načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Policie SEVER - Jan Kučera

Policie SEVER

Elektronická kniha: Policie SEVER
Autor:

Akční krimi thriller ze současnosti rozehrává utajený úkol pracovníka GIBSu na oddělení Policie ČR na severu Čech, kde byla rozprášena předchozí parta policistů. Hlavním úkolem ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 90
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-751-2782-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Akční krimi thriller ze současnosti rozehrává utajený úkol pracovníka GIBSu na oddělení Policie ČR na severu Čech, kde byla rozprášena předchozí parta policistů. Hlavním úkolem nově příchozích policistů je ochrana klíčových svědků a likvidace posledních chapadel mafiánské chobotnice, která před časem prorostla až do městské i státní policie.
Na pozadí napínavého příběhu najde hlavní hrdina i svou životní lásku. Hlavní hrdinové jsou připraveni v případě čtenářského zájmu vyprávět další kriminální případy ze současnosti v nových pokračováních této knihy.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

Jan Kučera

POLICIE SEVER


3

Copyright

Autor: Jan Kučera

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

1. elektronické vydání

Praha, 2017

ISBN:

978-80-7512-780-8 (ePub)

978-80-7512-781-5 (mobipocket)

978-80-7512-782-2 (pdf)


4

POLICIE SEVER ................................................................................... 2

ÚVOD ...................................................................................................... 5

1/ DEGRADACE NA GIPS .............................................................................. 7

2/ NÁSTUP A ZTRÁTA KRAVATY .................................................................... 11

3/ SEZNÁMENÍ S KOLEKTIVEM ...................................................................... 15

4/ POSLEDNÍ KAPKA A JSEM VOLNÝ ............................................................... 20

5/ KDO JE VÍC - STRÁŽNÍK, NEBO POLICISTA? .................................................... 23

6/ ZNÁSILNĚNÍ ......................................................................................... 26

7/ DALŠÍ TAHY NAŠÍ ŠACHOVÉ PARTIE ............................................................ 29

8/ ÚTOK BÍLÝMI NA KLÍČOVÉ ČERNÉ FIGURKY ................................................... 32

9/ KONEČNĚ POMOCNÁ RUKA ...................................................................... 36

10/ SOUKROMÁ STŘELNICE ......................................................................... 38

11/ VEČEŘE ............................................................................................. 43

12/ PRVNÍ A POSLEDNÍ PORADA V MÉ KANCELÁŘI ............................................. 47

13/ DÁMSKÁ HLÍDKA ................................................................................. 50

14/ PORADA VE SRUBU .............................................................................. 56

15/ NEČEKANÝ ÚTOK NAŠICH PROTIVNÍKŮ ...................................................... 59

16/ HODINA „PRAVDY“.............................................................................. 63

17/ NÁVŠTĚVA Z PRAHY ............................................................................. 69

18/ OBDOBÍ KLIDU .................................................................................... 76

19/ POSLEDNÍ POKUS O ŠACH ...................................................................... 82

20/ ŠACHOVÁ PARTIE KONČÍ MATEM ............................................................. 87

DOSLOV .................................................................................................. 90

OD STEJNÉHO AUTORA JSME JIŽ VYDALI: ......................................................... 91

UPOUTÁVKA NA DALŠÍ KNIHU: ...................................................................... 92


5

ÚVOD

Nejmladší plukovník z GIBS (Generální inspekce

bezpečnostních sborů) přišel na vedení s novinkou. Infiltrovat

pracovníka GIBS do kolektivu, kde působí policista či policisté

podezřelí ze závažné trestné činnosti.

Jeho šéfové, ale měli raději klídek a dobré výsledky svědčící o nízkém procentu černých ovcí v policejním sboru, protože jen tyto výsledky jim přinášely vysoké finanční odměny, naději na vyšší posty, generálské hodnosti a mimořádné důchody.

Proto měli obavy z dravého kolegy a vymysleli si plán o vlkovi, který se nažere, a koze, která zůstane celá.

V jednom příhraničním městečku museli pracovníci GIBS rozprášit celé oddělení Policie ČR. Většina včetně šéfa šla do vyšetřovací vazby a čekala na soud, jeden byl postaven mimo službu a byl stíhán na svobodě. Na místě zůstal jen jeden policista, který vše pomohl odhalit a také proti všem svědčil.

Bylo nutné okamžitě znovu postavit a obnovit službu celé policejní součásti, protože okolní oddělení policie pracovala i za ni. Dál bylo nutné chránit korunního svědka celého případu, jediného zbylého policistu, protože propletenec vazeb a vztahů v městečku prorostl za léta do policie i do podnikatelských kruhů, a hlavně směrem k podezřelému a nelegálnímu podnikání, o radnici a městské policii ani nemluvě.

Všem šlo o jediné, rychle zbohatnout a udržet si v městečku moc co nejdéle. Kde ale rychle vzít deset či dvanáct policistů po škole s nějakou praxí, kteří by až tak moc na svém stávajícím útvaru nechyběli. No, jedině tam, kde se jich představení moc rádi zbaví. No, to bude ale parta.

Pověřili z kraje okresního náčelníka, aby ve svém okrese a i v sousedních okresech posbíral nežádoucí policisty, kterých se jejich představení rádi zbaví. Nemakačenkové, lidé nepohodlní neustálým uplatňováním svých práv, příliš aktivní odboroví předáci, podezřelí z trestné činnosti, která jim ale nejde dokázat, neschopní protekční synkové otců, co jsou již v důchodu, a nakonec i policistky, které svou krásou rozvrací rodiny svých představených, kteří jsou tak zaslepeni svou podřízenou, že si ještě neuvědomili, jakou mají jejich manželky moc a jaké mají u policie páky, aby si je ohlídaly.

No a této sešlosti, která nebude vědět, kam dřív skočit, by měl velet náš příliš iniciativní plukovník. To by šlo, jen ta hodnost je na zamýšlenou funkci moc vysoká, a tak z něj uděláme, co? Kapitána, to mu bude stačit.


7

1/ DEGRADACE NA GIPS

Co jsem čekal? Vše možné, ale toto řešení? To mne nenapadlo, že mne pověří vyzkoušením mého nápadu osobně a v praxi. Dostal jsem nový služební průkaz i nový osobní svazek se jmenováním do funkce s tím, že pokud se můj nápad neosvědčí, mohu na této „faře“ také dosloužit až do penze.

Ale co, já jsem měl životní výzvy vždy rád a toto je snad ta

největší výzva v mém životě, tak jdu do toho. Nejdřív jsem zamířil

do výdejny, abych si koupil novou uniformu vzor 15, na níž se

konečně po pětadvaceti letech objevily pro důstojníky zlaté

doplňky jako hvězdy na výložkách, knoflíky a i státní znak na

všech čepicích, jako to má celý svět. Nakonec jsem si vzal i zlatou

sponu na kravatu. Jen brigadýrku ještě neměli, místo ní mi dali již

dávno pro policisty zapomenutou lodičku a nový zlatý státní znak

na starou brigadýrku.

Nasázel jsem si na výložky po čtyřech zlatých hvězdách,

představil jsem si, že jsem o pár let mladší, a odjel domů. Když

mne přítelkyně viděla v uniformě, zaujala ji záplava nových

zlatých doplňků na mém saku a ptala se, zda mne zase nepovýšili.

Když se dozvěděla, že naopak, a navíc, že jsem přeložen, hledala

mé nové působiště na mapě. Po chvíli jej našla a já tušil, že dnes

večer biftek nebude, maximálně sekaná, a ještě studená.


8

Zásahovka a vozidlo GIBSu.

Na ústředí jsem už nešel a rychle jsem si zajistil v mém

budoucím působišti ubytování. Potom jsem jel na krajskou

expozituru GIBS a ujistil se, že mne tam nikdo nezná. Naposledy

jsem se jel představit okresnímu řediteli Policie ČR.

Bylo na něm vidět, že slouží celý život a má už jen pár let do penze, dlouho si mne prohlížel a pak mi sdělil, že kvalitnější lidi pro mne se mu nepodařilo sehnat, a když jsme se posadili, šeptem mne žádal, abych byl hodný na jeho bývalou tiskovou mluvčí Jitku. Ona za přeložení nemůže, vše má na svědomí jeho vlivná manželka, která se dozvěděla o jejich poměru. Dobře ví, že ze strany dívky to žádná velká láska nebyla, a tak jí jako plukovník a její představený sliboval hory doly, aby si udržel její přízeň. Přesto se našel nějaký nepřejícník, který manželce vše za tepla donesl. Nemohl jinak a musel ji ihned přeložit. Jeho smutek byl pochopitelný a vypadalo to, že se loučí s posledním milostným dobrodružstvím svého života. Jako penzista bez jakéhokoli vlivu už žádnou mladou ženu nezaujme. Bylo mi ho trochu líto, ale čas nikdo nezastaví a musel s takovým koncem svého dobrodružství počítat. Myslím, že ze všeho nakonec vyšel dost lacino.

Vše jsem hned pochopil a začal jsem se na tu partu „vyděděnců“ docela těšit. Nabídli mi několik variant ubytování, ale já jsem si vybral to poslední. V domku u bývalého kolegy, nyní důchodce, na samotě za městečkem. Budu tam mít klídek a navíc neocenitelný zdroj informací o místních lidech.

Až tady mimo Prahu jsem si uvědomil, že přichází jaro. Aprílový měsíc střídal teplé slunné dny s deštěm a ochlazením. Když jsem vstoupil do krásného srubu obklopeného ze tří stran lesem, v kamnech praskal oheň a všude okolo se rozlévalo příjemné teplo opravdového domova. U kamen se protahoval černý kocourek a mne přišel přivítat majitelův pejsek, který mrskal ocáskem jako takovou malou šavličkou.

S majitelem jsme si podali ruce jako staří přátelé a představili se. Mirek nalil dva panáčky kořalky a přiťukli jsme si na tykání, jsme přeci kolegové, ne? Pak mi udělal dobrou kávu a chvíli vykládal o sobě. Jak v tomto kraji sloužil celý život, před pár lety byl mým předchůdcem a velel oddělení policie v našem městečku.

Našel si tu manželku, vychovali dvě dcery, které se rozletěly

do světa. Před pár lety si s manželkou pořídili tuto dřevěnou krásu

na důchod, aby to neměli daleko na houby, které oba milovali, ale

osud jim nepřál. Stačila chvilka nepozornosti opilého řidiče a

jakou měla žena na kole šanci? Chtěl se vrhnout do práce ale ani to

mu osud nedopřál.

Jeho závistivý zástupce, který jej chtěl ve funkci co nejdříve vystřídat, dělal vše pro to, aby byl odejit do důchodu. Pak to teprve v městečku „vzal do vlastních rukou.“

„Na co jsem já šetřil celý život ze svého platu, to on měl do roka," říkal mi můj domácí. Ostatní jeho kolegové na oddělení měli dvě možnosti, létat ze služby do služby na ulici, jezdit na každé školení a kurzy a na konec pro maličkost riskovat odchod do civilu. Nebo jít k novému šéfovi do party a plnit bez ptaní všechny jeho příkazy. Za to měli nová auta, byty nebo domy a exotické dovolené v Karibiku nebo Thajsku. Podlehli postupně všichni až na jediného a ten mi bude dělat zástupce.


11

2/ NÁSTUP A ZTRÁTA KRAVATY

Přijel jsem do městečka ráno před sedmou v nástupní den a

byl jsem zvědavý tak jako první den, když jsem nastupoval po

policejní škole na svůj první útvar. Vešel jsem do šatny, kde se

převlékalo asi deset chlapů od třiceti do čtyřiceti let, a letmo jsem

je pozdravil.

Překvapilo mne, že jsme skoro všichni přibližně stejného věku. Vše organizoval štíhlý čtyřicátník Dominik, který tady byl jediný „doma.“ Zabral jsem si jednu skříňku a začal se převlékat, přičemž jsem po očku sledoval všechny ostatní. Většina nebyli žádní rambové ani vytrénovaní sportovci. Snad jen dva, tři mohli beze studu uniformu reprezentovat.

Oblékl jsem si košili, a když jsem si chtěl navléknout kravatu, na které jsem měl z domova vzorný uzel, tak se mi z něj jeden konec vyvlékl a já potřeboval zrcadlo. Tak jsem se obul, sako si hodil přes židli, kravatu jsem položil na stůl a vydal se hledat nějaké zrcadlo, které mi v šatně chybělo.

Mezitím jsem se letmo pozdravil s Dominikem a ještě se

dvěma dalšími kolegy, až jsem nakonec zrcadlo na chodbě objevil.

Vrátil jsem se do šatny a kravata nikde. Rozhlédl jsem se okolo a

všichni se koukali do skříněk, no a hledej jednu modrou kravatu

mezi samými modrými kravatami. Nemožné.


12

Nahlas jsem se zeptal: „Pánové, nevzal si náhodou někdo

omylem moji kravatu?“ Jedinou odpovědí mi bylo ticho. Jen se na

mne otočily dva nebo tři rozšklebené obličeje nad vzorně

uvázanými kravatami. Sáhl jsem do skříňky, vyndal jsem druhou

kravatu ještě zabalenou v původním obalu a před zrcadlem jsem si

ji uvázal.

Pak se všichni již převlečení do uniforem trousili do zasedačky a sedali si jeden vedle druhého k dlouhému stolu. V čele seděl Dominik a pokukoval po dvou kolegyních, které zrovna vstoupily do zasedačky. Vzbudily všeobecný zájem, protože obě byly mladé a moc hezké. Asi největší milovník z naší nové party, Jirka Samek, se jim uklonil a oběma postupně políbil ruku a představil se jim. Menší se začervenala a ta o něco vyšší s hodností poručíka se jen usmála, a jako by si v duchu řekla: „Ejhle už vím, na koho si mám dávat pozor.“

Pak se všichni uklidnili a nadporučík Dominik se představil jako zástupce velitele a začal všechny seznamovat se situací. To, že budeme zcela nové osazenstvo oddělení policie, jsme věděli, ale on začal tím, že se zeptal, kdo z nás si dnes oblékl uniformu poprvé či po hodně dlouhé době?

K mému zděšení se přihlásila polovina přítomných. Postupně říkali, odkud je představení vytáhli. Z hospodářské kriminálky, analytické skupiny, od práce s dětmi až po operační středisko. Druhý dotaz byl: „Kdo z přítomných nebyl nikdy v přímém výkonu služby na ulici?“ Přihlásili se čtyři, to byla třetina. Dominikovi ulétla slova: „Tak tohle novému šéfovi nezávidím.“

Pak končil tím, že už je tu malé nedorozumění, někomu z nás se ztratila hned první den kravata. Přihlásil jsem se a řekl, že kravata zmizela mně.

Dominik se zamračil a řekl: „Jak víte, že byla odcizena?“ Jen jsem se natáhl přes stůl ke kolegovi, který seděl naproti mně se slovy: „Protože jsem měl v kravatě zcela novou zlatou sponu pro důstojníky a to jsme tady jen tři. Dovolíte, kolego?“ Rychle jsem praporčíkovi z kravaty sundal zlatou sponu a dal si ji na svou kravatu.

Už jsem zůstal stát a jen jsem si pomalu oblékl složené sako.

Myslím si, že většina z přítomných jen vydechla údivem, protože

sako vz.15 se zlatými doplňky pro důstojníky viděli z blízka asi

poprvé. Navíc jsem asi udělal i trochu dojem z rychlého odhalení

šprýmaře či zlodějíčka své kravaty.

Odhalený kolega blekotal něco o tom, že se asi spletl. Já jen

mávl rukou a řekl: „Kdyby ještě někdo potřeboval kravatu, tak

mám ještě dvě náhradní.“

Všeobecný smích trochu odlehčil napjatou atmosféru. Mezitím jsme si s Dominikem vyměnili místo a hned jsem pokračoval: „Dámy a pánové, nebudeme si nic nalhávat, krom mého zástupce Dominika jsme tu všichni z trestu, anebo jako nepohodlní či lehko postradatelní na svých původních útvarech. I já jsem byl pro svou nevhodnou aktivitu poslán na toto místo. Navíc jsme všichni na tomto oddělení zdědili pověst úplatných policajtů, ne-li něco horšího.“ Pak jsem pokračoval: „A aby toho nebylo málo, tak naši předchůdci ještě nebyli právoplatně odsouzeni, a jeden je dokonce na svobodě a ten nám moc fandit mezi lidmi nebude, to jistě chápete.“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist