Pohádky bratří Grimmů A1/A2 - Jana Navrátilová

Pohádky brat ří Grimmů
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.edika.cz
www.albatrosmedia.cz
Pohádky bratří Grimmů – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2016
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.
Obsah
Die Bremer Stadtmusikanten 4
Brémští muzikanti 5
Die goldene Gans 14
Zlatá husa 15
Dornröschen 24
Šípková Růženka 25
Frau Holle 34
Paní Zima 35
Hänsel und Gretel 44
Jeníček a Mařenka 45
Schneewittchen 62
Sněhurka 63
Antworten auf die Fragen zum Textverstehen 84
Odpovědi na otázky k porozumění textu 84
— 3 —





Die Bremer Stadtmusikanten
Es hatte ein Mann einen Esel, der schon lange Jahre die Säcke unverdrossen zur Mühle
getragen hatte, dessen Kräfte aber nun zu Ende gingen, so dass er zur Arbeit immer
un-tauglicher ward*. Da dachte der Herr daran, ihn aus dem Futter zu schaffen, aber der Esel
merkte, dass kein guter Wind wehte, lief fort und machte sich auf den Weg nach Bremen:
dort meinte er, könnte er ja Stadtmusikant werden.
Als er ein Weilchen fortgegangen war, fand er einen Jagdhund auf dem Wege liegen, der
japste wie einer, der sich müde gelaufen hat.
„Nun, was jappst du so?“ fragte der Esel.
„Ach“, sagte der Hund, „weil ich alt bin und jeden Tag schwächer werde, auch auf der Jagd
nicht mehr so schnell laufen kann, hat mich mein Herr wollen totschlagen, da hab ich
Reißaus* genommen; aber womit soll ich nun mein Brot verdienen?“
„Weißt du was“, sprach der Esel, „ich gehe nach Bremen und werde dort Stadtmusikant,
geh mit und lass dich auch bei der Musik annehmen. Ich spiele die Laute und du schlägst
die Pauken.“
Der Hund war zufrieden, und sie gingen weiter.
Es dauerte nicht lange, da saß da eine Katze an dem Weg und machte ein Gesicht wie drei
Tage Regenwetter.
„Nun, was ist dir in die Quere gekommen?“ sprach der Esel.
* Určitý, neurčitý nebo žádný člen
Die Oma hat den Kindern das Märchen von den Bremer Stadtmusikanten erzählt.
Babička vyprávěla dětem pohádku o brémských muzikantech.
Gramatika: Osoba nebo předmět se často používají s určitým členem.
Tip: V použití členů se dělají nejčastěji chyby a bude tomu tak asi i nadále.
* Zpodstatňování
Nachdem er die Fensterscheibe eingeworfen hat, hat der Junge Reißaus genommen.
Když chlapec rozbil okno, vzal do zaječích.
Jednoduše lze říct: ... er lief davon. / Utekl. Er lief gerne. / Rád běhal. Er liebte das Laufen. /
Miloval běhání.
Gramatika: Reißaus má původ ve slovesu ausreißen, používá se však pouze ve spojení
s nehmen.
Tip: V němčině se zpodstatňování sloves používá poměrně často jako metoda tvoření slov.
Brém ští muzikanti
Jeden muž měl osla, který dlouhá léta neúnavně nosil pytle do mlýna, ale nyní byly jeho
síly u konce a k práci se hodil stále méně. A tak pomýšlel jeho pán na to, že ho nechá
utratit. Osel však zpozoroval, odkud vítr vane, utekl a vydal se na cestu do Brém: zde se chtěl
stát muzikantem.
Když nějakou chvíli šel, našel loveckého psa, jak leží na cestě a lapá po dechu, jako kdyby
se znavil během.
„Co tady tak lapáš po dechu?“ zeptal se osel.
„Ach,“ odpověděl pes, „jsem starý a každým dnem slabší, na lovu už nemohu tak rychle
běhat, můj pán mě chtěl nechat utratit, dal jsem se tedy na útěk; jak si ale teď vydělám na
chleba?“
„Víš ty co,“ řekl mu osel, „jdu do Brém a budu muzikantem, pojď se mnou a nech se také
najmout k muzice. Budu hrát na loutnu, ty tlouci do bubnů.“

Pes byl spokojený a šli dále.
Netrvalo dlouho a na cestě seděla kočka, která měla obličej zakaboněný, jako když tři dny
v kuse prší.
„Nu, copak ti zk řížilo plány?“ zeptal se osel.
* Dlouhé nebo krátké věty
Es hatte ein Mann einen Esel. Jeden muž měl osla.
Dieser hatte schon lange Jahre die Säcke Ten dlouhá léta neúnavně nosil
unverdrossen zur Mühle getragen. pytle do mlýna.
Seine Kräfte gingen nun aber zu Ende. Ale nyní byly jeho síly u konce.
Er ward zur Arbeit immer untauglicher. K práci se hodil stále méně.
Gramatika: Délka věty závisí na tom, co chceme říct.
Tip: Němci s oblibou používají vedlejší věty, což se dá vysvětlit snahou o preciznější vyjádření,
neopakuje se jméno a především to udělá dojem. Ale i dlouhé větné konstrukce lze formulovat
v krátkých hlavních větách. Takže: nebojte se hlavní věty používat.
1
— 4 —— 5 —





„We r k a n n d a lu s t i g s e i n , we n n ́s
*
einem an den Kragen geht“, antwortete die Katze, „weil
ich zu Jahren komme, meine Zähne stumpf werden und ich lieber hinter dem Ofen sitze
und spinne* als nach Mäusen herumjage, hat mich meine Frau ersäufen wollen; ich habe
mich zwar noch fortgemacht, aber nun ist guter Rat teuer: wo soll ich hin?“
„Geh mit uns nach Bremen, du verstehst dich doch auf die Nachtmusik, da kannst du ein
Stadtmusikant werden.“
Die Katze hielt das für gut und ging mit.
Darauf kamen die drei Flüchtigen an einem Hof vorbei, wo auf dem Tor der Haushahn
saß und aus Leibeskräften schrie.
„Du schreist einem durch Mark und Bein“, sprach der Esel, „was hast du vor?“
„Heute ist ein Marienfeiertag, und da hab ich gut Wetter prophezeit“, sprach der Hahn,
„aber weil morgen zum Sonntag Gäste kommen, so hat die Hausfrau doch kein Erbarmen
und hat der Köchin gesagt, sie wollte mich morgen in der Suppe essen, und da soll ich mir
heut ́ abend den Kopf abschneiden lassen. Nun schrei ich aus vollem Hals, solang* ich
noch kann.“
„Ei was“, sagte der Esel, „zieh lieber mit uns fort, wir gehen nach Bremen, etwas besseres
als den Tod findest du überall; du hast eine gute Stimme, und wenn wir zusammen
musizieren, so muss es auch Stil haben.“
Der Hahn ließ* sich den Vorschlag gefallen, und sie gingen alle viere zusammen fort.
* Rozeznání významů
Wenn Katzen spinnen, dann heißt das , Když kočky předou, řekne se to
dass sie schnurren. německy schnurren.
Wenn der kleine Junge spinnt, dann hat er sich Když se spinnen použije v souvislosti
etwas ausgedacht, er redet Unsinn, weil es nicht s chlapcem/osobou, pak si dotyčný něco
stimmt oder unmöglich ist. vymýšlí, mluví nesmysly, to znamená, že
neříká pravdu nebo daná věc není reálná.
Wenn Dornröschen spinnt, dann dreht sie Když se použije spinnen v souvislosti se
am Spinnrad Fasern der Wolle zu einem Faden. Šípkovou Růženkou, pak vyjadřuje
Růženčinu práci na kolovratu – vyrábění příze
z vláken vlny.
Wenn die Spinne spinnt, dann Když je spinnen použito ve spojení
baut sie ein Spinnennetz. s pavoukem, pak si utkal pavučinu.
Tip: Slova mají různé významy, kterým člověk časem porozumí.
„Kdo se m ůže veselit, když mu jde o krk,“ odpověděla kočka, „mám už svá léta, zuby tupé
a raději sedím za kamny a předu, než lovím myši. Moje paní mě chtěla utopit; dala jsem se
sice na cestu, ale teď je dobrá rada nad zlato: kam se vrtnu?“

„Pojď s námi do Brém, nočnímu muzicírování rozumíš, může z tebe být muzikant.“
Kočce se to zamlouvalo a šla s nimi.
Poté tři uprchlíci procházeli kolem dvora, kde na bráně seděl kohout a řval jako na lesy.
„Řveš, jako když tě na nože berou,“ promluvil osel, „co tím sleduješ?“
„Dnes je mariánský svátek, takže jsem předpovídal dobré počasí,“ řekl kohout, „ale
protože zítra je neděle a přijdou hosté, nemá hospodyně slitování a řekla kuchařce, že mě chce
zítra v polévce sníst, takže si mám dnes večer nechat uříznout hlavu. Takže z plna hrdla
kokrhám, dokud ještě času mám.“


„Aj, co už,“ řekl osel, „pojď raději s námi, jdeme do Brém, všude najdeš lepší věci než smrt,
máš dobrý hlas, a když budeme spolu muzicírovat, ať to má styl.“
Kohoutovi se návrh líbil, takže se všichni čtyři vydali dále.
* Nepřízvučné -e
Ich geb ́ dir eine Ohrfeige. Dám ti pohlavek.
Ich hau dir eine runter. Jednu ti ubalím.
Gramatika: V mluvené němčině se nepřízvučné -e v poslední slabice slova stále častěji
vynechává. Někteří říkají, že z pohodlnosti, jiní říkají, že z nedbalosti, a další z ekonomických důvodů.
Tip: Vynechání „e“ je tendence v současném jazyce.
* ß / ostré s
lies – lie ß
Gramatika: ß se nadále používá po dvojhláskách a dlouhých samohláskách, zde je kromě toho
třeba rozlišit tvar préterita lassen (ließ) a lesen (lies).
Tip: Ani v novém německém pravopise se ß (jakožto německá zvláštnost) neupozadilo.
— 6 —— 7 —
Die Bremer Stadtmusikanten Brémští muzikanti





Sie konnten aber die Stadt Bremen in einem Tag nicht erreichen und kamen abends in
einen Wald, wo sie übernachten wollten*. Der Esel und der Hund legten sich unter einen
großen Baum, die Katze und der Hahn kletterten in die Äste, der Hahn aber flog bis in
die Spitze, wo es am sichersten für ihn war. Ehe er einschlief, sah er sich noch einmal nach
allen vier Himmelsrichtungen um. Er meinte, er sähe* in der Ferne ein Fünkchen
brennen, und rief seinen Gesellen zu, es müsste gar nicht weit ein Haus sein, denn es scheine
ein Licht. Da sprach der Esel: „So müssen wir uns aufmachen und noch hingehen, denn
hier ist die Lage schlecht.“ Der Hund meinte, ein paar Knochen und etwas Fleisch dran
täten ihm auch gut. Also machten sie sich auf den Weg dorthin, wo das Licht war, und
sahen es bald heller schimmern, und es ward immer größer, bis sie vor ein hell erleuchtetes
Räuberhaus kamen.
Der Esel, als der größte, näherte sich dem Fenster und schaute hinein.
„Was siehst du?“ fragte der Hahn.
„Was ich sehe?“ antwortete der Esel. „Einen gedeckten Tisch mit schönem Essen und
Trinken, und Räuber sitzen daran und lassen ́s sich wohl sein.“
„Das wäre was für uns“, sprach der Hahn.
„Ach, ja, wären wir da!“ sagte der Esel.
Da beratschlagten die Tiere, wie sie es anfangen müssten, um die Räuber hinauszujagen,
und fanden endlich ein Mittel. Der Esel musste sich mit den Vorderfüßen auf das Fenster
stellen, der Hund auf des Esels Rücken springen, die Katze auf den Hund klettern, und
endlich flog der Hahn hinauf und setzte sich der Katze auf den Kopf. Wie das geschehen
war, fingen sie auf ein Zeichen insgesamt an, ihre Musik zu machen: der Esel schrie, der
Hund bellte, die Katze miaute, und der Hahn krähte; dann stürzten sie durch das Fenster
in die Stube hinein, dass die Scheiben klirrten. Die Räuber fuhren bei dem entsetzlichen
Geschrei in die Höhe, meinten ein Gespenst käme herein, und flohen in größter Furcht
in den Wald hinaus. Nun setzten sich die vier Gesellen an den Tisch, nahmen mit dem
Vo r l i e b , w a s ü b r i g g e b l i e b e n w a r, u n d a ß e n , a l s w e n n s i e v i e r Wo c h e n hu n g e r n s o l l t e n .
* Třetí pád nebo čtvrtý pád
Der Hahn flog in die Äste / auf den Ast. Kohout vyletět do větví / vzlétl na větev.
Sie liefen zusammen in den Garten. Společně vběhli do zahrady.
Der Hahn saß auf dem Ast. Kohout seděl na větvi.
Sie sind in dem Garten. Jsou na zahradě.
In einem Jahr werde ich heiraten. Za rok se budu vdávat.
Gramatika: Na otázku „Wohin gingen sie?“ je odpověď „In einen (Akusativ) Wald. Do lesa.“
Na otázku „Wo sind sie?“ je odpověď „In einem (Dativ) Wald. V lese.“ Na otázku „Wann konnten sie
die Stadt erreichen? je odpověď „In einem (Dativ) Tag. Za jeden den (v jednom dni).“
Tip: Dativ (3. pád) nebo akuzativ (4. pád) se používá podle předložek (časových nebo místních).
Do m ěsta Brémy se jim však nepodařilo dostat se za jeden den a ocitli se večer v lese, kde
chtěli přenocovat. Osel a pes si lehli pod velký strom, kočka a kohout vyšplhali do větví,
ale kohout vyletěl až do špice, kde to pro něj bylo nejbezpečnější. Než usnul, rozhlédl se
do všech čtyř světových stran. Zdálo se mu, že v dálce zahlédl jiskřičku, a zavolal na své
druhy, že nedaleko musí být dům, protože tam svítí světlo. Tu promluvil osel: „Tak se
musíme sebrat a ještě tam dojít, neboť tady ta poloha není dobrá.“ Pes myslel, že pár kostí
a trochu masa by mu také udělalo dobře. Vydali se tedy na cestu směrem za světlem a brzy
bylo jasněji, pak se světlo stále zvětšovalo, až došli k osvětlenému domu loupežníků.


Osel se jakožto největší z nich přiblížil k oknu a podíval se dovnitř.
„Co vidíš?“ zeptal se kohout.
„Co vidím?“ odpověděl osel. „Prostřený stůl s dobrým jídlem a pitím a kolem něj sedí
loupežníci a mají se dobře.“
„To by bylo něco pro nás,“ promluvil kohout.
„Ach, ano, kéž bychom tam jen byli!“ řekl osel.
A tak se zvířata radila, jak by to zaonačila, aby vyhnala loupežníky, až nakonec našla
řešení. Osel se opřel předníma nohama o okno, pes vyskočil oslovi na záda, na psa
vylezla kočka a nakonec vzlétl kohout a posadil se kočce na hlavu. Jak se tak stalo, začali na
znamení společně muzicírovat. Osel hýkal, pes vyl, kočka mňoukala a kohout kokrhal,
pak vrazili oknem do světnice, až okenní tabulky zařinčely. Loupežníci při tom hrozivém
řevu vyskočili do výšky, protože si mysleli, že se dovnitř dostalo strašidlo, a v převelikém
strachu utekli do lesa. Čtyři druhové se posadili ke stolu, spokojili se se zbytky a jedli, jako
kdyby čtyři týdny hladověli.


* Nepřímá řeč (1)
Er meinte: Ich sehe in der Ferne ein Licht. (direkte Rede) Mínil: „Vidím v dálce světlo.“ (přímá řeč)
Er meinte, dass er in der Ferne ein Licht sähe. Mínil, že v dálce vidí světlo. (nepřímá řeč)
(indirekte Rede)
Der Hund meinte, ein paar Knochen und etwas Pes myslel, že pár kostí a trochu masa by
Fleisch dran täten ihm auch gut. mu také udělalo dobře.
Er meint(e), dass er in der Ferne ein Licht sehe. Mínil, že v dálce vidí světlo.
(... ein Licht sähe.)
Gramatika: Nepřímá řeč se tvoří pomocí tvaru konjunktivu přítomného, popř. minulého.
Slovesa mají ve všech koncovkách „e“.
Tip: Nebojte se. Používá se již pouze několik tvarů konjunktiva. A většinou Němec sáhne po
opisu: würde + infinitiv. Nepřímá řeč je však elegantnější.
— 8 —— 9 —
Die Bremer Stadtmusikanten Brémští muzikanti