načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pohyblivé obrázky - Terry Pratchett

Pohyblivé obrázky
-11%
sleva

Elektronická kniha: Pohyblivé obrázky
Autor:

Všechno začalo v tajemném Holy Woodu - Svatém lese. Tam se zrodila myšlenka, a když pak alchymisté na Zeměploše objevili magii stříbrné plátna, roztočily se kamery, takže ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149 Kč 133
+
-
4,4
bo za nákup

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 416
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-719-7004-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Všechno začalo v tajemném Holy Woodu - Svatém lese. Tam se zrodila myšlenka, a když pak alchymisté na Zeměploše objevili magii stříbrné plátna, roztočily se kamery, takže skřeti-malíři sebou museli skutečně hodit. Brzo se vynořily první mužské a ženské hvězdy a pustily se do boje se zlem a filmovou reklamou.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

V sérii ÚžasnáZeměplocha

v nakladatelství Talpress dosud vyšlo:

BARVA KOUZEL Dalšítituly:

LEHKÉ FANTASTIČNO PORTFOLIO

ČAROPRÁVNOST KUCHAŘKA STAŘENKY

MORT OGGOVÉ

MAGICKÝ PRAZDROJ SVOBODNEJ NÁROD

SOUDNÉ SESTRY VĚDA NA ZEMĚPLOŠE

PYRAMIDY VÝTVARNÉ UMĚNÍ

STRÁŽE! STRÁŽE! ZEMĚPLOCHY

ERIK KLOBOUK S OBLOHOU

POHYBLIVÉ OBRÁZKY ULICE ANKH-MORPORKU

SEKÁČ MAPA ZEMĚPLOCHY

ČARODĚJKY SMRŤOVA ŘÍŠE – MAPA

NA CESTÁC HTURISTICKÝ PRŮVODCE

MALÍ BOHOVÉ PO LANCRE – MAPA

DÁMY A PÁNOVÉ KOBERCOVÉ

MUŽI VE ZBRANI ÚŽASNÝ MAURIC

TĚŽKÉ MELODIČNO KOULE

ZAJÍMAVÉ ČASY PRŮVODCE

MAŠKARÁDA PO ZEMĚPLOŠE

OTEC PRASÁTEK

NOHY Z JÍLU

HRRR NA NĚ!

POSLEDNÍ KONTINENT

CARPE JUGULUM

PÁTÝ ELEFANT

PRAVDA

ZLODĚJ ČASU

NOČNÍ HLÍDKA

POSLEDNÍ HRDINA

PODIVNÝ REGIMENT

ZASLANÁ POŠTA

BUCH!


TerryPratchett

POHYBLIVÉ

OBRÁZKY

TALPRESS


Copyright © 1990 by Terry and Lyn Pratchett

Translation © 1996 by Jan Kantůrek

Cover © 1990 by Josh Kirby

First published in Victor Gollancz Ltd.

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není

dovoleno použít nebo jakýmkoliv způsobemreprodukovat

bez souhlasu nakladatele.

ISBN 978­80­7197­513­7


Rád bych poděkoval všem těm úžasným lidem,

kteří vznik téhle knihy umožnili. Děkuji vám.

Děkuji vám. Děkuji vám...


PohleQte...

To je vesmír. Někdy je nazýván poslední hranicí.

(Jejasné,ženemůžeexistovatskutečná poslední hranice, protože kdyby to tak bylo, nebylo by za ní už nic, s čím by mohla hraničit, a v tom případě by bylaposledníhranicívlastnětapředposlední,ikdyž...)

A proti záplavě hvězd se temně rýsuje mlhovina, obrovská a černá, v jejímž středu září jako šílenství bohů jediný rudý obr...

Pak se něco zaleskne jako odraz světla vobrovském oku, svit je na okamžik zastřen pádemobrovského víčka, temnota pohne ploutví a z vesmírného chaosu vypluje Velká A’Tuin, vesmírná želva.

Najejíchzádechstojíčtyřisloni.Nasloníchhřbe- tech, lemována krajkou krajopádu, ohřívánamalým obíhajícímsluncemaotáčejícísekolemmajestátních horzmrzléhostředu,ležíZeměplocha–světazrcad- lo světů.

Je téměř neskutečná.

Skutečnost není digitální, není to stav typuvynuto-zapnuto, ale je analogická. Je to něcopostupného. Jinými slovy skutečnost je vlastnost, kterou mají věci stejně jako například hmotnost. Tak třeba někteřílidéjsoumnohemskutečnějšínežjiní.Odha- duje se, že na jakékoliv libovolně zvolené obydlené planetě žije zhruba pět set skutečných lidí, a to je důvod, proč se neustále a naprosto nečekaněsetkávají.

7


Zeměplocha je tak neskutečná, jak je to jenmožné,abychompřitomovšemzachovalialespoňzáklad reality, který jí umožní existovat.

Je dost skutečná na to, aby byla ve skutečném maléru.

Zhruba padesát kilometrů posměrně odAnkh-Morporku narážel příboj na holý výběžek země. Písečná výspa bičovaná větrem, porostlá ostroupobřežnítravou,napůlztracenávmístech,kdeseKru- hové moře setkávalo s Okrajovým oceánem.

Sám pahorek bylvidětna kilometry.Nebyl příliš vysoký, ale ležel mezi dunami jako obrácený člun nebo velmi neš[astná velryba abylporostlýzakrslými stromy. Pokud se tomu déš[ dokázal jen trochu vyhnout,nepršelotu.Přestoževítrneustálemodelo- val okolní duny a měnil je k obrazu svému, pahorek se svým kamenným základem zůstával k jehopokusům netečný.

Celá staletí se v těchto místech neměnilo nic, jen písek.

Až do tohoto okamžiku.

Nadlouhémobloukuplážebylapostavenahrubá chatrčznaplavenéhodřeva,ikdyžvýraz„postavena“ by pravděpodobně urážel zkušené stavitele všech primitivních chatrčí v průběhu staletí. Kdyby její autor nechal moře,aby dřevonavršiloposvém,bylo by asi odvedlo mnohem lepší práci.

Uvnitř té chatrče právě zemřel stařec.

„Oh,“ prohlásil. Otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe.Vposledníchdesetiletechužneviděljakodřív.

Pak spustil když ne skutečné nohy, tak alespoň vzpomínkunasvénohyzlůžkazmořskýchřasavstal. Vyšelvendoazurověmodréhorána.Milehopřekva-

8


pilo,kdyžzjistil,žemánasoběstáleještězbytkyob-

řadníhoroucha–potrhanéašpinavé,nicméněneza-

měnitelné – temně rudý plyš se spoustou zlatých

šňůr,zapínanýchnaolivky,asbohatouzlatouvýšiv-

kou.Takžeišatyumírajísnámi,pomyslelsi,alemož-

ná že se člověk po smrti obleče silou vůle už jenom

ze zvyku.

Zvyk ho také dovedl k hromadě dřeva vedlechatrče.Jenžekdyžsepokusilsebratpársuchýchvětví, ruce mu jimi prošly.

Zaklel.

Teprve v té chvíli si všiml postavy, stojící těsně u vody, kterásekochala pohledemnamoře.Opírala se o kosu. Vítr jí nadouval široký černý pláš[.

Pomalu se belhal směrem k ní, ale pak sivzpomněl, že je mrtev, narovnal se a vykročil svižným krokem.Svižnýmkrokemužnešelněkolikdesetiletí, ale bylo úžasné, jak rychle se vám tyhle věci vracejí.

Než došel do půli cesty, černá postava na něj promluvila.

DÁKIN RIBOBE, řekla.

„To jsem já.“

POSLEDNÍ STRÁŽCE BRÁNY.

„No, asi ano.“

Smr[ zaváhal.

TAK CO, ANO,NEBO NE? řekl.

Dákinsepoškrabalnanose.Samozřejmě,pomys- lel si mimochodem, musíte být schopný dotknout se sám sebe i po smrti, jinak byste se asi rozsypali.

„V technickém slova smyslu, by měl být Strážce vždyckyjmenovánNejvyššímknězem,“řekl.„Jenže posledních tisícletžádný Nejvyššíknězneexistoval. Podívejte, já se to prostě naučil od starého Tenta, který tady žil přede mnou. Ten mi prostě jednoho

9


dne řekl: ,Dákine, mám takový pocit, že umírám,

takže teQ je to na tobě. Kdyby nezůstal nikdo, kdo

bysivěcidobřepamatoval,všechnobyzačalonanovo

a víš dobře, co by to znamenalo.‘ A to měl pravdu.

Ale myslím, že něco takového bychom mohli jen

těžko nazvat pravým zasvěcením.“

Zvedl pohled k písečnému kopci. „Byli jsme tady jen on a já,“ pokračoval. „A pak už jen já, kdo sipamatovalSvatýles.AteQ...“najednouzvedloběruce k ústům.

„Je po všem!“

ANO, přikývl Smr[.

Kdybychom řekli, že Dákinu Ribobemu přeběhl po tváři záchvěv paniky, protože jeho tvář se v tomokamžikunacházelaoněkolikmetrůdálaneslakřečovitý úsměv, který jako by naznačoval, že konečně pochopila pointu celého vtipu. Jeho duch však byl plný obav.

„Podívejtese,“začalspěšně,„věcjevtom,žesem nikdynikdonepřijde,rozumíte,svýjimkounějakého toho rybáře z vedlejší zátoky. Jenže ti tady vždycky nechají rybu nebo dvě a utečou, protožejsou hrozně pověrčiví.Abychse vydal někamdo světa ahledalsi učedníka nebo co, to nešlo, protože jsem museludržovat oheň a odříkávat modlitby...“

ANO.

„...je to fakt velká zodpovědnost, když je člověk jediný, kdo ví co a jak...“

ANO, přikývl Smr[ znovu.

„HeleQte,nežebychseváspokoušelnějakovliv- nit...“

NE.

„Tedy, chtěl jsem říct, doufal jsem tak nějak, že tady někdo ztroskotá nebo co, nebo se sem vypraví

10


hledat poklad a já mu to vysvětlím, stejně jako to

starýTentovysvětlilmně,naučímhomodlitby,anež

umřu, všechno se vyjasní...“

ANO?

„Předpokládám,žebytonešlo,abychtaknějak...“

NE.

„Hned jsem si to myslel,“ pokýval Dákin smutně hlavou.

Upřel oči na vlny, které se rozbíjely o pláž.

„Támhleokousekdálbývalokdysiobrovskéměsto,“ řekl. „Támhle, co je to moře, myslím. Když je rozbouřené, můžeš ještě dneska slyšet, jak tam dole vhlubinách zvoní staré dobré chrámové zvony.“

JÁ VÍM.

„Rád jsem tady sedával za bouřlivých nocí aposlouchal. Vždycky jsem si představoval, že tam dole žijí mrtví lidé a ti taky zvoní na ty zvony.“

A TEĎ UŽ MUSÍME JÍT.

„Starej Tento tvrdil, že tady pod těmi kopci je něco, co dokáže přimět lidi, aby se chovali úplnějinak. Prý jim to vkládá do hlav a myšlenek podivné touhy,“ pokračoval Dákin, který jen velmi nerad následoval postavu odcházející zvláštním plíživým krokem. „Mě nikdy nic divného nenapadlo.“

ALE TY SES PŘECE MODLIL,řeklSmr[alusklprsty.

Kůňsepřestalpástnařídkéžlutétrávěnaokraji duna pomalým klusemsevydalkeSmr[ovi.Dákina překvapilo, že nechával v písku otisky obyčejných okovaných kopyt. Byl by očekával spíš něco jako jiskřičky nebo spečenou lávu.

„Ehm,“odvážilsepochvilce,„mohlbystemiříct, tedy jaksi... co bude teQ?“

Smr[ mu to řekl.

„Myslel jsem si to,“ přikývl zachmuřeně Dákin.

11


Hranice, která celou noc hořela nahoře na kopci, se teQ v záplavě popela sesula. V popelu však stále ještě doutnalo několik žhavých uhlíků.

Brzo však zhasnou i ty.

....

...

.

Právě zhasly.

.

..

...

....

Celý den se nic nedělo. Pak se v dolíku na úpatí smutného kopce pohnulo několik písečných zrnek a zanechalo po sobě malou jamku.

Něco se objevilo. Něco neviditelného. Něcoveselého,sobeckéhoaúžasného.Něcotaknepolapitelné- ho jako myšlenka, protože ono to vlastně nic jiného nebylo. Velmi divoká myšlenka.

Bylo to tak staré, že na změření věku by nestačil žádný kalendář stvořený člověkem, a v tomtookamžikutomělojenvzpomínkyapotřebu.Pamatovalo si to vlastní život v jiném čase a jiných vesmírech. Potřebovalo to lidi.

Zvedlo se to ke hvězdám, měnilo to tvar avytvořilo něco jako kouřovou spirálu.

Na obzoru se třpytila světla.

Milovalo to světla.

Několik vteřin je to pozorovalo a pak, podobné neviditelnémušípu,vystřelilovelkýmobloukemšikmo vzhůru a s rostoucí rychlostí zamířilo k městu.

Mělo to rádo i akci...

Pak uběhlo několik týdnů.

***

12


Říká se, že všechny cesty vedou doAnkh-Morporku, největšího z měst Zeměplochy.

No, alespoň je takové rčení, že se říká, že všechny cesty vedou do Ankh-Morporku.

Není to pravda. Všechny cesty vedou zAnkh-Mororku, ale občas po nich lidé chodí špatným směrem.

Básníci se už dávno vzdali marné snahy popsat tohle město. V současné době se ho pokoušejí ti chytřejší z nich alespoň omluvit. Říkají, no, možná že má trochu silnější osobitou vůni, možná že je trochu přelidněné, třeb aby t ak opravdu vypadalo peklo, kdyby v něm uhasili ohně a ustájili na rok stádo krav trpících průjmem, ale na druhé straně musíte připustit, že je plné ryzího, vibrujícího adynamického života. A to je pravda, bez ohledu na to, že to říkají básníci. Ale lidé, kteří nejsou básníky, říkají ,a co?‘. Matrace občas bývají taky plné života anikdo o nich nepíše ódy. Obč ané nenáviděli život ve městě ati, kteří byli tu at am přinuceni vytáhnout z jeho hradeb za obchodem, dobrodružstvím nebo, ato nejč astěji, když překročili některý z jehozákonů, už se nemohli dočkat, až se do města vrátí a zase si ten život pěkně znenávidí.

Na zadní strany vozů si často připevňovali tabule s nápisem: Ankh-Morpork – Užívej ho plnýmidoušky, nebo se v něm utop. Někteří mu říkají Velká Vahúni – podle toho ovoce.*

Právě proto nechal vládce města vybudovatko* Pozn. autora.:To je to ovoce, které dozrává jen vněkterých částech pekelně vyschlého Jakazačistánu. Je skoro

sedm metrů dlouhé, pokryto ostrými trny barvy ušního

mazu a páchne jako mravenečník, který požil nějakého

velmi zkaženého mravence.

13


lem města hradby, aby dal ostentativně najevo, že

cítísesvýmlidemachceudržetcizincedalekoodněj.

JenžeAnkh-Morporksecizincůnebál.Veskutečnos-

ti město cizince vítalo, alespoň ty, co měli dostatek

peněz, které byli ochotni utratit.* Město přežilozálavy,požáry,nájezdydivokýchhord,revoluceidra-

ky.Někdypouhounáhodou,tojenutnopřipustit,ale

prostě a jednoduše je přežilo. Optimistický anezničitelněkorupčníduchměstadokázalodolatčemuko-

liv...

Zatím.

Práásk!

Výbuch vyrazil všechna okna i dveře a pobořil

většinu krbových komínů.

Bylo to něco, co v ulici Alchymistů čekáte. Lidé

v nejbližším sousedství dávali přednost výbuchům,

kteréjstepoznaliokamžitěaježbylyhnedpryč.Byly

* Pozn.autora:Abychom řekli pravdu ,byla upravena inová vydání původní proslulé publikace „PrůvodceAnkh-Morporkem“ ,sepsaná cechem obchodníků. Kniha ,kte-

rá se jmenuje „Vítejte do Ankh-Morporku – města tisíce

zázraků“ ,te6 obsahuje celou novou kapitolu nazvanou

Jste barbarský útočník? ,ve které je návod ,jak si nejlépe

užít noční život ,typicky lidové zvyky jako třebasmlouvání na bazaru nebo dobrodružství ve čtvrti kapsářů.

Pod hlavičkou Jako doma je výčet restaurací ,které

podávají kvalitní kobylí mléko a yačí puding. A mnoho

z těch vandalů s koňským chvostem na helmicipřiklusalo do své prochladlé jurty s utkvělou myšlenkou ,že

něco není v pořádku. Nemohli pochopit ,proč jsoumnohem chudší a proč si z cest přivezli řídký koberec ,který

pouští barvu ,litr nepoživatelného vína a růžovéhoplyšového oslíka se slamáčkem na hlavě.

14


rozhodně mnohem lepší než zápachy, které se za

vámi plížily často velmi zákeřně.

Výbuchy byly součástí místního panorámatu,tedy alespoň toho, co z něj zbývalo.

Atenhlevýbuchbylskutečněvelmikvalitníipodle měřítek místních znalců. V záplavě černéhodýmu žhnulo ohnivé rudé srdce, a to se vidí jen velice zřídka. Kusy napůl roztopených cihel bylyroztopenějšínežobvykle.Výbuchnavětšinuokolníchznalců udělal opravdu dojem.

Práásk!

Minutu,možnádvěpoexplozisezčernéanepra- videlné díry, kde bývaly dveře, vyplížila postava. Vlasy jí shořely a zbytky šatů, které ještě měla na sobě, doutnaly.

Postava se dopotácela k malému zástupu, který obdivoval místo zkázy, a pravděpodobně náhodou položilarukunaramenoprodavačemasovýchpirohů a párků v rohlíku, přezdívaného A[sepicnu, který mělvzácnýdarobjevitsekdekoliv,kdekynulašance na prodej zboží.

„Hledám slovo,“ prohlásila ohořelá postavazasněně. „Mám to na špičce jazyka.“

„Puchejř?“ pokusil se A[sepicnu.

Paksekeslovupřihlásiljehoobchodnísmysl.„Po tak strašlivé zkušenosti,“ dodala pozvedl platoplné organickýchodpadkůtakvychvalovaných,žebyčlo- věk téměř uvěřil v jejich vlastní inteligenci,„potřebujete dopřát svému žaludku pár teplých pirohů –“

„Nene, ne, puchýř to není. Je to to, co řeknete, když něco objevíte. Vyběhnete do ulic a křičíte to,“ blábolilanaléhavýmtónempostava,zekteréještětu a tam stoupaly obláčky kouře. „Speciální slovo,“ dodala a čelo se jí pod vrstvou sazí nakrčilo.

15


Dav,který,ačnerad,pochopil,ževnejbližšídobě k dalším výbuchům nedojde, se začal stahovatkolem.Tohlevypadalojakoskorostejněkvalitnízábava.

„Jo, máte pravdu,“ přikývl starší muž a začal si nacpávat dýmku. „Běžíte po ulici a křičíte ,Hoří! Hoří!‘,“ prohlásil a zatvářil se vítězoslavně.

„To taky není ono...“

„Nebo ,Pomóc!‘, nebo –“

„Ba ne, počkejte,“ ozvala se najednou jedna žena s košíkem ryb na hlavě. „Má pravdu. Na to je úplně zvláštní slovo. Je cizí.“

„Nobodej[,richtig,“kývalhorlivěhlavoujejísou- sed. „Speciální cizí slovo pro lidi, kteří něco objevili. Vymyslel ho nějakej cizí mákoš ve vaně –“

„No,abychvámřekl,cosiotommyslímjá,“ozval se muž s dýmkou a připálil sioalchymistůvdoutnajícíklobouk,„takjánevidímdůvod,pročbymělilidi v tomhle městě pobíhat po ulici a vykřikovat cizí slova jenom proto,že se zrovnakoupou. Vždy[ se na nějpodívejte,onseaninekoupe.Potřebovalbyvanu, to jo, ale žádnou nemá. Tak proč by měl běhat po ulicíchavykřikovatnějakécizíslovo?Mámespoustu vlastních dobrých slov na vykřikování.“

„Třeba jaký?“ zeptal se A[sepicnu.

Kuřák dýmky zaváhal. „Nó,“ řekl nakonec,„třeba... ,něco jsem objevil‘... nebo ,hurá‘...“

„Ne,jámyslímtohomagora,onbylodněkudzTsor- tu, nebo tak nějak. Byl ve vaně, najednou ho něco napadlo, vyskočil z koupele, pádil po ulici a křičel.“

„A křičel co?“

„Co já vím? Asi ,dejte mi někdo ručník!‘.“

„No, myslím si, že by určitě ječel, kdyby si zkusil něcopodobnýhounás,co?“šklebilseveseleA[sepic- nu.„TakateQ,dámyapánové,mámtakykřehoučké

16


párkyvrohlíku,které vámpadnoudožaludkujako–“

„Heuréka,“ prohlásil učouzenec a kýval se sem a tam.

„A co je s tím?“ podíval se na něj A[sepicnu.

„No to je to slovo. Heuréka.“ Na černé tváři se usadil starostlivý výraz. „Znamená to ,Mám to!‘.“

„Máš co?“

„To. Konečně tomám.Osmocelulózu.Úžasnávě- cička.Drželjsemjivruce.Jenžejsemjipodrželpříliš blízko k ohni,“ prohlásila postava užaslým tónem člověka, který zažil šok. „Velice důležité. Musím si zapsat všechny velmi důležité údaje.“ Načež seotočila a potácivým krokem zmizela v kouřícíchtroskách.

A[sepicnu ji zvědavě pozoroval.

„Tak by mě zajímalo, o čem to vlastně mluvil,“ řekl nakonec spíš sám pro sebe. Pak ale pokrčil rameny a zvedl hlas v hlasitém vyvolávání.„Pirožky!Horképárky!Vrohlíku!Všechnomasodokonale čerstvé! Čuníci si nestačili všimnout, že je melou!“

Leskláneposednámyšlenkazpísečnéhokopceod mořetovšechnopozorovala.Alchymistaaninetušil, že tam něcojakomyšlenkaje.Věděljediněto,žemá dnes výjimečně dobré nápady.

TeQmyšlenkapronikladomozkuprodavačepárků a pirohů.

Znalaitakovéhlemyšlení.Přímojemilovala.Člo- věk,kterýdokázalprodávatpirohyapárkypodobné noční můře, dokázal prodávat i sny.

Myšlenka si spokojeně poskočila.

Na vzdáleném písečném vrchu zavířil vítr vhraničce studeného popela.

O něco níž, na úbočí vrchu, v místě, kde zápasil

17


oživotzakrslýjalovec,sezačalsesouvatmalýpramí-

nek písku.

Práásk!

NastůlVzoromilaVýsměška,novéhoarcikanclé- ře Neviditelné univerzity, se snesl závoj jemného omítkového prachu právě ve chvíli, kdy si pokoušel uvázat před zrcadlem jednoho zvláště vzdorovitého motýlka.

Podívalsekoknu,jehožspodnípůlebylazasklená matovým sklem. Nad horním Ankh-Morporkem se vznášel oblak hustého dýmu.

„Kvestóór!“

Udýchanýkvestorseobjevilběhemněkolikavteřin. Hlasité zvuky ho vždycky znervózňovaly.

„To dělají alchymisté, pane,“ lapal po dechu.

„Toužjetenhletýdenpotřetí.Mizerníprodavači rachejtlí!“ zabzučel vztekle arcikancléř.

„Obávám se, že máte pravdu, pane,“ souhlasil kvestor.

„Co si o sobě ta pakáž myslí? Proč dělají takový kravál?“

„Továmopravduneřeknu,pane,“odpovědělkves- tor, kterému se pomalu vracel dech. „Alchymie mě nikdy nezajímala. Je všeobecně příliš... příliš...“

„Nebezpečná,“ prohlásil arcikancléř rozhodným hlasem.„Jetřebamíchatvníspousturůznýchpode- zřelých věcí a odříkávat zbytečné množstvípodivných slov, znáte to: ,a co by se teQ tak asi stalo, kdybychom do toho přidali kapku téhle žlutévodičky?‘ a pak chodíte čtrnáct dní bez řas a bez obočí.“

„Já jsem chtěl říci, že je spíš nepraktická,“ ozval se kvestor. „Oni se pokoušejí udělat věci tím těžším způsobem, a přitom máme k dispozici jednouchou magii pro všední den, že?“

18


„Já mám pocit, že se nějak pokoušejí vyléčitkámenmudrcůneboco,“odfrklsipohrdavěarcikancléř. „Podle mého je to všechno naprostá pitomost, to si myslímjá.Vkaždémpřípaděprodnešekjsemskončil.“

Arcikancléř se začal opatrně sunout k východu, ale kvestor na něj zamával svazkem papírů.

„Ještě než odejdete, arcikancléři,“ jeho hlas zněl dost zoufale, „napadlo mě, že byste mohl podepsat pár –“

„TeQ ne, člověče,“ vyštěkl na něj arcikancléř. „Mám se sejít s tím chlápkem kvůli tomu koni!“

„Cože?“

„Správně.“ Dveře se zabouchly.

Kvestornaněchvílizíralapaksiztěžkapovzdechl.

Neviditelnáuniverzitamělavminulýchletechuž všechnymožnédruhyarcikancléřů.Velké,malé,ma- zané,mírněnepříčetné,výjimečněpříčetné–tivšich- nipřicházeli,sloužilinějakýčas–vněkterýchpřípa- dechtakkrátce,žesenepodařiloaninamalovatjejichoficiálníportrétazavěsitjejdoVelkésíně–aumírali.Nejstaršímágvmagickémsvětěmázhrubastejnou naději,žesedožijedlouhéhověku,jakoten,kdobyse chtěl projíždět na houpacím koni minovým polem.

Toovšemzkvestorovapohleducelkemnicneznamenalo. Jménose prostěobčaszměnilo,ale důležité bylo, že arcikancléř neustále existoval, anejdůležitějšípovinnostíkaždéhoarcikancléře,alespoňtakto kvestorviděl,bylopodepisovatlistiny,anejlépe,aniž je četl.

Tenhle byl jiný. Tak především málokdy se na univerzitě vůbec objevoval a když, takvětšinouproto, aby si převlékl zablácené a potrhané šaty. Navíc křičel na lidi. Obvykle na kvestora.

A přece, v té době to vypadalo jako skvělýnápad,

19


zvolit arcikancléře, který na půdu Neviditelnéuniverzity nevstoupil dobrých čtyřicet let.

Jednotlivé magické řády byly plné vzájemnéřevnivosti a vedly mezi sebou neustálé malicherné,neúspěšné a zbytečné šarvátky. Z toho důvodu sevýjimečně a pro jednou starší mágové shodli na tom, že univerzita teQ potřebuje především období klidu, aby řády mohly svá spiknutí, intriky a lstipřipravovatalespoňnějakoudobunerušeněavpokoji.Pátrání v rejstříku mágů vyneslo na světlo VýsměškaHnědého. Ten, když ve výjimečně mladém věkusedmadvaceti let dosáhl hodnosti mága sedmého stupně, opustiluniverzitu,aby,jakuvedl,dohlédlnarodinný majetek kdesi daleko na venkově.

Zdálo se, že je to ideální muž.

„Takovéhochlapapotřebujeme,“souhlasilivšichni. „Dá to tady do pořádku. Nové koště. Venkovský mág.Návratkekouzlůmmyslivosti,ktěmkořenům magie. Bodrý starý brach s dýmkou apřimhouřenýma, veselýma očima. Takový ten venkovský mudrc, kterýpoznájednukytkuoddruhé,rozumísivleses každým zvířetem, ptákem nebo broukem a jebratrem a přítelem celému světu. Pravděpodobně spává pod širým nebem. Neudivilo by nás, kdyby rozuměl větru.Umípojmenovatvšechnystromy,natovsaQte krk. A rozmlouvá s ptáky jejich vlastní řečí.“

Vyslali posla. Výsměšek Hnědý si zhlubokapovzdechl,vyprsklněkolikpeprnýchnadávek,pokrát- kémhledánínašelsvoumagickouhůl,kterávzahra- dě podpírala strašáka, a vydal se na cestu.

„A kdyby s ním náhodou byly nějaké potíže,“ dodávalisi mágové vhloubi svýchlbí,„zbavitsečlověka, který rozpráví se stromy, toby měla být velmi jednoduchá záležitost.“

20


Pakdorazilnauniverzituaukázalose,žeVýsmě- šekHnědýskutečněhovoříkptákům.Přesnějiřeče- no na ně křičel a jeho slova obvykle zněla: „Aby ti křídla uhnila, ty ksindle!“

Všechnazvířata,rybyiptáciVýsměškaHnědého skutečněznali.Jejichvztahkněmubyltakvyhraně- ný, že v okruhu zhruba třicetikilometrů kolem jehopozemkůsepřispatřeníšpičatéhokloboukuukrývali,dávalinaútěk,nebovevýjimečnýchpřípadechna něj podnikali sebevražedné útoky.

Během dvanácti hodin od svého příjezdu stačil Výsměšek ustájit v příručním skladu hlavníhomajordomasmečkuloveckýchdraků,několikrátvystře- lit ze své obávané kuše na havrany hnízdící pod střechouVěžeumění,vypíttucetlahvíjednohoznej- lepších ročníků červeného vína a ve dvě ráno se překulit do své postele za zpěvu písně, která se skládala ze slov, jejichž význam si většina starších mágů musela najít ve výkladovém slovníku.

Vstal v pět ráno a vyrazil na lov kachen, které hnízdily na univerzitním pozemku.

Vrátil se a stěžoval si každému, koho potkal, že vokruhušestikilometrůnenašeljedinýslušnýpstruhový potok. (V řece Ankhu se pochopitelně rybařit nedalo, protože když jste chtěli dostat háček pod hladinu, museli jste ho tam zašlápnout nohou.)

A ke snídani si poručil pivo.

A vyprávěl vtipy.

Na druhé straně, pomyslel si kvestor, alespoň se nezajímá,atedynepletedokaždodenníhoběhuuniverzity.Výsměšek Hnědýsenezajímaloběhničeho, pokud to nebyla smečka loveckých draků. Cokoliv, nacojstenemohlivystřelitšíp,chytittodookanebo zaseknout, nepovažoval za důležité.

21


Pivo ke snídani! Kvestor se otřásl. Mágové se většinou dostávali do své nejlepší formy kolempoledne a snídaně ve Velké síni bývala tichá, křehká záležitost, rušená jen občasným odkašláním, tichými kroky sloužících a občasným zasténáním. Lidé, kteří se hlasitými výkřiky dožadovali nadívaných ledvinek, jelit a piva, tady byli zjevem novým a naprosto nevídaným.

Jediná osoba, která se toho děsivého člověkanelekla, byl stařičký Rumpál Žička, který nedávnoslavil stotřicáté narozeniny a trpěl naprostouhluchotou. Byl specialistou na pradávná kouzelná písma a za vhodný rozjezd do nového dne považoval trochu konverzace. Podařilo se mu vstřebat ten fakt, ženový arcikancléř patří k těm chlapíkům, co milují ježky a pěstují si doma kavku, a že bude trvatpřinejmenším nějaký ten týden, než se vpraví do věci. Rumpál Žička s ním tedy zatím navazoval velmicivilizované a společensky bezchybné rozhovory, založené na svých velmi chabých vědomostech o přírodě a věcech kolem ní.

Věty, kterými zahajoval, pak vypadaly zhruba takto:

„Předpokládám, hmm, že to musí být pro vás, hmm, velká změna, když můžete spát ve skutečné posteli, hmm, místo pod, hmm, hvězdami, co?“ Nebo: „Tyhle věcičky tady, hmm, těm se říká nože avidličky, hmm.“ Nebo: „Tahle zelenina na míchaných vejcích, hmm, mohla by to být petrželka, hmm, co myslíte?“

A protože arcikancléř málokdy věnoval pozornost věcem, které kdokoliv říkal během jídla, a Žička si nevšiml, že mu Výsměšek vůbec neodpovídá,vycházeli spolu skvěle.

22


Jenže kvestor měl jiné starosti.

Taknapříkladalchymisty.Alchymistůmnesmíte nikdy věřit. Jejich mysl je příliš vážná.

Práásk!

A to byl poslední výbuch. Pak následovala celá řada dní, v nichž se neozvala jediná exploze. Město se zase uklidnilo, a to byla velká a velmi hloupá chyba.

Kvestor si totiž neuvědomil jednu věc, a totiž, že když už se neozývají další výbuchy, neznamená to, žejejichpůvodcepřestaldělatto,codělal.Tozname- nalo pouze jediné, že to začal dělat správně.

Byla půlnoc. Na pláži se tříštil příboj a nechával po sobě v noční temnotě lehce fosforeskující stopu. Kolemprastaréhopahorkusevšakjehozvuktlumil, jako by pronikal několika vrstvami sametu.

Otvor v písku už byl poměrně velký.

Kdybystekněmupřiložiliucho,mělibystedojem, že z něj zaznívá potlesk a jásot.

Stále ještě byla půlnoc. Nad kouřem a smogemAnkh-Morporkutišeplulměsícaděkovalsvémustvořiteli, že mezi ním a městem leží několik tisíckilometrů prázdného nebe.

Zasedací síň cechu alchymistů byla úplně nová. Byla nová prakticky neustále. V posledních dvou letech byla výbuchy čtyřikrát zničena a vždy znovu vybudována, z toho naposled bez přednáškové síně aukázkovélaboratoře,vblahénaději,žebytomohlo pomoci.

Dnesvečersedobudovypostupněvplížiloněkolik téměř maskovaných osob, které se ostražitěrozhlížely na všechny strany. Několik minut na to, co

23


dorazila poslední z nich, světla v oknech nejvyššího

poschodí potemněla a pak zhasla.

No tedy skoro zhasla.

Něco se tam dělo. Na krátkou chvíli zaplnily okno podivné záblesky. Následoval mírný jásot.

Se světelnými záblesky se ozval podivný zvuk. Tentokrát to nebyl výbuch, ale podivné mechanické předení, podobné předení kočky na dně plechového bubnu.

Znělo to jako klikaklikaklikaklikaklika... klik.

Záblesky i podivné cvakání trvaly několik minut a ozývaly se donich nadšené výkřiky. Nakonec jakýsi hlas řekl: „A to je pro dnešek všechno, lidičky.“

„To je všecko? A co je to všecko?“ prohlásilPatricij příštího rána.

Muž před ním se roztřásl strachem. „Opravdu nevím, vaše lordstvo,“ vypravil ze sebe. „Oni mě dovnitř nepustili. Nechali mě čekat přede dveřmi, vaše lordstvo.“

Nervózně si proplétal prsty. Patricij hoprobodával pohledem. Byl to dobrý pohled a je třeba říci, že Patricij byl skvělý v jednom. Dokázal přimět lidi, aby pokračovali v řeči i ve chvíli, kdy byli přesvědčeni, že řekli naprosto všechno.

Jen Patricij věděl, kolik má ve městě špehů. Ten, který stál před ním, sloužil jako zřízenec v cechu alchymistů.Měl tusmůlu,žesenedlouhoponástupu docechudostalpředPatricijeabylobviněnzezlomyslné lenosti. Dobrovolně se rozhodl stát se špehem.*

* Pozn. autora: Jediná další alternativa, kterou si mohl

dobrovolně zvolit, byla, že bude vhozen do jámy plné

škorpionů.

24


„To je všechno, vaše lordstvo,“ zakňoural.„Ozýval se tam ještě takový cvakavý zvuk a pode dveřmi seobjevovalynějakézáblesky.Apakještěřekli,žeje tady špatné denní světlo.“

„Špatné světlo? Jak?“

„Ehm. Nevím, pane. Prostě špatné, řekli. Že by tomělidělatněkde,kdejelepší,říkali.Tvrdiliprostě, že potřebují dobré světlo. Hm. A pak mi řekli,a[ jdu a seženu jim něco k jídlu.“

Patricij zívl. V těch starožitných alchymistických obřadech bylo něco nesmírně nudného.

„Jistě,“ přikývl.

„Jenžeonipřitomjedlipředpatnáctiminutami,“ vychrlil ze sebe sloužící.

„Pravděpodobně to, co tam podnikali, v lidech vyvolává chu[ k jídlu,“ odpověděl Patricij.

„Ano,atunocbylakuchyňzavřenáajámusel jít a koupit od Kolíka A[sepicnu plato pirohů a párků v rohlíku.“

„Rozumím.“ Patricij sklonil hlavu k papírům, kterémělrozloženépostole.„Děkujuti.Můžešjít.,“

„Ale víte co, vaše lordstvo?! Ono jim to chutnalo, chápete? Oni si na těch pirohách a párcích opravdu pochutnali!“

Skvělé bylo především to, že alchymisté mělivůbec svůj cech. Mágové byli právě tak neochotní ke spolupráci, ale ti byli naštěstí od přírody příznivci hierarchie a navíc soutěživí. Mágové potřebovaliorganizaci. K čemu by vám bylo být mágem sedmé úrovně,kdybystesenemohldívatsvrchunatěchšest úrovní pod sebou a nevzhlížel k té osmé, kam se jednou toužíte dostat? Potřebujete další mágy,abyste měl kým pohrdat a koho nenávidět.

25


Oproti tomu alchymisté byli samotáři, kteřípracovali v zatemněných laboratořích nebo hlubokých sklepeních a neustále usilovali o hlavní výhru –kámen mudrců, přeměnu olova ve zlato, nebo alespoň elixírmládí.Téměřkaždýalchymistabylnarůžověle bledý muž se začervenalýma očima, s vousy, které nebyly ani tak vousy jako spolek jednotlivýchvzájemně se podporujících chlupů. Část znich mělanavíc ten nepřítomný, vzdálený pohled, jaký mají lidé, kteřístrávípřílišmnohočasuvpřítomnostivařícíse rtuti.

Ne že byalchymisténenáviděliostatníalchymisty. Většinou si jich ale nevšimli, nebo si mysleli, že jsou to mroži.

A tak jejich slabý, opovrhovaný cech nikdyneaspiroval na mocné místo mezi ostatními, jak to dělalavětšinacechů,napříkladcechzlodějů,žebráků nebovrahů,alezatosevěnovalpéčiovdovyarodiny těch alchymistů, kteří vstoupili do příliš důvěrného styku například s kyanidem draselným nebovydestilovalinějakézajímavéhouby,vypilivýslednoulátku a pak sestoupili ze střechy, aby se prolétli s vílami. Veskutečnostivdovasirotkůmnohonebylo,protože pro alchymisty bylo velmi obtížné stýkat se nějakou delší dobu s cizími lidmi, a všeobecně se dalo říci, že když se některý z nich oženil, bylo to jen proto, aby získalněkoho,kdobymudrželjehokelímkyatyglíky.

Vzato kol a kolem, jediná dovednost, kteroualchymisté Ankh-Morporku spolehlivě ovládali, byla, jakproměniturčitémnožstvízlatavmenšímnožství zlata.

Až dodnes...

TeQ je naplnilo nervózní vzrušení člověka, který neočekávaně objevil na svém bankovním kontěob>26


rovskou sumu peněz a teQ neví, zda na to máupozornitostatní,neboprostěajednodušepokladsbalit

a vzít nohy na ramena.

„Tosenebudemágůmlíbit,“prohlásiljedenznich, drobný, váhavý mužík jménem Anišpit. „Určitě to prohlásí za magii. A dobře víte, jak se dovedounasrat, když si myslí, že jim děláte do magie a přitom nejste mág.“

„V tom není nic magického,“ prohlásil Thomas Silverfish, prezident cechu.

„Jsou tam skřítci.“

„To není magie. To je jen obyčejný okultismus.“

„No, ale co ti salamandři?“

„To snad je normální přírodní jev. Na tom není nic zvláštního.“

„Tak dobře. Ale oni budou stejně tvrdit, že je to magie. Znáte je, prevíty.“

Alchymisté zachmuřeně pokyvovali hlavami.

„Jsoutoreakcionáři,“prohlásilPosílka,sekretář cechu. „Nadutí kouzlokrati! A ostatní cechy nejsou oniclepší!Covědíonezadržitelnémpokroku?Vůbec je to nezajímá! Všichni do posledního mohli něco takového vymyslet už před léty, a vymysleli? Tiurčitě! Jen si pomyslete, co všechnomůžeme dát lidem – můžeme dosáhnout toho, že budou žít mnohem... no, řekněme spokojeněji. Možnosti jsou nesmírné.“

„Vzdělávací,“ přikývl hlavou Silverfish.

„Historické,“ přidal se Anišpit.

„Asamozřejměbychomnemělizapomínatanina zábavu,“ vmísil se do hovoru Hrachoboj, pokladník cechu. Byl to malý nervózní človíček. Většinaalchymistůbylanervózní–pocházelotoztoho,žesinikdy nebyli jistí tím, co ta podivná bublající směs, se kterouprovádějípokusy,udělávnásledujícíminutě.

27


„No, asi ano. Zřejmě by se to dalo využít pro zábavu,“ přikývl Silverfish.

„Třeba pro některá velká historická dramata,“ chytil se jeho slov Hrachoboj. „Jen si představte tu scénu!Seženetepárherců,onitojednouzahrajíalidi naceléZeměplošesenatobudoumocidívattolikrát, kolikrát budou chtít! Mimochodem, víte kolik se ušetří na platech hercům?“ dodal.

„Ale je třeba udělat to s vkusem,“ upozorňoval Silverfish. „Je to velká zodpovědnost, musímedohlédnout, aby se neudělalo nic, co by nějakýmzpůsobem...“ hlas se mu postupně vytratil. „No, vždy[ víte... nic obhroublého.“

„Určitěsenáspokusízastavit,“vrtělzachmuřeně hlavou Anišpit. „Já ty mágy znám.“

„Trochu jsem o tom přemýšlel,“ řekl Silverfish. „Světlotadynenípřílišdobré.Natomjsmesevšichni shodli.Potřebujemejasné,bezmračnénebeaslunce. Atakybychomseměliztratitzdohledumágům.Mys- lím, že znám místo, které by se nám přesně hodilo.“

„Víte, já pořád ještě nemůžu uvěřit, že děláme něcotakového,“usmálsepokřiveněHrachoboj.„Před měsícem to byl jen takový bláznivý nápad. A teQ to vážně rozjíždíme! Je to skutečně kouzelné! Ale není v tom žádná magie, víte, co myslím?“ dodal rychle.

„Nenítojentaknějakáiluze,ale skutečná iluze,“ pomáhal mu Anišpit.

„Nevím, jestli vás to někoho napadlo,“ ozval se najednouHrachoboj,„alemyslím,žebychomnatom mohli taky vydělat nějaký ten šesták.“

„Ale to není důležité,“ odpověděl mu Silverfish.

„Ne,tojistěne,“zabručelHrachoboj.Rozhlédlse po ostatních.

„Nemohlibychomsenatopodívatještějednou?“

28


dodal stydlivě. „Klidně budu točit klikou. A... a... já

vím, že jsem k tomuhle projektu celkem ničímnepřispěl, ale vymyslel jsem tyhle... tuhle... tohle.“

Vytáhl z kapsy svého roucha velký papírový sáček a postavil ho na stůl. Sáček se položil a z něj se vykutálelo několik podivných, nažloutle bílých,nadýchaných, nepravidelných koulí.

Alchymisté na ně nejistě zírali.

„Co je to?“ zeptal se nakone cAnišpit.

„Nó,“ začal Hrachoboj rozpačitě, „vezmete prostě nějakou kukuřici, ne? A nasypete ji do kelímku, nejlíp tak číslo tři, a přidáte trochu jedlého oleje, ne? Pak na ten kalíšek položíte pokličku, nebo talíř, ne? A začnete to zahřívat. Když to zahřejete dost,vybouchne to, ne? Tedy ne doopravdy, ale tak jako to vybouchne, a když to přestane bouchat, sundáte poklici, ne? A zjistíte, že došlo k metamorfózekukuřice na tuhle... tohle... tyhle... věci.“ Rozhlédl se po kruhu nechápavých tváří. „Dá se to jíst,“ zamumlal napůl omluvně. „Když k tomu přidáte kousek másla a soli, chutná to jako slané máslo.“

Silverfish natáhl ruku zbarvenou chemikáliemi a opatrně si vybral jednu nadýchanou kuličku. Vložil si ji do úst a zamyšleně žvýkal.

„Já vlastně ani nevím, jak jsem na to přišel a proč jsem to udělal,“ svěřoval se kolegům Hrachoboj azačervenal se. „Přišlo to najednou, zničehonic, měl jsem takovou myšlenku, že je to to pravé.“

Silverfish stále žvýkal.

„Chutná to jako papírová lepenka,“ prohlásil po chvíli.

„Odpus9te,“ zabreptal Hrachoboj a pokusil seshrnout zbytek kuliček zpět do sáčku. Silverfish ho jemně zadržel.

29


„Jestli ti to nevadí,“ řekl a vstrčil si do úst další kuličku,„onotomáopravdu něcodosebe.Taknějak se to sem hodí. Jak jsi říkal, že se to jmenuje?“

„Játozatímnijaknepojmenoval,“přiznalseHra- choboj. „Říkám tomu vybuchlá zrna.“

Silverfishsivzaldalšíkuličku.„Jelegrační,jaksi člověk vždycky vezme další, i když už vlastně ani nechce,“prohlásil.„Zvláštní.Vybuchlázrna?Dobrá. No...vkaždémpřípadě,pánové,roztočmeklikuještě jednou!“

Anišpit začal přetáčet film zpět v laterněnemagice.

„Říkaljste,žeznátemísto,kdebychommohlicelý projekt uskutečnit a přitom by nás mágovéneobtěžovali?“ zeptal se.

Silverfish si nabral plnou hrst praženékukuřice.

„Jetokuscestypopobřeží,“vzpomínal.„Krásné aslunečnémístoadnestamnepřijdeaninoha.Není tam nic, jen větrem ošlehaný prales, starý chrám a písečné duny.“

„Chrám? Bohové se dovedou pěkně namíchnout, když –“ začal Hrachoboj.

„Podívej,“ začal Silverfish, „to místo je opuštěné celástaletí.Nenítamvůbecnic.Anilidé,anibohové, nikdo. Jen spousta slunce a zem,a oboječekájenna nás.Jetonaševelkápříležitost,mládenci.Nedovolili nám provozovat magii, nedokážeme vyrobit zlato, nedokážeme si často ani vydělat na živobytí – tak pojQmealespoňudělattyhle pohyblivé obrázky.PojQme spoluvytvářet dějiny!“

Alchymisté se opřeli ve svých křeslech a bylo viděl, že trochu pookřáli.

„Jo,“ řekl Anišpit.

„Hmm, bezva,“ přidal se Hrachoboj.

30


„Tak na biograf,“ prohlásil Posílka a zvedl hrst kukuřičných zrn. „Jak jsi se o tom místě dozvěděl?“

„No přece, já –“ najednou se zarazil. Zatvářil se užasle. „Ani nevím,“ přiznal nakonec. „Nějak sinevzpomínám. Musel jsem o něm slyšet, a zapomněl jsemkdea teQsemi tonějakznovuobjevilovhlavě. Vždy[ víte, jak to chodí.“

„No jo,“ přikývl Anišpit. „Je to to samý jako se mnou a osmocelulózovým pásem. Bylo to, jakokdybychsi pamatoval,jaktomámudělat.Jetozvláštní, co vám občas vyvede vaše vlastní mysl.“

„To je ono.“

„Přesně.“

„Jetoprostěmyšlenka,nakteroukonečněpřišla řada, ne?“

„To je ono.“

„Přesně.“

„Jinak to není možné.“

Kolemstoluserozhostilomírněnejistéticho.Byl to vlastně zvuk několika zmatených myslí, které se v duchu pokoušely položit mentální prst na to, co je znepokojovalo a čemu nemohly přijít na kloub.

Zdálo se, že vzduch v místnosti jiskří.

„A jak se to tam jmenuje?“ zeptal se po chvíli Anišpit.

„No,zastarýchčasůsetomuříkaloSvatýles,ale víte,jaktodneskachodí,“odpovídalSilverfish,který si mezitímksobě stačil přitáhnoutsáčekskukuřicí. „Všechno má nějaký ten cizí název a tomu místu se říká Holy Wood.“

„Holy Wood,“ naklonil Anišpit hlavu ke straně. „Zní to tak nějak... povědomě.“

Rozhostilosdalšítichoavšichniojehoprohlášení přemýšleli.

31


MlčenínakonecpřerušilPosílka.

„Tak dobrá,“ začal zvesela. „Holy Woode, tady násmáš!“

„Jo,jo,“přikyvovalSilverfishavrtělhlavou,jako bysechtělzbavitjakésineodbytnémyšlenky.„Toje zvláštní věc. Mám takový pocit..., že tam máme namířenoceloutudobu,cojsmenasvětě...“

Zatím, několik tisíc kilometrů pod Silverfishem,seVelkáA’Tuinrozvážnýmkrokempřesouvalahvězdamiposetouvesmírnounocí.

Realitajekřivka.

Ale v tom není problém. Problém je v tom, že jí není tolik, kolik by jí být mělo. Podle těchnejmystičtějších textů, uložených v knihovně Neviditelné univerzity–

– nejpřednějšího magického ústavu Zeměplochy, proslulého svou magií a bohatými večeřemi, jehož sbírkamagickýchknihjetakobrovská,žekřivíves- míračas–

– leží přinejmenším devět desetin pravé reality vně mnohovesmíru, ale protože mnohovesmír dle definice zahrnuje absolutně všechno, co se dápovažovat za něco, zjiš:ujeme, že tady nám věci začínají poněkudšponovat.

Mimo hranice vesmírů nám leží syrové,nezpracovanérealitytypu:cobybylo,kdybybylo–nejlepší bybylo,kdybybylo–kdybybylo,takbynebyloabylo by – prostě všechny ty divoké myšlenky a nápady, kterésevytvořilyazasezaniklyjakozákladníprvky vevznikajícíchsupernovách.

Jen občas se některé z nich podaří proniknout dovnitřvmístech,tam,kdeseochrannéstěnysvětů opotřebovaly.Avtěchokamžicíchpravárealitauniká.

32


Výsledek je podobný, jako když někdy vytryskne z mořských hlubin gejzír teplé vody, kolem kterého dočasně nalézají vhodné životní prostředí podivná podmořská stvoření. Nacházejí tam dost tepla apotravy, aby si vytvořila alespoň na krátký čas oázu života v prostředí, kde by vlastně vůbec žádný život být neměl.

Přesně tak, nevinně a hravě, pronikla naZemělochu myšlenka Holy Woodu.

A unikla realita.

A byla nalezena. Protože tam někde mimo žijí Věci,jejichžschopnostvyčenichatitynejmenšíkousky pravé reality by zahanbila i proslulou schopnost žralokazjistitnavelkouvzdálenostsebemenšímnožství krve ve vodě.

Právě ty Věci se začaly shromažQovat.

Po písečném břehu se přehnala bouře, ale když dorazilakúpatínízkéhopahorku,zdálose,žehomra- ky obtékají. Na vyprahlou půdu dopadlo jen několik kapek vody a vichřice se změnila v příjemný vánek.

Váneknaváldalšívrstvujemnéhopískunadávno vyhaslé ohniště.

O kus dál, na úbočí pahorku, nedaleko jámy, do kterébysevešel,řekněme,jezevec,seuvolnilzpísku malý oblázek a skutálel se dolů.

Měsíc nad tím místem přeběhl velmi rychle,protože se tam nechtěl zbytečně zdržovat.

Kvestor uctivě zaklepal na arcikancléřovy dveře a opatrně je otevřel.

Střela z kuše mu přišpendlila klobouk k dřevěné výplni dveří.

33


Arcikancléř sklonil kuši a vyslal k němu zářivý úsměv.

„To bylozatraceněnebezpečné,nemyslíte?“prohlásil. „Mohl jste zavinit ošklivou nehodu.“

Kvestor by se nikdy nedostal tam, kde byl dnes, nebo přesněji řečeno tam, kde byl před desetivteřinami,kdysecítilbýtsilnouavyrovnanouosobností, nejakovtétochvíli,kdyprožívalstavmírnéhosrdeč- ního kolapsu, kdyby neměl až neuvěřitelnouschopnost vstřebat každý šok a vzpamatovat se znejneočekávanějších událostí.

Vytrhl střelu i s kloboukem z ostění.

„Vůbec nic se nestalo,“ prohlásil. Žádný hlasnemohlbezvynaloženímaximálníhoúsilízníttakchlad- ně. „Ta díra skoro není vidět. A proč, tedy jaksi, střílíte na dveře, pane?“

„Myslete, člověče! Venku je tma a ty zatracené stěny jsou kamenné. Nečekáte snad, že budu střílet do těch mizerných stěn, co?“

„No ano,“ pokračoval opatrně kvestor, „ale ty dveře jsou, ehm, pět set let staré, víte?“ dodal spečlivě dávkovaným pokáráním.

„Jo, vypadají na to,“ odpověděl nevzrušeněarcikancléř.„Jsouhnusnéačerné.Víte,cobychomtady potřebovali,člověče?Mnohemmíňkameneastarého dřevaamnohemvíclegraceapestrosti.Pársportov- ních plakátů a nějaké to zátiší s jelenem.“

„Hned na to dohlédnu,“ lhal kvestor hladce. Vzpomněl si na štůsek papírů, které nesl pod paží. „Ale mezitím, pane, možná byste mi mohl –“

„Dobrá,“ kývl arcikancléř a narazil si nahlavu svůjšpičatýklobouk.„Jsteskvělý.JáseteQmusím skočit podívat na jednoho nemocného draka. Chudák malý, už se nedotkl svého dehtového olejecelé dni.“

34


„Ale váš podpis na jednom dvou dokladech je naprosto –“ zaútočil kvestor okamžitě.

„Nemůžu pořád jenom podpisovat papíry,“zahnal ho arcikancléř máchnutím ruky. „Je to tady saméúřadování,továmřeknurovnou.Aještějednu věc–“vočíchsemuobjevilnepřítomnýpohled,jako by si právě na něco vzpomněl.

„Dneska ráno jsem viděl legrační věc,“ naklonil se ke kvestorovi. „Potkal jsem na nádvoří opici. Upravenou jako ze škatulky.“

„Óano,“usmálsekvestorvesele.„Tobylknihov- ník.“

„Tak knihovník si chová takovéhle exotickédomácí zvíře?“

„Ne,vyminerozumíte,pane,“odpovědělkvestor spokojeně. „To byl knihovník.“

Arcikancléř na něj upřel zkoumavý pohled.

Kvestorův úsměv poněkud zesklovatěl.

„Knihovník je opice?“

Chvíli trvalo, než se kvestorovi podařilo celou situacialespoňtrochujasněvysvětlit,akdyžskončil, arcikancléřprohlásil:„Takvysemitadysnažíteříct, že ten chlap, co dělal původně knihovníka, sepůsobením magie změnil v opici?“

„Byla to nehoda v knihovně, tak to bylo, pane. Magickáexploze.Vjednéminutěbyl člověkem, vnásledující z něj byl orangutan. Ale nesmíte mu říkat opice, pane. Je to lidoop.“

„Copak je v tom, k sakru, nějaký rozdíl?“

„Jak se zdá, tak pro něj ano. Stává se velmi... agresivní, když o něm řeknete, že je opice.“

„Nevystrkuje náhodou na lidi zadek, nebo snad ano?“

35


Kvestorzavřeločiaotřáslse.„Ne,pane.Todělají gibboni.“

„Aha!“Arcikancléřsenaokamžikzamyslel.„Ale ti tady nejsou zaměstnaní, že?“

„Ne, pane. Jenom knihovník, pane.“

„Takněcotakovéhotadynemůžemetrpět.Vžád- ném případě! Nikdo nestojí o to, aby se nám po celé univerzitě potulovaly veliké chlupaté... kdovíco!“ prohlásil arcikancléř rezolutně. „Zbavte se ho!“

„Pro rány boží, to ne! Je to nejlepší knihovník, jakého kdy univerzita měla. A kolik na němušetříme!“

„Proč? Co mu platíme?“

„Buráky,“ odpověděl kvestor okamžitě. „Kromě tohojetojedinýtvor,kterýví,jakknihovnaskutečně funguje.“

„Takhoproměňtenazpět.Tojehoubyživot,když musí chlap trávit život v opici.“

„Lidoopovi, arcikancléři. Obávám se, že tomu sám dává přednost, být lidoopem.“

„Ajakto,dopihele,můžetevědět?“podívalsena něj arcikancléř podezřívavě. „Nebo snad mluví?“

Kvestor zaváhal. Pokud se jednalo o knihovníka, vždyckysenarazilonajednoatosamé.Všichnisina něj tak zvykli, že už si snad ani napamatovali na dobu,kdyvknihovněneobsluhovallidoopsezažlout- lýmchrupemasíloutřímužů.Kdyžsenějakoudobu dějeněconeobyčejného,lidésinatozvyknouastává se z toho věc obyčejná. Jde jen o to, že když se to pokoušíte vysvětlit někomu cizímu, zní to dostpodivně. Nervózně si odkašlal.

„Říká ,oook‘, arcikancléři,“ odpověděl.

„A co to znamená?“

„Znamená to ,ne‘, arcikancléři.“

36


„A jak teda řekne ,ano‘?“

Toho se kvestor obával. „,Oook‘, arcikancléři,“ odpověděl.

„Ale to bylo to samé oook jako to první oook!“

„Alene.Vůbecne!Ujiš[ujivás.Tambylúplnějiný přízvuk... chtěl jsem říci, že když jste zvyklý...,“ kvestor pokrčil rameny. „My jsme se mu prostě tak nějak naučili rozumět, arcikancléři.“

„No, když už nic jiného, alespoň se udržuje fit,“ prohlásil arcikancléř s pohrdavým úšklebkem. „Ne jako vy ostatní, hoši. Zašel jsem si dnes ráno do společenské místnosti* a ta byla plná chrápajících chlápků! Člověče, to není společenská místnost, ale společenská nemístnost!“

„To asi byla rada starších, pane,“ vysvětloval kvestor. „Řekl bych, že ti jsou ve výjimečně skvělé formě.“

„Ve formě? Vždy[ například děkan vypadá, jako by polkl peřinu!“

„Alepane,“prohlásilkvestoravědoucněseusmál, „výrazveformě,jakmujározumím,znamenáschop- ný v místě nasazení, nebo vyhovující účelu a trvám na tom, že děkan dokonale vyhovuje svému úkolu, kterýspočívávtom,žesedícelýdenustoluakonzu- mujevelkémnožstvítěžkýchjídel.“Kvestorsipovo- lil malý úsměv.

Arcikancléř na něj vrhl pohled tak staromilský, že by nebylo divu, kdyby ho pochytil od trilobitů.

„Tomábýtvtip?“prohlásil podezřívavýmtónem

* Pozn. překl: Mágové jí podle vzoru kamrlík přezdívali

mágorlík. Studenti ovšem ,jak bývá často jejich zvykem ,

používali zkrácenou verzi tohoto slova a říkali jímagorlík.

37


člověka, který by nepochopil výraz ,smysl prohumor‘, ani kdybyste mu jeho smysl vysvětlovali celou

hodinu a přednášku doplnili barevnými grafy.

„To bylo jen takové moje soukromé pozorování,“ pustil se kvestor na tenký led.

Arcikancléřpotřáslhlavou.„Nesnášímtyhlehlou- pé žertíky. Nesnáším chlápky, kteří se snaží být neustále hrozně vtipní. To máte z toho, že trávíte většinučasupovalovánímpodstřechou.Párčtyřice- tikilometrovýchběhůnebopochodů,azděkanabude úplně jiný člověk.“

„Tourčitě,pane,“přikývlkvestor.„Budemrtvý.“

„Bude zdravý.“

„Možná, ale stejně bude mrtvý.“

Arcikancléř popuzeně zašustil papíry na stole.

„Změkčilost,“zamručel.„Jetotadyprolezlézměk- čilostí.Celétohlemístonestojízafajfkutabáku.Lidi se celý denpovalujínebose proměňujívopice.Když jsem studoval já,nikohoznásanivesnunenapadlo, žebysemohlzměnitvopici.“Znechucenězvedlhlavu.

„Co jste to vlastně chtěl?“ vyštěkl.

„Cože?“ nechápal zmatený kvestor.

„Myslím, že když jste sem přišel, chtěl jste po mně, abych něco udělal, nebo ne? Vešel jste sem a něco jste ode mě chtěl. Možná že je to tím, že jsem jediný člověk široko daleko, který každé ráno nespí v křesle nebo neječí na nejbližším stromě,“ dodal arcikancléř se zadostiučiněním.

„Ehm.Myslímsi,žetodělajígibboni,pane,“upo- zorňoval ho takticky, kvestor.

„Cože?Cože?Snažtese,abytavašeřečmělahla- vu a patu, člověče!“

Kvestor se sebral. Neviděl důvodu, proč by s ním měl kdokoliv zacházet takovýmhle způsobem.

38


„No, chtěl jsem s vámi promluvit o jednom ze studentů, pane.“

„O jednom ze studentů?“ vyštěkl na nějarcikancléř.

„Ano, pane. To jsou takoví ti hubení, s bledými obličeji, vzpomínáte? My jsme totiž univerzita, víte? Musíme se s nimi smířit stejně jako s krysami –“

„Myslel jsem, že na to máme lidi, kteří se o ně dokážou postarat.“

„Sbor přednášejících. To ano. Jenže občasnarazíme na takové případy... nevím, jak bych vám to řekl,arcikancléři,alekdybysteselaskavěpodívalna výsledky tady těch zkoušek...“

Byla půlnoc – ne tatáž půlnoc jako předtím, ale hodně podobná. Starý Tom, zvon bez srdce, který visel na jedné z věží univerzity, právě odbil svých dvanáct zvučných tich.

Deš[ová mračna vyždímala na město poslední kapkyvody.Ankh-Morporkserozkládalvslabézáři několika navlhlých hvězd, skutečný a hmatatelný jako cihla.

Rozšafín Ctibum, studující magických věd,odložil knihu a několikrát si rukama promnul obličej.

„Dobrá,“ prohlásil. „Zeptej se mě na něco. Na cokoliv. Dej se do toho.“

ViktorGrýnbaum,studujícímagie,vzalzestolku svůjodřenývýtiskknihy Nekrotelecomicon v úpravě pro studující s návodem k praktickým pokusům anamátkoujejotevřel.LeželpřitomnaRozšafínově posteli. Alespoň tou částí zad, která obsahujelopatky. Zbytek těla a nohy měl vztyčené podél zdi ahlavu zalomenou téměř v pravém úhlu k trupu. To je

39


ovšem pro studenta, který si chce udělat pohodlí,

celkem běžná pozice.

„Tak dobrá,“ prohlásil. „Takže – jsipřipravený? Tak třeba... jo, řekni mi třeba, jak se jmenuje mimoprostorová obluda, jejíž charakteristický řev zní ,Hurhušhurhušhurhuš!‘?“

„YobSoddoth,“odpovědělRozšafínbezzaváhání.

„Dobře. Jak přinutí pekelná obluda Amahoni Sinhrt–vesmírnýžabáksmilionempotomků–svou obě[, aby vypustila duši?“

„Ona...ne,počkej,nicmineříkej...připoutájina jedno místo a ukazuje jí tak dlouho obrázky svých mláQat, až tomu ubožákovi imploduje mozek.“

„Jo. Vždycky jsem si říkal, jak to asifunguje v praxi,“ řekl Viktor, který listoval v učebnici. „Předpokládámale,žekdyžřeknešpotisící,tyoči,to jste celý vy‘, jsi stejně zralý na to spáchatsebevraždu.“

„Umíš toho tak strašně moc,“ prohlásil Rozšafín s obdivem. „Já nechápu,jakto,že jsituškoludávno nedodělal.“

„Hmm, to víš,“ zabručel Viktor. „Takový je svět. Měl jsem prostě smůlu u zkoušek, řekl bych.“

„Takpokračuj,“nadhodilRozšafín.„Zeptejsemě ještě něco!“

Viktor znovu otevřel učebnici.

Chvíli bylo ticho.

Pak řekl: „Kde je Holy Wood neboli Svatý les?“

Rozšafínzavřeločianěkolikrátseudeřilpěstído čela. „Vydrž, vydrž... nic mi neříkej...“ Nakonec oči otevřel. „Co to má znamenat ,kde je Holy Wood?‘“ zeptal se nechápavě. „Na žádný Svatý les sinevzpomínám.“

40


Viktor upíral oči do učebnice. O nějakém Holy Woodu tam nebylo ani zmínky.

„Skorobychpřísahal,žejsemslyšel...myslím,že jsem se zamyslel nad nějakým nesmyslem,“omlouval se nakonec neohrabaně. „Víš, mám to určitě z toho přezkoušení.“

„Jasně, to chápu. Leze ti to dost na nervy, co? Jenže pak budeš mágem, a to přece stojí za to, ne?“

„Jasně,“ přikývlViktor.„Užsenemůžudočkat.“

Rozšafín sklapl knihu.

„Přestalo pršet. PojQ, skočíme si na jedno přes zeQ. Myslím, že si trochu pití zasloužíme.“

Viktor na něj zahrozil prstem. „Ale jenom jedno. Musíme být střízliví,“ dodal. „Zítra jsou závěrečné zkoušky. Musíme mít čisté hlavy!“

„To jo,“ souhlasil Rozšafín.

Každý chápe, jak je důležité jít ke zkouškám střízlivý. Na nepochopení této jednoduchéskutečnostibylazaloženanejednakariérapočiš[ovače,sbě- rače ovoce nebo kytarového virtuosa v metru.

Jenže Viktor měl jiný, velmi pádný důvod, proč potřeboval čistou hlavu.

Stačila totiž sebemenší nepozornost, a mohl by projít!

Jeho zesnulý strýc mu zanechal doslova malé bohatství, pokud se nestane mágem. Když psalposlední vůli, neuvědomil si to, ale přesně to udělal. Myslel si, že pomáhá synovci dokončit studia, ale Viktor Grýnbaum byl velmi bystrý mladík a jako takový uvažoval následujícím způsobem:

Jakéjsouvýhodyanevýhodybýtmágem?Dobrá, tak tedy požíváte určité společenské úcty, ale na druhé straně se občas ocitáte v nebezpečnýchsituacích a téměř neustále vám hrozí nebezpečí, že vás

41


zabije některý z kolegů – mágů. V tom, že se z něj

stane společensky uctívaná mrtvola, neviděl žádné

štěstí.

Na druhé straně...

Jaké výhody a nevýhody má studující magie? Mátepoměrněvelkémnožstvívolnéhočasu,lidévám mnohemsnáztolerujítakovévěcijakopitípivaazpěv košilatých písní. Nikdo se vás nepokouší zavraždit, s výjimkou běžných pokusů v rámci každodenního ankh-morporskéhoživota,amůžeteudržovatklidný a pohodlný způsob existence. Samozřejmě o nějaké extra úctě nemůže být ani řeč, ale protože jstespokojeně naživu, celkem snadno se s tím vyrovnáte.

Viktortedynejdřívevěnovalpoměrněvelkémnožství času a energie studiu podmínek poslední vůle, pak podrobnému rozborunařízení o studiu astudijních pravidel Neviditelné univerzity a nakonecstatisticky zpracoval všechny výsledky zkoušek zaposledních padesát let.

Minimálnípočetbodů,sekterýmistudujícíprošel u závěrečných zkoušek, byl 88.

Neuspětbylosnadné.Neuspětdokázalkaždýidiot.

Jenže Viktorův strýček idiot nebyl. Jedna zpodmínek závěti stanovila, že když Viktor docílí přizávěrečných zkouškách méně než 80 bodů, vyschne pramen jeho financí jako slina na horké plotně.

Strýček svým způsobem dosáhl svého. Jenmálokterý student studoval tak pečlivě a tvrdě jakoViktor. Říkalo se, že jeho znalosti v některých oborech by zastínily i znalosti mágů z nejvyšších úrovní.Strávilbezpočethodinvpohodlnémknihovnímkřeslečtenímgrimoárů.Propátralzkušebníarchypísem- ných prací z minulých let a prostudoval zkouškové techniky přednášejících. Chodil na přednášky tak

42




Terry Pratchett

TERRY PRATCHETT


28. 4. 1948 - 12. 3. 2015

Terence David John Pratchett byl výzmnamným současným anglickým spisovatelem, publicistou, scénáristou a divadelním dramatikem. Je autorem slavných fantastických knih o Zeměploše.

Narodil se v Baeconsfieldu v hrabství Buckingham v Anglii. Studoval na High Wycombe Technical High School, kde ve školním časopise uveřejnil svou první povídku Business Rivals, která vyšla ještě o rok později v časopise Science Fantasy pod názvem The Hades Business. V roce 1965 ze školy odešel kvůli práci v místních novinách The Bucks Free Press, kde mimo jiné psal týdenní sloupky s dětskými příběhy. V roce 1968 dostal za úkol udělat rozhovor s místním vydavatelem, kterému se zmínil o své vlastní knize na motivy jednoho z příběhů ze zmiňovaných sloupků. Kniha se jmenovala Kobercové (The carpet people) a nakonec vyšla v roce 1971.
V roce 1979 odešel z novin a stal se tiskovým mluvčím energetické společnosti Central Electricity Generating Board. Stále se věnoval psaní a v roce 1983 spatřila světlo světa první kniha ze série o Zeměploše - Barva kouzel (The Color of Magic). V roce 1987 byly vydány již 4 knihy série a Pratchett skončil s prací v elektrárně a stal se spisovatelem na plný úvazek.
V roce 2007 mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba a po celý zbytek života se Pratchett snažil proti této ráně osudu bojovat na všech frontách. Věnoval miliony dolarů na výzkum a léčení, snažil se o hlasitou osvětu a plánoval v závěrečném stadiu postoupit euthanázii. V roce 2010 sepsal výroční "Dimbleyho přednášku" (Dimbley lecture - každý rok je významná osoba veřejného života požádána o přednášku na aktuální téma) s názvem Shaking Hands With Death, kterou kvůli Pratchettově zdravotnímu stavu přednesl jeho přítel Tony Robinson. Své nemoci podlehl na jaře 2015 ve svém domě ve Wiltshire obklopen rodinou.
Pratchett zůstal autorsky aktivní až téměř do samého konce, poslední knihu a zároveň poslední příběh série Zeměplochy dopsal jen pár měsíců před smrtí. Jeho díla, zejména fantastická Zeměplocha, byla přeložena do mnoha jazyků a prodává se po celém světě. Od roku 1996 byl Pratchett nejlépe prodávaným autorem ve Velké Británii. Za svou práci získal četná ocenění a čestné doktoráty, například Řád britského impéria za službu literatuře v roce 1998 a Carnegieho medaili za dětskou knihu Úžasný Mauric a jeho vzdělání (Amazing Maurice and His Educated Rodents) v roce 2002. V roce 2009 ho královna Alžběta II jmenovala rytířem.

Jeho neznámější dílo je série knih z fantastiského světa Zeměplocha (Discworld). Příběhy patří do žánru fantasy, ale odehrávají se v prostředí svou podstatou kopírující svět kolem nás. Setkáme se s mágy z Neviditelné univerzity, čarodějkami z venkova či udatnými strážníky z velkoměstské Noční hlídky. Zavítáme do hlavního města Ankh-Morporku, kde své místo na slunci mají vedle spořádaných řemesel i cehy vrahů a zlodějů, stejně tak i do dalekých končin na dobrodružné výpravy třeba až k samému okraji světa, přes který moře přepadávají do hvězdné prázdnoty. Hrdiny příběhů jsou kromě lidí, trpaslíků, skřetů či trolů a víl například bohové nebo samotný Smrť, který provází duše na poslední cestě a bere své zaměstnání velmi vážně.
Pratchett v knihách často naráží na aspekty našeho světa a také paroduje klasická díla. Příběhy jsou napsány s nadsázkou a velmi líbivým humorem a jen velmi zřídka se v nich vyskytuje skutečné násilí, které je zde prezentováno jako čin hodný nejvyššího trestu.

Vše začalo v roce 1983 knihou Barva kouzel, další díla věnovaná hrdinovi Mrakoplašovi a mágům jsou například Lehké fantastično (The Light Fantastic), Magický prazdroj (Sourcery), Poslední kontinent (The Last Continent), Nevídaní akademikové (Unsees Acadmicals) nebo Zajímavé časy (Interesting Times). S čarodějkami se potom setkáme v knihách Čaroprávnost (Equal Rites), Soudné sestry (Wyrd Sisters), Čarodějky na cestách (Witches Abroad), Dámy a pánové (Lords and Ladies), Svobodnej národ (The Wee Free Men), Klobouk s oblohou (A Hat Full of Sky), Obléknu si půlnoc (I Shall Wear Midnight) nebo Zimoděj (Wintersmith).
Dějová linie věnovaná Smrti obsahuje knihy Mort (Mort), Sekáč (Reaper Man), Těžké melodično/i> (Soul Music), Otec prasátek (Hogfather) a Zloděj času (The Thief of Time). A konečně slavná Noční hlídka v Ankh-Morporku, její členové, velitel a mnozí nepřátelé jsou nám představeni v knihách Stráže! Stráže! (Guards! Guards!), Nohy z jílu (Feet of Clay), Hrr na ně! (Jingo), Pátý elefant (The Fifth Elephant), Noční hlídka (Night Watch), Buch! (Thud!) nebo Šňupec (Snuff), v městském prostředí se odehrávají Pohyblivé obrázky (Moving Pictures), Pravda (The Truth), Podivný regiment (Monstrous Regiment) nebo Zaslaná pošta (Going Postal). "Filozofií života" se zabývají díla Malí bohové (Small Goods) nebo Pyramidy (Pyramids).
Poslední 41. kniha ze série Zeměplochy, která zároveň uzavírá dějovou linii o Toničce Bolavé, se jmenuje The Shepherd's Crown a vyšla v roce 2015.
Pratchett ke své vybájené zemi také stvořil řadu doplňkových knih jako Průvodce po Zeměploše (The New Discworld Companion), Kuchařka stařenky Oggové (Nanny Ogg´s Cookbook), Zeměplošský almanach (The Discworld Almanak), Foklor Zeměplochy (The Folklore of Discworld), Věda na Zeměploše (The Sience of Discworld), Věda na Zeměploše II: Koule (The Science of Discworld II: The Globe), Věda na Zeměploše III: Darwinovy hodinky (The Science of Discworld III: Darwin´s Watch) a Věda na Zeměploše IV: Soudný den (The Science of Discworld IV: Judgement Day). A také jsou samozřejmě k dispozici mapy - Zeměplocha mapa (The Discworld Map), Ulice Ankh-Morporku (The Streets of Ankh-Morpork), Turistický průvodce po Lancre (A Tourist Giude to Lancre) nebo Smrťova říše (Death´s Domain).
Některé z příběhů vyšly také jako audioknihy, obrázkové knihy, komiksy a nebo byly zfilmovány.

Terry Pratchet se věnoval i jiným tématům, tyto knihy ale nejsou tolik známé. Za všechny jmenujme například trilogii o Nomech - Na cestu (Truckers), Na nepřítele (Diggers) a Na shledanou (Wings), příběhy Johnnyho Maxwella - Johnny, jen ty můžeš zachránit lidstvo (Only you can save mankind), Johnny a mrtví (Johnny and the Dead) a Johnny a bomba (Johnny and the Bomb).
Dále potom scifi Strata (Strata), Temná strana slunce (The Dark Side of the Sun), Dobrá znamení (Good Omens) nebo úvod do kočičí povahy Nefalšovaná kočka (The Unadulterated Cat).
Pratchettovo dílo bravurně překládal do češtiny Jan Kantůrek. Oba muži se několikrát setkali a stali se přáteli. Pratchett považoval české překlady svých knih za jedny z nejzdařilejších mezi ostatními jazykovými variacemi na celém světě.
Za svůj první honorář v hodnotě 14 liber za uveřejnění povídky The Hades Business si Pratechtt koupil svůj první psací stroj.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist