načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Poklad ve Zlatém údolí - Gabriel Ferry

Poklad ve Zlatém údolí
-15%
sleva

Kniha: Poklad ve Zlatém údolí
Autor:

Klasický dobrodružný román začíná na španělském pobřeží zákeřnou vraždou a pokračuje v prériích Mexika, kde se osudově střetávají hrdinové i darebáci spletitého příběhu o ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  269 Kč 229
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
7,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-11-16
Počet stran: 288
Rozměr: 163 x 238 mm
Úprava: 199 stran : ilustrace (některé barevné), faksimile
Vydání: 1. vydání v této úpravě
Spolupracovali: ilustroval Zdeněk Burian
převyprávěl Karel Černý
s přihlédnutím k francouzskému originálu Le Coureur des bois ou les chercheurs d&rsquo
or text upravil a doslov napsal Ondřej Müller
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2017-47
ISBN: 9788000048604
EAN: 9788000048604
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Klasický dobrodružný román začíná na španělském pobřeží zákeřnou vraždou a pokračuje v prériích Mexika, kde se osudově střetávají hrdinové i darebáci spletitého příběhu o zradě a nenávisti, ale i o velkém přátelství a neskonalé odvaze. Francouzský spisovatel Gabriel Ferry napsal jedinečný indiánský příběh, který se stal inspirací pro celé generace dalších autorů dobrodružné literatury a významně ovlivnil například Karla Maye. Příběh doprovázejí nedávno objevené ilustrace Zdeňka Buriana, které se v knižní podobě objevují vůbec poprvé. Doslov Ondřeje Müllera pak v české literatuře poprvé vykresluje portrét opomíjeného klasika francouzské dobrodružné literatury Gabriela Ferryho.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

Kapitola první

DRAMA TMAVÉ NOCI

V

jednom ze sychravých a temných zimních večerů kráčel

po skalnaté stezce směrem k pobřeí jeden z muů nepočetné panělské posádky. el na strá, na útes nad zátokou,

kde měl dret hlídku a do rána. Nebylo to právě bezpečné

místo. U několikrát právě tady pod roukou noci přistáli paeráci a dolo tu ke krvavým bitkám.

Husté černé mraky chvilkami odkrývaly a zase zahalovaly tichou tvář

měsíce. Malá svítilna v rukou vojáka stěí osvěcovala úzkou stezku.Mladý voják, jemu nemohlo být jetě ani pětadvacet let, el zvolna, sopatrností, která působila dojmem ospalosti. Nikdo mu také jinak neřekl ne

Spáč, Spáč José. Usnul a zdravě spal, kdykoli jen to bylo v těchto časech

moné, třeba v pravé poledne. Byl vysoký, hubený, nikoli vak slabý.Naopak: svalnaté ruce svědčily o tom, e by byl nebezpečným protivníkem

komukoli, s ním by se musel střetnout. A z jeho jiskrných černých očí

pod hustým obočím by mohl bystřejí pozorovatel lehce vyčíst, e i jeho

netečná ospalost je jen zdánlivá, e je to jen vnějí zdání a maska, pod

ní bystře hrají vechny smysly.

Spáč José kráčel nocí a několikrát se zachvěl. Cosi mu naeptávalo,

e kapitán nevybral a neposílá na dnení strá právě jeho pouhounáhodou. Nebyl sice s to rozpoznat moný důvod, nicméně ten zvlátní pocit

v něm vyvolával rostoucí podezření a nutil ho k mimořádné ostraitosti.

Kdy doel a na určené místo, postavil svítilnu tak, aby osvětlovala

jen úvoz vedoucí k vesničce. Pak vak poodstoupil zpátky do tmy, tak

aby jetě viděl na zátoku i na úvoz, ale sám aby zůstal skryt v temnotě.

Potom se zahalil do svého plátě a ulehl. Na spánek vak neměl anipomylení...

Asi za půl hodiny poté lehce zaharail písek na cestě. O chvilkupozPoklad ve Zlatém údolí.indb 9Poklad ve Zlatém údolí.indb 9 30.8.2017 8:01:4830.8.2017 8:01:48


10

ději se ve spoře osvětleném úvozu objevil obrys černé postavy. Zůstala

stát a rozhlíela se.

José! ozvalo se tiché volání. José poznal hlas kapitána.

Má se ozvat? Nemá...?

Znovu v něm zesílilo zvlátní, nevysvětlitelné podezření, e se dnes chystá cosi podivného a on e v tom má hrát úlohu spáče. Mlčel tedy, jako by opravdu spal.

José, spí?

Ten opět neodpověděl. Kapitán se upřeně díval k místu, kde Joséleel. Zdálo se, e vidí Josého leící postavu a e ho proti vemu očekávání uklidňuje zjitění, e opravdu spí. Chvilku jetě bez hnutí čekal. Potom se potichu vydal dál. Opatrně sestupoval dolů ke břehu. José hopřivřenými víčky bedlivě sledoval. Snail se dohlédnout co nejdál po mořské hladině, pokud mu to umoňovalo mdlé měsíční světlo, chvilkami slabě pronikající hustými mraky. Neviděl nic, ale pak najednou zaslechl jakýsi umot, pak i tiché plesknutí vesel o vodu. umot i záběry vesel byly stále zřetelnějí. O něco později bylo moné rozpoznat obrys loďky, která se rychle blíila ke břehu.

Kdy loďka přistála, vystoupili z ní tři mui. Rozhlíeli se a tu jim ze stínu skály vyel vstříc kapitán. Krátce spolu hovořili, pak kapitán pohybem ruky vyzval dva z nich, aby li s ním. Třetí se vrátil do loďky. José pozorně sledoval ty dva, co veli s kapitánem do úvozu. Podle oděvu to nebyli paeráci. Oba byli ozbrojeni dlouhými katalánskými noi, li opatrně a nejistě se pohybovali tmou. Najednou strnuli. Pod Josém se udrolil drobný kamínek a inul se po svahu do úvozu. Oba mui seokamitě chopili noů, ale kapitán je eptem uklidňoval: To nic, nemějte obavy, ten spí tak, e ho neprobudí ani rachot hromu... Vydali se tedy dál, a zcela zmizeli v černé noci.

Ani José nezůstal na svém místě.

Po čtyřech, tie jako kočka, se plazil k pobřeí a nespoutěl oči z mue, který zůstal v loďce, povytaené na břeh. Byl sehnutý ke dnu lodice a cosi tam smotával. umot vln dovolil Josému, aby se nepozorovaně dostal a k přídi člunu. Tam se naráz vztyčil a namířil puku proti neznámému.

Jediný pohyb, a střelím!

Cizinec se prudce otočil a zůstal stát bez hnutí.

Jeho tvář prozrazovala úlek, spíe vak překvapení ne strach.

Poklad ve Zlatém údolí.indb 10Poklad ve Zlatém údolí.indb 10 30.8.2017 8:01:4830.8.2017 8:01:48


11

Kdo jste? zeptal se neznámý s nádechem hrdosti, která ustupuje síle, nehodlá se vak vzdát.

Říkají mi Spáč José, ale jak se můete přesvědčit, nějak se mi dnes nechce spát. A nezdá se mi, e by vám to působilo potěení.

To bych prosil, řekl tie mu.

Můe mi být celkem jedno, co tu pohledáváte. Paerák, jak vidím, nejste.

To bych prosil, řekl neznámý podruhé, hlasem o stupeň nevrlejím.

Francouz zřejmě taky ne.

To bych prosil, řekl cizinec do třetice a u s patrnoupodráděností. Dalo se z ní vyčíst, e je pod jeho důstojnost dát se zpovídat obyčejným vojákem a e jen hlaveň puky, která na něho míří, mu brání mluvit a jednat jinak.

Podívejte se, pane, je mi také jedno, co jste si dojednali s kapitánem...

Kapitán nás tedy zradil?

S kapitánem já ve vaí věci nemám nic společného a jak říkám,nemusí mě zajímat, co zajímá vás čtyři. Ale jak já kapitána znám, zadarmo vám nepomáhá. Kolik od vás dostal?

José kladl otázky nazdařbůh. Neměl tuení, oč těm čtyřem jde. Měl jen pocit, e se tu pod roukou noci odehrává cosi, co by nesneslo denní světlo. Utvrdil ho v tom pohled na provazový ebřík, který leel stočený u nohou neznámého mue. A hnětlo ho pomylení, e s ním, s Josém, kapitán počítal a počítá jako s ospalým hlupákem, jeho lze snadnopřelstít. A právě tenhle pocit vzdoru ho přiměl k hovoru, který vedl.

Kolik od vás dostal? opakoval svou otázku.

Čtyřicet uncí zlata, odpověděl neznámý s netrpělivou nevrlostí.

Pak já se spokojím s osmdesáti uncemi, řekl José. Pokud chcete, abych mlčel a el dál po svých a neptal se vás, k čemu je například ten provazový ebřík u vaich nohou.

Cizinec se zarazil. Nepochybně povaoval Josého poadavek za holou nestoudnost. Na druhé straně mu vak bylo jasné, e mu nezbývá, ne vzít tuhle nestoudnost na vědomí, má-li se ho nějak zbavit. Stáhl z prstu drahocenný prsten a podal ho Josému. Zlato u nemám, vezmi sitenhle prsten, lotře. Ale ručí mi hlavou za to, e jsi tu dnes v noci nikoho neviděl, nic neslyel a nic e neví!

José s uspokojením váil v ruce těký prsten.

Poklad ve Zlatém údolí.indb 11Poklad ve Zlatém údolí.indb 11 30.8.2017 8:01:4830.8.2017 8:01:48


12

Můete se, pane, spolehnout. Od této chvíle jsem pro celou dnení noc hluchý, němý a slepý. Teď mohu klidně spát a do rána.

Na zámku v tak pozdní hodinu svítilo jedno jediné velké okno. Byla to lonice se staroitným nábytkem, rozlehlý pokoj, osvětlený visutou lampou. Velké, a k podlaze sahající okno vedlo na balkon, který byl asi deset metrů nad zemí.

V rohu lonice seděla u postýlky svého tříletého synka mladá vdova, hraběnka Luisa. Její jemná tvář byla pobledlá, poznamenaná hlubokým smutkem, jej čas stále jetě nemohl utiit. Dlouho do noci tu sedávala u malého Fabiana a v jeho tváři hledala a nacházela rysy tvářeneastného dona Juana.

Ani dnes nemohla usnout. Co chvíli se vítr opřel o skla velkého okna, vytrvale a vtíravě sténala meluzína, tu hlasitěji, tu zas jenom tie jako dech, ale tíivě jako zhmotnělý al. Náhle se prudkým trhnutím otevřelo okno na balkon, lonicí se prohnal silný vichr a s jeho poryvem rázně do pokoje veel mu zahalený do černého plátě, tvář zpola skrytou pod černým kloboukem. Hraběnka zděením strnula jako socha.

Neopovaujte se volat o pomoc, zavelel přísně neznámý, je-li vám milý ivot tohoto dítěte!

V těch slovech bylo tolik příkré nenávisti, a se hraběnce hrdlo sevřelo jako pod stiskem silné ruky. Jen stěí ze sebe vypravila:

Kdo jste? Co tu chcete?

Mu sňal z hlavy černý klobouk a zcela odkryl svou tvář. Přiel jsem, abych se stal hrabětem z Mediany.

Jen na okamik hraběnčina tvář oila. Vzápětí vak zbledla a zděsila se jetě víc. Poznala v neznámém Antonia, bratra svého mue. Předněkolika lety se měla stát jeho enou, ale rozhodla se pro starího z bratrů. Antonio pak ze zámku odeel a neměli u o něm ádné zprávy. Někteří tvrdili, e i on padl v boji proti Francouzům, ale důkazy i přímí svědkové chyběli. V hraběnce se v první chvíli objevil zákmit radosti, e ije, e nepadl. Rychle vstala a popola k němu. Vzápětí ovem pochopila, oč teď Antoniovi jde. Polila ji hrůza. Chtěla se vrhnout k synovi, ale Antonio ji třemi prudkými kroky předeel.

Proboha, zasténala hraběnka. Dejte milost mému dítěti, ničím vám přece neublíilo!

Poklad ve Zlatém údolí.indb 12Poklad ve Zlatém údolí.indb 12 30.8.2017 8:01:4830.8.2017 8:01:48


13

Neublíilo? uklíbl se Antonio. Teď je on, ukázal k postýlce,hrabětem z Mediany. Jemu náleí jméno i majetek mého bratra, jeho ena byla přece mou nevěstou!

Hraběnka si zakryla tvář rukama. On na tom přece nemá nejmení vinu, rozplakala se, on sám vám nic zlého neudělal.

A kdo říká, e chci udělat něco zlého jemu? pronesl Antonioponěkud mírněji. Napřed mě vyslechněte a pak mě suďte! Pro něho přece nebude ádnou újmou, kdy se zřekne majetku i titulu, z nich dosud nemohl nic mít, a kdy bude ít a nevědět nic o tom, co mu v budoucnu mohlo náleet..., protoe mu o tom nikdo nebude moci nic povědět...

Vy ho chcete ode mne navdycky odloučit? zděsila se hraběnka. Prosím vás, ve jménu boím vás prosím, nedělejte to... Nejste přece tak zlý, vdy by vás potom do smrti tíilo svědomí o takové vině.

Don Antonio hleděl vzhůru, kamsi mimo hraběnku. Mluvil sneúprosným chladem. Domnívá se paní hraběnka, e jsem se odváil k tomuto kroku jenom proto, abych se snad teď dal pohnout prosbami? Mérozhodnutí je nezvratné. Toto dítě je dnes naposledy pod střechou zámku mých předků. A nechcete-li, abych musel pouít tuhle dýku, připravte sebe i syna na cestu. A pospěte si, moji lidé neradi čekají.

Hraběnka pochopila, e není pomoci. Přistoupila tedy k postýlce a synka probudila. Podíval se na ni, usmál se a přitiskl se k ní.Třesoucíma rukama ho začala oblékat. Marně vechno prodluovala, nikde nikdo, nikde nic, co by jí mohlo dát sebemení naději na záchranu. Kdy chlapce u zcela oblečeného naposledy políbila, beze slova a beze smyslů klesla na koberec.

Nedbaje na vzlykot malého Fabiana, který nemohl pochopit, co se to kolem něho děje, přistoupil don Antonio k otevřenému oknu a zapískl. Netrvalo dlouho a nad zábradlí balkonu se vysunula temná postava. Do pokoje spěně veel jeden z dvou muů, které pozoroval José na své noční hlídce.

Vezmi tu enu, chladně přikázal don Antonio, a snes ji dolů. Já slezu s chlapcem za tebou.

Zhasli lampu, poslední světlý bod nad krajem v této noci.

Zvolna a potichu, v hluboké tmě, nikým nepozorováni, slezli oba mui po provazovém ebříku dolů, nejprve na nádvoří, potom s třetím muem, který hlídal pod oknem a smotával provazový ebřík, stejným

Poklad ve Zlatém údolí.indb 13Poklad ve Zlatém údolí.indb 13 30.8.2017 8:01:4830.8.2017 8:01:48


14

způsobem i přes zámeckou hradbu. Skalní stezkou a úvozem se dostali

zpátky k pobřeí.

Proveďte, co jsem vám přikázal, zavelel don Antonio a odevzdal Fabiana do rukou druhého mue. Oba, jeden s hraběnkou a druhý s Fabianem, zmizeli směrem ke člunu. Zanedlouho se vrátili, němě kývli hlavou a pak se vichni i s donem Antoniem pustili skalnatým úvozem do vnitrozemí.

Byla to náhoda, e právě tée noci, k ránu, kdy u lehce svítalo,plula podél pobřeí francouzská válečná korveta. Mu, který drel strá na přídi, zpozoroval na vlnách nikým neřízený člun, v něm rozpoznal lidskou postavu a z něho zaslechl i dětský pláč.

Okamitě to hlásil poručíkovi.

Spus člun, Bois-Rosé, a zjisti, oč jde!

Bois-Rosé, mu, který drel strá, ihned příkaz splnil. Zanedlouho se vrátil, v náručí s malým chlapcem, zcela vysíleným a tie plačícím. V člunu byla mrtvá ena, pane, zabitá dýkou. A u ní tenhle chlapec.

Co si s ním počneme? ptal se poručík bezradně, ale se zřejmým soucitem.

Kdy dovolíte, pane, řekl Bois-Rosé, nechám si ho u sebe. A někde přistaneme u panělských břehů, pokusím se pátrat po jehopříbuzných. Co víc můeme udělat?

Dobrá, souhlasil poručík. Jdi, oetři ho a ulo ho na lůko. A buď mu zatím dobrým otcem.

Uplynula dvě léta. Za celou tu dobu korveta u panělských břehůneřistála. Námořník Bois-Rosé, původem francouzský Kanaďan, nemohl při nejlepí vůli splnit, co slíbil. O to více k malému chlapci přilnul azamiloval si ho jako vlastního syna. I chlapec přilnul k němu jako k otci, a pokud jen to bylo moné, byli jeden s druhým pospolu.

Byla to ovem léta bojů.

Jednoho dne byla korveta na irém oceánu přepadena mnohemsilnějí anglickou lodí. Nebylo těké odhadnout výsledek střetnutí. Uprostřed nejzuřivějího boje, v nejzběsilejím hluku střelby, vyběhl napalubu i malý Fabian a přitiskl se k Bois-Rosému jako vyplaený a bezradný ptáček. V hlubokém dojetí strhl Bois-Rosé chlapce k sobě a vlastnímtělem ho chránil před střelami.

Poklad ve Zlatém údolí.indb 14Poklad ve Zlatém údolí.indb 14 30.8.2017 8:01:4830.8.2017 8:01:48


15

Chlapče zlatý, hladil mu hlavu. Tady zůstat nemůe, musí dolů, do podpalubí, ale napřed mě dobře poslouchej a vryj si do hlavy, co ti povím... Já z tohoto boje ivý nevyváznu. Mám tě rád jako vlastního syna, ivot bych za tebe dal, ale nejsi můj syn... Já tě jenom nael u panělských břehů, v člunu na moři, u eny, která asi byla tvou matkou akterou kdosi zabil... Chtěl bych, aby sis to dobře zapamatoval a abys...

Nedomluvil.

Náhodná střela ho zasáhla do levého spánku. Bezvládně klesl napalubu a Fabian, plačící a k smrti vyděený, se rozběhl zpátky do podpalubí.

Bois-Rosé nezemřel. Rána do spánku, by krvavá, ho jen omráčila. Kdy se vak probral z mdloby, leel v podpalubí anglické lodi jakozajatec, a co se stalo s Fabianem, to se u nedověděl.

Zbývá jetě dodat, co se mezitím odehrálo na panělském pobřeí, u skalisek, na nich stál zámek hrabat Medianů.

Asi týden po nevysvětlitelném zmizení hraběnky Luisy a jejího synka nali rybáři její mrtvé tělo v člunu, který vlny vyplavily na břeh. Pomalém Fabianovi vak nebylo ani stopy. Správce zámku ovinul na znamení smutku zámeckou korouhev černým suknem a vlastní rukou zhotovil a postavil kří na tom místě, kde rybáři člun s mrtvou hraběnkou nali.

Dohadů o příčinách její smrti bylo mnoho, ale pravdu nikdonevypátral. A tak se poznenáhlu na tragickou událost zapomínalo, zejména kdy se za nějaký čas objevil don Antonio, také u pokládaný za mrtvého, a kdy se ujal vlády ve starobylém sídle svých předků.

Poklad ve Zlatém údolí.indb 15Poklad ve Zlatém údolí.indb 15 30.8.2017 8:01:4830.8.2017 8:01:48




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist