načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pohádky z parkoviště – Zuzana Pospíšilová; Michal Sušina

Pohádky z parkoviště

Elektronická kniha: Pohádky z parkoviště
Autor: Zuzana Pospíšilová; Michal Sušina

Moderní pohádkové příběhy aut a vozidel nejrůznějšího stáří i vzhledu určené čtenářům do 10 let. Odpradávna si spolu lidé při setkáních povídají a klábosí, ale málokdo ví, co se děje pod kapotou automobilů. Průvodcem pohádkovými příběhy je ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  220
+
-
7,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 78.6%hodnoceni - 78.6%hodnoceni - 78.6%hodnoceni - 78.6%hodnoceni - 78.6% 88%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 108
Rozměr: 25 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: ilustroval Michal Sušina
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-4459-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Moderní pohádkové příběhy aut a vozidel nejrůznějšího stáří i vzhledu určené čtenářům do 10 let. Odpradávna si spolu lidé při setkáních povídají a klábosí, ale málokdo ví, co se děje pod kapotou automobilů. Průvodcem pohádkovými příběhy je Staroušek automobil - velmi staré, ale přátelské auto, které si v autobazaru zakoupil starý zapomnětlivý dědeček a hned vzápětí jej zapomněl na parkovišti na náměstí. O tom, co všechno se Staroušek automobil dozví od jiných zaparkovaných aut nebo co se mu zdálo v noci, se dočtete v této knížce z edice Pohádkové čtení.

Popis nakladatele

Parkoviště plná aut se zdají být jen tichými řadami barevných plechových strojů. Nenechte se ale mýlit. Pod kapotou to žije. Každý motorista by mohl vyprávět jedinečný příběh svého věrně sloužícího vozu a stejně tak každé auto má v zásobě kupu historek o svém řidiči. Jako lidé odpradávna při setkání mluví, klábosí a tlachají, také auta na parkovišti toho napovídají... hotové pohádky. Zrovna jako v této knížce, ve které vás staroušek automobil provede světem, který voní benzinem a naftou.

Zařazeno v kategoriích
Zuzana Pospíšilová; Michal Sušina - další tituly autora:
Pohádky pod polštář Pohádky pod polštář
Uf, oni přistáli Uf, oni přistáli
Sportovní pohádky Sportovní pohádky
Knihovnické pohádky Knihovnické pohádky
POKLAD -- osobní kniha pro děti s vlastními jmény POKLAD
 (e-book)
Kočičí pohádky Kočičí pohádky
Příhody veselých prvňáčků - První čtení s úkoly Příhody veselých prvňáčků
Trpaslíci z pařezového domečku Trpaslíci z pařezového domečku
Muzikálové pohádky -- Hudební zpracování pohádkových příběhů Muzikálové pohádky
 (e-book)
Trpaslíci z pařezového domečku Trpaslíci z pařezového domečku
 
K elektronické knize "Pohádky z parkoviště" doporučujeme také:
 (e-book)
Chechtavé pohádky Chechtavé pohádky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

POHÁDKY Z PARKOVIŠTĚ

Zuzana Pospíšilová / Michal Sušina

Pohádky Pohádky

z parkovišt ěz parkoviště

Z

u

za

na

P

o

s

p

í

š

il

o

v

á

I

l

u

st

rov

a

l

M

i

c

h

a

l

S

u

š

i

n

a

Parkoviště plná aut Parkoviště plná aut se zdají být jen tichými řadami

barevných plechových strojů. Nenechte se ale mýlit.

Pod kapotou to žije. Každý motorista by mohl vy

právět jedinečný příběh svého věrně sloužícího vozu

a stejně tak každé auto má v zásobě kupu historek

o svém řidiči. Jako lidé odpradávna při setkání mlu

ví, klábosí a tlachají, také auta na parkovišti toho

napovídají... hotové pohádky. Zrovna jako v této

knížce, ve které vás staroušek automobil provede

světem, který voní benzinem a naftou.

Pro děti od 5 let.



Pohádky

z parkoviště

Z

u

za

na

P

o

s

p

í

š

il

o

v

á

I

l

u

st

rov

a

l

M

i

c

h

a

l

S

u

š

i

n

a


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reproduko

vána ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Mgr. Zuzana Pospíšilová POHÁDKY Z PARKOVIŠTĚ TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5276. publikaci Ilustrace Michal Sušina Odpovědná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Antonín Plicka Návrh obálky Michal Sušina Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 112 Vydání 1., 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. © Grada Publishing, a. s., 2013 Cover Illustration © Michal Sušina ISBN 978-80-247-4459-9 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8696-4 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-8697-1 (ve formátu EPUB)

5

Předmluva

Taky vás někdy napadlo, jestli si auta, motorky a jiné

dopravní prostředky na parkovišti povídají? A jestli

ano, tak o čem? Prostřednictvím této knížky budete

mít možnost alespoň na chvíli nahlédnout do auto­

mobilového světa. Provázet vás bude jeden starý

automobil, kterého roztržitý dědeček zapomněl na

parkovišti. Staroušek automobil se při svém čekání

rozhodně nenudí. Seznámí se s motorkou, závodním

autem, popelářským vozem, sanitkou, maringotkou,

autobusem... Každý z nich mu vypráví svůj příběh

a mnohdy jsou to příhody naprosto neuvěřitelné.

Pokud jste zvědaví, ani chvíli neváhejte a začtěte se

do Pohádek z parkoviště. Možná že se pak na auta

budete dívat úplně jinak.

7

O zapomnětlivém 

dědečkovi

„Dědečku, dnes budu péct buchty,“ oznámila vesele

babička.

„A s čím budou?“ chtěl vědět dědeček.

„Jaké máš nejradši?“ vyzvídala babička. Chtěla dě­

dečkovi udělat radost. Zítra bude slavit jmeniny, jako

všichni Antonínové.

Dědeček chvíli přemýšlel a pak řekl: „S tvarohem, ba­

bičko. Udělej je s tvarohem!“

Babička se usmála a šla se podívat do lednice. Úsměv

se jí ale z tváře rázem vytratil. Měla povidla, měla mar­

meládu, měla dokonce i mák, ale tvarohu ani kousí­

ček. „Dědečku, buď tak hodný a zajdi do obchodu

pro dva tvarohy,“ požádala ho babička, „už jsem dala

kynout těsto a je potřeba ho hlídat, aby neuteklo.“

8

„Tak to já tam rád zajdu, babičko. Nechtěl bych ty

buchty honit po celém městě,“ žertoval dědeček.

„Ale hlavně se někde nezapomeň, dědečku!“ připo­

menula mu babička a na lísteček mu napsala, že má

koupit 2 TVAROHY.

Dědeček se oblékl do vycházkových kalhot, lísteček

vložil do kapsy a vydal se na cestu do obchodu. Když

šel ulicí, prohlížel si výkladní skříně a snažil se zapa­

matovat si cestu. Dědeček byl totiž už pár let nemocný

a vinou své nemoci hodně zapomínal. Před výlohou

s hračkami se zastavil a začal vzpomínat na své dět­

ství. Dojetím mu oči maličko zvlhly, a tak si je otřel do

kapesníku. Nevšiml si, že mu přitom vypadl lísteček.

9

Potichu se snesl k zemi a kolemjdoucí lidé na něj bez

ostychu šlapali.

Dědeček se konečně odpoutal od výlohy s hračkami

a najednou se zarazil. Nevěděl, kam má jít a co má

udělat. „No co, půjdu dál, třeba mi to cestou samo

přijde na mysl,“ rozhodl se dědeček. Pomalu kráčel

ulicí a najednou mu do oka padl nápis AUTOBAZAR.

Dědeček se zastavil a podrbal se v šedivých vlasech.

„Už to mám! Chtěl jsem koupit auto!“ Asi ho poplet­

la autíčka, na která se díval přes sklo výkladní skříně

hračkářství. Dědeček tedy bez váhání vstoupil dovnitř.

Velká a drahá auta míjel bez povšimnutí, ale zastavil

se u malého a hodně starého automobilu. „V takovém

jezdíval můj tatínek,“ zavzpomínal si na své mládí.

Než se dědeček nadál, už byl u něj prodavač a medo­

vým hlasem se zeptal: „Budete si přát?“

10

„Já nevím,“ řekl po pravdě dědeček.

„To je opravdu dobrá volba, nejlepší vůz minulého

století. A velmi zachovalý. Pár kilometrů s ním ještě

určitě ujedete,“ ševelil prodavač a tancoval kolem

dědečka jako tanečnice na parketu.

Netrvalo dlouho a dědeček z autobazaru odjížděl vlast­

ním autem. Zpočátku si trochu pletl brzdu s plynem,

ale nakonec se s tím přece jen srovnal.

Když prodavač říkal, že se s autem dá ujet pár kilome­

trů, tak opravdu přeháněl. Dědeček ujel sotva pár me­

trů a z auta se začalo kouřit. Odbočil tedy na nejbližší

parkoviště. Bylo to zrovna parkoviště u obchodního

domu. Když dědeček uviděl obchod s potravinami,

najednou si vzpomněl, že měl babičce koupit tvaroh

na buchty. Nechal auto autem a zašel do obchodu.

S tvarohem v ruce a spokojeným výrazem ve tváři si to

11

namířil z obchodu rovnou za

babičkou. Na své auto, které

si cestou koupil, už dočista

zapomněl.

Babička dědečka pochválila, že

tak dobře nakoupil, a upekla mu slibované tvarohové

buchty, které voněly na míle daleko.

Staré auto mělo zatím na parkovišti dlouhou chvíli, a tak

se dávalo do řeči s každým, kdo v jeho blízkosti zaparkoval.

Jako první se přihnal sanitní vůz. Řidič vyskočil a běžel si

koupit svačinu.

„Jak se máte?“ zeptalo se staré auto.

„Uspěchaně,“ odpověděla sanitka, „celé dny jenom někam

chvátám a povyražení žádné!“

12

„Tak tu se mnou zůstaňte, ať si můžeme povídat. Já jsem

tady úplně sám. Nikdo mě nechce!“ stěžovalo si staré auto.

„To nejde! Musím zachraňovat nemocné lidi a převážet je

do nemocnice. Musím svého pana doktora poslouchat.“

„Kéž bych mohl být sanitkou,“ posteskl si staroušek auto­

mobil. „A nemohla byste mi aspoň chvíli něco vyprávět?“

Sanitka se zamyslela: „Já jezdím spořádaně, ale znám jed­

nu šprýmařku...“ začala sanitka vyprávět.

13

O trucovité sanitce

V nemocnicích panuje většinou velký shon a spěch

a na parkovišti sanitních vozů se sanitky střídají jed­

na za druhou. Sanitka s modrým pruhem na boku už

toho měla dost. Rozhodla se, že bude trucovat. I když

byla ve službě, tvrdě usnula. Pan doktor se ji snažil

vzbudit. Přestože opakovaně otáčel klíčkem v zapalo­

vání, sanitku nenastartoval.

Doktoři jsou učení pánové a se vším si vědí rady. Pan

doktor zavolal mechanikovi, který ihned přispěchal

na pomoc. Pomocí svého nářadí sanitku vzbudil a ona

otráveně nastartovala. Pan doktor mechanikovi po­

děkoval a vydal se na cestu k pacientovi. Aby dohnal

zpoždění, řítil se po silnici velikou rychlostí. Sanitka

se snažila přibrzďovat, ale nebylo jí to moc platné.

Usilovně přemýšlela, jak má dát najevo, že se jí nikam

jezdit nechce.

14

Napadlo ji, že by mohla pana doktora trochu provět­

rat. Za jízdy spustila obě okénka. Pan doktor se pole­

kal. Náhlý příval vzduchu mu nejprve sundal čepici.

Pak se ale otevřela brašna a průvan z ní vyháněl ob­

vazy, injekce, náplasti, krabičky s léky a jiné lékařské

pomůcky, které otevřenými okénky mizely pod koly

dalších aut nebo v keřích u silnice. Pan doktor se sna­

žil zavřít okénko alespoň na své straně. Točil kličkou

ze všech sil, ale jeho snaha vyšla naprázdno. Málem

se přitom naboural, a tak raději zastavil na krajnici.

Když se mu po pár minutách přece jen podařilo obě

okénka spravit, vydal se opět na cestu. Vysílačkou už

mu z centrály několikrát připomínali, kam má jet.

Sanitka sebou při rozjezdu škubala, nikam se jí ne­

chtělo, ale pan doktor byl neoblomný. Když dojeli za

pacientem, pan doktor vystoupil z auta a na prsou si

schraňoval těch pár potřebných věcí, které mu v kuf­

říku zbyly.

„Dobrý den, pane doktore. Honem se na něj pojďte

podívat. On mi tady doslova umírá před očima!“ bě­

dovala paní, která vyšla před dům.

„Už běžím,“ odpověděl doktor a skutečně se rozběhl.

„Tak co vás trápí?“ zeptal se muže ležícího na pohovce.

„To máte tak. Tu mě píchá, tady mě to svědí a tam to

bolí,“ odpověděl muž a ukázal snad na všechny části

těla. Pan doktor muže důkladně prohlédl, ale nic zá­

važného nenašel.

„Vyspěte se, já vám dám nějaké vitaminy a ráno bu­

dete zase jako rybička.“

+

16

„A to mně ho tu necháte umřít? Tak to ne, pane dok­

tore. Koukejte ho vzít do tej vaší nemocnice, či jak to

nazýváte, ať umírá tam!“ vložila se do toho manžel­

ka nemocného pána. Tomu se po jejích slovech ještě

víc přitížilo, a tak panu doktorovi nezbylo nic jiného

než pokrčit rameny a hlasitě vzdychnout. Pro slovní

povodeň, která se ženě vyvalila z úst, se sám nedostal

k jedinému slovu.

Nejprve odešel k sanitce, aby přinesl vozítka na koleč­

kách, ale zadní dveře ne a ne se otevřít. Zámek v nich

zaklapnul a nepomohlo lomcování, přemlouvání ani

neslušné nadávání. Doktoři si ale vědí rady ve všech

situacích. Pan doktor vyskočil na své sedadlo a hbitým

pohybem přelezl do zadní části sanitky. Lomcování se

zámkem uvnitř vozu bylo účinnější. Trucovitá sanitka

už to nervově nevydržela a dveře otevřela.

Když se doktor s nosítky vrátil do domu, byl zpocený

a udýchaný. Muž vstal z pohovky a ochotně se uve­

17

lebil na nosítkách. Pan doktor s ním zajel do sanitky,

zavřel dveře a uháněl k nemocnici. Už by si taky rád

uvařil kávu.

Zdálo se, že cesta zpátky bude bez komplikací, ale

zdání obvykle klame. Během cesty se zadní dveře samy

otevřely. Pán, kterého houpavá jízda v sanitce a hlavně

božské ticho ukolébaly ke spánku, na nosítkách vyjel

ven. Ještě štěstí, že byla cesta prázdná, jinak by to asi

dopadlo špatně.

Pozorný pan doktor si ve zpětném zrcátku hned všiml,

co se stalo. Zacouval a nemocného pána opět naložil.

18

Když projížděli tunelem, stala se ta úplně nejhorší

věc. Sanitka na truc zavřela oči. Pan doktor hleděl do

tmy, ale nic neviděl, a tak se stalo, že narazil do stěny

tunelu.

Bylo štěstí, že kolem zrovna projížděla jiná sanitka.

Pana doktora i pochroumaného pacienta odvezla do

nemocnice.

„A co bylo s tou sanitkou?“ vyzvídal automobil.

„Co by? Musela do šrotu, protože prý byla ve špatném tech­

nickém stavu,“ odpověděla sanitka a pomalu se připravo­

vala, že z parkoviště vyrazí. Její pan doktor totiž právě

vyšel z obchodu se dvěma škvarkovými plackami. Těšila se,

protože věděla, že nějaký ten drobeček jí pan doktor určitě

nechá.

„Tak se mějte hezky. A nezlobte, ať nemusíte do šrotu!“

laškoval se sanitkou starý automobil.

„Nebojte!“ ujišťovala ho sanitka. „Tak ahoj!“

Když sanitka odjela, připadal si staroušek automobil nějak

těžší. Tížila ho totiž samota. Na chvilku si zdříml, protože

prospání chmury zahání.

Když se probudil, stálo vedle něj krásné žluté auto. Bylo

nablýskané, mělo široká kola a nízkou střechu. Vypadalo

skoro jako formule.

19

„Kde se tady vzala formule?“snažil se starý automobil navá­

zat hovor. Žluté auto mu neodpovědělo, tak to zkusil znovu

a hlasitěji: „Co tady dělá takové krásné auto?“ zeptal se

a dával si přitom záležet, aby to vyznělo obdivně.

„S takovou rachotinou se bavit nebudu,“ odseklo znuděně

auto a vytočilo kola na druhou stranu.

Starý automobil byl sice oprýskaný, odřený a trochu špina­

vý, ale choval se ke všem přátelsky. Chování nafoukaného

auťáku ho rozzlobilo, a tak raději mlčel. Pak si ale všiml

malé plyšové opičky, která seděla připoutaná na zadním

sedadle hned vedle dětské autosedačky. Opička na něj dělala

přes sklo opičky a přitom se usmívala. Po chvíli ji napadlo

stáhnout okénko, a i když se to žlutému auťáku nelíbilo,

dala se s dědouškem do řeči.

„Jeden můj praprastrýček si kdysi taky koupil auto!“

„Opravdu?“ divil se starý automobil a vlídně se přitom

usmál. To opičáka podnítilo k vyprávění.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.