načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Politické systémy - Lubomír Kopeček; Vít Hloušek; Jakub Šedo

Politické systémy
-14%
sleva

Kniha: Politické systémy
Autor: ; ;

Druhé, aktualizované vydání oblíbené publikace nabízející komplexní pohled na moderní politické systémy a nejnovější trendy v jejich vývoji. Jak zajistit vládní stabilitu? Proč ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  295 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Barrister a Principal
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 201712
Počet stran: 292
Rozměr: 233,0x161,0x20,0 mm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: 2. aktualizované vydání
Hmotnost: 0,565kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
Doporučená novinka pro týden: 2018-02
ISBN: 978-80-7485-150-6
EAN: 9788074851506
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Druhé, aktualizované vydání oblíbené publikace nabízející komplexní pohled na moderní politické systémy a nejnovější trendy v jejich vývoji. Jak zajistit vládní stabilitu? Proč jsou politické strany dnes jiné než v minulosti? Co je videodemokracie? Jak soudci ovlivňují současnou politiku? Upadá význam parlamentů? Co je víceúrovňové vládnutí? K čemu může vést určitý volební systém? Jak nahlížet na země, jejichž vůdcové mají plná ústa demokracie, ale férovost voleb v nich nemá místo?  Na tyto otázky – a řadu dalších – odpovídá tato kniha. Odpovědi jsou plodem systematické analýzy a vyhodnocování zkušeností, které provází fungování politiky. Kniha zahrnuje komplexní pohled na moderní politické systémy a nejnovější trendy v jejich vývoji. Hlavním předmětem zájmu autorů je Evropa, nicméně pozornost je ve srovnávací perspektivě věnována i mnoha mimo­evropským zemím. Autoři působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Přehledná a vysoce informativní publikace je určena nejen studentům politologie, evropských studií, žurnalistiky, práv a dalších společenskovědních oborů, ale i širší veřejnosti, novinářům či politikům.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Lubomír Kopeček; Vít Hloušek; Jakub Šedo - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Středoevropské politické studie roč. XIII, č. 4, s. 450-452

Central European Political Studies Review Vol. XIII, Number 4, pp. 450-452

Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity ISSN 1212-7817

450

Hloušek, Vít – Kopeček, Lubomír – Šedo, Jakub:

Politické systémy. Brno: Barrister & Principal, 2011,

292 stran, ISBN: 978-80-87474-23-5.

Vladimíra Dvořáková

1

Prostředí komparativní politologie ( comparative politics ) patří zdánlivě k nejrozvinutějším částem

české politologie. Povinně ji nalezneme ve všech výukových programech, z jednotlivých oblastí

komparativní politologie se nejčastěji vymezují diplomové i disertační práce. Ne vždy se

komparativní politologie daří v kurzech i odborných pracích odlišit od komparace politických

systémů (c omparative government) a snad největším problém je samo srovnávání – komparace. Bez

hlubšího metodologického zakotvení totiž nelze nejen provádět základní srovnání, ale především vytvářet typologie či klasifikace jakýchkoli prvků, subsystémů či systémů.

Je možná škoda, že předkládaná publikace otázku metodologie ponechala stranou, byť

nutno přiznat, že publikace tohoto typu ji ve svém obsahu většinou nezahrnují. Moje poznámka

v tomto smyslu je tedy spíše povzdechnutím, že jsem se opět nedočkala. A budu i nadále vyhlížet,

zda střední generace našich politologů dokáže rozvinout metodologii výzkumů a zaplní dluh,

který jí moje (starší) generace zanechala, byť některé úvahy a přístupy Blanky Říchové a Jiřího

Kunce zejména z konce 90. let zůstávají dodnes inspirativní.

Práce je strukturovaná do deseti celků a postihuje základní spektrum témat, které se

vztahují ke studiu politických systémů. Autorům se v zásadě podařilo skloubit teoretické přístupy,

obecnější závěry a doložit je konkrétními rozbory příkladů jednotlivých zemí. Za velmi pozitivní

považuji skutečnost, že se autorům podařilo překonat tradiční pokušení skončit jen u určité

kompilace, u přehledného zpracování a zmapování odlišných názorů a přístupů. K teoriím

a modelům přistupují kriticky, vnímají limity jejich výpovědí a hledají možné způsoby jejich

zpřesnění, byť samozřejmě klasická verifikace těchto modelů či hypotéz nemůže v dané publikaci

probíhat.

Práce má velmi široký záběr a asi i z tohoto hlediska bude mít různé ohlasy u různě

specializovaných čtenářů z řad odborníků. Zatímco pro někoho mohou být některé části takřka

1

Kontakt: Katedra politologie, Fakulta mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze, nám. Winstona

Churchilla 4, 130 67, Praha 3; e-mail: vladimira.dvorakova@vse.cz .

Středoevropské politické studie roč. XIII, č. 4, s. 450-452

Central European Political Studies Review Vol. XIII, Number 4, pp. 450-452

Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity ISSN 1212-7817

451

objevné, protože jim nikdy nevěnoval hlubší pozornost, jiné části mu mohou připadat jako příliš

zjednodušené; stejný problém může nastávat v případech, kdy se uvádějí konkrétní příklady, jež

dokládají teoretické úvahy. Určitá schematičnost bývá přijatelná, pokud se hlouběji danou zemí

nezabývám, v případě, že patří do „sféry mých zájmů“, mi příliš nesedí. To je ale u monografií

tohoto typu běžný problém a přes tyto poznámky se domnívám, že práce má velmi vyrovnaný

obsah a hloubka analýzy jednotlivých problémů je srovnatelná. Je nutné ocenit množství

prostudované literatury a zároveň schopnost udržet vnitřní konzistenci práce.

Větší pozornost bych chtěla v této recenzi věnovat třem částem, které mi přišly

v mnohém inspirativní, především proto, že jim v tradičních pracích tohoto typu nebývá věnována příliš velká pozornost. První z těchto částí je kapitola 6, nazvaná Ústavní soudnictví

a kontrola ústavnosti. Je možná škoda, že této tématice bylo věnováno pouhých deset stran, ale

i na tomto prostoru dokázala kapitola základním způsobem uchopit problém, představit jej

čtenáři a poukázat na různá pojetí řešení. Je to velmi důležité – tím více, čím se do politiky

promítají a v politice interpretují rozhodnutí ústavního soudu, tím více je nutné mít odborné

politologické zázemí, které bude schopno politicky neutrálního, ale odborně podloženého

stanoviska.

Další téma, které bývá při analýzách politických systémů spíše marginální, se týká kapitoly

8, nazvané Aktéři reprezentace zájmů a politické mobilizace. Předchozí věta platí jen

částečně – malá pozornost bývá věnována zájmovým skupinám a sociálním hnutím, naopak

politické strany většinou mívají v pracích věnovaných politickým systémům velmi privilegované

postavení. Nejsem si jista, zda sloučení těchto fenoménů je nakonec přínosné. Doporučovala

bych spíše samostatnou kapitolu věnovanou jen politickým stranám, protože v rámci dané

kapitoly jsou poté podle mého názoru nesourodě uváděné podkapitoly Politické strany: tradice

a nové trendy , následují další dvě víceméně tematicky odlišené podkapitoly a pak přicházejí

podkapitolky Konfliktní linie, politické strany a stranické systémy a Stranické systémy současných demokracií. Je možné, že autoři s vědomím toho, že politické stranictví (včetně stranického systému) u nás

představuje jednu z nejrozvinutějších oblastí politologie, nechtěli zbytečně zabírat prostor jiným

tématům. Je to škoda, třeba i jen proto, že pokud si dobře pamatuji, tak sám pojem konfliktní

linie vznikl v Brně a patří mezi velmi šťastně zvolené překlady odborných pojmů a navíc

problematikou politického stranictví v nejširším slova smyslu se zabývají jak Vít Hloušek tak

Lubomír Kopeček (Jakub Šedo spíše v souvislosti s volebními systémy).

Zároveň mne trochu mrzí, že díky tomuto pojetí se minimalizuje přínos skutečnosti, že

autoři zahrnuli do práce i problematiku sociálních hnutí, která jsou částečně rozebírána i v této Středoevropské politické studie roč. XIII, č. 4, s. 450-452 Central European Political Studies Review Vol. XIII, Number 4, pp. 450-452 Mezinárodní politologický ústav Masarykovy univerzity ISSN 1212-7817

452

kapitole a částečně v kapitole následující, tj. v kapitole 9 nazvané Federalismus, decentralizace

a víceúrovňové vládnutí v současné Evropě. Opět jde o netradiční téma z hlediska přístupu ke

studiu politických systémů, přitom jeho uvedení je zcela legitimní; možná by bylo vhodné dát je

do širších souvislostí i s globalizací. Ale to již berme jako připomínku velmi dílčího charakteru,

protože klíčové je to, co bylo řečeno v úvodu: autorům se podařilo udržet konzistentnost textu.

Celkově považuji publikaci za potřebnou, inspirující a přínosnou. Přesto bych na závěr chtěla zmínit jednu velmi výraznou výhradu, která do značné míry snižuje využitelnost publikaci jak v českém prostředí, tak v případě citací v jiných jazycích. Jde o neschopnost rozlišovat pojem autoritativní a autoritářský. Jde o dlouhodobější spor v rámci politologické obce, dokonce jsem již jednou zažila argumentaci, že toto je přínos brněnské školy politologie. Přínos brněnské školy politologie je nesporně významný, například včetně prosazení pojmu konfliktní linie, matoucí

vymezení autoritativní a autoritářský ale ke slávě brněnské politologie nepřispívá. Pokud budu

překládat do angličtiny odkazy na české kolegy a uvedu Linzovo pojetí autoritářských režimů jako

authoritative regimes, což je správný překlad pojmu autoritativní, pozitivnímu vnímání české (ani

brněnské) politologie ve světě neprospěji. Pokud oba pojmy nebudu rozlišovat a budu třeba do

češtiny překládat authoritative decision amerického presidenta jako autoritářské, také to bude

zavádějící, protože výraz autoritativní vyjadřuje skutečnost, že rozhodnutí vychází z jeho

pravomocí a je zcela legitimní. Minimálně v pracích zabývajících se charakteristikou režimů je

pečlivé rozlišení těchto tvou pojmů základní normou a nikde (alespoň pokud mohu posoudit

angličtinu a španělštinu) nedochází k jejich zaměňování. Také oblíbené argumentace českými

jazykem, že podobně jako se používá pojem totalitní (od slova totalita), tak by mělo být slovo

autoritativní (od slova autorita), je mylná. Nejen že v této logice by správné bylo autoritní (což

opravdu nezní nejlépe), ale především již v Sartoriho práci Teorie demokracie je velmi podstatná

pasáž věnována autoritě a jejím dvěma možným vyústěním – kdy je v souladu se svobodou a pak

je rozhodování autoritativní a kdy v souladu se svobodou není – a pak je autoritářské. Světová

odborná politologická obec, která se věnuje studiu režimů, toto Sartoriho pojetí přijala.

Je škoda, že ji nepřijali také autoři. Je to škoda tím více, že z publikace jako celku je cítit nejen odborný rozhled a kompetence, ale i určitá autorská a badatelská vyzrálost, což bývá u mnoha prací u nás spíše problémem.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist