E-kniha: Pohádky z pokojíčku – Ladislava Horová; Patricie Koubská

P

O

H

Á

D

K

Y

Z

P

O

K

O

J Í

Č

K

U

L. Horová / P. Koubská

ISBN 978–80–271–2052–9

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

Ladislava Horová

ilustrace Patricie Koubská

Chtěli byste vědět, co se děje ve vašem pokojíčku, když usnete? U dvojčat Jůlinky a Matěje ožívají každou noc jejich hračky. Zatímco děti spí, prožívají panenka Nanynka a medvídek Chlupáček nečekané příhody plné dobrodružství i legrace. Ale ani přes den není v pokojíčku o zábavu nouze. Malí nezbedové Julča s Matějem totiž se svými lumpárnami rozhodně nezůstávají pozadu.

Ladislava Horová

ilustrace Patricie Koubská Ladislava Horová POHÁDKY Z POKOJÍČKU Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 7211. publikaci Ilustrace Patricie Koubská Odpovědná redaktorka Jana Novotná Sazba a zlom Antonín Plicka Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 104 Vydání 1., 2019 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. © Grada Publishing, a.s., 2019 Cover Illustration © Patricie Koubská ISBN 978-80-271-2792-4 (ePub) ISBN 978-80-271-2791-7 (pdf) ISBN 978-80-271-2052-9 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reproduko

vána ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

5

Obsah

Předmluva ............................................................ 7

Chlupáček a Nanynka ........................................... 9

Příprava na karneval ........................................... 14

Co na to řekli rodiče ........................................... 20

Velké prádlo ....................................................... 25

Na horách .......................................................... 30

U zubaře ............................................................ 34

Zlobivá návštěva ................................................. 39

Hodně vysoko .................................................... 44

Lež má krátké nohy ............................................ 48

Do pekla ne! ....................................................... 51

S chutí do toho a půl je hotovo .......................... 55

Společně do školky ............................................. 58

Poplach .............................................................. 63

Malá pacientka ................................................... 69

Tajná příprava .................................................... 74

Nová móda na oslavu ......................................... 80

Co bylo v krabici ................................................ 85

Poslouchat se musí ............................................. 90

Příprava na létání ............................................... 95

Odjíždíme, odlétáme ........................................ 100

7

Předmluva

Představte si domek se zahrádkou. Z okna to voní,

protože maminka chystá večeři. Z dílny se ozývá ťu

kání, jak tatínek zase něco vylepšuje. A na zahrádku

přibíhají pětiletá dvojčata Julča s Matějem. Dohadují

se, kdo půjde první na houpačku, která visí na velké

jabloni. Než se ale stihnou domluvit, cítí na vláskách

dešťové kapky. Dneska snad vůbec nepřestane pršet!

Děti se pomalu vrací domů, ale nevadí jim to. Už mají

velkou chuť na maminčiny dobroty.

Na postelích v dětském pokojíku na ně věrně čekají

jejich nejmilejší hračky – medvěd Chlupáček a panen

ka Nanynka. Děti je dostaly, když byly ještě miminka.

Obě hračky už se moc těší na večer – až se děti umyjí,

vlezou si pod peřinu a snad i brzy usnou.

Medvěd s panenkou ale stejně raději chvilku počkají.

Až když už bude všude konečně ticho, ozve se do tmy

bručivý hlásek...

9

Chlupáček a Nanynka

„Už spí?“ šeptá méďa Chlupáček směrem k protější

posteli.

„Ještě ne. Tiše, nebo nás uslyší,“ zavrtí hlavou panenka

Nanynka a tváří se jakoby nic.

Její holčičí kamarádka Julča dneska večer ne a ne

usnout. Není se co divit, když celý den pršelo. Hol

čička vystrčila z domu sotva špičku nosu. Dívala se

na pohádky, chvíli brnkala na klavír a také malovala, ale venku si zkrátka hrát nemohla. Proto se jí teď nechce spát, převaluje se z boku na bok a pofňukává. Panenku to vůbec netěší. Jestli toho Jůlinka nenechá, přijde maminka a hračky budou mít po zábavě. Méďův kamarád Matěj už dávno spí. Ten se má. Matěj s Jůlinkou jsou dvojčata, tak proč jsou tak rozdílní? Klučina spí hned, jak ulehne, zato tahle malá divoženka... Panenka zkouší holčičce šeptat svoji uspávanku na dobrou noc. Mockrát už takhle Julče pomohla usnout.

„Všechny hračky čekají,

až si děti dohrají.

Spinkej tiše, hlídají tě,

už usíná každé dítě.

Hračky šeptají,

spát tě nechají...“ Méďovi se uspávanka také líbí. Zívá na celý pokojíček. Podívá se na svého Matěje, ale ten žádnou uspávací říkanku nepotřebuje. Chlupáček má Matěje moc rád. Nikdy se totiž nestalo, že by Matěj medvěda pohodil jen tak mezi ostatní hračky. Každé ráno ho ukládá na polštář místo sebe. Méďovi se to moc líbí, protože bývá unavený. Že nevíte

11

z čeho? Jakmile Matýsek s Jůlinkou usnou, medvěd

s panenkou si začnou špitat nebo hrát s jinými hrač

kami. Jezdí s autíčkem, skládají domino nebo češou

ostatní panenky.

Nejen Chlupáček se má u Matěje dobře. Ani Nanynka

si nemá na co stěžovat. Její holčička ji s sebou bere na

všechny výlety a povídá si s ní. Dokonce i na pohádky

12

ji nechá koukat. Panenka má nejraději Večerníček,

ale tuší, že už ho mockrát neuvidí. Jak Jůlinka roste,

začíná se dívat na pohádky, kterým panenka přestává

rozumět. Někdy má Nanynka dokonce celou pohád

ku zavřené oči a nejraději by si zacpala i uši. Hlavně

když se v televizi začnou prohánět křičící příšery,

které se perou a vůbec nejsou hezké. Ach jo. Proč

Julča nemůže zůstat pořád malá?

Hlasité odfukování vytrhne panenku z přemýšlení.

„No konečně,“ dává Nanynka méďovi znamení.

„Určitě má zase plný nos, chudinka. Funí jako loko

motiva...“ mračí se méďa Chlupáček. Zároveň se ale

těší, až se bude moct projít po pokojíčku. Určitě se

na zemi najdou nějaké neuklizené hračky.

„No jasně!“ bručí Chlupáček spokojeně a pospíchá

k otevřené stavebnici.

„Ať tě to ani nenapadne!“ varuje ho Nanynka. Bojí se,

že by rachocení kostek obě děti probudilo.

Matěj byl přes den smutný, protože se mu nedařilo

spojit koleje u dřevěné vláčkodráhy. Zatímco je teď

medvěd sestavuje, panenka si zkouší Julčiny čepice.

13

„Já na to vůbec nevidím,“ stěžuje si panenka.

„Tak si rozsviť,“ poučuje ji medvěd. Panenka by se

už byla urazila, ale Chlupáček to myslí úplně vážně.

Podává jí malou baterku. Se světýlkem jsou jako dvě

světlušky. V zápalu hry málem zapomenou na čas.

„Dívej, venku začíná svítat,“ zašeptá medvěd polekaně.

„Honem na naše místa,“ zavelí panenka a peláší k Jul

če. Vtom zakopne o bačkoru. Chvíli letí volným pá

dem, ale i tak je v posteli včas. Maminka už už otevírá

dveře. Musí přece probudit ty své dva malé spáče.

„Dětičky, vstáváme!“ snaží se je vzbudit nejdříve jen

tak jemně, ale bez sundaných peřinek to nakonec

nejde.

Děti neochotně vylézají ze svých pelíšků. Jůlinka si

vůbec nemůže vzpomenout, jak se její čepice dostaly

na zem. A Matěj zase překvapeně kouká na sestave

nou vláčkodráhu. Že by se mu to nakonec včera ve

čer před spaním přeci jen podařilo a on na to jenom

zapomněl?

Už ale není čas na žádné dlouhé přemýšlení. Jde se

totiž do školky!

14

Příprava na karneval

„Dneska jste byly moc šikovné,“ chválí paní učitel

ka děti. Rozhlíží se po třídě a spokojeně se usmívá.

Hračky jsou na svých místech, dokonce i židličky jsou

zastrčené u stolečků.

„Pan školník nás určitě pochválí. Za odměnu si za

hrajeme na zahradníka,“ oznamuje paní učitelka. Chvilku čeká, než na ni děti upřou zvědavá očka. Tahle hra je zábava, protože jde o honičku. Děti se rychle chytají za ruce a dělají kolečko. „Můžu být zahradník? Já chci být zahradník,“ překřikují se děti, ale to už paní učitelka mrká na Davídka. Ten jediný totiž vůbec nekřičel. Chlapeček si důležitě nasazuje slaměný klobouček a sedá si na připravenou židli. Hra může začít.

„Proč kytička uvadá?

Proč je suchá zahrada?

Zahradníček hlavu sklání,

usnul místo zalévání.

Kdo ho pohladí,

ten se posadí...“ Davídek netrpělivě čeká, až mu některý z kamarádů nenápadně sundá zahradnický klobouk. Ostatní nahlas fandí. Při takové zábavě utíká den až moc rychle. „Julčo, Matýsku, je tady vaše maminka,“ slyší děti. Maminka na ně od dveří vesele mává. „Zkuste doma vybarvit obrázky, které mezi ostatní nepatří. Určitě to poznáte,“ loučí se s dětmi paní

+

16

učitelka a podává jim listy papíru. Julča s Matějem ji

mají rádi. Každý den si pro ně vymyslí nějaký hezký

úkol. Po prázdninách už totiž obě děti půjdou do

velké školy.

17

Po cestě ze školky se dvojčata předhánějí ve vyprávění.

Maminka přikyvuje.

„Umyjte si ruce, ať si můžete jít hrát. Já dojdu rychle

do obchodu pro mléko a pár dalších věcí. K večeři

budou palačinky,“ oznamuje maminka.

„Hurá, palačinky, jupí!“ skáčou děti radostí.

V pokojíku je zatím ticho. Chlupáček s Nanynkou leží

každý na svém polštáři. Děti by se vsadily, že je slyší

odfukovat, ale copak je to možné? Hračky určitě ne

oddychují, to se asi rozfoukal vítr za okny.

Zatímco se Matěj ještě převléká do tepláků, rychlejší

Julču napadne: „Co kdybychom si vyzkoušely ty naše

kostýmy?“ Příští týden mají ve školce karneval. Už se

nemůžou dočkat, až si vezmou převleky. Matěj půjde

za vodníka a Julča za vílu Amálku.

„Tak jo,“ souhlasí bráška. Převlečení jsou za pár minut.

„Jsem hezká?“ ptá se Jůlinka. Nakrucuje se v šatech

a zkouší Amálčin taneček.

„Docela jo, ale ještě by to něco chtělo,“ přemýšlí malý

vodník nahlas.

18

„Já už vím, víly mají červené tváře, rty a namalované

oči,“ vypočítává Julča zasněně při cestě do koupelny.

Za chvíli se vrací zpátky. Je to Julča, není to Julča?

„Jé,“ vykřikne Matěj užasle. Trochu se sice lekl, ale

nechce Jůlinku zklamat. Takhle víla určitě nevypadá,

ale co...

„Ty zůstaneš takhle?“ ptá se Jůlinka brášky.

„Kdepak, ještě to není hotové, ale kde seženu zele

nidlo?“ lamentuje klučina. Nemůže se přece nechat

zahanbit. Už to má! Odbíhá do tatínkovy dílny. Když

se delší dobu nevrací, začíná se o něho Julča bát.

„Pomoc, to pálí!“ volá Matěj a vybíhá na zahradu.

„Jéje,“ vykřikne Jůlinka polekaně při pohledu na ze

leného brášku. Měla sice v plánu utéct domů a zam

knout se, ale teď se za to stydí. Přece v tom Matěje

nenechá.

„Čím ses to natřel?“ ptá se brášky vodníka. Opatrně

ho obchází. Nerada by také skončila celá zelená.

„Já nevím. Nějakou barvou, ale nejde to dolů,“ po

fňukává Matýsek.

19

„Proč bys to dával dolů? Teď jsi pěkně barevný, tak si konečně můžeme jít hrát. Vypadáš jako opravdový vodník!“ utěšuje ho Julča. Jdou tedy domů. V pokojíčku si pouštějí oblíbené písničky, skáčou u toho skoro až do stropu a prozpěvují si:

„Komu by se nelíbili

vodníci a malé víly,

tancujeme, zpíváme,

vyrušit se nedáme!

Dívejte se, pane, paní,

jak jsme hezky zmalovaní,

od hlavy až po paty,

karneval je za vraty!“ Není divu, že tím rachotem probudili méďu i panenku. Hračky nevědí, co si o tom dovádění mají myslet. Jsou už vzhůru, nebo je to jenom zlý sen, ze kterého se brzy probudí? Nenápadně si prohlížejí zmalovanou Julču a ještě zmalovanějšího Matěje. „To jsem zvědavá, co na tohle řeknou jejich rodiče,“ volá Nanynka na Chlupáčka. Vůbec nemá strach, že by ji děti v tom rámusu zaslechly.