl z jeho úst a žár mu rozpus‐ til kůži.

Nikdo zatím nevykřikl. Paul si stále ještě neuvědomoval, čeho je svědkem. Ve svém životě už nějaké násilí viděl. Vyrůstal na farmě v Tennessee. Smrt a umírání nebyly v kraji kolem řeky Cumberland ničím výjimečným. Ale ještě nikdy nebyl svědkem něčeho takového.

Křik se spustil za pár vteřin, které se zdály trvat věčnost, a v nichž začala mužova krev proudit na mladistvé kameloty sto‐ jící pod ním. Lidé s dusotem opouštěli místo nehody. Muži vráželi do žen. Kameloti probíhali davem bez jasného cíle, prostě jen upalovali pryč. V běhu si vytahovali z vlasů kousky seškvařeného masa.

Koně se vzpínali na zadních a vykopávali předníma nohama do vzduchu. Kopyta se míhala před tvářemi jejich panikařících majitelů. Paul stál přimrzlý na místě, dokud si nepovšiml chlapce, který spadl přímo pod kola drožky tažené dvěma koňmi. Koně se otřásli v otěžích, natáhli síly, a kola se už už blížila k chlapcovu

OBLOUK

11

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 11


hrudníku. Paul si nebyl vědom toho, že by se rozhodoval, zda skočí – prostě se vrhl kupředu. Popadl hocha za rameno a vytáhl ho pryč ze silnice.

Rukávem svého kabátu chlapci očistil tvář od krve a špíny, ale dřív než se mohl přesvědčit, zda je zraněný, zmizel mu hoch z do‐ sahu v davu lidí.

Paul se posadil u nedalekého telegrafního sloupu. Žaludek měl jako na vodě. Uvědomil si, že lapá po dechu a snažil se uklidnit a odpočinout si v prachu silnice.

Uběhlo deset minut, než se ozvalo zvonění zvonů, jež upozor‐ ňovalo na příjezd hasičů. Zásobník na vodu tažený třemi koňmi zaparkoval před místem toho hrozného neštěstí. Šest mužů v čer‐ ných uniformách s knoflíky až ke krku zvedlo nevěřící zraky k nebi. Jeden se instinktivně natáhl pro parní hadici, ale ostatní jen v hrůze zírali vzhůru. Tohle se v ničem nepodobalo požárům, na které byli zvyklí. Tohle měla na svědomí elektřina. Tento temný div člověkem stvořeného blesku byl pro ně stejně tajemný a nepochopitelný jako starozákonní morové rány.

Paul seděl zkamenělý celých pětačtyřicet minut, po které zkoprnělí hasiči odstraňovali zčernalé tělo. Věnoval pozornost každému detailu této akce, ne aby si ji zapamatoval, ale aby za‐ pomněl.

Paul byl advokát. A takto se jeho zatím jen krátká kariéra práv‐ níka podepsala na jeho mozku. Nejmenší detaily mu přinášely útěchu. Jeho strach ze smrti mohly zmírnit jen encyklopedické znalosti každičkého detailu.

Paulova práce byla spřádat příběhy. Vyprávět historky. Jeho úkolem bylo očistit spolu nesouvisející události od plev a vytvořit z nich posloupnost. Jednotlivé obrazy tohoto rána – rutinní práce,

POSLEDNÍ DNY NOCI

12

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 12


hloupá chyba, ruka hledající oporu, přeplněná ulice, jiskřící oheň, dítě poskvrněné od krve, krev kapající z bezvládného těla – by se daly poskládat do příběhu. Příběh, který má začátek, prostředek a konec. Příběhy dojdou k závěrům a zmizí. To je jejich kouzlo, tak zoufale potřebné. Paul si příběh tohoto dne sesumíruje ve své hlavě, pak jej může úhledně zabalit, odložit stranou a vrátit se k němu jen tehdy, bude‐li to potřebovat. Správně poskládaný pří‐ běh bude chránit jeho mysl před hrůzou surových vzpomínek.

Paul věděl, že i pravdivý příběh je fikcí. Je naším nástrojem útěchy, kterým uspořádáváme chaotický svět v pochopitelný. Je to stroj našeho myšlení, kterým oddělujeme zrno pocitů od plev smyslového vnímání. Svět přetéká incidenty, je naplněn přího‐ dami. V našich příbězích většinu z nich ignorujeme, dokud se nedostaví jasný důvod a motivace je použít. Každý příběh je vy‐ nálezem, kusem technologie podobným tomu, který dnešního rána seškvařil kůži na těle onoho mladého muže. Dobrý příběh se dá použít ke stejně nebezpečnému účelu.

Jako advokát vyprávěl Paul příběhy morálky. V nich existovali jen ublížení a ubližující. Oběti pomluvy a lháři. Podvedení a zlo‐ ději. Paul pečlivě vykresloval tyto postavy, dokud poctivost jeho klienta – žalujícího či žalovaného – nebyla naprosto zřetelná. Po‐ sláním advokáta nebylo stanovit fakta; jeho úkolem bylo z nich vystavět příběh nevyhnutelně vedoucí k morálnímu závěru. To byl účel Paulových příběhů: předložit takový pohled na svět, který nelze odmítnout. A potom může příběh zmizet, jakmile je svět uspořádán a odměna spravedlivě zasloužena. Smělý začátek, napínavý prostředek a uspokojivý konec, jedna poslední zápletka snad a pak... zmizet. Příběh zapsaný do katalogu a schovaný do krabice, uskladněný pro případ potřeby.

OBLOUK

13

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 13


Paul si jen potřeboval povyprávět v duchu dnešní příběh, aby ho mohl odložit. Znova a znova se vrátit k obrazům ve své mysli. Spása v opakování.

Brzy se ukázalo, že hořící tělo na nebi nad Broadwayí bylo pouze druhou nejděsivější věcí, kterou měl Paul Cravath toho dne zažít.

Později večer – když jeho sekretářka odešla do svého bytu v Yorkville, když se jeho starší partneři odebrali do svých třípa‐ trových domů v horní části Páté Avenue, a dlouho poté, co i Paul měl odejít do své garsonky na Padesáté ulici, avšak místo toho čmáral na papír poznámky svým plnicím perem značky Water‐ man, až se mu na pravém prostředníku udělal puchýř – mu po‐ slíček přinesl do kanceláře telegram.

„Potřebujeme Vaši okamžitou přítomnost,“ psalo se ve zprávě. „Spousta věcí k prodiskutování v největší důvěře.“

Podepsán „T. Edison“.

POSLEDNÍ DNY NOCI

14

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 14


KAPITOLA 2.

Čaroděj z Menlo Parku

K čertu, žádná pravidla neexistují –

snažíme se k něčemu dopracovat.

— Thomas Edison, měsíčník Harper’s Magazine, září 1932 —

Paul sáhl po svém saku a upravil si kravatu, než se vydal ke dve‐ řím. Už skoro půl roku se zabýval pří proti Thomasi Edisonovi, avšak stále ještě se s tímto proslulým vynálezcem nesetkal.

Edison se o nehodě musel doslechnout. Muž, který zemřel po zásahu elektřinou na veřejnosti na ulici tohoto města. Edison se určitě připraví, aby uměl správně reagovat. Ale co může chtít od Paula?

Před odchodem Paul vyňal ze šuplíku složku a několik doku‐ mentů z ní si dal do vnitřní kapsy svého vlněného pláště. Ať už Edison plánuje cokoliv, Paul bude mít také v zásobě jedno pře‐ kvapení.

Broadway byla v pozdních večerních hodinách potemnělá. Ulici osvětlovalo jen pár plynových lamp, z nichž padala na kočičí hlavy nažloutlá mdlá záře. V dáli jasně žhnulo jiné místo. Wall

15

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 15


Street odsud směrem k jihu stála jako tvrz jasného elektrického světla uprostřed ponurého, zakouřeného Manhattanu.

Paul se obrátil na sever do temnoty a rychlým gestem si při‐ volal drožku.

„Pátá Avenue číslo 65,“ řekl drožkáři. Laboratoře Edisonovy společnosti General Electric zůstávaly v New Jersey, ovšem hlavní stan si otevřeli na mnohem lepší adrese.

Drožkář se otočil, aby si Paula prohlédl. „Jdete navštívit Čaro‐ děje?“

„Nevěřím, že by mu jeho matka dala takovéhle jméno.“

„Jeho matka už dávno umřela,“ odpověděl drožkář. „To ne‐ víte?“

Paula nepřestávalo udivovat, jak se z Edisonova příběhu po‐ stupně stával mýtus. Za méně než deset let, co byl veřejně činný, se Edisonovi podařilo udělat ze sebe v technice stejnou legendu, jakou byl Johnny Appleseed v ovocnářství. Bylo to k zlosti, ale člo‐ věk musel ocenit šikovnost, s jakou se mu to povedlo.

„Je to jen člověk,“ řekl Paul. „Ať už o něm bulvární noviny píšou cokoliv.“

„Dokáže dělat zázraky. Blesk v lahvi. Hlasy v měděném drátu. Kterýpak člověk tohle dokáže?“

„Bohatý.“

Koně je poklusem nesli po Broadwayi kolem tichého Hous‐ tonu a moderních řadových domů na Čtrnácté ulici. Ostrov se topil v temnotě, dokud nezatočili na Pátou Avenue. Náhle uviděli elektrické lampy osvětlující celou širokou třídu. Většina newy‐ orských ulic byla v noci osvětlena svítiplynem, tedy tím třepo ‐ tavým světlem, které městu sloužilo už nějakých sto let. Až v poslední době se pár bohatých majitelů firem rozhodlo, že si

POSLEDNÍ DNY NOCI

16

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 16


nechají na své budovy namontovat nové elektrické žárovky. Na několika ulicích se teď nacházelo devadesát devět procent elek‐ třiny celých Spojených států a jejich jména byla všem známá: Wall Street, Madison Street, Třicátá čtvrtá ulice. Každý den se tyto bloky dále rozjasňovaly, jak se další budovy připojovaly k proudu. Kabely natažené kolem budov vytvářely z bloků pev‐ nosti. Paul se podíval vzhůru po Páté Avenue a viděl, jak práce postupují.

A přece, pokud bude ve své činnosti úspěšný, uvidí, jak se Edi‐ sonovo světelné království zřítí k zemi.

Paul vstoupil do čísla 65 na Páté Avenue v jedenáct hodin večer. Ohromní muži se zbraněmi uvolněně postávali za okny. Ne‐ cítili potřebu zaujmout agresivní postoj. Jen velmi hloupý člověk by vstupoval do této budovy beze strachu.

U centrálního schodiště uprostřed budovy čekal na Paula vou‐ satý muž ve středním věku. Aniž by se usmál, natáhl k němu ruku: „Charles Batchelor.“

„Vím, kdo jste,“ řekl Paul. Batchelor byl Edisonova pravá ruka: vedoucí jeho laboratoře a taky muž na špinavou práci. Když Edi‐ son potřeboval někoho, komu by nevadilo zašpinit si trochu ruce, Batchelor si už vyhrnoval rukávy. Podle novinářů byli nerozlučná dvojka. Ovšem na rozdíl od svého zaměstnavatele Batchelor ne‐ dával rozhovory. Jeho tvář se nikdy neobjevila na titulních strán‐ kách novin vedle Edisonovy.

„Už na vás čeká,“ byla jediná věc, kterou Batchelor řekl, a vedl Paula po schodech nahoru. Edisonova soukromá kancelář byla ve čtvrtém patře. Batchelor otevřel dvojité dubové dveře a uvedl Paula dovnitř, než tiše odplul zpět ke vchodu. Jako by se stal ne‐ viditelným, když před sebou neměl další úkoly.

OBLOUK

17

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 17


Kancelář byla bohatě zdobená. Židle potažené španělskou kůží. Leštěný mahagonový stůl pokrytý elektrickými přístroji. Skládací lůžko uklizené ve vzdáleném rohu místnosti. Říkalo se, že Edison spí každý den jen tři hodiny. Jako u většiny věcí, které se o Edisonovi říkaly, ani u této si Paul nebyl jistý, jestli jí může věřit.

Na zdech pokrytých vzorovanými tapetami visely na každém metru nádherné elektrické lampy ve tvaru růže. A panebože, jak jen byly jasné.

Paul se podíval na svoje ruce. Uvědomil si, že je vlastně ještě nikdy neviděl ve svitu elektrického světla. Viděl pod svou kůží modré žíly. Pihy, dolíčky po neštovicích, jizvy, špína a všechny možné ošklivé záhyby, které se člověku vytvoří na těle, než do‐ sáhne věku šestadvaceti let. Prostředníček, který vždy cukáním prozradí jeho nervozitu. Paul měl pocit, že jsou zde nová nejen ta světla, ale i on sám. Jiskra na žhavicím vláknu v něm odhalila něco, o čem ani netušil, že by v sobě mohl mít.

Za širokým mahagonovým stolem seděl s doutníkem Thomas Alva Edison.

Vypadal lépe, než Paul očekával; byl štíhlejší, než jak působil na fotografiích, a mohl se pochlubit širokou čelistí muže ze stře‐ dozápadu. I když mu bylo přes čtyřicet, vlasy měl neupravené jako školák. Jiný muž by kvůli tomu vypadal jako stařec. Edison však díky tomu působil jako člověk, který má na práci mnohem důležitější věci. V ostrém světle Paul rozeznával i to, že jeho oči mají šedou barvu.

„Dobrý večer.“

„Proč jsem tady, pane Edisone?“

„Přímo k věci. To se mi u právníka líbí.“

POSLEDNÍ DNY NOCI

18

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 18


„Já nejsem váš právník.“

Edison zvědavě pozvedl obočí a poslal přes stůl list papíru. Paul zaváhal, než přikročil blíže. Nechtěl ustupovat ze svých pozic. Zároveň ho zajímalo, co mu Edison chce ukázat.

Šlo o předběžnou verzi titulní stránky deníku The New York Times. NAŠEL SMRT V DRÁTECH, hlásal titulek. PŘÍŠERNÉ PŘED‐ STAVENÍ – ZAMĚSTNANEC UGRILOVÁN VE ZMĚTI KABELŮ. Ve sloupci pod titulkem hlavní text vzrušeně varoval před nebezpe‐ čími elektrické energie. Reportéři zpochybňovali, zda je bez‐ pečné, aby kabely vedoucí surovou a nedostatečně pochopenou energii ovládly celé město.

„To jsou zítřejší noviny,“ řekl Paul. „Jak jste k tomu přišel?“

Edison ignoroval jeho otázku. „Ta vaše firmička, jakže se jme‐ nuje? Máte kanceláře kousek odtud, že ano?“

„Byl jsem u toho.“

„Opravdu?“

„Viděl jsem, jak ten muž vzplanul, a taky jak hasiči vyprošťo‐ vali jeho tělo z drátů. Ale kabely na dolní Broadwayi nejsou vaše. A nejsou ani mého klienta. Patří společnosti U. S. Illuminating. A jelikož nejsem advokát pana Lynche, díky bohu, tato věc se vůbec netýká mě ani vaší pře s Georgem Westinghousem.“

„Opravdu tomu věříte?“

„Co po mně chcete?“

Edison udělal přestávku, než zase začal mluvit. „Pane Crava‐ the, nevím, jestli jste si všiml, ale zuří nám tady válka. Během ně‐ kolika následujících let někdo vybuduje elektrickou soustavu, která přinese světlo celé zemi. Mohl bych to být já. Mohl by to být pan Westinghouse. Ale po dnešku to určitě nebude pan Lynch. Novináři ho do rána rozcupují na kousky.“

OBLOUK

19

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 19


„To zní jako dobrá zpráva pro mého klienta.“

Edison odklepl popel z doutníku na zlatý popelník.

„V uplynulém roce,“ řekl, „jsem měl mnoho oponentů, kterým jsem mohl věnovat svou pozornost. Po dnešku budu mít pouze jednoho. Vašeho klienta. Vyhraju buď já, nebo vyhraje pan Wes‐ tinghouse. Je to zcela prosté. Moje firma je desetkrát větší než jeho. S výrobou této technologie jsme sedm let napřed. J. P. Mor‐ gan nám přislíbil pro naši expanzi bezedné zdroje. A já... Co vám mám povídat. Však mě dobře znáte.“

Edison dlouze potáhl z doutníku a vypustil do vzduchu velký oblak kouře. „Zavolal jsem vás sem, abych se vás zeptal na tohle: opravdu si myslíte, že máte šanci vyhrát?“

Díval se na Paula pohledem rasa, jenž si prohlíží křížence, kte‐ rého se chystá utratit.

„Pane Cravathe, já jsem vynalezl žárovku. Pan Westinghouse ne. Takže já ho žalobou připravím o všechno, co má. Je to bohatý člověk a vy se právě chystáte rozházet jeho jmění na účast v zá‐ pase, který už jsem dávno vyhrál. Až tohle celé skončí, budu ma‐ jitelem Westinghousovy firmy. I vaší právnické kanceláře. Takže to zastavte. Tudy vede hranice. Kdokoliv se mi postaví do cesty, neujde újmě. Pro vaše dobro vás žádám, abyste to nedělal.“

V koutcích šedivých Edisonových očí byla zvláštní vráska. Paul si jí dlouho vůbec nevšiml. Thomas Alva Edison na něj hleděl se... starostlivě.

To Paula rozzuřilo.

„Jsem rád, že jste mě sem dnes pozval,“ řekl. „Ušetřil jste mi práci s objednáváním se k návštěvě.“

„Aha? A o čem jste se mnou chtěl mluvit?“

„Chtěl jsem vám přinést špatné zprávy. Chystá se na vás žaloba.“

POSLEDNÍ DNY NOCI

20

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 20


„Vážně?“ řekl Edison a ústa se mu neznatelně zvlnila v ús‐ měvu. „A od koho?“

„Od George Westinghouse.“

„Ale milý hochu, nepopletl jste to trochu?“

„Budeme vás žalovat.“

Edison se zasmál. „A za co?“

„Za porušení našeho patentu na žárovku.“

„Žárovku jsem vynalezl já.“

„Podle patentového úřadu. Ovšem... copak před vámi neexis‐ tovaly žádné patenty na žárovku? Nikdo jiný se neucházel o pa‐ tent na podobný vynález?“

Edison rychle pochopil, nač Paul naráží. „Sawyer a Man? To je snad vtip! Jejich návrhy byly na míle vzdálené mému. Pokud mě chtějí žalovat, ať si poslouží.“

„Obávám se, že nemohou. Protože už své patenty nevlastní.“ Paul zvedl dokumenty, které si vložil do kapsy před odchodem z kanceláře, a poslal je Edisonovi přes mahagonový stůl. „Vlast ‐ níme je my.“

Edison si prohlédl papíry, které měl před sebou. Jeho prsty vy‐ ťukávaly do tlusté desky stolu svižnou skladbu, zatímco se sezna‐ moval s oznámením, že Westinghousova elektrická společnost vstoupila do licenčního ujednání s pány Williamem Sawyerem a Albonem Manem. Westinghouse byl teď výhradním vlastníkem práv na výrobu, prodej a distribuci elektrických lamp s použitím návrhu patentovaného výše uvedenými pány.

„To je neobyčejně chytrý krok, pane Cravathe,“ řekl nakonec Edison. „Opravdu. Je mi jasné, proč vás má George tak rád.“

Familiární zmínka Westinghousova křestního jména byla dobře promyšlená. Edison poslal dokumenty zpět přes stůl. Než

OBLOUK

21

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 21


zase promluvil, opřel se do svého hlubokého křesla. „Trochu jsem si vás proklepl. Snad vám to nebude vadit.“

„Nemyslím si, že by se o mně dalo nalézt hodně informací.“

„Před dvěma lety jste promoval s nejlepším prospěchem v roč‐ níku na Columbia Law School. Hned po promoci vám Walter Car‐ ter osobně nabídl stáž. Nesmírně působivé. Za rok a půl Carter odchází a vy jej následujete do nové firmy. Stáváte se okamžitě partnerem. V šestadvaceti letech.“

„Jsem předčasně vyspělý.“

„Jste ambiciózní. Před půl rokem jste byl mladším partnerem v nové firmě. Nikdy jste nikoho nezastupoval u soudu. A pak, z nějakého důvodu, se vám podařilo získat klienta: pana George Westinghouse, člověka, kterého jsem zažaloval o víc peněz, než uvidíte vy, vaše děti a vaše vnoučata za celý váš nudný život.“

„Pan Westinghouse má čuch na talent.“

„Jste jen dítětem, které se stalo hlavním advokátem v největ‐ ším patentovém sporu, který tato země kdy spatřila.“

„To, co dělám, umím velmi dobře.“

Edisonův smích hluboce zarachotil místností. „Ale, prosím vás, pane Cravathe. Nikdo není dost dobrý. Jak jste George přesvědčil, aby vás najal?“

„Pane Edisone,“ zeptal se Paul, „proč předstíráte, že jsem vás ohromil?“

„Proč si myslíte, že můj obdiv není opravdový?“

„Protože stojím ve čtvrtém patře budovy na Páté Avenue v kanceláři nejúspěšnějšího vynálezce v historii církevní i svět‐ ské, jenž zaregistroval svůj první patent v jednadvaceti a vydělal první milion před třicítkou, jehož každý výrok je tištěn velikostí 38 bodů na titulní stránce The New York Times, jakoby byl sa‐

POSLEDNÍ DNY NOCI

22

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 22


motná Delfská věštírna, a o němž si prezident Spojených států – jakož i většina občanů – upřímně myslí, že je čaroděj, jehož jméno vzbuzuje úžas v srdci každého dítěte, a strach v srdci každého bankéře na Wall Street; a tento muž o mně říká, že jsem ambici‐ ózní.“

Edison klidně přikývl. Potom se poprvé za večer otočil ke svému společníku stojícímu u dveří. „Pane Batchelore, byl byste tak laskav a mohl mi přinést ty složky z Maryannina stolu?“

Batchelor se vrátil se stohem dokumentů vysokým téměř jeden metr.

„Tady na stůl by to bylo výtečné, děkuji,“ řekl Edison. „Takže, pane Cravathe, nemusím vám jistě vysvětlovat, že tohle všechno jsou žaloby.“

„A velký počet, když se na ně tak dívám,“ řekl Paul a jen zběžně si prohlédl některé dokumenty.

„Tři sta deset,“ řekl Edison. „Je tam, pokud vím, v téhle hro‐ madě tři sta deset žalob. A všechny jsou na pobočky Westinghou‐ sových firem.“

„Tři sta dvanáct,“ opravil ho Batchelor. „Dnes večer jsme po ‐ dali Rhode Island a Maine.“

„Správně. Tři sta dvanáct. Čili, nežaluji jen vás. Žaluji všechny, s nimiž obchodujete. Žaluji všechny, s nimiž jste kdy obchodovali. Každou pobočku společnosti Westinghouse, každého místního nebo celostátního výrobce, každou továrnu, každé oddělení pro‐ deje. Pochopte, nemusím vyhrát ve všech těchto sporech. Do‐ konce ani ve většině. Stačí mi, když vyhraju v jednom. Chcete mě zažalovat? Tak hodně štěstí. Protože nebude stačit, když mě po‐ razíte v jednom sporu. Budete mě muset porazit ve třech stech desíti – pardon, třech stech dvanácti – sporech. Do jednoho.“

OBLOUK

23

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 23


Edison přeběhl prsty přes mahagonovou desku kolem tajem‐ ných skříněk, zatavených skleněných baněk a plátků mědi až k černému tlačítku na druhém konci stolu.

„Líbí se vám ten výhled?“ Edison se otočil k oknům. Za nimi se z oceánu zvedala spodní část Manhattanu. Město se třpytilo v záři hořícího petroleje a svítiplynu s občasným výrazným zá‐ bleskem z elektrické žárovky. „Je odsud vidět Socha.“

Opravdu tam byla: Paní Svoboda, na tu dálku z Bedloe’s Island sotva viditelná. Paul si vzpomněl na své první návštěvy New Yorku, když ještě paže sochy byla vystavená v Madison Square Parku, než město sesbíralo dostatek peněz k jejímu dostavění. Paul si s přáteli dělával piknik ve stínu obřího předloktí.

Světlo na soše vypadalo z dálky tlumeně. Nebylo však pochyb o jeho zdroji: elektřina. Světlo v pochodni se vyrábělo v generá‐ toru na Pearl Street, na nejjižnějším cípu ostrova. Byl to Edisonův generátor. Bylo to Edisonovo světlo.

„V poslední době nás stanice na Pearl Street trochu zlobí,“ řekl Edison. „Je nějaká vrtkavá.“ Ťuknul na černé tlačítko.

Náhle světlo v pochodni zhaslo. Stačilo, aby Thomas Alva Edi‐ son jednou klepnul prstem na černý knoflík ve své kanceláři, a pochodeň na soše Svobody, vzdálená osm kilometrů, potem‐ něla.

„Elektřina může být tak nejistá. Plyn byl předvídatelný. Vez‐ mete hromadu uhlí. Zahřejete, přefiltrujete, stlačíte, vezmete zápalku a voilà – objeví se plamen, který osvítí místnost. Elek‐ třina je složitější. Tolik různých žárovek – rozdílných vláken, krytů, generátorů, vakuum. Jedna porucha a všichni jsme vrženi zpět do temnoty. A přesto začíná být starý systém překonaný. Na jeho místo přichází nový. Jakmile se stane stabilnějším – jak‐

POSLEDNÍ DNY NOCI

24

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:37 Stránka 24


mile se zdokonalí a stane se všudypřítomný –, už nebude cesty zpět. Víte, že mám zprávy z policie o tom, že mizí všechny druhy děsivých zločinů na veřejných místech, když se tam rozsvítí moje světla? Požehnán mým jasem, nemusí se pracující člověk nadále omezovat zapadajícím sluncem. Továrny zdvojnásobí produkci. Ztratí se rozdíl mezi půlnocí a polednem. Noc našich předků končí. Elektrické světlo je naše budoucnost. Člověk, který je ovládá, nenabude pouze nepředstavitelného bohatství. Nebude jen určovat směr v politice. Nebude pouze ovládat Wall Street, Washington, novinové či telegrafní společnosti nebo mi‐ liony elektrických přístrojů, které si dnes ještě ani nedovedeme představit. Ne, ne, ne. Člověk, který ovládne elektřinu, bude ovládat slunce na nebi.“ S těmito slovy Thomas Alva Edison znova zmáčkl černé tlačítko a pochodeň na soše Svobody se opět rozzářila.

„Otázka, kterou byste se měl zabývat,“ řekl, když se zase opřel do svého křesla, „není, jak daleko jsem schopen zajít, abych vy‐ hrál. Otázka zní, jak daleko půjdete vy, než prohrajete.“

Dobrého advokáta není snadné vylekat. Výborný advokát se vůbec nebojí. Když se však Paul díval na nádheru vzdálené sochy Svobody, na temné přístroje na Edisonově stole, na tři sta dvanáct žalob, v nichž bude muset zvítězit, na bledou tvář muže, který je‐ diným pohybem prstu dokázal to, co si generace Newtonů, Hooků a Franklinů nedokázaly ani představit, pocítil strach. Protože v tom momentu uviděl, v čem spočívá opravdová moc.

Potřeba. Moc je potřeba tak silná, že nic na světě nemůže člo‐ věku zamezit, aby ji naplnil. S tak silnou potřebou nebylo vítězství otázkou vůle. Bylo otázkou času. A Thomas Alva Edison potřebo‐ val vyhrát víc než kterýkoliv člověk, kterého Paul kdy potkal.

OBLOUK

25

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:38 Stránka 25


Všechny příběhy v sobě skrývají lásku. Paul si pamatoval, že to řekl někdo slavný. Ani Thomas Alva Edison nebude výjimkou. Každému se dostane toho, co miluje. Tragédií některých není to, že se na ně nedostane, ale že si začnou myslet, že měli milovat něco jiného.

„Pokud si myslíte, že mě můžete zastavit,“ řekl Edison jemně, „zkuste si to. Ale budete se o to pokoušet v temnotě.“

POSLEDNÍ DNY NOCI

26

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:38 Stránka 26


KAPITOLA 3.

Zázračné děti

Je nezbytné, abyste byli mírně nevyužití, pokud chcete vykonat

něco významného.

— James Watson, jeden z objevitelů DNA —

Před rokem byl Paul horlivé zázračné dítě s pozicí, po které prahl téměř každý v newyorském právnickém světě, ale bez jediného klienta.

Na jaře šestaosmdesátého roku, pár týdnů před promocí na Právnické fakultě Kolumbijské univerzity, Paula osobně najal cti‐ hodný Walter Carter. Paul přijal úřednické místo ve firmě Carter, Hornblower & Byrne, aby byl koncipientem u pana Cartera osob ‐ ně. Pokud ve městě existoval student práv, který by netoužil po takovém místě, Paul ho určitě nepotkal.

Právě proto měl pocit, že mu celý svět padá na hlavu, když se jen o několik měsíců později firma začala rozpadat. Carter s Byr‐ nem spolu náhle přestali mluvit. Paul nikdy nepochopil, v čem spo‐ čívala podstata jejich sporu; tehdy na tom už nezáleželo. Rozešli se do jiných firem a Paul se musel rozhodnout pro jednu stranu.

27

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:38 Stránka 27


Byrne si nechal firmu s většinou klientů a fakticky s veškerou prestiží. Kdyby se Paul rozhodl jít s Byrnem, byl by teď úřední‐ kem v bezpochyby nejznámější firmě ve městě.

Naproti tomu Carterova nová společnost měla být jen podni‐ kem dvou mužů. Tří, kdyby se k nim přidal Paul. Carter se spojil s nepříliš zkušeným právníkem jménem Charles Hughes, který byl vlastně ještě mladší než Paul a také zasnoubený s Carterovou dcerou. Jejich rodinná firma neměla mít koncipienty. Nemohla se chlubit klienty zvučných jmen. Její jedinou devizou mělo být Carterovo jméno, které v poslední době utrpělo rozchodem s Byr‐ nem.

Přesto, jelikož nová firma byla tak malá, Carter mohl Paulovi nabídnout něco, co Byrne nemohl: partnerství. Carterova nabídka byla víc než velkorysá – 60/24/16, přičemž Paulovi by připadl minoritní podíl. V žádné jiné firmě na světě by ovšem neměl Paul své jméno na dveřích.

Chtěl Paul být koncipientem u Byrna? Nebo partnerem u Car‐ tera?

Firma pod jménem Carter, Hughes & Cravath začala fungovat 1. ledna 1888. V prvních dnech se stalo prvořadým úkolem přilákat klienty. Car‐ ter se snažil vytěžit maximum ze svých obchodních kontaktů předchozích desítek let. Hughes přinášel užitek svou účastí v ne‐ příliš důležitém, leč dlouho trvajícím sporu, jenž se týkal želez‐ nice mezi městy Rome, Watertown a Ogdensburg. Ale Paul měl k ruce jen hrstku spolužáků ze školy a slušnou elokvenci. Koncem šestého týdne, kdy se mu nepodařilo přinést firmě ani dolar, Paul pocítil, že nad jeho sebevědomím začíná vítězit zklamání. Každá

POSLEDNÍ DNY NOCI

28

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:38 Stránka 28


hodina, kterou strávil o samotě u pracovního stolu, v tichu své neužitečnosti, ho usvědčovala z podvodu.

Od svých bývalých spolužáků se nedočkal pomoci ani pocho‐ pení. „No jistě, to je typický Paul,“ říkávali, když se za nimi stavil do klubu na sklenku skotské. „Musí to být strašně těžké, dostat vždycky všechno, co si přeješ.“

A vlastně tomu tak bylo. Jenže jak jim objasnit nároky a stres místa, kvůli kterému by oni rádi zapíchli jeden druhému kudlu do zad? Chtěli to, co měl on. Říci člověku, který mu závidí jeho úspěch, že onen úspěch není tím, v co doufal, ale že se namísto toho stal jen sérií stále náročnějších tlaků a obav, by znamenalo rozbít mu jeho sny. Odmítnout jeho ambice slovy, která by chybně považoval za falešnou skromnost.

Paul vždycky chtěl být zázračným dítětem. Netušil však, že zázračné děti se dětmi necítí; cítí se staří. Mají pocit, že mají život za sebou, a to ve chvíli, kdy jim jiní říkají, že jsou v plném květu. Když někdo vyzdvihuje jejich předčasnou zralost nebo mladic‐ kou vynalézavost, nepřipustí si chválu, protože v hloubi duše vědí, že jsou tu od dávnověku, ba začínají zahnívat. Až později, po letech úspěchů přinášejících osvobození od nejistoty, se jim dostane informace, že už nejsou zázračnými dětmi, ale jen vyni‐ kajícími úspěšnými jedinci. Tehdy se přikrčí, protože pochopí, teprve s odcházejícím dětstvím, že opravdu byli zázračnými dětmi.

Paul si někdy tajně přál, aby byl zase jen koncipientem.

A pak, zcela nečekaně, dostal pozvánku na večeři do usedlosti George Westinghouse.

Ukázalo se, že Paulův vzdálený strýc Caleb dostal před lety práci ve Westinghousově pobočce v Ohiu. Když Caleb jednou za‐

OBLOUK

29

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:38 Stránka 29


slechl výše postaveného zaměstnance společnosti, jak si stěžuje na nepříliš tvořivé právní zástupce, napadlo ho udělat návrh. Měl v New Yorku synovce. Vynikající mladý muž, vysvětlil Caleb. Úplné zázračné dítě – ve věku neuvěřitelných šestadvaceti let se stal společníkem ve firmě váženého pana Waltera Cartera. Pan Westinghouse by s ním měl poobědvat. Tenhle mladík by mohl mít nějaké dobré nápady.

Když Caleb Paulovi po jeho otci vzkázal, že ho doporučil do služeb Westinghousovy elektrické společnosti, cítil se Paul trochu trapně. Na něco takového se mu až bolestně nedostávalo kvalifi‐ kace. Dokázal si vcelku snadno představit zdvořilé odmítnutí, kte‐ rým Westinghouse musel reagovat na zmínku o jeho jméně.

Paul dokonce tehdy napsal otci, aby mu objasnil, že ačkoliv byla podpora ze strany rodiny dobře míněná, byla také lehce naivní. Mluvíme o New Yorku, ne o Tennessee. Erastus Cravath odpověděl krátkým dopisem, do kterého napsal jen dva verše z Přísloví a připomínku vřelého objetí Ježíše Krista. Nebylo to po‐ prvé v jejich korespondenci, kdy měl Paul pocit, že jeho otec vůbec nechápe hloubku vod, v nichž Paul plave.

Přesto za dva týdny Paula překvapil dopis. „Pan George Wes‐ tinghouse z Pittsburghu v Pennsylvánii Vás žádá, abyste mu zítra při večeři dopřál potěšení své společnosti.“

Do Pittsburghu jel Paul poprvé v životě první třídou. Celý den držel svůj jediný ucházející smoking na klíně. Měl totiž ohromný strach z toho, že se mu zmuchlá sako, tak pečlivě vyžehlené před‐ chozího večera. Neměl žádné jiné. Na právnické fakultě se naučil jedné věci: když se vám podaří uchovat večerní sako bez po‐ skvrny, můžete ho nosit na všechny formální večeře, aniž by si kdokoliv všiml, že vlastníte jen tohle jediné.

POSLEDNÍ DNY NOCI

30

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:38 Stránka 30


Na pittsburském nádraží Union Station Paula uvedli do Glen Eyre, což byl Westinghousův soukromý vlak. Vezl Paula – a nikoho jiného – skoro deset kilometrů do Homewoodu, na předměstí, v němž si Westinghouse postavil z bílých cihel svou rodinnou vilu. Člověku, který navrhuje vlaky, říkal si Paul, dají vlastní lokomotivu. Westinghouse má svou vlastní trať.

Večeře začínala v šestnáct hodin. Několik inženýrů z Westing‐ housových laboratoří, hostující profesor z Yale, nějaké velké ryby od železnice, německý finančník, jehož jméno Paul nebyl schopen pochytit. Marguerite Westinghousová je usadila ke stolu prostře‐ nému sèvreským porcelánem a stříbrnými příbory, zatímco její manžel servíroval zálivku na salát. Marguerite vysvětlovala, že to byl Georgův zvyk – ani kdyby najala armádu profesionálních ku‐ chařek, neodradilo by ho to od přípravy zálivky podle receptu jeho matky. Dvacet let jsou svoji a ona ani jednou nedostala šanci udělat mu salát. Margueritin úsměv prozrazoval, že šlo o často opakovaný rituál, který ji stále nepřestal bavit.

George Westinghouse pozdravil Paula pevným stiskem ruky a dlouhým pohledem do očí. Poté ho úplně ignoroval. Westing‐ housova osoba vzbuzovala respekt. Měl postavu medvěda, bujné licousy a obrovský prošedivělý knír, který mu zakrýval nejen horní, ale i většinu spodního rtu. Byl o pár centimetrů menší než Paul, nicméně když stáli vedle sebe, cítil se Paul za‐ krnělý.

U stolu se konverzovalo o technických věcech. Paul se záhy přestal snažit sledovat, o čem se mluví. Muži od železnice se s Westinghousem znali od sedmdesátých let, kdy se všichni stali milionáři. Vyptávali se donekonečna na vzduchové brzdy. Jeden z nich se dokonce snažil zatáhnout do debaty i Paula.

OBLOUK

31

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:38 Stránka 31


„Jestlipak souhlasíte s předpokladem pana Jensona, pane Cravathe?“

„Jistě bych souhlasil, kdybych jen trochu rozuměl tomu, co tohle všechno znamená,“ řekl Paul a doufal, že se mu podařilo od‐ pověď podat s vtipnou nonšalancí. „Bohužel jsem na přírodní vědy ve škole chyběl. A na matematiku stejně tak.“

Pohled na Westinghousův obličej na druhém konci stolu Paula přesvědčil o tom, že vtip nebyla správná taktika.

„Konec matematického vzdělání bude koncem celé země,“ prohlásil vynálezce. „Generace mladých mužů, která nikdy nesly‐ šela o diferenciálním počtu, natož aby zvládla okamžitou změnu hodnoty veličiny. Co kdy vy a vám podobní vynaleznete?“

„Tedy, asi nic,“ odpověděl Paul. „Ale pokud vy a vám podobní budete vynalézat, my se postaráme o boj za vaše práva u soudu.“

Westinghouse pokrčil rameny. Obrátil svou pozornost opět na zakysanou smetanu, která zdobila jeho polévku z pečené dýně.

A tím se uzavřely Paulovy příspěvky do debaty. Měl jedineč‐ nou šanci ohromit Westinghouse a takhle ji projel. Paul se roz‐ hodl utopit pocit trapnosti v Bordeaux. Kdo ví, jestli ještě bude mít někdy možnost ochutnat takhle drahé víno.

Jeho melancholickou oddanost sklenici vína vyrušila náhodná profesorova poznámka. Jen pár slov, která zaslechl přes dlouhý stůl. Něco o fakultě fyziky na Yaleově univerzitě. Reptání na no‐ vého doktoranda. Obvyklé mrzuté akademické pomluvy... kdyby nebylo jednoho slova. „Negr na fakultě fyziky?“ pronesl profesor a utrápeně zakroutil hlavou. „Jedna věc je, že jich pár u nás stu‐ duje. Ale učit? A ještě k tomu přírodní vědy?“

„Chtěl byste, aby učil někde jinde?“ Paul si uvědomil příliš pozdě, že pronesl tuto větu hodně nahlas.

POSLEDNÍ DNY NOCI

32

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:38 Stránka 32


„Promiňte?“ řekl profesor, zjevně překvapen.

„Tedy... já...,“ koktal Paul. Bylo by šílené pokračovat, a navíc i neomalené. Nicméně víno zavinilo, že pokračoval. „Asi byste si přál, aby učil fyziku někde jinde, předpokládám? Aby raději mo‐ rálně ponížil ty zbytečné trouby na MIT?“

„Já sám jsem potkal víc než jen pár zbytečných troubů z MIT,“ přidal se Westinghouse. Snažil se rozptýlit nepříjemnou situaci ze všech svých sil.

„Snad by mohl učit na jedné z jejich prokletých univerzit,“ řekl profesor.

„Bohužel, na žádné z univerzit pro negry se fyzika neučí. I když jsem slyšel, že na Fiskově univerzitě už brzy tento obor otevřou. Generace, která mohla být ztracena na polích, se dozví víc o vzdu‐ chových brzdách a elektrickém vedení, než budu já kdy schopen.“

„A jak to ráčíte vědět?“ zeptal se profesor.

„Protože můj otec Fiskovu univerzitu založil.“

Stůl ovládlo mlčení. Paul vzal trapnou situaci, zesílil její vliv, a ještě k tomu použil jeden z parních strojů pana Westinghouse.

„Váš otec založil univerzitu pro negry?“ zazněl zvědavý hlas jejich hostitele.

„Rodinná tradice, pane Westinghousi,“ řekl Paul.

Paul většinou tento příběh nevyprávěl s obzvláštní hrdostí. Souhlasil s politickými sklony svých rodičů, ale necítil potřebu je vytrubovat do světa. Možná za to mohlo víno. Možná za to mohl jeho pocit nepatřičnosti při této elegantní večeři. Anebo za to možná mohla láskyplná vzpomínka na jeho rodinu, která jej s ra‐ dostí přijme na usedlosti v Tennessee, až pohoří v New Yorku. „Můj dědeček už kdysi v Ohiu podporoval malou univerzitu v Oberlinu. Zastával se vzdělání pro dívky a tato univerzita se

OBLOUK

33

DNY NOCI_sazba 21/09/18 11:38 Stránka 33


stala jeho velkým experimentem. Muži a ženy společně v poslu‐ chárnách. I já jsem tam studoval. Moji rodiče se potkali na semi‐ náři v Oberlinu, vzali se a otec se tam stal děkanem. Za války sloužil jako kaplan, což ho přivedlo k tématu, které je mu stejně drahé, jako bylo vzdělání žen pro mého dědečka: těžkosti, se kte‐ rými se musejí na Jihu potýkat negři. Je hluboce věřící a cítil – stále cítí –, že mu Bůh dal zde na zemi poslání. A on svoje poslání odhalil. Univerzita, která by znamenala pro negry z Jihu to, co Ya‐ leova univerzita znamená pro bohaté Newyorčany.“

Když Paul domluvil, nezazněl potlesk. Jen tiché cinkání lžic o sèvreský porcelán. Nebyl to vynikající intelektuální výkon. Jen ze sebe udělal pitomce.

Pokračovali v jídle. Pocit trapnosti udržoval na Paulově tváři červeň až do doby, kdy se začaly podávat sýry. Potom Westing‐ house řekl něco, co překvapilo nejen Paula, ale i ostatní hosty kolem stolu.

„Chtěl byste mě doprovodit do pracovny, pane Cravathe?“

Paul následoval vynálezce do jeho pracovny, i když si stále ještě nebyl jistý, jestli se Westinghouse nepřeřekl. Jen stůl v pra‐ covně byl větší než celý Paulův byt na Manhattanu. Podlaha byla vystlaná tlustými perskými koberci a až ke stropu se zvedaly po‐ lice naplněné technickými žurnály. Westinghouse za nimi zavřel dveře.

„Doutník?“ nabídl.

„Ne, děkuji,“ řekl Paul. „Omlouvám se, ale nekouřím.“

„Já také ne. Nesnáším ten zápach. Ale podle Marguerite by bylo neuctivé nemít je přichystané pro hosty.“ Nalil dvě sklenky dobře uleželé skotské. „Hochu, mám takový dojem, že vy asi jste čestný muž.“

POSLEDNÍ DNY NOCI

34



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist