načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pohybová příprava dětí -- koordinační a kondiční gymnastická cvičení - Jaroslav Krištofič

Pohybová příprava dětí -- koordinační a kondiční gymnastická cvičení

Elektronická kniha: Pohybová příprava dětí -- koordinační a kondiční gymnastická cvičení
Autor:

Chcete vědět, co může gymnastika nabídnout mladým sportovcům pro rozvoj jejich pohybových schopností a dovedností? Vám všem, kteří pracujete jako sportovní trenéři různých ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139
+
-
4,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 109
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 80-247-1636-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Chcete vědět, co může gymnastika nabídnout mladým sportovcům pro rozvoj jejich pohybových schopností a dovedností? Vám všem, kteří pracujete jako sportovní trenéři různých sportovních specializací, jako instruktoři či učitelé tělesné výchovy, přinášíme jedinečný soubor 150 praktických cviků pro děti se zaměřením především na cvičení kondičního a koordinačního charakteru. Cílem těchto aktivit nejsou přesně provedené konkrétní cviky, ale snaha naučit se účelně pohybovat a rozvíjet pohybovou inteligenci. ([koordinační a kondiční gymnastická cvičení])

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jaroslav Krištofič - další tituly autora:
Zákazníci kupující zboží "Pohybová příprava dětí -- koordinační a kondiční gymnastická cvičení" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jaroslav Krištofič

Pohybová příprava dětí

Kondiční a koordinační gymnastická cvičení

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

obchod@gradapublishing.cz, www.grada.cz

tel. +420 220 386 401, fax +420 220 386 400

jako svou 2540. publikaci

Odpovědná redaktorka Magdalena Hrábková

Grafická úprava Jiří Pros

Jazyková úprava Jitka Benešová

Sazba Lenka Neumannová

Návrh a grafická úprava obálky Antonín Plicka

Fotografie Miroslav Šneberger

Počet stran 112

První vydání, Praha 2006

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2006

ISBN 80-247-1636-4

Autor i nakladatelství děkují svěřencům manželů Kolbových -

Nikolce, Markovi a Honzíkovi, kteří se skvěle zhostili role demonstrátorů,

dále pak firmě Nike, která se postarala o jejich sportovní oblečení,

a Miroslavu Šnebergerovi za zdařilou fotodokumentaci.


5

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Věkové zákonitosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

Senzitivní období ve vývoji dětské motoriky . . . . . . . . . . . . . . 12

Pohybové učení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Jaké dovednosti si osvojovat a proč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Výběr talentů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

Doporučené postupy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

Cíle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

Složky gymnastické průpravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Kondice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

Koordinace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

Kondičně-koordinační cvičení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

Akrobacie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

Malá trampolína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

Hrazda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

Kruhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

Překonávání překážek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

Žebřiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

Míče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

Obruče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

Švihadla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

Nízká kladina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

Švédská bedna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

Expandery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Kompenzace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

Fyzická kompenzace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

Psychická kompenzace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109


6


7

Úvod

Tematicky i obsahově tato kniha volně navazuje na publikaci

Gymnastická průprava sportovce (Krištofič, 2004). Hlavním důvo

dem k jejímu napsání byla příznivá reakce čtenářů s připomínkou, že by

v knize mělo být více odkazů a praktických ukázek zaměřených natré

nink dětí a mládeže. Pravdou je, že některá cvičení ve jmenovanépubli

kaci jsou pro děti příliš obtížná, ale těch vyloženě „nevhodných“ je jen

zlomek. Skutečnost je však taková, že i cvičení, která děti dobře zvládají,

jsou považována za cviky pouze pro dospělé, protože na fotografiích

doprovázejících text jsou předváděna dospělými demonstrátory. Proto

jsou mnohými čtenáři automaticky zařazována jako cvičení pouze pro

dospělé, a to neodpovídá skutečnosti. Proto jsme se rozhodli uvést věci

na pravou míru vydáním nové publikace. Ta je zaměřena výhradně na

pohybovou přípravu dětí a zdůrazňuje specifika pro jednotlivé věkové

kategorie. Platí zde to samé jako v předešlé publikaci – gymnastickáprů

prava sportovce je součástí procesu všestranné pohybové přípravy a je

určena pro všechny sportovce bez ohledu na příslušnost ke sportovní

specializaci. Obsah pojmu gymnastika by neměl být redukován na učení

cviků z obsahu sportovní gymnastiky (přemety, salta apod.), ale vnímat

ji jako pohybové učení, jehož cílem je naučit se účelně pohybovat –

jinými slovy rozvíjet pohybovou inteligenci. Při plném respektováníprin

cipu komplementarity (to co přináší některá konkrétní sportovní aktivita,

např. plavání, nelze nahradit jinou aktivitou, tedy ani gymnastikou), zde

prezentujeme praktické aplikace v duchu hesla „co může gymnastika

nabídnout ostatním sportům“ v procesu všestranné pohybové přípravy.

Již skutečnost, jak rádi přijímají trenéři z jiných sportů děti, které prošly

gymnastickým tréninkem a z nějakých důvodů gymnastiku opustily,

svědčí o tom, že je co nabídnout. Současně usilujeme o změnu celo

společenského vnímání gymnastiky, o návrat k jejímu původnímu

významu, kterým byla všestranná péče o lidské tělo. Slovy Platona „lékař

nastupuje až tam, kde již gymnastika nestačí“. Přijmeme-li tento přístup

zjistíme, že pohybové aktivity v současnosti prezentované jako „Pilates

metoda“, „Core training“, balanční cvičení a jiná, patří přes odlišný název

také mezi gymnastické aktivity. Vzešly z jejího pohybového obsahu,gym

nastika tyto přístupy dlouhodobě používá a za jejich znovuobjevením

pod jinými názvy lze spatřovat především komerční důvody. Vývoj pro

bíhá ve spirále, kdy to dobré, co se osvědčilo, zůstává a přidáním

něčeho nového se získává nová kvalita oddělující se od základu zekte

rého vzešla, ale spojitost zůstává. Obdobně tomu je i u výše uvedených

názvů, u kterých bychom mohli jako společného jmenovatele uvést

pojem „gymnastika“. Ne pouze sportovní gymnastika charakterizovaná


8

přemety a salty, ale gymnastika, která má navodit vztah člověka ke

svému tělu, naučit se tělo vnímat a účelně ovládat jeho pohyby.

Na pohyb lidského těla nelze nahlížet pouze z fyzikální stránky, lidské

tělo není stroj. Pohyb je člověkem řízen a je tedy spojen i s psychickými

procesy, mezi jinými i s prožitkem. Potřeba pohybu, která je člověku

vlastní (především dětem), by měla být naplňována a uspokojovánapře

devším kladnými prožitky. Na to se mnohdy při sportovní přípravě dětí

zapomíná a hravé formy nahrazuje dril. U dětí se teprve buduje vztah ke

sportu a rozumové důvody proč a jak sportovat nenacházejí v jejich

mysli ještě výraznější oporu. Získávání pohybových zkušeností jedlou

hodobý proces, ve kterém platí jistá pravidla a omezení (především

s ohledem na věk) a aplikace tvrdého drilu při sportovní přípravě mlá

deže není tou správnou cestou. Mezi kritérii hodnocení sportovníúspěš

nosti by neměl být u dětí na prvním místě aktuální výkon, ale především

míra naplňování postupného plánovitého zvyšování výkonnosti vzhle

dem k budoucím maximálním výkonům (dynamika růstu sportovní

výkonnosti). Sportovní začátky jsou velice důležité pro vybudování

základů budoucí výkonnosti, a to jak ve smyslu fyzickém, tak psychic

kém. Sportovní trénink je dlouhodobý proces adaptace organismu na

zátěž (řádově roky), který je provázen poklesem biologických poža

davků, nutných pro překonání zatížení (ekonomizace funkcí, tělo sepři

způsobuje, učíme se účelně reagovat). Posláním trenéra je rozvíjet

pohybové dispozice dětí, respektovat jejich biologickou vyspělost

a dělat to tak, aby nebyly vystaveny riziku fyzické nebo psychické újmy.

Současně však nepromarnit možnost ovlivnění úrovně pohybových

funkcí (optimální podmínky rozvoje vzhledem k věku), což lzecharakte

rizovat sloganem „co v mládí zanedbáš, ve stáří jen těžko doženeš,

nebo napravíš“. Předpokladem pozitivního účinku specializovaného

sportovního tréninku na dětský organismus je stav připravenosti, který je

charakterizován mírou rozvoje pohybových schopností, počtemosvoje

ných pohybových dovedností, sumou pohybových zkušenosti a úrovní

psychických dispozic (volní aktivita, kázeň, schopnost koncentrace).

Pro účely tohoto textu budeme nadále označovat pohybové schop

nosti a dovednosti společně jako pohybové funkce nebo dispozice.

Dalším často používaným pojmem je výraz „korektní“, který označuje

stav, kdy jsou účelně využívány obecně platné fyzikální zákonitosti abio

logické přednosti konkrétního jedince.

Dosažitelná úroveň specifické výkonnosti, respektive dynamika jejího

rozvoje, je v mnohém limitována úrovní obecné výkonnosti (připrave

nosti), ze které vychází. To představuje dlouhodobý proces pohybového

učení a jedním z garantů jeho kvality (jak ve smyslu růstu výkonnosti, tak


9

ve smyslu zdravotních rizik) je jeho odbornost. S tím je spojeno iceloži

votní sebevzdělávání trenérů, ať již formou souvislého studia, seminářů

či samostudia. Dlouholetá praxe a s ní související „trenérská intuice“ jsou

nesporně potřebné kvality, nikoliv však postačující. Je nutné vycházet

z vědomostních základů (vhled do situace) a ty průběžně aktualizovat.

Intuitivní a racionální trenérský přístup nejsou vždy ve shodě a sdělování

„pocitů“ nemusí být tou „nejlepší“ radou. Především proto, že každývní

máme své vnitřní prostředí trochu jinak. Pocity mohou být klamné a na

rozdíl od objektivních sdělení typu nepředkláněj hlavu, levou ruku výš,

někdy i nesdělitelné.

Publikace je určena pro trenéry všech sportovních specializací

a všechny ostatní, kteří pracují s dětmi a mládeží. Text je koncipován

jako populárně-naučná literatura se zaměřením na základy pohybové

přípravy dětí a mládeže, bez vysokých nároků na odbornou terminologii

a přesné názvosloví. Obsah je zaměřen především na praktické apli

kace, na začátku však obsahuje krátký teoretickým vstup.

Úvod


Věkové zákonitosti

Na úvod této kapitoly si nelze odpustit otřepanou, ale stále pravdivou

a aktuální frázi – dítě není malý dospělý. Prosté celoplošné snížení

objemu pohybové zátěže oproti dospělým není postačující, protože to

neřeší podstatu. Některé fyziologické systémy se stávají funkčními již

v prvních letech života jedince, jiné až v průběhu dospívání („dozrávají“).

Proto ani rádoby úměrné snížení zátěže vůči dospělým, která svým

obsahem nerespektuje časové posloupnosti tohoto „dozrávání”, nemůže

vyvolat očekávanou odezvu. Biologické dospívání má své zákonitosti

a ty je třeba respektovat. Snahy urychlit tento proces, nebo jinak obejít,

jsou hazardováním se zdravím (například pomocí medikamentůurychlo

vat proces dozrávání růstových chrupavek apod.). V kontextu s tímto se

nelze dívat na bolest jako na nepřítele, ale jako na ochrannýmechanis

mus, který brání poškození struktury. Větší nebezpečí představují někteří

ambiciózní trenéři (někdy také rodiče), kteří chtějí maximální výkony co

nejdříve, bez ohledu na stupeň fyzické a psychické připravenosti dětí.

Děje se tak jednak z neznalosti, nebo jde o vědomé riskování azahrá

vání si s tím, jakou zátěž je schopen dětský organismus snášet a jaká

bude odezva. Platí to i opačně – že je na trenérech, aby citlivýmzpůso

bem korigovali ambiciózní mladé svěřence, kteří se bezhlavě vrhají do

všeho nového. Citlivě znamená tak, abychom nepotlačovali motivaci,

která veškeré tyto průkopnické počiny provází a současně abychom

nevystavovali děti riziku zranění. Musíme respektovat skutečnost, že

dosažitelná úroveň některých pohybových funkcí je více, jiných méně

geneticky zatížena. Cíleným působením lze v průběhu vývoje dosáhnout

u některých pohybových funkcí podstatného zlepšení, u jiných je limita

tohoto zlepšení dána v okamžiku narození a ani sofistikované tréninkové

přístupy ji nezmění (např. u rychlostních schopností se uvádí až 80%

dědičná závislost). Některé pohybové dispozice jsou zjevné (toto dítě

umí rychle běhat) jiné jsou latentní – skryté (až při hraní kulečníku zjis

tíme, máme-li k těmto činnostem předpoklady).

O rané specializaci toho bylo napsáno již mnoho, většinou s kritickými

připomínkami. Odbornou veřejností je přijímána teze, podle které jespe

cifická výkonnost až nadstavbou obecné výkonnosti a připravenosti (při

respektování věkových zvláštností). Takto postupně připravovaní jedinci

se dostanou výkonnostně výše (viz křivka b na obr. A) a jsou schopni tuto

výkonnost udržet déle než akcelerovaní jedinci (viz křivka a na obr. A).

Lákadlo rychlého úspěchu je však silné, a tak se s ranou specializacíset

káváme takřka v každém sportu. Je nutné zdůraznit, že se nejedná

pouze o stav fyzické připravenosti ve smyslu kondiční a technické pří

10


pravy, ale také o stupeň vyzrálosti CNS (centrálního nervového systému)

a o úroveň psychických funkcí. Záleží na tom, jak jsou děti psychickypři

praveny snášet tréninkovou zátěž a z toho pramenící stresy. Ne každý

talentovaný jedinec dokáže překonat skutečnost, že nárůst dovedností

již není tak rychlý a nejde to tak snadno jako předtím a že již není„jed

nička“ v družstvu. Trenér se podílí na formování osobnosti svých svě

řenců a způsob jakým to dělá ovlivňuje jejich současné i budoucí životní

postoje a má podstatný vliv i na úroveň později dosažitelné výkonnosti.

Znalost senzitivních období, tedy věkových intervalů, které jsou optimální

pro rozvoj konkrétní pohybové funkce, je předpokladem efektivníhoroz

voje pohybových funkcí bez zdravotních rizik. Této oblasti je věnována

značná pozornost odborníků a informace o jednotlivostech jsou literárně

zpracovány a jsou dostupné. Ve vztahu k pohybové zátěži je nutné

respektovat biologický věk každého jedince a sledovat aktuální zdravotní

stav. Dva stejně staří jedinci mohou být v důsledku retardace, respektive

akcelerace, na různém stupni pohybového vývoje. V průběhu vývoje

motoriky se u člověka nejdříve vybavují předpoklady pro rozvoj obrat

nosti, rychlosti, pohyblivosti, následuje dynamická síla a až nakonecsta

tická síla. V následujících řádcích předkládáme chronologicky řazený

výčet podstatných věkových zákonitostí, které by měly být brány v potaz

při perspektivním plánování sportovní přípravy dětí.

11

Obr. A Grafické znázornění rané specializace

Výkon

v %

a

b

Čas t


12

Senzitivní období ve vývoji

dětské motoriky

Některé pohybové vzory (vrozené dispozice) se vybavují již vkojenec

kém věku a jejich úroveň manifestuje míru vývoje řídicích programů, které

tvoří základ intelektu i motoriky. Pohyb má podstatný vliv na rozvojfyzio

logických funkcí a utváření těla (v dětském věku se formuje kvalita kostní

tkáně). Úroveň motoriky vzhledem k věku je seriózním diagnostickým

prostředkem užívaným v pediatrii. Lidský pohybový aparát neníuzpůso

ben na nečinnost. Nedostatek pohybu – ať již chtěný nebo vynucený – je

vždy patologickým jevem. Předškolní věk je charakteristický vysokou

potřebou pohybu a vývojem hrubé motoriky, kdy děti získávají první

pohybové zkušenosti. Současně je pro tuto věkovou kategoriicharakte

ristický velký kloubní rozsah. Vývoj hrubé motoriky je ukončen zhruba ve

čtyřech letech. Děti poznávají okolí nejlépe prostřednictvím her, které jsou

jejich prvotním zájmem a hlavním motivačním faktorem (výsledek jejich

snažení bývá úměrný motivaci a zájmu). Hry ale musí být z jejich pohledu

rozhodovány spravedlivě. Reakce na případnou nespravedlnost bývají

emociálně vypjaté a děti jsou schopné se uzavřít, nekomunikovat, nebo

hru sabotovat. Z počáteční fáze nekoordinovaných a nerytmických

pohybů dochází kolem pátého roku k integraci dílčích pohybů a kezvý

šení jejich účinnosti. V tomto věku je vazivová pevnost větší než tolerance

chrupavek na zatížení, a proto je nutné vnímat bolestivost jako významný

signál. Dětská kostní tkáň neobsahuje takové množství nerostných látek

jako tkáň dospělých, a je tedy náchylnější ke zlomeninám. Jednotlivé

tělesné segmenty se nevyvíjejí (nerostou) rovnoměrně a poměr jejichveli

kosti vůči dospělým je různý. Například v šesti letech dosahuje velikost

mozku dítěte již 90 % velikosti dospělého a poměr velikosti hlavy vůči

trupu je tedy oproti dospělým naprosto jiný (proto jsou pro děti obtížné

kotouly). Vstupem do školy se učení stává dominantnějším činitelempsy

chického vývoje dítěte než hravé činnosti.

Období mezi 7.–10. rokem, kdy ještě není dobudována centrální ner

vová soustava (mluvíme o plasticitě CNS, dokončuje se myelinizacener

vových vláken), je vhodné pro rozvoj rychlostních, koordinačních

a akčně-reakčních schopností (při cíleném rozvoji rychlostníchschop

ností by děti neměly být nadměrně unaveny). Pro dětskou motoriku jecha

rakteristická neefektivnost, různé souhyby, které doprovázejí hlavní pohyb,

jsou nadbytečné a energeticky neúsporné. Klademe důraz na rozvoj

mezisvalové koordinace, na přesnost poloh a pohybů při dotvářenípohy

bových stereotypů (především u celostních pohybů jako jsou běh,komí

hání, houpání), na držení těla a funkci svalů tělesného jádra. V tomto věku

se děti učí hodně napodobováním, a proto je nutné dbát na kvalitu ukázky.

77--1100


Mezi 9.–10. rokem dochází k prudkému nárůstu percepčních schop

ností (vnímání okolí), děti lépe odhadují vzdálenost a rychlost pohybujících

se předmětů, lépe rozlišují figuru proti pozadí, zlepšuje se periferní vidění.

Proto je tento věk vhodný pro rozvoj orientačních schopností. Kolemdevá

tého roku věku již děti překonávají potíže s diferenciací pravé a levé ruky

a je možné na základě testů laterality určit, který směr otáčení je pro dítě

přirozenější (doprava, doleva). Vestibulární aparát „dozrává“ zhruba

v jedenácti letech, což se projevuje zlepšením rovnovážných schopností.

Mezi 10.–11. rokem dochází u dětí ke zvýšení efektivity tréninkového

úsilí vlivem zdokonalení nervové regulace svalových činností.

Věkové rozpětí mezi 8.–12. rokem se nazývá „zlatý věk motoriky“ a naší

snahou je vybavit děti v jeho průběhu co nejširší škálou pohybovýchzku

šeností (motorická kontrola je dobudována mezi 11.–12. rokem).

Naučené dovednosti se stávají stabilními a trvalými. Čím více pohybo

vých zkušeností dítě má, tím snáze dokáže zpracovat verbální instrukci

od trenéra (jak říká Matvějev „jinak zní trenérova rada hluše“). Kromě

přesných – kontrolovaných pohybů zařazujeme i „výbušné hry“, ukte

rých je prioritní dynamika pohybu (déletrvající absence rychlých pohybů

může vést k utlumení dynamiky pohybového projevu).

U dětí ještě nejsou dobudovány fyziologické mechanismy na zpracování

a využití laktátu (produkt anaerobního metabolismu) jako „paliva“ a jejich

míra tolerance acidózy (kyselé prostředí – nízká hodnota pH v důsledku

vyplavení laktátu) je také na nízké úrovni. Proto není účelné vystavovat děti

velké anaerobní zátěži (např. cvičení s maximální intenzitou v rozsahu cca

1–2 min.). Adekvátní specifická odezva v organismu (adaptace a výrazné

zlepšení) nenastane, není na to ještě připraven. Ale krátkodobá intenzivní

zátěž (do 20 s) není u dětí po šestém roce věku na závadu (alaktátová

energetická zóna). Oproti anaerobní zátěži je aerobní odolnost (časově

delší zátěž menší intenzity) u dětí jednou z nejtrénovatelnějších vlastností.

Vytrvalostní schopnosti se mohou rozvíjet v kterémkoliv věku (i u seniorů).

V úrovni rytmických schopností prokazují dívky výrazné zlepšení již mezi

8.–9. rokem, chlapci až mezi 13.–14. rokem, kdy současně dosahujeúro

veň rovnovážných schopností úrovně dospělých. Pro děti se obecně

nedoporučuje plyometrická metoda tréninku (např. rozvoj odrazových

schopností dolních končetin způsobem, kdy vlastnímu odrazu předchází

seskok z vyšší podložky). Ale po jedenáctém roce věku lze v rozumné míře

tuto metodu aplikovat (rozumnou mírou myslíme např. takové dávkování,

které není doprovázeno bolestivostí v oblasti kolen – přetížení růstových

chrupavek). V období růstové akcelerace rostou kosti rychleji než svaly

a šlachy a v důsledku toho může dojít ke zhoršení flexibility (dočasný jev,

řešit nenásilným kontinuálním strečinkem). V tomto období může také dojít

13

Věkové zákonitosti

99--1100

1100--1111


vlivem změny pákových a objemových poměrů tělesných segmentů kcel

kovému zhoršení úrovně motoriky (mění se mechanika pohybu, měnící se

tělesné proporce zhoršují sebevnímání a kontrolu pohybu).

U dětí by měla být dlouhodobě pod kontrolou nutriční hodnota stravy

s důrazem na období růstového spurtu, kdy dochází ve větší míře ketká

ňové přestavbě. Přírůstek váhy je průvodním jevem fyziologickéhodospí

vání a především u dívek je žádoucí řešit takovéto situace citlivě poradou

s dietologem, abychom předešli problémům typu mentální anorexie

apod. Stejně tak by měl být pod kontrolou i pitný režim, neboť jen„zavod

něná“ tkáň může optimálně fungovat. Dehydratace (dochází ke zhuštění

krve) působí negativně na funkci svalů i vnitřních orgánů a prodlužuje

regenerační procesy. Dozrávání růstových chrupavek a tedy i většísoma

tické změny končí u většiny jedinců až po osmnáctém roce věku.

Závěrem této kapitoly se vyjádříme k často diskutovanému tématu, kterým

je vhodnost či nevhodnost posilování (rezistenční trénink) u dětí, respektive

pokusíme se odpovědět na otázku zda lze u dětí účelně rozvíjet silové

schopnosti. Přes nejednoznačný přístup k této problematice se většina

odborníků shoduje v názoru, že i u dětí je svalová síla trénovatelná. Do

13.–14. roku (u dívek do 15 let) se svalová síla zvyšuje téměř lineárně,

potom dochází souběžně s „růstovým spurtem“ k jejímu prudkémunárů

stu. I u dětí vyvolává posilování, podobně jako u dospělých, metabolickou

odezvu v organismu, ale jiného druhu. Ještě nejsou dobudovány systémy

pro specifickou odezvu, ale dochází ke zvýšení obecné kondiční kapacity

(posilování tedy přináší jistý efekt i u dětí). V dětském věku je důležitější

rozvoj mezisvalové koordinace (lze vnímat jako rozvoj silové obratnosti)

než nárůst absolutní síly. Zvýšení svalové síly je především důsledkem

neurologické adaptace a ne svalové hypertrofie, ke které vprepubescent

ním věku ještě ve větším měřítku nedochází. Proto by také měly vpohy

bové zátěži převažovat dynamické a vedené pohyby nad výdržemi.

Přínos rezistenčního tréninku dětí lze spatřovat v následujících bodech:

1. Zvýšení svalové síly.

2. Zvýšení reaktibility a dynamiky pohybu.

3. Zvýšení svalové vytrvalosti, a tím i odolnosti proti úrazům.

4. Zpevnění tělesného jádra s pozitivním účinkem na držení těla.

5. Vyrovnání napětí svalů kolem kloubu, a tím zvýšení kloubní stability.

Kondiční příprava dětí by se neměla soustředit na rozvoj specifických

energetických systémů, ale na pestrost stimulačních podnětů ve smyslu

všestrannosti a vytvořit tak základy pro rozvoj účelné techniky pohybu.

14


Pohybové učení

Pohyb je jedním ze základních projevů živé hmoty, tedy i člověka.

Sportovní pohybové aktivity, které je jedinec schopen zvládnout aopa

kovaně provádět, jsou výsledkem specifické formy učení – pohybového

(nebo též motorického) učení. Pohybové učení je změna v pohybovém

výkonu dosažená praxí. Zvláštnost této formy učení je především

v tom, že oslovuje současně jak „svaly“, tak „mozek“. Jestliže je učení

násobilky pojímáno jako výhradně mozková činnost, bývá někdy úměrně

tomu nesprávně redukováno pohybové učení jako čistě svalová činnost.

Průběh pohybu je výsledkem námi řízených procesů (řídicí funkce CNS)

a nelze přijmout dětmi často užívané vyjádření „...to nohy udělaly ten

pohyb brzy“. Pohybové učení, respektive proces vytváření pohybových

návyků na základě kognitivních (poznávacích) a řídicích procesů, je

fyzická i duševní činnost, jejíž výsledkem je dosažená úroveň pohybové

inteligence. To se projevuje v obecné rovině kvalitou a šíří spektraosvo

jených pohybových funkcí. V rovině speciální se jedná již o vyššíintelek

tovou činnost, která se projevuje rychlostí a správností výběru optimál

ního řešení pohybového úkolu a je úzce vyhraněná (schopnost maxi

málně využívat pohybový potenciál). To znamená že jedinec, který se

jeví jako všestranný pohybový talent, může dosahovat dobré úrovně ve

více sportech, ale na vrcholné výkony je jejich výčet již omezen. A to

nejen fyzickými limity, ale především intelektovými (jiné je taktickémyš

lení hokejisty, jiné hráče baseballu).

Vnímání pohybu má komplexní charakter, kdy nevnímáme izolovaněčin

nost jednotlivých svalů, ale děje na úrovni tělesných segmentů.

Vyloučíme-li vnější vlivy (např. úraz), není limitujícím prvkem v motorickém

vývoji dítěte nárůst svalové hmoty, ale CNS, respektive úroveň řídicích

programů (které jsou nástrojem řízení motoriky) a způsob jakým probíhá

pohybová výchova. V hierarchii řízení hybnosti je na nejvyšším stupni

volní pohyb. Na základě našeho rozhodnutí přichází z mozku ke svalům

povel k vykonání konkrétního pohybu. Během provádění tohoto pohybu

přicházejí do mozku dostředivé zpětnovazební informace o jeho průběhu

a na základě těchto informací lze provádět korekce (s přihlédnutím krych

losti pohybu). Na nižším stupni řízení než volní pohyb jsou tzv. pohybové

vzory. Jsou to pohybové programy (svalové synergie), které se ponaro

zení postupně vybavují (dozrávají) a jsou součástí genetické výbavy

jedince – jsou vrozené. Jako příklad si uveďme chůzový mechanismus.

Zatímco jedna noha provádí výkrok (svalová aktivita flexorů), flexory

druhé nohy relaxují a naopak se aktivují extenzory. A tím je umožněnopro

vedení kroku (zkřížený extenzorový reflex). Dalším příkladem je propojení

15

+


okohybných svalů se svaly podílejícími se na dýchání. Bez přemýšlení,

a všichni stejně, provedeme při pohybu očí vzhůru nádech (jsme tak

naprogramováni). Tento stav lze však změnit volním rozhodnutím apro

vést při pohybu očí vzhůru výdech. Pocitově to je vnímáno jako něco

nepřirozeného, ale je to proveditelné a je to důkazem nadřazenostivol

ního rozhodnutí nad pohybovými vzory. Dále můžeme vyčlenit kategorii

pohybových stereotypů, které nejsou jako celek vrozené, ale vzniknou

na základě opakování – motorického učení (soustava dočasnýchnervo

vých spojení v mozkové kůře, které představují fyziologický mechanis

mus pohybové činnosti). Řekli jsme si, že chůzový mechanismus je nám

vrozen. Ale jak budeme chodit, které svaly více a které méně zapínat,

jestli budeme či nebudeme vytáčet špičky je ovlivněno učením, jak se

naučíme chodit, jak se naučíme běhat (s přihlédnutím k individuálním

omezením). Na základě opakování tak vzniknou pohybové stereotypy

(soubor podmíněných a nepodmíněných reflexů), které jsou uloženy

v motorické paměti (vybavují se i podvědomě) a jsou ovlivnitelné volním

rozhodnutím. Pohybové stereotypy jsou formovány především genetic

kými dispozicemi, kvalitou a rozmanitostí pohybové výchovy a vnějšími

vlivy (např. úrazy). Základní pohybové stereotypy jsou přirozené lidské

činnosti jako je chůze, běh, poskoky apod., které časem natolik zauto

matizují, že „jdou mimo naši mysl“. Schopnost přebudovat pohybové

stereotypy klesá s přibývajícím věkem. Specifické pohybové činnosti

(např. konkrétní cvik) označujeme jako pohybové dovednosti, tedy jako

učením získanou způsobilost provádět specifický pohyb a korigovat jeho

průběh na základě zpětnovazební kontroly.

Pohybové učení je proces v čase a jeho základem je opakování. První

zdařený pokus může být náhoda a není důvodem k prohlášení – již to

umím. Až na základě opakování vznikají svalové pocity a teprve potom lze

mluvit o stabilizaci a naučení určité dovednosti jako o trvalém jevu.

Tréninkový efekt se dostavuje se zpožděním. Podle zákona praxe bývá

zpočátku strmé zlepšení, které později přechází v pozvolné. Pohybové

učení by mělo respektovat pohybové vzory jako danost a na jejich základě

vytvořit a stabilizovat základní pohybové stereotypy jako pilíře moto

riky. V praxi to znamená učit děti běhat, skákat, ručkovat, viset, tj. vytvořit

kvalitní pohybové základy a naučit děti používat je v proměnlivých pod

mínkách. V procesu učení novým dovednostem umožňuje automatizace

těchto činností soustředit větší procento řídicí kapacity na zvládnutítech

niky nové dovednosti (soustředit se na kritická místa). Fakt, že dítě splnilo

určitý pohybový úkol je v pořadí důležitosti až za tím, jak ho splnilo. Způsob

jeho provedení vypovídá o kvalitě a průběhu učení nejvíce. Technicky

korektně provedený pohyb, který není z nějakého důvodu dotažen až do

zdárného konce je přínosnější, než netechnicky vydřená výsledná poloha.

16


Pohybové učení je více než zlepšení výkonu, je to trvalá vnitřní změna.

V průběhu tohoto procesu dochází ke změnám na úrovni buněk, tkání,

orgánů, řídicí soustavy (CNS) i ke změnám v oblasti psychických

pochodů (rychlé rozhodování, odstranění strachových bariér apod.).

Uznáváme-li jedinečnost každého člověka, musíme respektovat

i důsledky této individuality v procesu pohybového učení. A to jak ve

smyslu fyzickém (jinak se učí daný cvik člověk malého vzrůstu než

vysoký, jinak lehký než těžký, jinak silově disponovaný než slabý), tak ve

smyslu psychických předpokladů (například podle temperamentu).

Na základě výše uvedeného schématu lze vydělit čtyři temperamentově

vyhraněné typy – melancholik, sangvinik, cholerik, flegmatik. To j e

mimo jiné i vodítkem při výběru vhodného sportu pro daného jedince.

Tato rozdílnost z oblasti psychických funkcí se promítá i v procesupohy

bového učení (netrpělivost, nesoustředěnost) a průběhu fyziologických

funkcí (např. jinou rychlost regenerace vykazuje cholerik, jinou flegmatik

– je pomalejší). Schopnost zvládat psychickou zátěž v prostředí závodů

a podat výkon na úrovni stavu připravenosti je také ovlivněna tímtogene

ticky daným zařazením, ale současně ji lze cíleně ovlivňovat astabilizo

vat. Například modelovanými tréninky (simulujeme různé zátěžové situ

ace) nebo vlastním závoděním, které je pro děti současně obrovským

motivačním faktorem. Musíme však připravit děti na to, že zázraky se

zpravidla nedějí. Není-li něco zvládnuto v tréninku, není důvod, aby tomu

bylo jinak v soutěži.

17

Pohybové učení

NNEESSTTAABBIILLNNÍÍ

SSTTAABBIILLNNÍÍ

IINNTTRROOVVEERRTT

EEXXTTRROOVVEERRTT

MELANCHOLIK CHOLERIK

FLEGMATIK SANGVINIK

Obr. B TemperamentovÈ schÈma


Křivka pohybového učení nemívá přímkový, ale vlnovitý průběh. Střídají

se období, kdy se s každým dalším tréninkem dítě v konkrétní dovednosti lepší, období kdy učení stagnuje na stejné úrovni, nebo se dokonce

v této dovednosti rapidně zhoršuje. To se stává především u technicky

náročnějších cviků a je nutné s těmito výkyvy počítat. Než dojde kestabilizaci určité dovednosti, je nutné vykonat větší počet pokusů. První

zdařený pokus je důležitý z hlediska psychické podpory, ale ještě není

vyhráno. Začátky učení nové dovednosti jsou charakteristické svojíneekonomičností, kdy jsou zapojovány i svaly bez přímé mechanické

vazby k prováděnému pohybu. Až v průběhu absolvování většíhomnožství pokusů dochází k diferenciaci, kdy jsou zapojovány pouze svaly,

které se na tomto konkrétním pohybu podílejí. V případě déletrvajícístagnace, kdy provádíme pokus za pokusem a ono se to stále nelepší, hrozí

u dětí psychické zablokování. Monotónnost působí antimotivačně. Děti

přestávají být soustředěné, nevnímají podávané instrukce, projevují

nechuť vůči učení této dovednosti. V takovýchto případech volíme např.

jiný způsob nácviku, jiné vysvětlení (může podat i jiný trenér), prostě

nějakou výraznou změnu, která naruší tuto jednotvárnost. Nebo nanějakou dobu vysadíme nácvik této dovednosti z tréninku (princip vyhasínání, kdy se po návratu k nácviku nemusí dřívější chyba „probudit“ –

tento jev se nazývá reminiscence). Po stabilizaci nově naučenédovednosti, kdy jsme schopni ji provádět již automaticky s velkou procentuální

úspěšností, je účelné měnit podmínky tak, abychom naučili dětipřizpůsobivému chování (plasticita). Tedy přizpůsobit techniku cvičenímomentálním podmínkám. Jinak se odrážíme z měkké podložky, jinak z tvrdé,

jinak se soustředíme na výkon v klidném tichém prostředí, jinak v rušném

prostředí. U pohybů řízených, tedy relativně pomalejších, jsme schopni

na základě zpětnovazebních informací provádět korekce průběhu

pohybu. U pohybů spouštěných, tedy relativně rychlých, je tato možnost

menší a musí být proto dokonale naučeny – stabilizovány. Osvojit si

dovednost znamená dosahovat cíle s maximální jistotou (tedy

přesně), v minimálním čase a s minimem potřebné energie.

Pohybová dovednost je individuální výkonnost v dané úloze a lze u ní

vyjádřit tři kritické prvky:

1. Vnímání sebe i okolí (senzorické funkce jsou závislé na motivaci,

pozornosti...). 2. Rozhodnutí co, kdy a jak udělat (míra využití jednotlivých pohybových

schopností se časem mění, programování pohybových aktů aoperací). 3. Produkce svalové aktivity (dle individuálních dispozic).

18

!


Mluvíme-li ve spojitosti s pohybovými dovednostmi o přesnosti, je nutné

rozlišovat její jednotlivé formy.

• Prostorová přesnost (odhad vzdálenosti, přesnost poloh tělesných

segmentů). • Časová přesnost (respektovat časové posloupnosti akcí – koordinace). • Přesnost v trvání (odhad doby trvání akce a její ukončení). Pod pojmem technika cvičení rozumíme způsob, jakým jedinec provedl konkrétní cvik. Jinak může provádět stejný cvik člověk menšího vzrůstu než vysoký, jinak dobře silově vybavený jedinec oproti slabšímu. Do hry vstupují kromě biologických rozdílností i psychické předpoklady jako strach, křečovitost apod. Naším cílem by mělo být dosažení účelné (nebo korektní) techniky, tedy takový způsob provádění pohybového úkolu, při kterém jedinec maximálně využívá svých biologických předností a fyzikálních zákonitostí. Ty se uplatňují v průběhu pohybu (jestliže se můžeme dostat do vyšší polohy kmihem, nebudeme to provádět silou, vyššího výskoku dosáhneme s přispěním pohybu paží než bez nich, chceme-li běžet co nejrychleji, nesmíme vytáčet kolena, musíme zlepšit techniku běhu, nestačí pouhé posilování dolních končetin).Úroveň technické připravenosti jedince závisí mimo jiné na kvalitě amnožství pohybových zkušeností (umožňují nám také předjímat reakci –anticipace). Na lidské tělo nelze nahlížet jako na jeden celek, který se jako celek „zapíná“ a pohybuje, ale jako na soustavu tělesných segmentů, které se v průběhu pohybu střídají v pohybové aktivitě. Zjednodušeně řečeno (kromě několika výjimek – výdrže) nikdy necvičí najednou „celý člověk“, ale jednotlivé části těla (segmenty) jsou koordinovaně zapojovány v pohybových aktech (např. přednožení) a operacích (spojení více pohybových aktů, např. odraz). Tím jsou vytvořeny podmínky pro efektivní využití fyzikálních zákonitostí, které se v průběhu pohybu uplatňují (například přenos hybnosti z paží na trup při výskoku, který je vnímán jako nadlehčení). Pohybovým učením oslovujeme jak naši výkonnou složku (svaly, které provádějí pohyb), tak složku řídicí (CNS). Vypěstováním a stabilizací kvalitních pohybových návyků (vychází z respektování pohybových vzorů) vytvoříme u dětí širokou pohybovou základnu, která je fundamentálním „stavebním materiálem“ pro plnění budoucích pohybových úkolů. A to způsobem, který šetří řídicí kapacitu na technicky korektní zvládnutí pohybového úkolu a nepředstavujezdravotní riziko. Nyní se učíme pro budoucnost. Čím kvalitnější budoupohybové základy, tím vyšší výkonnosti můžeme v budoucnosti dosáhnout. Proces pohybového učení je nutné sledovat komplexně. To znamená sledovat jak rychle se jedinec učí a v jaké kvalitě. A v neposlední řadě

19

Pohybové učení




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist