E-kniha: Pohádky bratří Grimmů A1/A2 - Jana Navrátilová

Pohádky bratří Grimmů

Märchen der Brüder Grimm

Edika

Brno

2016

Pohádky

bratří Grimmů

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.edika.cz

www.albatrosmedia.cz

Pohádky bratří Grimmů – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

5

Úvod

Od dávných dob si lidé rádi vyprávěli příběhy, báje a pohádky. Slovesné bohatství se dědilo z generace na generaci. Díky práci spisovatelů, sběratelů lidové slovesnosti a jazykovědců se staré příběhy zachovaly i pro současnost. Proto součástí každé národní literatury jsou i pověsti, pohádky, báje, písně, říkadla a jiné útvary lidové slovesnosti.

Bratři Jacob a Wilhelm Grimmové byli významní představitelé německé literatury a jazykovědy. V povědomí čtenářů zůstávají však hlavně díky sbírce pohádek „Kinder- und Hausmärchen“, která patří ke klenotům německé i světové literatury. Styl pohádek se vyznačuje jednoduchým, přirozeným jazykem, který užívá lidová rčení, obraty a přirovnání. Bratři Grimmové sbírku do konce života doplňovali a vylepšovali každé další vydání. Poslední vydání z roku 1857 obsahovalo 216 příběhů.

Vybrali jsme pro vás několik pohádek a přejeme příjemný čtenářský zážitek.

6 7

Obsah

Der goldene Schlüssel 8

Zlatý klíček 9

Hänsel und Gretel 10

Jeníček a Mařenka 11

König Drosselbart 36

Král Drozdí brada 37

Hans im Glück 52

Hloupý Honza 53

Das blaue Licht 70

Modrá lampa 71

Der Hirtenjunge 86

Pasáček 87 9

Der goldene Schlüssel

Zur Winterzeit, als einmal tief der Schnee lag, musste ein armer Junge hinausgehen und Holz auf einem Schlitten holen. Wie er nun alles beisammen und aufgeladen hatte, wollte er noch nicht nach Hause gehen, sondern erst Feuer machen und sich ein bisschen wärmen. So räumte er den Schnee weg, und als er den Erdboden freimachte, fand er einen kleinen goldenen Schlüssel. Nun dachte er so bei sich, wo ein Schlüssel ist, muss auch ein Schloss dazu sein, so grub er weiter und fand ein eisernes Kästchen.

„Wenn doch der Schlüssel passen würde!“ dachte er sich. Es sind

gewiss kostbare Sachen in dem Kästchen. Er suchte, aber es war kein Schlüsselloch da. Endlich entdeckte er eins, aber so klein, dass man es kaum sehen konnte. Er probierte, und der Schlüssel passte glücklicherweise. Da drehte er einmal herum, und nun müssen wir warten, bis er vollends aufgeschlossen und den Deckel aufgemacht hat, dann werden wir erfahren, was für wunderbare Sachen in dem Kästchen lagen.

Zlatý klíček

V zimním čase, když všude ležel hluboký sníh, musel se jeden chu

dý chlapec vydat ven a  dovézt na  saních dříví. Když ho posbíral

a naložil, nechtělo se mu ještě domů, nýbrž nejprve si chtěl rozdě

lat oheň a trochu se zahřát. Odhrabal sníh, a když tak odkryl zem,

našel malý zlatý klíček. Pomyslel si, kde je klíč, musí k  němu být

také zámek, kopal v hlíně a našel železnou skříňku.

„Kéž by se k  ní ten klíček hodil!“ myslel si. Ve  skříňce jsou jistě

cenné věci. Hledal, ale nebyla tu žádná klíčová dírka. Konečně jed

nu objevil, ale tak malou, že byla sotva vidět. Zkusil to a  klíček se

naštěstí hodil. Tu poprvé klíčem otočil, a  my teď musíme počkat,

dokud úplně neodemknul a  neotevřel víko, pak se dozvíme, jaké

podivuhodné věci byly ve skříňce uloženy. 11

Hänsel und Gretel

An einem großen Walde* wohnte ein armer Holzhacker mit seiner Frau und seinen zwei Kindern; der Junge hieß Hänsel und das Mädchen Gretel. Oft hatten sie nichts zu essen.

Einmal kam eine große Not über das Land und sie konnten nicht

einmal das tägliche Brot mehr beschaffen.

Wie sich der Mann nun abends ins Bett legte, seufzte er und

sprach zu seiner Frau: „Was soll nun mit uns werden? Wie können wir unsere armen Kinder ernähren, da wir für uns selbst nichts mehr haben?“

„Weißt du was, Mann,“ antwortete die Frau, „wir wollen morgen

früh die Kinder hinaus in den Wald führen, wo er am dichtesten ist. Da machen wir ihnen Feuer an und geben jedem noch ein Stückchen Brot, dann gehen wir an unsere Arbeit und lassen sie allein. Sie finden den Weg nicht wieder nach Hause und wir sind sie los.“

„Nein, Frau,“ sagte der Mann, „das tue ich nicht; das bringe ich

nicht übers Herz, meine Kinder im Walde allein zu lassen. Bald würden sie die wilden Tiere entdecken und in Stücke reißen.“

„O  du Narr,“ sagte sie, „dann müssen wir alle viere vor Hunger

sterben.“ Und sie ließ ihm keine Ruhe, bis er einwilligte.

„Aber um die armen Kinder tut es mir doch leid,“ sagte der Mann.

* Ve starých textech se často vyskytuje třetí pád s koncovkou -e, např.

am Walde, an der Türe, auf dem Dache, auf dem Wege... Dnešní jazyk

dativ s koncovkou -e neužívá, jen výjimečně, např. v ustálené vazbě

zu Hause, nach Hause.

Jeníček a Mařenka

U jednoho velkého lesa žil chudý dřevorubec se ženou a se svými

dvěma dětmi; chlapec se jmenoval Jeníček a  děvčátko Mařenka.

Často neměli co jíst.

Jednou nastala v  celé zemi velká bída, neměli už ani na  denní

chléb.

Jak tak muž večer ulehl do  postele, vzdychl a  řekl ženě: „Co

s  námi bude? Jak uživíme naše ubohé děti, když ani pro sebe už

nic nemáme?“

„Víš co, muži,“ odpověděla žena, „zítra časně ráno zavedeme děti

do lesa, tam kde je nejhustší. Tam jim rozděláme oheň a každému

dáme ještě kousek chleba, pak si půjdeme po své práci a necháme

je samotné. Cestu domů už nenajdou a my se jich zbavíme.“

„Ne, ženo,“ řekl muž, „to neudělám; jak bych to mohl přenést

přes srdce, kdybych nechal své děti samotné v lese? Brzy by je ob

jevila divoká zvěř a roztrhala by je.“

„Ach, ty blázne,“ řekla ona, „pak musíme všichni čtyři umřít hla

dem.“ A nedala mu pokoje, dokud nesouhlasil.

„Ale těch ubohých dětí je mi přece líto,“ řekl muž.

12 13

Die beiden Kinder hatten vor Hunger auch nicht einschlafen

können und hatten mitgehört, was die Stiefmutter zum Vater gesagt hatte. Gretel weinte bittere Tränen und sprach zu Hänsel: „Das ist unser Ende.“

„Still, Gretel,“ sprach Hänsel, „gräme* dich nicht, ich werde mir

schon etwas überlegen.“

Und als die Alten eingeschlafen waren, stand er auf, zog sein

Mäntelchen an, machte die Türe auf und schlich sich hinaus. Der Mond schien so hell, und die weißen Kieselsteine, die vor dem Haus lagen, glänzten wie Dukaten. Hänsel steckte so viele in seine Manteltasche, wie nur hineinpassten.

Dann kehrte er wieder zurück und sprach zu Gretel: „Sei getrost,

liebes Schwesterchen, und schlaf nur ruhig weiter. Gott wird uns nicht verlassen,“ und legte sich wieder in sein Bett. * sich grämen – rmoutit se, soužit (formální, zastaralý výraz)

Ani obě děti nemohly hlady usnout a  slyšely, co macecha otci

říkala. Mařenka hořce zaplakala a řekla Jeníčkovi: „To je náš konec.“

„Klid, Mařenko,“ řekl Jeníček, „netrap se, však já už něco vymys

lím.“

A  když staří usnuli, vstal, oblékl si kabátek, otevřel dveře a  vy

plížil se ven. Měsíc jasně svítil a  bílé křemínky, které ležely před

domem, se leskly jako dukáty. Jeníček si jich nastrkal do kapsy ka

bátku, kolik se jen vešlo.

Pak se vrátil a řekl Mařence: „Buď klidná, milá sestřičko, jen klid

ně spi dál. Bůh nás neopustí,“ a také si znova lehl do postele.