načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Porod a budoucnost Homo sapiens -- První kniha o evoluci člověka v souvislosti s tím, jak přicházíme na svět - Michel Odent

Porod a budoucnost Homo sapiens -- První kniha o evoluci člověka v souvislosti s tím, jak přicházíme na svět

Elektronická kniha: Porod a budoucnost Homo sapiens -- První kniha o evoluci člověka v souvislosti s tím, jak přicházíme na svět
Autor:

Tato kniha je o tom, proč vyslovovat otázky, které se týkají možné transformace Homo sapiens v souvislosti s tím, jak přicházíme na svět. Zaprvé proto, že doba kolem porodu je ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  150
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 164
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Childbirth and the future of homo sapiens
Spolupracovali: přeložila Klára Meissnerová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-0052-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Francouzský porodník, dlouhodobě se zabývající různými aspekty porodu, nastiňuje další možný vývoj v kontextu evoluce celého lidstva. Tato kniha je o tom, proč vyslovovat otázky, které se týkají možné transformace Homo sapiens v souvislosti s tím, jak přicházíme na svět. Zaprvé proto, že doba kolem porodu je nepochybně fází moderního života, která se za poslední desetiletí dramatickým způsobem změnila. Zadruhé proto, že nové vědní disciplíny potvrzují, že toto krátké období je „zásadní“ pro utváření lidských bytostí. Přenos získaných vlastností na následující generace navíc můžeme z vědeckého hlediska vysvětlit: je to okamžik, který je zásadní pro naše porozumění mechanismu evoluce druhu. V době, kdy se porodnická praxe hodnotí pouze podle krátkodobých měřítek, by nás tato první kniha o evoluci Homo sapiens v souvislosti s tím, jak přicházíme na svět, měla podpořit v přemýšlení z dlouhodobého hlediska a v kontextu evoluce svého druhu.

Popis nakladatele

Tato kniha je o tom, proč vyslovovat otázky, které se týkají možné transformace Homo sapiens v souvislosti s tím, jak přicházíme na svět. Zaprvé proto, že doba kolem porodu je nepochybně fází moderního života, která se za poslední desetiletí dramatickým způsobem změnila. Zadruhé proto, že nové vědní disciplíny potvrzují, že toto krátké období je „zásadní“ pro utváření lidských bytostí. Přenos získaných vlastností na následující generace navíc můžeme z vědeckého hlediska vysvětlit: je to okamžik, který je zásadní pro naše porozumění mechanismu evoluce druhu. V době, kdy se porodnická praxe hodnotí pouze podle krátkodobých měřítek, by nás tato první kniha o evoluci Homo sapiens v souvislosti s tím, jak přicházíme na svět, měla podpořit v přemýšlení z dlouhodobého hlediska a v kontextu evoluce svého druhu.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

POROD

A BUDOUCNOST

HOMO SAPIENS


POROD

A BUDOUCNOST

HOMO SAPIENS

První kniha o evoluci člověka v souvislosti s tím,

jak přicházíme na svět.

Michel Odent

Přeložila Klára Meissnerová


POROD

A BUDOUCNOST

HOMO SAPIENS

První kniha o evoluci člověka v souvislosti s tím,

jak přicházíme na svět.

Michel Odent

Přeložila Klára Meissnerová


KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNa ČR

Odent, Michel

Porod a budoucnost homo sapiens / Michel Odent ; [z anglického originálu ... přeložila

Klára Meissnerová]. -- 1. vyd. v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2014. -- 164 s.

Název originálu: Childbirth and the future of homo sapiens

ISBN 978-80-7500-052-1 (brož.)

618.4/.5 * 612.63 * 612 * 101 * 572.1/.4

- porod

- porod -- fyziologické aspekty

- porod -- filozofické aspekty

- antropogeneze

- antropogeneze -- filozofické aspekty

- monografie

572 - Antropologie [1]

Michel Odent

Porod a budoucnost Homo sapiens

Childbirth and the Future of Homo sapiens

Copyright © Michel Odent, 2013

Translation © Klára Meissnerová, 2014

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2014

ISBN 978-80-7500-052-1


OBSAH

Kapitola 1

VŠECHNO JE V HLAVĚ ................................................................ 3

Kapitola 2

NOVÝ POHLED NA EVOLUCI .................................................... 9

Kapitola 3

BUDOUCNOST OXYTOCINOVÉHO

SYSTÉMU ČLOVĚKA ................................................................... 13

Nedostatečně využívaný fyziologický systém ................................ 13

Schopnost rodit ........................................................................... 15

Schopnost kojit ........................................................................... 17

Genitální sexualita ....................................................................... 17

Schopnost empatie ...................................................................... 18

Měli bychom se učit od buldoků? ................................................ 18

Kapitola 4

HISTORICKÝ MEZNÍK V EVOLUCI

VELIKOSTI MOZKU? .................................................................. 21

Limity, jež nelze překročit ............................................................ 21

Zničené limity ............................................................................. 23 Kapitola 5 „MIKROBY DĚLAJÍ ČLOVĚKA“ .................................................. 27

Kapitola 6

MĚLI BYCHOM POSTIHOVAT PLÁNOVANÝ

VAGINÁLNÍ POROD? .................................................................. 39

Dva důležité kroky ...................................................................... 40

Míra bezpečnosti císařských řezů ................................................. 41

Kapitola 7

TOŤ OTÁZKA ............................................................................... 45

Odpověď .......................................................................................... 45

Různé funkce databáze Primal Health Research Database ............ 50

Koncept zásadního období .......................................................... 53

Kapitola 8

AKTIVNÍ VEDENÍ EVOLUCE ČLOVĚKA ................................ 57

Důvody k nové otázce ................................................................. 57

Aktivní vedení potřebuje svůj cíl ................................................. 59

Kapitola 9

FYZIOLOGICKÉ PROCESY

VERSUS KULTURNÍ PODMÍNĚNÍ ........................................... 63

Porozumění zákonům přírody ..................................................... 63

Vžité kulturní podmínění ............................................................ 64

Zesílené kulturní podmínění ....................................................... 65

Kapitola 10

DŮVODY K OPTIMISMU ........................................................... 67

Období před úžasným vědeckým objevem ................................... 67

Objev .......................................................................................... 69

Bezprostřední důsledky objevu .................................................... 71

Kapitola 11

OBLASTI VÝZKUMU ................................................................... 75

Základní jednoduchý fyziologický koncept .................................. 75

Koncept inhibice neokortexu ...................................................... 78

Kapitola 12

POTLAČENÝ ZDRAVÝ ROZUM ................................................ 83

Kdyby... ..................................................................................... 83

Analýza konkrétní situace ............................................................ 85

Tajná úmluva zdravého rozumu a vědy ........................................ 87

Kapitola 13

PŘÍBĚH NEKONČÍ ...................................................................... 91

Kapitola 14

NOVÝ POHLED NA PORODNÍ BOLEST ................................. 97

Ochranný fyziologický systém ..................................................... 98

Do té doby .................................................................................. 99

Kapitola 15

ZMĚNA PARADIGMATU NENÍ MOŽNÁ

BEZ ZMĚNY JAZYKA ................................................................. 107

Pokus o nový slovník ................................................................. 107

Termíny, kterým se vyhnout ...................................................... 110

„Těhotenská cukrovka“ jako typický příklad .............................. 110

Další příklady ............................................................................ 112

Kapitola 16

LÁSKA JAKO EVOLUČNÍ HANDICAP ................................... 117

Koncept zásadního období ve světle antropologie ...................... 118

Porod před neolitickou revolucí a po ní ..................................... 118

Neutralizace mateřských instinktů ............................................. 122 Kapitola 17

DŮVODY K PESIMISMU .......................................................... 127

V čem spočívá rovnováha? ......................................................... 127

Směřujeme ve vývoji k planetě „aspíků“? ................................... 129

Budoucnost deprese .................................................................. 133

Čarodějův učeň ......................................................................... 136

Kapitola 18

BUDOUCNOST ENTUZIASMU .............................................. 141

Kapitola 19

HOMO SAPIENS A VIROSFÉRA .............................................. 143

Bourání bariér ........................................................................... 143

Ohrožení viry ............................................................................ 145

Kapitola 20

KULTURNÍ SLEPOTA ................................................................ 149

Epidemiologie ve slepé uličce .................................................... 149

Učíme se od životopisců ............................................................ 152

Životně důležitá funkce šílenství ................................................ 154

Jak zacházet s  kulturní slepotou ................................................ 159

1

VŠECHNO JE V HLAVĚ

Z

ačneme tím, že si položíme otázku: měli bychom očekávattransformaci našeho druhu v souvislosti s tím, jak přicházíme na svět?

V posledních desetiletích prošly hlubokou změnou všechny

aspekty životního stylu člověka. Tento nezpochybnitelný fakt inspiroval

komentáře o  transformaci Homo sapiens, k  níž došlo v  poslední době,

i  otázky o  budoucnosti našeho druhu. Je patrné, že v  akademických

kruzích ani v médiích není obvykle doba kolem porodu brána v potaz,

přestože se nepochybně jedná o fázi lidského života, jež byla radikálním

způsobem zcela obrácena naruby. Několik vědeckých disciplín nyní

potvrzuje, že toto období je pro utváření osobnosti zásadní.

Než se začneme zabývat budoucností, povíme si, co víme o  druhu Homo sapiens. Jak můžeme shrnout naše porozumění povaze člověka?

Hlavním rysem našeho druhu byla podle tradičního pojetí schopnost myslet. Je výmluvné, že anglicko-holandské slovo „man“ (člověk) (německy: „mann“, „mensch“; dánsky: „mand“) pravděpodobněpochází ze sanskrtského výrazu pro „myšlení“. Podle Blaise Pascala je člověk „un roseau pensant“ (myslící rákos). V  kontextu současného vědeckého poznání se běžná prezentace Homo sapiens příliš neliší od tradičního

Porod a budoucnost Homo sapiens

pojetí, přestože se vyjadřuje různými jazyky. V dnešní době o soběmůžeme říci, že jsme členy rodiny šimpanzů s obrovským, nesmírně složitým

mozkem. U člověka došlo k extrémnímu rozvoji té části našeho mozku,

které říkáme neokortex. Tak vykládáme naši schopnost myslet, k níž patří

schopnost abstraktního myšlení, řeči, sebereflexe, řešení problémůa používání nástrojů.

Cílem mnoha vědeckých oborů je lépe porozumět povaze člověka. Extrémní míra specializace moderní vědy začíná bránit celkovémupohledu na jednotlivé aspekty Homo sapiens. Připomíná nám to známý příběh o skupině nevidomých, kteří měli popsat, jak vypadá slon, pomocí ohmatávání jednotlivých částí jeho těla. Nevidomý, který ohmatal nohu, řekl, že slon vypadá jako sloup; nevidomý, který ohmatal ocas, řekl, že slon je jako provaz; nevidomá, která ohmatala jeho chobot, řekla, že slon vypadá jako větev stromu; nevidomý, který ohmatal ucho, řekl, že slon je jako vějíř; nevidomý, který ohmatal břicho, řekl, že slon je jako stěna; a nevidomá, která ohmatala kel, řekla, že slon je jako pevná trubka. Toto podobenství je dnes důležitější než kdykoli dřív. Žijeme v  době, kdy je velmi žádoucí, abychom se naučili spolu komunikovat a respektovatrůzné úhly pohledu.

Bakteriologie – či přesněji molekulární mikrobiologie – je typickým příkladem vědeckého oboru, jenž se vyvíjí tak rychle, že Homo sapiens můžeme nyní vnímat v kontextu „revoluce mikrobiomů“. Lidskou bytost můžeme považovat za ekosystém, v  němž dochází k  neustálé interakci stovek miliard mikroorganismů, které obývají tělo („mikrobiom“), a miliardami buněk, které jsou produktem našich genů. Jinými slovy se dnes zdá, že naše zdraví a chování je do velké míry ovlivněno prostředím naší střevní flóry a  kůže. Každý člověk má relativně jiný mikrobiom. Náš mikrobiom – jako součást naší osobnosti – se do jisté míry utváří při porodu v závislosti na prvních mikrobech, které osídlí

Všechno je v hlavě

tělo novorozence. Pokroky v  našem porozumění specifických nutričních potřeb mozku vedly ke konceptu „látek, jež vyživují mozek“. Ten

má důležité dopady související s  druhem, pro nějž je typický vysoký

stupeň encefalizace. Typickým příkladem látky vyživující mozek je jód,

který je nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy, jež se podílejí na

metabolismu energie mozku. Nedostatek jódu je spojován s poruchami

vývoje a  funkce mozku. Neexistuje však žádný mechanismus, s  jehož

pomocí by bylo možné omezit vylučování jódu v moči, a tedy jejukládat.

1

Tato fyziologická perspektiva vypovídá o tom, že Homo sapiens je

vybaven na prostředí, které mu průběžně dodává dostatečné množství

jódu. V praxi to znamená, že je třeba mít přístup k potravnímu řetězci

mořských plodů. Je výmluvné, že nejběžnějším prvkem, který v  naší

potravě schází, je jód, což globálně ovlivňuje téměř dvě miliardy lidí,

2

přestože jód je jediným prvkem, který mnohé vládní institucepředepisují povinně.

Zatímco jód je považován za hlavní minerál vyživující mozek,kyselina dokosahexaenová (DHA) je považována za vyživující mastnoukyselinu.

3

Molekula DHA je nanejvýš dlouhá (dvacet dva jednotek uhlíku) a je

nanejvýš nenasycená (šest dvojitých vazeb). Patří do skupiny omega-3.

Tato mastná kyselina se předem utváří pouze v  potravním řetězci mořských plodů a je v něm hojně zastoupena. Zajímavé je, že člověk si DHA

dokáže vytvořit jen v malé míře. Spojení velkého mozku a slabéhoenzymatického systému desaturace-elongace vypovídá o tom, že lidé potřebují

přístup k potravnímu řetězci s obsahem mořských plodů, aby mohli plně

rozvinout svůj potenciál.

Z hlediska výživy se zdá, že Homo sapiens je opicí uzpůsobenouk životu na pobřeží. Dnes by nás tato myšlenka měla vést k  tomu, abychom znovu rozpoznali důležitost toho, čemu se dříve říkalo „hypotéza původu člověka ve vodní opici“.

1 -


6

Porod a budoucnost Homo sapiens

Kromě velikosti mozku se od svého velmi blízkého příbuzného,běžného šimpanze, lišíme i mnoha jinými rysy: nahotou, vrstvou podkožního

tuku, celkovým tvarem našeho těla (jehož zadní končetiny jsouprodloužením trupu), poměrně nízkou bazální tělesnou teplotou, vystouplým

nosem, velkými prázdnými dutinami po obou stranách nosních dutin,

nízko položeným hrtanem, menším množstvím červených krvinek,anatomickým tvarem rukou a nohou a vrstvou vernixu či mázku, ježpokrývá tělo novorozeného dítěte. Všechny tyto rysy, které máme společné se

savci uzpůsobenými k životu v moři, vypovídají o tom, že jsme vybaveni

k životu na mořském pobřeží.

S touto novou vizí Homo sapiens poprvé přišli nezávisle na sobě Max

Westenhofer v Berlíně (1942) a Alister Hardy v Oxfordu (1960).Problematiku však nejvíce proslavila britská vědkyně Elaine Morgans ve svých

knihách

4, 5, 6

a  seminářích, které pořádala, aby tuto teorii dále podpořila. Tento nový teoretický rámec byl v  poslední době doplněn o  vydání

kolektivní akademické knihy

7

a londýnskou konferenci o evoluci člověka,

jíž jsem se zúčastnil.

8

Po tomto krátkém přehledu našeho porozumění povahy člověka 21.

století můžeme vyslovit vhodné otázky na téma budoucnosti našeho druhu.

POZNÁMKY:

1. Cunnane Stephen. Iodine: The Primary Brain Selective Nutrient. In: Stephen

Cunnane. Survival of the fattest: the key to human brain evolution. Singapore:

World Scientific Publishing, 2005.

2. Stagnaro-Green A, Sullivan S. Iodine supplementation during pregnancy and

lactation. JAMA 2012, 308(23), s. 2463–2464.

3. Crawford, M. A., Marsh, D. The driving force: Food in Evolution and the Future.

London: William Heinemann, 1989.

Všechno je v hlavě

4. Morgan E. The Aquatic Ape. London: Souvenir Press, 1982.

5. Morgan E. The Scars of Evolution. London: Souvenir Press, 1990.

6. Morgan E. The Descent of the Cchild. London: Souvenir Press, 1994.

7. Vaneechoutte, Mario, ed. Was Man more aquatic in the past? Bentham e-book,

2012. 8. Human Evolution: Past, Present & Future. International Conference. London,

May 8–10, 2013.

1 -



9

2

NOVÝ POHLED NA EVOLUCI

A

ž do vzniku nových vědeckých disciplín, například epigenetiky,

bylo provokativní zaměřit svou pozornost na nezpochybnitelné

fakty, jako jsou dědičně získané vlastnosti. Provokativní bylo též zaměřovat se na oslabování orgánů a fyziologických funkcí, které se nepoužívají. Důvod byl jasný: během přechodného období, které začalo v polovině 20. století, se dominantní paradigma té doby – jemuž se často říkalo neodarwinismus – omezovalo pouze na účinky integrace genetiky a  Darwinovy evoluční teorie po tzv. „moderní syntéze“.

1

Genetické

mutace se považovaly za hlavní zdroj variací, k nimž u populacedocházelo; přirozená selekce za hlavní evoluční sílu, jež vede k adaptaci. Evoluce

druhu byla chápána jako velmi pomalý proces měřitelný mírami mutace.

V  rámci tohoto restriktivního teoretického rámce chyběl zájem o možnost rychlé a  oslnivé transformace našeho druhu. Nedávný rozvoj epigenetiky zahájil novou fázi našeho porozumění evoluci a bezprecedentní

zájem o možnost transformace Homo sapiens v blízké budoucnosti.

Rychlé transformace pod vlivem prostředí jsou dobře dokumentovány

obecně mezi savci a zejména u druhu Homo. V procesu domestikacesavců například dochází poměrně rychle k proměně struktury jejich mozku


10

Porod a budoucnost Homo sapiens

a chování. Domestikovaná zvířata nemají příliš velkou příležitost převzít

iniciativu, bojovat o život a vzájemně soupeřit. V porovnání se zvířaty ve

volné přírodě mají málo příležitostí ke cvičení mozku. U mnoha savců,

například u  prasat, ovcí, psů, koček, velbloudů, fretek a  norků, je jedním z  důsledků domestikace podstatné zmenšení velikosti mozku.

2

Ke

změnám struktury mozku, díky nimž se z  divokého zvířete stává zvíře

velmi domestikované, dochází z hlediska evoluce velmi rychle – u norka

bylo pozorováno 20% zmenšení velikosti mozku po pouhých 120 letech

domestikace.

3

Dobře zdokumentovány jsou i významné změny u lidí. Dobrý příklad nabízejí nedávné dějiny Koreje. Po druhé světové válce byla Korea uměle rozdělena na Severní Koreu (nad 38. rovnoběžkou) a Jižní Koreu.Obyvatelé Severní a Jižní Koreje mají stejnou genetickou výbavu a do poloviny 20. století měli i stejný životní styl a morfologické rysy. Obyvatelé Jižní Koreje jsou však dnes v  průměru o  12 cm vyšší než obyvatelé Severní Koreje.

Všechny tyto rychlé transformace u  druhu Homo nelze vysvětlit změnami ve strukturách DNA: je třeba brát v  úvahu jiná hlediska než „evoluční genetiku“. Proto byl počátek epigenetiky zásadním krokem v historii biologických věd a v našem výkladu důležitých aspektů procesu evoluce, která již není limitována příchodem nového druhu.

Tato nově vznikající disciplína se zakládá na konceptu tzv. genové exprese (pozn. překl.: genová exprese je proces, kterým je v genu uložená informace převedena v reálně existující buněčnou strukturu nebofunkci). Některé geny mohou dostat jisté („epigenetické“) označení, kvůli čemuž nejsou aktivní. Tímto označením může být metylace DNA a může jím být i změna obsahu proteinu v jádru, například modifikace histonů. Fenomén genové exprese je ovlivněn faktory prostředí, zvláště v době, jíž říkáme „zásadní období“ (prenatální období, porod a  rok po  porodu).

Nový pohled na evoluci

Z přehledu databáze Primal Health Research Database (epidemiologické

studie zkoumající korelace mezi tím, k čemu dochází během zásadního

období, a tím, co se děje později)

4

je patrné, že povaha vlivů prostředí je

často méně důležitá než doba, kdy jsme jim vystaveni. Naše databáze se

stala jedinečným nástrojem, který poskytuje některé informaceo zásadních obdobích, jež ovlivňují genezi nemocí a povahové rysy.Z praktického hlediska je často důležitější toto zásadní období interakce genůa prostředí rozpoznat než určit vlastní geny, které jsou aktivní či posuzovat,

jakou roli genetické faktory a faktory prostředí hrají.

V době epigenetiky jsme byli povzbuzováni, abychom znovuvěnovali pozornost studiím, které zkoumají mezigenerační vlivy toho, k čemu dochází během zásadního období. Nyní se zdá, že epigenetická označení (tzv. „epigenom“) se mohou do jisté míry přenášet na další generace. Porozumění jednomu z  mechanismů, díky němuž může docházet k přenosu získaných vlastností na další generace, je důležitým faktorem našeho porozumění transformace druhu a  jeho adaptace na vlivy prostředí. Zatímco po desetiletí před nástupem epigenetiky se kladl důraz především na pomalý neodarwinovský mechanismus evoluce, dnes vědci znovu věnují pozornost Lamarckově teorii o „používání a nepoužívání“ a  „dědičnosti získaných vlastností“. Darwin se narodil v  roce, kdy byla vydána Lamarckova kniha Philosophie zoologique, a Lamarckovy teorie ho ovlivnily. Je zajímavé, že Darwin také napsal knihu Variation of Animals and Plants Under Domestication. Jazykem 21. století bychom mohli říct, že Lamarckovo jméno je spojováno s „měkkým dědictvím“(epigenetickými informacemi), zatímco Darwin bývá spojován s „tvrdým dědictvím“ (genetickými informacemi).

5

V kontextu současné vědy se zdá, že matka svému potomkovi předává víc než jen svůj genom. Předává mu i epigenom a do jisté míryi mikroorganismy, které žijí v jejím těle, tedy svůj mikrobiom.

2 -


12

Porod a budoucnost Homo sapiens

V dnešní době, kdy se životní styl člověka velmi rychle mění, žijeme

dostatečně dlouho, abychom transformaci druhu Homo viděli na vlastní

oči.

Poté, co jsme se vyjádřili k evoluci, se můžeme zamyslet nad tím, jaké

změny můžeme očekávat u Homo sapiens v blízké budoucnostiv souvislosti s tím, jak přicházejí děti na svět.

POZNÁMKY:

1. Huxley, J. Evolution: the modern synthesis. London: Allen & Unwin, 1942.

2. Kruska, D. Mammalian domestication and its effect on the brain structure and

behavior. Intelligence and evolutionary biology, s. 211–250. Jerison, I. (ed.)Berlin, Eidelberg: Springer, 1988.

3. Kruska, D. The effect of domestication on brain size and composition in the

mink. J. Zool. London 1996, 239, s. 645–661.

4. www.primalhealthresearch.com

5. Bucher, E. The return of Lamarck? Front. Gene 2013. 4, s. 10. DOI: 10.3389/

fgene.2013.0001010.


13

3

BUDOUCNOST OXYTOCINOVÉHO

SYSTÉMU ČLOVĚKA

V

 době epigenetiky, tedy nového zájmu o teorie evoluce z doby

před Darwinem, se některá fakta stávají přijatelnými, neboť jsou

otevřená interpretaci. Přijatelnou se tedy stává i skutečnost, že jsou-li některé orgány či fyziologické funkce nedostatečně využívány, jsou s každou další generací čím dál slabší. Pozoruhodným příklademfyziologické funkce člověka, která náhle přestala být zapotřebí, je jehooxytocinový systém. Skutečnost, že při porodu hraje vysoká dávka oxytocinu nanejvýš důležitou roli, je dobře známa více než jedno století (oxytocin doslova znamená „rychlý porod“).

NEDOSTATEČNĚ VYUŽÍVANÝ FYZIOLOGICKÝ SYSTÉM

Až donedávna platilo, že chce-li žena porodit dítě a placentu, musí sespolehnout na vyplavení vlastního oxytocinu, který je hlavní složkoukomplexního hormonálního koktejlu. V dnešní době je podání syntetickéhooxytocinu („syntocinonu“ či „pitocinu“) nejběžnějším lékařským zákrokem při

porodu. Většina žen je při porodu dítěte i placenty pod vlivem syntetického


14

Porod a budoucnost Homo sapiens

oxytocinu. U císařského řezu, který se provádí v průběhu porodu, se ženě

většinou podávala infuze syntetického oxytocinu, ještě než došlok rozhodnutí provést operaci. Míra vyvolávání porodu je vysoká: v  praxi vyvolání

porodu téměř vždy souvisí s použitím syntetického oxytocinu. Syntetický

oxytocin se navíc běžně používá jako děložní tonikum při císařském řezu

a  je-li proveden císařský řez, který byl plánován před počátkem porodu,

žena vlastní přirozené hormony samozřejmě nevylučuje. Na celoplanetární

rovině můžeme pozorovat, že množství žen, které rodí děti a placenty díky

činnosti vlastního oxytocinu, se stává bezvýznamným.

Oxytocinový systém se nedostatečně využívá i v souvislosti s kojením. Připomeňme si, že reflex vypuzení mléka se spouští díky vyplaveníoxytocinu. Vezmeme-li v úvahu průměrné množství dětí, které se v moderní společnosti ženě narodí, a velmi krátkou průměrnou dobu kojení,snadno si domyslíme, že počet reflexů vypuzení mléka, který žena v moderní společnosti zažívá, je v porovnání s jinými společnostmi velmi malý.

Jiné příklady fyziologických systémů, které náhle začaly být „nepotřebné“ v  důsledku změn životního stylu, neexistují. Termínu „systém“ používám, abych zdůraznil, že hovoříme o  schopnosti vylučovat oxytocin, použít ho jako neuromodulátor, uchovávat jej v  posteriorní části podvěsku mozkového, uvolňovat jej pulzatilním efektivním způsobem a  vytvářet receptory. Proto můžeme očekávat oslabení tohoto fyziologického systému, což může mít dalekosáhlé následky, neboť oxytocin se podílí na všech aspektech našeho reprodukčního a sexuálního života, v socializaci a na veškerých aspektech naší schopnosti milovat. K té patří i respekt k „Matce Zemi“.

Troufám si jít ještě o krok dál a tvrdím, že tento fyziologický systém se zřejmě již zhoršuje. Obavy z této možnosti můžeme vyjádřitshromažďováním nejrůznějších dostupných informací o porodu, kojení, genitální sexuality a schopnosti empatie.

15

Budoucnost oxytocinového systému člověka

SCHOPNOST RODIT

Ze syntézy statistických údajů z poslední doby vyplývá, že u moderních

porodů dochází ve zvýšené míře ke komplikacím. Musíme vzít přitom

v úvahu i jiné faktory než nevhodné prostředí nemocnice, protožek těm

to obtížím ve zvýšené míře dochází i u domácích porodů. Potížeu domá

cích porodů byly vyhodnoceny prostřednictvím uznávané metaanalýzy

(jež kombinuje údaje z  různých studií využívajících podobnou metodu

výzkumu) publikované v časopisu The American Journal of Obstetrics and

Gynecology.

1

Veškeré studie v tomto článku porovnávaly výsledkypláno

vaného porodu doma a plánovaného porodu v nemocnici, což je nejlepší

metoda výzkumu, protože studie nelze provést namátkově. Připomeňme,

že studie, které porovnávají výsledky domácích porodů s porodyv nemoc

nici, podceňují rizika spojená s plánovanými domácími porody, protože

neberou v  úvahu převoz do nemocnice v  průběhu porodu. Studie, jež

jsou součástí metaanalýzy, se prováděly v rozvinutých západních zemích

(v  USA, Velké Británii, Kanadě, Austrálii, ve Švýcarsku, v  Holandsku

a  ve Švédsku) a  byly publikovány v  angličtině v  lékařských časopisech

s odborným posudkem.

Z mnoha výsledků této metaanalýzy musíme mít na paměti jednupod

statnou informaci. Je patrné, že u plánovaných domácích porodů muselo

být až 37 % prvorodiček během porodu převezeno do porodnice. Patrné

je i to, že míra neonatální úmrtnosti (úmrtí novorozence v době odporo

du do dvaceti osmi dnů) se zdá být dvakrát vyšší u plánovanýchdomá

cích porodů než u plánovaných porodů v nemocnici a téměř třikrát vyšší

u novorozenců bez abnormalit.

Informace, které přináší nedávná studie, jež byla provedena v  celé

oblasti holandského Utrechtu, jsou obzvlášť podnětné, protože nás

mohou přimět k přehodnocení velmi unikátního holandského systému.

3 -

16

Porod a budoucnost Homo sapiens

Tento systém se liší od všech ostatních systémů porodnické péče, protože

vychází z  jasně definovaného rozdělení na primární a  sekundární péči.

V praxi to znamená, že ženy s nízkým rizikem výskytu různýchonemoc

nění jsou v rukách porodních asistentek, zatímco ostatní ženy jsou v péči

porodníků. Jedním z efektů této klasifikace je více než 20 % míradomá

cích porodů. Podle této studie je riziko perinatální úmrtnosti daleko vyšší

u žen, jejichž těhotenství bylo klasifikováno jako nízkorizikové.

2

Paradox

ní je, že míra převozu na pediatrické oddělení u  rizikového těhotenství

není vyšší. Studie organizace Birthplace in England Collaborative Group

došla k  podobným závěrům: k  převozům z  neporodnického oddělení

došlo přibližně u  36–45 % prvorodiček.

3

Obtížnost moderních porodů

obecně potvrdila čínská studie, v jejíž populaci je celková míra císařského

řezu 56 %. Badatelé do této studie, v níž byla zkoumána rizikapsycho

patologických potíží v souvislosti s tím, jak přicházejí miminka na svět,

zahrnuli i skupinu dětí narozených pomocí kleští či vakuovéhoextrakto

ru.

4

Tento fakt vypovídá o tom, že 56 % míra užití císařského řezu nebyla

dostatečnou prevencí obtíží u  porodů vaginální cestou. Chceme-li tyto

statistiky interpretovat, musíme vzít samozřejmě v úvahu i mnohodal

ších faktorů než jen zhoršující se schopnost rodit.

Porodem se zabývám více než polovinu století (v roce 1953 jsemstrá

vil šest měsíců na porodnickém oddělení v Paříži), a proto si uvědomuji

důležitost americké studie o  „Změnách porodních vzorů za posledních

50 let“.

5

Autoři porovnávali první skupinu téměř 40 000 porodů, k nimž

došlo v letech 1959–1966, a druhou skupinu téměř 100 000 porodů z let

2002–2008. Předmětem zkoumání byl porod jednoho dítěte v termínu

porodu, kdy porodní poloha dítěte byla hlavičkou dolů a porod bylzahá

jen spontánně. Studie prozkoumala mnoho faktorů, například věk, výšku

a váhu matky, a došla k závěru, že délka první fáze porodu byla u druhé

skupiny mnohem delší. U prvního dítěte byla delší o dvě a půl hodiny



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist