E-kniha: Pokoj v srdci -- Být v souladu sám se sebou - Anselm Grün

Děkujeme Vám za nákup této e-knihy. Jsme rádi, že

můžeme touto cestou přinášet dobré zprávy do světa

digitálních médií.

Jestliže se Vám podařilo dokument stáhnout znějaké

ho webu bez placení, tak si jej, prosím, pořiďte ještě

jednou, férově, na našich webových stránkách www.

paulinky.cz/eknihy. Může se Vám zdát, že je tozbyteč

né a že chceme na e-knihách vydělávat. I vydání e-knihy

nás něco stojí, zejm. autorská práva, překlad a redakční

práci. Vaše platby nám tak umožňují vydávání dalších

elektronických titulů.

Nakladatelství Paulínky

www.paulinky.cz

© Verlag Herder Freiburg im Breisgau 1998

© Nakladatelství PAULÍNKY, 2012

Petrská 9, 110 00 PRAHA 1 Tel.: 222 311 206

E-mail: paulinky@paulinky.cz www.paulinky.cz ISBN 978-80-86949-37-6 (Tištěná kniha) ISBN 978-80-7450-047-3 (PDF)

Úvod

Neutíkej před svým stínem

„Byl jednou jeden muž, kterého velmizneklidňoval pohled na vlastní stín a který byl tuze nešťastný ze svých kroků. Rozhodl se, že je ponechá za sebou. Řekl si: Jednoduše jim uteču! A vstal a utíkal. Alepokaždé, když vykročil a udělal krok, ho jeho stín neúnavně pronásledoval dál. Řekl si: Musím běžet rychleji. A tak běžel rychleji a rychleji. Běžel tak dlouho, až klesl mrtev k zemi. Kdyby jednoduše vstoupil do stínu stromu,zbavil by se svého vlastního stínu. A kdyby se pod stromem usadil, nebylo by zapotřebí ani dalších kroků. Ale tato myšlenka ho nenapadla.“

Myšlenka posadit se jednoduše do stínu stromunenaadne dnes spoustu lidí. Raději utíkají před sebou samými jako muž v příběhu, který nám zanechal Čuang-C ́. Avšak člověk, jenž utíká před vlastním stínem, běží vstřícsmrti. Nikde nenalezne klid. Tuto situaci v současnosti zažívá mnoho lidí. Uběhají se téměř k smrti jen proto, že mají strach ze setkání s vlastním stínem a bojí se pohlédnout na vlastní méně příjemné stránky. Chtějí uniknout svému stínu. Tím však v sobě vytvářejí neklid, který se mnohdy projeví srdečními problémy. Nenáhodou dnes představují onemocnění srdce nejčastější příčiny úmrtí. Jestliže srdce nikdy nenalezne klid,bude tak přetěžováno a může kdykoliv vypovědět službu. Srdeční choroby postihují zejména muže. Někteří lidé mají srdce jako zvon. Ale přesto mají strach, že je srdce zradí a oni zemřou. Onemocnění srdce často souvisí se

6

strachem. Člověk před něčím utíká. Srdce symbolizuje

především pocity. Často se jedná o nedovolené apo

tlačované emoce, jako jsou například láska a nenávist,

které vedou ke vzniku srdečních chorob. U některých

lidí dochází k poruchám srdečního rytmu, u jiných ksr

dečním záchvatům. Jelikož se snažíme uniknout svému

srdci, neustále na sebe upozorňuje a nutí nás, abychom

se jím zabývali. Někdy mluvíme o tzv. srdečníneuró

ze. Lidé trpící srdeční neurózou se přehnaně soustředí

na své srdce a žijí v neustálém strachu, že by jim mohlo

vypovědět službu. Lidé s nemocným srdcem častopůso

bí zarputilým dojmem. Podobají se muži z našehopříbě

hu. Nedokážou si odpočinout a mít radost. Nedokážou

se posadit do stínu stromu. V této souvislosti mluvíme

o tzv. typické nemoci manažerů. Tito lidé mají neustále

něco důležitého na práci. Zabývat se vlastním stínem

by jim připadalo dětinské a malicherné. A tak se raději

trápí srdečními problémy.

Cesta vedoucí k dosažení pokoje v srdci, jak jipo

psali zejména staří mniši, je dnes velmi aktuální,ne

boť neklid se stal nemocí dnešní doby. Mnoho lidí si

stěžuje na to, že nemohou nalézt klid. Již staří mniši

věděli, že člověk nemůže dosáhnout klidu, jestližene

bude dostatečně pracovat. Dosáhnout pokoje v srdci

znamená vydat se na dlouhou cestu, která vede přes

upřímné poznání sebe sama a setkání se sebou samým

až k Bohu. Neboť jak se praví ve slavném výrokusvaté

ho Augustina, jedině v Bohu může naše neklidné srdce

nalézt pokoj. Cesta, kterou mniši popisují, je náročná.

Zároveň je však tato cesta pro nás určitým pozváním,

protože nám slibuje Boží odpočinutí již tady a teď,

uprostřed neklidu tohoto světa, abychom se z něho

mohli radovat. Proto se chci v této knize neustále vracet

ke zkušenostem mnichů. Nejen z důvodu, že sámčer

7

pám z této mnišské tradice, ale protože se domnívám,

že bychom neměli mnichy vnímat pouze jako učitele,

nýbrž i jako mistry života. Odkazuji přitom zejména

na Evagria Pontica (345–399), nejdůležitějšíhospiso

vatele východního mnišství, a Jana Kassiána (kolem

360–430 / 435), který se vydal do egyptské pouště, aby

zprostředkoval zkušenosti tamějších mnichů západ

ní křesťanské tradici. Vycházím také z řehole svatého

Benedikta (kolem 480–547), podle které jako mnich

sám žiji a která se od dob středověku stala ukazatelem

životní cesty pro mnoho lidí na celém světě. Základem,

o který se mniši vždy opírali, je Písmo svaté. Chci proto

rozjímat nad slovy Písma svatého, která jsou pro nás

zaslíbením pokoje v srdci. Sám Ježíš očividně poznal

bídu lidí pramenící z jejich strachu a neklidu. Proto je

zve, aby u něj nalezli opravdový pokoj.

Jako duchovní jsem se v poslední době v mnoharoz

hovorech často setkával s tématem neklidu. Neustále

slyším naříkání, že někteří lidé pořád nemohoudosáh

nout pokoje. Existuje celá řada starostí, které člověka

okrádají o klid, dokonce i o spánek. Rodiče nemohou

spát, protože mají strach o děti, jež se potýkají spsy

chickými problémy a ubírají se po úplně jiných cestách,

než si oni při jejich výchově představovali. Lidé mají

starost o finanční situaci rodiny. Nezaměstnanost jim

nedovolí klidně spát. Neboť když to tak půjde dál,

nebude otec schopen uživit rodinu, nebude schopen

splácet dům. To všechno jsou mnohé starosti, které si

denně děláme. Starost o to, co si o člověku myslí druzí,

zda všechno děláme správně, zda naše chování někoho

nedráždí. Člověk si láme hlavu nad tím, co všechno si

o něm myslí ostatní. Tyto starosti mohou být někdy

až chorobné. Žena jde například nakoupit doobcho

du. Prodavačka dnes není příliš přátelsky naladěna, pravděpodobně se dobře nevyspala. Žena to však hned vztáhne na sebe. Celý den uvažuje nad tím, co seprodavačce na ní nelíbilo, co si asi tak o ní myslí, jestli se před ní náhodou nějak neztrapnila, zda neřekla něco špatně. Zavolá své přítelkyni a vypráví jí, co se jípřihodilo. Již taková nepatrná událost, která se kromě starosti o vlastní dobrou pověst nezakládá na žádném reálném podkladu, se stane tématem, jež ženu zcela ovládne a kterého se nemůže zbavit.

Zejména lidé, kteří zastávají nějakou odpovědnou funkci, si často stěžují, že nemohou dosáhnout klidu. Lidé od nich neustále něco chtějí. A oni přemýšlí nad tím, zda vždy reagovali správně, zda rozhodnutí, která učinili, jsou pro společnost prospěšná, nebo zda naopak neudělali chybu. Když se pak vrátí domů a touží po klidu, nemohou ho přesto dosáhnout,jelikož nedokážou tzv. „vypnout“. Jedou na dovolenou a nenacházejí klid. Neustále je pronásleduje svědomí, jestli vše, co udělali, bylo skutečně správné,popřípadě jaké by to pro ně mohlo mít následky. Protože však nedokážou nalézt vnitřní klid, nepomůže jim ani tanejlepší dovolená. Z dovolené se vrací ve stresu, v napětí a každodenní pracovní kolotoč se rozbíhá znovu, až se jednoho dne zhroutí přetížením.

Někteří lidé nemohou nikdy dosáhnout klidu, protože mají v neposlední řadě strach z náhléhonicnedělání. Mají strach z konfrontace s vlastní pravdou uprostřed ticha a pokoje. Jestliže nemám nic, k čemu se mohu upnout, mohlo by se dostavit zklamání zvlastního života. Mohl bych pak totiž zjistit, že můj život zdaleka není v pořádku, a veškerá energie věnovaná ostatním by mohla být najednou pochybná. Mohl bych zjistit, že pokračuji ve své činnosti jen proto, abych unikl vlastnímu zoufalství. Avšak již nevěřím tomu, že

9

to, co dělám a jak žiji, má smysl. Všechno je prázdné.

A před touto prázdnotou utíkám. Jinak by se totižmoh

lo ozvat svědomí, mohly by vytanout pocity viny. Z toho

mám strach. A tak utíkám před tichem a pokojem. To

nejhorší, co by se mi jednou mohlo stát, by bylo setkání

s vlastní pravdou. Jelikož tomu chci za všech okolností

zabránit, musím neustále něco dělat, neustále se něčím

zabývat. A tak se i z volného času stává stres. Iprázdno

tu volného času zaplňuji nesčetnými činnostmi. Lidé,

kteří se vyhýbají vlastní pravdě, jsou neustále na útěku

sami před sebou. A pak si stěžují na to, že jsou stále

ve stresu. Přitom si stres vytvářejí sami. Nemohou

dosáhnout klidu, protože to v hloubi svého srdce ani

nechtějí, a jsou neustále poháněni strachem, který je

v nich hluboce skryt.

Za neschopností dosáhnout klidu se skrývá touha

dnešních lidí konečně jednou vypnout a nalézt pokoj.

Kurzy slibující zprostředkování cesty vedoucí kdosa

žení vnitřního pokoje jsou přeplněny. Lidé očekávají

od psychologických metod a tělesných uvolňovacích

technik, že se jim konečně podaří dosáhnout vnitřního

klidu, po kterém tolik touží. Klidu však nelzedosáh

nout pomocí vnějších uvolňovacích technik. Klid je

výsledkem duchovní cesty. Staří mniši usilovali o to,

aby člověk dosáhl Božího klidu. Hésychia – to bylo

ono velké slovo, které mnichy tolik fascinovalo. Vždyť

i jedno mnišské hnutí bylo již od 3. století nazýváno

hésychasmus, cesta k vnitřnímu pokoji. Klidem, okte

rém mniši píšou, však není myšlen pivní klid, v němž

nechce být nikdo rušen. Klid, kdy chce mít člověk ode

všech pokoj, je spíše sytým a strnulým ukolébáním

do pivního opojení, které nemá s realitou nicspoleč

ného. Mniši však mají na mysli klid, v němž nalezne

srdce pokoj. Klid, který ztiší strach a poskytne člověku

10

občerstvení a zotavení. V takovém klidu v neposlední

řadě zakoušíme věčné Boží odpočinutí, jež nám Bůh

zaslíbil. Člověk, který při modlitbě nebo rozjímání

učiní osobní zkušenost s Bohem, dosáhne vnitřního

i vnějšího klidu, nalezne sám sebe a bude žít vsoula

du sám se sebou. Duchovní cesta mnichů je pro mě

zároveň terapeutickou cestou. Celá řada psychologů

dnes znovu objevuje terapeutickou moudrost, která je

ukryta v těchto návodech. Představuje pro němimo

řádně aktuální cestu, po níž se můžeme ubírat stejně

jako naši předkové, avšak za předpokladu, že budeme

schopni přeložit jejich moudrost do našich slov.

Tato kniha chce čtenáře pozvat, aby usedl dostí

nu stromu, který nám nabízí samotný Bůh. Sám Bůh

nás zve, abychom se utekli do skrýše jeho křídel (srov.

Žl 61,5). On je tou skálou, v jejímž stínu nalezneme

pokoj. V bezpečí Boží lásky se můžeme odvážit snášet

vlastní stín, aniž bychom se museli obávat strachu. Stín

„jeho křídel“ osvobodí náš stín ode všeho, co hoohro

žuje. Skrýt se u Boha, nalézt u Boha domov a klid,do

sáhnout v Bohu pokoje – to je příslib, který stojí za to

následovat i v naší neklidné době.

11

I.

Příčiny neklidu v dnešní době

Proč jsou dnes lidé tolik neklidní? Při hledáníod

povědi na uvedenou otázku lze nalézt mnoho příčin

tohoto stavu. Existují vnější příčiny, jako je například

hospodářská situace nebo sociální prostředí. Mohou

to však být také psychické příčiny, jež člověka okrádají

o klid. Psychologové mluví o neurotickém neklidu.Pří

činou vnitřního a vnějšího neklidu může být někdyrov

něž vlastní osud, traumatické zkušenosti, které člověku

nedovolí dosáhnout klidu. A existuje také chorobný

neklid, který může léčit pouze lékař nebo psychiatr.Se

stavení přiměřené časové analýzy přesahuje moukom

petenci. Chci zde uvést pouze několik poznámek amy

šlenek o tom, co považuji na základě svých zkušeností

za příčinu neschopnosti dosáhnout klidu. Nevycházím

přitom z výzkumů, ale jen z celé řady rozhovorů, jež

jsem vedl v rámci kurzů. Věřím však, že i toto omezené

spektrum zkušeností dostatečně objasní některétypic

ké fenomény naší doby.

12

1. Sociální a ekonomické prostředí

V dnešní době doléhá na mnoho lidí, zejména

na odpovědné pracovníky v řídicích funkcích, eko

nomický tlak. Hospodářská soutěž se stává ve věku

globalizace stále tvrdší. Ředitel společnosti se tak

nemůže pohodlně usadit ve svém křesle, musíneu

stále dbát na to, aby neztratil podíly na trhu, aby měl

v pořádku účty, aby dokázal včas reagovat na potřeby

své doby. Tyto potřeby se dnes mění tak závratnou

rychlostí, že zaměstnanci si ani nemohou vychutnat

včerejší úspěchy. Musí neustále hledat nové cesty,

aby byli schopni obstát. Celá řada jednání, která žene

manažery od jedné schůzky k druhé, má krátký dech.

Poptávka dnes není po perspektivě, nýbrž po rychlém

úspěchu. Bez ohledu na to, jaké trvalé následky to

bude mít na dílo a na zaměstnance. I semináře prove

doucí pracovníky jsou zaměřeny na tento krátkodobý

úspěch. Vše je spojeno s neustálou přestavbouspoleč

nosti, kontinuální obměnou pracovních pozic a sestá

le novými vzdělávacími opatřeními. Avšak neustálou

změnou struktur nelze dosáhnout klidu a ani v klidu

pracovat. Krátkodobý úspěch je vykoupennespokoje

ností zaměstnanců a jejich psychickým a fyzickýmvy

kořisťováním. Neklid manažerů vytváří ve společnosti

hektickou atmosféru a tento tlak se přenáší směrem

dolů. Často působí jako výraz bezradnostipracovní

ků. Jejich zaneprázdněnost je pouze zdánlivýmřeše

ním. Domnívají se totiž, že to je přiměřená odpověď