Kniha: Pokud přeladíme program – Wahlgrenis

Obsah:

VĚNOVÁNÍ 2

STROMY 3

ÚVOD 5

JAKÉ JE TAJEMSTVÍ ŽIVOTA? 7

I. PPP: POJĎME POD POVRCH 9

NENÍ TĚCH OTÁZEK NA ÚVOD PŘÍLIŠ? 11

MĚLI BYSTE SI NA SEBE UDĚLAT ČAS 13

ODPOUTEJTE SE OD MINULOSTI 14

JSTE NÁDHERNÉ MIMINKO 14

MLUVTE K SOBĚ ZŘETELNĚ 14

HLADIVÝ PROCES 15

JAK ZAČÍT? 15

DESATERO: 19

CO SE STANE PO ZRCADLOVÉ LEKCI 19

TĚLO JAKO CHRÁM VAŠÍ DUŠE 21

NIC DOKONALÉ NENÍ TŘEBA ZLEPŠOVAT 21

MILUJI TĚ... 26

II. PPP: PŘESTAŇME POTICHU PLAKAT 30

CO S HODNÝM DÍTĚTEM? 35

DĚTI V IZOLACI? 37

VIRTUÁLNÍ REALITA 39

ROZCHODY 42

III. PPP: POTŘEBUJEME POCHOPIT POSTUP 45

PLŇTE SI SVÉ SNY 46

KDYŽ SE NĚCO NOVÉHO RODÍ 49

ŽENY VERSUS MUŽI? 50

PRÁVO NA DÍTĚ? 54

PRO A PROTI 56

NEJÍT PROTI PŘÍRODĚ 59

PRAVIDLO 1: SESTOUPIT Z NADOBLAČNÝCH VÝŠIN 61

PRAVIDLO 2: VCÍTIT SE DO VŠEHO KOLEM 62

PRAVIDLO 3: NEŽÁDAT PO NIKOM NIC 62

PRAVIDLO 4: DISTANCOVAT SE OD NEJMODERNĚJŠÍ TECHNIKY 63

PRAVIDLO 5: VRÁTIT SE K JÍDELNÍČKU NAŠICH BABIČEK 63

PRAVIDLO 6: NEJVĚTŠÍ LUXUS – TICHO 64

PRAVIDLO 7: NEJCENNĚJŠÍ POKLAD – VLASTNÍ TĚLO 65

PRAVIDLO 8: BÝT VŽDY A VŠUDE KLADNÝM HRDINOU 65

IV. PPP: PROČ PŘIBÝVÁ PITOMCŮ 66

ZLODĚJSKÉ PRAKTIKY 72

V. PPP: PŮSOBIVÝ PŘÍTOMNÝ PLÁN 74

VI. PPP: POŘÁDEK PŘINÁŠÍ POKROKY 82

VII. PPP: PŘESNÉ PLÁNOVÁNÍ POCITŮ 91

ZPĚT – VPŘED 92

VAZBY K PŘÁTELŮM 95

UCHOPÍTE JINAK SVŮJ VOLNÝ ČAS 95

ZAČNETE SE SBLIŽOVAT S CYKLY PŘÍRODY 95

VLASTNÍ OTISK V PROSTORU 96

JINÉ PRIORITY 96

HLAS VLASTNÍ DUŠE 97

SMYSLY OŽIJÍ 97

NIŽŠÍ NÁKLADY 97

TEMPO ZVOLNÍ 98

TĚLO SE PROBUDÍ 98

VIII. PPP: POZVOLNA PŘICHÁZÍ POKLAD 100

PAPÍRKY S NULAMI? 102

DIALOG S PENĚZI 107

JE CO NABÍDNOUT? 111

IX. PPP: POKORNĚ POTICHOUČKU PROSME 115

X. PPP: PŘEDPOKLÁDEJME PLAVNÝ POHYB 119

PRAVIDLO PĚTI ́P ́ 121

XI. PPP: PROČ PŘEDĚLÁVÁME PARTNERY 122

PIŠTE SI DENÍK 134

XII. PPP: POODHALME PŘÍČINY PROPADŮ 136

VZTAH SE ŽENATÝM MUŽEM 136

INTENZIVNĚ NA SOBĚ PRACUJI 139

KAŽDÝ MÁME SVŮJ SVĚT 141

MEZI LÁSKOU A OBĚTOVÁNÍM SE 144

ZA NIC NESTOJÍM 148

NESHODY S RODIČI 151

UDRŽET SI ŽENSKOST 155

UTĚŠUJI SE, ŽE TO TAK MÁ BÝT 160

NOSÍM KALHOTY 163

NEVÍM, CO BUDE DÁL 167

SNAŽÍM SE KAŽDÉMU VYHOVĚT 170

SEDÍM A ČEKÁM 173

KOLEM MĚ JE KLEC 177

TLAČÍM NA PILU 181

ZÁVĚR 185

OBSAH 186

Ukázka:

IX. PPP: POKORNĚ POTICHOUČKU PROSME

________________________________________

Žijeme v blahobytu. Máme, na co si jen pomyslíme. Už když si nese maminka domů z porodnice

miminko, připraveno je úplně všechno. Často má čerstvě narozený človíček kompletně nachystaný

pokojíček, kde nic nechybí – od oblečků, kosmetických potřeb, plenek, kočárku, vaničky, přes

přebalovací pult, kojenecké lahve, hrnečky, dudlíky, až po hromadu hraček a mnoho dalších věcí. A

když náhodou něco chybí, určitě v řádech maximálně několika hodin se tahle věc dá dokoupit.

Ale netýká se to jen miminek. Děti školního věku jsou přehlceny činnostmi, programy i předměty

nebo potřebami. Je toho tolik, že si rozměr, o co tady jde, uvědomuje jen málokdo. Víkendové výlety

nebo nadstandardní dovolené se jenom pomyslně odškrtávají v tom pořadí, jak přicházejí.

Nevyslovená otázka často visí ve vzduchu: „Co je tam dalšího?“ Mám pocit, jako by nyní už všechno

bylo samozřejmé. Nejde o cenu peněz, kterou si tito příjemci nejrůznějších požitků vůbec

neuvědomují.

Je paradox, stydí-li se rodiče

před svými bohatými dětmi za svou chudobu.

Abyste si dokázali vážit jídla, potřebujete vědět, co je to hlad. Jen osobní zkušenost k vám může

skutečně promluvit. Můžete vyjít do deště, abyste si ověřili, jaké pocity vám dává střecha nad hlavou.

Občas je také dobré dovolit vstoupit nemoci, abyste si uvědomili, jaké to je, když jste zdraví. Člověk

přestal být pokorný, neděkuje za to, co má.

Máte-li všeho dost a vlastně ještě víc, pak se pocit pokory ani nemůže dostavit. Uléháte do luxusní

postele s nejlepší matrací a povlečením z těch nejkvalitnějších vláken. Vzduch, který dýcháte, hlídají

prvotřídní čističky, pijete filtrovanou vodu a o čistotu v bytě se vám starají ty nejlepší přístroje.

Roztoči nemají šanci. Stejně tak v koupelně máte jen vstřícné, samozřejmě ekologické přípravky k

péči o tělo i vlasy. Všechno je nejlepší, nejkvalitnější... Ale nikdo vám nevysvětlí, proč i přesto trpíte

na alergii, proč špatně usínáte, proč se vám lámou nehty nebo proč se každé ráno dusíte suchým

kašlem. Nic jste přeci nepodcenili. Proč se to děje, když všechno máte pod kontrolou? Začít je třeba

důkladnou inventurou. Ale jak?

Dostat se zpět k sobě, ke své duši, nechat na sebe působit v tichu jenom tuto chvíli, nedělat nic a

počkat si, až informace důležitá právě pro vás přijde. Máte kolem sebe zbytečně moc věcí, ať už to

jsou dávno nenošené součásti šatníku, ale i nádobí, technické pomůcky, které jste si kdysi dávno

pořídili, ale nepoužíváte je, množství psacích potřeb, kterými nikdy psát nebudete, nebo věci, které

sice zabírají místo, ale máte je, protože by se třeba jednou mohly hodit... Kolem vás se objeví nové

čerstvé energie, jen potřebují dostat prostor. Prostor vznikne, když zlikvidujete to, co nepoužíváte.

Denně se můžete zbavit alespoň tří věcí. Je jedno, jestli se je rozhodnete darovat na charitu, do

kontejnerů s použitým textilem, azylovému domu pro týrané ženy, dětskému domovu nebo třeba do

čtecího koutku v nemocnici. Všechno kolem vás začne jinak dýchat. Sentiment musí stranou. Šaty,

které jste měla na sobě na prvním rande, už stejně neoblečete.

To, co vám doma po této inventuře zůstane, začnete vnímat jinak. Právě nyní by se mohl dostavit

onen těžko definovatelný pocit vděku a pokory. Obalovat se do tlusté koule z luxusu, vlastnictví těch

desítek, stovek nebo možná i tisíců zbytečností vás od tohoto pocitu vzdálilo. Možná jste na něj úplně

zapomněli.

Pokud jste se ke komplexní inventuře nedokázali odhodlat, zkuste si zkusit představit, že jste při

nějaké živelní katastrofě (povodeň, požár, vichřice) přišli o všechen svůj majetek. Zaznamenáte pocit

prázdna, reálné odloučení od všech svých věcí, od domova. Nechte k sobě tento pocit beznaděje a

prázdnoty intenzívně přijít a pusťte ho do každé buňky svého těla. Po několika minutách se v klidu

vraťte do stavu, v kterém jste byli předtím. Zažijete úžasnou radost z toho, co máte, že všechno

zůstalo v nezměněném stavu.

Pokora znamená žít to, co máte, nechtít nic víc, netoužit po ničem, ale naopak vnímat obrovskou

vděčnost každou vteřinu za všechno, co je vám umožněno žít. Pokora nezná nic násilného. Nejděte do

konfliktu. Ne bojujte, neprotestujete, nechte každému jeho názor. Nemáte-li co říct, nemluvte. Važte

si každého svého slova a dovolte, aby od vás odcházelo k druhým jen to, co opravdu chcete říct.

Pokud vstoupíte do opravdové pokory, zjistíte, že ve všem, co se vás týká, najednou zpomalíte, ať je

to chůze, gesta, mimika anebo způsob mluvení. Položíte-li se na tu správnou klidovou vlnu, zjistíte, že

ostatní jsou na tom podobně jako vy. Mnohem intenzívněji také vnímáte, co se s vámi děje. Získáte

nad svým konáním převahu.

Pokora vás může dostat do pocitu, kdy na všechno budete nahlížet téměř s posvátnou úctou. Začnete

si uvědomovat, že život je zázrak, a to v každém úhlu pohledu. Stanete se tak nejmenšími na celém

světě a je velice pravděpodobné, že se začnete dívat někam nahoru, odkud tušíte, že je nad vámi jistý

dohled.

Je jedno, jestli vstoupíte do komunikace s anděly, svými ochránci, Ježíšem nebo s jakoukoliv jinou

entitou. Není nutné tady nic definovat, každý tohle může mít jinak. Je nad námi všemi jediná energie,

která řídí naše kroky. To člověk si sem dosadil názvy (církví a náboženství), které mu vyhovovaly.

Tento život je sice náš, ale jsou tady ještě energie, které dozorují na to, jak žijeme. Všechno je

monitorováno, ať chceme nebo ne. Nikdo se nás neptá, jestli s tím souhlasíme. Pokud ale tento vyšší

dohled necháme vstoupit do svého života, zaznamenáme jasnou změnu. Nedupeme-li a nesnažíme-li

se prosazovat své požadavky, za chvíli zjistíme, že celé okolí se dostalo na naši vlnu, začíná

spolupracovat. Daří se i tam, kde to dosud nešlo.

Pokoru obvykle začne žít člověk, až když si sáhne na dno, když pochopí nic a prázdno v jediné vteřině.

Nic ani prázdno totiž nejsou konec, ale představují startovní čáru, okamžik nového začátku, odražení

se ode dna. Nic je obrovská výhra, můžete v sobě nastartovat všechny rezervy, celý svůj obrovský

vnitřní potenciál, který dosud spal. Ovšem bez této víry ve vlastní rezervy tento potenciál neodhalíte.

Děkujte proto za každé zastavení, za každou překážku na vaší cestě.

Měli bychom se také naučit děkovat za to, že jsme tady, že mluvíme česky, že jsme součástí české

kultury. Rozhodně je na co navazovat. Minulé generace nám zanechaly silný odkaz. Máme nádherné

bohatství pověstí, barvitých příběhů, které dokazují myšlenku i jednoznačný směr všech minulých

generací. Je na co navázat. Nalézáme na každém kroku důkazy o naší jedinečné a bohaté historii, své

příběhy vyprávějí stovky hradů, zámků, tvrzí. Velikáni, jejichž jména čteme na kamenných náhrobcích

v Praze na Vyšehradě, nemohli dojít se svou štafetou až k dnešku, přesto k nám promlouvají.

Nemusíme se klanět cizincům a připadat si nejmenší na celé světě. Zlaté české ručičky byly v dobách

dřívějších skutečným pojmem, nezapomínejme na to. Nenechme se zašlapat do země. Nemáme se

stydět za svou zemi, za místo, kde žijeme.