načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pohádky bratří Grimmů – Fairy Tales by The Brothers Grimm – Anglictina. com

Fungujeme! Vážení zákazníci, e-shop je plně v provozu. Od 18. 5. 2020 jsou navíc všechny naše prodejny a výdejny otevřeny. Bližší informace naleznete zde
Pohádky bratří Grimmů - Fairy Tales by The Brothers Grimm

Elektronická kniha: Pohádky bratří Grimmů
Autor: Anglictina. com
Podnázev: Fairy Tales by The Brothers Grimm

Kniha obsahuje patnáct klasických pohádkových příběhů ze sbírek bratří Grimmů, převyprávěných jazykem přístupným pro mírně pokročilé studenty angličtiny. Každou pohádku ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Jazyk: anglicky
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  159
+
-
5,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 86.6%hodnoceni - 86.6%hodnoceni - 86.6%hodnoceni - 86.6%hodnoceni - 86.6% 100%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 184
Rozměr: 21 cm + 1 CD (MP3)
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Jitka Drahokoupilová
Skupina třídění: Angličtina
Německá próza
Jazyk: anglicky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-266-0843-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Kniha obsahuje patnáct klasických pohádkových příběhů ze sbírek bratří Grimmů, převyprávěných jazykem přístupným pro mírně pokročilé studenty angličtiny. Každou pohádku uzavírá stručný jazykový komentář a krátké cvičení, soubor doplňuje přehled anglické gramatiky a MP3 nahrávka anglického textu v podání rodilé mluvčí. Soubor převyprávěných klasických pohádek bratří Grimmů v zrcadlové anglicko-české podobě. Komplet s CD ve formátu MP3. Určeno pro mírně pokročilé angličtináře.

Popis nakladatele

Učte se angličtimu čtením pohádek!.

Bratři Jacob (1785 – 1863) a Wilhelm (1786 – 1859) Grimmové byli němečtí lingvisté, literární badatelé a sběratelé lidových vyprávění a pohádek. Těch shromáždili na dvě stě, a přestože se mnohdy jedná o příběhy kruté a morbidní, vyrostly na nich děti v mnoha zemích světa včetně českých čtenářů. Kdo by neznal Popelku, Jeníčka a Mařenku, Sněhurku, Šípkovou Růženku nebo Červenou karkulku. Hodně příběhů si bratři Grimmové nechali vyprávět od své známé, paní Hassenpflugové, která měla francouzské kořeny a využívala jako zdroj francouzského pohádkáře Charlese Perraulta (1628 – 1703). Mnohé pohádky se dočkaly i filmových zpracování, ať už ve studiu Walta Disneyho či jinde.

Vy máte před sebou anglické verze pohádek bratří Grimmů, jak je v 19. století přeložili britští spisovatelé Lucy Craneová, Edgar Taylor a Marian Edwardesová. Můžete si jejich čtením procvičit porozumění anglickému textu. K tomu vám pomůže zrcadlový český překlad. V knize kromě známých i méně známých pohádek naleznete přehled základní anglické gramatiky a komentáře k vybraným jazykovým jevům.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Anglictina. com - další tituly autora:
 (Kniha + CD audio, MP3 )
Anglická výslovnost + audio CD -- Pronunciation Anglická výslovnost + audio CD
 (e-book)
Jeníček a Mařenka a další známé pohádky - Hansel and Grethel… Jeníček a Mařenka a další známé pohádky
 (e-book)
Velký Gatsby Velký Gatsby
Princezna Diana -- Princess Diana Princezna Diana
 (e-book)
1000 anglických slovíček 1000 anglických slovíček
 (e-book)
Princezna Diana Princezna Diana
 
K elektronické knize "Pohádky bratří Grimmů - Fairy Tales by The Brothers Grimm" doporučujeme také:
 (e-book)
Jeníček a Mařenka a další známé pohádky - Hansel and Grethel… Jeníček a Mařenka a další známé pohádky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Anglictina.com

Pohádky bratří Grimmů

Fairy Tales by The Brothers Grimm

Edika

Brno

2015


Pohádky bratří Grimmů

Fairy Tales by The Brothers Grimm

Anglictina.com

Překlad: Jitka Drahokoupilová

Ilustrace a sazba: Cyril Kozák

Jazykové komentáře a cvičení: Lucie Poslušná

Nahrávka: Sarah Brooks

Obálka: Martin Sodomka

Odpovědný redaktor: Ondřej Jirásek

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN 978-80-266-0843-1

Vydalo nakladatelství Edika v Brně roku 2015 ve společnosti Albatros Media a. s. se

sídlem Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 23 236.

© Albatros Media a.s./Angličtina.com s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

publikace nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě

či jakýmkoli způsobem bez písemného souhlasu vydavatele.

1. vydání


Předmluva /3

Předmluva

Bratři Jacob (1785 – 1863) a Wilhelm (1786 – 1859) Grimmové byli němečtí lingvisté, literární badatelé a sběratelé lidových vyprávění a pohádek. Těch shromáždili na dvě stě, a přestože se mnohdy jedná o příběhy kruté a morbidní, vyrostly na nich děti v mnoha zemích světa včetně českých čtenářů. Kdo by neznal Popelku, Jeníčka a Mařenku, Sněhurku, Šípkovou Růženku nebo Červenou karkulku. Hodně příběhů si bratři Grimmové nechali vyprávět od své známé, paní Hassenpflugové, která měla francouzské kořeny a využívala jako zdroj francouzského pohádkáře Charlese Perraulta (1628 – 1703). Mnohé pohádky se dočkaly i filmových zpracování, ať už ve studiu Walta Disneyho či jinde.

Vy máte před sebou anglické verze pohádek bratří Grimmů, jak je v 19. století přeložili britští spisovatelé Lucy Craneová, Edgar Taylor a Marian Edwardesová. Můžete si jejich čtením procvičit porozumění anglickému textu. K tomu vám pomůže zrcadlový český překlad. V knize kromě známých i méně známých pohádek naleznete přehled základní anglické gramatiky a komentáře k vybraným jazykovým jevům.

Přejeme hezké čtení,

Angličtina.com

/4 Fairy Tales

Hans in Luck

Some men are born to good luck: all they do or try to do comes

right – all that falls to them is so much gain – all their geese are

swans – all their cards are trumps – toss them which way you will,

they will always, like poor puss, alight upon their legs, and only

move on so much the faster. The world may very likely not always

think of them as they think of themselves, but what care they for the

world? What can it know about the matter?

One of these lucky beings was neighbour Hans. Seven long

years he had worked hard for his master. At last he said, ‘Master, my

time is up; I must go home and see my poor mother once more: so

pray pay me my wages and let me go.’ And the master said, ‘You

have been a faithful and good servant, Hans, so your pay shall be

handsome.’ Then he gave him a lump of silver as big as his head.

Hans took out his pocket-handkerchief, put the piece of silver

into it, threw it over his shoulder, and jogged off on his road homewards. As he went lazily on, dragging one foot after another, a man came in sight, trotting gaily along on a capital horse. ‘Ah!’ said Hans aloud, ‘what a fine thing it is to ride on horseback! There he sits as easy and happy as if he was at home, in the chair by his fireside; he trips against no stones, saves shoe-leather, and gets on he hardly knows how.’ Hans did not speak so softly but the horseman heard it all, and said, ‘Well, friend, why do you go on foot then?’ ‘Ah!’ said he, ‘I have this load to carry: to be sure it is silver, but it is so heavy that I can’t hold up my head, and you must know it

Hans in Luck /5

Šťastný Janek

Někteří lidé se narodí pod šťastnou hvězdou. Všechno, co dělají

nebo o co se pokusí, se zdaří. Všechno, co na ně dopadne, jim přináší

zisk – všechna jejich housátka jsou labutě, všechny karty trumfy.

Hoď je, kam chceš, a oni jako kočka vždycky z výšky dopadnou na

nohy a poběží ještě rychleji. Svět si o nich velmi pravděpodobně

vždycky nemyslí to, co si oni myslí o sobě, ale co se oni starají

o svět? Co svět o tom může vědět?

Jednou z těch šťastných bytostí byl soused Janek. Sedm dlou

hých let tvrdě pracoval pro svého mistra. Nakonec řekl: „Mistře,

můj čas vypršel. Musím jít domů a ještě jednou vidět svou ubohou

matku. Tak mi, prosím, dejte mzdu a propusťte mě.“ A mistr řekl:

„Byl jsi věrný a dobrý služebník, Janku, tak bude tvá mzda slušná.“

A dal mu hroudu stříbra tak velkou jako jeho hlava.

Janek vytáhl kapesník, zabalil do něj ten kus stříbra, hodil si ho

přes rameno a vydal se na cestu domů. Jak tak líně vláčel jednu nohu za druhou, objevil se v dohledu muž vesele klusající na prvotřídním koni. „Ach,“ řekl Janek nahlas, „jak je pěkné vést se na koňském hřbetě! Sedí tam tak lehce a šťastně, jako by byl doma v křesle u ohně. Neškobrtá o kameny, šetří si kůži na botách a jede dál, ani neví jak.“ Janek nemluvil potichu. Jezdec to všechno slyšel a řekl: „Proč tedy, příteli, jdeš pěšky?“ „Ach,“ řekl on, „musím nést tohle břemeno. Je to skutečně stříbro, ale je tak těžké, že nemůžu zvednout hlavu, a abys věděl, pěkně mě z toho bolí rameno.“ „Co bys

/6 Fairy Tales

hurts my shoulder sadly.’ ‘What do you say of making an

exchange?’ said the horseman. ‘I will give you my horse, and you

shall give me the silver; which will save you a great deal of trouble

in carrying such a heavy load about with you.’ ‘With all my heart,’

said Hans: ‘but as you are so kind to me, I must tell you one thing –

you will have a weary task to draw that silver about with you.’

However, the horseman got off, took the silver, helped Hans up,

gave him the bridle into one hand and the whip into the other, and

said, ‘When you want to go very fast, smack your lips loudly

together, and cry “Jip!”’

Hans was delighted as he sat on the horse, drew himself up,

squared his elbows, turned out his toes, cracked his whip, and rode

merrily off, one minute whistling a merry tune, and another singing,

‘No care and no sorrow,

A fig for the morrow!

We’ll laugh and be merry,

Sing neigh down derry!’

After a time he thought he should like to go a little faster, so he

smacked his lips and cried ‘Jip!’ Away went the horse full gallop; and before Hans knew what he was about, he was thrown off, and lay on his back by the road-side. His horse would have run off, if a shepherd who was coming by, driving a cow, had not stopped it. Hans soon came to himself, and got upon his legs again, sadly vexed, and said to the shepherd, ‘This riding is no joke, when a man has the luck to get upon a beast like this that stumbles and flings him off as if it would break his neck. However, I’m off now once for all: I like your cow now a great deal better than this smart beast that played me this trick, and has spoiled my best coat, you see, in this puddle; which, by the by, smells not very like a nosegay. One can walk along at one’s leisure behind that cow – keep good company, and have milk, butter, and cheese, every day, into the bargain. What would I give to have such a prize!’ ‘Well,’ said the shepherd, ‘if you are so fond of her, I will change my cow for your horse; I like to do good to my neighbours, even though I lose by it myself.’ ‘Done!’

Hans in Luck /7

řekl, že bychom si to vyměnili?“ řekl jezdec. „Já ti dám koně a ty mi

dáš stříbro. Ušetří ti to námahu s nesením toho těžkého břemene.“

„Z celého srdce,“ řekl Janek. „Ale že jsi ke mně tak laskavý, musím

ti něco říct – budeš mít těžkou práci, když to stříbro potáhneš

s sebou.“ Jezdec však sesedl, vzal stříbro, pomohl Jankovi na

sednout, do jedné ruky mu dal uzdu a do druhé bič a řekl: „Když

budeš chtít jet hodně rychle, hlasitě mlaskni a vykřikni: „Hip!“

Janek byl rád, že sedí na koni. Vytáhl se, srovnal si lokty, vytočil

špičky, zapráskal bičem a vesele odjel. Chvilku si pískal veselou

písničku a pak zpíval:

„Žádnou starost, žádný smutek,

Nic nedbám o zítřek!

Budem se smát a budem veselí,

zařehtej, můj koníčku milý!“

Po chvíli si pomyslel, že by mohl jet trochu rychleji, a tak

zamlaskal a zvolal „Hip!“ Kůň vyrazil tryskem a než Janek zjistil,

co se děje, byl shozen a ležel na zádech u cesty. Kůň by utekl, kdyby

ho nezastavil pasáček, který tudy hnal krávu. Janek se brzo vzpamatoval a zase se postavil na nohy, pořádně rozzlobený. Řekl pasáčkovi: „Jízda na koni není legrace, když má člověk to štěstí, že se dostane na takové zvíře, které klopýtne a vyhodí ho, že by mu zlomilo vaz. Ať je to, jak chce, jednou pro vždy jsem skončil. Tvoje kráva se mi teď líbí mnohem víc než tohle chytré zvíře, které mi provedlo takový kousek a zamazalo mi, jak vidíš, v téhle louži, můj nejlepší kabát. Teď už, mimochodem, nevoní jako květina. Za touhle krávou se dá pohodlně jít a k tomu každý den mít dobrou společnost, mléko, máslo, sýr. Co bych za to dal, abych získal takovou výhru!“ „Nuže,“ řekl pasáček, „pokud se ti tolik líbí, tak svou krávu za tvého koně vyměním. Rád svým bližním pomáhám, i když sám tratím.“ „Domluveno!“ řekl Janek vesele. „Jaké ušlech

/8 Fairy Tales

said Hans, merrily. ‘What a noble heart that good man has!’ thought

he. Then the shepherd jumped upon the horse, wished Hans and the

cow good morning, and away he rode.

Hans brushed his coat, wiped his face and hands, rested a while,

and then drove off his cow quietly, and thought his bargain a very

lucky one. ‘If I have only a piece of bread (and I certainly shall

always be able to get that), I can, whenever I like, eat my butter and

cheese with it; and when I am thirsty I can milk my cow and drink

the milk: and what can I wish for more?’ When he came to an inn, he

halted, ate up all his bread, and gave away his last penny for a glass

of beer. When he had rested himself he set off again, driving his cow

towards his mother’s village. But the heat grew greater as soon as noon came on, till at last, as he found himself on a wide heath that would take him more than an hour to cross, he began to be so hot and parched that his tongue clave to the roof of his mouth. ‘I can find a cure for this,’ thought he; ‘now I will milk my cow and quench my thirst’: so he tied her to the stump of a tree, and held his leathern cap to milk into; but not a drop was to be had. Who would have thought that this cow, which was to bring him milk and butter and cheese, was all that time utterly dry? Hans had not thought of looking to that.

While he was trying his luck in milking, and managing the

matter very clumsily, the uneasy beast began to think him very troublesome; and at last gave him such a kick on the head as knocked him down; and there he lay a long while senseless. Luckily a butcher soon came by, driving a pig in a wheelbarrow. ‘What is the matter with you, my man?’ said the butcher, as he helped him up. Hans told him what had happened, how he was dry, and wanted to milk his cow, but found the cow was dry too. Then the butcher gave him a flask of ale, saying, ‘There, drink and refresh yourself; your cow will give you no milk: don’t you see she is an old beast, good for nothing but the slaughter-house?’ ‘Alas, alas!’ said Hans, ‘who would have thought it? What a shame to take my horse, and give me only a dry cow! If I kill her, what will she be good for? I hate cowbeef; it is not tender enough for me. If it were a pig now – like that fat gentleman you are driving along at his ease – one could do something with it; it would at any rate make sausages.’ ‘Well,’ said

Hans in Luck /9

tilé srdce ten muž má,“ pomyslel si. Pak pasáček vyskočil na koně,

popřál Jankovi a krávě dobré ráno a odjel pryč.

Janek si vykartáčoval kabát, otřel tvář a ruce, na chvíli si odpo

činul a pak si v klidu odváděl svou krávu a považoval svou koupi za

velmi výhodnou. „Jestli budu mít jen kousek chleba (a jistě budu

vždycky schopen ho získat), můžu si k němu kdykoli sníst své máslo

a sýr. A až budu mít žízeň, můžu krávu podojit a vypít si mléko. Co

víc si můžu přát? Když přišel k hostinci, zastavil se, snědl všechen

svůj chléb a dal poslední penci za skleničku piva. Když si

odpočinul, vydal se zase dál a vedl krávu do své rodné vesnice. Ale

vedro s přibližujícím se polednem sílilo. Když se nakonec ocitl na

pusté pláni, kterou přejít trvalo ještě hodinu, začalo mu být tak

horko a umíral žízní, že měl jazyk přilepený na patro. „To vyřeším,“ pomyslel si, „podojím teď krávu a uhasím žízeň.“ A tak ji přivázal k pařezu a podržel svou koženou čepici, aby do ní nadojil. Nedostal však ani kapku. Kdo by si byl pomyslel, že kráva, která mu měla dát mléko, máslo a sýr, byla celou tu dobu úplně vyschlá? Janka tehdy nenapadlo se na to podívat.

Zatímco pokoušel své štěstí v dojení, a dělal to velmi nemo

torně, nepokojnou krávu to dost otravovalo. Nakonec ho tak nakopla do hlavy, že ho porazila a on tam dlouho ležel v bezvědomí. Naštěstí šel brzo kolem řezník, vezoucí na kolečku prase. „Co se ti, člověče, stalo?“ řekl řezník, když ho zvedal. Janek mu řekl, co se přihodilo, jak měl žízeň a chtěl podojit krávu, ale zjistil, že kráva je taky vyschlá. Řezník mu tedy dal láhev piva a řekl: „Na, napij se a občerstvi, tvoje kráva ti žádné mléko nedá. Copak nevidíš, že je to staré zvíře, které se nehodí k ničemu jinému než na porážku?“ „Běda, běda!“ řekl Janek. „Kdo by si to byl pomyslel? Jaká hanba vzít si mého koně a dát mi jen suchou krávu! Když ji zabiju, k čemu bude dobrá? Nesnáším hovězí. Není pro mě dost měkké. Kdyby to bylo prase – jako ten bezstarostný tlustý pán, který se u tebe pohodlně veze – dalo by se s ním něco udělat. Mohly by se z něj aspoň udělat párky.“ „Nuže,“ řekl řezník, „nerad odmítám, když mě někdo

/10 Fairy Tales

the butcher, ‘I don’t like to say no, when one is asked to do a kind,

neighbourly thing. To please you I will change, and give you my fine

fat pig for the cow.’ ‘Heaven reward you for your kindness and self

denial!’ said Hans, as he gave the butcher the cow; and taking the pig

off the wheel-barrow, drove it away, holding it by the string that was

tied to its leg.

So on he jogged, and all seemed now to go right with him: he had

met with some misfortunes, to be sure; but he was now well repaid

for all. How could it be otherwise with such a travelling companion

as he had at last got?

The next man he met was a countryman carrying a fine white

goose. The countryman stopped to ask what was o’clock; this led to

further chat; and Hans told him all his luck, how he had so many

good bargains, and how all the world went gay and smiling with

him. The countryman than began to tell his tale, and said he was going to take the goose to a christening. ‘Feel,’ said he, ‘how heavy it is, and yet it is only eight weeks old. Whoever roasts and eats it will find plenty of fat upon it, it has lived so well!’ ‘You’re right,’ said Hans, as he weighed it in his hand; ‘but if you talk of fat, my pig is no trifle.’ Meantime the countryman began to look grave, and shook his head. ‘Hark ye!’ said he, ‘my worthy friend, you seem a good sort of fellow, so I can’t help doing you a kind turn. Your pig may get you into a scrape. In the village I just came from, the squire has had a pig stolen out of his sty. I was dreadfully afraid when I saw you that you had got the squire’s pig. If you have, and they catch you, it will be a bad job for you. The least they will do will be to throw you into the horse-pond. Can you swim?’

Poor Hans was sadly frightened. ‘Good man,’ cried he, ‘pray get

me out of this scrape. I know nothing of where the pig was either bred or born; but he may have been the squire’s for aught I can tell: you know this country better than I do, take my pig and give me the goose.’ ‘I ought to have something into the bargain,’ said the countryman; ‘give a fat goose for a pig, indeed! ‘Tis not everyone would do so much for you as that. However, I will not be hard upon you, as you are in trouble.’ Then he took the string in his hand, and drove off the pig by a side path; while Hans went on the way

Hans in Luck /11

žádá o přátelskou laskavost. Abych ti udělal radost, vyměním a dám

ti své pěkné tlusté prase za krávu.“ „Ať tě nebesa odmění za tvou

laskavost a sebezapření!“ řekl Janek, když řezníkovi dával krávu.

Vzal si z trakaře prase a odváděl ho pryč na provaze, který mělo

přivázaný k noze.

Klusal dál a všechno teď vypadalo dobře. Jistě, potkalo ho pár

nepříjemností, ale teď za ně byl bohatě odměněn. Jak jinak by to

mohlo být s takovým společníkem, kterého nakonec dostal?

Dalším mužem, kterého potkal, byl vesničan nesoucí pěknou

bílou husu. Vesničan se zastavil, aby se zeptal, kolik je hodin. Začali

si povídat a Janek mu vyprávěl, jaké měl štěstí, kolik měl dobrých

obchodů a jak je celý svět na něj hodný. Pak mu vesničan začal

vykládat svou historku a řekl, že nese husu ke křtu. „Vyzkoušej si,“

řekl, „jak je těžká, a to je teprve osm týdnů stará. Kdokoli ji upeče

a sní, najde na ní spoustu sádla – tak dobře si žila!“ „Máš pravdu,“

řekl Janek, když ji potěžkal, „ale pokud mluvíš o sádle, moje prase

není žádný drobeček.“ Vesničan se mezitím začal tvářit zasmušile

a kroutil hlavou: „Poslouchej,“ řekl, „vážený příteli, vypadá to, že jsi slušný chlapík, a tak si nemůžu pomoct, abych ti neudělal laskavost. Tvé prase tě může dostat do maléru. Ve vesnici, ze které právě jdu, ukradli zemanovi z chlívku prase. Strašně mě vyděsilo, když jsem tě uviděl, že máš zemanovo prase. Jestliže ho máš a oni tě chytí, bude to s tebou špatné. To nejmenší, co ti udělají, bude, že tě hodí do koňského rybníka. Umíš plavat?“

To ubohého Janka úplně vyděsilo. „Dobrý muži,” zvolal, „do

staň mě, prosím, z téhle šlamastyky. Nemám ponětí, kde se to prase narodilo ani kde ho vykrmili. Ale může být zemanovo, ať už bych řekl cokoli. Ty tenhle kraj znáš líp než já. Vezmi si mé prase a dej mi husu.“ „To bych tedy udělal dobrý obchod,“ řekl vesničan. „Dát tučnou husu za prase, no, tedy! Každý by to pro tebe neudělal. Ale když jsi v takové šlamastyce, slituju se nad tebou.“ Pak vzal do ruky provaz a odváděl prase po kraji cesty, zatímco Janek se vydal

/12 Fairy Tales

homewards free from care. ‘After all,’ thought he, ‘that chap is

pretty well taken in. I don’t care whose pig it is, but wherever it came

from it has been a very good friend to me. I have much the best of the

bargain. First there will be a capital roast; then the fat will find me in

goose-grease for six months; and then there are all the beautiful

white feathers. I will put them into my pillow, and then I am sure

I shall sleep soundly without rocking. How happy my mother will

be! Talk of a pig, indeed! Give me a fine fat goose.’

As he came to the next village, he saw a scissor-grinder with his

wheel, working and singing,

‘O’er hill and o’er dale

So happy I roam,

Work light and live well,

All the world is my home;

Then who so blythe, so merry as I?’

Hans stood looking on for a while, and at last said, ‘You must be

well off, master grinder! you seem so happy at your work.’ ‘Yes,’ said the other, ‘mine is a golden trade; a good grinder never puts his hand into his pocket without finding money in it – but where did you get that beautiful goose?’ ‘I did not buy it, I gave a pig for it.’ ‘And where did you get the pig?’ ‘I gave a cow for it.’ ‘And the cow?’ ‘I gave a horse for it.’ ‘And the horse?’ ‘I gave a lump of silver as big as my head for it.’ ‘And the silver?’ ‘Oh! I worked hard for that seven long years.’ ‘You have thriven well in the world hitherto,’ said the grinder, ‘now if you could find money in your pocket whenever you put your hand in it, your fortune would be made.’ ‘Very true: but how is that to be managed?’ ‘How? Why, you must turn grinder like myself,’ said the other; ‘you only want a grindstone; the rest will come of itself. Here is one that is but little the worse for wear: I would not ask more than the value of your goose for it – will you buy?’ ‘How can you ask?’ said Hans; ‘I should be the happiest man in the world, if I could have money whenever I put my hand in my pocket: what could I want more? there’s the goose.’ ‘Now,’ said the grinder, as he gave him a common rough stone that lay by his side,

Hans in Luck /13

na cestu domů, osvobozený od starostí. „Nakonec,“ pomyslel si, „mi ten chlápek pořádně naletěl. Je mi jedno, čí to prase je, ale ať už je odkudkoli, bylo mi dobrým přítelem. Udělal jsem pěkně dobrý obchod. Předně to bude obrovská pečínka. Potom to husí sádlo, které vystačí na šest měsíců. A pak ta krásná bílá pera. Dám si je do polštáře a pak budu určitě pořádně spát bez převracení. Maminka bude tak šťastná! Mluv si o praseti, jasně! Dej mi pěknou tlustou husu.“

Když přišel do další vesnice, uviděl brusiče nůžek s bruskou, jak si při práci zpívá:

„Přes kopec a přes údolí

vesele se toulám.

Lehká práce, život dobrý,

celý svět za domov mám.

Kdo je tak bezstarostný, tak veselý jako já?“

Janek se chvíli díval a nakonec řekl: „Musíš na tom být moc dobře, mistře brusiči! Vypadáš při práci tak šťastně.“ „Ano,“ řekl ten druhý, „mám výnosný obchod – dobrý brusič strčí ruku do kapsy a vždycky v ní najde peníze – ale kde jsi vzal tu krásnou husu?“ „Nekoupil jsem ji, dal jsem za ni prase.“ „A odkud jsi vzal prase?“ „Dal jsem za ně krávu.“ „A krávu?“ „Dal jsem za ni koně.“ „A koně?“ „Dal jsem za něj hroudu stříbra velkou jako svou hlavu.“ „A stříbro?“ „Ó, za to jsem těžce pracoval sedm dlouhých let.“ „To ses tedy měl ve světě dobře,“ řekl brusič, „teď, když budeš moci najít peníze v kapse, kdykoli do ní strčíš ruku, uděláš štěstí.“ „To je úplná pravda. Ale jak to udělám?“ „Jak? No, musíš otáčet bruskou tak jako já,“ řekl ten druhý. „Potřebuješ jen kámen. To ostatní přijde samo. Tady je jeden, který je jen trochu těžký na nošení. Nechci za

něj víc než tvou husu – koupíš?“ „Jak se jen můžeš ptát?“ řekl Janek.

„Byl bych tím nejšťastnějším člověkem na světě, kdybych měl

peníze vždycky, když strčím ruku do kapsy. Co bych mohl chtít víc?

Tady je husa.“ „Tak,“ řekl brusič, když mu dával obyčejný hrubý

kámen, který ležel vedle něj, „tohle je ten nejlepší kámen. Jen ho


/14 Fairy Tales

‘this is a most capital stone; do but work it well enough, and you can

make an old nail cut with it.’

Hans took the stone, and went his way with a light heart: his eyes

sparkled for joy, and he said to himself, ‘Surely I must have been

born in a lucky hour; everything I could want or wish for comes of

itself. People are so kind; they seem really to think I do them a

favour in letting them make me rich, and giving me good bargains.’

Meantime he began to be tired, and hungry too, for he had given

away his last penny in his joy at getting the cow.

At last he could go no farther, for the stone tired him sadly: and

he dragged himself to the side of a river, that he might take a drink of

water, and rest a while. So he laid the stone carefully by his side on the bank: but, as he stooped down to drink, he forgot it, pushed it a little, and down it rolled, plump into the stream.

For a while he watched it sinking in the deep clear water; then

sprang up and danced for joy, and again fell upon his knees and thanked Heaven, with tears in his eyes, for its kindness in taking away his only plague, the ugly heavy stone.

‘How happy am I!’ cried he; ‘nobody was ever so lucky as I.’

Then up he got with a light heart, free from all his troubles, and walked on till he reached his mother’s house, and told her how very easy the road to good luck was.

Hans in Luck /15

pořádně opracuj a budeš s ním moct nabrousit starý hřebík, aby se

zase dal přibít.“

Janek si vzal kámen a odešel svou cestou s lehkým srdcem. Oči

mu zářily radostí a říkal si: „Určitě jsem se narodil ve šťastnou

hodinu, všechno, co jsem si jen mohl přát, přichází samo od sebe.

Lidé jsou tak hodní. Vypadají, jako bych jim dělal milost, když jim

dovolím, aby ze mě udělali boháče, a dělají se mnou výhodné

obchody.“

Mezitím začal být unavený a také hladový, protože poslední

penci s radostí utratil, když dostal krávu.

Nakonec už nebyl schopen jít dál, protože ho kámen velmi tížil.

Doplazil se na břeh řeky, aby se mohl napít vody a chvíli si

odpočinout. A tak položil opatrně kámen vedle sebe na břeh. Když

se však naklonil, aby se napil, zapomněl na něj a trochu do něj strčil. Kámen se začal kutálet a žbluňknul do proudu.

Janek se chvíli díval, jak se potápí do hluboké čisté vody. Pak

vyskočil a začal tancovat radostí. Potom zase klesl na kolena a se slzami v očích děkoval nebesům za tu milost, že od něj odňala jeho soužení, ošklivý těžký kámen.

„Jsem tak šťastný!“ zvolal, „Nikdo nebyl nikdy tak šťastný jako

já.“ A pak vstal s lehkým srdcem, osvobozený ode všech svých starostí a šel dál, až došel do matčina domu a pověděl jí, jak snadná je cesta ke štěstí.

/16 Fairy Tales

... there he lay a long while senseless...

Příponami můžeme tvořit nová slova. Přípony nám také většinou

naznačí význam daného slova. Například zde uvedená přípona

-less znamená ‚bez‘, tady beze smyslů. Jsou přípony, které tvoří

podstatná jména. Např.:

-ment, -er, -ness, -sion, -y, -ship, -dom, -ance nebo -al.

Dále jsou přípony tvořící přídavná jména (-ful, -less, -able, -ic,

-ish). Příslovce většinou tvoříme přidáním přípony -ly. A u sloves

jsou časté přípony -ize/-ise a -ate.

Jazykové komentáře

Hans in Luck /17

Utvořte nová slova přidáním přípony. V závorce je uvedeno, jaký nový slovní druh má vzniknout. 1. king (podstatné jméno – noun) 2. happy (příslovce – adverb) 3. develop (noun) 4. global (sloveso – verb) 5. use (přídavné jméno – adjective) 6. friend (noun) 7. slow (adverb) 8. tragedy (adjective) 9. teach (noun) 10. different (verb)

Možné odpovědi:

1. king (podstatné jméno – noun) – kingdom (království),

kingship (úřad krále)

2. happy (příslovce – adverb) – happily (šťastně)

3. develop (noun) – development (rozvoj), developer (stavební

investor)

4. global (sloveso – verb) – globalize – běžnější v USA/globalise

– běžnější v GB (globalizovat)

5. use (přídavné jméno – adjective) – useless (zbytečný), useful

(užitečný)

6. friend (noun) – friendship (přátelství), friendliness (přátelskost)

7. slow (adverb) – slowly (pomalu)

8. tragedy (adjective) – tragic (tragický)

9. teach (noun) – teacher (učitel)

10. different (verb) – differ (lišit se), differentiate (rozlišit)

Cvičení

klíč:


/18 Fairy Tales

The Frog-Prince

One fine evening a young princess put on her bonnet and clogs,

and went out to take a walk by herself in a wood; and when she came

to a cool spring of water, that rose in the midst of it, she sat herself

down to rest a while. Now she had a golden ball in her hand, which

was her favourite plaything; and she was always tossing it up into

the air, and catching it again as it fell. After a time she threw it up so

high that she missed catching it as it fell; and the ball bounded away,

and rolled along upon the ground, till at last it fell down into the

spring. The princess looked into the spring after her ball, but it was

very deep, so deep that she could not see the bottom of it. Then she

began to bewail her loss, and said, ‘Alas! if I could only get my ball

again, I would give all my fine clothes and jewels, and everything

that I have in the world.’

Whilst she was speaking, a frog put its head out of the water, and

said, ‘Princess, why do you weep so bitterly?’ ‘Alas!’ said she, ‘what can you do for me, you nasty frog? My golden ball has fallen into the spring.’ The frog said, ‘I want not your pearls, and jewels, and fine clothes; but if you will love me, and let me live with you and eat from off your golden plate, and sleep upon your bed, I will bring you your ball again.’ ‘What nonsense,’ thought the princess, ‘this silly frog is talking! He can never even get out of the spring to visit me, though he may be able to get my ball for me, and therefore I will tell him he shall have what he asks.’ So she said to the frog, ‘Well, if you will bring me my ball, I will do all you ask.’ Then the frog put his

The Frog-Prince /19

Žabí princ

Jednoho krásného večera si mladá princezna vzala čepec a dře

váky a odešla sama na procházku do lesa. Když přišla k chladivému

prameni, který uprostřed lesa vyvěral, posadila se, aby si chvíli

odpočinula. V ruce měla zlatý míček, který byl její oblíbenou

hračkou. Vždycky ho vyhazovala do vzduchu a zase chytala, když

padal. Po chvíli ho vyhodila tak vysoko, že se jí ho, když padal,

nepodařilo chytit. Míček odskočil pryč a kutálel se dál po zemi.

Nakonec spadl do pramene. Princezna se podívala za míčkem do

pramene, ale ten byl velmi hluboký. Tak hluboký, že na jeho dno

neviděla. Začala svou ztrátu oplakávat a řekla: „Běda! Kdybych tak

svůj míček dostala zpátky, dala bych za něj všechny své krásné šaty

a šperky a všechno, co na světě mám.“

Zatímco mluvila, z vody vystrčil hlavu žabák a řekl: „Princezno,

proč tak hořce pláčeš?“ „Běda!“ řekla ona, „co pro mě můžeš udělat, ty ošklivý žabáku? Do pramene mi spadl zlatý míček.“ Žabák řekl: „Nechci tvé perly a šperky a krásné šaty. Ale když mě budeš milovat a dovolíš mi s tebou žít a jíst z tvého zlatého talíře a spát ve tvé posteli, míček ti zase přinesu.“ „Jaké to tenhle hloupý žabák povídá nesmysly!“ pomyslela si princezna. „Nikdy se nemůže ani dostat ze studánky, aby mě navštívil. Ačkoliv, mohl by pro mě získat můj míček, a tak mu řeknu, že dostane, co si žádá.“ A tak žabákovi řekla: „Dobře, tak když mi můj míček přineseš, udělám, co chceš.“ Žabák

/20 Fairy Tales

head down, and dived deep under the water; and after a little while

he came up again, with the ball in his mouth, and threw it on the edge

of the spring. As soon as the young princess saw her ball, she ran to

pick it up; and she was so overjoyed to have it in her hand again, that

she never thought of the frog, but ran home with it as fast as she

could. The frog called after her, ‘Stay, princess, and take me with

you as you said,’ But she did not stop to hear a word.

The next day, just as the princess had sat down to dinner, she

heard a strange noise – tap, tap – plash, plash – as if something was

coming up the marble staircase: and soon afterwards there was a

gentle knock at the door, and a little voice cried out and said:

‘Open the door, my princess dear,

Open the door to thy true love here!

And mind the words that thou and I said

By the fountain cool, in the greenwood shade.’

Then the princess ran to the door and opened it, and there she

saw the frog, whom she had quite forgotten. At this sight she was

sadly frightened, and shutting the door as fast as she could came back to her seat. The king, her father, seeing that something had frightened her, asked her what was the matter. ‘There is a nasty frog,’ said she, ‘at the door, that lifted my ball for me out of the spring yesterday morning: I told him that he should live with me here, thinking that he could never get out of the spring; but there he is at the door, and he wants to come in.’

While she was speaking the frog knocked again at the door, and

said:

‘Open the door, my princess dear,

Open the door to thy true love here!

And mind the words that thou and I said

By the fountain cool, in the greenwood shade.’

Then the king said to the young princess, ‘As you have given

your word you must keep it; so go and let him in.’ She did so, and the

The Frog-Prince /21

pak ponořil hlavu, potopil se hluboko pod vodu a za chvíli znovu vyplaval s míčkem v tlamičce a hodil ho na kraj pramene. Hned, jak princezna svůj míček uviděla, přiběhla ho zvednout. Měla tak velkou radost, že ho má znovu v ruce, že už vůbec na žabáka nepomyslela, ale běžela domů, jak nejrychleji mohla. Žabák za ní volal: „Stůj, princezno, a vezmi mě s sebou, jak jsi řekla.“ Ale ona se nezastavila, aby slyšela jediné slovo.

Druhý den, hned jak se princezna posadila k večeři, zaslechla podivný zvuk – ťap, ťap – plesk, plesk – jako by něco stoupalo po mramorovém schodišti. Brzy potom se ozvalo jemné zaklepání na dveře a tichý hlásek zvolal:

„Otevři dveře, má princezno drahá,

otevři dveře své lásce pravé!

Vzpomeň na slova, která jsme si dali,

když jsme u studánky v stínu lesa byli.“

Princezna běžela ke dveřím a otevřela je. Tam uviděla žabáka, na kterého úplně zapomněla. Ten pohled ji velmi vystrašil. Zavřela dveře, co nejrychleji mohla, a rychle se vrátila na židli. Její otec král viděl, že ji něco vylekalo, a zeptal se jí, co se děje. „Za dveřmi je ošklivý žabák,“ řekla, „který mi včera ráno vytáhl míček ze stu

dánky. Myslela jsem si, že nemůže nikdy ze studánky vylézt,

a řekla jsem mu, že tady může žít se mnou. Ale je za dveřmi a chce

vstoupit.“

Zatímco mluvila, žabák zaťukal na dveře znovu a řekl:

„Otevři dveře, má princezno drahá,

otevři dveře své lásce pravé!

Vzpomeň na slova, která jsme si dali,

když jsme u studánky v stínu lesa byli.“

Král pak řekl mladé princezně: „Když jsi dala slovo, musíš ho

držet. Tak jdi a pusť ho dovnitř.“ Ona to udělala a žabák skočil do


/22 Fairy Tales

frog hopped into the room, and then straight on – tap, tap – plash,

plash – from the bottom of the room to the top, till he came up close

to the table where the princess sat. ‘Pray lift me upon chair,’ said he

to the princess, ‘and let me sit next to you.’ As soon as she had done

this, the frog said, ‘Put your plate nearer to me, that I may eat out of

it.’ This she did, and when he had eaten as much as he could, he said,

‘Now I am tired; carry me upstairs, and put me into your bed.’ And

the princess, though very unwilling, took him up in her hand, and

put him upon the pillow of her own bed, where he slept all night

long. As soon as it was light he jumped up, hopped downstairs, and

went out of the house. ‘Now, then,’ thought the princess, ‘at last he is gone, and I shall be troubled with him no more.’

But she was mistaken; for when night came again she heard the

same tapping at the door; and the frog came once more, and said:

‘Open the door, my princess dear,

Open the door to thy true love here!

And mind the words that thou and I said

By the fountain cool, in the greenwood shade.’

And when the princess opened the door the frog came in, and

slept upon her pillow as before, till the morning broke. And the third night he did the same. But when the princess awoke on the following morning she was astonished to see, instead of the frog, a handsome prince, gazing on her with the most beautiful eyes she had ever seen, and standing at the head of her bed.

He told her that he had been enchanted by a spiteful fairy, who

had changed him into a frog; and that he had been fated so to abide till some princess should take him out of the spring, and let him eat from her plate, and sleep upon her bed for three nights. ‘You,’ said the prince, ‘have broken his cruel charm, and now I have nothing to wish for but that you should go with me into my father’s kingdom, where I will marry you, and love you as long as you live.’

The young princess, you may be sure, was not long in saying

‘Yes’ to all this; and as they spoke a gay coach drove up, with eight beautiful horses, decked with plumes of feathers and a golden

The Frog-Prince /23

místnosti. Pak přímo – ťap, ťap – plesk, plesk – od kraje místnosti až

do středu, až se dostal ke stolu, kde seděla princezna. „Zvedni mě,

prosím, na židli,“ řekl princezně, „a nech mě sedět vedle sebe.“

Hned, jak to udělala, žabák řekl: „Přisuň mi svůj talíř, abych z něj

mohl jíst.“ To udělala, a když snědl tolik, kolik se do něj vešlo, řekl:

„Teď jsem unavený. Dones mě nahoru a polož do své postele.“

A princezna, i když se jí vůbec nechtělo, ho vzala do ruky a položila

na polštář do své postele, kde spal celou noc. Hned, když se

rozednilo, vyskočil, seskákal dolů a zmizel z domu. „Teď tedy,“ po

myslela si princezna, „je konečně pryč a já už od něj budu mít po

koj.“

Ale mýlila se. Protože když nastala noc, uslyšela totéž zaklepání

na dveře. Žabák přišel znovu a řekl:

„Otevři dveře, má princezno drahá,

otevři dveře své lásce pravé!

Vzpomeň na slova, která jsme si dali,

když jsme u studánky v stínu lesa byli.“

A když princezna otevřela dveře, žabák vstoupil a spal na jejím

polštáři jako předtím, dokud se nerozbřesklo. A třetí noc udělal totéž. Ale když se princezna následujícího rána probudila, užasla, když místo žabáka spatřila krásného prince, stojícího u hlavy její postele, který se na ni upřeně díval těma nejkrásnějšíma očima, které kdy viděla.

Řekl jí, že byl začarován zlomyslnou vílou, která ho proměnila

v žabáka, a že bylo jeho osudem zůstat tak, dokud ho nějaká princezna neodnese od pramene a nenechá ho jíst ze svého talíře a po tři noci ho nenechá spát ve své posteli. „Ty,“ řekl princ, „jsi zlomila její kruté kouzlo a já si teď nepřeji nic jiného, než abys se mnou šla do království mého otce, kde se s tebou ožením a budu tě milovat, dokud budeš žít.“

Mladá princezna, tím si můžete být jisti, neotálela a řekla k tomu

všemu „ano“. A zatímco hovořili, přijel zářící kočár s osmi krásnými koňmi vyzdobenými peřím a zlatými popruhy. A za kočárem

/24 Fairy Tales

harness; and behind the coach rode the prince’s servant, faithful

Heinrich, who had bewailed the misfortunes of his dear master

during his enchantment so long and so bitterly, that his heart had

well-nigh burst.

They then took leave of the king, and got into the coach with

eight horses, and all set out, full of joy and merriment, for the

prince’s kingdom, which they reached safely; and there they lived

happily a great many years.

The Frog-Prince /25

jel princův sluha, věrný Jindřich, který oplakával neštěstí svého

drahého pána během jeho zakletí tak hořce, že mu skoro puklo

srdce.

Pak tedy opustili krále, nasedli do kočáru s osmi koňmi a všich

ni, plni radosti a veselí, se vydali do princova království, kam

bezpečně dojeli, a tam žili šťastně mnoho let.

/26 Fairy Tales

... if you will love me, ... , I will bring you your ball again.

Po if se v angličtině obvykle nepoužívá budoucí čas, nicméně

existuje několik výjimek. První z nich je situace, kdy popisujeme

ochotu, tedy willingness. (If you will be so kind to help me, I will

greatly appreciate it.)

Dále will po if použijeme v nepřímé řeči. (I wonder if he will

come.) O nepřímé řeči se více dozvíte v Přehledu základní

gramatiky vzadu v knize.

If se většinou používá k popisování podmínek, za jakých se něco

stane. Ovšem v případě, že se část věty s if vztahuje k výsledku

celé akce, může po if následovat will. (I will stop smoking if it

will make you happy.)

Jazykové komentáře

The Frog-Prince /27

Rozhodněte, zda se po if může v následujících větách použít will. 1. If it ______ (rain), we will stay at home. 2. I would like to know if she ______ (get) married or not. 3. If you ______ (come) this way, I will show you your new

office.

4. If you ______ (see) a black cat, you will have bad luck. 5. I will stay at home if it ______ (help) you.

1. If it rains, we will stay at home.

2. I would like to know if she will get married or not. (nepřímá

otázka. Přímá: „Will she get married?“)

3. If you will come this way, I will show you your new office.

(pokud budete ochoten jít tudy...)

4. If you see a black cat, you will have bad luck.

5. I will stay at home if it will help you. (pokud to bude mít za

důsledek, že ti to pomůže)

Cvičení

klíč:


/28 Fairy Tales

The Fisherman

and his Wife

There was once a fisherman who lived with his wife in a pigsty,

close by the seaside. The fisherman used to go out all day long

a-fishing; and one day, as he sat on the shore with his rod, looking at

the sparkling waves and watching his line, all of a sudden his float

was dragged away deep into the water: and in drawing it up he

pulled out a great fish.

But the fish said, ‘Pray let me live! I am not a real fish; I am an

enchanted prince: put me in the water again, and let me go!’ ‘Oh,

ho!’ said the man, ‘you need not make so many words about the

matter; I will have nothing to do with a fish that can talk: so swim

away, sir, as soon as you please!’ Then he put him back into the

water, and the fish darted straight down to the bottom, and left a long

streak of blood behind him on the wave.

When the fisherman went home to his wife in the pigsty, he told

her how he had caught a great fish, and how it had told him it was an enchanted prince, and how, on hearing it speak, he had let it go again. ‘Did not you ask it for anything?’ said the wife, ‘we live very wretchedly here, in this nasty dirty pigsty; do go back and tell the fish we want a snug little cottage.’

The fisherman did not much like the business: however, he went

to the seashore; and when he came back there the water looked all yellow and green. And he stood at the water’s edge, and said:

‘O man of the sea!

Hearken to me!


The Fisherman and his Wife /29

Rybář a jeho žena

V prasečím chlívku blízko moře kdysi žil rybář se svou ženou. Rybář odcházel a celé dlouhé dny lovil. Jednoho dne seděl s prutem na břehu, díval se na třpytící se vlny a pozoroval vlasec. Najednou byl splávek zatažen daleko na hlubinu. Když ho táhl nahoru, vytáhl velkou rybu.

Ale ta ryba řekla: „Nech mě, prosím, žít! Nejsem skutečná ryba. Jsem začarovaný princ. Hoď mě znovu do vody a nech mě jít!“ „Ó, ne!“ řekl muž. „Nemusíte o tom tak dlouze vyprávět. Nechci nic mít s rybou, která mluví. Plavte, pane, tak daleko, jak je vám libo!“ Pak ji hodil zpátky do vody a ryba zamířila přímo ke dnu a nechala za sebou na vlně dlouhý pruh krve.

Když přišel rybář domů ke své ženě do prasečího chlívku, pověděl jí, jak chytil velkou rybu a jak mu řekla, že je začarovaným princem, a jak, když ji slyšel mluvit, ji nechal plavat. „A tos’ ji o nic nepožádal?“ řekla žena. „Žijeme tady v tom odporném chlívku tak bídně. Jdi zpátky a řekni té rybě, že chceme útulnou malou chalupu.“

Rybáři se to moc nelíbilo, ale šel na břeh moře. Když tam přišel zpátky, voda byla žlutá a zelená. Stál na břehu a řekl:

„Muži moře,

vyslyšte mě!

/30 Fairy Tales

My wife Ilsabill

Will have her own will,

And hath sent me to beg a boon of thee!’

Then the fish came swimming to him, and said, ‘Well, what is

her will? What does your wife want?’ ‘Ah!’ said the fisherman, ‘she

says that when I had caught you, I ought to have asked you for

something before I let you go; she does not like living any longer in

the pigsty, and wants a snug little cottage.’ ‘Go home, then,’ said the

fish; ‘she is in the cottage already!’ So the man went home, and saw

his wife standing at the door of a nice trim little cottage. ‘Come in,

come in!’ said she; ‘is not this much better than the filthy pigsty we

had?’ And there was a parlour, and a bedchamber, and a kitchen; and

behind the cottage there was a little garden, planted with all sorts of

flowers and fruits; and there was a courtyard behind, full of ducks

and chickens. ‘Ah!’ said the fisherman, ‘how happily we shall live now!’ ‘We will try to do so, at least,’ said his wife.

Everything went right for a week or two, and then Dame Ilsabill

said, ‘Husband, there is not near room enough for us in this cottage; the courtyard and the garden are a great deal too small; I should like to have a large stone castle to live in: go to the fish again and tell him to give us a castle.’ ‘Wife,’ said the fisherman, ‘I don’t like to go to him again, for perhaps he will be angry; we ought to be easy with this pretty cottage to live in.’ ‘Nonsense!’ said the wife; ‘he will do it very willingly, I know; go along and try!’

The fisherman went, but his heart was very heavy: and when he

came to the sea, it looked blue and gloomy, though it was very calm; and he went close to the edge of the waves, and said:

‘O man of the sea!

Hearken to me!

My wife Ilsabill

Will have her own will,

And hath sent me to beg a boon of thee!’


The Fisherman and his Wife /31

Moje žena Isabela

prosadit by svou vůli chtěla.

žádat na vás laskavost poslala mě!“

Pak k němu připlavala ryba a řekla: „Tak co si přeje? Co tvá žena

chce?“ „Ach!“ řekl rybář, „říká, že když jsem vás chytil, měl jsem,

než jsem vás pustil, od vás něco chtít. Už nechce dál bydlet

v prasečím chlívku a chce útulnou malou chalupu.“ „Jdi tedy do

mů,“ řekla ryba, „už je v chalupě!“ Tak šel muž domů a viděl svou

ženu, jak stojí ve dveřích pěkné upravené malé chalupy. „Pojď dál,

pojď dál!“ řekla, „není tohle o moc lepší než špinavý prasečí

chlívek, který jsme měli?“ Byl tam předpokoj, ložnice a kuchyně.

A za chalupou byla malá zahrada, kde rostly různé květiny a ovoce.

A za ní byl dvorek plný kachen a kuřat. „Ach!“ řekl rybář, „jak

šťastně si teď budeme žít!“ „Aspoň se o to pokusíme,“ řekla jeho

žena.

Všechno šlo dobře týden nebo dva. Pak paní Isabela řekla:

„Muži, v téhle chalupě pro nás není dost místa. Dvorek a zahrada jsou moc malé. Chtěla bych bydlet ve velkém kamenném hradě. Jdi znovu za rybou a řekni jí, ať nám dá hrad.“ „Ženo,“ řekl rybář, „Nechci za ní zase chodit. Možná se rozzlobí. Měli bychom si klidně žít v téhle pěkné chalupě.“ „Nesmysl,“ řekla žena, „vím, že to udělá moc ráda. Jdi a pokus se!“

Rybář šel, ale s velmi těžkým srdcem. A když přišel k moři, bylo

modré a ponuré, i když bylo velmi klidné. Přišel až k vlnám a řekl:

„Muži moře,

vyslyšte mě!

Moje žena Isabela

prosadit by svou vůli chtěla,

žádat na vás laskavost poslala mě!“


/32 Fairy Tales

‘Well, what does she want now?’ said the fish. ‘Ah!’ said the man, dolefully, ‘my wife wants to live in a stone castle.’ ‘Go home, then,’ said the fish; ‘she is standing at the gate of it already.’ So away went the fisherman, and found his wife standing before the gate of a great castle. ‘See,’ said she, ‘is not this grand?’ With that they went into the castle together, and found a great many servants there, and the rooms all richly furnished, and full of golden chairs and tables; and behind the castle was a garden, and around it was a park half a mile long, full of sheep, and goats, and hares, and deer; and in the courtyard were stables and cow-houses. ‘Well,’ said the man, ‘now we will live cheerful and happy in this beautiful castle for the rest of our lives.’ ‘Perhaps we may,’ said the wife; ‘but let us sleep upon it, before we make up our minds to that.’ So they went to bed.

The next morning when Dame Ilsabill awoke it was broad daylight, and she jogged the fisherman with her elbow, and said, ‘Get up, husband, and bestir yourself, for we must be king of all the land.’ ‘Wife, wife,’ said the man, ‘why should we wish to be the king? I will not be king.’ ‘Then I will,’ said she. ‘But, wife,’ said the fisherman, ‘how can you be king – the fish cannot make you a king?’ ‘Husband,’ said she, ‘say no more about it, but go and try! I will be king.’ So the man went away quite sorrowful to think that his wife should want to be king. This time the sea looked a dark grey colour, and was overspread with curling waves and the ridges of foam as he cried out:

‘O man of the sea!

Hearken to me!

My wife Ilsabill

Will have her own will,

And hath sent me to beg a boon of thee!’

‘Well, what would she have now?’ said the fish. ‘Alas!’ said the poor man, ‘my wife wants to be king.’ ‘Go home,’ said the fish; ‘she is king already.’

Then the fisherman went home; and as he came close to the palace he saw a troop of soldiers, and heard the sound of drums and

The Fisherman and his Wife /33

„Tak co chce teď?“ řekla ryba. „Ach,“ řekl muž zkormouceně, „moje žena chce žít v kamenném hradě.“ „Jdi tedy domů,“ řekla ryba. „Už teď stojí v jeho bráně.“ A tak rybář odešel a našel svou ženu, jak stojí v bráně velkého hradu. „Podívej,“ řekla, „není nádherný?“ S tím spolu vešli do hradu a našli tam mnoho služebnictva a bohatě zařízené pokoje plné zlatých židlí a stolů. A za hradem byla zahrada a kolem ní obora půl míle dlouhá, plná ovcí, koz, zajíců a jelenů. A na dvoře byly stáje a kravíny. „Tak,“ řekl muž, „teď budeme žít radostně a spokojeně v tomto hradu po zbytek svého života.“ „Snad,“ řekla žena, „ale vyspěme se na to, než se rozhodneme.“ A tak šli spát.

Příští den ráno, když se paní Isabela vzbudila, byl bílý den. Šťouchla rybáře loktem a řekla: „Vstávej, muži, a rozhýbej se. Musíme kralovat celé zemi.“ „Ženo, ženo,“ řekl muž, „proč bychom měli chtít kralovat? Já králem nebudu.“ „Tak jím budu já,“ řekla ona, „Ale ženo,“ řekl rybář, „jak můžeš být králem – ryba z tebe

nemůže udělat krále.“

„Muži,“ řekla ona, „už o tom nemluv, ale jdi a pokus se! Já budu

králem.“ A tak muž odešel velmi zarmoucený, když si pomyslel, že

jeho žena chce být králem. Tentokrát mělo moře tmavě šedou barvu,

a když zavolal, bylo pokryté zmítajícími se vlnami se zpěněnými

hřebeny.

„Muži moře,

vyslyšte mě!

Moje žena Isabela

prosadit by svou vůli chtěla,

žádat na vás laskavost poslala mě!“

„Tak co má teď?“ řekla ryba. „Běda,“ řekl ubožák, „moje žena

chce být králem.“ „Jdi domů,“ řekla ryba, „už králem je.“

Rybář pak šel domů. Když se přibližoval k paláci, uviděl vojsko

a uslyšel zvuk bubnů a trubek. A když vstoupil, uviděl svou ženu


/34 Fairy Tales

trumpets. And when he went in he saw his wife sitting on a throne of

gold and diamonds, with a golden crown upon her head; and on each

side of her stood six fair maidens, each a head taller than the other.

‘Well, wife,’ said the fisherman, ‘are you king?’ ‘Yes,’ said she,

‘I am king.’ And when he had looked at her for a long time, he said,

‘Ah, wife! what a fine thing it is to be king! Now we shall never have

anything more to wish for as long as we live.’ ‘I don’t know how that

may be,’ said she; ‘never is a long time. I am king, it is true; but

I begin to be tired of that, and I think I should like to be emperor.’

‘Alas, wife! why should you wish to be emperor?’ said the

fisherman. ‘Husband,’ said she, ‘go to the fish! I say I will be

emperor.’ ‘Ah, wife!’ replied the fisherman, ‘the fish cannot make an emperor, I am sure, and I should not like to ask him for such a thing.’ ‘I am king,’ said Ilsabill, ‘and you are my slave; so go at once!’

So the fisherman was forced to go; and he muttered as he went

along, ‘This will come to no good, it is too much to ask; the fish will be tired at last, and then we shall be sorry for what we have done.’ He soon came to the seashore; and the water was quite black and muddy, and a mighty whirlwind blew over the waves and rolled them about, but he went as near as he could to the water’s brink, and said:

‘O man of the sea!

Hearken to me!

My wife Ilsabill

Will have her own will,

And hath sent me to beg a boon of thee!’

‘What would she have now?’ said the fish. ‘Ah!’ said the

fisherman, ‘she wants to be emperor.’ ‘Go home,’ said the fish; ‘she is emperor already.’

So he went home again; and as he came near he saw his wife

Ilsabill sitting on a very lofty throne made of solid gold, with a great crown on her head full two yards high; and on each side of her stood her guards and attendants in a row, each one smaller than the other,

The Fisherman and his Wife /35

sedět na trůnu ze zlata a diamantů, se zlatou korunou na hlavě. Po

obou stranách měla šest krásných dívek, každou o hlavu vyšší, než

byla předcházející. „Tak, ženo,“ řekl rybář, „jsi králem?“ „Ano,“

řekla ona. „Jsem králem.“ A když se na ni díval delší dobu, řekl:

„Ach, ženo, jak je to pěkné být králem! Teď už nikdy, co budeme žít,

nebude nic, co bychom si přáli.“ „Nevím, jak by se to mohlo stát,“

řekla ona, „nikdy je dlouhá doba. Jsem král, to je pravda, ale

začínám se nudit. Myslím, že bych chtěla být císařem.“ „Běda,

ženo! Proč by sis měla přát být císařem?“ řekl rybář. „Muži,“ řekla

ona, „jdi za rybou! Říkám, že budu císařem!“ „Ach, ženo!“ odpo

věděl rybář, „jsem si jistý, že ryba nemůže stvořit císaře, a já ji

nechci o něco takového žádat.“ „Já jsem král,“ řekla Isabela, „a ty jsi

můj otrok. Tak hned jdi!“

A tak rybář musel jít. Při cestě si mumlal: „Z toho nevzejde nic

dobrého, to žádat je příliš. Ryba toho nakonec bude mít dost a pak budeme litovat toho, co jsme udělali.“ Brzo přišel ke břehu. Voda byla úplně černá a plná bláta. Nad vlnami dula mocná větrná smršť a valila je. On však šel, až jak nejvíc mohl na kraj k vodě a řekl:

„Muži moře,

vyslyšte mě!

Moje žena Isabela

prosadit by svou vůli chtěla,

žádat na vás laskavost poslala mě!“

„Co chce mít teď?“ řekla ryba. „Ach!“ řekl rybář, „Chce být

císařem.“ „Jdi domů,“ řekla ryba. „Už císařem je.“

A tak šel zase domů. Když se přibližoval, uviděl svou ženu

Isabelu sedět na velmi vznešeném trůně vyrobeném z ryzího zlata, s velkou korunou na hlavě, dva plné yardy vysokou. Po obou stranách stály v řadě stráže a služebnictvo, jeden menší než druhý,

/36 Fairy Tales

from the tallest giant down to a little dwarf no bigger than my finger.

And before her stood princes, and dukes, and earls: and the

fisherman went up to her and said, ‘Wife, are you emperor?’ ‘Yes,’

said she, ‘I am emperor.’ ‘Ah!’ said the man, as he gazed upon her,

‘what a fine thing it is to be emperor!’ ‘Husband,’ said she, ‘why

should we stop at being emperor? I will be pope next.’ ‘O wife,

wife!’ said he, ‘how can you be pope? there is but one pope at a time

in Christendom.’ ‘Husband,’ said she, ‘I will be pope this very day.’

‘But,’ replied the husband, ‘the fish cannot make you pope.’ ‘What

nonsense!’ said she; ‘if he can make an emperor, he can make a pope: go and try him.’

So the fisherman went. But when he came to the shore the wind

was raging and the sea was tossed up and down in boiling waves, and the ships were in trouble, and rolled fearfully upon the tops of the billows. In the middle of the heavens there was a little piece of blue sky, but towards the south all was red, as if a dreadful storm was rising. At this sight the fisherman was dreadfully frightened, and he trembled so that his knees knocked together: but still he went down near to the shore, and said:

‘O man of the sea!

Hearken to me!

My wife Ilsabill

Will have her own will,

And hath sent me to beg a boon of thee!’

‘What does she want now?’ said the fish. ‘Ah!’ said the

fisherman, ‘my wife wants to be pope.’ ‘Go home,’ said the fish; ‘she is pope already.’

Then the fisherman went home, and found Ilsabill sitting on a

throne that was two miles high. And she had three great crowns on her head, and around her stood all the pomp and power of the Church. And on each side of her were two rows of b



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist