načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pokrývačství -- Tradice z pohledu dneška - Radovan Mikula; Jan M. Řihák

Pokrývačství -- Tradice z pohledu dneška

Elektronická kniha: Pokrývačství -- Tradice z pohledu dneška
Autor: ;

Reprint knihy z roku 1948, která velmi podrobně zachycuje dnes už téměř ztracené umění řemesla pokrývačského. Poskytuje základní informace pokrývačským učňům, pokrývačům i ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  251
+
-
8,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 331
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: V Gradě 1. vyd.
Spolupracovali: nově uspořádal a doplnil Radovan Mikula
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-0587-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příručka formuluje obecně platné zásady pro pokrývače a klempíře a popisuje odbornou a výtvarnou stránku tohoto řemesla. Reprint knihy z roku 1948, která velmi podrobně zachycuje dnes už téměř ztracené umění pokrývačského, klempířského i asfaltérského řemesla. Poskytuje názorné nákresy, postupy práce a základní informace pokrývačským učňům, pokrývačům i projektantům o jednotlivých typech střech, krytinách, nářadí, nátěrech a isolacích, opravách krytin a hlavně technologiích kladení střechy (výpočty ploch a kubatur). V dodatku jsou zachyceny návaznosti na moderní technologie a materiály a také způsoby, jak s moderními prostředky opravit či rekonstruovat staré střechy. Much T5h3, T7j

Popis nakladatele

Reprint knihy z roku 1948, která velmi podrobně zachycuje dnes už téměř ztracené umění řemesla pokrývačského. Poskytuje základní informace pokrývačským učňům, pokrývačům i projektantům o jednotlivých typech střech, krytinách a hlavně technologiích kladení střechy.V dodatku jsou zachyceny návaznosti na moderní technologie a materiály a také způsoby, jak s moderními prostředky opravit či rekonstruovat staré střechy. (tradice z pohledu dneška)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Radovan Mikula; Jan M. Řihák - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jan M. Řihák

uspořádal a nově doplnil Radovan Mikula

Pokrývačství

Tradice z pohledu dneška

Vydala Grada Publishing a.s.,

U Průhonu č.p. 466, 170 00 Praha 7

obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 1756. publikaci

Sazba Jan Šístek

Odpovědná redaktorka Jana Chocholáčová

Počet stran 332

V Gradě Publishing první vydání, Praha 2003

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing a.s., 2003

Cover Design © Grada Publishing a.s., 2003

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 80-247-0587-7

ISBN 978-80-247-6342-2

© Grada Publishing, a.s. 2011

(tištěná verze)

(elektronická verze ve formátu PDF)

OBSAH

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

O autorovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

Předmluva. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

I. Základní pravidla geometrická — výpočty ploch a kubatur — míry a váhy. . . . . . . 15

A. Základní pravidla geometrická, (t. zv. elementární geometrie). . 15

Pythagorova věta. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

B. Výpočty ploch. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

a) Plochy jednoduché rovné, omezené přímkami. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

b) Plochy jednoduché rovné, omezené křivkami. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

c) Plochy těles o základně troj, čtyř- a mnohoúhelníků. . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

d) Plocha povrchu koule a těles o základně kruhové. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

C. Výpočet kubatury sypkých hmot. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

D. Míry a váhy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

II. Střechy – sklony – nástřešní tělesa a výstroj – oplechování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

A. Střechy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

a) Střechy šikmé. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40

b) Střechy ploché. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 B. Různé druhy střech šikmých. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

a) Střechy rovné. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

b) Střechy zaoblené – křivoboké. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 C. Sklony střešních ploch a pravidla o sklonu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 D. Nástřešní tělesa. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

a) Komíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

b) Okna mansardová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

c) Vikíře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

d) Světlíky – střešní padáky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

e) Vzdušníky – dymníky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 E. Nástřešní kovová výstroj (armatura). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 F. Oplechování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

III. Stavební plány. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

A. Čtení plánů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

B. Zjištění délek nároží a úžlabí, úhlu sklonu úžlabí γ a skutečného

úhlu úžlabí ω. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

C. Výpočty střešních ploch podle plánu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

D. Měření a účtování střešních ploch.*) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

IV. Pokryvačské a asfaltérské nářadí a náčiní, . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

a) Lešení, přepravní – dopravní a zajišťovací nářadí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

b) Nářadí a náčiní pro krytinu břidlicovou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

c) Nářadí a náčiní pro krytinu osinkocementovou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

d) Nářadí a náčiní pro krytinu taškovou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

e) Nářadí a náčiní pro krytinu lepenkovou a isolace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

f) Nářadí a náčiní zaměřovací, rýsovací a šňůrovací. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

g) Různé nářadí a náčiní. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

V. Krycí – isolační – připevňovací a spojovací hmoty – nátěry a lepidla – suroviny. . . 84

A. Krycí hmoty. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

a) Přírodní břidlice, též břidla. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

b) Osinkocementové plotny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

c) Pálená taška. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

c1) Cementová taška. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

c2) Skleněná taška. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

d) Lepenka krycí – isolační, též asfaltérská. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 B. Isolační hmoty. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

a) Juta – kaliko. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

b) Asfaltojutové desky – asfaltová plst. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

c) Tepelně isolační desky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

d) Desky z lehkých betonů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

e) Pěnobeton – plynobeton (též pěnový či porovitý beton). . . . . . . . . . . . . . . 114 C. Připevňovací a spojovací hmoty. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 D. Nátěry, lepidla a tmely. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 E. Suroviny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

VI. Krytiny a isolace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

A. Krytiny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

a) Krytina břidlicová. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128

b) Krytina osinkocementová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167

c) Krytina tašková (z pálené hlíny). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 B. Isolace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

a) Tepelná isolace střešní. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240

b) Isolace zdí proti vlhku a spodní vodě. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

c) Isolace a úprava dilatačních spár. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

VII. Opravy krytin a isolací. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243

VIII. Výpočty spotřeby krycích, spojovacích a isolačních hmot, nátěrů a lepidel. . . . . 247

A. Výpočet spotřeby hmot pro krytinu břidlicovou. . . . . . . . . . . . . . . . 248

B. Výpočet spotřeby hmot pro krytinu osinkocementovou. . . . . . . . . . 257

C. Výpočet spotřeby hmot pro krytinu taškovou. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258

D. Výpočet spotřeby hmot pro krytinu lepenkovou a isolace. . . . . . . 264

IX. Nákupní kalkulace, režie, rozpočty, kalkulace jednotkových cen a účtování. . . . . 268

A. Nákupní kalkulace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 268

B. Všeobecná obchodní režie závodu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269

C. Rozpočty – nabídky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276

D. Kalkulace jednotkových cen příplatků. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 278

E. Účtování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290


Poznámky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 292

DODATEK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308

1. Základní pravidla geometrická – výpočty ploch a kubatur – míry a váhy . . . . . . . 308

2. Střechy – sklony – nástřešní tělesa a výstroj – oplechování . . . . . . . . . . . . . . . . . 310

2.1 Střechy – sklony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310

2.2 Oplechování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311 3. Pokrývačské a asfaltérské nářadí a náčiní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311

3.1 Nářadí, stroje a zařízení pro pokrývačské a klempířské práce . 311

3.1.1 Nářadí pro pokrývačské práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311

3.1.2 Nářadí pro klempířské práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315

3.2 Nářadí, stroje a zařízení pro realizaci prací na plochých

střechách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317 5. Krycí – izolační – připevňovací a spojovací hmoty – nátěry a lepidla-suroviny . . . 322

5.1 Přírodní břidlice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 322

5.1.1 Sklon linie řadů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 325

5.1.2 Osinkocementové plotny (dnes vláknocementové) . . . . . . . . . . . . . . . 325

5.1.3 Pálená taška . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327

5.2 Lepenka krycí – izolační, též asfaltérská . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327

5.2.1 Suroviny pro výrobu asfaltových (živičných) pásů . . . . . . . . . . . . . . . 327

5.2.2 Základní zatřídění asfaltových pásů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 329

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 331


Pokrývačství8


Úvod 9

ÚVOD

Dostává se Vám do rukou nové nezměněné vydání odborné publikace pro pokrývače,která vyšla v jediném nákladu 3000 výtisků právě před 55 lety. Její autor pan J. M. Řihák vydal ve své době zcela ojedinělou knihu, která není pouze obrazem své doby, ale formuloval v ní obecně platné zásady pro pokrývače a klempíře, které jsou platné dodnes. Kniha je zdařilá zejména proto, že se autorovi podařilo podrobně popsat odbornou stránku tohoto výtvarného řemesla. A právě pojem řemeslo je tím synonymem, které při čtení jednotlivých kapitolknihy budete naplno vnímat.

V oblasti použití břidlice jako střešní krytiny, se jedná o jedinou publikaci, která byla od roku 1948 v tehdejším Československu a následně v České republice vydána a je ojedinělá zejména proto, že pojednává o tvarech břidlicové krytiny a způsobech pokrývání, které jsou z historického hlediska typické pro naše území, zejména pak pro Moravu a Slezsko.

V kapitole Krytiny a isolace autor formou popisů pracovních postupů k jednotlivýmkrytinám formuluje velmi podrobný návod, jak se mají pokrývačské a klempířské práce krok za krokem provádět. Proto tato kniha může sloužit i jako výukový materiál pro učební obor pokrývač.

Z knihy je dále patrné, jak důležitá je specializace pro obor pokrývač (klempíř). Řemeslo je velmi náročné, protože řemeslník by měl mít základní znalosti o geometrickýchpravidlech, měl by umět číst stavební výkresy, provádět výpočty střešních ploch a kalkulací, měl by mít přehled o existenci krytinových materiálů, ale zejména mu musí být zcela jasnétechnologické postupy spojené s řemeslným umem pro daný krytinový materiál. Proto by bylo vhodné, aby pokrývači se dále specializovali pro jednotlivé druhy krytin. Například vTechnickém slovníku naučném – Teyssler-Kotyška díl X. z roku 1934 je pod heslem „Pokryvačská práce“ uvedeno: „pokryvačská práce se nazývá stavební práce prováděná za účelem pokrytí krytinou nějaké stavby, jež musí dříve býti opatřena krovem s laťováním nebo bedněním. Podle druhu látky, kterou se střecha pokryje, provádějí pokryvačské práce příslušnířemeslníci, a to kryt došky, rákosem, prkny a šindelem tesaři, krytinu z tašek, z pálené hlíny nebo železných litinek, jakož i z kůrek a háků kryjí taškáři, břidlovou břidličníci, plechovouklemíři, kryt lepenkou a z dřevitého cementu asfaltáři, střechu skleněnou kladou sklenáři“. Z textu vyplývá, že specializace u pokrývačských prací existovaly již za první republiky.

Pokrývačství10

O autorovi

Krátce po návratu z ruských legií se pan Jan Řihák (1896–1970) přiženil do rodinypokrývačského mistra Josefa Prucka, který provozoval pokrývačskou firmu a břidlicový důl na Hrubé Vodě. Prakticky ihned, na přání svého tchána, se v roce 1922 zapojil do řízenírodinné firmy, ale zejména se začal seznamovat s těžbou a zpracováním břidlice.

Po získání zkušeností v oboru těžba břidlice, pokrývačství a asfaltérství otvírá v roce 1932 vlastní břidlicový důl ve Velké Střelné a v roce 1937 je spoluzakladatelem firmy Josef Prucek a Jan Řihák, pokrývačství a asfaltérství s kancelářemi a skladem v Olomouci,Polívkova 12.

Za protektorátu vybudoval nové kanceláře a sklady v Olomouci, Nová Ulice 210. V roce 1941, po zabrání břidlicových dolů Němci, zakládá firmu Jan Řihák a spol. komanditníspolečnost v Olomouci, krytiny-stavivo se sídlem Nová Ulice 210 a pobočnými sklady vOlomouci, Polívkova 12. Právě v tuto dobu si uvědomil, že neexistuje literatura v českém jazyce, která by pojednávala uceleně o pokrývačském řemeslu a začal psát knihu Základy propokryvače a asfaltéry.

Po válce v roce 1947 a po obnovení těžby břidlice zakládá firmu Jan Řihák, těžba azpracování břidlice po továrnicku.

Jako samostatný podnikatel, i později po řadu let ve službách národních podniků, svou profesi, svůj životní obor, těžbu a zpracování břidlice a pokrývačství, nikdy neopustil. Dosáhl v něm takové kvalifikace, odbornosti a pověsti, která došla uznání jak v praktických, tak i odborných kruzích nejen v Československu, ale i v zahraničí.

Zajímavostí pro čtenáře mohou být originální kresby autora, které sloužily jako předloha pro provedení nákresů (str. 11, 12). Poděkování

Autor dodatku tímto děkuje paní Evě Mikulové dceři Jana Řiháka, za umožnění vydání reprintu knihy J. M. Řiháka z roku 1948 Základy pro pokryvače a asfaltéry, a za předání k uveřejnění základních dat o autorovi včetně originálních kreseb.

Autor dále děkuje členům výboru Českomoravské asociace pro břidlici, jmenovitě panu Richardu Mlýnkovi, Lubomíru Pavelkovi a Eduardu Pázlerovi, za poskytnutí cenných rad a informací, které jsou v textu zapracovány. O autorovi 11 Pokrývačství12

Předmluva 13

PŘEDMLUVA.

Tato kniha je psána pro pokryvačský dorost, pro mladou generaci mistrůpokryvačů-asfaltérů, od nichž očekáváme rozšíření a prohloubení odborného vzdělání v tomto řemeslném odvětví, pro národní hospodářství tak důležitém. Rozmach pokryvačského a asfaltérského řemesla je v dnešní době značně veliký a rozsah jeho působnosti neobyčejně široký, takže mladou generaci očekává těžká a usilovná práce. Aby tento úkol zdolala v době co nejkratší, musí býti dobře vyzbrojena zvláště odbornými znalostmi svého řemesla.

Pokryvačství je z řemesel, která tvoří výtvarná díla, a proto pokryvač odborník není jen obyčejným řemeslníkem, nýbrž v pravém slova smyslu mistrem-umělcem. V krátkébudoucnosti nebude nijakou zvláštností, budou-li v řadách pokryvačů-asfaltérů mistři sestředoškolským, ba dokonce i s vysokoškolským vzděláním. Takovým odborně vzdělaným řemeslníkům patří budoucnost, ti zaujmou přední místa v nové mladé průkopnické generacipokryvačů-asfaltérů. Čím jich bude více, tím lépe pro toto výtvarné řemeslo.

Kniha tato má býti zároveň dobrou pomůckou pro každého pokryvače-asfaltéra. Najdou tam jistě něco, čemu se mohou přiučiti a čeho mohou použíti k rozšíření svých vědomostí a poznatků, samostatní mistři pak k rozvoji svého podniku. Nutno si jen přáti, aby takových a dokonalejších knih, učebnic, příruček, brožur a pomůcek bylo co nejvíce, neboť podle počtu dobrých děl možno usuzovati o vyspělosti řemesla. Jako vzdělaný a vyspělý národ nemůže býti bez dobré literatury, tak si také nemůžeme představiti rozkvět a zdatnost určitéhořemesla bez odborných knih.

V knize jsem se snažil podati vše jasně a podrobně, a pokud to rozsah a náklad díladovoloval, doplnil jsem obsah obrazy, neboť vím, že často dlouhé popisování nepoví tolik, kolik jeden dobrý obraz nebo nákres. Ve stati „Isolace“ je zmínka pouze o těch nejdůležitějších pracích, které se u pokryvačů v asfaltérství nejčastěji vyskytují. Nejsou tu nikterak vyčerpány všechny možnosti, vyskytující se ve specielních asfaltérských závodech. Tato stať byla by tak obsáhlá, že by vlastně potřebovala samostatného díla.

V původní sestavě uvedl jsem mezi pokryvačskými hmotami také šindel, slámu a rákos. Nedal jsem je do výtisku, jelikož podle zákona nepatří do oboru pokryvačského, třebaže skrytinami těsně souvisí, takže by právem měly býti zahrnuty do tohoto řemeslného odvětví.

Mladší generace bude jistě stejného názoru a postará se již o to. Prosadí také, abypokrývání střech lepenkou a asfaltérství, které jsou doposud živností svobodnou, byly zákonně uznány jako řemeslo a zařazeny do řemeslné živnosti pokryvačsko-asfaltérské.

Vynechal jsem rovněž původní pojednání o „Sociálním pojištění“ a „Organisaci“, jelikož toto již neodpovídalo dnešním přepisům, nařízením a stanovám. Poukazuji tu na to, že vnejbližší době vyjde nová zákonná úprava o národním pojištění nemocenském a důchodovém. Připravované dílo národního pojištění sloučí všechny dnešní roztříštěné předpisy onemocenském i důchodovém pojištění horníků, dělníků a úředníků a zahrne do pojištění i osobysamostatně výdělečně činné. Očekává se také, že v krátké době se uskuteční velmi aktuální otázka reorganizace hospodářských skupin a svazů.

Stať pojednávající o kalkulaci, režii, rozpočtech a účtování ponechávám, třebaže přidnešním stále ještě řízeném hospodářství nutno se říditi výnosy NÚC, kde režie a ziskovápřirážka jsou již stanoveny přesným procentem a postup při kalkulacích a zjišťování všeobecné režie je poněkud odchylný. Přesto však provádění kalkulací, rozpočtů, stanovení režie aúčtování zůstává v hlavních rysech stejné, tak jak je to v knize uvedeno, takže i tato stať bude důležitou pomůckou pro každého mistra pokryvače-asfaltéra.

Knihu tuto psal jsem za války, za doby okupace a naší největší poroby, bez pomůcek,neboť pokud vím, až na menší pojednání o krytinách a krycích hmotách v „Technickémnaučném slovníku“, není české literatury, která by podrobněji pojednávala o různých krytinách

Pokrývačství14

u nás používaných. Z nedostatku času a v návalu jiné práce ukončil jsem některé nákresy až

v druhém roce po osvobození, takže dílo mohlo býti dáno do tisku teprve začátkem

r. 1948.

Děkuji všem, kteří mě ochotně poskytli cenné pomůcky, rady a informace. Zvláštěděku

ji firmě Slavík, Hrochův Týnec, nyní „Národní podnik“, za korekturu stati „Krytina zvlno

vek“ a zapůjčené otisků detailů pro tuto krytinu. Firmě Eternitové závody, Praha, nyní

„Národní podnik“, za korekturu stati „Krytina z vlnitých desek“ a za zapůjčení štočků.Slo

venské firmě „Syenit“, a.s. Púchov n./V., a firmě „Hydraulika“ Přerov za zaslání nákresů

profilové desky. Dále děkuji p. A. Kubíčkovi, řed. obchodní akademie v Olomouci, zajazyko

vou korekturu celého díla, p. Ing. C. Konvalinovi za provedení nákresů, p. M. Spurnému,

pokryv. mistrovi, Olšany a p. Al. Poledníčkovi za různé technické porady.

Autor.

Základní pravidla geometrická – výpočty ploch a kubatur – míry a váhy 15

I.

ZÁKLADNÍ PRAVIDLA GEOMETRICKÁ —

VÝPOČTY PLOCH A KUBATUR — MÍRY

A VÁHY.

A. Základní pravidla geometrická, (t. zv. elementární geometrie).

Zmíníme se pouze o nejdůležitějších pravidlech geometrických, pokud se v pokryvačství

a v asfaltérství vyskytují a jsou při měření, rýsování a výpočtech potřebná.

Bod je nejjednodušší útvar geometrický, nemající rozměrů, který se tudíž nedefinuje, t. j.

nestanoví se jeho znaky, nýbrž toliko blíže se určuje soustavou základních vět čili„postulátů“. Tak na př. mluvíme o bodu kotovém, bodu dotyčném (bod dotyku, styčný, tečný) o bodu

průsečném neboli průsečníku, o bodu v nekonečnu a p.

Čára, též linie, je jednorozměrný útvar geometrický, který si představujeme jako hranici

plochy, průsek dvou ploch anebo dráhu pohybujícího se bodu. Rozeznáváme čáry přímé či

přímky, nebo křivé či křivky, čáry rovinné a čáry prostorové, jimiž nelze rovinu

položiti.

Přímka v geometrii je nejjednodušší čára, či linie, která se obyčejně nedefinuje a sluje

někdy také paprsek. Přímka, jdoucí dvěma body, nazývá se jejich spojnicí a část přímky,

omezenou dvěma body, jmenujeme úsečkou. Přímka, společná dvěma rovinám, jmenuje se

průsečnice. Dvě přímky, ležící v rovině ve stejné vzdálenosti od sebe a v rovině seneprotínající, nazýváme rovnoběžkami neboli přímkami paralelními. Dvě přímky v rovině,

které mají společný bod v konečné vzdálenosti, jmenují se různoběžky, a bod, ve kterém

se protínají, sluje průsečík. Dvě přímky v prostoru, které nemají společného bodu a nejsou

navzájem ani rovnoběžné, ani různoběžné, slují mimoběžky.

Podle polohy rozeznáváme přímky vodorovné (horizontální), svislé (vertikální)

a přímky kolmé, t. zv. kolmice. Směr vertikální je směr tíže zemské, který v praxi

určuje vlákno, zatížené olovnicí. Přímka je kolmá k nějaké přímce anebo k rovině, jestliže

svírá s přímkou nebo s rovinou, t. j. se všemi přímkami, v rovině vedenými, pravý úhel 90°.

Přímka je kolmá ke křivce, jestliže s tečnou, vedenou v průsečíku na křivce, svírá pravý úhel.

Jest důležité rozeznávati název kolmý od názvu svislý, což se velmi často zaměňuje. Svislá

přímka je pouze jediná přímka, vedená ve směru vertikálním t.j. kolmo k přímce nebo krovině vodorovné. Ostatní přímky, vedené také kolmo, nikoli však vertikálně ku přímkám nebo

rovinám jiným nežli vodorovným, jmenují se kolmice. Svírá-li přímka s vodorovnoupřímkou nebo rovinou jiný úhel nežli pravý, mluvíme o přímkách šikmých.

Čára, vedená v rovině křivě, nazývá se křivkou. Kružnice je křivka v rovině, jejíž

každý bod má od pevného bodu, který nazýváme středem (centrum), stejnou

vzdálenost. Spojnice kteréhokoliv bodu na kružnici se středem -S- nazývá se poloměrem

(radius) kružnice a označuje se -r-. Kružnice je souměrná podle svého středu a podle

každé přímky středem procházející. Část kružnice, omezená dvěma body, sluje oblouk

kruhový. Spojnice dvou bodů na kružnici jmenuje se tetiva. Tetiva, jdoucí středemkružnice, je ze všech tetiv nejdelší a nazývá se průměrem (diametr) kruhu a označuje se

-D-. Je to vlastně dvojnásobná délka poloměru. Část kruhu, omezená obloukem kružnice

a tetivou, sluje úseč kruhová (ú), a část kruhu, omezená dvěma poměry a obloukem

+


Pokrývačství16

kružnice, nazývá se výsečí kruhovou (v). Přímka, která má s kružnicí dva společné body, takže kružnici protíná, jmenuje se sečna neboli sekanta (s). Má-li přímka s kružnicí pouze jeden bod společný, jmenuje se tečna neboli tangenta (t). Tečna leží vždy kolmo k poloměru kružnice, vedeného z dotykového bodu tečny. (Viz obr. č. 1.) Dvě kružnice se společným středem, ale o různé délce poloměru, jmenují se soustředné nebolikoncentrické. Část roviny mezi těmito kružnicemi nazývá se mezikružím a rozdíl obou poloměrů

kružnic jmenuje se pak šířkou mezikruží. (Viz obr. č. 2.) Dvě Kružnice s různými středy slovou výstředné čili excentrické. Body, ve kterých se tyto dvě kružnice protínají,nazýváme průsečíky kružnic (P, P1) nebo krátce průsečíky. (Viz obr. č. 3.)

Obr. 3 Obr. 4

Úhel, sevřený dvěma poloměry kružnice, sluje úhel středový; zabírá-li tento úhelplochu celého kruhu, měří 360°. Průměr kruhu rozdělí kruh i kružnici na dvě stejné poloviny

o středovém úhlu 180°. Vedeme-li v kruhu dva průměry kolmo na sebe, rozdělíme jej na

čtyři stejné části, každou o středové úhlu 90°. Naneseme-li na kružnici délky poloměru aspojíme-li jejich průsečíky tetivami, vedenými středem, rozdělíme kruh na šest stejných části;

každou o středovém úhlu 60°. Dva poloměry, nanesené na kružnici, představují námstředový úhel 120°. Rozpůlením úhlu 90° obdržíme úhel 45° a rozpůlením úhlu 60° dostaneme

úhel 30° a dalším jeho rozpůlením úhel 15°. (Viz obr. č. 4.)

Obr. 1 Obr. 2


Základní pravidla geometrická – výpočty ploch a kubatur – míry a váhy 17

Jinou křivkou, která se v pokryvačství vyskytuje, je elipsa. Je to kuželosečka, t. j. křivka, která vznikne, sřízneme-li kužel šikmou rovinou, vedenou tak, že neprotíná základnukužele, nebo sřízneme-li podobně válec.

Elipsa je určena dvěma osami, velkou (hlavní) (2-a-) a malou (2-b-), na sebekolmými, které nám půlí elipsu. Poloviční délky os nazýváme poloosami elipsy. Na další ose ve vzdálenosti -e-, t. zv. „výstřednosti neboli excentricity elipsy“ od středu elipsy -S-, jsou dva body -f-, -f ́-, které se jmenují ohniska elipsy. Každý bod na elipse má od obou těchto ohnisek stejnou (konstantní) vzdálenost, jež se rovná délce velké osy. Podle toho elipsumůžeme vyjádřiti či definovati takto:

„Elipsa je geometrické místo bodů, které mají součet vzdáleností odohnisek stále stejný, rovnající se délce hlavní osy.“

Obr. 5

Vzdálenost ohnisek od středu elipsy určíme, když délku velké poloosy -a- naneseme zbodu -b- nebo -b ́- na velkou osu. Oba průsečníky s velkou osou jsou hledaná ohniska -f- -f ́-. (Viz obr. č. 5.) Elipsy sestrojíme několika způsoby: a) Známe-li délku obou poloos -a-, -b-, opíšeme ze středu elipsy -S- dvě soustředné kružnice

o poloměrech -a-, -b-. Obě kružnice protneme libovolným paprskem (čarou), vedeným

středem -S-, a v jeho průsečících s menší kružnicí –p1-, -p ́1-, -p2 -, -p ́2 – vedemerovnoběžky s velkou osou, a v průsečících s větší kružnicí –p3 -, -p ́3 -, -p4 -, -p ́4 – vedemerovnoběžky s malou osou. Tam, kde se rovnoběžky protnou, obdržíme body elipsy 1, 2, 1 ́,

2 ́. Vedeme-li celou řadu takových paprsků, dostaneme řadu bodů a jejich spojenímsestrojíme elipsu. (Viz obr. č. 5). b) Elipsu, určenou dvěma osami, sestrojíme tak, že si nejdříve známým již způsobemstanovíme ohniska elipsy. Na velké ose vyznačíme si libovolný bod, jehož vzdálenosti kjednomu a k druhému konci velké osy přetneme kružítkem střídavě z jednoho a druhéhoohniska. Tím obdržíme čtyři průsečíky, které představují čtyři body elipsy 1, 2, 3, 4.

Opakujeme-li totéž z jiného bodu na velké ose, sestrojíme dostatečný počet bodů a jejich

spojením obdržíme elipsu. (Viz obr. č. 5.) Konstrukce tato je odvozen z pravidla, že součet

Pokrývačství18

ohniskových průvodičů, t. j. vzdáleností bodů elipsy od ohnisek, je roven hlavní ose. Této

konstrukce můžeme použíti k nejjednoduššímu způsobu sestrojení elipsy pomocímotouzu o délce hlaví osy, jestliže jeho konce upevníme v ohniscích a tužkou nebo nějakým

hrotem v napjatém motouzu opisujeme elipsu. Rovina je plocha, vytvořená přímým pohybem přímky. Dvě roviny tvoří klín, který měříme úhlem, a tři roviny určují trojhran (kout). Podle polohy rozeznáváme rovinu vodorovnou (horizontální), která prochází naším okem (t. zv.horizont zdánlivý) a která je rovnoběžná s horizontem pravým, procházejícím středem země. Všechny pak roviny, rovnoběžné s tímto pravým horizontem, jmenujeme vodorovnými. Jiná je rovina svislá (vertikální), která leží ve směru tíže zemské, kolmo k rovině horizontální, takže s ní svírá pravý úhel. Na rozdíl od toho rovina kolmá svírá pravý úhel s každou jinou rovinou, nikoliv však shorizontální. Svírá-li nějaká rovina s horizontální rovinou jiný úhel nežli pravý, mluvíme orovině šikmé. Dvě roviny, které se neprotínají a leží ve stejné vzdálenosti od sebe, nazýváme rovinami rovnoběžnými. Dvě roviny, které se protínají, jmenujeme různoběžnými, a přímka, ve které se protínají, sluje průsečnice. Dvě roviny, které nemají společnouprůsečnici, avšak nejsou navzájem ani rovnoběžné, ani různoběžné, nazývají se rovinamimimoběžnými.

Plocha je útvar, daný v prostoru dvěma rozměry, a to šířkou -š- a délkou -d- nebo šířkou a výškou -v-, po př. základnou -z- a výškou, takže její velikost můžeme snadno výpočtem zjistiti. Říkáme tomu zjišťování obsahu čtverečného nebo plochy čtverečné či quadratury, což ve výpočtech označujeme -P-. Plocha je rovná, je-li vytvořena přímýmpohybem přímky, anebo různě zaoblená, byla-li vytvořena pohybem nějaké křivky. Takovou plochu nazýváme oblinou nebo též plochou zaoblenou. Jako roviny, tak i plochyrozeznáváme vodorovné čili horizontální, svislé čili vertifikální, a kolmé, dále rovnoběžné, různoběžné, mimoběžné a šikmé.

Obsah neboli quadratura (čti kvadratura) jednoduchých rovných ploch v rovině, t. zv. omezených rovin, určuje se jednoduchým výpočtem. Jsou to plochy trojúhelníků,čtyřúhelníků, mnohoúhelníků, plochy kružnic a elipsy. S těmito plochami se v pokryvačství nejčastěji setkáváme, neboť i když jde o stanovení plochy povrchu těles (kužel, válec, jehlan, hranol), postupujeme při výpočtu tak, jako při počítání jednoduchých ploch. Rozvineme si totižplochu tělesa v plochy jednoduché omezené, (t. zv. plášť tělesa).

Těleso je geometrický útvar v prostoru, omezený plochami, jejichž souhrn dává povrch tělesa, neboli objem tělesa. Plochy (též stěny), omezující těleso, stýkají se v čarách, kterým říkáme hrany tělesa. Tělesa mají tři rozměry: hloubku, šířku a výšku, podle nichž můžeme vypočísti objem či kubaturu tělesa, což ve výpočtech označujeme -O-. Průsek těles s rovinou nazýváme rovinným řezem a vzájemný průsek dvou těles jmenujemeprostuem či pronikem. Průsek v geometrii je společný útvar dvou daných útvarů nebopředmětů a je dán souhrnem průsečníků hran jednoho tělesa s tělesem druhým, po př. tělesa splochou. Stěny, hrany a rohy tělesa představují nám na papíře vlastně plochy, čáry a vrcholy dotyčného tělesa. Tyto plochy (stěny) a čáry (hrany) mohou býti rovné i křivé, takže potom mluvíme o tělesech s plochami nebo hranami rovnými nebo zakřivenými, jindy zaoblenými nebo křivými.

Strany nějaké plochy a stěny nějakého tělesa leží k sobě v určitém úhlu; říkáme, žesvírají spolu úhel. Rovná-li se tento úhel 90°, říkáme, že svírají úhel pravý, menší úhel nežli 90° je úhel ostrý, úhel nad 90°, avšak pod 180°, sluje tupý, úhel o 180° jmenujemepřímý, nad 180°, avšak pod 360°, nazývá se vypouklý úhel o 360° je plný. Součet úhlů každé trojúhelníkové plochy měří 180° a součet úhlů čtyřúhelníků měří 360°. Umnohoúhelníku zjistíme počet úhlových stupňů tak, že od počtu stran odečteme číslo 2 a násobíme 180.

Základní pravidla geometrická – výpočty ploch a kubatur – míry a váhy 19

Tak na př. u šestiúhelníku, který má šest stran, počet úhlových stupňů rovná se (6–2).

180=720, takže všechny úhly šestiúhelníku dohromady měří 720°.

Úhly dělíme na stupně, které označujeme kroužkem (°), stupně na minuty, kteréoznaču

jeme jednou čárkou ( ́) a minuty na sekundy, které označujeme dvěma čárkami( ́ ́),

vždy nahoře za číslem. Plný úhel má 360°, stupeň 60 ́ a minuta 60 ́ ́. Úhly v geometrii

označujeme řeckou malou abecedou, obyčejně těmito písmeny:

α = alfa β = beta γ = gamma δ = delta

ε = epsilon ξ = zéta η = éta ξ = théta

ι = ióta κ = kappa ω = omega π = pí

ρ = ró υ = ypsilon

Pythagorova věta.

Pythagoras, řecký filosof a matematik, vyjádřil jednu z nejdůležitějších a nejužívanějších

pouček elementární geometrie. V pokryvačství můžeme Pythagorovy věty výhodně použíti

k počítání délky úžlabí a nároží, jejichž výměry nebývají v plánech označeny (okotovány).

Možno ji též použíti pro výpočty střešních ploch, jsou-li známy pouze šířka půdorysu a výška

střechy, t. j. vzdálenost hřebene od půdorysné roviny. Pythagorova věta zní: Čtverec nad

přeponou pravoúhlého trojúhelníku rovná se součtu čtverců nad odvěsnami.

Je-li přepona označena -c-, odvěsny -a-, -b-, pak početně neboli matematicky vyjádří se věta

vzorcem:

c

2

= a

2

+ b

2

(-c- na druhou rovná se -a- na druhou + -b- na druhou). (Viz obr. č. 6.) Délky neboliveli

činy odvěsen -a-, -b- jsou známy, takže podle uvedeného vzorce můžeme vypočítati neznámou

veličinu přepony -c-. Jsou-li nám známy délky přepony a jedné odvěsny, můžeme vypočítati

délku druhé odvěsny podle věty: čtverec nad odvěsnou rovná se čtverci nadpřepo

nu, zmenšenému o čtverec nad druhou odvěsnou.To je vyjádřeno vzorcem

a

2

= c

2

– b

2

nebo b

2

= c

2

– a

2

Veličina -c

2

- představuje nám plochu čtverce nad přeponou o délce strany -c-, veličiny -a

2

-

a -b

2

- představují plochu čtverců nad odvěsnami o délce stran -a-, -b-.

Obr. 6



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist