načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Poslední děti na Zemi a průvod zombií - Max Brallier

Poslední děti na Zemi a průvod zombií
-11%
sleva

Elektronická kniha: Poslední děti na Zemi a průvod zombií
Autor:

Vypadá to, že zombie začali mizet. Jackovi se to ale nezdá… Začali totiž odcházet za strašidelným vřískáním, které je doslova láká. Ale kam a za jakým (temným) účelem? Jack a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149 Kč 133
+
-
4,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 300
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: Zdík Dušek
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-3553-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Vypadá to, že zombie začali mizet. Jackovi se to ale nezdá… Začali totiž odcházet za strašidelným vřískáním, které je doslova láká. Ale kam a za jakým (temným) účelem? Jack a jeho tři kamarádi, jsou možná poslední děti, které na světě zbyly. Je proto na nich, aby tomu přišly na kloub. Na cestě za pravdou na ně čeká obří Červoun nebo pizzerie, ve které se scházejí příšery. Setkají se s dávným zlem, které ničí celé světy. Odhalí pravdu dřív, než přijde řada i na ně?

Zařazeno v kategoriích
Max Brallier - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Poslední děti na Zemi

a průvod zombií

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Max Brallier

Poslední děti na Zemi a průvod zombií – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Když jsme naposledy viděli naše neohrožené hrdiny...

Quinte,

aktivuj

obranu!

Provedu!

a potom...

Hasta la

vista, baby.


jen aby zjistili...

Jupí,pingong

a pohoda!

a teď...

ale vlastně ne.

Musím vrátit

Síle rovnováhu.


MAX BRALLIER A DOUGLAS HOLGATE

A PRŮVOD

ZOMBII


Pro Ruby. Kdyby se zhroutil svět a blížily se nestvůry,

byl by z tebe fantastický parťák do dobrodružství.

– M. B.

Pro moje rodiče: Nejen za podporu, lásku a povzbuzování

na každém kroku, ale taky za pravidelné odkládání

u sousedů, kteří mě, aniž byste to věděli, usazovali snad

před každý hororový film dostupný ve videopůjčovně,

když mi bylo osm.

– D. H.


Parkerova střední škola

(současní obyvatelé

neznámí)

Domácí

sklad

Stromový dům

(ZDE JSTE)

Obchoďák Jeden kruh

(domov červůry)

Městský les

Quintův

dům

Koleje

(domov

chapadlémona)

Přístaviště

(mořské

příšery?)

Městský park

(teď plný šmejdián)

Obchoďák Velkého Ala

(shromaždiště zombií)

Stará továrna

(známé doupě

buldozáků)

Mapa Wakefieldu

Junin

dům

Supermarket

(domov blobouše)

Joeova

pizzerie

Starý jižní

hřbitov


1

.

k

a

p i

tol

a

DOBŘE, takže... budeme pohlceni. Sežráni.

Spolknuti vcelku. Nebo možná spolykáni

po kouskách. Vážně, vcelku nebo po kouskách,

copak na tom záleží? Podstatné je to SPOLKNUTÍ.

8


Vidíte tu potvoru za námi, velkou jako vlak?

Není to vlak. Je to obří červí stvůra. Červůra.

A proč utíkáme před obří červí stvůrou?

To je velice dobrá otázka.

S velice hloupou odpovědí. Plníme...

9


Poslání!

Hrdinské

poslání!

Chápejte, asi tak před měsícem jsem porazil

velké zlé monstrum jménem Blarg. Takže jsem

prohlásil: „Jsme hrdinové! Postapokalyptičtí akční

hrdinové. A postapokalyptičtí akční hrdinové

potřebujou mít nějaké poslání!“

V zásadě jsme moderní verze starých dobrých

rytířů krále Artuše. Tihle staří dobří rytíři pořád

něco podnikali. A tehdy můj nejlepší kamarád Quint

Baker řekl: „Měli bychom sestavit bestiář, příteli!“

10


Ptáte se, co je bestiář?

