načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Poranění páteře - et al.; Ján Kočiš; Peter Wendsche

Poranění páteře

Elektronická kniha: Poranění páteře
Autor: ; ;

Publikace přináší soudobý, komplexní pohled na diagnostiku a léčbu poranění páteře a míchy. V oboru páteřní chirurgie, kde je nedostatek doporučení založených na vědeckých ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  300
+
-
10
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Galén
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 171
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-726-2965-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Publikace přináší soudobý, komplexní pohled na diagnostiku a léčbu poranění páteře a míchy. V oboru páteřní chirurgie, kde je nedostatek doporučení založených na vědeckých důkazech, mají veliký význam doporučení založená na zkušenostech. Na stránkách této knihy jsou shrnuty dlouholeté zkušenosti jednoho z našich nejvýznamnějších spondylochirurgických pracovišť. V přehledném členění poskytuje vodítko jak pro hodnocení zobrazovacích a klinických vyšetření, tak pro klasifikační zařazení traumatu a volbu jeho ošetření. Bohatý aparát citací, provázející jednotlivé kapitoly, nabízí prakticky úplnou literární informaci k danému tématu.

Zařazeno v kategoriích
et al.; Ján Kočiš; Peter Wendsche - další tituly autora:
Perioperační ošetřovatelská péče Perioperační ošetřovatelská péče
Poranění páteře Poranění páteře
 (e-book)
Degenerativní onemocnění páteře Degenerativní onemocnění páteře
 (e-book)
Speciální onkologie Speciální onkologie
 (e-book)
Klinická pediatrie Klinická pediatrie
 (e-book)
Anestezie a pooperační péče v cévní chirurgii Anestezie a pooperační péče v cévní chirurgii
 (e-book)
O posledních věcech člověka -- Vybrané kapitoly z thanatologie O posledních věcech člověka
 (e-book)
Informovaný souhlas -- Etické, právní, psychologické a klinické aspekty Informovaný souhlas
Úskalí a komplikace při léčení zlomenin Úskalí a komplikace při léčení zlomenin
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ján Kočiš, Peter Wendsche et al.

Poranění Páteře


Upozornění

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena

v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Galén

Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5

www.galen.cz

© Galén, 2013


Ján Kočiš, Peter Wendsche et al.

Poranění Páteře

GALÉN

PORANĚNÍ

PÁTEŘE

Ján Kočiš, Peter Wendsche et al.


Ján Kočiš, Peter Wendsche et al.

Poranění Páteře

První vydání v elektronické verzi

Vydalo nakladatelství Galén, Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5

Editor PhDr. Lubomír Houdek

Šéfredaktorka PhDr. Soňa Dernerová

Odpovědná redaktorka Alena Regalová

Ilustrace Martin Škarda

Dokumentace z archivu autorů

Sazba Milena Honců, Galén

Určeno odborné veřejnosti

G 261044

Všechna práva vyhrazena.

Tato publikace ani žádná její část nesmějí být reprodukovány, uchovávány v rešeršním systému nebo

přenášeny jakýmkoli způsobem (včetně mechanického, elektronického, fotografického či jiného

záznamu) bez písemného souhlasu nakladatelství.

Pořadatelé, autoři i nakladatel vynaložili značné úsilí, aby informace o léčivech odpovídaly stavu znalostí

v době zpracování díla. Nakladatel za ně nenese odpovědnost a doporučuje řídit se údaji o doporučeném

dávkování a kontraindikacích uvedených výrobci v příbalovém letáku příslušného léčivého přípravku.

Týká se to především přípravků vzácněji používaných nebo nově uváděných na trh. V textu jsou

používány ochranné obchodní známky léků a dalších produktů. Absence symbolů ochranných známek

(

®

,

tM

ap.) neznamená, že jde o nechráněné názvy a značky.

© Galén, 2013

ISBn 978-80-7262-965-7 (PDF)

ISBn 978-80-7262-966-4 (PDF pro čtečky)

Hlavní autoři a pořadatelé

doc. MUDr. Ján Kočiš, Ph.D.

Klinika traumatologie LF MU a Úrazová nemocnice, Brno

prof. MUDr. Peter Wendsche, CSc.

Klinika traumatologie LF MU a Úrazová nemocnice, Brno

recenzenti

doc. MUDr. Richard Chaloupka, CSc.

Ortopedická klinika, LF MU a FN, Brno

doc. MUDr. Petr Suchomel, Ph.D.

MUDr. Vladimír Beneš

Neurochirurgické oddělení, Krajská nemocnice, Liberec


V

Hlavní autoři a pořadatelé

doc. MUDr. Ján Kočiš, Ph.D.

Klinika traumatologie LF MU a Úrazová nemocnice,

Brno

prof. MUDr. Peter Wendsche, CSc.

Klinika traumatologie LF MU a Úrazová nemocnice,

Brno

autoři

doc. MUDr. Igor Čižmář, Ph.D.

I. chirurgická klinika LF UP

a Traumatologické oddělení FN, Olomouc

MUDr. Ivana Hradilová Svíženská, CSc.

Anatomický ústav LF MU, Brno

MUDr. Iva Janů, Ph.D.

Úrazová nemocnice, Brno

MUDr. Martin Kelbl

Klinika traumatologie LF MU a Úrazová nemocnice,

Brno

doc. MUDr. Jaroslav Pilný, Ph.D.

Ortopedické oddělení,

Pardubická krajská nemocnice, a.s., Pardubice

autorský kolektiv



VII

autorsKý KoleKtiv ................................................ V

Předmluva ...........................................................IX

1. anatomicKé PoznámKy

Ivana Hradilová Svíženská

1.1. Poznámky k vývoji páteře.............................1

1.2. Stavba obratlů ...............................................2

1.2.1. Krční obratle (vertebrae cervicales) .............2

1.2.1.1. Nosič (atlas) ....................................................2

1.2.1.2. Čepovec (axis) ................................................3

1.2.1.3. Sedmý krční obratel (vertebra prominens)...3

1.2.2. Hrudní obratle (vertebrae thoracicae) .........3

1.2.3. Bederní obratle (vertebrae lumbales) ..........4

1.2.4. Kost křížová (os sacrum)...............................4

1.2.5. Kost kostrční (os coccygis) ...........................5

1.3. osifikace obratlů ..........................................5

1.4. Variace obratlů .............................................6

1.5. Spojení na páteři ...........................................6

1.5.1. Meziobratlové destičky (disci

intervertebrales) .............................................6

1.5.2. Syndesmózy páteře .........................................6

1.5.3. Kloubní spojení ..............................................7

1.5.3.1. Articulationes intervertebrales .....................7

1.5.3.2. Kraniovertebrální spojení .............................7

1.5.3.3. Kostovertebrální spojení ...............................8

1.6. Páteř jako celek .............................................9

1.7. Pohyby páteře .............................................10

1.8. topografická anatomie – regio colli

posterior, vertebralis, sacralis ....................11

1.8.1. Kůže a podkoží .............................................11

1.8.2. Svaly v okolí páteře .......................................11

1.8.3. Meziobratlové otvory ...................................13

1.8.4. Páteřní kanál .................................................14

2. všeobecná část

Peter Wendsche

Epidemiologie ...............................................23

2.1. Přednemocniční péče .................................23

obsah

2.2. Klinické a zobrazovací vyšetření ...............25

Ján Kočiš, Martin Kelbl

Algoritmus vyšetření při podezření

na poranění páteře .......................................26

3. Poranění Horní Krční Páteře

3.1. Zlomeniny okcipitálních kondylů ..............31

Ján Kočiš

3.1.1. Klasifikace .....................................................31

3.1.2. Diagnóza ........................................................31

3.1.3. Terapie ...........................................................32

3.2. atlantookcipitální dislokace (aoD) ..........32

Ján Kočiš

3.2.1. Klasifikace .....................................................32

3.2.2. Diagnóza ........................................................33

3.2.3. Terapie ...........................................................33

Operační postup okcipitocervikální

stabilizace a fúze ...........................................33

3.3. Zlomeniny atlasu ........................................35

Ján Kočiš, Igor Čižmář

3.3.1. Klasifikace .....................................................35

3.3.2. Diagnóza ........................................................35

3.3.3. Terapie ...........................................................35

3.4. atlantoaxiální dislokace (aaD) ................37

Ján Kočiš

3.4.1. Klasifikace .....................................................37

3.4.2. Diagnóza ........................................................37

3.4.3. Terapie ...........................................................38

Operační postup transartikulární

stabilizace C1/2 podle Magerla ...................38

Operační postup stabilizace C1/2

podle Harmse ................................................39

3.5. Zlomeniny těla axis ....................................39

Ján Kočiš, Jaroslav Pilný

3.5.1. Klasifikace .....................................................39

3.5.2. Diagnóza ........................................................39

3.5.3. Terapie ...........................................................39

3.6. Zlomeniny dens axis ...................................40

Ján Kočiš, Peter Wendsche

3.6.1. Klasifikace .....................................................40

3.6.2. Diagnóza ........................................................40

VIII Poranění Páteře

3.6.3. Terapie ...........................................................40

Operační postup kompresní

osteosyntézy ..................................................41

3.7. traumatická spondylolistéza čepovce .......42

3.7.1. Klasifikace .....................................................43

3.7.2. Diagnóza ........................................................43

3.7.3. Terapie ...........................................................43

3.8. Kombinovaná poranění atlasu

a čepovce .....................................................44

Ján Kočiš

3.8.1. Klasifikace .....................................................44

3.8.2. Diagnóza ........................................................45

3.8.3. Terapie ...........................................................45

Technika aplikace halo vest .........................46

4. Poranění dolní Krční Páteře

Ján Kočiš, Peter Wendsche

4.1. Klasifikace poranění dolní

krční páteře .................................................83

4.2. Diagnóza .....................................................84

4.3. Konzervativní léčení ..................................85

4.4. operační léčení ...........................................85

4.4.1. Přední přístup ...............................................85

Operační postup: přední přístup

k subaxiální páteři .......................................86

4.4.2. Ošetření poranění dolní krční páteře

ze zadního přístupu ......................................87

Operační postup: zadní přístup

k subaxiální páteři ........................................88

5. Poranění Hrudní a bederní Páteře

5.1. Klasifikace poranění hrudní

a bederní páteře ........................................ 107

Ján Kočiš

Všeobecná charakteristika

jednotlivých typů ....................................... 108

5.2. Zlomeniny hrudní páteře ......................... 113

Ján Kočiš

5.3. Zlomeniny thorakolumbálního

přechodu a bederní páteře ....................... 115

Ján Kočiš, Martin Kelbl

5.4. osteoporotické zlomeniny páteře ............ 118

Ján Kočiš, Iva Janů

Konzervativní léčení osteoporotických

zlomenin ..................................................... 119

5.5. Zadní přístup ............................................ 122

Peter Wendsche, Ján Kočiš

Zadní přístup k thorakolumbální

páteři ........................................................... 122

Posterolaterální déza ................................. 123

Dekomprese ............................................... 123

Ošetření předního sloupce ze zadního

přístupu ....................................................... 123

5.6. Přední přístup........................................... 124

Ján Kočiš, Peter Wendsche

Operační technika předního

miniinvazivního přístupu

(minithorakotomie) s thorakoskopií ...... 126

reJstříK .............................................................. 167

IX

Předmluva Kvalitní vyšetření a ošetření úrazů páteře předpokládá úplné porozumění této specifické funkční jednotce. Zhodnocení jejích anatomických souvislostí, biomechanické stability, a v tomto smyslu i charakteru zranění, rozhoduje o výsledku léčení a do značné míry také o trvalých následcích. Nedávná léta přinesla do problematiky poranění páteře celou řadu pokrokových změn, ať už byly odvozeny od moderních zobrazovacích technologií, komplexních klasifikačních systémů nebo propracovaných operačních postupů a stabilizačních systémů různého druhu. Dnes je úrazová chirurgie páteře a míchy rozvinutým medicínským oborem sdružujícím zkušenosti neurochirurgů, ortopedů a traumatologů. Tato skutečnost je odrazem obecného procesu, který spoluprací uvedených oborů dává vzniknout specializovanému vědnímu oboru zvanému spondylochirurgie.

Medicína v naší zemi nezůstala stranou tohoto

vývoje. Změnila se organizace a dostupnost akutních ošetření, změnily se diagnostické prostředky i léčebné postupy. Vyvíjel se rovněž počet ošetřených pacientů. Databáze České spondylochirurgické společnosti uvádí, že od roku 2001, kdy bylo chirurgicky ošetřeno 1140 zraněných, narostl v roce 2010 počet operovaných na 2134, tedy o 83 %. Byla rozvinuta péče o nemocné s poškozením míchy nejen v akutní, ale i v postakutní a chronické fázi, což potvrzuje činnost spinálních jednotek a rehabilitačních ústavů. Význam problematiky poranění páteře a míchy podtrhuje i tato kniha.

Publikace přináší soudobý, komplexní pohled na

diagnostiku a léčbu poranění páteře a míchy. V oboru

páteřní chirurgie, kde je nedostatek doporučení zalo

žených na vědeckých důkazech, mají veliký význam

doporučení založená na zkušenostech. Na stránkách

této knihy jsou shrnuty dlouholeté zkušenosti jednoho

z našich nejvýznamnějších spondylochirurgických

pracovišť. V přehledném členění poskytuje vodítko jak

pro hodnocení zobrazovacích a klinických vyšetření,

tak pro klasifikační zařazení traumatu a volbu jeho

ošetření. Bohatý aparát citací, provázející jednotlivé

kapitoly, nabízí prakticky úplnou literární informaci

k danému tématu.

Česká spondylochirurgie zaznamenává v součas

nosti řadu významných literárních počinů u nás i v za

hraničí. Tato kniha je dalším příspěvkem k budování

tohoto mladého lékařského oboru. Měla by upoutat

pozornost nejen lékařů bezprostředně se zabývajících

léčením úrazů páteře, ale i obecných úrazových chi

rurgů, neurologů či rehabilitačních specialistů. Mimo

jiné i proto, že největší lékařská knihovna na světě, The

United States National Library of Medicine, která spra

vuje literární fondy reprezentující přes sedm milionů

knih a časopisů, nemá v evidenci žádnou podobnou

publikaci z období posledních deseti let.

prim. MUDr. richard Lukáš, Ph.D.

Traumatologicko-ortopedické centrum

Krajská nemocnice Liberec



1

Páteř (columna vertebralis) tvoří osovou kostru trupu.

Skládá se ze sedmi obratlů krčních, dvanácti hrudních,

pěti bederních, kosti křížové a kostrční. Mezi jednot­

livými obratli jsou vazivová, chrupavčitá i kloubní

spojení, obratle křížové a kostrční v dospělosti po­

stupně srůstají.

1.1. Poznámky k vývoji páteře

Během vývoje plodu vzniká páteř z paraaxiálního

mezodermu, ze kterého se segmentací vytvářejí somity.

První pár somitů vzniká koncem 3. týdne embryonál­

ního vývoje, koncem 5. týdne má embryo 42–44 so­

mitových párů: 4 okcipitální, 8 krčních, 12 hrudních,

5 bederních, 5 křížových a 8–10 kostrčních. Později

zaniká první okcipitální pár a posledních 5–7 kostrč­

ních somitů.

Každý ze somitů se postupně rozdělí na tři části:

a) buňky somitů přilehlé k chorda dorsalis a nazývané

souborně sklerotom vytvářejí mezenchym, z něhož

vznikne osová kostra a její spojení;

b) buňky zádového úseku somitů, zvaného dermatom,

se šíří pod ektoderm a dávají vznik vazivu škáry

a podkožnímu vazivu;

c) pruh mezi dermatomem a sklerotomem se nazývá

myotom; z něj se vyvíjí všechno příčně pruhované

svalstvo trupu a myogenní buňky migrují i do zá­

kladů končetin.

Materiál sklerotomů tvořící obratle se rozdělí na

kraniální a kaudální část, zatímco myotom obě části

spojuje. Buňky sklerotomů migrují k chorda dorsa­

lis, kterou obklopují a diferencují se na chrupavčité

základy obratlových těl. Každý obratel je tvořen kom­

binací kaudální poloviny horního páru sklerotomů

a kraniální poloviny sousedního dolního páru skle­

rotomů. Jejich fúzí okolo chordy vzniká blastemové

centrum obratle. Mezenchym vyplňující štěrbinu

mezi kraniální a kaudální polovinou původního

sklerotomu se zahušťuje a tvoří perichordální disk,

který se později vyvíjí v anulus fibrosus meziobrat­

1. Anatomické poznámky

lového disku (obr. 1.1.). Posun sklerotomů oproti

myotomům umožňuje spojení obratlů svalovými

snopci a jejich pohyby. Kraniální somity srůstají

a tvoří část týlní kosti, obratle jsou tvořeny od šestého

somitu kaudálně.

Z dorzolaterálních úhlů centra se vytváří neurální

oblouk, který obklopuje neurální trubici, v místě

splynutí pravé a levé poloviny vyrůstá trnový výběžek.

V místě spojení laminy a pediklu oblouku vyrůstají na

každé straně tři výběžky: horní a dolní kloubní výbě­

žek a příčný výběžek. Nakonec z ventrálního okraje

pediklu, z části sousedního perichordálního disku

a za přispění pediklu nejbližšího kaudálního obratle

vyrůstá oboustranně anterolaterálně kostální výběžek

a spojuje se s vrcholem příčného výběžku. Kostální

výběžek je u krčních obratlů zakrnělý a tvoří přední

část příčného výběžku před a laterálně od foramen

transversarium (obr. 1.2.). Distální část tohoto výběž­

ku se u krčních obratlů nevyvíjí. Výjimečně se může

normálně vyvinout v žebro u sedmého krčního ob­

ratle a potom mohou být vyvinuty i kostovertebrální

klouby. Takové krční žebro může být spojeno se ster­

nem. V oblasti hrudníku kostální výběžky dosahují

maximální délky a tvoří žebra. U bederních obratlů

se kostální výběžky distálně nevyvíjejí a jejich proxi­

mální části nahrazují příčné výběžky (vlastní příčný

výběžek lumbálního obratle je reprezentován pouze

malým processus accesorius). Příležitostně se může

vyvinout variabilní pohyblivé žebro spojené s prvním

bederním obratlem. U os sacrum se vytvoří pouze

horní dva nebo tři kostální výběžky v podobě přední

části pars lateralis. Kostrční obratle jsou zakrnělé

a zjevně bez kostálních výběžků.

Kompletní chrupavčitý obratel se vytváří do 4. mě­

síce intrauterinního vývoje, jako poslední se tvoří

trnový výběžek.

Zatímco v místě těla obratle je materiál z chorda

dorsalis obklopen a potom i nahrazen mezenchymem

sklerotomu, mezi obratli chorda expanduje a tvoří nuc­

leus pulposus meziobratlového disku. Ten je obklopen

perichordálním diskem, který tvoří anulus fibrosus

a diferencuje se na zevní fibrózní zónu a vnitřní zónu

okolo nucleus pulposus. Vnitřní zóna přispívá k růstu


2 Poranění Páteře

zevní a ke konci 2. měsíce embryonálního života začíná splývat s materiálem chordy. Po 6. měsíci fetálního života buňky chordy v nucleus pulposus degenerují a jsou nahrazeny buňkami vnitřní zóny anulus fibrosus. Tato degenerace pokračuje do druhé dekády života, kdy buňky chordy zcela vymizí. 1.2. Stavba obratlů Typický obratel má tělo, corpus vertebrae, a oblouk, arcus vertebrae, který je z dorzální strany připojen k tělu a obkružuje tak otvor, foramen vertebrale. Sou­ bor obratlových otvorů tvoří páteřní kanál, canalis vertebralis. Válcovité tělo dosahuje různé velikosti, tvaru i proporcí u obratlů v různých úrovních páteře. Má většinou plochou (někdy sedlovitou) horní plochu, facies terminalis superior, a přibližně rovnou dolní plochu, facies terminalis inferior. Obě terminální plo­ chy mají mírně zvednuté okraje. V horizontální rovině je profil většiny obratlů ventrálně konvexní a dorzálně (k obratlovému otvoru) konkávní. Na sagitálním řezu je tělo obratle vpředu konkávní, ale vzadu rovné. Malé vaskulární otvory jsou na přední i laterální straně těla, na dorzální straně těla jsou malé otvůrky pro arterie a větší nepravidelný otvor, někdy zdvojený, pro bazi­ vertebrální žíly. Obratlový oblouk má na každé straně užší patku, pediculus arcus vertebrae, a dorzálně širší lamelu, lamina arcus vertebrae. Pedikl je krátký, široký a mělce prohlouben kraniálně, takže vytváří zářez, inci­ sura vertebralis superior, a více konkávní kaudálně, in­ cisura vertebralis inferior. Dolní zářez vyššího obratle a horní zářez nižšího obratle, doplněné o zadní plochu meziobratlové destičky, vytvářejí párový meziobratlo­ vý otvor, foramen intervertebrale. Lamela oblouku je vertikálně oploštělá a dorzomediálně zakřivená. V místě spojení pediklů a lamel oblouku vystupuje do strany párový příčný výběžek, processus transversus, kraniálně párový horní kloubní výběžek, processus articularis superior, a kaudálně párový dolní kloubní výběžek, processus articularis inferior. Kloubními vý­ běžky jsou sousední obratle spojeny v meziobratlových kloubech. V místě spojení pravé a levé lamely vyrůstá nepárový výběžek trnový, processus spinosus. Příčné výběžky hrudních obratlů se spojují s žebry, zatímco na jiných úrovních páteře je příčný výběžek většinou složen z části vzniklé z původního příčného výběžku a z části tvořené zakrnělým žebrem (kostální výběžek). Obratle jsou typické krátké kosti s tenkou kompaktní kostí na povrchu a spongiózní kostí tvořící trámce uvnitř. Dutinky mezi trámci jsou vyplněné červenou kostní dření.

1.2.1. Krční obratle (vertebrae cervicales)

Krční část páteře je tvořena sedmi krčními obratli

C1–C7, které jsou nejmenší ze všech samostatných

obratlů (obr. 1.3.). Typický krční obratel (třetí, čtvrtý

a pátý, které jsou téměř identické) má malé, ale rela­

tivně široké obratlové tělo. Tělo má konvexní přední

stranu a plochou nebo mírně konkávní zadní stranu,

v jejímž středu je několik vaskulárních otvůrku,

z nichž obvykle dva větší jsou pro bazivertebrální

žíly. Horní terminální plocha těla má sedlovitý tvar,

protože laterálně vybíhá v processus uncinatus (uncus

corporis). Dolní terminální plocha obratle je také

konkávní, ale poněkud konvexní je přední okraj, který

částečně překrývá přední plochu meziobratlového

disku. Výška těl krčních obratlů se pohybuje kolem

14–16 mm.

Pedikly směřují dorzolaterálně a dlouhé lamely

dorzomediálně a uzavírají tak relativně velký trojúhel­

níkový obratlový otvor.

Příčný výběžek krčního obratle je složen z elementu

odpovídajícího původnímu příčnému výběžku (me­

diální část přiléhající k tělu a oblouku) a elementu

vzniklého z kostálního výběžku (laterální část uzaví­

rající ze strany otvor, foramen processus transversi

(foramen transversarium), a vybíhající v hrbolky,

tuberculum anterius a tuberculum posterius). (Viz obr.

1.3.) Tuberculum anterius čtvrtého až šestého obratle

je prodloužené, největší z nich má šestý obratel. Tento

hrbolek bývá nazýván tuberculum caroticum, pro

blízkost a. carotis communis, kterou lze proti tomuto

hrbolku stlačit. Spinální ganglia krčních nervů jsou ulo­

žena v meziobratlovém otvoru a silný ramus ventralis

n. spinalis probíhá za a. vertebralis, která s v. vertebralis

probíhá skrz otvory příčných výběžků.

Kloubní plošky horních kloubních výběžků směřují

šikmo dorzokraniálně, plošky dolních kloubních vý­

běžků jsou obráceny ventrokaudálně.

Trnový výběžek většiny krčních obratlů je krátký

a rozvětvený na konci ve dva hrbolky, většinou nestejné

velikosti.

První, druhý a sedmý krční obratel se značně odlišují

od ostatních a jsou tedy popsány zvlášť.

1.2.1.1. Nosič (atlas)

První krční obratel, atlas, podepírá hlavu. Přes svůj

název však není rozhodujícím nosičem hlavy. Je jedi­

nečný tím, že je jediným obratlem, který nemá tělo.

Atlas se skládá ze dvou postranních částí, massae

laterales, spojených vpředu krátkým obloukem, arcus

anterior, a vzadu delším obloukem, arcus posterior

(obr. 1.4.). anatomické poznámky 3

Přední oblouk je dopředu mírně konvexní a nese

hrbolek, tuberculum anterius. Zadní plocha předního oblouku nese konkávní kloubní plošku pro spojení s dens axis, fovea dentis.

Massae laterales jsou opatřeny na horní straně

ovoidními kloubními ploškami pro spojení s kondyly týlní kosti lebky, foveae articulares superiores, jejichž dlouhé osy dopředu konvergují. Spodní plošky, foveae articulares inferiores, jsou téměř kruhovité, ploché nebo lehce konkávní a slouží ke kloubnímu spojení s C2. Jsou orientovány v transverzální rovině, ale lehce šikmo mediodorzálně. Na mediálním povrchu postran­ ní části atlasu je zdrsnělá oblast nesoucí otvůrky pro cévy a hrbolek pro připojení lig. transversum atlantis.

Horní plocha zadního oblouku atlasu nese široký

žlábek pro a. a v. vertebralis a první krční nerv, sulcus

a. vertebralis. Často z okrajů žlábku vybíhají ostruhy,

které mohou přeměnit rýhu v otvor. Zadní oblouk

má ve střední rovině hrbolek vybíhající dorzálně, tu­

berculum posterius, který představuje rudimentární

trnový výběžek.

Příčný výběžek je dlouhý, je homologní s tubercu­

lum posterius ostatních krčních obratlů a jeho hrot

je hmatný mezi processus mastoideus spánkové kosti

a úhlem mandibuly. Kostální lamela zepředu uzavírá

foramen transversarium.

1.2.1.2. Čepovec (axis) Druhý krční obratel, axis, tvoří osu pro rotaci atlasu a hlavy kolem silného čepu, dens axis, který vybíhá kraniálně z horní plochy těla (obr. 1.5.). Dens je kó­ nického tvaru o průměrné délce 15 mm u dospělého. Jeho přední plocha má ovoidní kloubní plošku pro spojení s předním obloukem atlasu a je proděravěna mnoha otvůrky pro cévy (dens je zásoben větévkami jak z a. vertebralis, tak z a. carotis externa). Zadní plo­ cha nese širokou rýhu pro ligamentum transversum atlantis. Dens vybíhá v hrot, apex dentis, k němuž je

připojeno lig. apicis dentis; oploštělé boční strany jsou

místem úponu ligg. alaria.

Tělo axisu se vyvíjí z centra axisu a atlasu, k němuž

přirůstá výběžek – dens. Po obou stranách dens jsou na těle axisu velké ovoidní kloubní plochy pro spojení s massae laterales atlasu. Přední plocha těla je prohlou­ bena pro úpon m. longus colli.

Pedikly jsou silné a zasahují na ně horní kloubní

plošky. Na dolní straně pediklu je hluboký zářez pro třetí krční nerv. Ze spojení pediklu a lamely vybíhá kaudálně processus articularis inferior s kloubní ploš­ kou obrácenou ventrokaudálně.

Příčný výběžek je špičatý a vybíhá laterokaudálně

z pediklu. Foramen transversarium směřuje laterál­

ně, protože a. vertebralis se otáčí laterálně pod horní

kloubní plošky.

Trnový výběžek je velký, s rozštěpeným koncem

a širokou bazí dolů konkávní.

Čepovec je ve srovnání s ostatními krčními obratli

masivní obratel, nesoucí rozhodující díl hmotnosti

h l av y.

1.2.1.3. Sedmý krční obratel (vertebra prominens)

Sedmý krční obratel má dlouhý trnový výběžek, který

je na živém hmatný i viditelný v šíjové rýze a podle něj

se sedmý obratel nazývá vertebra prominens. Trn není

rozštěpený, ale je zakončen výrazným hrbolkem, na

který se upíná lig. nuchae a kolem něj několik svalů.

Široký a výrazný příčný výběžek směřuje dorzola­

terálně od foramen transversarium, kterým probíhá

v. vertebralis, ne však stejnojmenná arterie (ta vstu­

puje až do šestého foramen transversarium). Kostální

lamina je relativně tenká, nese na horní straně žlábek

pro ventrální větev sedmého krčního nervu a může

být oddělena jako krční žebro. Nese nevýrazný přední

hrbolek.

1.2.2. Hrudní obratle (vertebrae thoracicae)

Hrudní páteř se skládá z dvanácti hrudních obratlů

Th1–Th12, které se podobně jako ostatní obratle zvět­

šují kaudálním směrem kvůli větší zátěži vyvíjené na

kaudálnější obratle (obr. 1.6.).

Tělo obratle je válcovité, s přibližně stejnými rozmě­

ry v příčné a předozadní ose. U většiny obratlů jsou na

každé straně těla před obratlovými zářezy dvě kostální

kloubní plošky, jedna při horním okraji, fovea costalis

superior, druhá při okraji dolním, fovea costalis infe­

rior. Výška těl se kraniokaudálně zvětšuje a osciluje

mezi 20–25 mm.

Obratlový otvor je malý a kruhový, pedikly oblouku

směřují přímo dozadu a lamely jsou krátké a široké.

Trnový výběžek je dlouhý a směřuje šikmo dolů.

Processus articulares superiores jsou orientovány

dorzálně a mírně laterálně, fasety dolních kloubních

výběžků směřují ventrálně a mírně mediálně. Velké

příčné výběžky jdou dorzolaterálně a vpředu nesou

plošku pro spojení s hrbolkem žebra, fovea costalis

transversalis.

Od popsaného tvaru se v detailech liší první, devátý,

desátý, jedenáctý a dvanáctý hrudní obratel. První ob­

ratel má na obou stranách těla kruhovou horní kostální

fasetu pro spojení s hlavičkou prvního žebra a menší

poloměsíčitou plošku dolní pro spojení s horní polo­

vinou hlavičky druhého žebra. Dlouhý silný trn vybíhá


4 Poranění Páteře

horizontálně a prominuje podobně jako trn sedmého krčního obratle. U devátého obratle může chybět fovea costalis inferior pro spojení s desátým žebrem. Desátý hrudní obratel je spojen pouze s desátým párem žeber, má tedy jen foveae articulares superiores. Příčné vý­ běžky nemusí mít kostální kloubní plošky. Jedenáctý hrudní obratel se spojuje pouze s hlavičkami jedenác­ tých žeber a má tedy pouze foveae articulares superiores blízko horního okraje těla. Malé příčné výběžky kloubní plošky nemají. Dvanáctý hrudní obratel má opět pouze jeden pár okrouhlých kloubních plošek pro spojení s hlavičkami dvanáctých žeber; tyto jsou poněkud pod horním okrajem těla a zasahují až na pedikly.

Těla horních hrudních obratlů tvarem a velikostí

připomínají krční obratle, zatímco těla kaudálních hrudních obratlů jsou spíše lumbálního typu. Tělo prvního hrudního obratle má příčný průměr dvakrát tak velký než průměr předozadní, třetí obratel má nejmenší tělo a u následujících obratlů se zvětšuje předozadní průměr. Tělo čtvrtého obratle je typicky srdčité. Pátý až osmý obratel je na příčném řezu asymetrický, protože levá strana je oploštělá tlakem hrudní aorty. Kaudálně se hrudní obratle zvětšují, takže dvanáctý tvarem a velikostí připomíná typický bederní obratel. Pedikly hrudních obratlů se kaudálně ztlušťují, zatímco příčné výběžky se kaudálním smě­ rem zkracují. Hrudní trny se od pátého k osmému obratli překrývají. Osmý trn je nejdelší a nejšikmější. Jedenáctý a dvanáctý trnový výběžek je trojúhelní­ kový, s tupým hrotem. Příčné výběžky dvanáctého obratle jsou nahrazeny malými hrbolky: největší je horní, který je blízko processus articularis superior a je homologní s lumbálním processus mamillaris, laterální odpovídá příčnému výběžku a dolní je ho­ mologní s processus accessorius bederního obratle. Změna v orientaci kloubních výběžků z frontální roviny do roviny sagitální, typické pro lumbální obratle, nastává obvykle u jedenáctého hrudního obratle (někdy dvanáctého nebo desátého). U tohoto přechodného obratle jsou kloubní plošky horních kloubních výběžků orientovány posterolaterálně, zatímco fasety dolních kloubních výběžků směřují laterálně a mírně dopředu. Tento obratel označuje místo náhlé změny funkce páteře z rotační na nero­ tační, pouze ohybovou. 1.2.3. Bederní obratle (vertebrae lumbales) Bederní obratle L1–L5 mají velké tělo ledvinovitého tvaru, širší v příčné ose (obr. 1.7.). Těla bederních obratlů jsou nejvyšší – asi 30 mm. Obratlový otvor je trojúhelníkový, pedikly jsou krátké. Trnový výběžek směřuje téměř horizontálně, je čtyřhranný a ztluštělý při horním a dolním okraji. Horní kloubní výběžky nesou konkávní plošky orientované dorzomediál­

ně a hrubé výběžky na dorzálním okraji, processus

mamillares. Dolní kloubní výběžky mají vertikální

konvexní fasety směřující ventrolaterálně. Příčné vý­

běžky, processus costarii, odpovídající rudimentárním

žebrům, jsou tenké a dlouhé. Malé processus accessorii

odstupují dorzokaudálně od baze kostálních výběžků

a spolu s processus mamillares tvoří pozůstatky po

původních processus transversi. Pátý obratel bederní

je obvykle největší, tělo je vpředu vyšší než vzadu,

proto přechod mezi L5 a křížovou kostí je zalomený

(promontorium). Poslední bederní obratel má masivní

processus costarii.

1.2.4. Kost křížová (os sacrum)

Kost křížová vzniká srůstem pěti obratlů křížových

S1–S5 (obr. 1.8.). Je jednak součástí páteře a jednak

svým vklíněním mezi pánevní kosti tvoří součást

pánve. Má širokou horní plochu, basis ossis sacri, která

je spojena s pátým bederním obratlem, s nímž tvoří

lumbosakrální úhel. Přední okraj baze tvoří hranu,

promontorium. Za tělem je vchod do kanálu, který

vznikl spojením obratlových otvorů, canalis sacralis.

Processus articulares superiores vybíhají kraniálně,

mají konkávní kloubní plošky orientované dorzo­

mediálně, kterými se křížová kost spojuje s dolními

kloubními ploškami L5. Laterálně je část vytvořená

srůstem příčných výběžků a zbytků žeber, ala ossis

sacri. Tato postranní část se kaudálně zužuje. Z late­

rálního pohledu je vidět kloubní plocha pro spojení

s os ilium, facies auricularis. Za ní je prohloubená

drsnatina pro úpon interoseálních sakroiliackých vazů,

tuberositas sacralis.

Přední plocha křížové kosti, facies pelvina, je verti­

kálně i horizontálně konkávní. Srůst obratlů je patrný

podle čtyř příčných čar, lineae transversae. Ty spojují

otvory, foramina sacralia pelvina, které komunikují

s křížovým kanálem a z nichž vystupují ventrální větve

míšních nervů. Laterálně od otvorů je kost tvořena

rudimenty žeber, které tvoří postranní část.

Zadní plocha, facies dorsalis, je konvexní, oriento­

vaná dorzokraniálně, a podobně jako na ploše přední

jsou na ní čtyři páry otvorů, foramina sacralia dor­

salia, kterými vystupují z páteřního kanálu dorzální

větve míšních nervů. Dorzální plocha je zdrsnělá pěti

hranami, které vznikly srůstem výběžků křížových ob­

ratlů. Střední nepárová crista sacralis mediana vznikla

z trnových výběžků, mediálně od foramina sacralia

dorsalia je párová crista sacralis intermedia ze zbytků

výběžků kloubních a laterálně od otvorů je párová řada

z rudimentů příčných výběžků, crista sacralis lateralis.

Protože u S5 nedochází ke srůstu obou částí oblouku,

crista sacralis mediana dosahuje jen po S4 (někdy S3)

a pod ní je vstup do canalis sacralis, hiatus sacralis, le­

movaný ze stran rohy, cornua sacralia, které zakončují anatomické poznámky 5 cristae sacrales intermediae. Kaudálně je křížová kost zakončena tupým hrotem, apex ossis sacri, kterým se spojuje s kostí kostrční. 1.2.5. Kost kostrční (os coccygis) Kost kostrční je malá trojúhelníková kost vznikající srůstem rudimentárních obratlů, jejichž počet je va­ riabilní (většinou 3–5) (obr. 1.9.). Co1 bývá oddělen od následujících rudimentů. Horní plocha kostrče má oválnou plošku, kterou se spojuje s apex ossis sacri. Dorzolaterálně od ní vybíhají kraniálně cornua coccy­ gea, která jsou vazy spojena s cornua sacralia. Co2–Co4 se kaudálně zmenšují a představují jen rudimentární části těl obratlů, výběžky zpravidla úplně chybějí. 1.3. Osifikace obratlů Osifikace obratlů probíhá od začátku 3. měsíce pre­ natálního života. Typický obratel je osifikován ze tří primárních center: jedno vzniká v chrupavčitém obratlovém těle a dvě v každé polovině obratlového oblouku při bazi příčných výběžků. Centra oblouků se šíří do všech výběžků, lamely i pediklu oblouku a do dorzolaterální části těla. Centra oblouků vznikají nejdříve v krčních obratlích (v 9.–10. týdnu prenatál­ ního vývoje) a pak se postupně objevují v následujících kaudálních obratlích. V obloucích lumbálních obratlů se osifikační centra objevují ve 12. týdnu. Osifikační centra obratlových těl vznikají nejdříve v 9. a 10. týd­ nu v kaudálních hrudních obratlích a dále postupně kraniálně i kaudálně, ve 12. týdnu prenatálního vývoje jsou přítomna v tělech všech obratlů. Při narození jsou obratle tvořeny třemi osifikujícími elementy spojenými chrupavkou. Během prvního roku života se obě centra oblouku spojují dorzálně, nejdříve v lumbální oblasti a pak postupně v hrudní a krční části páteře. Osifikač­ ní centrum těla se spojuje s osifikovaným obloukem kolem 3. roku v krční oblasti, ale u dolních bederních obratlů až po 6. roce věku. V období puberty se objevují sekundární osifikační centra: po jednom ve vrcholu příčných výběžků a trnového výběžku a dva epifýzové prstence na okraji horní a dolní chrupavčité terminální plochy těla. Tyto epifýzy srůstají se zbytkem obratle kolem 25. roku. V rozštěpených vrcholech trnů krčních obratlů vznikají vždy sekundární centra dvě.

Atlas většinou osifikuje ze tří center: párové v massae

laterales v 7. týdnu prenatálního vývoje, které se po­ stupně šíří dorzálně do zadního oblouku, až se ve 3. až 4. roce obě centra spojí. Ke konci 1. roku věku vzniká v předním oblouku třetí nepárové centrum, které se spojí s párovým centrem mezi 6. a 8. rokem.

Axis je osifikován z pěti primárních a dvou sekun­

dárních center. Primární centra obou polovin oblouku

se objevují asi v 7. týdnu prenatálního vývoje, primární

centrum těla ve čtvrtém měsíci. Dens je osifikován ze

dvou center objevujících se v šestém měsíci a srůsta­

jících před narozením. V chrupavce apex dentis se

mezi 5. a 8. rokem objevuje další centrum, které srůstá

s ostatní kostí okolo 12. roku. Dens srůstá s centrem

těla po obvodu, zatímco uvnitř chrupavka persistuje

do dospělosti. Kolem puberty se vytváří tenká epi­

fýzová ploténka pod tělem axisu. Dens je považován

za původní tělo atlasu srostlé s C2, avšak Jenkins

(7)

ve studii o variabilitě u savců jej označuje jako nově

vytvořený útvar.

U sedmého krčního obratle se objevují v 6. prenatál­

ním měsíci centra pro kostální výběžky, které se spojují

s tělem a příčnými výběžky mezi 5. a 6. rokem. Mohou

však zůstat oddělené a růst ventrolaterálně jako krční

žebra. Samostatná osifikační centra mohou vznikat

i v příčných výběžcích C4–C6.

U bederních obratlů vznikají samostatná centra pro

mamilární výběžky, L5 má také oddělená centra pro

kostální výběžky.

Osifikace jednotlivých segmentů křížové kosti při­

pomíná osifikaci typických obratlů. Primární centrum

pro tělo a primární centrum pro každou polovinu ob­

louku se objevuje mezi 10. a 12. týdnem. Dále vznikají

laterálně od křížových otvorů mezi 6. a 8. prenatálním

měsícem primární centra pro kostální elementy hor­

ních tří nebo i více segmentů. Každý kostální element

se spojuje s příslušnou polovinou obratlového oblouku

mezi 2. a 5. rokem a takto vytvořená část obratle sroste

ventrálně s tělem a dorzálně s protilehlou polovinou

oblouku okolo 8. roku, ale často i později. Poté je každé

tělo obratle kryto z obou stran epifýzovou ploténkou

tvořenou hyalinní chrupavkou, která odděluje tělo

od vazivově chrupavčitého základu meziobratlového

disku. Laterálně jsou oblouky sousedních obratlů od­

děleny hyalinními chrupavkami, na jejichž laterálních

okrajích se vytváří několik epifýz, z nichž po jejich

srůstu vznikají laterální části včetně facies auricu­

laris. Těla křížových obratlů srůstají po obvodu po

20. roce věku, ale centrální chrupavky i centrální části

meziobratlových disků zůstávají neosifikovány až do

středního věku.

Každý segment kostrční kosti je osifikován z pri­

márního centra, ale období jejich vzniku není přesně

známo. Centrum prvního segmentu se objevuje kolem

období narození a cornua coccygea pravděpodobně

osifikují ze samostatných center brzy poté. Zbývající

segmenty osifikují v delších časových intervalech až

do 20. roku nebo i později. Segmenty se pomalu spo­

jují; první s druhým srůstá kolem 30. roku. Kostrční

kost v pozdějších letech často srůstá s kostí křížovou,

zvláště u žen.


6 Poranění Páteře

1.4. Variace obratlů Atlas může být do různého stupně srostlý s os occipi­ tale – vzniká asimilace atlasu. Naopak při normálně vytvořeném atlasu se mohou kolem otvoru týlního objevit zbytky obratle – manifestace okcipitálního obratle. Atlas může mít neúplně osifikované oblouky.

Axis může mít dens ve formě samostatné kosti – os

odontoideum. Oddělený apex dentis se nazývá ossicu­ lum terminale. Axis může být srostlý s C3.

Trn C7 nemusí prominovat svým trnem, C6 nebo

Th1 mohou mít trn větší. Při C7 může být vyvinuto samostatné krční žebro, vzácně i při C6 nebo C5.

Th1 a Th9–12 mají variabilní foveae costales. Lum­

bální typ kloubních výběžků se může objevit od Th11. Anomálií obratle je hemivertebra, kdy je vytvořena jen polovina obratle. Takový obratel má trojúhelníkový tvar, je vklíněn ze strany mezi obratle a často s jedním ze sousedních obratlů srůstá. Hemivertebra způsobuje těžkou skoliózu.

Na bederních obratlích se mohou manifestovat be­

derní žebra. Na L5 (vzácně na L4) se může vyskytnout přerušení istmu, tzv. spondylolysis, kdy zadní část ob­ ratle zahrnující lamely oblouku, trn a dolní kloubní vý­ běžky zůstává oddělena od zbývající přední části, tedy těla s pedikly, příčnými a horními kloubními výběžky. Posune­li se přední část po horní ploše křížové kosti dopředu, dochází ke stavu zvanému spondylolistesis.

Kost křížová může být vytvořena ze šesti obratlů, což

vzniká inkorporací pátého lumbálního nebo prvního křížového obratle. Tzv. sakralizace L5 může být částeč­ ná nebo úplná a potom se snižuje počet presakrálních obratlů z 24 na 23, zatímco při lumbalizaci S1 se počet presakrálních obratlů zvyšuje. Os sacrum může mít otevřený canalis sacralis v důsledku neúplného vývoje oblouku a trnových hrbolků (spina bifida). 1.5. Spojení na páteři Na páteři se vyskytují všechny typy spojení kostí: syn­ chrondrózy, syndesmózy, synostózy i diartrózy. 1.5.1. Meziobratlové destičky

(disci intervertebrales)

Disky představují synchrondrózy páteře. Jsou to chrupavčité destičky spojující terminální plochy těl presakrálních obratlů od C2 po os sacrum. Destiček je 23, tedy o jednu méně než obratlů, protože mezi C1 a C2 disk není. Velikost disku odpovídá vždy rozsahu

těl sousedních obratlů a tloušťka je v různých úrovních

různá, ale také se mění v rámci jednoho disku. Nejtenčí

disky jsou v horní části hrudní páteře, nejsilnější mezi

lumbálními obratli. Disky krční a bederní páteře jsou

vpředu vyšší a přispívají tak k lordóze, u hrudní páte­

ře jsou disky stejně tlusté vpředu i vzadu, takže se na

tvorbě kyfózy nepodílejí. Celková výška všech destiček

představuje asi pětinu až čtvrtinu celé délky páteře.

Každá destička je tvořena vazivovou chrupavkou

a má dvě části: zevní, anulus fibrosus, a vnitřní, nucleus

pulposus (obr. 1.10.). Anulus fibrosus tvoří prstenec cir­

kulárně probíhajících lamel vazivové chrupavky, jejichž

vlákna jsou orientována určitým směrem a probíhají

pod určitým sklonem. Vlákna sousedících lamel se

kříží pod úhlem 30–80° (podle úseku páteře). Okrajové

zóny disků jsou velmi pevnými svazky vazivových vlá­

ken připojeny k periostu obratlových těl a k podélným

vazům páteře. Vnější vlákna disků se kříží kraniokau­

dálně a zvyšují tak pevnost. Nucleus pulposus je po

narození velké měkké jádro z mukoidního materiálu.

Obsahuje buňky chorda dorsalis, které však vymizí

v první dekádě života. Nestlačitelná tekutina jádra tvoří

jakési ložisko, kolem kterého se obratle při pohybech

naklánějí. Anulus fibrosus je přitom na jedné straně

stlačován a na opačné natahován. Nucleus pulposus

leží blíže dorzálnímu okraji disku a při pohybech se

poněkud posunuje ke straně natahované. Mukoidní

materiál je s věkem nahrazován vazivovou chrupav­

kou, takže je jádro stále méně odlišitelné od okolního

fibrózního prstence. Obsah tekutiny v nucleus pulposus

se také mění během dne. Disky adherují k hyalinním

chrupavkám, které leží uvnitř epifýzového prstence na

terminálních plochách obratlů a společně s nimi tvoří

intervertebrální symfýzy (obr. 1.11.). Disky mají cévy

pouze do 8. roku věku, pak je výživa závislá na difúzi

z okolí. K difúzi může docházet dvěma cestami:

a) obousměrným tokem tekutiny mezi diskem a sou­

sedními těly obratlů,

b) difúzí z cév na povrchu anulus fibrosus.

U krčních obratlů vystupuje na laterálních okrajích

horní terminální plochy těla processus uncinatus (un­

cus). V disku při hrotu uncus se mohou bilaterálně

vytvářet dutiny vyplněné synoviální tekutinou, které

byly popsány jako unkovertebrální klouby, articula­

tiones uncovertebrales (Luschkae).

Kromě meziobratlových disků jsou na páteři nepo­

hyblivé synchrondrózy mezi S5 a Co1, kde může být

u mladých lidí, zvláště u žen, vytvořena kloubní dutina,

a někdy mezi Co1 a Co2.

1.5.2. Syndesmózy páteře

Vazivová spojení na páteři můžeme rozdělit na dlouhé

vazy, probíhající po celé délce páteře, a krátké vazy, anatomické poznámky 7 spojující oblouky a výběžky sousedních obratlů (obr. 1.12.). Mezi dlouhé vazy patří ligamentum longitudi­ nale anterius a ligamentum longitudinale posterius. Ligamentum longitudinale anterius je silný vaz, který začíná na pars basilaris ossis occipitalis a běží po přední straně obratlových těl až na os sacrum. Zatímco kra­ niálně je úzké, kaudálně se rozšiřuje a v hrudní oblasti je tlustší než na páteři krční a bederní. Vaz je širší v rozsahu intervertebrálních disků, ale užší na tělech. Zatímco vlákna vazu silně adherují k meziobratlovým diskům a okrajům obratlů, jsou volněji připojena k tě­ lům obratlů a vyplňují přední konkavity obratlových těl. Vaz má několik vrstev, povrchová vlákna překračují 3–4 obratle, střední 2–3 a nejhlubší spojují sousední obratle a mísí se s periostem a vlákny anulus fibrosus. Ligamentum sacrococcygeum anterius je kaudálním pokračováním vazu na přední stranu kosti kostrční.

Ligamentum longitudinale posterius leží v páteřním

kanálu na zadní straně obratlových těl, táhne se od C2 k os sacrum. Kraniálně pokračuje jako membrana tectoria. Jeho lesklá vlákna jsou připojena k meziobrat­ lovým diskům a okrajům obratlových těl, ale oddělena od těl bazivertebrálními žílami a žilními spojkami, které ústí do plexus venosi vertebrales interni. V krční a horní hrudní oblasti je vaz široký a rovnoměrné šířky, kdežto v dolní hrudní a bederní oblasti je širší v rozsahu disků a užší na povrchu těl. Má podobně jako přední vaz povrchová vlákna, která přemosťují 3–4 obratle, a hlubší, spojující sousední obratle a mísící se s vlákny anulus fibrosus. Vaz je ovšem v bederním úseku po­ měrně úzký a nezajišťuje dokonale zábranu vysunutí meziobratlové destičky do páteřního kanálu, jak tomu je v jiných úsecích páteře. V bederních segmentech tedy vaz představuje »locus minoris resistentiae« osového skeletu a právě v bederní páteři se vyskytuje nejvíce vý­ hřezů destiček. Ligamentum sacrococcygeum posterius profundum je kaudálním pokračováním tohoto vazu až na zadní stranu těl kostrčních obratlů.

Ligamentum sacrococcygeum posterius superficiale

se táhne uprostřed po zadním povrchu kosti křížové, od crista sacralis mediana přes cornua sacralia na kostrč a cornua coccygea a uzavírá hiatus sacralis.

Krátké vazy páteře zahrnují ligamenta flava (inter­

arcualia), ligamenta intertransversaria a ligamenta

interspinalia. Ligamenta flava spojují lamely soused­

ních obratlů a uzavírají tak zezadu páteřní kanál. Vy­

nechávají však štěrbinovitý prostor ve střední rovině

pro spojky mezi vnitřními a vnějšími vertebrálními

venózními plexy. Vazy jsou tvořeny žlutými elastický­

mi vlákny probíhajícími kolmo od dolního předního

okraje lamely horního obratle k hornímu zadnímu

okraji lamely sousedního dolního obratle. Vazy jsou

tenké v krční oblasti, tlustší v hrudní oblasti a nej­

tlustší v bederní části páteře. Napínají se při ohýbání

páteře.

Ligamenta intertransversaria spojují příčné výběžky,

jsou často tvořena několika vlákny mísícími se se svalo­

vými vlákny hlubokých zádových svalů, nejsilnější jsou

mezi processus costarii bederních obratlů.

Ligamenta interspinalia jsou tenké vazy z kolagen­

ního vaziva, spojující sousední trny obratlů. V krční

oblasti jsou málo vyvinuté, zatímco mezi bederními

trny jsou silné. Omezují rozevírání trnů při flexi páteře.

Dorzálním pokračováním těchto vazů je ligamentum

supraspinale, spojující hroty trnových výběžků od C7

až po os sacrum. Nejsilnější je v bederní páteři. Od C7

je kraniálním pokračováním tohoto vazu ligamentum

nuchae, které se upíná na protuberantia occipitalis

externa. Je to fibroelastické bilaminární intermusku­

lární septum, do kterého se upínají krční svaly a které

se připojuje na tuberculum posterius atlantis a dále na

mediální stranu rozvětvených konců trnových výběžků

krčních obratlů. Mezi oběma vrstvami vazu je úzký

prostor vyplněný řídkým vazivem.

Synostózy páteře jsou reprezentovány kostí křížo­

vou a kostrční. Chrupavka spojující křížové obratle

je nahrazována kostí kolem 20. roku, kost křížová

osifikuje až do 30. roku. V pozdním věku může srůst

kost křížová s kostrčí.

1.5.3. Kloubní spojení

1.5.3.1. Articulationes intervertebrales

Meziobratlové klouby, articulationes intervertebrales

(zygapophysiales), jsou klouby mezi processus arti­

culares. Kloubní plochy mají různý tvar podle úseků

páteře. Tvar kloubních ploch společně s výškou inter­

vertebrálního disku určuje druh a rozsah pohybů v da­

ném úseku páteře. Kloubní pouzdra jsou tenká a volná,

připojená na okraje kloubních plošek. V krčním úseku

jsou kloubní pouzdra nejvolnější, v hrudním úseku

nejpevnější. Mediálně se pouzdra dotýkají ligamenta

flava. Téměř do všech kloubů vybíhají z pouzdra menis­

koidní útvary synoviální membrány, které vyrovnávají

inkongruentní zakřivení kloubních ploch.

1.5.3.2. Kraniovertebrální spojení

Kraniovertebrální spojení je systém kloubů a vazů

spojujících kost týlní s atlasem a axisem.

Kost týlní s atlasem spojuje articulatio atlantooc­

cipitalis. Je to párový kloub mezi kondyly týlní kosti

a foveae articulares superiores atlasu. Kloubní pouzdra

jsou silnější vzadu a laterálně. Horní okraje oblouků

atlasu jsou spojeny s okrajem foramen magnum na

kosti týlní také dvěma membránami, membrana atlan­ Poranění Páteře tooccipitalis anterior a membrana atlantooccipitalis posterior. Vazivo obou membrán se mísí s vlákny kloubních pouzder atlantooccipitálního kloubu a zadní membrána uzavírá s atlasem otvor pro a. vertebralis, venózní pleteň a první krční nerv. Okraj tohoto otvoru může osifikovat. Kloub je elipsový s možnými pohyby kývavými – flexí a extenzí – a dále mírnými laterálními úklony.

Atlas je spojen s druhým krčním obratlem třemi

klouby: nepárovým articulatio atlantoaxialis media­ na a párovým articulatio atlantoaxialis lateralis. Articulatio atlantoaxialis mediana je kloubní spojení mezi dens axis a předním obloukem atlasu. Zezadu je dens přidržován k atlasu příčným vazem, ligamentum transversum atlantis (obr. 1.13a), který je v místě styku se zubem C2 zpevněn chrupavkou. Vaz je připevněn na mediální stranu massae laterales. Ve střední rovině směřují od vazu kraniálně k bazilární části týlní kosti i kaudálně k tělu C2 podélná vlákna, vytvářející tak s příčným vazem ligamentum cruciforme (obr. 1.13b). Na přední i zadní straně zubu je kloubní dutina. Obě dutiny mohou navzájem komunikovat a mohou být spojeny i s jednou nebo oběma dutinami atlanto­ occipitálního kloubu. Articulatio atlantoaxialis lateralis je párový kloub spojující processus articulares C1 a C2. Tento kloub je obvykle označován za plochý, ale tvar kloubních ploch je poněkud složitější; na ploškách je ve frontální rovině hrana způsobující vratkou polohu atlasu, který se tak může vedle otáčení i předozadně naklánět. Kloubní pouzdra se upínají na okraje styč­ ných plošek, jsou volná, tenká a vystlaná synoviální membránou. Každé pouzdro má posterolaterálně akcesorní vaz upínající se na atlas vedle ligamentum transversum. Kloubní spojení zpevňují vazy, které se táhnou od dens axis k týlní kosti: ligamenta alaria a ligamentum apicis dentis. Ligamenta alaria (viz obr. 1.13a,b) jsou silné vazy, které spojují posterolaterální strany apex dentis s mediálními stranami okcipitálních kondylů. U většiny osob se z vazů oddělují krátké svaz­ ky vazivových vláken, které se upínají do laterálních částí atlasu před ligamentum transversum. Asi u 10 % osob je také mezi okcipitálními kondyly příčný vaz, těsně nad příčným vazem atlasu, ligamentum trans­ versum occipitale

(4)

. Hlavní funkcí ligamenta alaria

je omezení atlantoaxiální rotace; při rotaci doprava se napíná levý vaz, a naopak. Ligamentum apicis dentis (viz obr. 1.13a) je tenký vaz probíhající ve střední rovině od apex dentis k přednímu okraji foramen magnum mezi ligamenta alaria. Je oddělen vpředu od atlantookcipitální membrány a vzadu od ligamentum cruciforme tukovou tkání. Membrana tectoria (obr. 1.13c) je široký silný vaz, který ze strany páteřního kanálu kryje ligamentum cruciforme a je kraniálním pokračováním ligamentum longitudinale posterius. Povrchová vrstva této membrány vystupuje od atlasu

až nad foramen magnum, kde se mísí s vazivem dura

mater. Hluboká vrstva membrány je rozdělena na silný

střední svazek, který se připojuje k ventrálnímu okraji

foramen magnum, a dva laterální svazky, které se mísí

s vazivem atlantookcipitálních kloubních pouzder

a také dosahují k foramen magnum. Membrána je

oddělena od pod ní ležícího ligamentum cruciforme

tenkou vrstvou řídkého vaziva a někdy burzou.

K pohybům dochází současně ve všech třech atlan­

toaxiálních k



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist