načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Polednice - Jiří Březina

Kniha: Polednice
Autor:

Podporučík Tomáš Volf a jeho kolegyně řeší první společný případ Mrtvá dívka nalezená na sídlišti na okraji vedry sužovaného města. Měl to být rutinní případ, při kterém se ...


Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  216
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  249 Kč
13%
naše sleva
7,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2016-08-17
Počet stran: 224
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 222 stran
Vydání: Vydání první
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2016-34
ISBN: 9788026706793
EAN: 9788026706793
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Podporučík Tomáš Volf a jeho kolegyně řeší první společný případ Mrtvá dívka nalezená na sídlišti na okraji vedry sužovaného města. Měl to být rutinní případ, při kterém se nováček Tomáš Volf zaběhne do kriminalistické práce. Spolu se stejně nezkušenou parťačkou Evou Černou však rychle zjišťuje, že tato výzva bude mnohem náročnější. Mezi bloky panelových domů obchází vrah, který své oběti napadá za bílého dne a ke kterému nevedou žádné stopy. Od novinářů si vyslouží přezdívku Polednice. Tomáš ví, že musí napnout všechny síly, aby v nové roli obstál. Musí se při tom vypořádat se svéhlavou kolegyní i nadřízenými a přežít pekelné červencové horko. Hlavně ale musí najít Polednici. Dřív, než na rozpálený chodník dopadne další mrtvé tělo. Detektivní příběh nositele ceny Jiřího Marka za úspěšnou prvotinu Na kopci. Jiří Březina (1980) Narodil se v Českých Budějovicích. Vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy a živí se jako textař webových stránek. Miluje chození po horách a věnuje se elektronické hudbě. Stál u zrodu českého vydání kultovní knihy o hudebním průmyslu Manuál (Jak se dostat na vrchol hitparády). Za svou prvotinu Na kopci obdržel Cenu Jiřího Marka, velice úspěšná byla i jeho druhá kniha Promlčení, v níž uvedl na scénu podporučíka Tomáše Volfa.

Kniha je zařazena v kategoriích
Jiří Březina - další tituly autora:
Na kopci Na kopci
Březina, Jiří
Cena: 187 Kč
Promlčení Promlčení
Březina, Jiří
Cena: 211 Kč
Promlčení Promlčení
Březina, Jiří
Cena: 121 Kč
Polednice Polednice
Březina, Jiří
Cena: 140 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Polednice" mají také často zájem o tyto tituly:
Kulka Kulka
Kellyová, Mary Louise
Cena: 279 Kč
Postel hospoda kostel Postel hospoda kostel
Czendlik, Zbigniew; Zahradníková, Markéta
Cena: 265 Kč
Prvok Šampón Tečka a Karel Prvok Šampón Tečka a Karel
Hartl, Patrik
Cena: 187 Kč
Dítě Bridget Jonesové Dítě Bridget Jonesové
Fieldingová, Helen
Cena: 303 Kč
Malý pražský erotikon Malý pražský erotikon
Hartl, Patrik
Cena: 269 Kč
Zmizení Samanthy Shipleyové Zmizení Samanthy Shipleyové
Fieldingová, Joy
Cena: 239 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Prolog
Tomáš Volf si dlaní zastínil oči. Ostré slunce se od -
ráželo od oken protějšího bloku.
„Docela pěkná holka, že?“ ozval se za jeho zády
hlas technika. Ucítil na rameni tlak ruky. Pochopil,
že překáží, a rychle vstal. Jeho krevní oběh se v tom
dusnu na tak náhlou změnu polohy nestačil
adaptovat. Zatočila se mu hlava, rudé mžitky se snoubily
s odrazy slunečních paprsků.
Hlavně sebou nesmím seknout, pomyslel si.
Omdlít na prvním výjezdu, to by byla munice pro
nové kolegy! A tahle blonďatá bohyně by mi to dala
sežrat, napadlo ho při pohledu na Evu.
Eva Černá si ale ničeho nevšimla. Měla co dělat
sama se sebou. Ani ona na sobě nechtěla nechat znát
nervozitu smíšenou s podivnou fascinací mrtvou
dívkou. Rozechvěle sledovala technika, jak rutinními
pohyby manipuluje s tělem – jednou rukou se dotýkal
oběti, ve druhé držel mikrofon, do kterého
nezúčastněným hlasem namlouval komentář. Za jeho zády
stál další kolega s kamerou.
Technici výjezdové skupiny na místě operovali
ještě předtím, než Tomáš s Evou dorazili. První věc,
kterou od nich nováčci uslyšeli, byla gratulace. Váš
první mord, to šlo rychle, přátelé!
5





Pro staré harcovníky to musel být veselý pohled.
Dva zelenáči se zmateně podívali nejdřív na sebe,
potom na muže v igelitových overalech a gumových
rukavicích. První se vzpamatovala Eva.
„Ale nám řekli, že je to sebevražda. Že ta slečna
vypadla z okna.“
Jeden z techniků, ten, který teď mluvil do
mikrofonu, zakroutil hlavou. „Tak to už neplatí. Tohle
nebyl žádnej pád z výšky, je zardoušená.“





Kapitola 1
Tomáš se znovu rozhlédl kolem sebe. Nacházeli se
ve vnitřním prostoru velkého panelákového bloku.
Napočítal by desítky oken, možná dokonce stovky.
Domy obepínaly poměrně široké prostranství porost -
lé vyprahlou trávou a ozdobené barevným dětským
hřištěm, na kterém si teď nikdo nehrál.
Celé to působilo dojmem amfiteátru pod širým,
světle modrým nebem.
„Jak je kurva možný, že si nikdo ničeho
nevšiml?“ prolomila ticho Eva, hlas stejně drsný jako
slovník. Chlapi od techniků pootevřeli ústa. Tomáš
se usmál. Během cesty na místo činu už měl tu čest
pár vulgarismů vyslechnout.
„Anonymita velkýho města,“ poučil ji. „Tohle je
typický panelákový sídliště. Lidi sem chodí spát, ale
neznají ani svýho souseda. Ničeho si nevšímaj, nic
nevidí, nic je nezajímá, snad jen kam zaparkujou auťák.
Nic jako komunitu tady nenajdeš. Každej sám za sebe.“
„Ty seš nějakej chytrej,“ zpražila ho. Technici se
tiše zachechtali. Tomáš zrudl. Rád by nějak bystře
zareagoval, ale nic vhodného ho nenapadlo. Vedro
vysušilo poslední zbytky jeho ostrovtipu.
Situaci zachránila černá dodávka, která jim
neslyšně zastavila za zády. Dva muži s  nehybnými
7





obličeji počkali, až kriminalisté ukončí ohledání.
Potom tělo beze slova naložili.
Tomáš sledoval, jak pohřební vůz beze spěchu
odjíždí a jak před ním všichni ustupují z chodníku. Ve
vzdálené mezeře mezi domy se v horkém vzduchu vlnil
úzký průzor do krajiny za městem. Vypadalo to jako
les, ale stejně dobře to mohla být jen fata morgána.
„Vy to tady máte na povel?“
Tomáš s Evou se otočili. Za nimi stál policista
v uniformě a podezíravě si je měřil.
„Jasně,“ odpověděla Eva suverénně.
„Už to můžem rozpustit?“ Muž ukázal na
prostor vymezený policejní páskou. Bez mrtvého těla
působil absurdně.
„Počkejte, řekněte mi, kde se máme ptát po
záznamu z těch kamer?“ Tomáš ukázal někam nad
svou hlavu. Ze střechy paneláku trčela krátká tyč, na
jejímž konci visela černá baňka městského
kamerového systému.
Policista se hlasitě rozesmál. „Vy to nevíte? Jsou
to jenom atrapy. Předražený výběrko, stálo to víc než
funkční kamery. Ale prý je to prevence, takže žádnej
problém.“
„To znamená, že záznamy neexistujou?“ divila
se Eva. „To snad není možný, ne?“
„U nás je možný všechno,“ pokrčil policista
rameny. „Však za ty skandály po volbách vyházeli půlku
lidí. Máme tu podstav. Ne že by ti noví na radnici byli
o moc lepší, víte, jak to chodí...“
„Dobře, tak zkusíme sehnat něco jiného. Třeba
tu maj lidi kamery v domovních vchodech. Nebo
v nějaký herně,“ přemýšlel Tomáš.
8





Policista se ušklíbl. „Tam toho moc nenajdete,
soukromý kamery přece nesmějí zabírat veřejný
prostor y.“
„Stejně to zkusíme,“ řekla rázně Eva. „Díky.“
„A co ti občani tady, máme je sepsat, než je
rozeženem?“
„Ano prosím, buďte tak hodní,“ přitakal Tomáš.
Bylo zvláštní, jak málo lidí se tady shromáždilo.
Tomáš mnoho míst činu na vlastní oči zatím neviděl,
ale už jenom zkušenosti s dopravními nehodami ve
městě mu dávaly za pravdu v tom, že dav čumilů se
umí vynořit odnikud a pak už jenom bobtná.
Tady na sídlišti přilákala mrtvá holka sotva
deset lidí, povětšinou důchodového věku, kteří se
pořád ještě tlačili na pásku a bránili policistům v její
likvidaci. Opodál procházela maminka s kočárkem,
hezké nohy v krátké sukni, druhé dítě jí svíralo ruku
a houpavě drželo krok s těmi ladnými lýtky. Před
jedním vchodem na vzdálenějším konci bloku se
shromažďovala skupina Romů, čile gestikulovala a 
pokřikovala na rozlítané děti. U  nedalekých popelnic
se jakýsi bezdomovec, přehnaně oblečený do černého
hubertusu, s bohorovným klidem propracovával
obsahem kontejneru na starý papír, jako by se tu nic
zajímavého nedělo.
„Z těch stejně nic kloudnýho nedostanem,“
prohodila Eva.
Tomáš přikývl. „Asi ne. Tak jedem.“
Rozloučili se se zbývajícími kolegy a nasedli do
služební fabie. Okna paneláků je nehybně sledovala
a občas po nich výhrůžně bleskla odraženým
slunečním paprskem.
9





a
Marta roztáhne těžký závěs. Slunce ji oslepí. Do tváře ji
udeří horko. Hotová výheň, tam venku.
Očima projede okolí, na obzoru zaznamená zelené
svahy za hranicí města, nad výpadovkou se modrá logo
čerpací stanice. Potom její pohled klesne dolů do hlubiny
pod ní. Závrať se dostaví okamžitě. Ostatně jako vždy.
Rychle zase zatáhne. Ujistí se, že dovnitř žádnou
škvírou neproniká ani ten nejtenčí proužek žlutého svitu.
Okna má zatemněná celý den. Cítí se tak bezpečněji,
schovaná ve svém hnízdě. Nikdo na ni nevidí. Ani slunce.
A ona nevidí ven.
Posadí se zpátky na rozkládací pohovku. Její
oblíbený pořad začíná. Lidé v televizi Martě nevadí: nemluví
na ni, nic po ní nechtějí, nesmějí se jí, nedívají se na ni.
Ano, i v televizi jsou zlí lidé, ale člověk je pozná. Marta
je umí poznat.
Sedí ve svém hnízdě, v  malinkém bytě, v  pokoji,
který je pro ni vším. Kuchyňský kout, pohovka,
televizor, závěsy na okně. Když je čas spát, rozloží Marta gauč
a hodí přes sebe deku.
Televize hraje nahlas. Je to hluková zeď
odrážející zvuky, které panely nezadrží. Když je zapnutá, není
z okolních bytů slyšet nic. Žádné hlasy, splachování
záchodu, skřeky těch, co si dělají potěšení, křik cizích dětí.
Žádná hudba. Nesnáší to, bojí se toho. Zní to jako hlasy
duchů.
Z duchů má Marta strach. Skoro tak velký jako z lidí.
Jenom tady, se zapnutou televizí a zataženými
závěsy, se cítí dobře. Nejradši by zamkla dveře a klíč zničila,
aby už odtud nikdy nemusela odejít.
10





Ví ale moc dobře, že to nejde. Marta ví hodně věcí.
Není hloupá. I když si to o ní lidi myslí, ona hloupá není.
Jen jí prostě déle trvá, než něco pochopí. To jí řekla
soudružka učitelka ve škole. Marta nemůže být hloupá, když
chodila do školy.
I když ta škola byla zvláštní.
a
Obvodní oddělení pro Východní sídliště sídlilo v níz -
ké jednopatrové budově, která se krčila před
panelovými domy na samotném kraji zástavby.
„Tak vás tady máme,“ poznamenal bodře
poručík Kovanda. „Vy nám to tady budete řídit, jo?“
„Jo, to jsme my,“ usmála se Eva Černá rozpustile
a podala vedoucímu vyšetřovateli obvodního
oddělení ruku.
„Doufám, že nás v  tom nenecháte,“ přidal se
Tom á š.
„To víte, že ne. Ale je to nezvyklá
situace a některý kluci to budou hůř snášet, to musíte chápat.“
„Pro začátek by stačilo, kdyby nás třeba
pozdravili,“ utrousila Eva.
Kovanda pokrčil rameny, jeho dobrácký výraz
mírně ustoupil. „Tak jdem do zasedačky a já vás
představím, aby vás už všichni bezpečně poznali.“
Nastoupení příslušníci policejního sboru,
zasloužilí policajti i mladíčci v uniformách, se na
hostující vyšetřovatele dívali s  neskrývanou skepsí.
A pokud by se nad tím Tomáš Volf hlouběji zamyslel,
což v  žádném případě neplánoval, našel by v  těch
pohledech nejen nedůvěru, ale také mírné pohrdání.
11





Eva si takové věci zjevně nepřipouštěla. V 
zasedačce s výhledem do březových náletů za městem
se ujala slova a nenechala se zastavit. Vynikl přitom
jeden protivný tik, který na ní Volf dosud nestačil
zaznamenat. Když mluvila trochu déle a potřebovala
se u toho soustředit, zavírala oči.
Tomáš přemýšlel, jak dlouho tenhle případ
zůstane v jejich rukou. Vedoucí krajské kriminálky
nadporučík Dvořák jim ho přidělil jako sebevraždu. Tu
by dva nováčci zvládli zpracovat spolu s  obvoďáky,
pod které spadá místo činu. Zjištění, že dívku někdo
zavraždil, však situaci poněkud zkomplikovalo.
Nakonec se Tomáš a Eva domluvili s poručíkem
Kovandou na tom, že budou pokračovat. Alespoň do
té doby, než shora přijdou jiné pokyny.
Dostali k dispozici pár lidí, které mohl Kovanda
podle svých vlastních slov postrádat. Sám nevypadal
zrovna nadšeně, ale zdálo se, že z jeho strany bude
převažovat konstruktivní přístup k celé věci.
Rychle svolal poradu s cílem shromáždit co
nejvíc informací o okolnostech nálezu těla i místě činu
jako takovém. Vyšetřování mohlo začít.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.