načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Poselství jednorožců – Snížkova dobrodružství - Michaela Burdová

Poselství jednorožců – Snížkova dobrodružství
-7%
sleva

Elektronická kniha: Poselství jednorožců – Snížkova dobrodružství
Autor:

Volné pokračování trilogie Poselství jednorožců.Snížek je kočkoroh. Spokojeně si žije u Veragina, u kterého má zajištěn neomezený přísun jídla a spát může, kdykoli se mu zachce. ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  119 Kč 111
+
-
3,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 164
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-2970-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Volné pokračování trilogie Poselství jednorožců.

Snížek je kočkoroh. Spokojeně si žije u Veragina, u kterého má zajištěn neomezený přísun jídla a spát může, kdykoli se mu zachce. Se vším je ale konec, když se nechá vlákat do pasti a probudí se zavřený v kleci. Drkotající vůz a nerudný trpaslík ho vezou neznámo kam.

Když Veragin zjistí, že Snížek zmizel, vydává se ho hledat. Během cesty pozoruje, že se v zemi dějí zvláštní věci. Všude mizí kočkorohové a povídá se, že si na nich ve svých hodovních síních pochutnávají trpaslíci. Jenže trpaslíci nikdy neopustili své Měsíční hory. Tak proč právě teď a proč zrovna kočkorozi?

Zdá se, že se objevilo zlo, které nepochází z této země. Aby ho Veragin zastavil, musí obnovit dávné přátelství s elfy a otevřít tak staré rány a vzpomínky, které měly zůstat zapomenuty.

Zařazeno v kategoriích
Michaela Burdová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Poselství jednorožců Snížkova dobrodružství Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz www.albatrosmedia.cz Michaela Burdová Poselství jednorožců – Snížkova dobrodružství – e-kniha Copyright © Albatros Media a. s., 2016 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv. Michaela Burdová O bsah Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1 Zrada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 2 Návštěva u krále . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 3 Únosci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 4 Strašlivý muž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 5 Zrádná medovina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 6 Stromy vrčí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 7 Na stopě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 8 Když se objeví pochybnosti . . . . . . . . . . . . . 72 9 Minulost a přítomnost . . . . . . . . . . . . . . . . 76 10 Sestry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 11 Hrdina v tobě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 12 Kdo je nepřítel? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 13 Věřit v dobro . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 14 V Měsíčních horách . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 15 Odvaha v srdci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .138 16 Stačí se rozhodnout . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 17 Návrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .158 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 V tomto světě neřádů Vezmi život do drápů! Na myši se vykašli, U ženeš si mrtvici Místo toho spolkni rybku s úsměvem na líci! A když přijde nebezpečí? Rychle vezmi do zaječích! Takové jsou rady bojovníka, Chrabrého Snížka – hrdiny a válečníka! Věnování Mé milované babičce ze Sedlčan, protože se na Snížka    tolik těší, a protože mě její nadšení pohánělo vpřed.   Bez tebe by tahle knížka nevznikla, babi.  9 P rOlOg V eragin měl sen . Ocitl se na travnatém kopci uprostřed zubatých vrcholků hor Dragor a do tváře mu foukal studený vítr . Bylo to příjemné, protože mu z nějakého důvodu bylo horko . Bušilo mu srdce tak, až měl pocit, že mu vy­ skočí z prsou . Náhle se otočil a pochopil, proč se cítí tolik napjatý a rozrušený . Za ním stála Aranis . Ebenové vlasy jí vlály a na tváři jí svítil lás­ kyplný úsměv . Nedívala se ale na Veragina, nýbrž na hřebeny hor . „Nádhera, nemyslíš?“ Veragin se ohlédl a zalapal po dechu . Draci . Nad horami létali draci . Cítil, jak mu tuhne celé tělo . Málem zapomněl, jak jsou draci obrovití, děsiví a obdivuhodní zároveň . Málem zapomněl, jaký re­ spekt vzbuzuje jejich přítomnost . Nemohl od nich odtrhnout zrak . „To je Braliad,“ pravila Aranis a Veragin dobře věděl, že myslí černého draka . Ostatní čtyři byli světlejší . „Vzpomínáš, Veragine, jak nám pomohl zachránit království?“ „Samozřejmě .“ Aranis se opět usmála . Najednou měl pocit, jako by se vrátil do doby, kdy ji viděl poprvé . Všechny vzpomínky byly tak živé . Cítil 10 chlad té noci, kdy byl na útěku z vězení hradu Santiel a náhodou zaslechl rozhovor krále Leodhena s čarodějem Orlinem . Tak se do­ zvěděl o elfské výpravě, která právě mířila ke břehům Liland garie, aby elfská princezna Aranis, jíž se říkalo Královna země, pomohla najít ztraceného posvátného jednorožce . Veragin se také dozvěděl, jak velké nebezpečí Lilandgarii hrozí . Dobro posvátných jednorožců udržovalo Lilandgarii v bezpečí před zlem, ale tím, že se jeden z nich oddělil od svého stáda, byl dán prostor zlu . Toho okamžitě využil černý čaroděj Valgar a ote­ vřel bránu temnot . Svět měl padnout do područí temnoty, ale elf­ ská výprava byla připravená všemu zabránit . Tehdy se Veragin rozhodl, že se k nim přidá . Chtěl začít nový život a toužil odčinit svou minulost . Přede všemi skrýval své ta­ jemství . Byl Mordat, jeden z ohnivých tvorů, nejstrašlivější netvor, který se skrýval ve stínech . Veragina jeho temné já neustále po­ koušelo, ale on odolával . Pomáhal mu v tom jeho nejlepší kamarád Snížek . Snížek je kočkoroh, vlastně taková kočka s rohem, který by měl mít kouzelnou moc . Jenže Snížka to nikdy nezajímalo, je­ ho zajímalo hlavně jídlo . Podstatné ale bylo, že Snížek ve Veragi­ na vždycky věřil a nikdy to s ním nevzdal, ani když Veragin sešel z cesty a se svým bratrem plenil zemi a zabíjel . Z elfské výpravy tehdy zůstali jen tři, protože je hned po příjez­ du přepadli netvoři zvaní kirlopové . Přežila princezna Aranis a je­ jí strážci Eleas a Lavril . Veragin se do Aranis na první pohled za­ miloval . Uchvátila ho její jemná duše a laskavá povaha . Nakonec se k nim přidal ještě princ Falien, následník leondského trůnu, a společenství bylo kompletní . Výprava za ztraceným jednorožcem byla dlouhá a nebezpečná . Ačkoli při cestě získali dalšího člena, kentaura Temase, byl nepří­ tel i tak příliš silný . 11 Veragin vzpomínal, jaké nástrahy jim čaroděj Valgar stavěl do cesty . Vyslal proti nim pekelné dargwlky, armádu kirlopů, ale pře­ devším Maxarela, svou pravou ruku . I když se Veraginovi dlouho dařilo před přáteli skrývat pravdu, nakonec vyšlo najevo, že Maxa­ rel je jeho bratr, další a poslední Mordat . Jednorožce se jim i přes všechny nesnáze najít podařilo a Aranis se s ním spojila, takže u nich došlo k hlubokému propojení mysli i duše, a dobro se tak ocitlo krůček před zlem . Ta nejtěžší cesta je ale teprve čekala . Dostat jednorožce zpátky k jeho druhům do ze­ mě Etelwen . Právě tehdy království potřebovalo pomoc ve válce s kirlopy, a proto se Aranis rozhodla požádat draky, aby zasáhli . Přicházela však ta největší zkouška . Aranis cítila, že se její shle­ dání s Valgarem blíží a že se mu nakonec bude muset postavit sa­ ma . Při cestě do Etelwenu utrpěli velkou ztrátu, když Maxarel zabil kentaura Temase, a nakonec došlo i na poslední boj, kdy Maxarela zabila Lavril . Tehdy se Snížek dokázal pro záchranu přítele promě­ nit ve vyšší vývojovou formu . To znamenalo, že se změnil ve velikou šelmu s ostrými drápy a zuby . Jednorožec se vrátil ke svým druhům a Aranis se díky spojení se všemi ostatními jednorožci a hlavně díky spojení s velkým Bí­ lým lvem stala silnější . Velký Bílý lev byl ochráncem jednorožců, a pokud existovala rovnováha mezi dobrem a zlem, velký Bílý lev byl schopný kontrolovat zlo v celé zemi . Veragin se vytrhl ze vzpomínek a podíval se na Aranis . Tenkrát Valgara porazila . Byla mnohem silnější, než se zdálo, především svojí vnitřní silou . Zachránila svět před temnotou . A potom... po­ tom Veragina navždy opustila . Svět kolem se náhle zamihotal a pak, zničehonic, stáli oba na písečném pobřeží . Břehy tu omývaly vysoké, zpěněné vlny, jejichž 12 hukot přehlušil všechny ostatní zvuky . Mezi mraky se prodralo slunce a osvítilo Aranisinu tvář . Veragina bodlo u srdce . Tohle už jednou zažil . Nechce to prožít znovu . Tady ho opustí . Tady mu řekne sbohem a vrátí se zpět do své země za oceánem, do země Všehovzniku, a už se nikdy nevrátí . Musí se probudit . Hned . A tak se probudil . Ležel v posteli a zíral do stropu . Byl ve své komnatě na Nimiliedu, sídle čaroděje Orlina . Na druhé straně místnosti se na pohovce zavrtěl Snížek a ze spánku spokojeně za­ mlaskal . Veragin zavřel oči . 13 1 Z rada Z růda, která vystoupila z portálu, se ostražitě rozhlédla . Za ­ větřila a nasála květinami provoněný vzduch noční krá­ lovské zahrady . Hned se ale zašklebila, protože se jí z té vůně udělalo zle . Země Všehovzniku pro ni byla přespříliš čistá . V prackách svírala kyj a nedůvěřivě pročesávala očima stíny ovocných stromů . Z portálu vyskočila další zrůda a vrazila té první do zad . Obě si začaly nadávat ve své ohavné řeči, ale to už se z por­ tálu vynořovaly další a další . Všechny byly mohutné a svalnaté, z holé lebky jim svítily dvě malé oči a při každém slově se jim v tla­ mě mihl rozeklaný jazyk . Paže měly stejně silné, jako byly jejich kyje, a podél předloktí jim vyrůstaly děsivé bodce . Celému oškli­ vému zjevu dominoval ještěří ocas . Vtom se v zahradě objevila stráž . Strážný elf nejdřív zaváhal, ja­ ko by ho šálil zrak, pak rychle sáhl pro roh u opasku . To už se k ně­ mu ale přihnaly zrůdy, jedna švihla ocasem a elf odletěl jak hadro­ vý panák dřív, než stačil zatroubit na poplach . A přece se ozval pronikavý zvuk, při němž všichni útočníci nadskočili . Byl to však jenom páv, který seděl vzadu na kamenné zídce a vůbec se mu nelíbilo, jak ti hromotluci ničí květinové zá­ hony . 14 15 Velitel se nad ptákem posměšně ušklíbl a přikázal posun vpřed . Banda se vydala k paláci . Aranis probudil děsivý výjev, který se jí vkradl do snu . Prudce se posadila s bušícím srdcem . V hlavě jí ještě dozníval vzkaz zahrad­ ního páva, který jí poslal obraz toho, co právě spatřil . Když vstala a spěchala k balkonu, na zádech ji zastudil pot . Není možné, aby byl portál otevřený, to prostě není možné . Moc nad ním má pouze ona a její Nejvyšší elfové, a ti by nikdy... Když pohlédla z balkonu dolů, úlekem se jí málem zastavilo srd­ ce . Na nádvoří zuřil boj . Nikdo nestačil zatroubit na poplach, pro­ tože hlídka byla zaskočena, a nestvůry měly navrch . Do komnaty vpadl Yrasil, Aranisin rádce . „Královno!“ Aranis k němu vyběhla: „Všechno jsem viděla!“ „Dostali se do paláce, Vaše Spanilosti, určitě chtějí v ás!“ Aranis si natáhla stříbrný župan a vyběhla na chodbu . „Tak a přijdou .“ Yrasil se jí držel v patách . Jako obvykle se nehnul bez svého po­ divného kocoura, který mu te seděl na ramenou . „Má paní! Ne­ měla byste tam chodit! Musíte zůstat v bezpečí!“ „Ochráním svůj domov!“ „Vaše Spanilosti, vždy ani nevíme, co jsou ty stvůry zač, jak jsou nebezpečné...“ Ale Aranis ho neposlouchala . V hlavě jí pořád dokola vířila myšlenka, že se někde stala obrovská chyba . Na portálu pracova­ la s Nejvyššími elfy celé měsíce, práci dokončili teprve před pár dny, a už je otevřený? Něco je tu špatně, někdo ho musel aktivo­ vat . Zamrazilo ji, když si uvědomila, že ji některý z jejích blízkých zradil . 16 Konečně se rozezněl poplach . Někdo zadul na Velký roh . Ara­ nis narazila na stráže, které se kolem ní okamžitě semkly a poku­ sily se ji odvést do bezpečí . Zakázala jim to . Poslala je na pomoc vojákům venku . Vtom někdo zaječel . Na konci chodby se vynořila elfka, oči vy­ třeštěné hrůzou . Prchala před útočníkem, který jí byl v patách . Netvor držel nad hlavou kyj a každý dopad jeho tlapy připomínal úder kamene . Aranis vyběhla elfce na pomoc a použila svou moc . Zelené svět­ lo netvora smetlo a prásklo jím o ze . Aranis vyrazila k nádvoří . V hlavní chodbě uviděla Lavril . Elf­ ka byla v noční košili, ale přes boky si stihla připnout opasek s me­ čem, přes záda si hodila toulec a v rukou držela luk . „Aranis! Vra se do komnaty!“ „Potřebujete mě!“ „Už jsme poslali pro Nejvyšší, budou tady co nevidět, tak se vra!“ Ale Aranis se kolem ní prosmýkla a vyběhla ven . Ten pohled jí vzal dech . Už dlouho neviděla krev, až moc si zvykla na klid a har­ monii . Když te spatřila své muže umírat, rvalo jí to srdce . Ty stvůry byly nemilosrdné a velice silné . A zdálo se, že stále přibývají další . Rojily se ze zahrady, kde byl portál . Aranis se zaměřila na tři, které byly nejblíž . Znovu povolala svou moc . Jakmile ucítila spojení se zemí, zabrněla ji bosá cho­ didla . Vteřinu nato zemí prorazily tlusté šlahouny . Zaútočily na vetřelce, omotaly se kolem nich jako hadi a škrtily je, dokud ne­ padli . Další šlahouny vystřelovaly po celém nádvoří . Zrůdy se brá­ nily, mlátily do nich kyji a sekaly noži . Aranis zavřela oči a propojila s Matkou zemí celé své vědomí . Čerpala z její síly, až se půda kolem ní začala třást, a Aranis v dla­ ních hromadila energii . Nechala ji, a srazí její nepřátele k zemi . 17 Vtom blízko ní něco zachrčelo . Otočila se . Lavril jednu z těch stvůr skolila šípem přímo do týla . Stačilo málo a netvor by byl Aranis zabil . Ze zahrady přiběhli další vetřelci . Aranis začínala panikařit, ale z paláce dorazil Eleas a dalších pět elfů . Byli to Nejvyšší z řad krá­ lovny . Všichni včetně Elease použili svou kouzelnou sílu, aby se zrůdám postavili . „Královno!“ Aranis se ohlédla po známém hlase . Její rádce Yrasil se schová­ val u brány do zahrady a mával na ni . „Yrasile...“ „Musíme ten portál zavřít, Vaše Spanilosti!“ Měl pravdu . Společně utíkali zahradou ke zlatomodrému světlu, které z portálu tryskalo . Zatím se žádný další netvor nevynořil . „Dobrá,“ vydechla Aranis a snažila se ignorovat třas po celém těle . Stála před portálem a lapala po dechu . Na kůži cítila jeho chladivou energii . Vzpomínala na magické formule, které měly portál uzavřít . Na ramena jí najednou skočil ten divný kocour . Dívala se mu přímo do očí, které se smály . Jako by v nich spatřila něco zlého . „A máme tě!“ promluvil . Aranis ho ze sebe rychle shodila . „Jak to, že mluvíš?“ Yrasil ji chytil zezadu a ke krku jí přitiskl dýku . „Je to čarovný kocour,“ zašeptal jí do ucha . Aranisino srdce bušilo jako šílené . „To ty...“ „Jestli něco zkusíš, podříznu tě .“ „Ale...“ „Určitě chceš říct: Ach, Yrasile! Jak jen jsi mohl! Tolik jsem ti vě­ řila!“ zapitvořil se a pak se rozchechtal . „Hloupoučká královno!“ „Řekni mi proč?“ 18 „Proč? Protože chci tvoje místo! Chci tvůj trůn, chci tvou moc!“ „Lavril mě varovala... Nikdy ti nevěřila . Všichni z Nejvyšších mě varovali .“ „Vidíš, měla jsi je poslechnout . Ale já jsem věděl, že to neuděláš . Jsi už prostě taková – tak dobrá . Vidíš dobro všude a ve všem a to tě nakonec bude stát život .“ „Myslíš si, že když mě zavražd íš, staneš se vládcem?!“ „Ano, a nejen díky tomu . Zamořím tvou krásnou zemi krví a násilím . Moji přátelé se o to postarají . To jsou ti krasavci, kterým jsem otevřel portál . Žijí v jedné nehostinné zemi za Nekonečným mořem . Moc se jim tam nelíbí, chtěli by obsadit něco... živějšího . Chápej, jejich přirozeností je drancovat a zabíjet .“ „Ale já ti svou říši nikdy nedám!“ Ze země vystřelil šlahoun, omotal se Yrasilovi kolem nohy a strh­ nul ho dolů . Yrasil ho však hbitě přesekl dýkou, vyskočil a chtěl se na Aranis znovu vrhnout, jenže ta už hromadila svou moc . Yrasil poznal, že nemá šanci, zvláš když se k nim blížily hlasy dalších elfů . Nejspíš vetřelce z portálu porazili . „Vzdej se mi!“ vykřikla Aranis . Jenže Yrasil se otočil a společně se svým kocourem proskočil portálem . Na místo dorazili Nejvyšší . Všichni vypadali zmateně, když vi­ děli zoufalou královnu zírat do portálu . „Co se stalo?“ zeptal se jemně Eleas, který Aranis stiskl rameno . „To Yrasil . Zradil mě .“ Nikdo nic neřekl . Všichni mlčeli . „Vrhl se do portálu .“ Aranis se podívala Eleasovi do očí . Pocho­ pil její zoufalství . „Portál reaguje na naše myšlenky, pošle tě na místo, na které myslíš,“ řekl . „Yrasil mohl jít kamkoli .“ 19 2 N ávštěva u krále L ilandgarie se zdála být pořád stejná . Snížek ji tak alespoň vnímal . Veragin by ale řekl něco jiného – zmizelo přece zlo! Jenže Snížkovi se stejně v noci občas zdálo o chlupa­ tých obludách, vlkodlacích a velkých, krvežíznivých psech! Jak jen se to jmenovali... No jo, dargwlci! Veragin ale tvrdil, že většina temných tvorů se stáhla do ústra­ ní . To ovšem neznamenalo, že byli pryč, namítal Snížek . Schová­ vali se a vyčkávali na vhodnou příležitost, kdy po Snížkovi skočit . Věděli totiž, že představuje velkou hrozbu . Byl přece hrdina a pří­ šery se před ním třásly! Sice si to ještě neověřil, ale byl o tom pře­ svědčený . Když jeden zachrání svět, musí to přece něco znamenat, no ne? Přemístili se do prosluněné chodby Santielu, hradu Leondského království . Veragin te nosil na krku stejný magický přívěsek, jaký měl čaroděj Orlin . Když byl te jeho učedníkem... Mohl se z Ni­ miliedu přemístit kamkoli v Lilandgarii, ale z vybraného místa pak pouze zpátky do čarodějova sídla . I Santiel byl pořád stejný . Skvostný, třpytivý a nádherný . Ve velkých oknech byly spousty květin a sluneční záře tančila po podlaze . Tohle byla hlavní věž Eleanor, kde měl král Falien své 20 komnaty . Dnes pozval své dávné přátele na královský oběd . Když to včerejšího dne Veragin Snížkovi oznámil, kočkoroh nemohl ani dospat! Královský oběd! Kuřátka a rybičky a kachničky a kro­ cánci! Všechno dozlatova upečené a jen a jen pro Snížka! Veragin si cosi zabručel pod nos . Stáhl si dlouhý šedý pláš z ra­ men, zmuchlal ho a nacpal do brašny . „Proč mě Orlin nutí tuhle příšernou věc nosit?“ hudroval . „Vypadám v tom jako nějakej...“ „Trouba?“ dořekl za něj vesele Snížek . Veragin po něm šlehl po­ puzeným pohledem . „Nudím se, Sněhu,“ postěžoval si a svěsil ramena . „Tohle je po dlouhý době poprvé, co jsme vypadli z tý velký, nudný pevnosti .“ „Ale jsi te přece Orlinův učeň a jeho nástupce! Musíš se toho spoustu naučit, kamaráde,“ recitoval Snížek důležitě . Veragin se zamračil . „Od kdy je z tebe takov ý mudrc?“ „Od tý doby, co jsem hrdina,“ odpověděl Snížek a hrdě vystrčil bradu . Veraginovi zacukaly koutky . „Jasně,“ vyhrnul si rukávy černé košile . „Vždycky jsem žasl nad tím, jak snadno se ti daří žít ve snu . To za bílýho dne dokáže málokdo .“ Snížek se naježil: „Já jsem hrdina!“ „To víš, že jo, Sněhu . A já jsem lesní víla .“ „Zachránil jsem svět, pamatuješ?“ „Vlastně ... ani ne .“ Snížek už začínal být vážně naštvaný . „Dovedl jsem toho jedno­ rohýho pakoně k těm dalším jednorohým a porazil Maxarela!“ „Ty?“ pozvedl Veragin obočí . „Já si to pamatuju trochu jinak . Maxarela zabila Lavril a jednorožce zachránila Aranis...“ Zarazil se a zmlknul . Snížek se kousl do jazyka . A je to tady zase . Zakáza­ né téma . Jméno Aranis bylo tabu už asi tři roky . Jakmile se o ní 21 někdo jen zmínil, Veragin měl hned po náladě . Snížkovi už to při­ padalo směšné, byla to přece jenom holka! Veragin z toho nadě­ lá... Jednou mu to dokonce řekl a Veragin ho potom vykopl z po­ koje a týden na něj nepromluvil . Že prý Snížek nemá sebemenší představu, jaké to je a co pro sebe vzájemně znamenali . V tom měl Veragin pravdu – o něčem takovém Snížek vážně představu neměl a ani po tom netoužil . „Tak už přestaň bejt taková citlivka,“ zahučel . „Sklapni, Sněhu,“ procedil Veragin skrz zaaté zuby . „No jo, vždy už mlčím . Jdeme na ten oběd?“ „Musíme do patra,“ zamumlal Veragin a zamířil ke schodišti . Snížek si nešastně povzdechl . „A tos nás nemohl přenýst přímo tam?!“ „Nějak jsem to neodhadl . A nestěžuj si pořád, potřebuješ pohyb . Celý dny neděláš nic jinýho, než se válíš a naříkáš, na kterej bok se máš převalit!“ „No a? Aspoň se nenudím a nejsem věčně mrzutej jako ty!“ „Já nejsem mrzutej, jenom...“ Veragin se poškrábal ve vlasech a pak pokrčil rameny . „Znáš mě, Sněhu, já potřebuju k životu víc prostoru, volnosti, vzrušení... Nejsem stavěnej na to, abych věčně poslouchal něčí příkazy a poučování .“ Vyběhl schody, zastavil se nahoře a dal ruce v bok . „Tak pohni! Víš, že vypadáš jako malej mamut? Budu ti říkat Sněhomamut!“ Snížek šplhal do schodů s jazykem vyplazeným a sotva popadal dech: „To­a­tě­ani­nenapadne!“ Veragin zkřížil paže a naklonil hlavu na stranu . „A víš, že mi připadáš každým dnem tlustší? Asi řeknu Falienovi, že držíš dietu a stačí ti jenom mlíko .“ Snížek překonal poslední schod a rozplácl se Veraginovi u no­ hou . „Jsi mrtvej, jen co budu moct zase dejchat!“ 22 Veragin se zachechtal, popadl Snížka pod paži a vyrazil k velké síni, kde se měla konat hostina . Před dvoukřídlými dveřmi hlídali dva strážní a okamžitě Veragina poznali . Vzdali mu úctu, jeden z nich ho ohlásil králi a pak už je pustili dál . Slunce zalévalo celou komnatu . Snížek stačil sotva zahlédnout dlouhý stůl uprostřed sálu, protože se k nim hned přihnala Nelil a za­ kryla mu výhled . No co, stejně už tady byl nesčetněkrát, jenom ho zajímalo, jestli už je stůl prostřený . Aby mu třeba nevychladlo kuřátko . „Veragine!“ zvolala Nelil tak nadšeně, jako by ho neviděla roky, natáhla se na špičky a vlepila mu pusu na obě tváře . Veragin se jen smířlivě usmíval . Čelil útokům Falienovy sestry dobré tři roky, tak­ že už si zvykl . Přesto nepřestával doufat, že se brzy objeví nějaký nápadník, za kterého se provdá, a Veragin bude mít konečně klid . „A kdopak je tohle?“ zašvitořila Nelil předstíraným dětským hláskem, sklonila se k Snížkovi a zatahala ho za chlupaté tváře . „Tohle je náš roztomiloučký Snížeček!“ Kočkoroh zaúpěl a protočil oči . Tahle holka byla to nejotravněj­ ší stvoření, které za svůj život potkal! „Tady,“ Veragin jí ho strčil do náruče . „Je jenom tvůj .“ „Hej!“ pištěl Snížek . „To je zrada!“ „Faliene,“ Veragin vyšel vstříc svému starému příteli . Král se zvedl ze svého trůnu, objal Veragina a poplácal ho po zádech . Až na delší vlasy, hustší vousy a nějakou tu drobnou vrásku na čele se Falien nezměnil . Ale Veragin věděl, že se změnil uvnitř . Kralová­ ní, vládnutí a zodpovědnost ho proměnily ve vlídnějšího, moudřej­ šího a obdivuhodnějšího muže . „Rád tě zase vidím, příteli . Orlin s tebou nepřišel?“ „Má moc práce . Vlastně ani nevím s čím . On pořád pracuje,“ Veragin se zašklebil, zatímco Falien se culil . Po jeho boku stanula královna Kassandra a Veragin se sklonil, aby jí políbil ruku . 23 „Má paní,“ pronesl s úctou . Kassandra byla nádherná žena a sil­ ná i laskavá panovnice . Každý muž mohl králi závidět . „Prosím, posate se,“ pokynul Falien ke stolu . Snížek se snažil dostat z princezniných spárů, ale poznal, že je to zbytečné . Proto zůstal ochable viset v jejím náručí . Nelil se s ním posadila na jed­ nu z vyřezávaných židlí a přitom vytáhla velkou růžovou mašli . Snížek zaúpěl . „Jenom to ne!“ „Ale no tak, budeš krásná kočička .“ „Já nejsem kočka, u všech rohů!“ ječel . „Kolikrát ti to budu muset opakovat?!“ „Sněhu!“ okřikl ho Veragin . „Zklidni se, nebo tě vyhodím z okna .“ „Cože? Ona mě mučí, a já se mám zklidnit?!“ „Psst,“ šeptla Nelil, luskla prsty a služebná přispěchala s velkým zlatým hřebenem . Snížek šel málem do mdlob . „Hostina začne za malou chvilku,“ říkal zrovna Falien a pustil se s Veraginem a Kassandrou do hovoru na téma Tak jak se ti po­ řád daří? Snížek mezitím trpěl a po deseti minutách, když jídlo ještě pořád nebylo na stole, už to nemohl vydržet . Na ocase měl velkou mašli a te mu princezna začala zaplétat copánky . To už bylo moc . Kuřátka nekuřátka, nenechá ze sebe dělat kočku! Vyškubl se Nelil z náručí, skočil pod stůl a pelášil ke dveřím, které naštěstí zůstaly pootevřené . Jen taktak se prosmýkl úzkou škvírou, proběhl strážím pod nohama a pádil ke schodišti . Veragi­ nova volání si nevšímal . Ven ho pustila nějaká služebná . Přitom jí poručil, aby mu sun­ dala tu příšernou mašli . Toulal se městem, v břiše mu kručelo a v duchu nadával . Možná to měl přece jen vydržet a počkat si na 24 Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist