načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Pohádky z kočičího pelíšku - Magdalena Jelínková Nováková

Pohádky z kočičího pelíšku
-15%
sleva

Kniha: Pohádky z kočičího pelíšku
Autor:

Roztomilý i poučný příběh od české autorky Malý Mňourek je už od chvíle, kdy otevřel v kočičím pelíšku svá zvědavá očka, tím nejpopletenějším popletou na světě. Když se to ... (celý popis)
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  149 Kč 126
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
4,2
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2015-05-06
Počet stran: 96
Rozměr: 145 x 210 mm
Úprava: 90 stran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2015-20
ISBN: 9788026407249
EAN: 9788026407249
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Roztomilý i poučný příběh od české autorky Malý Mňourek je už od chvíle, kdy otevřel v kočičím pelíšku svá zvědavá očka, tím nejpopletenějším popletou na světě. Když se to snaží napravit a ulovit myšku, stejně jako ostatní koťátka, ztratí se v lese. A s ním i malý myšák. A protože jsme v pohádce, kde je možné i nemožné, z rivalů se stanou nerozluční přátelé. Společně pak Mňourek s Plyšíkem hledají cestu zpět domů, ke svým maminkám. Zažijí různá dobrodružství, poznají spoustu přátel, překonají mnohá úskalí. Podaří se jim nalézt vytoužený kočičí pelíšek a myší díru? Jsme přece v pohádce... Pohádky z kočičího pelíšku jsou veselým a milým příběhem o přátelství , u jehož čtení se děti nejen pobaví a zasmějí, ale i seznámí se spoustou zvířátek a rostlin. Kocourek a myšák se snaží dětem svým příkladem ukázat, že veselá nálada, smích, přátelství, odpouštění chyb, umění poprosit o pomoc a vzájemné pomáhání si, jsou tou správnou cestou ke každému cíli.

Kniha je zařazena v kategoriích
Magdalena Jelínková Nováková - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Pohádky z kočičího pelíšku" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

20

KUDY SE VYDÁME?

Byl krásný den plný slunce. R ůzně barevné

kvítky, zelená tráva i listy keřů a stromů se

lehce pohupovaly v letním vánku. Ptáci

vesele prozpěvovali. Motýlci létali sem

a tam, z květu na květ, to jak hráli nahoněnou. Všude kolem bzučely včelky, sbírající nektar z lákavě vonících květů. A květinky

se usmívaly, byly šťastné,

že je hraví motýlci a pilné

včeličky svými návštěvami opylují. Přesto, uprostřed té krásy a radostí letního dne, byl někdo, kdo se trochu trápil... A víte, děti, kdo? Ano, tušíte správně, byli to Mňourek sPlyšíkem. Seděli teď v trávě a dumali, kterým

směrem se vydají hledat ztracený domov.

„Plyšíku, to je jasné, musíme zpátky přes

les.“ „Bál jsem se, že to řekneš, Mňourku!“


21

Malý myšá ček pohlédl na přítele a smutně

dodal: „Když jsi mě honil, zaběhli jsme se

do lesa a pak z něj utekli ven. Tady to vůbec

neznáme. A to znamená, že statek s tvým

kočičím pelíškem a louka s mojí myší dírou,

leží přímo za tím hlubokým a strašidelným lesem...“ „Plyšíku, nejsme přeci žádní strašpytlíci, jsme dva velcí kluci, kteří se ničeho nebojí!“ zvedl se Mňourek a rázně se vydal po cestě rovnou k lesu. Plyšík ho následoval. Poskakoval kolem kocourka a statečně zpíval do kroku:

„Strašidla, teď bojte se, my půjdeme po

lese! Já jsem Plyšík statečný, strašit mě je

zbytečný! Mňourek, ten je silný moc, natluče

vám ten váš nos!“

Mňourek se zastavil a povídá: „Plyšíku,

podívej, srnčí rodinka. Zeptáme se na cestu.“

Myšáček pohlédl směrem, kterýmkocourek ukazoval a uviděl spokojeně sepasoucího srnce, srnu a jejich mládě. Plyšíkovi se v té chvíli zastesklo po mamince. Hned si ale uvědomil, že žádné smutnění není


22

na míst ě. Už je přeci velký kluk, který se

ničeho nebojí. A do večera jistě bude zpátky

u své maminky, v myší díře. I Mňourek při

pohledu na srnčí rodinu posmutněl. Hned si

ale také uvědomil, že žádné smutky nejsou

na místě, už je přeci velký kluk, který se

ničeho nebojí. A do večera jistě bude zpátky

u své maminky, v kočičím pelíšku. Mňourek

s Plyšíkem se pomalu vydali k pasoucímu

se mláděti, které k nim bylo nejblíže. „Ahoj

koloušku, jak se ti daří?“ zeptal se přátelsky

kocourek. „Co, co, cože?“ vyhrkl ze sebe

prcek. „Komu říkáš koloušku, popleto jeden

popletený?!“ Mňourek se usmál: „Jak víš,

že mi doma na statku říkají všichni Popleto

popletený? Jen maminka mi říká Mňourku.

Taky říkává, že když potřebujeme poradit,

nemáme se ostýchat, ale zeptat se. Proto

se tě ptám, koloušku, zda nevíš, kudy

vede cesta na statek, kde je kočičí pelíšek?

Kočičí pelíšek, ve kterém bydlí paníMňau

máma, které se dříve říkalo Mňaudáma.“

„Cože? Vůbec vám nerozumím.“ vyhrkl ze


23

sebe op ět prcek. „Nadáváš mi a chceš po

mě radu? S tebou já se nebavím!“Mňou

rek byl z toho úplně zmatený. Byl přeci ke

kolouškovi tolik zdvořilý! Přesně tak, jak ho

to učila jeho maminka. Nechápal, copro

vedl špatného. A co vy, děti, víte, co malý

Mňourek popletl tentokrát? Věřím, že

ano. A pokud nevíte, nevadí, žádný učený

z nebe nespadl! Čtěte dál a dozvíte se to

stejně jako Mňourek. „Péťo jedenPéťova

tej, co to slyším?!“ vložila se do rozhovoru

maminka srna. „Copak jsem tě neučila, že

urážet se a nemluvit s někým není hezké?!

Honem to naprav!“ „Promiň, Mňourku!

Já se jmenuji Péťa,“ zamumlal mrňous, že

ho sotva bylo slyšet. A hned hlasitě dodal:

„A nejsem žádný kozoušek ani kopoušek,

nebo něco podobného!“ Maminka srna

se rozesmála: „No, no, no, Péťo. Snad se

tolik nestalo! Mňourek je ještě tuze malý,

stejně jako ty, a tak není divu, že si občas

něco poplete. Myslel, že jsi koloušek. To

je mládě tatínka jelena a maminky laně. Ti


24

jsou nám hodn ě podobní. Brzy tě s nimi,

Péťo, seznámím a uvidíš. Teď bychom se

ale měli seznámit s Mňourkem a jehokamarádem myšákem. Já jsem maminka Srna,

támhle se pase tatínek Srnec a Péťa je naše

srnče.“ Nyní Mňourek pochopil, jak to zase

vy mňoukl. „Odpusť, Péťo, jsem vážně

popleta popletený!“ A podal srnčeti tlapku.

Když Péťa viděl, že to kocourka skutečně

mrzí, usmál se a potřásl si s ním spárkem.

Tak se, děti, říká srnčímu kopýtku.Usmíření těch dvou rozveselilo malého myšáka,

který začal opět potřeštěně pobíhat aposkakovat kolem všech a volat: „A já jsemPlyšík! Plyšík proto, že mám krásně plyšový

kožíšek, sáhněte si. Anebo raději ne, jste moc velcí, mohli byste mě rozmáčknout.“ „Zaslechla jsem, že hledáte cestu na statek s kočičím pelíškem vznešené paníMňaumámy.“ „Ano, ano!“ vyhrkl Mňourek. „Paní Srno, vy znáte mojí maminku?Prosím, povězte nám honem, kudy vede cesta k našemu domovu! Zaběhli jsme se, když


25

jsem cht ěl ulovit Plyšíka. Nakonec jsme se

spřátelili a hledáme společně cestu zpět,“

drmolil malý kocourek přešťastný z toho,

že mluví s někým, kdo zná jeho maminku.

„Pomalu, malý Mňaupane,“ usmála se

srna. „Ano, znám Mňaumámu. Je to velice

moudrá a hodná paní Kočka. Jistě si o tebe

dělá velké starosti. Moc ráda jí prokážu

službu a poradím vám. Musíte přes les.

Půjdete stále po této cestě, ta vás zavede

až na louku u statku, kde bydlí Mňaumáma. Jen jedno si pamatujte! Až dojdete

na rozcestí uprostřed lesa, dejte se doleva.

A potom už jen po cestě rovnou za nosem.

Do večera budete doma u svých maminek.“

„Děkujeme, paní Srno!“ poděkovali svorně Mňourek s Plyšíkem, rozloučili se a zvesela se vydali na cestu. „A vyřiďte Mňaumámě vřelý pozdrav od celé mé rodiny!“ volala za nimi paní Srna právě ve chvíli, kdy ztracenci vcházeli do lesa. Poté se otočila ke svému srnčeti: „Péťo, doufám, že si z těch dvou nezbedů vezmeš ponaučení a nebudeš se


26

ode m ě vzdalovat. Strachy bych se utrápila,

kdyby ses mi někam zatoulal!“ A něžněpři

tiskla svůj čumák na čelo malého synka.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist