E-kniha: Pokora, cesta k Bohu - Jorge Mario; papež František; Bergoglio

Děkujeme Vám za  nákup této e-knihy. Jsme rádi, že můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světa digitálních médií.

Jestliže se Vám podařilo dokument stáhnout z  nějakého webu bez placení, tak si jej, prosím, pořiďte ještě jednou, férově, na  našich webových stránkách http:// www.paulinky.cz/obchod/E-knihy/. Může se Vám zdát, že je to zbytečné a že chceme na  e-knihách vydělávat. I  vydání e-knihy nás něco stojí, zejm. autorská práva, překlad a redakční práci. Vaše platby nám tak umožňují vydávání dalších elektronických titulů.

Nakladatelství Paulínky

www.paulinky.cz

FRANTIŠEK

JORGE MARIO BERGOGLIO

Pokora,

cesta k Bohu

DÓROTHEOS Z GAZY

O obviňování sebe sama © Editorial Claretiana, 2005

Lima 1360 – C1138ACD Buenos Aires © Nakladatelství PAULÍNKY, 2013

Petrská 9, 110 00 PRAHA 1

Tel.: 222 311 206

E-mail: paulinky@paulinky.cz www.paulinky.cz ISBN 978-80-7450-095-4 (Tištěná kniha) ISBN 978-80-7450-283-5 (PDF) ISBN 978-80-7450-284-2 (ePUB) ISBN 978-80-7450-285-9 (Mobipocket)

Právem si můžeme položit otázku, jaký význam mají dnes pro nás myšlenky Dórothea z  Gazy o  obviňování sebe sama a  co přináší úvod, který k  nim napsal někdejší kardinál Jorge Mario Bergoglio, současný papež František. Otec Jorge Mario jako rektor jezuitského kolegia dooručil tuto starobylou duchovní praxi nejprve mladým řeholníkům a  zhruba o dvacet let později – již jako arcibiskup – ji opět připomněl všem kněžím, řeholníkům a  angažovaným laikům diecéze Buenos Aires.

Jak diecézní synoda v životě místní církve, tak i  řeholní formace v životě jednotlivce je v jistém smyslu startovací čarou,

Předmluva

k českému vydání

6

která předznamenává nový začátek.Podob

nou startovací čarou v životě celé církve je

i  začátek nového pontifikátu. Výběr z tex

tů, v  nichž Dórotheos z  Gazy objasňuje

význam duchovní praxe obviňování sebe

sama, nám dává nahlédnout, v jakém duchu

se nesou začátky otce Bergoglia, jenž je nyní

novým papežem Františkem. Nepředkládá

nejnovější ideje či projekty, ale odkazuje

nás k víc než patnáct století starému du

chovnímu dědictví pouštních otců, kterým

je umění hluboké pokory. Cesta ke zlepšení

vzájemných vztahů, po němž vždy toužíka

ždé společenství – řeholní, rodinné, farní,

diecézní i společenství celé církve –, nevede

přes neúprosné kárání těch druhých, ale

pouze přes pokorné uznávání své vlastní

nedokonalosti.

7

Při otevření arcidiecézní synody

1

jsem

požádal, abychom ji prožívali v  duchu

modlitby – ať se za  ni modlíme a  v duchu

pokání spolu s  modlitbou přinášíme Pánu

i  nějaké sebezapření. Navrhoval jsem, aby

tímto sebezapřením byla snaha nemluvitjeden o druhém špatně. Domnívám se, že to

každého z nás něco stojí, a proto je to podle

mne dobrá oběť.

Pomlouvání škodí duchu jednoty církve. Svatý Augustin tuto skutečnost vyjádřil slovy: „Někteří lidé soudí unáhleně, osočují, pomlouvají a  kritizují. Jsou 1 Synoda arcidiecéze Buenos Aires (Asambleaarquidiocesana) se konala v roce 2005.

Prolog

8

zaměstnáni domněnkami o  tom, co nevi

dí, a  rozšiřováním toho, o  čem nemají ani

ponětí“ (Kázání, 47). Kritizování nás vede

k  tomu, že se zaměřujeme na nedostat

ky a  chyby druhých, a  tak se považujeme

za  lepší. O  tomto postoji svědčí i  farizeova

modlitba v  chrámu (srov. Lk  18,11-12)

a  sám Ježíš nás varoval, abychom se ne

soustředili na  třísku v  oku druhého, když

nevidíme trám ve vlastním oku.

Mluvíme-li o  druhých špatně, ubližu

jeme tím celé církvi, neboť nezůstáváme

u pouhých komentářů, ale jsme také ag

resivní (alespoň ve  svém srdci). Svatý

Augustin nazývá kritika „nenapravitelným

člověkem“. „Nenapravitelnými lidmi jsou

ti, kteří nevěnují pozornost svým vlastním

hříchům a  zaměřují se na  hříchy druhých.

Nehledají, co by se mělo změnit, nýbrž to,

do čeho by se mohli zakousnout. A jelikož

nemohou omluvit sami sebe, jsou vždy

připraveni obviňovat druhé!“ (Kázání, 19).