To je taky dobrá otázka! Přesně tak jsem se

zeptal Quinta. Quint se na mě podíval, jako

kdybych byl úplný trotl, vzal slovník cizích slov

a přečetl: „Názorný, encyklopedický přehled s podrobnými popisy četných bájných tvorů.“

„To mi připadá jako nóbl jméno pro sešit

s obludami,“ řekl jsem.

„Ale lepší!“ namítl Quint. „Za sešitem slyšíš

školu a studium. Za bestiářem slyšíš BESTIE.

Knihu plnou vrásčitých žlutých stránek, které

voní po dávné minulosti.“

To se mi náramně zamlouvalo, takže jsem

řekl...

Bestiář je

SUPER NÁPAD!


Já se

nešťourám

v nose –

lovím dlouhodobě

spícího holuba!

Hrdinsky!

A teď sestavujeme kompletní bestiář každičkého

divného tvora, který dorazil do Wakefieldu

po nestvůří apokalypse z posledního léta.

K zapsání do bestiáře potřebujete dvě věci:

Zaprvé: snímek. To je můj úkol. To je vám určitě jasné, protože jsem Jack Sullivan, skvělý fotograf nestvůr.

Zadruhé: INFORMACE. Informace o každé nestvůře: silné stránky, slabiny, kde se zdržuje, co jí, jaké má koníčky, jestli páchne jako samo zlo a tak dál a tak dál.

Uvědomuji si, že v hitparádě hrdinských činů se „psaní knihy“ nezařazuje zrovna po bok Froda a jeho poutě s prstenem k Hoře osudu, ale to je fuk. Zjistil jsem, že když nazvete libovolnou povinnost posláním, může být váš život mnohem zábavnější.

Například...

Posláním našeho kamaráda Dirka je zase založit zeleninovou zahrádku. To není vtip. Dirk prý miluje čerstvá rajčata. Tvrdí, že nedokáže udržovat svoji mohutnou postavu jenom čipsy a čokoládovými tyčinkami. Což je BLBOST, protože vím jistě, že to jsou hlavní potravinové skupiny.

Dirk patří k mé skupině bojovníků proti příšerám. Před koncem světa byl děsivý školní šikanér, ale teď je děsivý nestvůrobijec... s citlivou povahou, jak se dá poznat z jeho péče o zeleninovou zahrádku.

Dirk nám slíbil, že až bude mít rajčata, nejspíš dokáže nad ohněm vyrobit nějaké pirátské pizzy. A já jsem neměl pizzu – poctivou ani pirátskou – fůru měsíců.

June Del Torová (to je něco jako moje nejoblíbenější holka na světě) v tomhle s Dirkem souhlasila – umírala touhou po zdravější stravě. Podle mě to je snůška kravin.

Každopádně tato dvě rytířská poslání jsou důvodem, proč jsme Quint, June, Dirk a já právě teď v obchoďáku Jeden kruh. Kvůli nim se řítíme hlavní uličkou. Kvůli nim nás stíhá červůra.

Kvůli nim...

13


ŘA-ŘA-ŘAAACH!!!

Uháním dál a ohlížím se. A kruci – dohání nás!

Srdce mi buší v hrudním koši, zatáčím za roh

a probíhám kolem nóbl obchodu s belgickou

čokoládou, obchodu s plyšáky a stánku s bonbóny.

ROZDĚLTE SE!

Může nás jíst jenom

jednoho po druhém!

Hlasuju,

abychom se

vrátili do domu!

Zapomeň

na fotky!

JE TO DO

BESTIÁŘE!

Ne!

Potřebuju

fotku!

14


Najednou...

PLESK! PLESK! PLESK! PLESK!

Za mnou se ozývají kroky. Pokud vím, červi – dokonce ani nestvůrní – nemají nohy.

Ohlížím se. Cítím úlevu a zároveň jsem parádně naštvaný, když vidím, že to je Quint.

„Quinte!“ obořím se na něj. „Řekl jsem, že se rozdělíme. Proč ses nerozdělil?“

„Já se rozdělil,“ odpovídá. „Když se rozděluju, rozděluju se doleva. Nikdy jinak!“

„Rozdělit se není tak těžké, Quinte!“ křičím. „Každý prostě vyrazí jiným směrem. To znamená

rozdělit se! Není to zrovna astrofyzika!“

„Jacku, astrofyzika mi připadá jednodušší než tvoje hloupé akční plány!“

Ječím na Quinta, ale neslyší mě. Je těžké cokoliv slyšet přes burácení červa, který se plazí zpoza rohu.

„Skvělé, Quinte!“ řvu. „Jelikož jsme dva, červůra

se rozhodla pronásledovat nás!“

Ozývá se zadunění, jak se červ prodral

boťárnou. Chodbou se rozléhá tříštění skla

a skřípění kovu a všude poskakují boty Nike.

15


Je načase vyzkoušet nejnovější hračku...

BUMerang

(zbraň, která dělá BUM)

Quintovy

postapokalyptické akční

zásoby, s. r. o.

Kouřové bomby

Klasický

bumerangový

tvar

Prskavky

16


BUMerangem

do tebe!

Tohle konkrétní udělátko samozřejmě navrhl

Quint. Jeho smyslem je „rozptýlit pozornost

nestvůr a zmást je“. Napřahuji se, abych ho

hodil, a...


BUMerang neletí zpátky ke mně, jak to mají

dělat bumerangy. Bez vracení vlastně ani nejde

o bumerang, jenom o zahnutý klacek – a to není

moc velká zábava.

BUMerang se nevrací, ale zasahuje červůru

do obličeje. Je slyšet ZADUNĚNÍ a kouřové bomby

i prskavky naráz vybuchují. Příšera prudce uhýbá

doleva, pak zpátky doprava a potom...

NÁRAZ

DO VÝTAHU!

2 . ka

p

i

tol

a


Využívám zlomek vteřiny, kdy červůře zasypává obličej spousta skla a kovu, popadám Quinta a strhávám ho do nejbližšího obchodu. Zakopáváme o pult s vystaveným zbožím a kácíme se na zem.

„Nevstávej!“ šeptám.

O okamžik později se červůra mihne chodbou kolem obchodu jako přerostlá raketa ze smrkanců, která nějak obživla.

Lapám po dechu, zvedám se na nohy a plížím se do chodby. Červůra po sobě nechala stopu žlutého červího slizu a z podlahy je kluziště. Sleduji, jak naráží do Nordstromu a mizí v oblaku prachu, když se za ním kácí zeď.

„Nevyfotil jsem ji!“ vyhrkuji.

„PRUDA,“ říká Quint.

Povytahuji obočí. „Takhle nemluv, Quinte. Nesluší ti to.“

„Selhání fotografických rozměrů, příteli.“

„To je trochu lepší,“ říkám a plácám svého nejlepšího kamaráda po zádech. „Kde to jsme?“

Rozhlížím se a začínám se celý chvět a třást, protože mi dochází, že JSME V HERNÍM OBCHODĚ!

19


„Páni!“ říkám a vykračuji uličkou. „Lepší

schovávačku na poslední chvíli jsem nemohl

vybrat.“

„Dokonalé!“ souhlasí Quint spokojeně.

Poblíž oddílu s Nintendy 3DS si všímám věci,

kterou chci tak moc, až se mi svírají útroby a po rukách i nohách mi přebíhá mravenčení.

Dívám se na obří zbroj vesmírného mariňáka

v životní velikosti z mé nejoblíbenější hry

NIMBUS: Výzva do akce. Je lesklý, skoro ZÁŘÍ.


Já nevím, kámo.

Připadá mi docela

hustá.

Je to napodobenina,

Jacku. Není to opravdická

zbroj vesmírného

mariňáka.

Vedle něj je velká cedule s nápisem: „Letos

o svátcích! Nejžhavější akční sci-fi střílečka

s vesmírným mariňákem, jaká se kdy objevila

na planetě Zemi! NIMBUS: Výzva do akce 14.“

Najednou mě zavaluje smutek. Myslím na to,

kolik úžasných videoher se připravovalo, když

začala nestvůří apokalypsa. A teď se nikdy

nedostanou do oběhu! A já si je nezahraju!

Ťukám na hrudní plát. BŘINK BŘINK

BŘINK. Rozhodně to je kov nebo nějaký nóbl plast.

BŘINK

BŘINK

21


Quint kulí oči. „Spletl jsem se!“ říká. „Tenhle silikonoplastový divoflex je v oboru videoher nejlepší!“

„Každopádně ho beru s sebou,“ odpovídám. „Budu jako neporazitelný kosmický mariňácký hrdina! Tady do boku si nacpu pár bitevních raket – nestvůra se přiblíží a VŽUM! Nažer se rakety!“

Quint se zubí. „Musím souhlasit. Dělá to docela d ojem.“

„Tak,“ rozhlížím se, „kde máme nosiče?“

O chvilku později...

Tuláku!

Tady jsi,

kamaráde!

Po zhruba dvaceti nemotorných pokusech se Quintovi a mně daří připevnit zbroj vesmírného supermariňáka k Tulákovu sedlu. Tulák je můj nestvůrný pes a dokáže odvléct cokoliv. Na cestu beru ještě pár her PS4 a vycházím na oslizlou, kluzkou chodbu.

„Dobře,“ říkám. „Najdeme June a Dirka.“

22


June!

Dirku!

Vrrr?

3

.

ka

p it o

la

Kráčíme po horním patře obchoďáku a shlížíme

na chodbu pod námi. Vidím různé stánky, kde se

prodávají trička, elegantní pouzdra na mobily

a další serepetičky, které jsou vážně hloupé, ale já

je taky tak trochu chci. Většina obchoďáku je

OBUVOBUV

23


v troskách – vyloupili a vyrabovali ho panikařící

lidé, když začínala nestvůří apokalypsa.

Cestou kolem obchodu Apple mi v nose šimrá závan nějakého zvláštního, nasládlého pachu, který tu visí ve vzduchu.

A koutkem oka vidím pod námi pohyb. Postavu, která se vleče kolem obchodu s oblečením. Téměř lidská postava.

Z pohledu na ni – na něco skoro, ale ne úplně lidského – mi přebíhá mráz po zádech. Prudce mi buší srdce.

Možná je to jenom produkt mojí bujné představivosti...?

Ale ne.

Možná mě šálí zrak, ale čich ne. A ten zvláštní, nasládlý pach je čím dál silnější.

Takhle přece nepáchne zlo. Není to ten odporný puch, jaký kolem sebe šířilo to padoušské monstrum Blarg. Není to zápach buldozáků, oksindlenců a dalších wakefieldských netvorů. To je zápach zla.

Ale tohle?

Tohle upřímně řečeno páchne jako ples střední školy. Už to mám, jako levná kolínská.

24


Mohl by to být lidojed!

Nebo lupič! Nebo loupící

lidojed! Nebo

lidojedský lupič!

Tebe nikdo

nesežere, Quinte.

Nejsi dost

masitý.

Nechci, aby

mě něco

sežralo,

Jacku.

„Viděl jsi to, Quinte?“ šeptám.

Kývá. Na tváři se mu objevuje ustrašený výraz.

Ustrašený, ale s příměsí zvědavosti. Vytrhuji

z pouzdra svoji zbraň, Louisvilleský řezák.

Je to měsíc od chvíle, co jsme zachránili

(tak trochu zachránili) June, a ještě jsme neviděli

žádného jiného člověka. Žádné děti, dospělé,

prostě nikoho. Jenom spousty zombií a nestvůr.

25


A zombie se v poslední době taky objevují čím

dál míň. Vlastně to vypadá, jako kdyby mizely.

Teď jsme třeba v obchoďáku přes hodinu a neviděli jsme ani jednu. A pokud jste na ně odborník jako já, víte, že zombií by obchoďák měl být plný. Viděli jste někdy nějaký zombijský film? Hráli jste zombijskou hru? Zombie jsou VŽDYCKY v obchoďácích. Nejspíš k smrti rády nakupují nebo co.

Quint si myslí, že je něco odstraňuje. Neviděli jsme, že by se stěhovaly, a neviděli jsme je ani jakože umírat. Povím vám jedno: jestli něco odstraňuje zombie, nechci se s tím „něčím“ potkat.

Sladká vůně přitahuje mou pozornost zpátky do současnosti.

Klekám si na jedno koleno a drbu Tuláka za ušima. „Kamaráde, mohl bys odvléct mou vesmírnou mariňáckou zbroj k Velký mámě?“ říkám a ukazuji k parkovišti, kde čeká Velká máma, náš postapokalyptický náklaďáček.

Tulák naklání hlavu a chápavě vrčí. O chvíli později už odbíhá chodbou a moje vesmírná mariňácká zbroj bouchá a rachotí za ním.

„Tak, Quinte,“ říkám. „Zjistíme, co je ten tvor zač.“

26


Quint mě následuje po eskalátorech do přízemí.

Schováváme se za stánkem s názvem Vycpaniny –

prodávají tu vycpané pandy, selata a fretky – a já

se zatajeným dechem vyhlížím zpoza rohu.

Vidím tu postavu. A jestli je to člověk, je to

přímo obr. Klepe kovovou mříží, jaké jsou spuštěné přes většinu výloh.

Vyměňujeme si s Quintem vyděšené pohledy

a tiše se plížíme k dalšímu stánku. Jsme jako

ultrachabý James Bond. Myslíte, že se Bond někdy

při sledování musel schovávat za Katčinými

zakázkovými svíčkami?

Podivná postava se zastavuje před pekárnou.

Konečně se mi na ni naskytuje ničím nerušený

výhled. A z toho, co vidím, se mi krev mění

v ledovou vodu.


Prudce se stahuji za stánek a klesám na zem.

„Viděl jsi to?“ Ptám se Quinta. Snažím se

ovládnout, abych nemluvil hlasitěji než šeptem.

Quint přikyvuje. Nemluví. Třese se jako osika.

„Bylo to jako nestvůrný člověk. Nebo lidská

nestvůra,“ říkám. Ale než vůbec stačíme začít

přemýšlet o tom, co z toho plyne, chodbou zní

pronikavý vřískot.

Je to June. Běží k nám. Dirk utíká vedle ní.

A za nimi se řítí obrovská červůra s obnaženými

tesáky jako vlaková souprava, která se vykašlala

na koleje.

Musíme si najít úkryt. Bezpečí. Něco, co by nás

ochránilo před touhle potvorou.

Jenže supermarket před námi uzavírá kovová

mříž stejně jako všechny obchody kolem.

Jsme ve slepé uličce. V pasti.

Nenabízí se nám žádná úniková cesta.

28



Tak fajn, červíku.

Pojď se proskočit.

4. k

ap i

t o

la

Vzpomínám si, jak jsem se cítil těsně předtím,

než jsem porazil velkého, zlého, smrdutého Blarga:

byl jsem plný strachu, ale taky sebejistoty.

Vyděšený, ale naživu.

A stejně se cítím i teď.

Odvážně.

Hloupě odvážně.

Tohle je moje chvíle.

30


Chvíle Jacka Sullivana, postapokalyptického akčního hrdiny.

Červůra u nás bude za několik vteřin. Její obří tělo se hrne na nás a drtí všechno, co jí stojí v cestě. A nemůžu dovolit, aby moji kamarádi dopadli stejně. To je starost, která mi v noci brání spát (a ještě myšlenky na Selenu Gomezovou – doufám, že je někde v bezpečí!).

Vycházím příšeře naproti jako nějaký samurajský nindža Jedi.

„Jacku, co to děláš?“ ječí June.

„June, Dirku, Quinte, ustupte,“ říkám. „Za mě.“

„Pokusím se otevřít bránu do supermarketu,“ navrhuje Dirk. „Jestli ji dokážeš zpomalit, možná dneska všichni nezemřeme.“

Přikyvuji.

Pokud Dirk otevře bránu, dostanou se

do bezpečí. Ale pokud ne, budou rozmačkáni,

rozdrceni a rozmáznuti. Bude po nich.

„Jacku...,“ prosí June.

„BĚŽTE!“ křičím. Samurajské nindžovské

jediovské hrdinství jasně válcuje můj strach,

ze kterého by se mi jinak svíraly půlky, a ještě

přidávám na dramatičnosti.

31


Jděte, chcete-li žít!

Je-li vám život milý,

musíte prchnout!

Jacku,

na koho

si hraješ?

June zná mou praštěnost. Ví, že se každým

střetem s nestvůrami nějak propotácím.

Červenám se. „Pardon. Nechal jsem se unést.

Jenom, prosím, jdi, ano?“

32


KRAKA-PRÁSK!

Červůra válcuje stánek s pouzdry na mobily. Stěny se třesou. Ze stropu se sypou střepy skla.

Konečně June sprintuje k supermarketu.

Zůstávám stát s řezákem po boku jako zkušený, klidný válečník. Nemůžu se postavit téhle krvelačné, zubaté stvůře tváří v tvář, ale pokud zkusím pár šikovných triků, jako kdybych šermoval světelným mečem, snad získám pro kamarády dost času, aby...

Po podlaze se šíří klikaté pukliny, jako když praská zamrzlá hladina rybníku. Červůra otvírá tlamu a já vidím tlustý jazyk, který se převaluje v temnotě tlamy.

Zhluboka se nadechuji.

A pak, když je ten nestvůrný červ skoro u mě, tak blízko, že cítím zkažené maso uvízlé mezi jeho zuby, tak blízko, že vidím svůj odraz ve stovce jeho drobných oček, skáču ke straně.

Prsty svírám řezák, držím ho co nejpevněji

v obou rukách rovnoběžně se zemí, červ

setrvačností projíždí kolem mě a ostří se mu

zatíná do masa...

33


ŘÍÍÍÍZ!


Netvor vřeští bolestí, ohání se tlustým ocasem

proti mně a...

PLESK!

Narážím do obchodu s oblečením a sjíždím

po zavřené bráně na troskami posetou zemi.

Zvedám oči a vidím, jak se Dirk snaží otevřít

těžkou kovovou bránu do supermarketu. Quint

a June mu horečně pomáhají.

Brána ale nepovoluje.

A je příliš pozdě.

Červůra je u nich. Zavírá tlamu a se skloněnou červí hlavou přejíždí po zemi.

Ale potom si všímám ještě něčeho.

Toho nestvůrného člověka. Běží k mým přátelům. Quint se vyděšeně otáčí. Člověk-netvor ho odstrkuje stranou, chytá mříž a zvedá ji.

To je poslední, co vidím.

Ocas červa mě zasahuje do obličeje, hroutím se na podlahu a pohlcuje mě tma.

Je tu někdo?

5

.

ka

p

it

o

la

Po ostatních ani stopy. Zvedám se na nohy

a vrávorám k supermarketu. Celé průčelí obchodu

je zničené.

Nezastavil jsem červůru.

A co moji přátelé? Přišel jsem o ně?

Dlážděnou podlahu pokrývají trosky.

Z rozprašovačů stříká voda. Po celém obchodě

se válejí kusy stropu.

Z dalšího pohledu, který se mi naskýtá, se mi

točí hlava.

Pomalu mrkám a otvírám oči. Dělají se mi před

nimi mžitky, hvězdičky a dokonce i čtyřlístky –

jako v kresleném komiksu.

37

Juniny tenisky. Klučičí tenisky, které nosí

a které se mi tolik líbí. Jedna vykukuje zpod

hromady sutin.

Ne.

Ne, ne, ne.

Moji přátelé jsou pohřbeni pod hromadou

trosek velkou jako únorová sněhová závěj.

Snažím se sutiny odházet na stranu, ale jsou

moc velké. Moc těžké. Lámu si nehty, když

se pokouším pohnout masivní kovovou bránou,

která je přikrývá.

Dýchám přerývaně. Oči se mi zalévají slzami.

A cítím... cítím...

Cítím tu výraznou kolínskou.

Otáčím se a vidím zdroj vůně. Gigantický zdroj.

Nade mnou se tyčí ten člověk-nestvůra...

38

Člověk-nestvůra

Víceméně lidský obličej

(to jsem předtím neviděl)

Šperky z kostí a lebek

(to asi není dobré znamení...)

Kompasy, udělátka

a tentononc

Pach kolínské

Palec postavený proti

ostatním prstům

Co do nás

vrazilo?

Značně rozměrný

bezobratlý

nečlenovec.

Hm?

Velký

červ.

Netasím řezák. Neutíkám. Jenom tam stojím. A potom, aniž bych cokoliv řekl, se od něj odvracím a dál se snažím osvobodit kamarády.

Za zátylek mě chytá teplá tlapa. Prsty toho tvora se mi svírají kolem límce a zvedají mě do vzduchu. Jemně mě staví o kousek dál.

Sám se začíná prohrabovat troskami a opatrně odstraňuje kusy stropu. Zvedá zprohýbané, pokřivené kusy brány. Jediným plynulým pohybem odklízí poslední kus. A já je vidím.

Kamarády. Živé.

Trochu zkrvavené a hodně špinavé – ale v zásadě v pohodě.

Zaplavuje mě úleva. „Jste v pořádku!“

June se zubí, slézá z hromady a stoupá si.

„To ty jsi v pořádku! Proč jsi tam jen tak stál

a snažil se tu příšeru zastrašit pohledem?

Jsi normální?“

„Pokoušel jsem se o takový samurajský trik.“

„Už se o ně nepokoušej, Jacku.“

Quint se potácí ze sutin a objímá mě. Moji přátelé ani já na objetí normálně moc nejsme, ale Quint mě tiskne k sobě a poplácává mě po zádech. „Myslel jsem, že je po nás!“ vyhrkuje.

Usmívám se. „Jsme v pohodě, kámo. V pohodě.“

„Ano, to jsme,“ říká June a ukazuje na to lidské monstrum. „Díky němu.“

Dirk přikyvuje. „Prorazil bránu a strčil nás

dovnitř. Červůra zasáhla hlavně jeho.“

Takže tenhle... tenhle tvor nejen osvobodil

moje přátele, ale taky vstřebal sílu nárazu,

který jim zachránil životy. A svým způsobem

zachránil i mě, protože bez kamarádů by nemělo

cenu žít dál.

Tenhle děsivý ohava je náš zachránce. To jen dokazuje, že žádnou stvůru nemáme hodnotit podle vzhledu. Ani podle šperků z kostí.

41


JSTE

V POŘÁDKU?

VY

VŠICHNI?

Tvor se prudce nadechuje a klesá na koleno. Vidím, že má zraněnou pravou nohu. Nejspíš si ji pohmoždil, když pomáhal mým přátelům. To, jak je vytahoval zpod trosek, ho stálo poslední síly.

Opírá se o regál s oblečením a daří se mu znovu vstát. A pak otvírá pusu.

Ta slova mě div nesrážejí na zem. „Vy... vy mluvíte anglicky?“ koktám.

„Mluvím víc jazyky, než znáš,“ odpovídá tvor. Jeho hlas zní jako hrdelní bručení. Opakuje otázku: „Jste v pořádku?“

42


„Ano,“ přikyvuji. „Jsme.“

„Jste lidé?“ vyptává se dál. „Lidé“ vyslovuje, jako kdyby to slovo použil úplně poprvé.

„É, jo,“ říkám a vycházím k němu. „Jasná páka. Jmenuju se Jack Sullivan. A co jste vy?“

„Tvůj jazyk by nedokázal vytvořit správná slova,“ odpovídá tvor.

„Hm. No – a nemáte jméno? Jméno, které by můj, é, chabý a méněcenný jazyk dokázal vyslovit?“

„Thrull,“ představuje se netvor pomalu.

„Zachránil jste nás,“ říká June.

„Regulérně jste nám zachránil život,“ přitakává Quint.

„Fakt hustý, monstrouši,“ dodává Dirk. „Máte to u nás.“

Thrull si mě prohlíží od hlavy k patě a zakotvuje pohledem na mém rameni.

Ne – na něčem za ním. Na Louisvilleském řezáku

v pouzdru. Rychle se pro něj natahuje a bere ho

d o t l ap y.

Velice nervózně couvám.

Louisvilleský řezák vypadá v jeho obřích

tlapách komicky maličký. Mhouří na něj oči

a soustředěně si ho prohlíží.

43


„Tvoje zbraň...,“ promlouvá. Jeho hlas najednou zní o něco jemněji.

„Ano. Moje zbraň. A moc rád bych ji měl zpátky. Ale, é, žádný spěch. Vy jste tu šéf.“

Nepatrně naklání hlavu ke straně, takže přístroje a udělátka na jeho krku chrastí a cinkají. „Toto je ostří, které skolilo OEŕŗūæl·a, odvěkého sluhu Ŗeżżőcħa Pradávného, ničitele světů.“

„Ééé... skolilo?“ opakuji.

„To znamená porazilo,“ šeptá Quint. „Jako že zabi lo.“

„Aha. No jasně!“ odpovídám. „Jo! Totiž, je to moje ostří. Nevím, co nebo kdo je OEŕŗūæl·. Ani komu slouží. Říkal jste Ŗeżżőcħ Pradávný, Ničitel světů? To je nějaký padouch z komiksu?“

Thrull se mračí a dívá se na mě, jako kdyby mi to moc nezapalovalo. „Z komiksu?“

Chci ho přesvědčit, že mi to zapaluje víc než dobře, a tak hned drmolím. „No jistě. Komiksy. Ehm. Superhrdinové a tak. Natáčejí se podle nich ty nejlepší filmy. Totiž natáčely, když se ještě něco natáčelo. Ale to není podstatné. Takže kdo je tenhle OEŕŗūæl·? Ta věc, kterou jsem, ehm, skolil?“

44


Thrullovi se na netvořím obličeji objevuje něco jako úsměv. Hrbí se, mává volnou paží a napodobuje jiného tvora.

„Blarg!“ Vykřikuje najednou June. „On myslí Blarga!“

Blarg je obří stvůra, kterou jsem porazil zhruba před měsícem. Byl šíleně strašidelný a šíleně zlý – ale teď je jenom šíleně mrtvý. „No jo, toho jsem skolil,“ říkám hrdě. „Totálně. Ale neříkali jsme mu OEŕŗūæl·, sluha Ŗeżżőcħa Pradávného, ničitele světů, nebo jak jste to povídal. Říkali jsme mu Blarg, protože, ehm, takový vydával zvuk, když řval.“

Najednou se velice stydím za naši neschopnost pojmenovávat monstra tvůrčím způsobem.

Thrull se ke mně blíží třemi bolestivými kroky a tyčí se nade mnou. Bojím se, že jestli se pokusím ještě víc zaklonit hlavu, upadne mi z ramen.

Polykám.

Byl snad Blarg jeho kamarád? Jestli ano, nejspíš je docela naštvaný, že jsem zabodl ostří do mozku jeho kámoše. Neměli bychom prchat? Mám pocit, že možná ano...

Ale další věc, kterou Trhull dělá, mě úplně uzemňuje...

45




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist