načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Poselství jednorožců – Snížkova dobrodružství - Michaela Burdová

  > > > > Poselství jednorožců – Snížkova dobrodružství  

Elektronická kniha: Poselství jednorožců – Snížkova dobrodružství
Autor:

Volné pokračování trilogie Poselství jednorožců.Snížek je kočkoroh. Spokojeně si žije u Veragina, u kterého má zajištěn neomezený přísun jídla a spát může, kdykoli se mu zachce. ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  111
+
-
Doporučená cena:  119 Kč
7%
naše sleva
3,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 164
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-2970-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Volné pokračování trilogie Poselství jednorožců.

Snížek je kočkoroh. Spokojeně si žije u Veragina, u kterého má zajištěn neomezený přísun jídla a spát může, kdykoli se mu zachce. Se vším je ale konec, když se nechá vlákat do pasti a probudí se zavřený v kleci. Drkotající vůz a nerudný trpaslík ho vezou neznámo kam.

Když Veragin zjistí, že Snížek zmizel, vydává se ho hledat. Během cesty pozoruje, že se v zemi dějí zvláštní věci. Všude mizí kočkorohové a povídá se, že si na nich ve svých hodovních síních pochutnávají trpaslíci. Jenže trpaslíci nikdy neopustili své Měsíční hory. Tak proč právě teď a proč zrovna kočkorozi?

Zdá se, že se objevilo zlo, které nepochází z této země. Aby ho Veragin zastavil, musí obnovit dávné přátelství s elfy a otevřít tak staré rány a vzpomínky, které měly zůstat zapomenuty.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Poselství jednorožců
Snížkova dobrodružství
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.fragment.cz
www.albatrosmedia.cz
Michaela Burdová
Poselství jednorožců – Snížkova dobrodružství – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.





Michaela Burdová





O bsah
Prolog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
1 Zrada . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
2 Návštěva u krále . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
3 Únosci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
4 Strašlivý muž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
5 Zrádná medovina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48
6 Stromy vrčí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
7 Na stopě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68
8 Když se objeví pochybnosti . . . . . . . . . . . . . 72
9 Minulost a přítomnost . . . . . . . . . . . . . . . . 76
10 Sestry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87
11 Hrdina v tobě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97
12 Kdo je nepřítel? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105
13 Věřit v dobro . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120
14 V Měsíčních horách . . . . . . . . . . . . . . . . . 131
15 Odvaha v srdci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .138
16 Stačí se rozhodnout . . . . . . . . . . . . . . . . . 146
17 Návrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153
Epilog . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .158
Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163





V tomto světě neřádů
Vezmi život do drápů!
Na myši se vykašli,
U ženeš si mrtvici
Místo toho spolkni rybku s úsměvem na líci!
A když přijde nebezpečí?
Rychle vezmi do zaječích!
Takové jsou rady bojovníka,
Chrabrého Snížka – hrdiny a válečníka!










Věnování
Mé milované babičce ze Sedlčan, protože se na Snížka   
tolik těší, a protože mě její nadšení pohánělo vpřed.  
Bez tebe by tahle knížka nevznikla, babi. 










9
P rOlOg
V
eragin měl sen . Ocitl se na travnatém kopci uprostřed
zubatých vrcholků hor Dragor a do tváře mu foukal
studený vítr . Bylo to příjemné, protože mu z nějakého
důvodu bylo horko . Bušilo mu srdce tak, až měl pocit, že mu vy­
skočí z prsou . Náhle se otočil a pochopil, proč se cítí tolik napjatý
a rozrušený .
Za ním stála Aranis . Ebenové vlasy jí vlály a na tváři jí svítil lás­
kyplný úsměv . Nedívala se ale na Veragina, nýbrž na hřebeny hor .
„Nádhera, nemyslíš?“
Veragin se ohlédl a zalapal po dechu . Draci . Nad horami létali
draci .
Cítil, jak mu tuhne celé tělo . Málem zapomněl, jak jsou draci
obrovití, děsiví a obdivuhodní zároveň . Málem zapomněl, jaký re­
spekt vzbuzuje jejich přítomnost . Nemohl od nich odtrhnout zrak .
„To je Braliad,“ pravila Aranis a Veragin dobře věděl, že myslí
černého draka . Ostatní čtyři byli světlejší .
„Vzpomínáš, Veragine, jak nám pomohl zachránit království?“
„Samozřejmě .“
Aranis se opět usmála . Najednou měl pocit, jako by se vrátil do
doby, kdy ji viděl poprvé . Všechny vzpomínky byly tak živé . Cítil





10
chlad té noci, kdy byl na útěku z vězení hradu Santiel a náhodou
zaslechl rozhovor krále Leodhena s čarodějem Orlinem . Tak se do­
zvěděl o elfské výpravě, která právě mířila ke břehům Liland garie,
aby elfská princezna Aranis, jíž se říkalo Královna země, pomohla
najít ztraceného posvátného jednorožce .
Veragin se také dozvěděl, jak velké nebezpečí Lilandgarii hrozí .
Dobro posvátných jednorožců udržovalo Lilandgarii v bezpečí
před zlem, ale tím, že se jeden z nich oddělil od svého stáda, byl
dán prostor zlu . Toho okamžitě využil černý čaroděj Valgar a ote­
vřel bránu temnot . Svět měl padnout do područí temnoty, ale elf­
ská výprava byla připravená všemu zabránit .
Tehdy se Veragin rozhodl, že se k nim přidá . Chtěl začít nový
život a toužil odčinit svou minulost . Přede všemi skrýval své ta­
jemství . Byl Mordat, jeden z ohnivých tvorů, nejstrašlivější netvor,
který se skrýval ve stínech . Veragina jeho temné já neustále po­
koušelo, ale on odolával . Pomáhal mu v tom jeho nejlepší kamarád
Snížek . Snížek je kočkoroh, vlastně taková kočka s rohem, který
by měl mít kouzelnou moc . Jenže Snížka to nikdy nezajímalo, je­
ho zajímalo hlavně jídlo . Podstatné ale bylo, že Snížek ve Veragi­
na vždycky věřil a nikdy to s ním nevzdal, ani když Veragin sešel
z cesty a se svým bratrem plenil zemi a zabíjel .
Z elfské výpravy tehdy zůstali jen tři, protože je hned po příjez­
du přepadli netvoři zvaní kirlopové . Přežila princezna Aranis a je­
jí strážci Eleas a Lavril . Veragin se do Aranis na první pohled za­
miloval . Uchvátila ho její jemná duše a laskavá povaha . Nakonec
se k nim přidal ještě princ Falien, následník leondského trůnu,
a společenství bylo kompletní .
Výprava za ztraceným jednorožcem byla dlouhá a nebezpečná .
Ačkoli při cestě získali dalšího člena, kentaura Temase, byl nepří­
tel i tak příliš silný .





11
Veragin vzpomínal, jaké nástrahy jim čaroděj Valgar stavěl do
cesty . Vyslal proti nim pekelné dargwlky, armádu kirlopů, ale pře­
devším Maxarela, svou pravou ruku . I když se Veraginovi dlouho
dařilo před přáteli skrývat pravdu, nakonec vyšlo najevo, že Maxa­
rel je jeho bratr, další a poslední Mordat .
Jednorožce se jim i přes všechny nesnáze najít podařilo a Aranis
se s ním spojila, takže u nich došlo k hlubokému propojení mysli
i duše, a dobro se tak ocitlo krůček před zlem . Ta nejtěžší cesta je
ale teprve čekala . Dostat jednorožce zpátky k jeho druhům do ze­
mě Etelwen .
Právě tehdy království potřebovalo pomoc ve válce s kirlopy,
a proto se Aranis rozhodla požádat draky, aby zasáhli .
Přicházela však ta největší zkouška . Aranis cítila, že se její shle­
dání s Valgarem blíží a že se mu nakonec bude muset postavit sa­
ma . Při cestě do Etelwenu utrpěli velkou ztrátu, když Maxarel zabil
kentaura Temase, a nakonec došlo i na poslední boj, kdy Maxarela
zabila Lavril . Tehdy se Snížek dokázal pro záchranu přítele promě­
nit ve vyšší vývojovou formu . To znamenalo, že se změnil ve velikou
šelmu s ostrými drápy a zuby .
Jednorožec se vrátil ke svým druhům a Aranis se díky spojení
se všemi ostatními jednorožci a hlavně díky spojení s velkým Bí­
lým lvem stala silnější . Velký Bílý lev byl ochráncem jednorožců,
a pokud existovala rovnováha mezi dobrem a zlem, velký Bílý lev
byl schopný kontrolovat zlo v celé zemi .
Veragin se vytrhl ze vzpomínek a podíval se na Aranis . Tenkrát
Valgara porazila . Byla mnohem silnější, než se zdálo, především
svojí vnitřní silou . Zachránila svět před temnotou . A potom... po­
tom Veragina navždy opustila .
Svět kolem se náhle zamihotal a pak, zničehonic, stáli oba na
písečném pobřeží . Břehy tu omývaly vysoké, zpěněné vlny, jejichž





12
hukot přehlušil všechny ostatní zvuky . Mezi mraky se prodralo
slunce a osvítilo Aranisinu tvář . Veragina bodlo u srdce . Tohle už
jednou zažil . Nechce to prožít znovu .
Tady ho opustí . Tady mu řekne sbohem a vrátí se zpět do své
země za oceánem, do země Všehovzniku, a už se nikdy nevrátí .
Musí se probudit . Hned .
A tak se probudil . Ležel v posteli a zíral do stropu . Byl ve své
komnatě na Nimiliedu, sídle čaroděje Orlina . Na druhé straně
místnosti se na pohovce zavrtěl Snížek a ze spánku spokojeně za­
mlaskal . Veragin zavřel oči .





13
1
Z rada
Z
růda, která vystoupila z portálu, se ostražitě rozhlédla . Za ­
větřila a nasála květinami provoněný vzduch noční krá­
lovské zahrady . Hned se ale zašklebila, protože se jí z té
vůně udělalo zle . Země Všehovzniku pro ni byla přespříliš čistá .
V prackách svírala kyj a nedůvěřivě pročesávala očima stíny
ovocných stromů . Z portálu vyskočila další zrůda a vrazila té první
do zad . Obě si začaly nadávat ve své ohavné řeči, ale to už se z por­
tálu vynořovaly další a další . Všechny byly mohutné a svalnaté,
z holé lebky jim svítily dvě malé oči a při každém slově se jim v tla­
mě mihl rozeklaný jazyk . Paže měly stejně silné, jako byly jejich
kyje, a podél předloktí jim vyrůstaly děsivé bodce . Celému oškli­
vému zjevu dominoval ještěří ocas .
Vtom se v zahradě objevila stráž . Strážný elf nejdřív zaváhal, ja­
ko by ho šálil zrak, pak rychle sáhl pro roh u opasku . To už se k ně­
mu ale přihnaly zrůdy, jedna švihla ocasem a elf odletěl jak hadro­
vý panák dřív, než stačil zatroubit na poplach .
A přece se ozval pronikavý zvuk, při němž všichni útočníci
nadskočili . Byl to však jenom páv, který seděl vzadu na kamenné
zídce a vůbec se mu nelíbilo, jak ti hromotluci ničí květinové zá­
hony .





14





15
Velitel se nad ptákem posměšně ušklíbl a přikázal posun vpřed .
Banda se vydala k paláci .
Aranis probudil děsivý výjev, který se jí vkradl do snu . Prudce se
posadila s bušícím srdcem . V hlavě jí ještě dozníval vzkaz zahrad­
ního páva, který jí poslal obraz toho, co právě spatřil . Když vstala
a spěchala k balkonu, na zádech ji zastudil pot . Není možné, aby
byl portál otevřený, to prostě není možné . Moc nad ním má pouze
ona a její Nejvyšší elfové, a ti by nikdy...
Když pohlédla z balkonu dolů, úlekem se jí málem zastavilo srd­
ce . Na nádvoří zuřil boj . Nikdo nestačil zatroubit na poplach, pro­
tože hlídka byla zaskočena, a nestvůry měly navrch .
Do komnaty vpadl Yrasil, Aranisin rádce .
„Královno!“
Aranis k němu vyběhla: „Všechno jsem viděla!“
„Dostali se do paláce, Vaše Spanilosti, určitě chtějí v ás!“
Aranis si natáhla stříbrný župan a vyběhla na chodbu .
„Tak a přijdou .“
Yrasil se jí držel v patách . Jako obvykle se nehnul bez svého po­
divného kocoura, který mu te seděl na ramenou . „Má paní! Ne­
měla byste tam chodit! Musíte zůstat v bezpečí!“
„Ochráním svůj domov!“
„Vaše Spanilosti, vždy ani nevíme, co jsou ty stvůry zač, jak
jsou nebezpečné...“
Ale Aranis ho neposlouchala . V hlavě jí pořád dokola vířila
myšlenka, že se někde stala obrovská chyba . Na portálu pracova­
la s Nejvyššími elfy celé měsíce, práci dokončili teprve před pár
dny, a už je otevřený? Něco je tu špatně, někdo ho musel aktivo­
vat . Zamrazilo ji, když si uvědomila, že ji některý z jejích blízkých
zradil .





16
Konečně se rozezněl poplach . Někdo zadul na Velký roh . Ara­
nis narazila na stráže, které se kolem ní okamžitě semkly a poku­
sily se ji odvést do bezpečí . Zakázala jim to . Poslala je na pomoc
vojákům venku .
Vtom někdo zaječel . Na konci chodby se vynořila elfka, oči vy­
třeštěné hrůzou . Prchala před útočníkem, který jí byl v patách .
Netvor držel nad hlavou kyj a každý dopad jeho tlapy připomínal
úder kamene .
Aranis vyběhla elfce na pomoc a použila svou moc . Zelené svět­
lo netvora smetlo a prásklo jím o ze .
Aranis vyrazila k nádvoří . V hlavní chodbě uviděla Lavril . Elf­
ka byla v noční košili, ale přes boky si stihla připnout opasek s me­
čem, přes záda si hodila toulec a v rukou držela luk .
„Aranis! Vra se do komnaty!“
„Potřebujete mě!“
„Už jsme poslali pro Nejvyšší, budou tady co nevidět, tak se vra!“
Ale Aranis se kolem ní prosmýkla a vyběhla ven . Ten pohled jí
vzal dech . Už dlouho neviděla krev, až moc si zvykla na klid a har­
monii . Když te spatřila své muže umírat, rvalo jí to srdce .
Ty stvůry byly nemilosrdné a velice silné . A zdálo se, že stále
přibývají další . Rojily se ze zahrady, kde byl portál .
Aranis se zaměřila na tři, které byly nejblíž . Znovu povolala
svou moc . Jakmile ucítila spojení se zemí, zabrněla ji bosá cho­
didla . Vteřinu nato zemí prorazily tlusté šlahouny . Zaútočily na
vetřelce, omotaly se kolem nich jako hadi a škrtily je, dokud ne­
padli . Další šlahouny vystřelovaly po celém nádvoří . Zrůdy se brá­
nily, mlátily do nich kyji a sekaly noži .
Aranis zavřela oči a propojila s Matkou zemí celé své vědomí .
Čerpala z její síly, až se půda kolem ní začala třást, a Aranis v dla­
ních hromadila energii . Nechala ji, a srazí její nepřátele k zemi .





17
Vtom blízko ní něco zachrčelo . Otočila se . Lavril jednu z těch
stvůr skolila šípem přímo do týla . Stačilo málo a netvor by byl
Aranis zabil .
Ze zahrady přiběhli další vetřelci . Aranis začínala panikařit, ale
z paláce dorazil Eleas a dalších pět elfů . Byli to Nejvyšší z řad krá­
lovny . Všichni včetně Elease použili svou kouzelnou sílu, aby se
zrůdám postavili .
„Královno!“
Aranis se ohlédla po známém hlase . Její rádce Yrasil se schová­
val u brány do zahrady a mával na ni .
„Yrasile...“
„Musíme ten portál zavřít, Vaše Spanilosti!“
Měl pravdu . Společně utíkali zahradou ke zlatomodrému světlu,
které z portálu tryskalo . Zatím se žádný další netvor nevynořil .
„Dobrá,“ vydechla Aranis a snažila se ignorovat třas po celém těle .
Stála před portálem a lapala po dechu . Na kůži cítila jeho chladivou
energii . Vzpomínala na magické formule, které měly portál uzavřít .
Na ramena jí najednou skočil ten divný kocour . Dívala se mu
přímo do očí, které se smály . Jako by v nich spatřila něco zlého .
„A máme tě!“ promluvil .
Aranis ho ze sebe rychle shodila . „Jak to, že mluvíš?“
Yrasil ji chytil zezadu a ke krku jí přitiskl dýku . „Je to čarovný
kocour,“ zašeptal jí do ucha .
Aranisino srdce bušilo jako šílené .
„To ty...“
„Jestli něco zkusíš, podříznu tě .“
„Ale...“
„Určitě chceš říct: Ach, Yrasile! Jak jen jsi mohl! Tolik jsem ti vě­
řila!“ zapitvořil se a pak se rozchechtal . „Hloupoučká královno!“
„Řekni mi proč?“





18
„Proč? Protože chci tvoje místo! Chci tvůj trůn, chci tvou moc!“
„Lavril mě varovala... Nikdy ti nevěřila . Všichni z Nejvyšších
mě varovali .“
„Vidíš, měla jsi je poslechnout . Ale já jsem věděl, že to neuděláš .
Jsi už prostě taková – tak dobrá . Vidíš dobro všude a ve všem a to
tě nakonec bude stát život .“
„Myslíš si, že když mě zavražd íš, staneš se vládcem?!“
„Ano, a nejen díky tomu . Zamořím tvou krásnou zemi krví
a násilím . Moji přátelé se o to postarají . To jsou ti krasavci, kterým
jsem otevřel portál . Žijí v jedné nehostinné zemi za Nekonečným
mořem . Moc se jim tam nelíbí, chtěli by obsadit něco... živějšího .
Chápej, jejich přirozeností je drancovat a zabíjet .“
„Ale já ti svou říši nikdy nedám!“
Ze země vystřelil šlahoun, omotal se Yrasilovi kolem nohy a strh­
nul ho dolů . Yrasil ho však hbitě přesekl dýkou, vyskočil a chtěl se
na Aranis znovu vrhnout, jenže ta už hromadila svou moc . Yrasil
poznal, že nemá šanci, zvláš když se k nim blížily hlasy dalších elfů .
Nejspíš vetřelce z portálu porazili .
„Vzdej se mi!“ vykřikla Aranis .
Jenže Yrasil se otočil a společně se svým kocourem proskočil
portálem .
Na místo dorazili Nejvyšší . Všichni vypadali zmateně, když vi­
děli zoufalou královnu zírat do portálu .
„Co se stalo?“ zeptal se jemně Eleas, který Aranis stiskl rameno .
„To Yrasil . Zradil mě .“
Nikdo nic neřekl . Všichni mlčeli .
„Vrhl se do portálu .“ Aranis se podívala Eleasovi do očí . Pocho­
pil její zoufalství .
„Portál reaguje na naše myšlenky, pošle tě na místo, na které
myslíš,“ řekl . „Yrasil mohl jít kamkoli .“





19
2
N ávštěva u krále
L
ilandgarie se zdála být pořád stejná . Snížek ji tak alespoň
vnímal . Veragin by ale řekl něco jiného – zmizelo přece
zlo! Jenže Snížkovi se stejně v noci občas zdálo o chlupa­
tých obludách, vlkodlacích a velkých, krvežíznivých psech! Jak jen
se to jmenovali... No jo, dargwlci!
Veragin ale tvrdil, že většina temných tvorů se stáhla do ústra­
ní . To ovšem neznamenalo, že byli pryč, namítal Snížek . Schová­
vali se a vyčkávali na vhodnou příležitost, kdy po Snížkovi skočit .
Věděli totiž, že představuje velkou hrozbu . Byl přece hrdina a pří­
šery se před ním třásly! Sice si to ještě neověřil, ale byl o tom pře­
svědčený . Když jeden zachrání svět, musí to přece něco znamenat,
no ne?
Přemístili se do prosluněné chodby Santielu, hradu Leondského
království . Veragin te nosil na krku stejný magický přívěsek, jaký
měl čaroděj Orlin . Když byl te jeho učedníkem... Mohl se z Ni­
miliedu přemístit kamkoli v Lilandgarii, ale z vybraného místa pak
pouze zpátky do čarodějova sídla .
I Santiel byl pořád stejný . Skvostný, třpytivý a nádherný . Ve
velkých oknech byly spousty květin a sluneční záře tančila po
podlaze . Tohle byla hlavní věž Eleanor, kde měl král Falien své





20
komnaty . Dnes pozval své dávné přátele na královský oběd . Když
to včerejšího dne Veragin Snížkovi oznámil, kočkoroh nemohl
ani dospat! Královský oběd! Kuřátka a rybičky a kachničky a kro­
cánci! Všechno dozlatova upečené a jen a jen pro Snížka!
Veragin si cosi zabručel pod nos . Stáhl si dlouhý šedý pláš z ra­
men, zmuchlal ho a nacpal do brašny . „Proč mě Orlin nutí tuhle
příšernou věc nosit?“ hudroval . „Vypadám v tom jako nějakej...“
„Trouba?“ dořekl za něj vesele Snížek . Veragin po něm šlehl po­
puzeným pohledem .
„Nudím se, Sněhu,“ postěžoval si a svěsil ramena . „Tohle je po
dlouhý době poprvé, co jsme vypadli z tý velký, nudný pevnosti .“
„Ale jsi te přece Orlinův učeň a jeho nástupce! Musíš se toho
spoustu naučit, kamaráde,“ recitoval Snížek důležitě . Veragin se
zamračil .
„Od kdy je z tebe takov ý mudrc?“
„Od tý doby, co jsem hrdina,“ odpověděl Snížek a hrdě vystrčil
bradu . Veraginovi zacukaly koutky .
„Jasně,“ vyhrnul si rukávy černé košile . „Vždycky jsem žasl nad
tím, jak snadno se ti daří žít ve snu . To za bílýho dne dokáže
málokdo .“
Snížek se naježil: „Já jsem hrdina!“
„To víš, že jo, Sněhu . A já jsem lesní víla .“
„Zachránil jsem svět, pamatuješ?“
„Vlastně ... ani ne .“
Snížek už začínal být vážně naštvaný . „Dovedl jsem toho jedno­
rohýho pakoně k těm dalším jednorohým a porazil Maxarela!“
„Ty?“ pozvedl Veragin obočí . „Já si to pamatuju trochu jinak .
Maxarela zabila Lavril a jednorožce zachránila Aranis...“ Zarazil
se a zmlknul . Snížek se kousl do jazyka . A je to tady zase . Zakáza­
né téma . Jméno Aranis bylo tabu už asi tři roky . Jakmile se o ní





21
někdo jen zmínil, Veragin měl hned po náladě . Snížkovi už to při­
padalo směšné, byla to přece jenom holka! Veragin z toho nadě­
lá... Jednou mu to dokonce řekl a Veragin ho potom vykopl z po­
koje a týden na něj nepromluvil . Že prý Snížek nemá sebemenší
představu, jaké to je a co pro sebe vzájemně znamenali . V tom měl
Veragin pravdu – o něčem takovém Snížek vážně představu neměl
a ani po tom netoužil .
„Tak už přestaň bejt taková citlivka,“ zahučel .
„Sklapni, Sněhu,“ procedil Veragin skrz zaaté zuby .
„No jo, vždy už mlčím . Jdeme na ten oběd?“
„Musíme do patra,“ zamumlal Veragin a zamířil ke schodišti .
Snížek si nešastně povzdechl .
„A tos nás nemohl přenýst přímo tam?!“
„Nějak jsem to neodhadl . A nestěžuj si pořád, potřebuješ pohyb .
Celý dny neděláš nic jinýho, než se válíš a naříkáš, na kterej bok
se máš převalit!“
„No a? Aspoň se nenudím a nejsem věčně mrzutej jako ty!“
„Já nejsem mrzutej, jenom...“ Veragin se poškrábal ve vlasech
a pak pokrčil rameny . „Znáš mě, Sněhu, já potřebuju k životu víc
prostoru, volnosti, vzrušení... Nejsem stavěnej na to, abych věčně
poslouchal něčí příkazy a poučování .“ Vyběhl schody, zastavil se
nahoře a dal ruce v bok . „Tak pohni! Víš, že vypadáš jako malej
mamut? Budu ti říkat Sněhomamut!“
Snížek šplhal do schodů s jazykem vyplazeným a sotva popadal
dech: „To­a­tě­ani­nenapadne!“
Veragin zkřížil paže a naklonil hlavu na stranu . „A víš, že mi
připadáš každým dnem tlustší? Asi řeknu Falienovi, že držíš dietu
a stačí ti jenom mlíko .“
Snížek překonal poslední schod a rozplácl se Veraginovi u no­
hou . „Jsi mrtvej, jen co budu moct zase dejchat!“





22
Veragin se zachechtal, popadl Snížka pod paži a vyrazil k velké
síni, kde se měla konat hostina . Před dvoukřídlými dveřmi hlídali
dva strážní a okamžitě Veragina poznali . Vzdali mu úctu, jeden
z nich ho ohlásil králi a pak už je pustili dál .
Slunce zalévalo celou komnatu . Snížek stačil sotva zahlédnout
dlouhý stůl uprostřed sálu, protože se k nim hned přihnala Nelil a za­
kryla mu výhled . No co, stejně už tady byl nesčetněkrát, jenom ho
zajímalo, jestli už je stůl prostřený . Aby mu třeba nevychladlo kuřátko .
„Veragine!“ zvolala Nelil tak nadšeně, jako by ho neviděla roky,
natáhla se na špičky a vlepila mu pusu na obě tváře . Veragin se jen
smířlivě usmíval . Čelil útokům Falienovy sestry dobré tři roky, tak­
že už si zvykl . Přesto nepřestával doufat, že se brzy objeví nějaký
nápadník, za kterého se provdá, a Veragin bude mít konečně klid .
„A kdopak je tohle?“ zašvitořila Nelil předstíraným dětským
hláskem, sklonila se k Snížkovi a zatahala ho za chlupaté tváře .
„Tohle je náš roztomiloučký Snížeček!“
Kočkoroh zaúpěl a protočil oči . Tahle holka byla to nejotravněj­
ší stvoření, které za svůj život potkal!
„Tady,“ Veragin jí ho strčil do náruče . „Je jenom tvůj .“
„Hej!“ pištěl Snížek . „To je zrada!“
„Faliene,“ Veragin vyšel vstříc svému starému příteli . Král se
zvedl ze svého trůnu, objal Veragina a poplácal ho po zádech . Až
na delší vlasy, hustší vousy a nějakou tu drobnou vrásku na čele se
Falien nezměnil . Ale Veragin věděl, že se změnil uvnitř . Kralová­
ní, vládnutí a zodpovědnost ho proměnily ve vlídnějšího, moudřej­
šího a obdivuhodnějšího muže .
„Rád tě zase vidím, příteli . Orlin s tebou nepřišel?“
„Má moc práce . Vlastně ani nevím s čím . On pořád pracuje,“
Veragin se zašklebil, zatímco Falien se culil . Po jeho boku stanula
královna Kassandra a Veragin se sklonil, aby jí políbil ruku .





23
„Má paní,“ pronesl s úctou . Kassandra byla nádherná žena a sil­
ná i laskavá panovnice . Každý muž mohl králi závidět .
„Prosím, posate se,“ pokynul Falien ke stolu . Snížek se snažil
dostat z princezniných spárů, ale poznal, že je to zbytečné . Proto
zůstal ochable viset v jejím náručí . Nelil se s ním posadila na jed­
nu z vyřezávaných židlí a přitom vytáhla velkou růžovou mašli .
Snížek zaúpěl .
„Jenom to ne!“
„Ale no tak, budeš krásná kočička .“
„Já nejsem kočka, u všech rohů!“ ječel . „Kolikrát ti to budu
muset opakovat?!“
„Sněhu!“ okřikl ho Veragin . „Zklidni se, nebo tě vyhodím
z okna .“
„Cože? Ona mě mučí, a já se mám zklidnit?!“
„Psst,“ šeptla Nelil, luskla prsty a služebná přispěchala s velkým
zlatým hřebenem . Snížek šel málem do mdlob .
„Hostina začne za malou chvilku,“ říkal zrovna Falien a pustil
se s Veraginem a Kassandrou do hovoru na téma Tak jak se ti po­
řád daří?
Snížek mezitím trpěl a po deseti minutách, když jídlo ještě pořád
nebylo na stole, už to nemohl vydržet . Na ocase měl velkou mašli
a te mu princezna začala zaplétat copánky . To už bylo moc .
Kuřátka nekuřátka, nenechá ze sebe dělat kočku!
Vyškubl se Nelil z náručí, skočil pod stůl a pelášil ke dveřím,
které naštěstí zůstaly pootevřené . Jen taktak se prosmýkl úzkou
škvírou, proběhl strážím pod nohama a pádil ke schodišti . Veragi­
nova volání si nevšímal .
Ven ho pustila nějaká služebná . Přitom jí poručil, aby mu sun­
dala tu příšernou mašli . Toulal se městem, v břiše mu kručelo
a v duchu nadával . Možná to měl přece jen vydržet a počkat si na





24





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné
verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist