načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Pořád jen provokuje -- Respektující a klidné výchovné postupy - Isabelle Filliozat

Pořád jen provokuje -- Respektující a klidné výchovné postupy
-15%
sleva

Kniha: Pořád jen provokuje -- Respektující a klidné výchovné postupy
Autor:

Nehledejte v nevhodném chování svého dítěte naschvály a záměr - snažte se najít příčinu, proč se tak chová! Odmlouvání, kolize s vrstevníky, drzost dětí ve věku 6 až 11 let. ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  249 Kč 212
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,1
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2%hodnoceni - 77.2% 90%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-01-01
Počet stran: 132
Rozměr: 167 x 225 mm
Úprava: 132 stran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Anouk Dubois
překlad: Marie Kala
Vazba: brožovaná lepená
Doporučená novinka pro týden: 2016-32
ISBN: 9788026411581
EAN: 9788026411581
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Odmlouvání, kolize s vrstevníky, drzost dětí ve věku 6 až 11 let. Autorka na konkrétních situacích seznámí s myšlenkovými pochody a reakcemi dětského mozku. Její poznatky vycházejí z nedávných objevů neurofyziologie a experimentální psychologie, a její rady umožňují lepší pochopení reakcí dítěte v různém věku. Výchovné rady pro rodiče dětí v prepubertálním věku.

Popis nakladatele

Nehledejte v nevhodném chování svého dítěte naschvály a záměr - snažte se najít příčinu, proč se tak chová! Odmlouvání, kolize s vrstevníky, drzost dětí ve věku 6 až 11 let. Vidíte v tom naschvály, neposlušnost a kladení odporu. Hledáte vinu u sebe, snažíte se přijít na chyby, kterých jste se při výchově dopustili. Ale co když se jedná o zcela jiné příčiny? Autorka vás na konkrétních situacích seznámí s myšlenkovými pochody a reakcemi dětského mozku. Její poznatky vycházejí z nedávných objevů neurofyziologie a experimentální psychologie, a její rady umožňují lepší pochopení reakcí dítěte v různém věku. Soustřeďuje se na to, co se děje v hlavách našich dětí, a na odpovědi, kterými můžeme reagovat na jejich chování a zejména na jejich potřeby. Naučíme se i jiné postupy, než jaké známe ze svého dětství, abychom si jako rodiče mohli vybrat, jak budeme jednat a nebýt přitom pod vlivem našich osobních zkušeností. Kniha ukazuje, jak náš život může být báječný, když se budeme dětem snažit porozumět. Učí, jak správně nastavit hranice, posilovat vzájemnou důvěru, jak děti postupně učit osamostatnění. Empatický přístup k dítěti v rámci pozitivního rodičovství znamená více štěstí v každodenním rodinném životě, protože křik, hádka, pohlavek, trest nebo odseknutí nás od dětí vzdaluje. Poznatky z neurozobrazovaích metod potvrzují, že je-li dítě vystavováno stresu, narušuje se tím jeho hormonální rovnováha a to má za následek změny ve struktuře mozku. Věk od šesti do jedenácti let je zásadní období pro vývoj mozku, citovosti a sociálních dovedností. V první kapitole se autorka zabývá stresem a potřebou náklonnosti a svobody. Uvidíme, jak naplnit zásobník lásky našich dětí a jak je nasytit bezpečím a důvěrou. Ve druhé kapitole se budeme cvičit v tom, jak je poslouchat a přijímat jejich emoce. Třetí kapitola se bude věnovat dětem mladším sedmi let. Čtvrtá kapitola představí věk rozumnosti. Osmý rok je věkem pravidel a my toho využijeme v páté kapitole, abychom přistoupili k nevyhnutelnému tématu zákazů a trestů. Otázka stanovení hranic, klíče pro usměrňování a chránění, nikoliv pro omezování či k bezúčelnému dodržování. Šestá kapitola se soustředí na děti devítileté, sedmá kapitola na desetileté. Osmá kapitola pak nastíní prožívání mladých ve věku jedenácti let. Isabelle Filliozat je psycholožka, lektorka psychoterapie, ředitelka Školy vztahové a emoční inteligence. Zároveň je autorkou mnoha knih, mezi něž patří knihy Do nitra dětských emocí, Dokonalý rodič neexistuje či Zkoušeli jsme všechno, které můžete také nalézt na adrese www.albatrosmedia.cz. Anouk Dubois je ilustrátorka této knihy, ale hlavně je psychomotorická terapeutka, kvalifikovaná instruktorka "Vědomého rodičovství", školitelka „Efektivní komunikace" podle Gordonovy metody.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Isabelle Filliozat - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Pořád jen provokuje -- Respektující a klidné výchovné postupy" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2.

Přijím at jejich emoce

Emoce jsou vždy jen emocemi, tedy reakcemi, které vyplouvají na povrch a přejdou!

A přesto nás znepokojují, odzbrojují... Čím jsou děti menší, tím hlasitěji se projevují,

jejich šedá kůra mozková jim ještě neumožňuje mírnit reakce jejich emocionální části

mozku. Vysvětlujeme si jejich pláč jako utrpení a snažíme se jej utišit. Když dítěra

dostně výskne, praskají nám ušní bubínky.


44  Pořád jen provokuje

Zlobí nás, když se vztekají. Jsme naprosto bezmocní, když jsou vystrašené nebo

zklamané... a jakmile dokážou vyjádřit nějakou obavu, jsme přesvědčeni, že musíme

vše vyřešit.

Je správné emoce vyslechnout, přijmout. Život není vždy jednoduchý. Je důležité,

že se můžeme podělit o emoce, odvážit se společně promluvit si o tom, co bolí, z čeho

máme strach, aby nám nebylo úzko u srdce.

Ukradli ji gumu a jiné drobné potíže

Maminko, Damián

mi ukradl gumu!

To mě vůbec

nepřekvapuje,

necháváš své

věci všude

povalovat.

To přece není

nic vážného.

Neboj, koupím ti

nějakou jinou.

Čím více se snažíš mě uklidnit nebo řešit můj problém, tím více se cítím

nepochopená, odsuzovaná, odmítaná! Jestliže mě obviňuješ, nesmí tě

překvapit, že se uzavírám. Snažím se zatvrdit se, abych nic necítila.


Přijímat jejich emoce  45

Stěžuje si? Trápí se? Okamžitě nám stoupá krevní tlak, oběh starostí a stresu se

aktivuje.

A my se před tímto stresem chráníme... Místo toho, abychom poslouchali své dítě

a pomohli mu! Na základě typizovaného jednání (podle zvyků, které získávámev dět

ství) v sobě mobilizujeme Zachránce, Pronásledovatele nebo Oběť.

Zachránci utěšují, zaměřují se na řešení problému.

Pronásledovatel trvá na vině svého dítěte: „Cos mu to udělal?“

Oběť si stěžuje: „Naše rodina nikdy nebyla oblíbená...“

Pokaždé, když mluvím, když jsem v pokušeníudě

lovat dobré rady a když mám touhu pomoci,nedo

volím si řešit její problém. Je zbytečné předvádět, že

já si poradím lépe než ona.

Postačí, když budu svůj zájem doprovázetcito

slovci vyjadřující skutečný zájem: Ach! Ano? Ale tak!

Žádné otázky, žádné komentáře... Na chvíli se odmlčím a nechám ji, aby mohla sama

svůj problém vyřešit! Bude toho schopna.

Takto ji budu doprovázet při vytváření pocitu identity, který bude vycházet

z vnitřní jistoty.

Po chvíli se s ní mohu opět začít bavit, můžu popisovat, co vidím, a rozpoznávat

tak její emoce.

Tobě se nelíbí, když pláču nebo když si na něco stěžuju. To vypadá,

jako bych neměla právo se něčím trápit. Když se usmívám a jsem milá,

všechno klape, jak má. Jenom postupně ztrácím sebedůvěru, a dokonce

i kontakt se sebou. Dobrá, podívám se na nějaký seriál v televizi a budu

u toho něco chroupat, abych na to už nemyslela.

Ničemu

nerozumíš!

Maminko, Damián

mi ukradl gumu!

Ou


46  Pořád jen provokuje

Pláče

Vyloučení máza násle

dek tvorbu hormonů bolesti.Ne

chat se urážet od kamarádů je

zatraceně velká zkouška! Když

dítě pláče, uvolní se, úzkostzmi

zí. Poté může přemýšlet o celé

situaci a zkoušet naléztvýcho

diska.

Poslouchám... a odhaduji jeho bolest. Můžu si to zkusit představit: jeho slzy v sobě

nesou toxiny, jsou jako jed, kterého se zbavuje ze svého těla.

Ovšem abych nebrala všechno příliš tragicky, představuji si, že všechny tyto slzy

zachycuji do misky, v níž se tato jedovatá kapalina shromažďuje.

Viktor se ke mně

na fotbale choval

jako k debilovi.

Nedělej si

s tím starosti,

přejde ho to.

Asi jsi ho pěkně

před tím naštval!

Ale, ty můj malý

ubožáčku!

Ach, vidím, že tě to opravdu trápí.


Přijímat jejich emoce  47

Pláče, ačkoli už je konec

Často směšujeme emoce a vyjadřování emocí, totiž uvolňování napětí. Vesku

tečnosti se však emoce vytvářejí mnohem dříve. Je to reakce, která probíhá ve třech

fázích: rozruch, napětí, vybití.

1. Organismus se připravuje na reakci.

2. Vybaví nás energií, kterou potřebujeme, abychom mohli reagovat.

3. Jakmile např. nebezpečí pomine, projeví se vybíjení napětí (třesem, pláčem, nářky),

tělo pak opět vrací do klidu.

Jakmile pomine nebezpečí a savci přestanou být strnulí, zpravidla se roztřesou, než

se vrátí k předešlým aktivitám.

Nezávislý nervový systém nám umožňuje přizpůsobit se vnějšímu prostředí a zároveň

si udržet vnitřní rovnováhu našeho těla. Tento systém se dále skládá ze dvou systémů:

Sympatický systém aktivuje reakce útoku nebo útěku.

Parasympatický systém umožní, aby se tělo vrátilo do své rovnováhy. Pláč je tedy

reakcí, kterou spouští parasympatický systém. Slzy, vzlykání, třes, tím vším organismus

vyjadřuje, že se vrací do svého klidu.

Nebudu ji uklidňovat,na

opak ji navedu, aby vše„setřás

la“ , zejména, jestliže byla úplně

strnulá. Budu přijímat její slzy

a představovat si, že je chytám

do nádoby, kterou držím před

sebou (abych si to nebral příliš

osobně).

Tak už tak

neplakej!

Ty ses bála! Vyplakej se

z toho a setřes všechen

ten strach!


48  Pořád jen provokuje

Zuří

Jestliže je dítě zuřivé, můžeme mu nabídnout, aby sevybilo na polštáři, který k tomu určíme – na polštáři pro vztek.

Tato technika však nemusí mít vždy dobré výsledky,jestliže není užívána správným způsobem. Ve skutečnosti

rychlá, krátká gesta, například bouchání pěstmi, nemají

stejný účinek, jako velké, rozmáchlé pohyby.

Aby dítě mohlo vybít napětí ze vzteku na polštáři, je

důležité, aby zvedalo paže nad hlavu, než udeřído polštáře, aby byl doširoka otevřen plexus. Dítě musí zhluboka

dýchat a rozpohybovat velké svaly. Krátké a rychlé pohyby

mají naopak tendenci posilovat pocit bezmocnostia vyživovat vztek i nadále.

V každém případě je možné, že je to přechodná fáze, než se dítě roztřese, a pak

bude zhluboka dýchat.

Stává se, že pohyb vede k rozdráždění, místo aby vedl k uklidnění. Děje se tak

v případě, že dětský mozek je přetížený, nejčastěji u přecitlivělých dětí a u těch dětí,

jejichž mozkové okruhy jsou hyperaktivní.

Děti mají tedy potřebu se cítit držené, v sevření

a stisknuté. Vjemy pevného a samozřejmě zároveň

něžného tlaku uklidňují jejich výstražný systém.

Pevně obejměte dítě kolem ramen nebo kolem

boků a klidně u toho dýchejte. Náš klidný dech

postupně zklidní i je. Časem se mohou naučit, jak

se sami uklidní, když se pevně stisknou.

Podívej, zkus se

soustředit na to,

jak dýcháš.


Přijímat jejich emoce  49

Má strach ze psů

Pomozte svému dítěti, aby si při hře vyzkoušelo, jaké to je, když mu někdo

rozumí a někdo vyslechne jeho emoce i potřeby. Dovolte mu zažít pozicipronásledovatele (rozzuřený pes; lékař, který hodlá bodnout injekci; učitel, který křičí...).

Tato pozice moci dítěti umožní lépe obsáhnout zážitek a obnovit pocit bezpečí.

Cítilo se křehké a bezmocné, ale díky hře opět nalezne svou osobní sílu.

Dítě si hraje na pejska, ujímám se role slabšího, menšího, předstírám, že se bojím,

že pláču a že panikařím. Dávám si záležet na tom, abych přehrával, a dítěti tak bylo

jasné, že je to jenom hra.

Pomóóóc, tady je pééés!

Bojím se! Já se tak bojím!

Rád se směju a s tebou se směju ještě mnohem raději! Cítím se tak

krásně, mám tě rád!  Pořád jen provokuje Je v klidu a rázem vybuchne vztekem

Je to emoce? Intenzita reakce a brutalita výbuchu vypovídají o něčem jiném.

Dítě zakouší zřejmě něco těžkého a potlačuje své pocity. Dítě vybouchne ve chvíli, kdy

zábrany povolí, tedy během už několikáté drobné frustrace nebo když je unavené.

Kolik má roků? Jestliže už nastala puberta, hormony se činí a mohou zapříčinit náhlé změny nálad. Bylo by nesmyslné, kdybychom se kvůli tomu uráželi, když právě prochází přeměnou!

Jiná cesta je... enterální, což znamená, že sídlí v našich střevech, našem druhém mozku. Ve skutečnosti obsahuje sto milionů neuronů a funguje nezávisle na našem prvním mozku. Zabývat se výživou se tedy zdá jako správná cesta, má velice poučné výsledky.

Jestliže dítě často vybuchuje vzteky, první, co bychom měli přehodnotit, je cukr. Ne, cukr nezpůsobuje pouze zvýšené riziko obezity. U některých citlivých dětí(i dospělých) může ovlivňovat i náladu, narušovat pozornost a způsobovat agresivní reakce. Emocionální problémy i problémy s chováním přitom mohou způsobovat i některé další potraviny

*

.

* Více informací o této otázce a o tom, jak cukr ovlivňuje náladu, se nachází v knize Bien dans sa cuisine, JC Lattès.

Nevím, proč tak vždycky vybouchnu. Ale z ničeho nic se rozčílím, cítím

se hrozně a mám chuť všechno rozbít.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist