načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Portréty historických osobností -- Nejen grafologický pohled - Helena Baková

Elektronická kniha: Portréty historických osobností -- Nejen grafologický pohled
Autor:

Jakým člověkem byla autorka Babičky, malíř Slovanské epopeje či básník Máje? Kniha originálním způsobem poodhrnuje roušku tajemství vysoce oceňovaných osobností českých dějin — ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  288
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  339 Kč
15%
naše sleva
9,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 245
Rozměr: 25 cm
Úprava: ilustrace (převážně barev.), portréty, faksim.
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5129-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jakým člověkem byla autorka Babičky, malíř Slovanské epopeje či básník Máje? Kniha originálním způsobem poodhrnuje roušku tajemství vysoce oceňovaných osobností českých dějin — kromě B. Němcové, A. Muchy či K. H. Máchy zde čtenář nalezne portréty A. Dvořáka, B. Smetany, G. J. Mendela, P. Bezruče a dalších. (nejen grafologický pohled : Karel Hynek Mácha, Hugo Haas, Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Božena Němcová, Josef Němec, Theodora Němcová, Josef Florian, Gregor Johann Mendel, Alfons Mucha, Petr Bezruč, Jaroslav Vrchlický)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Helena Baková - další tituly autora:
Portréty historických osobností - Nejen grafologický pohled Portréty historických osobností
Baková, Helena
Cena: 177 Kč
Psychologie písma -- Humanistický přístup v poznávání osobnosti z rukopisu Psychologie písma
Baková, Helena
Cena: 339 Kč
Psychologie písma -- Humanistický přístup v poznávání osobnosti z rukopisu Psychologie písma
Baková, Helena
Cena: 288 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Nejen grafo logický
pohled
Karel Hynek Mácha
Hugo Haas
Antonín Dvořák
Bedřich Smetana
Božena Němcová
Josef Němec
Theodora Němcová
Josef Florian
Gregor Johann Mendel
Alfons Mucha
Petr Bezruč
Jaroslav Vrchlický
Portréty
historických
osobností
Helena Baková





Na noční obloze září souhvězdí...
Věnuji s láskou
Lubošovi, Radce, Martinovi
a svým rodičům.





Nejen grafo logický
pohled
Karel Hynek Mácha
Hugo Haas
Antonín Dvořák
Bedřich Smetana
Božena Němcová
Josef Němec
Theodora Němcová
Josef Florian
Gregor Johann Mendel
Alfons Mucha
Petr Bezruč
Jaroslav Vrchlický
Portréty
historických
osobností
Helena Baková





Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické
či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Ing. Helena Baková
PORTRÉTY HISTORICKÝCH OSOBNOSTÍ
Nejen grafologický pohled
TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE:
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
www.grada.cz
jako svou 5738. publikaci
Autoři odborných pojednání:
Prof. PhDr. Jaroslava Janáčková, CSc. Prof. Martin C. Putna, Dr.
Prof. PhDr. Vladimír Just, CSc. Prof. RNDr. Jiřina Relichová, CSc.
PhDr. Jan Kachlík, Ph.D. Prof. Vladimír Úlehla
PhDr. Olga Mojžíšová, Ph.D. Doc. PhDr. Jiří Urbanec, CSc.
Doc. PhDr. Magdaléna Pokorná, CSc. Prof. PhDr. Viktor Viktora, CSc.
PhDr. Jana Potužáková
Instituce, které poskytly obrazové dokumenty:
Literární archiv Památníku národního písemnictví, Praha; Archiv Národního divadla, Praha;
Národní muzeum: České muzeum hudby, Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických
kultur, Praha; Muzeum Antonína Dvořáka, Praha; Muzeum Bedřicha Smetany, Praha; Archiv
Národní galerie, Praha; Státní oblastní archiv v Zámrsku – SOkA Svitavy se sídlem v Lito myšli;
Státní okresní archiv, Jičín; Archiv Mendeliana Moravského zemského muzea, Brno; Památník
Petra Bezruče Slezského zemského muzea, Opava
Originály kreseb přístupem grafoarte:
archiv autorky
Odpovědná redaktorka PhDr. Pavla Landová
Sazba, zlom a návrh obálky Antonín Plicka
Počet stran 248
Vydání 1., 2015
Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.
© Grada Publishing, a.s., 2015
ISBN 978-80-247-5129-0
ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE:
ISBN 978-80-247-9624-6 (ve formátu PDF)
ISBN 978-80-247-9625-3 (ve formátu EPUB)





————————————————— 5 ———

Obsah
Úvodem (Blanka Hejtmánková) 9
Předmluva 11
Poděkování 13
Někdy rozevlátý, jindy pedant 15
KAREL HYNEK MÁCHA
Grafologický rozbor rukopisů 15
Grafologický portrét osobnosti Karla Hynka Máchy 20
Grafologický portrét K. H. Máchy v otázkách a odpovědích 23
Karel Hynek Mácha (Viktor Viktora) 25
Křehkost pod maskou bezstarostnosti 29
HUGO HAAS
Grafologický rozbor rukopisů 29
Grafologický portrét osobnosti Hugo Haase 32
S vnitřním rozměrem lásky (Vladimír Just) 35
Naplněn kouzlem počátků 39
ANTONÍN DVOŘÁK
Přístup grafoarte 39
Grafologický rozbor rukopisů 44
Grafologický portrét osobnosti Antonína Dvořáka 49
Mistr, jehož myšlení vycházelo z hudby a do hudby se vracelo ( Jan Kachlík) 53
Měl jsem být pravnuk, ne vnuk (rozhovor s Antonínem Dvořákem III.) 56
Přitočen ke slunci, utíká ze stínů 65
BEDŘICH SMETANA
Přístup grafoarte 65
Grafologický rozbor rukopisů 69
Grafologický portrét osobnosti Bedřicha Smetany 72
Nejen o kresbách Bedřicha Smetany (rozhovor s Olgou Mojžíšovou) 76
Soutěživost mám po předcích (rozhovor s Petrem Heyduškem) 83





——— 6 —————————————————
Nezpronevěřit se svému srdci 87
BOŽENA NĚMCOVÁ
Grafologický rozbor rukopisů 87
Grafologický portrét osobnosti Boženy Němcové 92
Srovnávací syntéza a interpretace písmových změn 94
Život Boženy Němcové v letech 1853–1854 a 1861–1862 ( Jaroslava Janáčková) 95
Mýtus cholerika 99
JOSEF NĚMEC
Přístup grafoarte 99
Grafologický rozbor rukopisů 101
Grafologický portrét osobnosti Josefa Němce 104
Josef Němec (Magdaléna Pokorná) 108
Grafologie vztahů
Partnerská srovnávací studie Boženy Němcové a Josefa Němce 111
Metodika srovnávací studie 111
Spoutaná každodenností 121
THEODORA NĚMCOVÁ
Přístup grafoarte 121
Grafologický rozbor rukopisů 121
Grafologický portrét osobnosti Theodory Němcové 127
Dora, jediná dcera Boženy Němcové (rozhovor s Vladimírem Úlehlou) 130
Udržet klenbu nebeskou 133
JOSEF FLORIAN
Grafologický rozbor rukopisů 133
Grafologický portrét osobnosti Josefa Floriana 137
Osm florianovských podnětů k zamyšlení (rozhovor s Martinem C. Putnou) 140
Otec hodně pracoval (rozhovor s Gabrielem Florianem) 143
Minirozhovor (s Františkou Jirousovou) 146
Nezměrná činorodost bytí 149
GREGOR JOHANN MENDEL
Grafologický rozbor rukopisů 149
Grafologický portrét osobnosti Gregora Mendela 154
Gregor Johann Mendel ( Jiřina Relichová) 160





————————————————— 7 ———

Ráj ducha za hmotnou clonou 171
ALFONS MUCHA
Vývoj a proměny rukopisu Alfonse Muchy v čase 171
Grafologický portrét osobnosti Alfonse Muchy 181
Alfons Mucha ( Jana Potužáková) 186
Dědeček věřil v dobro v lidech (rozhovor s Johnem Muchou) 193
Stát si za svým 195
PETR BEZRUČ
Grafologický rozbor rukopisů 195
Grafologický portrét osobnosti Petra Bezruče 199
Témata grafologického portrétu Petra Bezruče v otázkách a odpovědích 200
Vzpomínky z Javořinky (návštěva u Zdenky Tomáškové) 202
Profét české literatury Petr Bezruč ( Jiří Urbanec) 203
Vůně myšlenky 209
JAROSLAV VRCHLICKÝ
Přístup grafoarte 209
Grafologický rozbor rukopisů 211
Vývoj a proměny rukopisu Jaroslava Vrchlického v průběhu jeho života 211
Grafologický portrét osobnosti Jaroslava Vrchlického 225
Jaroslav Vrchlický (Viktor Viktora) 230
O autorce 235
Medailony autorů jednotlivých příspěvků 237
Okénko do metody psychologie písma 241
Seznam ukázek rukopisů 243
Literatura 245










————————————————— 9 ———

Úvodem
Kniha Portréty historických osobností je další z publikací poodhrnujících roušku tajemství
významných osobností českého panteonu, která však nebaží po bulvárních zážitcích z jejich života jako
mnohé jiné, plnící pulty nejednoho knihkupectví, ale náleží do stejné rodiny holistických děl,
jakými jsou například práce Václava Cílka snažícího se pochopit člověka v sounáležitosti s pamětí
a duší krajiny.
Autorka si vybrala historické osobnosti vysoce oceňované – spisovatele Karla Hynka Máchu,
Boženu Němcovou, Josefa Floriana, Petra Bezruče a Jaroslava Vrchlického, skladatele Bedřicha
Smetanu a  Antonína Dvořáka, malíře Alfonse Muchu, zakladatele genetiky Gregora Johanna
Mendela a herce Hugo Haase – a prostřednictvím výrazu jejich písma se k nim snažila přiblížit:
pokusit se vystihnout jejich povahové rysy a porozumět jejich jedinečnému vnitřnímu světu.
A protože v případě historických individualit je možné dokreslit obraz osobností vědeckými
pojednáními, rozborem díla či myšlenkami z korespondence, přizvala ke spolupráci významné
vědce a  potomky slavných, aby jejich vzpomínky a  poznatky vědeckého bádání podpořily či
vyvrátily výsledky grafologického rozboru a zobecněného zjištění.
„Celek je víc než souhrn jeho částí“ (Aristoteles) a „slyšet je víc než rozumět slovům“ (Karel
Čapek). A tak se ponořme do časů dávných i méně dávných, do časů, kdy ručně psané dopisy byly
uměleckým dílem a promlouvaly k adresátům nejen svým obsahem, a spolu s Helenou Bakovou
a jejími hosty rozbijme sádrové busty klasiků a nalezněme člověka.
Blanka Hejtmánková










————————————————— 11 ———

Předmluva
Jakým člověkem byla autorka Babičky, malíř Slovanské epopeje či básník Máje? Co vypovídají
rukopisy Boženy Němcové a Josefa Němce o jejich vzájemném vztahu? Odráží se v písmu Antonína
Dvořáka či Bedřicha Smetany osobitý způsob, jakým skládali svou hudbu? Na tyto a  mnoho
dalších otázek se pokouší odpovědět tato knížka, kterou jsem psala a sestavovala s velkou radostí.
Chtěla jsem se podělit o  svou mnohaletou grafologickou lásku – o  setkání s  historickými
osobnostmi prostřednictvím jejich písma. Ráda se potkávám s rukopisy, které napsali lidé před
desítkami roků. Prožívám cosi niterně „slavnostního“ či jímavého a stále mě fascinuje možnost,
že díky písmu můžeme porozumět i osobnostem z dávných dob před námi. „Oživila“ jsem tedy
již hotové grafologické portréty, z nichž některé vzešly též ze spolupráce s historiky a jinými
tvůrci, a věnovala se dalším osobnostem z naší společné historie. Velice mě zajímal také
badatelsko-historický pohled k jednotlivým portrétům. Proto mě potěšilo, s jakou vstřícností do knihy
přispěli oslovení vědečtí historici a dosud žijící potomci daných osobností.
V  knize naleznete dvanáct grafologických portrétů osobností spolu s  pojednáním od
historických badatelů a připojeny jsou též rozhovory s příbuznými. Kromě jednotlivých portrétů
se v rámci grafologie vztahů můžete seznámit s partnerskou studií manželů Boženy Němcové
a Josefa Němce, která z různých úhlů nasvěcuje jejich vztah tak, jak se jeví z rozboru jejich
rukopisů. Z rodiny Němcových kniha přináší ještě portrét jejich jediné dcery Theodory Němcové.
K portrétům Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Gregora Mendela jsou připojeny úvahy
o případných souvislostech symboliky určité nemoci (hluchota, agorafobie a ledvinové
onemocnění) s charakteristikami pisatelovy osobnosti, které byly zjištěny z písma. U Jaroslava Vrchlického
a Alfonse Muchy je představen ontogenetický (vývojový) rozbor jejich rukopisů, který v čase
mapuje proměny jejich písma a souvisejících osobnostních změn. Rukopisy J. Vrchlického a vývoj
jeho osobnosti jsou navíc nahlédnuty i z hlediska tzv. individuace podle pojetí švýcarského
psychologa C. G. Junga. Kniha obsahuje více než čtyřicet ukázek rukopisů historických osobností.
Osobnosti nejsou řazeny abecedně, ale spíš pocitově z vlastního subjektivního hlediska. Věřím,
že knížka osloví každého, kdo se rád dívá jinýma očima a zajímá ho další pohled na významné
osobnosti z naší historie.
Pro čtenáře, kteří mají zájem částečně nahlédnout i do způsobu grafologické práce
s rukopisy, připojuji v každé kapitole popis celostních znaků, jimiž jsem zachycovala výraz písma dané
historické osobnosti. Stručnou orientaci poskytne „Okénko do metody psychologie písma“ na
konci knihy. Hlubším zájemcům je pak celostní grafologická metoda přiblížena
prožitkově-poznávací formou v publikaci Psychologie písma (Baková, 2015), která s Portréty historických osobností
úzce souvisí. Obě knihy se tak navzájem doplňují.
U některých historických osobností je uvedena i ukázka tzv. sebezkušenostní práce
s rukopisem prostřednictvím přístupu Grafoarte
®
. Pojem je odvozen z  řeckého grafei = písmo, psaní
a latinského artis = umění. V širším smyslu vyjadřuje vztahování se k písmu výtvarnými
prostřed——— 12 —————————————————
ky, v užším smyslu jde o malování rukopisu. Při malování se na výraz písma ladíme výtvarnou
empatií a abstraktní či konkrétní kresbou zachycujeme neverbální „řeč“ rukopisu spolu s jejími
ozvěnami v našem nitru. Malování písma předchází vlastnímu metodickému rozboru rukopisu.
Účelem je „zviditelnit“ a uvědomit si svůj vztah k danému písmu, abychom do rozboru nevnášeli
subjektivní představy o pisateli nebo emoce, jež v nás rukopis vzbudil, či jiné osobní postoje.
Přístup rovněž pomáhá lépe se do písma vcítit a naladit se na jeho výraz. Jak konkrétně
probíhalo malování rukopisů, popisuji u A. Dvořáka, B. Smetany, J. Němce, T. Němcové, A. Muchy
a  J.  Vrchlického a  připojuji též obrázky. S  přístupem grafoarte je pak možno se blíže seznámit
v knize Psychologie písma (Baková, 2015).
I lidé z dob před námi se projevovali mimoslovně, osobitým neverbálním výrazem, v němž
se odrážela jejich osobnost a otiskla se též do výrazu jejich rukopisů. Naši předchůdci se podobně
jako my vyrovnávali s vlivem dobových sociokulturních norem a adaptovali se svým
individuálním způsobem, jenž se rovněž zrcadlí v  jejich písmu. Prostřednictvím rukopisů tak můžeme
poznávat jedinečnost vnitřního světa nejen současníků, ale i našich předků, a společensky
významným osobnostem porozumět jako „obyčejným“ lidem.
V knížce jsem si také přála sdílet, alespoň částečně, krásu setkání člověka s člověkem
prostřednictvím jeho písma – atmosféru setkání, v níž nás svět druhého může obohatit a dotek
s jedinečností jeho osobnosti v něčem dokonce proměnit. Snad se aspoň střípek mého zaujetí psychologií
písma, tímto nádherným oborem, přenese i na čtenáře, který, jak doufám, nalezne na stránkách
této knihy to, co jej osloví či naplní radostí, a třeba i povznese jeho duši...
Helena Baková





————————————————— 13 ———

Poděkování
Ráda bych poděkovala všem, kteří přispěli svým pojednáním nebo rozhovorem ke grafologickým
portrétům historických osobností. S mnohými jsme si vyměnili i ručně psanou korespondenci.
Byl to pro mě krásný pocit, když jsem znovu po delší době ve schránce nacházela ručně psané
dopisy a s potěšením na ně také vlastní rukou odpovídala.
Srdečně děkuji
panu Antonínu Dvořákovi III. za milé přijetí a obohacující rozhovor o jeho dědečkovi
Antonínu Dvořákovi;
panu Gabrielu Florianovi, in memoriam, za laskavou ochotu, s níž mě seznámil s dílem svého
otce Josefa Floriana, za vzpomínky a rozhovor, který mi poskytl;
panu inženýrovi Petru Heyduškovi za příjemné setkání a rozhovor o jeho pradědečkovi Bedřichu
Smetanovi;
paní profesorce Jaroslavě Janáčkové za zájem o grafologický pohled na písmo Boženy
Němcové a  za povzbuzující korespondenci, kterou jsme spolu vedly, a  také za příspěvek o  životě
B. Němcové;
paní magistře Františce Jirousové, pravnučce Josefa Floriana, za písemný minirozhovor ohledně
postavy Josefa v její knize Vyhnanci;
panu profesorovi Vladimíru Justovi za příjemné setkání a  poutavé vyprávění nejen o  Hugo
Haasovi, z něhož následně vznikl i příspěvek k Haasově osobnosti;
panu doktorovi Janu Kachlíkovi za srdečný přístup a  zájem, který vyústil v  inspirativní esej
o Anto nínu Dvořákovi;
paní doktorce Olze Mojžíšové za zajímavý rozhovor o kresbách a osobnosti Bedřicha Smetany
a ochotu, s jakou mi zpřístupnila množství jeho rukopisů;
panu Johnu Muchovi za příjemný rozhovor o jeho dědečkovi Alfonsi Muchovi;
paní docentce Magdaléně Pokorné za vlídnost a milou ochotu, s níž se ujala obsažného
medailonku o  Josefu Němcovi;
paní doktorce Janě Potužákové za vstřícný zájem a  obohacující příspěvek o  malíři Alfonsi
Muchovi;
panu profesorovi Martinovi C. Putnovi za podnětné odpovědi k  osmi vybraným tématům
z grafo logického portrétu Josefa Floriana;





——— 14 —————————————————
paní profesorce Jiřině Relichové za zanícené zaujetí a zajímavé pojednání o osobnosti Gregora
Mendela;
paní doktorce Zdence Tomáškové za vlídné přijetí na Javořince a vzpomínání na „staříčka“,
jak Petru Bezručovi říkávala;
panu profesorovi Vladimíru Úlehlovi za milý a podporující přístup, za pomoc s obstaráváním
rukopisů Theodory Němcové a za písemný rozhovor o její osobnosti;
panu docentovi Jiřímu Urbancovi za ochotu a zájem, s nímž se zhostil zajímavého příspěvku
o Petru Bezručovi;
panu profesorovi Viktoru Viktorovi za vstřícný přístup a obsažná pojednání k osobnosti Karla
Hynka Máchy a Jaroslava Vrchlického.
Děkuji archivářům, kurátorům a dalším vstřícným lidem, kteří mi ke studiu zprostředkovali
rukopisné materiály historických osobností, jejichž rukopisy uchovává: Literární archiv Památníku
národního písemnictví v  Praze, Archiv Národního divadla, České muzeum hudby, Muzeum
Antonína Dvořáka, Muzeum Bedřicha Smetany, Archiv Národní galerie, Náprstkovo muzeum
asijských, afrických a  amerických kultur, Muzeum Boženy Němcové v  České Skalici, Státní
okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, Státní okresní archiv v Jičíně, archiv Mendeliana
Morav ského zemského muzea v  Brně a  Památník Petra Bezruče Slezského zemského muzea
v Opavě.
Vřele děkuji paní bakalářce Světle Francové za srdečný zájem, kterým mě vždy inspirativně
povzbuzovala, za cenné supervizní odborné diskuze a za velice podnětné připomínky ke
grafologickým portrétům osobností v této knize.
Upřímně děkuji paní doktorce Blance Hejtmánkové za laskavou pomoc při zprostředkování
kontaktů na badatele a příbuzné uvedených osobností, za přínosné jazykové poznámky k textu
a za vstřícně pozitivní energii, která mě nabíjela novým elánem.
Ze srdce děkuji své rodině za láskyplnou podporu, jež mě vždy nesmírně posilovala, a za
chápavou trpělivost v době, kdy jsem se plně věnovala psaní knihy.
Poděkování patří také dvanácti osobnostem z naší společné historie, že nám „umožnily“ setkat
se s nimi a nahlédnout do jejich jedinečného vnitřního světa.
Helena Baková





————————————————— 15 ———
KAREL HYNEK MÁCHA
Někdy rozevlátý, jindy pedant
KAREL HYNEK MÁCHA
* 16. listopadu 1810, † 6. listopadu 1836
český básník a prozaik
Grafologickému setkání s Karlem Hynkem Máchou v dubnu 2010 předcházela žádost České
tele vize o  spolupráci na připravovaném dokumentárním filmu Tajemství života KHM (režie
I. Bareš) k dvoustému výročí Máchova narození. Práce mě velice těšila a setkání s K. H. Máchou
prostřednictvím jeho písma mi přineslo obohacující poznání. Při natáčení mi pak tvůrci filmu
položili několik otázek, z nichž některé spolu s odpovědí uvádím po grafologickém portrétu
K. H. Máchy.
¦ Grafologický rozbor rukopisů
Podkladové rukopisy k rozboru
S Máchovým písmem jsem se setkávala v Památníku národního písemnictví v Praze
a prostudovala rukopisy ze tří oblastí – korespondence, literární zápisky a intimní deníky. Seznámila jsem
se například s  dopisy rodičům, bratrovi, příteli Eduardu Hindlovi, Lori, s  intimními deníky,
s náčrtem Máje, rukopisem Večer na Bezdězu, deníkem Cesty do Itálie atd.
V knize uvádím tyto ukázky Máchových rukopisů:
• dopis bratrovi Michalovi z 10/11 1835 (ukázka 1);
• intimní deník z roku 1835 (ukázka 2);
• dopis Lori Šomkové z 2. 11. 1836 (ukázka 3).
K. H. Mácha psal latinkou a kurentem,
1
přičemž oba druhy písma mnohdy střídal i v rámci
jednoho dokumentu.
1
Německá novogotická kurziva, která vznikla v Německu začátkem 16. století a pronikla i do českých
zemí.





——— 16 —————————————————
Ukázka 1 Karel Hynek Mácha bratrovi Michalovi z 10/11 1835 (zmenšeno)





————————————————— 17 ———
KAREL HYNEK MÁCHA
Ukázka 2 Karel Hynek Mácha, intimní deník z roku 1835





——— 18 —————————————————
Ukázka 3 Karel Hynek Mácha Lori Šomkové z 2. 11. 1836
*





————————————————— 19 ———
KAREL HYNEK MÁCHA
Popis celostních znaků v písmu
Intimní deník A (ukázka 2)
Písmový obraz: zpočátku celkem kontrolovaný a  držený, později méně usměrňovaný, nese
výraz uspořádanosti, řídkosti (ale šifry jsou zhuštěné), zvýrazněná vertikální přepjatost,
proměnlivost, pohyblivost, obratnost.
Pohyb: rychlejší, diferencovaný, později méně tvarovaný.
Forma: drobnější ve střední zóně, variabilní s nižší vnitřní příbuzností, méně čitelná.
Fixace: II (pružnost, svižnost, ohebnost, vzlet), IVa (sevřenost, napjatost), IVb (utlumenost).
Rytmus: rytmus narušen přepjatostí, ztlumeností.
Individuálnost: osobité, nekonvenční písmo, nekonformní ráz.
Harmoničnost: narušená určitou vnitřní nepropojeností.
Intimní deník B
Písmový obraz: hustý, kompaktní, převaha formy nad pohybem, forma je pečlivě
propracovaná, méně spontánnosti, spíš řízenost, hlídanost, tvarovanost, vypracovaný detail, určitá
monotónnost.
Pohyb: pomalejší, tvarovaný, řízený, ovládaný.
Forma: vyjádřená, lehce monotónní, méně živě proměnlivá.
Fixace: IVa (řízenost, drženost, profilovaná forma), IVb (ztlumenost), příměs II (ohebnost).
Rytmus: rytmická pulzace narušena sklonem k monotonii a řízenosti.
Individuálnost: sklon ke skriptu, i zde určitá osobitost.
Harmoničnost: ve smyslu společenském působí písmo úhledně; z hlediska vyváženosti je
harmonická rovnováha narušena převahou formy.
Zápisníky
Ve srovnání s intimními deníky není v zápisnících výraz řídkosti a je zde méně vertikální
přepjatosti. Fixace II (pružnost, ohebnost), IVa (řízenost), IVb (utlumenost).
Dopisy
Dopisy Eduardu Hindlovi nesou výraz přirozené uspořádanosti, písmový obraz je hustší, resp.
není tak řídký jako například v intimních denících; živost, drobnost; je napsán latinkou, nikoli
kurentem. Dopisy bratrovi a rodičům působí dynamicky, pohybově, obratně, šťavnatě,
v uspořádanosti je patrná kompaktnost a zároveň rozčleněnost. Dopisy po Lori mají výraz řídkosti, na
rozdíl od dopisů rodičům, jejichž písmový obraz je hustší.





——— 20 —————————————————
¦ Grafologický portrét osobnosti
Karla Hynka Máchy
Rukopisy K. H. Máchy vypovídají o mnohostranné, dynamické a činorodé osobnosti s výraznou
potřebou aktivity.
Někdy rozevlátý, jindy pedant
V Máchově osobnosti jako by se snoubila nespoutanost ducha se smyslem pro řád a strukturaci.
Někdy působí jako rozevlátý bohém, jindy jako puntičkářský pedant. Rozevlátost v jeho povaze
přináší nepokojnou touhu obsáhnout hojné množství činností, značnou netrpělivost a duševní
neklid, též nespoutanost konvencemi a  pohrdání upjatě dogmatickými přístupy i  dovednost
z ledasčeho obratně vyklouznout. Je-li motivován, zvýrazní se schopnost seberegulace
a sebedisciplíny. Dokáže pak pracovat vytrvale, s plnou koncentrací, výdrží i trpělivostí. Bývá důkladný,
důsledný a houževnatě se snaží věci dotahovat do konce. Narůstá bedlivá pozornost k preciznímu
detailu a záleží mu na tom, aby do podrobností zachytil vše, co potřebuje. Z vnějšího pohledu
se tak okolí může jevit jako pedant. Přesto řád v  jeho pojetí není puntičkářské či dogmatické
dodržování pravidel, ale spíš hledání vlastního smysluplného řádu pro utřídění myšlenek
a vykrystalizování náhledů a úsudků.
Bývá ctižádostivý se snahou o sebepřekonání. Se svou energií mnohdy nenakládá příliš
hospodárně, přepíná se a také méně regeneruje síly. Jako by jej vnitřně cosi stále nutkalo k neutuchající
aktivitě. Také v  myšlení vykazuje živost, hbitost, obratnost a  pružné kombinační schopnosti.
Má rozvinutý bystrý intelekt a  vysoce diferencované vnímání. Vládne intelektuální bdělostí
a citlivostí smyslů, jinými slovy, má pozorovací talent se smyslem pro detail.
Rozmanitost prožívání
Máchovu osobnost nelze jednoduše „zaškatulkovat“ či výstižně přiřadit k nějakému typu na
základě psychologických typologií osobnosti. Je příliš rozmanitý a rozrůzněný ve svém prožívání,
myšlení a reagování. Přesto se však pokusme prostřednictvím dvou typologií
2
zachytit některé
stránky jeho osobnosti.
Rukopisný výraz intimních deníků a dopisů pro Lori odráží schizotymně-melancholické
polohy Máchovy osobnosti: introvertní přepjatost, odtažitost, uzavřenost a odstup, úzkost, neklid,
niternou osamocenost. Oproti tomu písmo v korespondenci příteli, bratrovi a rodičům vyjadřuje
více Máchovu sangvinickou, cyklotymní stránku, též s příměsí cholerických prvků. Vypovídá
2
Eysenckova temperamentová typologie (sangvinik, cholerik, melancholik, flegmatik) a Kretschmerova
konstituční typologie (cyklotým a schizotým).





————————————————— 21 ———
KAREL HYNEK MÁCHA
o mentální i fyzické dynamické pohyblivosti, o radosti z kontaktů s okolím, o uvolněnosti
v projevu, šťavnaté živosti a pružné ohebné vzletnosti a také o určité vydražditelné vznětlivosti.
Jiskřivost a nejistota
Máchův sebeobraz zahrnuje na jedné straně značnou touhu po sebepřesažení, až cosi nutkavě
grandiózního ve smyslu potřeby působit jistě, impozantně, s  brilantní jiskřivostí. Má v  sobě
puzení překračovat hranice všeho konvenčního. Zřejmě také mívá pro okolí okouzlující
intelektuální charisma.
Na straně druhé jej svírají vnitřní nejistoty. Pochybuje o sobě, pochybuje, zda je hoden lásky
druhého člověka. Bývá nejistý v  navazování blízkých intimních vztahů. Zažívá rozpor mezi
neuvědomovaným strachem z citů a nesmírnou touhou po lásce. Obává se intimity, důvěrného
sdílení, blízkosti, a zároveň po těchto prožitcích v hloubce svého nitra touží.
Mnohdy se tak potýká s pocity izolace, osamělosti, i se svíravou úzkostí, kterou však většinou
nemá s kým sdílet. Zachovává si určitý odstup od druhých lidí a nepouští je blízko k sobě. Bývá
opatrný, zdrženlivě bdělý až ostražitý. Mívá též pocity odlišnosti až jakési výjimečnosti, které
posilují vnitřní osamocenost, neboť pravděpodobně většinou nenachází partnery „na své úrovni“.
Psychické funkce podle pojetí Carla Gustava Junga
3
Máchovo písmo vypovídá o kombinaci introvertního myšlení a introvertního vnímání s příměsí
introvertní intuice.
Introvertní myšlení: Mácha se řídí a orientuje především podle vlastních vnitřních kritérií, které
výrazně ovlivňují jeho intelektuální činnost. Zajímají ho vlastní myšlenky a vnitřní představy.
Zprvu mívají nejasné obrysy, čímž posilují Máchovu potřebu uchopit je, rozvinout a ztvárnit.
Vnitřní ideje mají pro něho důležitost a mnohdy jimi bývá zaplaven a pohlcen. S tvrdošíjností
a svéhlavostí na nich ulpívá ve snaze dát jim zřetelnější podobu. Rád se noří o samotě do svého
myšlenkového světa a bohatého nitra. Intelektuálně soběstačný, přetavuje poznatky a prožitky
do „myšlenkových sítí“ a může tak okolí přinášet nové pohledy, nové otázky či postoje.
Extravertní cítění ve „stínu“ se projevuje Máchovou nejistotou ohledně rozpoznávání
skutečných citů svých i citů druhých lidí a potížemi navzájem je sdílet. Odráží se to například
3
C. G. Jung vytvořil koncepci psychických funkcí: myšlení, vnímání, cítění a intuice. Popsal osm
psychických funkcí, které vznikají v kombinaci s extravertním nebo introvertním zaměřením (extra a intro
myšlení atd.) Dvojice myšlení – cítění a vnímání – intuice jsou protikladné. Podle Jungova pojetí mívá
člověk jednu z  funkcí hlavní, nejrozvinutější, a  případně druhou, pomocnou. V  realitě se orientuje
a adaptuje převážně prostřednictvím těchto nejdiferencovanějších funkcí. Zbývající funkce pak zůstávají
nerozvinuté v nevědomí, v tzv. stínu.





——— 22 —————————————————
v  nepředvídatelných reakcích, má-li pocit, že druzí se nechovají tak, jak čeká. Bývá pak
prudší, impulzivnější či vydražditelnější.
Introvertní vnímání: V Máchově nitru se vnější skutečnost zaznamenává v subjektivních
nuancích, které jsou pro něho velice důležité. Je nadán k zachycování dojmů, přírodních a lidských
momentů.
4
Extravertní intuice ve „stínu“ pak vnáší do Máchovy osobnosti ostražitou nedůvěřivost. Mohou
ho znejisťovat předtuchy něčeho nekalého a špatného. Předjímá nebezpečí skrývající se v pozadí.
Rozmanitost Máchovy osobnosti zahrnuje i příměs introvertní intuice, jež občas zaplavuje
jeho nitro vnitřními obrazy a představami. Mnohdy bývá zaskočen vlastním intuitivním vhledem
do vnitřně „přetavené“ lidské skutečnosti.
Shrnutí: Mácha je obdařen pozorovacím talentem. Orientuje se především prostřednictvím
rozvinutého intelektu a  citlivého vnímání, méně citovým spoluprožíváním či spolusdílením.
V citech svých i druhých lidí zažívá nejistotu. Okolí chápe spíš prostřednictvím bystrého postřehu
či pronikavého úsudku.
Základní postoje humanistické psychologie
Carla Rogerse
5
Empatie (porozumění vcítěním)
Mácha se k lidem většinou nepřibližuje niterným rezonujícím kontaktem. V druhých se orientuje
obratnou vnímavostí a intelektuálně-intuitivním vhledem. Empatickou naladitelnost na vnitřní
svět druhého člověka projevuje méně.
Akceptace (bezvýhradné přijetí)
Odlišnost a „jinakost“ druhých lidí akceptuje spíš z jakési zvídavosti a touhy rozšiřovat vlastní
pohled na svět. Je rád, když ho kontakt s okolím obohatí. Máchova schopnost bezpodmínečné
akceptace je omezována intelektuálním rozletem až jakousi intelektuální nadřazeností.
Pravděpodobně mívá odpor ke všemu, co se mu jeví jako banální a ploché, prostoduše konformní a hloupé,
těžkopádné či přízemní. Znamená to také, že ve vztazích zachovává určitý odstup, bývá odtažitý,
někdy i povýšený s intelektuální převahou.
4
Emma Jungová, manželka C. G. Junga, přirovnala introvertní vnímání k vnitřní citlivé fotografické
desce, na níž se zapisuje každý detail situace, místa, rozhovoru, atmosféry, vůně apod. (Stevens, 1996)
5
O  významných souvislostech psychologie písma s  přístupem zaměřeným na člověka podle Carla
Rogerse, jakož i o projevech empatie a akceptace v písmu je podrobně pojednáno v knize Psychologie
písma (Baková, 2015).





————————————————— 23 ———
KAREL HYNEK MÁCHA
¦ Grafologický portrét K. H. Máchy
v otázkách a odpovědích
Rozmanitá osobnost K. H. Máchy otvírá prostor pro nejrůznější pohledy. Bývá nahlížen jako
despota až démon ve vztahu k Lori, jako romantický básník lásky a niternosti, jako hrdina
národního osvobození atd. V dalším textu následují otázky, které mi položili tvůrci televizního
dokumentu Tajemství života KHM, a odpovědi, jež vyplynuly z mého setkávání se s Máchovou
osobností prostřednictvím jeho písma.
Vztah k Lori
Karel Hynek Mácha Lori miloval, anebo pro něj byla spíš přítelkyní po fyzické stránce? Vykazoval jeho vztah
k erotice nějaké patologické rysy, či se jedná o normální chování – z dnešního úhlu pohledu?
Z písma vysvítá zdánlivý paradox. Mácha, v jehož tvorbě je akcentováno téma lásky, se sám
potýká se strachem z citů, z intimity, z citového niterného přiblížení se druhému člověku. Zároveň
ale po hluboké lásce nesmírně touží. Tento vnitřní svár zažívá zřejmě jako existenciální ohrožení
svého Já – kdyby se druhému v lásce cele oddal a citově s ním splynul, ztratil by sám sebe. A tak
se chrání například tím, že se stahuje do sebe, usiluje o soběstačnost a nezávislost, soustředí se
spíš na své zájmy. Staví obranné valy své jedinečnosti. Svou osamělost pozvedá na významnou
hodnotu a svým způsobem je na ni i pyšný.
Jakmile se jeho Já cítí ve vztahu k Lori ohroženo, brání se. Jeho jednání se stává
nevypočitatelným – projeví náklonnost, a vzápětí se chová odmítavě, odtažitě, s chladným odstupem. Příkrostí,
arogancí a prudkostí se zbavuje svých úzkostí a napětí. Přitom si však nemusí plně uvědomovat,
že tím Lori ubližuje. Jde o sebeochranný mechanismus, způsob, jak se zbavuje vnitřní tenze.
Také sexualitu, která byla pro Máchu velice důležitá, prožívá odděleně od citů. Lori se tak
zřejmě stává spíše jakýmsi sexuálním objektem než blízkou bytostí, s níž by sdílel a citově
spoluprožíval intimní vzájemnost. Trápí se pochybnostmi, může-li ho mít někdo opravdu rád. Nejistý
v citech potřebuje, aby byl o lásce neustále ujišťován. Lori tak mohl vystavovat zkouškám, kdy
například zlehčoval či ironizoval její projevy náklonnosti k němu, choval se tvrdě a žádal tak
vlastně důkazy lásky ve smyslu „pokud vše vydrží, má mě asi opravdu ráda“. Potlačovaná touha
po oddanosti mohla ústit též v žárlivost.
Šifry v intimních denících
Vypovídají šifry v  Máchových intimních denících o  něčem nestandardním, anebo skutečnost, že si (nejen)
o svém milostném životě (ale i o ostatních příhodách) vedl deník, nesvědčí o ničem zvláštním?
Sexuální epizody s Lori zašifroval Mácha do svých intimních deníků. Názory na to, proč vlastně
části deníků šifroval, se různí. Mně přišlo na mysl několik možných důvodů.





——— 24 —————————————————
Oblast sexu byla pro Máchu velice důležitá. Mohl ji tak kódovanými záznamy do deníku
prožívat znovu. Anebo se v šifrách symbolicky odráží oddělenost Máchova vnitřního citového života
od potřeby fyzického uspokojení. Co jej intimněji oslovovalo a zasahovalo (vztahy s okolím),
měl potřebu zašifrovat a tím se od toho jako by oddělit. (Zkoumáme-li celkový výraz rukopisu
v intimních denících, tak části psané psacím písmem mají jakoby „nehmotný“ vzdušný výraz,
kdežto šifry působí spíš „hmotně“, nahuštěně k sobě – jakási oddělenost vnitřního „nehmotného“
prožívání od tělesného „hmotného“ a pudového.)
Možná však, že šifrování nemá v kontextu Máchovy osobnosti žádný zvláštní význam a je jen
jedním z dalších projevů jeho jedinečnosti. To znamená, že rozmanitost niterného života,
schopnost zachycovat jemné dojmové nuance, intelektová rozrůzněnost, psychologický vhled a postřeh
mohly vést Máchu k tomu, že měl sklony zachycovat skutečnost v symbolech a šifrách – a to
i třeba takových, s jakými se lze setkat v denících. Nic pro něho nebylo úplně jednoznačné a čer -
nobílé, vše překypovalo mnohoznačností a významovým bohatstvím. Měl potřebu ne ustálého
hledání a objevování věcí skrytých a objevené pak nekonvenčním způsobem zachycovat – a to
i sám pro sebe...
Dílo K. H. Máchy
Proč je Máchovo dílo, jaké je?
Mácha není příliš závislý na společenských normách. Jeho písmo vypovídá o nekonformnosti,
o grandiózní touze přesáhnout sebe sama, o puzení překračovat hranice konvenčního. Pouští se
do poznávání věcí, jichž by se konformnější člověk mohl obávat nebo je nechtěl vidět. Má
psychologický postřeh, odvahu i vášeň odhalovat věci skryté a originálním způsobem je ztvárňovat.
Možná i rád lidi ve svém okolí šokuje.
Mácha očima dnešní doby
Jaký by byl Mácha v dnešní době?
Pravděpodobně by se i v současnosti od ostatních lidí odlišoval, byl by výjimečný. Dokázal by
zřejmě v  sobě přetavit různé poznatky a  se svým pozorovatelským talentem, intelektovými
schopnostmi, nepříliš závazným vztahem ke konvencím, jakož i potřebou zářit, by mohl přinášet
nové, neotřelé či hlubší vidění věcí obecně lidských. Zmiňovaný strach z intimity bývá tématem
i v soudobých mezilidských vztazích, stejně jako způsoby chování, jakými se s touto úzkostí lidé
vyrovnávají.
V  tomto smyslu je tedy Karel Hynek Mácha nejen jedinečný a  osobitý, ale má i  mnoho
společného s člověkem dnešní doby. Jeho osobnost tak může z různých úhlů pohledu oslovovat
a podněcovat k zamyšlení nejen současníky, ale jak se zdá, i generace budoucí.





————————————————— 25 ———
KAREL HYNEK MÁCHA
¦ Karel Hynek Mácha
Viktor Viktora
Uveďme několik konkrétních citací týkajících se Máchovy osobnosti. Jejich porovnání s výsledky
grafologického rozboru výrazně konvenují.
Miroslav Ivanov cituje koncept dopisu snad ze září 1833, uchovaného v pozůstalosti Karla
Hynka Máchy. Text byl několikrát interpretován s odlišnými závěry. Například Pavlu Eisnerovi
potvrzoval básníkův titanismus. Oldřich Králík, který rád vyvolával kontroverzní diskuse,
připisoval autorství Karlu Sabinovi, jenž dokazoval Máchovu rozervanost. Dopis oslovoval Jana
Beneše (1809–1834), Máchova kolegu ze studia filozofického kurzu i práv: „[ Jinoch] skloně však
se, chtěje utrhnouti růži, zhledne, že z hrobu vykvětá [...] hledá ráj v prachu, i nalezne prach –
chce obejmouti člověka, a obejme – larvu [masku]. Tak se mně dálo. – A to jest největší trápení
ducha, že hledám to, o čem vím, že to není. – Hledám přítele, věda, že mne žádný milovati nemůže
[...] Noční tmou neprohlédnou plížíme se mezi hroby, vkolo bloudí přístrachy noční, nad námi
pomíšený hluk, my sami nejstrašnější larvy. Mnoho, ačkoli nejhlubší tma, chodí jich
[s] otevřenýma očima, mezi nimi i já. [Mnoho] jich volá »vidím«, a nevidějí nežli tmu [...] strašný obraz
vzal jsem s sebou v opětovanou noc a ustrašená zimniční obrazotvornost moje doplnila hrůzy
jeho. – To můj svět. – Tím světem bloudím [...] vy jdete zemí, má cesta vede peklem [...] Každé
století snad jen jednoho nalezne takového nešťastníka jako já, kdyby jich bylo více, nebyl by Bůh.“
6
Karel Sabina vzpomněl v prvním svazku almanachu Máj na další Máchovu sentenci
v rozhovoru s ním, když usedli na břeh Vltavy: „Zdává se mi, že sám do sebe pohlížím a vidím v sobě
šírou pustotu; prostý chaos se před zrakem mým hemží, až posléze v  šerý mrak se sleje. Ten
mrak mne tíží jako olovo. Tušívám, že za ním něco leží, nevím však, co. Trápí mne to, a jest mi
pak, jako by trápením mým se pohnul mrak a rozstoupil, a nízkým otvorem jako bych v daleké
hvězdné světy prohlídnul a cítím ulehčení [...] Nezrozená jakás myšlenka zatoužila po životě,
dušička hledala tělo!“
7
K. H. Mácha však nepodléhal jen rozervanectví. „Láska k logice vedla jej k logičnosti
i v pospolitém životě, tak že i v obyčejném hovoru všemožně se snažil zákonům jejím co možná zadost
učiniti; jakákoliv rozprávka nelogická byla mu odporná.“ „Badání o nejvyšších bytostech, pokud
duch lidský k poznání jich se povýšiti může, počalo jej tak mocně zajímati, že se všeho dychtivě
chytal, co předmětem hlubokého rozjímání svého učiniti mohl, a cokoliv do oboru učení toho
zasahovalo, i jemu přístupné bylo. Praktický a plastický duch jeho, naplněn obrazy z velebné
přírody, ochraňoval jej před bludnými zálety.“
8
Podobně se jeví Máchova osobnost v  dopisu rodičům z  21. října 1836, v  němž se pisatel
také zmínil, jak si představuje zařízení svého litoměřického bytu: „Věci, co bych tu rád viděl
[...]: 1. sekyrka, 2. kleště, 3. vidlice, 4. lopatka na uhlí, 5. pres, 6. pukličky [...], 14. žehlička,
6
Miroslav Ivanov. Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi. Praha 1977. S. 135–136.
7
Karel Sabina. Vybrané spisy Karla Sabiny 2. Praha 1912. S. 116.
8
Viz pozn. 7, s. 13, 14.





——— 26 —————————————————
15. moždíř, 16. vál a váleček, 17. kisnu na uhlí [...], 20. noční hrnec (cínový), 21. měchačky
[...], 23. černé sukno na záplaty, 24. ty firhaňky [...].“
9
V témž dopise líčí K. H. Mácha svou
bleskovou reakci a účast při hašení nebezpečného požáru, který vypukl o den dříve a strávil
několik stodol na okraji Litoměřic: „V neděli večer ležel jsem na Radobylu [...], bylo tma; v tom
vyšel v Litoměřicích oheň [...]. Běžel jsem do Litoměřic; přirazím asi za ¾ hodiny a jsem přece
jeden z nejprvnějších u ohně [...], jedenáct stodol, plných obilí, hořelo najednou, a vítr do toho
foukal až hrůza [...]. Hořely stodoly po obou stranách silnice a vítr hnal plamen přes ni, žádný
nechtěl přeběhnout [...]. Čtyři z nás se tedy odvážili. Já svlíkl kabát a odhodil klobouk, jeden mi
polil hlavu vodou, aby vlasy nechytily; běžel jsem okolo třech po každé straně hořících stodol
a za mnou ještě tři muži [...]. Mezi dvěma stodolama je krátká zídka, a v té jsou vrata; jedna
stodola hořela a druhá ne; ale vrata mezi níma již stály v plamenu [...]. Přelezu tedy s kominíkem
ty hořící vrata, které zavřeny byly, roztluku závory [...], leza pak na stodolu až k hřebenu, sedl
jsem si jako na koně, a druzí mi podávali vodu. Já jsem ustavičně střechu políval, aby nechytila,
ale sotva jsem tam vydržel horkem a větrem; vždy než jsem vodu vylil, musil jsem si obličej natřít
a napít se. Tak jsme tu stodolu a celou tu řadu za ní zachránili.“
10
Značně praktický smysl projevil autor Máje rovněž při orientaci ve finančních otázkách. Máj
vydal vlastním nákladem 600 kusů (zatím se nikdo nezajímal o sponzorství) v dubnu 1836. Podle
kvality použitého papíru byly exempláře rozděleny do tří cenových skupin – 30, 22, 14 krejcarů.
Autor měl přesný přehled o prodaných výtiscích. Do začátku června bylo prodáno 350 kusů.
Pro rozprodej zbytku zvolil ještě jeden způsob – část vyměnil za beletrii i odbornou literaturu
a vyměněné prodával. Neprodělal.
11
Třetí tvářnost podoby tvůrce Máje modelují deník a  především jeho zašifrované pasáže.
Triviální sexualita tu básníka přibližuje živočišné pudovosti. Citace dokládá prolínání zmíněné
osudovosti s jistou velkorysostí i cílevědomostí. Máchovy světy však nebyly striktně odděleny,
prolínaly: „Pical jsem ji popředu i vkleče pozadu u kamen. Zdá se mi a říkal jsem, že jsem tam
byl celý, pak jsme opět mluvili o tom, že někomu dovolila, přála si umřít [...]. Když jsem fikal,
chtěla, abych šel ven, aby ji to nebolelo, a vtom mi to vyšlo, a jí ne. Šel jsem potom srát, a když
stará odešla, přišla za mnou [...]. Odpusť jí Bůh, jestli mne klame, já ji neopustím, jestli mne jen
miluje, a to se zdá, vždyť bych si i kurvu vzal, kdybych věděl, že mne má ráda.“
12
Komponenty trojí podoby, i když v tomto náčrtu redukované, se však nevylučují. Představují
vnitřně rozeklanou osobnost, jíž se ztrácí smysl existence a pro niž není podoba štvance nebo
rozervance gestem ani pózou, ani prožitkem, ale nerozlučnou součástí života. Není volbou, ale
osudem. Způsobem života se K. H. Mácha také vymykal ustáleným společenským zvyklostem.
Na druhé straně táž osobnost je schopna s racionálním rozmyslem uvažovat o zařízení domácnosti,
ale především také upravit vlastní život, aby respektoval společenský úzus. Podobné to bylo se
9
Viz pozn. 6, s. 21.
10
Viz pozn. 7, s. 58–59.
11
Viz pozn. 6, s. 322, 325.
12
Alena Wildová-Tossiová. Un poeta romantico ceco. Benátky 1976. S. 60–61. Zápis z 3. 11. 1835. V Čechách
vydal Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy v r. 2009 Pavel Vašák.





————————————————— 27 ———
KAREL HYNEK MÁCHA
studiem práv. Z deníku lze vyčíst, že se jimi Mácha příliš úzkostlivě nezaobíral. Obsáhlá básnická
činnost, ochotničení v Kajetánském divadle a další společenské zájmy dostávaly přednost před
dokončením studia. Najednou překvapí nutnost postarat se o  budoucí rodinu, postavit se na
vlastní nohy a básník uzavírá studium – ve svých necelých dvaceti šesti letech – a po podnětu od
kolegy Františka Břetislava Trojana nalézá místo v litoměřické notářské kanceláři Josefa Filipa
Durase. Bude třeba řešit další společenský problém – zastřít před litoměřickou smetánkou, že
ještě není ženat a že se v Praze jeho partnerce narodil syn. Podobně bude třeba v Praze připravit
uzavření sňatku. Připomeneme-li ryze praktické uvažování o zařízení bytu, pak se překvapivě
představuje osobnost cílevědomá, energická, činorodá. Její rozeklanost a světobol vůbec
neovlivnily ani intimitu privatissima a K. H. Mácha se také představuje jako dominantní, nezdrženlivý
mužský element, jednoznačně si podřizující partnerku.
Máchovy povahové rysy velmi dobře zachytil Karel Sabina.
13
Ze Sabinových poznámek
vycházel s širším psychologickým zaměřením Jakub Arbes,
14
souhrn vzpomínek současníků
sestavil a rozebíral Miroslav Ivanov.
15
Arbes popírá jako zásadní rysy Máchovy povahy nadměrnou
ctižádost a marnivost. „[...] vše, co zdálo se na Máchovi vrstevníkům jeho ctižádostí a marnivostí,
bylo právě jen onou tajeplnou pružinou duševní, bez které jest umělec pouhou anomalií.“
16
Cituje
K. Sabinu: „On požadoval od života více, nežli tento na svém nízkém stupni poskytnouti může;
on byl básníkem, a svět, jaký jest, nosí prosaickou tvář.“
17
Arbesův souhrnný soud pak Máchu
charakterizuje jako ducha samostatného, vyniknuvšího nad průměrem, duchaplného, geniálního,
bystroduchého, mnohostranně vzdělaného, snivého a  hluboce se zamýšlejícího, bezelstného.
Vztahu k ženám věnoval pozornost K. Sabina: „Mácha byl náruživým v lásce jako v životě. Jeho
rozčilená mysl hledala za oblíbenou tváří i oblíbené myšlenky a city. On hledal ideály, a nalézal
masky.“
18
Taková výjimečná osobnost se přirozeně nemůže beze zbytku zařadit do obecných
standardizujících představ a musí se z nich vymykat výjimečností. Jinými slovy, génius za svou
genialitu vždy platí. Genialita a emocionalita však byly u Máchy vyvažovány jak racionalistickou
střízlivostí, tak dychtivostí po poznání – mimo jiné zájmem o  cestování, zaujetím pro hradní
zříceniny, dychtivostí prožitku – vztah k Eleonoře (Lori) Šomkové. Výjimečnost geniality
vyvažovala jak schopnost absolutního soustředění, tak roztěkanost, která ho nutila k nadprůměrným
chodeckým výkonům.
J. Arbes dospěl k závěru: „ Mácha netoliko jako básník, on ani jako člověk Čech svrchovaně
šťastným býti nemohl. Neboť kdož medle z nás, kteří máme jen ždibek citu a známe dějiny – kdo
z nás může býti šťastným?“
19
Snad jen v ráji srdce. A k tomu ve svém zoufalství dospíval již Jan
Amos Komenský, i když v Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské relativizoval jistotu onoho
ráje vyznáním víry v budoucnost.
13
Úvod povahopisný v 1. svazku Spisů Karla Hynka Máchy. Praha 1845.
14
Jakub Arbes. Karel Hynek Mácha. Praha 1941.
15
Viz pozn. 6.
16
Viz pozn. 13, s. 401.
17
Viz pozn. 13, s. 402.
18
Viz pozn. 7, s. 41–42.
19
Viz pozn. 14, s. 427.










————————————————— 29 ———
HUGO HAAS
Křehkost pod maskou
bezstarostnosti
HUGO HAAS
* 18. února 1901, † 1. prosince 1968
český divadelní a filmový herec
Písmem Hugo Haase jsem se zabývala v souvislosti s připravovanou knížkou Jolany Matějkové
Hugo Haas. Život je pes (Praha: Nakladatelství XYZ, 2005), v níž byl grafologický portrét Haasovy
osobnosti také uveden.
¦ Grafologický rozbor rukopisů
Podkladové rukopisy k rozboru
Prostudovala jsem dostupné originály Haasových rukopisů v Památníku národního písemnictví
a v Divadelním archivu Národního divadla v Praze. Uvádím následující ukázky:
• dopis (pravděpodobně adresovaný) Karlu Hugo Hilarovi z 22. 3. 1927 (ukázka 4);
• dopis Olze Scheinpflugové ze 17. 10. 1967 (ukázka 5).
Popis celostních znaků v písmu
Dopisy z mladšího věku
Písmový obraz: přirozeně uspořádaný, pružně dynamický, šťavnatý, s  energickým elánem,
svižný, proměnlivý, živý, spontánně plynoucí a zároveň usměrňovaný, řízený.
Poměr pohybu a formy: lehce převažuje forma v celkově pohyblivém písmu.
Pohyb: dynamický, energický, středně rychlý se švihem, koordinovaný, splavně usměrňovaný.





——— 30 —————————————————
Ukázka 4 Hugo Haas Karlu Hugo Hilarovi ( pravděpodobně) z 22. 3. 1927 (zmenšeno)





————————————————— 31 ———
HUGO HAAS
Ukázka 5 Hugo Haas Olze Scheinpflugové ze 17. 10. 1967 (zmenšeno)





——— 32 —————————————————
Forma: jasně vyjádřená s profilovaným detailem, čitelná, variabilní se zpevněností.
Fixace: II (ohebnost, uvolněnost, pružná pohyblivost), IVa (řízenost, tvarovanost), příměs IVb
(utlumenost).
Rytmus: přirozená pulzace písma je narušovaná brzdícími tendencemi.
Individuálnost: osobitá obratnost v tvarování pohybové energie.
Harmoničnost: souladnost písma je lehce vychylovaná zpevňováním průběhu pohybu.
Dopisy z konce života
Ve srovnání s písmem z dřívějšího období je zde patrná výrazná utlumenost písma a úbytek ener -
gie, dřívější „šťavnatost“ jako by pohasínala; převažuje fixace IVb, s příměsí fixace II; oslabená
rytmická pulzace.
¦ Grafologický portrét osobnosti
Hugo Haase
Písmo vypovídá o pisatelově živé dynamičnosti, pohyblivé proměnlivosti, o rozmanitosti jeho
prožívání, myšlení a vztahování se ke světu.
Projev ve společnosti
Z rukopisu je patrné, že společenská oblast je pro pisatele velice důležitá. Projevuje se jako
obratný, bystrý, inteligentní společník, který má dar lehkosti a přirozenosti ve vyjadřování. Vyzařuje
jemnou noblesu, švih a graciéznost, hravou samozřejmost a jiskřivou živost. Může tak mít šarm
a přitažlivost pro své okolí. Baví druhé a zároveň se těší z toho, že je to právě on, komu se tak
dovedně daří rozveselovat ostatní. Potřebuje pozornost okolí, úspěch i obdiv. Dá se říct, že je
tak v určitém smyslu závislý na společnosti a její odezvě.
Je otevřený a zároveň v jistém smyslu uzavřený, a to i sám vůči sobě. Vstřícně se otevírá novým
kontaktům s lidmi, novým dojmům, vjemům a zajímá se o vše kolem sebe. Své úzkosti, zklamání,
nejistoty, trápení a bolesti však uzavírá do sebe, i sám před sebou. Pravděpodobně o nich vědí nebo
je tuší jen jeho nejbližší lidé. Ve společnosti je většinou nezmiňuje anebo s humorem či ironickou
nadsázkou zlehčí svou starost pro pobavení ostatních. Společenská perlivost a bezstarostnost je
tak i obrannou maskou, rolí, která ho chrání před problémy, jež by jeho nitro svíraly či zaplavily.
Bolestné a nepříjemné věci si nechce příliš připouštět. Snaží se ztotožnit spíš s tou stránkou své
osobnosti, která se zaměřuje na vnější okolí, a srší inteligentním vtipem v uvolněném rozmaru.
Jako by utíkal sám před sebou do společnosti a  do aktivity. Pravděpodobně nebývá rád sám.
Možná i z obav, že o samotě by se potlačené věci mohly znovu objevit.





————————————————— 33 ———
HUGO HAAS
Prožívání
Pisatelovo prožívání nese známky sangvinicko-melancholického temperamentu, který je překryt
rolí, společenskou maskou. Sangvinická splavnost jednání, nenucenost a živost reakcí, pružná
přístupnost a přizpůsobivost se snoubí s vnitřní křehkostí, melancholickou citlivostí,
dotknutelností, nejistotou až jakousi plachostí či ostýchavostí, vnímavostí pro smutek či nostalgii. Rukopisy
z mladších let vypovídají spíše o extravertních tendencích, o potřebě společnosti a zaměřenosti na
praktickou realitu. Písmo z let starších odráží zvýrazněné introvertní a melancholické tendence,
pocity osamělosti, smutku a pesimismu. Převaha melancholického prožívání je pak patrná
v dopise, který Hugo Haas psal rok před smrtí (ukázka 5). Odráží se zde vyčerpanost, velký úbytek
sil a celková ztlumenost.
Kultivovanost v konfliktních situacích
Pisateli záleží, aby jeho vnější projev byl kultivovaný, a to i v případných konfliktních situacích.
Nesklouzává k hrubé agresi. Dokáže si zachovat důstojnost a velkorysost. Snaží se udržet klid
a nadhled. V jeho prožívání je i prvek jakési vydražditelnosti, což se může projevovat například
tak, že náhle vyšle ironickou špičku, ostřeji formuluje svůj názor, sarkasticky popíchne apod.
Střety a spory nevyhledává, ale když vzniknou, má odvahu jim čelit a bránit se. I zmíněná ironie
či sarkasmus nebývají primárním útokem jako spíš formou obrany. Není konfliktní typ
a disharmonii hůře snáší.
Smysl pro řád se střídá s uvolněnou ležérností
Do jisté míry si dokáže učinit od věcí odstup, aby získal objektivnější pohled, zaujal věcné
stanovisko, lépe se zorientoval v novém prostředí a situacích. Není pedant. Nesnaží se úporně
a precizně dodržovat své plány, ale s ležérností nechává věcem volný průběh. Je v něm i určitý
sklon k pohodlnosti, avšak má-li silný motiv, je schopen vytrvat i při rutinnějších činnostech.
Přesto mu ale více vyhovuje, když se dění kolem proměňuje a přicházejí nové impulzy.
Osobitá kreativita
Vládne uměním improvizace. Jeho schopnost osobité tvořivosti není excentrická, pisatel
nepřichází s převratně originálními nápady či výraznými inovacemi. Kouzlo a nekonvenčnost jeho
kreativity tkví v něčem jiném. Dokáže totiž s lehkostí a přirozeností sobě vlastní propojit své
reflexe a zkušenosti s naladěním se na okolí. Jakoby mimoděk třeba zdůrazní nějaký detail, čímž
celá věc dostává nový smysl. Pokud něco zveličí nebo použije pompéznější výraz, bývá to
prostředkem, jak zvýraznit kontrast či vetknout do situace výsměšnou konturu.





——— 34 —————————————————
Touha po sebeuplatnění a sebevyjádření
Směřuje spíš k věcem budoucím. Jedním z motivů k aktivitě a činorodosti je vnitřní napětí
mezi ideály a jejich skutečnou realizací. Pisatelova osobnost je prostoupena profesí, nevykonává
ji jen jako něco vnějšího, ale také jí žije. Touží po sebeuplatnění, po uznání a ocenění okolí.
Tato touha zároveň posiluje vitalitu a životní elán, schopnost překonávat překážky a snášet
stresující zátěž, dodává odvahu pouštět se do nových věcí. Vnáší však do jeho osobnosti i vnitř -
ní neklid. Písmo v dopise, který psal, když mu bylo asi šedesát let a trápila ho nemoc, nese
známky jakéhosi vzepětí, snahy přesáhnout sebe sama a nevzdávat se, navzdory, nebo právě
proto, že síly ubývají.
Vztahy k ženám
Zaměřenost na společnost, navazování vztahů a komunikace s lidmi jsou pro pisatele důležitou
hodnotou. Dá se proto usuzovat, že i vztahy k ženám pro něho mnoho znamenají. Jejich přízeň
si pravděpodobně získává nejen svým obratným projevem, taktem, galantností, nevtíravou
intelektuální dominancí, ale i schopností naladit se na ženino prožívání, naslouchat jí a povídat si
s ní. Probouzí v ženě pocit, že jí rozumí, a dokáže se přiblížit její duši. Je v něm něžnost, jemnost,
nádech romantismu, až jakási bezbrannost či zaslepenost. Je citlivý a oslovitelný dojmy a nedokáže
se příliš bránit, je-li něčím podmaněn či unesen. Rád okouzluje a je rád okouzlován. Možná je
to až jakási potřeba zamilovanosti nebo oslněnosti, neboť ho takové prožitky nabíjejí mladistvou
energií a inspirací. Jako by se jich nikdy nemohl nasytit. Tato potřeba se v průběhu jeho


       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.