načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Pohádky bratří Grimmů A1/A2 - Jana Navrátilová

  > > > > > Pohádky bratří Grimmů A1/A2  

Kniha: Pohádky bratří Grimmů A1/A2
Autor:

Hrdinové pohádek budou vašimi průvodci ve světě německého jazyka! Odhodlali jste se ke studiu němčiny, ale tradiční metody vás nebaví? Anebo chcete oprášit školní znalosti, ale ...


Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: EDIKA
Rok vydání: 2016-08-17
Počet stran: 88
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 88 stran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788026610106
EAN: 9788026610106
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Hrdinové pohádek budou vašimi průvodci ve světě německého jazyka! Odhodlali jste se ke studiu němčiny, ale tradiční metody vás nebaví? Anebo chcete oprášit školní znalosti, ale nevíte, čím začít? Co třeba čtením kouzelných pohádek bratří Grimmů? Znáte je z dětství, ale tentokrát vám pomohou se studiem cizího jazyka. Procvičíte si porozumění německému textu, obohatíte si slovní zásobu a zdokonalíte se ve výslovnosti. V knize najdete celkem 6 pohádek, které byly zpracovány pro účely zájemců začínajících se čtením v cizím jazyce. Jazyk pohádek jsme zjednodušili. Český zrcadlový překlad umožní obratem zkontrolovat, zda jste německému textu porozuměli správně. Po každém pohádkovém příběhu následuje dvojstránka se cvičeními. Poznejte svět zlých čarodějnic, moudrých kouzelníků, pyšných princezen a prostoduchých hrdinů. Budou vašimi dobrými průvodci ve světě německého jazyka! Audionahrávku ve formátu MP3, na které pohádky vypráví rodilá mluvčí, naleznete v sekci Soubory ke stažení.

Předmětná hesla
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

68
Das blaue Licht
Es war einmal ein Soldat, der hatte dem König lange Jahre treu
gedient. Als aber der Krieg vorbei war, und der Soldat der vielen
Wunden wegen, die er sich zugezogen hatte, nicht weiter dienen
konnte, sprach der König zu ihm: „Du kannst nach Hause gehen,
ich brauche dich nicht mehr. Geld bekommst du nicht mehr, denn
Lohn erhält nur der, welcher mir Dienste dafür leistet.“
Nun wusste der Soldat nicht, womit er seinen Lebensunterhalt
verdienen sollte, ging voller Sorgen fort und ging den ganzen Tag,
bis er abends in einen Wald kam. Als es dunkel wurde, sah er ein
Licht, dem er sich näherte. Bald kam er zu einem Haus, in dem eine
Hexe wohnte.
„Gib mir doch ein Nachtlager und ein wenig zum Essen und
Trinken,“sprach er zu ihr, „ich sterbe sonst.“
„Oho!“ antwortete sie. „Wer gibt einem hergelaufenen Soldaten
schon etwas? Doch will ich barmherzig sein und dich aufnehmen,
wenn du tust, was ich verlange.“
„Was verlangst du?“ fragte der Soldat.
„Dass du morgen meinen Garten umgräbst.“
Der Soldat willigte ein und arbeitete den folgenden Tag mit
voller Kraft, konnte jedoch vor Abend nicht damit fertig werden.
„Ich sehe wohl,“ sprach die Hexe, „dass du heute nicht weiter
kannst; ich will dich noch eine Nacht behalten, dafür sollst du mir
morgen ein Fuder Holz machen.“
Der Soldat brauchte dazu den ganzen Tag, und abends machte
ihm die Hexe den Vorschlag, noch eine Nacht zu bleiben.





69
Modrá lampa
Byl jednou jeden voják, ten králi dlouhá léta věrně sloužil. Když ale
válka skončila a voják kvůli mnoha ranám, které utržil, nemohl dále
sloužit, král mu řekl: „Můžeš jít domů, už tě nepotřebuji. Peníze
nebudeš dál dostávat, neboť mzdu obdrží jen ten, kdo mi za  ni
poskytuje služby.“
Tu voják nevěděl, jak by se měl dále uživit, pln starostí odešel
a šel celý den stále dál, až přišel večer do lesa. Když se setmělo,
uviděl světlo, k němuž se blížil. Brzy došel k domku, ve kterém bydlela
čarodějnice.
„Poskytni mi nocleh a trochu jídla a pití,“ řekl jí, „jinak zahynu.“
„Oho!“odpověděla. „Kdopak něco dá zbloudilému vojákovi? Ale
já chci být milosrdná a přijmout tě, jestliže uděláš, o co požádám.“
„Co si žádáš?“ zeptal se voják.
„Abys zítra zryl mou zahradu.“
Voják souhlasil a příští den pracoval ze všech sil, ale před
večerem nebyl hotov.
„Vidím,“ řekla čarodějnice, „že dnes už nemůžeš dál; nechám tě
tu ještě jednu noc, zato mi zítra naštípáš fůru dřeva.“
Voják na to potřeboval celý den a večer mu čarodějnice navrhla,
aby zůstal ještě jednu noc.





70
„Du sollst morgen für mich nur eine kleine Arbeit tun. Hinter
meinem Hause ist ein alter, ausgetrockneter Brunnen, in den mir
mein Licht gefallen ist. Es brennt blau und verlischt nie. Das sollst
du mir wieder heraufholen.“
Am anderen Tag führte ihn die Alte zu dem Brunnen und ließ
ihn in einem Korb hinab. Er fand das blaue Licht und machte ein
Zeichen, dass sie ihn wieder hinaufziehen sollte. Sie zog ihn auch
in die Höhe, als er aber fast oben am Brunnenrand war, streckte sie
die Hand aus und wollte ihm das blaue Licht wegnehmen.
„Nein,“ sagte er, denn er bemerkte ihre bösen Absichten, „das
Licht gebe ich dir nicht eher, als bis ich mit beiden Füßen auf dem
Erdboden stehe.“
Da wurde die Hexe wütend, ließ ihn wieder hinunter in den
Brunnen fallen und ging fort.
Der arme Soldat fi el, ohne sich zu verletzen, auf den feuchten
Boden, und das blaue Licht brannte weiter, aber wie konnte ihm das
helfen? Er sah wohl, dass er dem Tod nicht entgehen werde. Er saß
eine Weile ganz traurig da, dann griff er zufällig in seine Tasche und
fand seine Tabakspfeife, die noch halb gestopft war. Das soll
meine letzte Freude sein, dachte er, zog sie heraus, zündete sie an dem
blauen Licht an und fi ng an zu rauchen. Auf einmal stand vor ihm ein
kleines, schwarzes Männchen und fragte: „Herr, was befi ehlst du?“
„Was habe ich dir zu befehlen?“ erwiderte der Soldat ganz
verwundert.
„Ich muss alles tun,“sagte das Männchen, „was du verlangst.“
„Gut,“ sprach der Soldat, „so hilf mir zuerst aus dem Brunnen.“





71
„Zítra pro mě uděláš jen nepatrnou práci. Za  domem je stará,
vyschlá studna, do ní mi spadla má lampa. Hoří modře a nikdy
nezhasne. Tu mi doneseš zase nahoru.“
Na druhý den ho stařena zavedla ke studni a spustila ho v koši
dolů. Našel modrou lampu a udělal znamení, aby ho zase vytáhla
nahoru. Ona ho také vytáhla do výšky, když byl ale téměř nahoře
u okraje studny, natáhla ruku a chtěla mu vzít modrou lampu.
„Ne,“ řekl, neboť zpozoroval její zlý úmysl, „tu lampu ti nedám
dřív, dokud nebudu stát oběma nohama na zemi.“
Tu se čarodějnice rozlítila, pustila ho zpátky dolů do  studny
a odešla.
Ubohý voják spadl na vlhké dno, aniž si ublížil, a modrá lampa
hořela stále dál, ale jak mu to mohlo pomoci? Viděl, že smrti nejspíš
neunikne. Chvíli smutně seděl, pak náhodou sáhl do kapsy a našel
svou dýmku, která byla ještě zpola nacpaná. To bude moje
poslední potěšení, pomyslel si, vytáhl ji, zapálil o  modrou lampu a  začal
kouřit. Vtom před ním stál malý, černý mužíček a ptal se: „Pane, co
poroučíš?“
„Co ti mám poručit?“ odpověděl udiveně voják.
„Musím udělat všechno,“ řekl mužíček, „o co požádáš.“
„Dobře,“ řekl voják, „tak mi nejprve pomoz ze studny.“





72
Das Männchen nahm ihn bei der Hand und führte ihn durch
einen unterirdischen Gang, vergaß aber nicht, das blaue Licht
mitzunehmen. Es zeigte ihm unterwegs die Schätze, welche die Hexe
zusammengetragen und versteckt hatte, und der Soldat nahm so
viel Gold mit wie er nur tragen konnte.
Als er oben war, sprach er zu dem Männchen: „Nun geh hin,
fessele die alte Hexe und bringe sie vors Gericht.“
Es dauerte nicht lange und das Männchen war zurück.
„Ich habe alles ausgeführt,“sprach es, „und die Hexe ist schon im
Gefängnis. Herr, was befi ehlst du weiter?“ fragte das Männchen.
„Im Moment nichts,“ antwortete der Soldat, „du kannst nach
Hause gehen; sei nur gleich bei der Hand, wenn ich dich rufe.“
„Es ist nicht nötig,“ sprach das Männchen, „wenn du deine Pfeife
an dem blauen Licht anzündest, dann stehe ich gleich vor dir.“
Darauf verschwand es.
Der Soldat kehrte in die Stadt zurück, aus der er gekommen war.
Er ging in das beste Gasthof und ließ sich schöne Kleider
schneidern. Dann befahl er dem Wirt, ihm ein Zimmer so prachtvoll wie
möglich herzurichten. Als es gerichtet war, rief er das schwarze
Männchen und sprach: „Ich habe dem König treu gedient, er aber
hat mich fortgeschickt und mich hungern lassen, dafür will ich
mich rächen.“
„Was soll ich tun?“ fragte das Männlein.
„Spät am Abend, wenn die Königstochter im Bett ist, bring sie
schlafend hierher, sie soll mir als Magd dienen.“





73
Mužíček ho vzal za ruku a vedl ho podzemní chodbou,
nezapomněl ale vzít s sebou modrou lampu. Cestou mu ukazoval poklady,
které čarodějnice shromáždila a uschovala, a voják si vzal tolik
zlata, kolik mohl unést.
Když byl nahoře, řekl mužíčkovi: „Teď jdi, spoutej tu starou
čarodějnici a doveď ji před soud.“
Netrvalo dlouho a mužíček byl zpět.
„Všechno je zařízeno,“ řekl, „čarodějnice už je v  žaláři. Pane, co
poroučíš dál?“ ptal se malý mužík.
„V  této chvíli nic,“ odpověděl voják, „můžeš jít domů; buď ale
po ruce, až tě zavolám.“
„To není nutné,“ řekl mužíček, „kdykoliv si zapálíš svou dýmku
o modrou lampu, hned budu stát před tebou.“ Pak zmizel.
Voják se vrátil do  města, z  něhož přišel. Šel do  nejlepšího
hostince a nechal si ušít krásné oblečení. Pak poručil hostinskému, aby
mu zařídil pokoj co nejnádherněji. Když to bylo hotovo, zavolal
černého mužíčka a  řekl: „Sloužil jsem králi věrně, ale on mě zapudil
a nechal hladovět, zato se chci pomstít.“
„Co mám udělat?“ zeptal se malý mužík.
„Pozdě večer, až bude královská dcera v  posteli, přines ji spící
sem, bude u mě sloužit jako děvečka.“





74
Das Männchen sprach: „Für mich ist das eine leichte, für dich
aber eine gefährliche Sache, wenn das herauskommt, wird es dir
schlimm ergehen.“
Als es zwölf geschlagen hatte, sprang die Tür auf und das
Männchen trug die Königstochter herein.
„Aha, da bist du ja!“ rief der Soldat. „Frisch an die Arbeit! Geh, hol
den Besen und kehr die Stube.“
Als sie fertig war, sprach er: „Zieh mir die Stiefeln aus,“ und die
Königstochter musste die Stiefeln putzen und polieren.
Sie tat aber alles, was er ihr befahl, ohne Widerstand, stumm
und mit halbgeschlossenen Augen. Beim ersten Hahnengeschrei
brachte sie das Männchen wieder in das königliche Schloss zurück
und legte sie wieder in ihr Bett.





75
Mužíček řekl: „Pro mne je to lehké, ale pro tebe nebezpečná věc,
jestli to vyjde najevo, povede se ti zle.“
Když odbilo dvanáct, rozletěly se dveře a  mužíček přinesl
dovnitř královskou dceru.
„Aha, tady jsi!“ zvolal voják. „Zčerstva do práce! Běž, dones
smeták a zameť světnici.“
Když byla hotová, řekl: „Vyzuj mi boty,“ a královská dcera musela
boty vyčistit a vyleštit.
Ale všechno, co jí poručil, dělala bez odporu, němě
a s polozavřenýma očima. Při prvním kuropění ji mužíček odnesl zase zpátky
do královského zámku a uložil ji do její postele.





76
Am nächsten Morgen, als die Königstochter aufgestanden war,
ging sie zu ihrem Vater und erzählte ihm, sie habe einen
wunderlichen Traum gehabt.
„Ich wurde blitzschnell durch die Straßen fortgetragen und in
das Zimmer eines Soldaten gebracht, dem musste ich als Magd
dienen und ihn bedienen, und alle widerliche Arbeit tun, die Stube
kehren und die Stiefeln putzen. Es war nur ein Traum und doch bin
ich so müde, als wenn ich wirklich alles getan hätte.“
„Der Traum könnte wirklicht gewesen sein,“ sprach der König, „ich
will dir einen Rat geben. Stecke deine Tasche voll mit Erbsen und
mache ein kleines Loch in die Tasche. Wenn du wieder abgeholt
wirst, so fallen sie heraus und hinterlassen eine Spur auf der Straße.“
Als der König so sprach, stand das Männchen unsichtbar dabei und
hörte alles mit an. Nachts, als es die schlafende Königstochter wieder
durch die Straßen trug, fi elen zwar einzelne Erbsen aus der Tasche,
aber sie konnten keine Spur hinterlassen, denn das listige Männchen
hatte vorher in allen Straßen Erbsen verstreut. Die Königstochter aber
musste wieder bis zum Hahnengeschrei als Magd dienen.
Der König schickte am folgenden Morgen seine Leute aus,
welche die Spur suchen sollten, aber es war vergeblich, denn in allen
Straßen saßen die armen Kinder und lasen Erbsen auf und sagten:
„Es hat heute nacht Erbsen geregnet.“
„Wir müssen uns etwas anderes ausdenken,“ sprach der König,
„behalte deine Schuhe an, wenn du dich zu Bett legst, und bis du von dort
zurückkehrst, verstecke einen davon; ich werde ihn schon fi nden.“
Das schwarze Männchen hat das alles mitangehört, und als der
Soldat abends verlangte, er solle die Königstochter wieder brin-





77
Příštího rána, když královská dcera vstala, šla za otcem
a vypravovala mu, že měla nějaký zvláštní sen.
„Byla jsem odnášena ulicemi rychlostí blesku a  přinesena
do pokoje nějakého vojáka, tomu jsem musela sloužit jako
děvečka, obsluhovat ho a dělat všechny odporné práce, zametat světnici
a čistit boty. Byl to jen sen a přece jsem tak unavená, jako bych to
všechno skutečně dělala.“
„Ten sen by mohl být pravdivý,“ řekl král, „dám ti radu. Naplň si
kapsu hrachem a udělej do ní malou dírku, když pro tebe zase
přijdou, bude hrách padat ven a nechá na ulici stopu.“
Když tak král mluvil, neviditelný mužíček stál u toho a všechno
vyslechl. V noci, když opět nesl spící královskou dceru ulicemi,
vypadlo sice pár hrášků z kapsy, ale žádnou stopu nemohly zanechat,
neboť lstivý mužíček předtím posypal všechny ulice hrachem.
Královská dcera ale musela opět sloužit jako děvečka až do kuropění.
Král vyslal příštího rána své lidi, kteří měli hledat stopu, ale bylo
to zbytečné, neboť ve všech ulicích seděly chudé děti, sbíraly
hrášky a říkaly: „Dnes v noci pršel hrách.“
„Musíme vymyslet něco jiného,“ řekl král, „nechej si střevíce, až
půjdeš do  postele, a  než se budeš odtamtud vracet, jeden z  nich
schovej; však já ho už najdu.“
Černý mužíček to slyšel, a když večer voják požadoval, aby opět
přinesl královskou dceru, zrazoval ho a říkal, že proti této lsti nezná






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.