Kniha + CD audio, MP3 : Pohádky bratří Grimmů - Fairy Tales by The Brothers Grimm - Anglictina. com

/4 Fairy Tales

Hans in Luck

Some men are born to good luck: all they do or try to do comes

right – all that falls to them is so much gain – all their geese are

swans – all their cards are trumps – toss them which way you will,

they will always, like poor puss, alight upon their legs, and only

move on so much the faster. The world may very likely not always

think of them as they think of themselves, but what care they for the

world? What can it know about the matter?

One of these lucky beings was neighbour Hans. Seven long

years he had worked hard for his master. At last he said, ‘Master, my

time is up; I must go home and see my poor mother once more: so

pray pay me my wages and let me go.’ And the master said, ‘You

have been a faithful and good servant, Hans, so your pay shall be

handsome.’ Then he gave him a lump of silver as big as his head.

Hans took out his pocket-handkerchief, put the piece of silver

into it, threw it over his shoulder, and jogged off on his road

homewards. As he went lazily on, dragging one foot after another, a

man came in sight, trotting gaily along on a capital horse. ‘Ah!’ said

Hans aloud, ‘what a fine thing it is to ride on horseback! There he

sits as easy and happy as if he was at home, in the chair by his

fireside; he trips against no stones, saves shoe-leather, and gets on

he hardly knows how.’ Hans did not speak so softly but the

horseman heard it all, and said, ‘Well, friend, why do you go on foot

then?’ ‘Ah!’ said he, ‘I have this load to carry: to be sure it is silver,

but it is so heavy that I can’t hold up my head, and you must know it

Hans in Luck /5

Šťastný Janek

Někteří lidé se narodí pod šťastnou hvězdou. Všechno, co dělají

nebo o co se pokusí, se zdaří. Všechno, co na ně dopadne, jim přináší

zisk – všechna jejich housátka jsou labutě, všechny karty trumfy.

Hoď je, kam chceš, a oni jako kočka vždycky z výšky dopadnou na

nohy a poběží ještě rychleji. Svět si o nich velmi pravděpodobně

vždycky nemyslí to, co si oni myslí o sobě, ale co se oni starají

o svět? Co svět o tom může vědět?

Jednou z těch šťastných bytostí byl soused Janek. Sedmdlou

hých let tvrdě pracoval pro svého mistra. Nakonec řekl: „Mistře,

můj čas vypršel. Musím jít domů a ještě jednou vidět svou ubohou

matku. Tak mi, prosím, dejte mzdu a propusťte mě.“ A mistr řekl:

„Byl jsi věrný a dobrý služebník, Janku, tak bude tvá mzda slušná.“

A dal mu hroudu stříbra tak velkou jako jeho hlava.

Janek vytáhl kapesník, zabalil do něj ten kus stříbra, hodil si ho

přes rameno a vydal se na cestu domů. Jak tak líně vláčel jednu nohu

za druhou, objevil se v dohledu muž vesele klusající na prvotřídním

koni. „Ach,“ řekl Janek nahlas, „jak je pěkné vést se na koňském

hřbetě! Sedí tam tak lehce a šťastně, jako by byl doma v křesle

u ohně. Neškobrtá o kameny, šetří si kůži na botách a jede dál, ani

neví jak.“ Janek nemluvil potichu. Jezdec to všechno slyšel a řekl:

„Proč tedy, příteli, jdeš pěšky?“ „Ach,“ řekl on, „musím nést tohle

břemeno. Je to skutečně stříbro, ale je tak těžké, že nemůžuzved

nout hlavu, a abys věděl, pěkně mě z toho bolí rameno.“ „Co bys

/6 Fairy Tales

hurts my shoulder sadly.’ ‘What do you say of making an

exchange?’ said the horseman. ‘I will give you my horse, and you

shall give me the silver; which will save you a great deal of trouble

in carrying such a heavy load about with you.’ ‘With all my heart,’

said Hans: ‘but as you are so kind to me, I must tell you one thing –

you will have a weary task to draw that silver about with you.’

However, the horseman got off, took the silver, helped Hans up,

gave him the bridle into one hand and the whip into the other, and

said, ‘When you want to go very fast, smack your lips loudly

together, and cry “Jip!”’

Hans was delighted as he sat on the horse, drew himself up,

squared his elbows, turned out his toes, cracked his whip, and rode

merrily off, one minute whistling a merry tune, and another singing,

‘No care and no sorrow,

A fig for the morrow!

We’ll laugh and be merry,

Sing neigh down derry!’

After a time he thought he should like to go a little faster, so he

smacked his lips and cried ‘Jip!’ Away went the horse full gallop;

and before Hans knew what he was about, he was thrown off, and

lay on his back by the road-side. His horse would have run off, if a

shepherd who was coming by, driving a cow, had not stopped it.

Hans soon came to himself, and got upon his legs again, sadly

vexed, and said to the shepherd, ‘This riding is no joke, when a man

has the luck to get upon a beast like this that stumbles and flings him

off as if it would break his neck. However, I’m off now once for all:

I like your cow now a great deal better than this smart beast that

played me this trick, and has spoiled my best coat, you see, in this

puddle; which, by the by, smells not very like a nosegay. One can

walk along at one’s leisure behind that cow – keep good company,

and have milk, butter, and cheese, every day, into the bargain. What

would I give to have such a prize!’ ‘Well,’ said the shepherd, ‘if you

are so fond of her, I will change my cow for your horse; I like to do

good to my neighbours, even though I lose by it myself.’ ‘Done!’

Hans in Luck /7

řekl, že bychom si to vyměnili?“ řekl jezdec. „Já ti dám koně a ty mi

dáš stříbro. Ušetří ti to námahu s nesením toho těžkého břemene.“

„Z celého srdce,“ řekl Janek. „Ale že jsi ke mně tak laskavý, musím

ti něco říct – budeš mít těžkou práci, když to stříbro potáhneš

s sebou.“ Jezdec však sesedl, vzal stříbro, pomohl Jankovi na

sednout, do jedné ruky mu dal uzdu a do druhé bič a řekl: „Když

budeš chtít jet hodně rychle, hlasitě mlaskni a vykřikni: „Hip!“

Janek byl rád, že sedí na koni. Vytáhl se, srovnal si lokty, vytočil

špičky, zapráskal bičem a vesele odjel. Chvilku si pískal veselou

písničku a pak zpíval:

„Žádnou starost, žádný smutek,

Nic nedbám o zítřek!

Budem se smát a budem veselí,

zařehtej, můj koníčku milý!“

Po chvíli si pomyslel, že by mohl jet trochu rychleji, a tak

zamlaskal a zvolal „Hip!“ Kůň vyrazil tryskem a než Janek zjistil,

co se děje, byl shozen a ležel na zádech u cesty. Kůň by utekl, kdyby

ho nezastavil pasáček, který tudy hnal krávu. Janek se brzo

vzpamatoval a zase se postavil na nohy, pořádně rozzlobený. Řekl

pasáčkovi: „Jízda na koni není legrace, když má člověk to štěstí, že

se dostane na takové zvíře, které klopýtne a vyhodí ho, že by mu

zlomilo vaz. Ať je to, jak chce, jednou pro vždy jsem skončil. Tvoje

kráva se mi teď líbí mnohem víc než tohle chytré zvíře, které mi

provedlo takový kousek a zamazalo mi, jak vidíš, v téhle louži, můj

nejlepší kabát. Teď už, mimochodem, nevoní jako květina. Za

touhle krávou se dá pohodlně jít a k tomu každý den mít dobrou

společnost, mléko, máslo, sýr. Co bych za to dal, abych získal

takovou výhru!“ „Nuže,“ řekl pasáček, „pokud se ti tolik líbí, tak

svou krávu za tvého koně vyměním. Rád svým bližním pomáhám,

i když sám tratím.“ „Domluveno!“ řekl Janek vesele. „Jakéušlechbr />