načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pohádkový atlas hub - Zdeňka Študlarová; Radomír Socha

Pohádkový atlas hub

Elektronická kniha: Pohádkový atlas hub
Autor: ;

Vítá vás pohádková říše hub!Na základě vtipných příběhů o skutečných houbách a jejich dvojnících z pohádkové říše hub seznamuje tato knížka předškoláky i malé školáky ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  220
+
-
7,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 125
Rozměr: 22 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: ilustrace Zdeňka Študlarová
Skupina třídění: Botanika
Literatura pro děti a mládež (naučná)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2014
ISBN: 978-80-247-5044-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Veselý obrázkový atlas k poznávání hub pro čtenáře od 6 let. Známý mykolog zvolil zábavnou formu vyprávění pro každou houbu z našich lesů a vymyslel také bytost z pohádkové říše, která každou houbičku něčím připomíná. Děti si tak lépe zapamatují, jak houby vypadají a které jsou jedlé, nejedlé či smtelně jedovaté.

Popis nakladatele

Vítá vás pohádková říše hub!Na základě vtipných příběhů o skutečných houbách a jejich dvojnících z pohádkové říše hub seznamuje tato knížka předškoláky i malé školáky s houbami vyskytujícími se v naší přírodě.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Zdeňka Študlarová; Radomír Socha - další tituly autora:
Sbíráme holubinky Sbíráme holubinky
Celoroční průvodce houbaře -- aneb na houby od rána do zimy Celoroční průvodce houbaře
Sbíráme čirůvky Sbíráme čirůvky
Pojďte s námi na houby! Pojďte s námi na houby!
Policejní pohádky Policejní pohádky
Strašidlář - Mezi námi ze záhrobí Strašidlář
Záchranářské pohádky Záchranářské pohádky
Vílí býlí -- Tajemství kouzelného herbáře Vílí býlí
Pohádkář - O princeznách Pohádkář
Příběhy z jižních Čech - Třeboňsko -- Jak vodníci hledali domov Příběhy z jižních Čech
Putování skřítka Všudybýlka Putování skřítka Všudybýlka
Čumidlo a fujtajblíci se školáky Čumidlo a fujtajblíci se školáky
 
K elektronické knize "Pohádkový atlas hub" doporučujeme také:
 (e-book)
Lesní pohádky Lesní pohádky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

atlas

hub

P

o

h

á

d k

o

v

ý

Ilustrace

Zdeňka Študlarová

Radomír Socha

Radomír Socha

PO

h

ÁDKOVÝ

atlas hub

Poznejte Svět hub!

veselý obr ázkový atlas naučí děti poznávat houby rostoucí v našich

lesích. jeho autor, známý mykolog Radomír Socha, zvolil zábavnou

formu vyprávění, v němž pro každou houbu z lesa vymyslel bytost

v pohádkové říši, která houbičku něčím připomíná. Děti si tak lépe

zapamatují, jak se která houba jmenuje, jak vypadá, zda je jedlá,

nejedlá či dokonce smrtelně jedovatá.

naučná, krásně ilustrovaná kniha děti obohatí o znalosti z oblasti

mykologie a stane se inspirací k procházkám po lese.

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod

@grada.cz, www.grada.cz

pro čtenáře od 6 let



Ilustrace

Ilustrace Zdeňka Študlarová

Radomír Socha

Grada Publishing

Pohádkový

atlas hub


4

Každý začínající houbař by měl vědět, že ne všechny houby

jsou jedlé a chutné jako například hřib dubový nebo liška obecná.

Je mezi nimi také spousta nejedlých a některé i značně jedovaté.

Proto nikdy nesbírejte houby, které dobře neznáte!

U každého názvu si v této knížce můžete přečíst, které houby lze

bez obav sbírat, na kterých si pochutnáte a které se naopak jíst

nedají nebo dokonce nesmí.


5

v

ítejte v pohádkové zemi hub! v překrásné říši plné

tak zářivého světla, až oči přecházejí. Rozprostírá se

od jednoho konce duhy k druhému. a duha se nad ní

klene a bude se klenout do té doby, dokud v ní bude

panovat láska a pořádek. Chtěli byste pohádkovou zemi hub vidět na vlastní oči? věřím, že ano. ale dostat se do ní není snadné. bez čarovného klíče a kouzelného zaříkadla se vám to nepodaří. Navíc ji hlídají dva ohniví draci, kteří každého nezvaného návštěvníka spálí na popel. Pokud by někdo z lidí chtěl pohádkovou zemi hub navštívit, musel by nejdřív dostat svolení od krále pohádkové země. Jenom tomu, kdo získá pergamen s královskou pečetí, může skřítek Zamykálek, nejvyšší rádce samotného krále, bránu do pohádkové země hub otevřít a vpustit ho dovnitř. Jen on k ní má čarovný klíč a zná kouzelné zaříkadlo, které ohnivé draky uspí, aby návštěvníka nesežehli plamenem a neudělali z něj hromádku popela. Jen díky jemu se mi podařilo vidět pohádkovou zemi a v ní spoustu zajímavých hub a všelijakých bytůstek na vlastní oči. Je to země kouzel a země nekonečné fantazie. Cokoliv si v ní přejete, se vám okamžitě splní. Můžete se stát čarodějem, obrem, ptákem, stromem nebo dokonce houbou. Čím chcete být, tím se tu stanete. a to se vám v naší zemi přihodit nemůže. u nás se mohou vyplnit jen některá přání, a někdy to trvá i léta, a některá se nám holt nesplní nikdy. všechno, co jsem v pohádkové zemi hub spatřil a uchoval si v paměti, jsem pro vás, děti, zaznamenal v této knížce. věřím, že vám udělá radost a prožijete při jejím čtení stejná dobrodružství, jako jsem v pohádkové zemi zažil já. a nebojte se! draci na příkaz skřítka Zamykálka usnuli a spí teď jako zabití. Proto neváhejte a račte vstoupit do pohádkové země hub a jejích podivuhodných obyvatel. ať se vám v ní líbí! Smržoun Věžoun Smrž kuželovitý

s

mržouni věžouni měli dlouhou nohu a špičatou hlavu od

jakživa. už jejich praprapradědek smržoun ji měl šišatou. Přivandroval odněkud z tramtárie – ze země, kde se stavějí takové podivné vysoké věže (říká se jim minarety). a protože se mu ty věže líbily a chtěl také tak vypadat, proměnil se na houbový minaret. bylo to úplně jednoduché, protože kdokoliv si v pohádkovém světě něco moc přeje, okamžitě se mu to splní. tak z povrchu hlavy

7

smržouna vychází podivná světelná záře, která

prostupuje celým jeho tělem. Zdálky to vypadá,

jako by mu z hlavy vystupoval kouř. houbový

skřítek Pařezníček si ho dokonce jednou spletl

s komínem. ale to jste měli vidět, jak se smr

žoun durdil a vztekal, když ho skřítek oslovil:

„Pane komín!“ Málem ho z toho ranila mrtvice

(naštěstí v pohádkovém světě žádné choroby

nejsou). ovšem některým kamarádům věžounů,

takzvaným smržounům hlavounům, se špičaté

hlavy věžounů nelíbí, a tak na ně hanlivě po

křikují: „Marťani, marťani!“ oni totiž chtěli mít

hlavu kulatou, a tak ji takovou také mají.

také bráška pohádkového smržouna, smrž kuželovitý, který roste

v přírodní říši, vypadá skoro stejně. I když úplně ne. Má kratší nohu,

hlavu jako kužel a v ní spoustu komůrek oddělených přepážkami.

smrži rostou na jaře od dubna do května, nejraději pod jasany

a osikami. Mají ale krátký život. I když delší by jim stejně k ničemu

nebyl, protože většinou skončí brzy na talíři. houbaři si je nemohou

vynachválit, jak jim chutnají. takové smrže plněné masem – to je

panečku dobrota!

Zato pohádkový smržoun věžoun, ten se má! Je nesmrtelný, ani

nestárne, ani neumírá. smrťák totiž do pohádkové země hub nerad

chodí. tady na zemi se vyřádí dosyta, tak co by tam dělal? a když

se do pohádkového světa hub přece jen někdy zatoulá, jde si tam

nejspíš schrupnout (tomu se nedivte, vždyť i smrťák se někdy unaví

a rád si odpočine).

Smržoun Věžoun Smrž kuželovitý

jedlý, velmi chutný Houbová kačka Kačenka česká

u

ž jste někdy viděli plavat houby? Já tedy ne. vlastně viděl

jsem jednou houby na vodě (byly to, myslím, špičky obecné), ale neplavaly. to se jenom rozvodnil potok a spláchl je do vody i s hlínou. houby totiž plavat neumí, přestože některé (třeba taková míhavka vodní) se ve vodě docela rády čvachtají. v pohádkové zemi hub je tomu ale jinak. bydlí tam zvláštní houbová kačka – napůl houba a napůl kačena. hlavičku má samý lalok – úplně stejnou jako má houba zvaná kačenka česká, kterou najdete v březnu a dubnu pod osikami. Má ale žlutý zobák – to kačenka česká nemá (a proč by ho taky měla, když nic nejí?). Jakmile houbová kačka spatří rybník – šups! a je v něm. Panečku, ta ale dovede plavat!

9

Houbová kačka Kačenka česká

Jak by ne, když má na nohou blány, jako

mají opravdické kačeny, co rejdí po hla

dině našich rybníků. a dokáže nejenom

plavat – umí i létat! skoro tak rychle

jako rackové. Jen přitom tak nevřeští

jako oni. sem tam si zakejhá a dost. Je

chytrá a šetří si energii na létání. Rychle

zamává křídly, a než se stačíte vzpama

tovat, je pryč.

to její sestra z přírodní říše nedokáže,

proti ní je úplná nemotora a taky ji

to mrzí. taky by si ráda zaplavala

a zalétala, ale bez křídel a plovacích blan to jaksi nejde. Proto musí

dřepět stále na jednom místě a moc ji to nebaví. ale nesmutní,

protože ví, že kačenky české jsou oblíbenou pochoutkou houbařů.

Jakmile se rozkřikne, že začaly růst, jsou houbaři ve svém živlu.

Prošmejdí kdejaký listnatý les, jen aby je našli a připravili si z nich

pomazánku (to je bašta!). Přitom svá místečka tají a nepovědí

o nich nikomu na světě. Co kdyby jim kačenky vysbíral někdo jiný?

Je ale smůla, že kačenek českých je stále míň a míň, takže nakonec

ještě budou chráněné a houbaři budou mít utrum. budou si na ně

muset nechat zajít chuť, jen se na ně kouknout a jít dál hledat jiné

chutné jarní houby. ale aspoň je přejde mlsnota. Nemusíme přece

hnedka všechno zbaštit. Něco se také musí uchovat pro krásu (ne

máme přece jen žaludky, ale taky oči!).

jedlá, velmi chutná

P

ůjdete-li v květnu do lesoparku, můžete tam objevit krásně

bělavé houby. Protože rostou hlavně v máji, začalo se jim říkat čirůvky májovky. I když jsou jedlé, sbírá je dosud málo houbařů. Někteří je neznají vůbec, jiní se zase bojí, aby je nezaměnili s nějakou jedovatou houbou (ale kdo se bojí, nesmí do lesa). Májulka Čirůvka májovka

10


11

Je to přitom velká škoda, protože májovka

je moc dobrá a chutná houba (a jak

se říká v jedné písničce, nesbírá ji

leda trouba). až jednou ochutnáte

smetanovou omáčku z májovek, dáte

mi určitě zapravdu. Naučit se tyto

jarní houby znát, stojí každopádně za to.

kdyby se mezi lidmi, kteří mají cukrovku,

rozkřiklo, že májovka pomáhá tuto nemoc

léčit, parky a lesy by se houbaři jenom hemžily.

Poradím vám, jak májovku snadno poznáte: má bělavý nebo

nažloutlý klobouček a pod ním nápadně husté nízké lupínky (husté

skoro jako listy v čítance). lupínky i nožka jsou stejně zbarvené jako

klobouček. když májovku rozkrojíte, voní krásně po mouce a nemění

na řezu barvu (zatímco jedovatá vláknice načervenalá po mouce

nevoní a začne po chvíli jakoby vzteky červenat).

sestřičku hub májovek, paní Májulku z pohádkové země hub,

byste ale nepoznali. vypadá totiž úplně jinak. Má ráda vůně květin

a má jich všude plno: v kořenáčích uvnitř chaloupky i v truhlících

za oknem. a nejenom tam. Celou velkou zahradu má plnou květin

a co květinka, to jiná barva. Z těch vůní všude kolem dokola se až

točí hlava. a když k tomu ještě rozkvetou stromy, je Májulka jako

u vytržení (stejně jako alenka v říši divů). vydrží pod nimi sedět celé

hodiny a stále nemá dost! Škoda, že Májulka nežije v našem světě,

protože by mohla pracovat v květinářství. ale co, vždyť i skřítkové

a víly v pohádkové zemi hub si rádi přičichnou k voňavým kvítkům!

a kdo by jim je pěstoval, když ne Májulka? dopřejme jim tu radost!

Májulka Čirůvka májovka

jedlá, velmi chutná


12

t

aké pohádková země hub má svého krále. a tak to má také být.

království bez krále by bylo asi jako prázdniny bez sluníčka, koupat by se nedalo a byli bychom bílí jako tvaroh. a není to jen tak ledajaký král! Je nejen moudrý, ale i stále veselý. Na koho se usměje, tomu je hned veseleji u srdíčka. a věřte mi, že se směje rád. Proto mu všichni v pohádkové zemi hub říkají potajmu král Chichota. a právem, protože nezkazí žádnou legraci. veselé historky rád nejen poslouchá, ale také je sám vymýšlí a vypravuje. ale nemyslete si, není to žádný královský šašek. dovede být také vážný,

Hřibový král Hřib královský


13

zvlášť když přijímá návštěvy.

to se pak vystrojí jako vzne

šený pán. Na hlavu si místo

věnce z barevného listí nasadí

korunu, rukou uchopí žezlo

ve tvaru hřibu, obuje si zlaté střeví

ce a vezme si na sebe purpurový plášť.

Zkrátka urozenost sama! teprve když je

takto vyparáděný, začne přijímat hosty.

výjimečný svým zbarvením je i jeho blízký

příbuzný – nádherný hřib královský, který

roste v našich teplých hájích, hlavně pod duby

a buky. Nemůžete si ho splést se žádným jiným druhem hřibu.

klobouk má růžově červený a pod ním zlatožluté rourky, ve stáří

trošku nazelenalé. Nohu má žlutou, a rozkrojíte-li jej napříč, bude

žlutý i uvnitř. ale raději to nedělejte! Protože kdyby vás při tom na

čapal ochranář přírody, byl by malér. Museli byste vysolit pořádný

obolus, neboť hřib královský je velmi vzácný a byl proto zařazen

do červené knihy chráněných hub. a to je dobře, poněvadž jinak by

ho mlsní houbaři úplně vyhubili.

Že nevíte, co je to za knihu? Inu, sepsali ji největší znalci hub, kte

rým se říká mykologové, a zaznamenali v ní všechny naše nejvzác

nější houby. ale budete-li ji hledat v knihovně, určitě ji nehledejte

podle červené obálky. Podle ní byste ji totiž nikdy nenašli.

Hřibový král Hřib královský

chráněný, nesbírat


14

„b

uch..., buch..., buch...,“ ozývá se po celý den v chaloupce

uprostřed pohádkové země hub. ale nejsou to ani loupežníci, ani vojáci. ti nemají do pohádkové země přístup. Panečku, to by je skřítek kyjohub hnal, kdyby se tam odvážili vstoupit! Nestačili by se divit. to byste neuhádli, kdo to tam tak vesele buší. dáte se poddat? dobrá, já vám to tedy řeknu: je to pohádkový hřib kovář. tvář má snědou od ohně a svaly jako vytrénovaný sportovec. Jen na prstech má samý mozol od toho věčného bušení do kovadliny. a plíce? ty má jako měchy. když foukne, vypadá to jako poryv větru na strništi. Na sobě má červenou a od sazí ušmudlanou koženou zástěru Kovář Hřib kovář

15

a v ruce třímá velikánské

kladivo. kdo by ho uviděl

poprvé, určitě by se polekal.

Mohl by si myslet, že ten

hromotluk je loupežník sarka

Farka z pohádky Hrátky s čertem

(určitě jste ji viděli v televizi).

Kovář Hřib kovář

ale není to on. Je to dobrák od kosti, ten by ani kuřeti neublížil.

a pročpak neustále buší kladivem do kovadliny? ková totiž podkovy

pro podivné houby, které vypadají jako kopyto koně. tyto houby

zvané troudnatci kopytovití rostou v našich lesích na kmenech stro

mů a z místa se ani nehnou, ale v pohádkové zemi hub skáčou ze

stromu na strom jako datlové. aby si přitom neprošoupaly chodidla,

mají na nohou kopyta, které jim ukoval pohádkový kovář. s nimi

pak skáčou jako diví.

Příbuzným pohádkového kováře je hřib kovář, který roste v našich

lesích nejraději pod smrky. ten ale vypadá naprosto jinak. Má hně

dý klobouk a nenosí žádnou zástěru. ani kladivo a kovadlinu nemá.

Zato má červeně tečkovanou nohu, oranžově červené rourky pod

kloboukem, a když ho rozkrojíte, hned zmodrá jako borůvky (sám

je ovšem nejí). a i když je za syrova jedovatý, dobře provařený je

moc chutný. Proto na něj houbaři nedají dopustit a rádi ho sbírají.

tak dobrou chuť!

jedlý, chutný

+

k

do by rád nesbíral pravé dubové a smrkové hřiby? Nikoho tako

vého neznám (vy snad ano?). Jsou to mezi houbami krasavci. Mají hnědý klobouk, pod ním zlatožluté rourky a světle hnědou nožku ozdobenou bělavou síťkou. a jak krásně voní. Panečku, to je lahoda! Jakmile se rozkřikne, že rostou hřiby, hned je houbařů plný les. kdo má zdravé nohy a dobré boty, vyrazí do lesa pěšky, lidé líní a návštěvníci zdaleka přijedou autem. v lese se to pak hemží skoro jako na václaváku. a není se čemu divit! Je to opravdová Dubák Hřib dubový

17

radost nasbírat košík

krásných pravých hřibů

(ovšem bez červů). Jsou

i jiné krásné houby, ale hřiby

jsou prostě hřiby! hřib vyku

kující z hebkého mechu potěší

srdce každého houbaře. a nejen

Dubák Hřib dubový

houbařům pravé hřiby chutnají. také veverky je mají rády, o čemž

svědčí vroubky na jejich kloboucích, na nichž je vidět, jak si

na nich pochutnávaly. horší je to s červy. Prolezou hřib skrz naskrz

a je po radosti. houbaři hříbkaři jsou pak vzteky bez sebe. to se ale

v pohádkové zemi hub stát nemůže. tam totiž žádní červi nejsou.

Pohádkový hřib dubák vypadá úplně jinak než jeho bráškové, kteří

rostou v našich lesích. Na hnědém klobouku má čepici z dubového

listí a povrch jeho nohy je nachlup stejný jako kůra dubu: také je

celý rozpraskaný a hnědozelený. a teď se podržte! víte, co mu to

visí z klobouku? to byste neuhádli – žaludy! Je jimi ověnčený jako

vánoční stromeček. vypadá to, jako by slavil vánoce po celý rok.

a to je vlastně dobře, aspoň má stále důvod k radosti. kde totiž

nepanuje radost a veselí, vládne smutek. a to je pak moc zlé.

jedlý, velmi chutný

h

oubu hřib žlučník znají skoro všichni houbaři. tváří se jako

smrkový hřib, ale pravý hřib to není. Je to prostě vykutálený lišák a dělá si z houbařů legraci. Možná, že jste ho už v lese taky omylem sebrali a ochutnali jako já. „Tfuj,“ ten byl hořký jako žluč! Ještě teď si na tu odpornou chuť vzpomínám. Není proto divu, že mu houbaři říkají žlučák nebo hořčák. když ho omylem přimícháte mezi pravé hřiby a připravíte si z nich jídlo k večeři, bude hořké až běda. leda na vyhození! Přitom hřib žlučník nechutná ani mlsným Žlučoun Hřib žlučník

19

červům, i ti si uplivnou a odlezou

hledat chutnější houbu. I veverky se

mu raději zdaleka vyhnou a ukous

nou si z něho jedině, když je bolí bříško, aby opět dostaly chuť

k jídlu. tak jsou mazané a používají ho místo hořkého léku na trá

vení. vy ale hřib žlučník nikdy neochutnávejte! Co je dobré pro

veverky, nemusí být dobré pro vás. od pravého hřibu ho snadno

poznáte i bez ochutnání, a to podle narůžovělých rourek vespod

klobouku a tmavohnědé síťky na noze.

Jeho kamarád z pohádkové země hub je mu zbarvením dost podob

ný. a to byste nevěřili, na čem si pochutnává! Zařídil si ve své chýši

malou laboratoř a vyrábí tam z léčivých bylin v křivuli nad plame

nem hořký likér, který každou chvíli popíjí. Rád si cucne, ale není

to žádný ochmelka. Na rozdíl od mnoha lidí ví, kdy má dost. ale

je-li od toho věčného popíjení hořkých likérů stejně hořký jako jeho

bráškové z našich smrkových lesů, to nikdo neví. v žádném případě

se to ale nesnažte zjistit a nekousejte ho! Je to sice dobrák, ale co

je moc, to je moc. ani byste nestačili utíkat, jak by vás z pohádkové

země hub hnal ven. to by vám zato nestálo.

Žlučoun Hřib žlučník

nejedlý



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist