Pohádkové uspávanky - Zuzana Pospíšilová Veronika Kubáčová

POHÁDKOVÉ
USPÁVANKY
Zuzana Pospíšilová
Ilustrovala Veronika Kubáčová










POHÁDKOVÉ
USPÁVANKY
Zuzana Pospíšilová
Ilustrovala Veronika Kubáčová





Zuzana Pospíšilová
POHÁDKOVÉ USPÁVANKY
Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
www.grada.cz
jako svou 6201. publikaci
Ilustrace Veronika Kubáčová
Odpovědná redaktorka Helena Varšavská
Sazba a zlom Antonín Plicka
Zpracování obálky Antonín Plicka
Počet stran 120
Vydání 1., 2016
Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.
© Grada Publishing, a. s., 2016
Cover Illustration © Veronika Kubáčová
ISBN 978-80-271-9171-0 (ePub)
ISBN 978-80-271-9170-3 (pdf)
ISBN 978-80-247-5714-8 (print)
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být
reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu
nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.





5
Obsah
Předmluva ............................................................ 7
Toulavý mrak ........................................................ 9
Strašidlo ............................................................. 13
Budík .................................................................. 18
Kouzelný župánek .............................................. 24
Vysvobozená princezna ...................................... 29
Hádavé včelky ..................................................... 35
Kašpárek ............................................................ 41
Kocourek ........................................................... 46
Zrcadlo ............................................................... 51
Žabka ................................................................. 58
Měření sil ........................................................... 64
O víle Sofince ..................................................... 68
Vlaštovčí píseň ................................................... 75
Helenka a skřítek ................................................ 80
Čajová konvička ................................................. 85
Spinkulinka ........................................................ 91
Červotoč ............................................................ 96
Chaloupka ........................................................ 102
Náhradní Vánoce .............................................. 110
Ztracený klíček ................................................. 116










7
Předmluva
Komu by se chtělo do postýlky, když je svět plný
zajímavých věcí a báječných zážitků? Spát se ale musí.
Pro snadnější usínání, pro hezké sny a snad i k
přivolání nočního dobrodružství pro vás máme knihu
Pohádkové uspávanky. Najdete v ní dvacet pohádkových
příběhů o dětech, zvířátkách, vílách nebo o skřítcích.
Všechny příběhy mají něco společného – příjemně
vás naladí ke spánku a přivolají hezké sny. Jestli to
opravdu funguje, to musíte posoudit sami. Stačí se
s chutí pustit do čtení.





8





9
Toulavý mrak
„Mami, proč se musím pořád mračit?“ zeptal se
jednoho dne malý mráček.
„Protože jsi mrak!“ odpověděla mu maminka. Pak se
zarazila a opatrně se zeptala: „A co jiného bys chtěl
dělat?“
„Já nevím! Chci se usmívat a chci být užitečný,“
odpověděl mráček.
Maminka nechápavě zavrtěla hlavou a dál dělala svou
práci.
Mráček to ale myslel vážně. Nelíbilo se mu, že se
mraky po nebi jen honí, narážejí do sebe a pak hlasitě
hromují a pouštějí na sebe blesky. Občas se díval na
lidi, kteří se k sobě chovali hezky. Usmívali se, byli
milí, nevráželi do sebe, ale naopak si dávali navzájem
přednost. Tohle se mu líbilo. Takhle by chtěl žít. Jenže





10
na zem se jen tak nedostane. Vítr ho spolu s ostatními
mraky drží vysoko nad zemí.
Večer se zachumlal do červánků, ale nepodařilo se mu
usnout stejně rychle jako jindy. Přemýšlel o tom, že
se vydá do světa. Třeba jsou mraky zamračené jenom
tady a jinde se usmívají? Čím víc o tom přemýšlel, tím
pevněji byl přesvědčený, že se podívá do světa. Aby
mohl svůj plán uskutečnit, potřeboval se domluvit
s nějakým větříkem, který by ho odfoukl správným
směrem. Když si všechno do detailů promyslel, ko -
nečně mohl spokojeně usnout.
Ráno se probudil do deštivého dne. Dva nabručené
mraky si od rána vyřizovaly účty, a tak z toho byla
pěkná bouřka. Nebo ošklivá? Záleží na tom, jak se to
vezme. To ho jen utvrdilo v tom, že odsud co nejdřív
uteče. Prolétl se po nebi a snažil se potkat vítr nebo
větřík, se kterým by se dalo na útěku domluvit.
„Nechtěl bys se mnou na výlet?“ zeptal se prvního
větříku, na který narazil.
„Ani náhodou! Nejdřív práce, potom zábava,“ odbyl
ho vítr a na důkaz své užitečnosti začal silně foukat.
Mráček se otočil na druhou stranu a snažil se jen tak
pomaloučku plout proti větru. Vydal se úplně jinam





11
než ostatní mraky. Ani se nedíval na cestu. Plul si po
obloze a s přivřenými víčky snil o tom, že se jednou
podívá někam do světa. Ani mu nepřišlo, že už pluje
docela dlouho.
Ze snění ho ale probralo veliké horko. Na takové teplo
nebyl zvyklý. Začal se kolem sebe rozhlížet a najednou
dostal strach. Nikde ani mráčku a dole na zemi nikdo,
jen písek. Mráček doplul až do Afriky. Ale protože
poušť nikdy předtím neviděl, nevěděl, proč je všude
kolem jen písek. Z horka se začal potit a ze strachu
mu z očí stékaly slzičky. Zalitoval, že utekl z domu, ale
nevěděl, jak se má vrátit zpátky. Nedával dobrý pozor
na cestu, a tak se ztratil.





12
Jak tam tak na nebi stál a přitom plakal, stala se
úžasná věc. Poušť se najednou začala proměňovat. Z písku
se vylouply maličké klíčky, ze kterých byly díky
dešťovým kapkám rostlinky, a během pár chvil poušť
rozkvetla. Už nevypadala tak nehostinně. K rostlinkám se
pak seběhla zvířátka, která na mráček vděčně mávala.
Mráček si uvědomil, že to byla nejspíš jeho zásluha,
protože rostlinky i zvířátka vodu potřebují, a tak se
rozhodl, že bude užitečný právě tady. Zamával
rostlinkám i zvířátkům a s úsměvem odplul někam dál.
I další kousek pouště pod jeho vláhou ožil a rozkvetl
a mráček měl najednou pocit dobře vykonané práce.
Věděl, že může být užitečný, a to ho opravdu těšilo.
Poušť je veliká a mraků tam zabloudí jen málo, a tak
měl mráček spoustu práce, ale od té doby můžete
i v poušti najít místa, kde se daří rostlinám i
živočichům. Říká se jim oázy.





13
Strašidlo
„Já nechci jít do postele!“ odmlouval malý Vojta, když
ho večer poslala maminka spát.
„Všechny děti musí spát, aby měly sílu,“ odpověděla
mu maminka.
„Já budu mít sílu i bez spaní,“ namítl Vojta.
„To si jen myslíš. Neodmlouvej a alou do postele!“
„A nemůžu spát s tebou?“ zeptal se Vojta s prosíkem
v očích.
„Co tě to napadlo? Vždyť už jsi velký kluk. Máš svou
vlastní postel, tak můžeš spát v ní.“
„Ale já nemůžu spát!“
„Proč bys nemohl?“ divila se maminka.





14
„V mojí posteli straší!“ odpověděl jí s vážnou tváří
Vojta.
Maminka se na Vojtu chvíli dívala a pak ji něco
napadlo. „Tak to strašidlo vyženeme,“ řekla a zamířila
k posteli, aby vytřepala deku i polštář. „Vidíš? Už tu
žádné není!“
Vojta se neochotně odšoural do postele a snažil se
usnout, ale moc se mu to nedařilo. Když se ráno
probudil, bylo mu do pláče. Celé tělo ho svědilo, a tak se
začal divoce škrábat.





15
Maminka zrovna procházela kolem jeho pokoje,
uviděla synka a zpozorněla. „Co se děje?“ zeptala se
vyděšeně.
„Zase tu bylo to strašidlo! V noci mě lechtalo a
štípalo!“ odpověděl jí Vojta vyčítavě. Měl mamince za zlé,
že mu večer nevěřila.
„Ukaž!“ řekla maminka ustaraně a vyhrnula Vojtovi
pyžamové triko. Opravdu měl na těle štípance a
škrábance. „To je divné,“ řekla zamyšleně. Pak zašla do
koupelny pro hojivou mastičku a Vojtu s ní celého
namazala.
Vojta si potom dlouho nerušeně hrál venku na
zahradě. Tam se strašidla nebál. Trápilo ho jen v jeho
pokojíčku, a nejvíc večer v posteli.
Večer to Vojta zkusil znovu. „Mami, nemusím dneska
spát ve své posteli?“
Maminka zamyšleně mlčela, ale naštěstí šel kolem
tatínek. Maminka mu o Vojtově strašidle vyprávěla,
a tak navrhl: „Pro dnešek si postele vyměníme. Ty
budeš spát na mé posteli a já ve tvé. Pořádní chlapi se
strašidel nebojí,“ připomněl mu nebojácně tatínek.
Vojtovi zasvítilo v očích. Bylo mu jedno, že ho tatí-





16
nek považuje za strašpytla. Hlavně že nemusí spát se
strašidlem v jedné posteli.
Když se vykoupal a převlékl do čistého pyžamka, s
chutí vklouzl do tatínkovy postele a spokojeně usnul.
Tatínek se ještě chvíli díval na televizi, protože dávali
přenos z nějakého zajímavého sportovního utkání, ale
pak se také odebral do postele. Do Vojtovy.
Ráno se Vojta probudil svěží a vyspaný, zato tatínek
byl celý poškrábaný. Když ho maminka viděla,
spráskla ruce. „Že by tady opravdu řádilo strašidlo?“ zeptala
se nejistě.
Tatínek se na ni přísně podíval. „Snad nevěříš na
strašidla? Spíš tu řádí nějaká blecha.“





17
„Kde by se tu vzala blecha?“ divila se maminka. „Žádné
zvíře nemáme. Jen rybičky, a ty snad blechy nemají!
Nebo jo?“
Tatínek se na maminku usmál a pak zavolal Vojtu.
„Vojtíšku,“ začal mile. „Nehrál sis někdy s nějakým
pejskem?“ zeptal se ho.
Vojta zavrtěl hlavou. „A s jiným zvířátkem?“ zeptal se
tatínek znovu. Vojta se zamyslel.
„Třeba s kočičkou,“ pomáhala mu maminka.
„Jedna kočka za mnou přišla na zahradu,“ potvrdil
Vojta a maminka s tatínkem se na sebe významně podívali.
„To tvoje strašidlo není žádné strašidlo, ale blecha,“
vysvětlil Vojtovi táta. „Teď ji jdeme hledat!“
„Kdo ji uloví jako první, dostane zmrzlinový pohár!“
řekla maminka a odešla do kuchyně. Lov přenechala
Vojtovi s tátou.
Vojtovi se ta hra moc líbila. A když pak blechu jako
první sám ulovil, byl nadšený. Zbavil se svého strašidla
a ještě za to dostal báječný zmrzlinový pohár.





18
Budík
Jiříka začalo bolet v krku, a tak musel s maminkou
k paní doktorce.
„Otevři ústa,“ vybídla ho paní doktorka. Jiřík otevřel
pusu dokořán.
„To je ošklivá angína. Bacily se ti v krku tedy opravdu
vyřádily. Ale neboj, my je vyženeme. Napíšu ti recept
na tabletky, kterých se bojí. Za týden utečou a ty budeš
zase skotačit na hřišti,“ řekla vlídně paní doktorka.
Když odcházeli z ordinace, maminka na Jiříka
mrkla a řekla: „Už jsi velký kluk. Co kdybys zůstal sám
doma? Mám v práci něco moc důležitého.“
Jiřík se usmál. „Neboj, mami, to zvládnu!“
„Tabletky, které budeš užívat, jsou antibiotika. Musí
se brát v pravidelnou dobu několikrát denně. Možná
*





19
bych ti měla koupit budík,“ přemýšlela nahlas
maminka.
Jiříkovi se to zdálo jako báječný nápad, a tak zašli
s maminkou do lékárny a pak ještě do hodinářství.
Měli tam spoustu hodinek, hromadu hodin a horu
budíků. Jiřík si mohl vybrat ten, který se mu líbil
nejvíc. Do oka mu padl jeden kulatý a oranžový. Měl
veliké číslice, a hlavně ručičky, které vypadaly jako
opravdové ruce s nataženým ukazováčkem.
„Ten se mi líbí,“ řekl mamince a ona ho hned zaplatila.
Doma se Jiřík se šátkem na krku uložil do postele.
Maminka dala Jiříkovi tabletku a nařídila budík na dobu,
kdy by měl brát další. Pak odešla do práce.





20
Jiřík se na budík nemohl vynadívat. Dokonce si s ním
začal povídat a budík mu k jeho velkému překvapení
i odpovídal. Jiřík si pochvaloval, jak dobře vybral. Při
boji s bacily se ale unavil, na chvíli zavřel oči a pak tvrdě
usnul. Budík ho však spolehlivě vzbudil. „ Tabletku,“
připomněl mu budík. Jiřík ho nejprve zaklapl a pak si
spolkl bílou tabletku.
Do hrnku si nalil trochu čaje z termosky a snědl
obložený rohlík, který mu maminka nachystala. Pak si
zase hrál a povídal se svým budíkem.
„Tak jak jsi to tady sám zvládl?“ zeptala se maminka
a Jiřík jí vyprávěl o svém báječném budíku. Maminka
všemu jeho vyprávění nevěřila, ale byla ráda, že s tím
budíkem měla dobrý nápad.
Týden uplynul jako nic a Jiřík se uzdravil. Musel opět
začít chodit do školy.
První den ho budík vzbudil. Těšil se, že si spolu
budou povídat už od rána, ale Jiřík se místo toho oblékl
a s aktovkou na zádech odešel do školy. Budíku se to
nelíbilo, a tak si řekl, že příště Jiříka nevzbudí. Chtěl,
aby s ním jeho kamarád zůstal doma. Netušil, že do
školy se chodit musí a Jiřík teď kvůli němu bude mít
potíže.





21
Další ráno už to bylo jinak. Budík nezazvonil, jak měl.
Když se Jiřík sám od sebe vzbudil a zjistil, kolik je
hodin, úplně se zděsil. Bleskurychle se oblékl, popadl
školní tašku a bez snídaně vyběhl ven. Do školy přišel
pozdě. Dávno po zazvonění. Paní učitelka se na něj
mračila, a navíc dostal i poznámku. První ošklivou
poznámku.
„Já za to nemůžu. Budík vůbec nezazvonil,“
vysvětloval odpoledne mamince.
„Jak je to možné?“ divila se maminka. Hned šla budík
zkontrolovat, ale porouchaný se jí nezdál. Když ho
nařídila, zazvonil, jak měl.





22
Další ráno se všechno opakovalo. To už se maminka
na Jiříka zlobila. Myslela si, že to byla jeho vina, a tak
si to v práci zařídila tak, aby mohla přijít později.
Ráno čekala, kdy se z pokojíčku ozve zvonění budíku,
ale nic neslyšela. Když už uplynula doba, kdy měl Jiřík
vstát, a budík stále nezvonil, zašla ho raději vzbudit
sama. Překvapeně si budík prohlížela. Pak si ho dala
do kabelky.
„Proč si ho dáváš do kabelky?“ zeptal se Jiřík.





23
„Zajdu ho vrátit!“ odpověděla maminka. „K čemu je
budík, který nezvoní?“
Budík se polekal a začal v kabelce zvonit. Maminka
s Jiříkem se na sebe podívali.
„Já mu zkusím nejdřív domluvit,“ přimlouval se Jiřík.
„Dobře, ale až odpoledne. Teď upaluj do školy, ať zase
nepřijdeš pozdě!“
Když se po obědě Jiřík vrátil ze školy, hned začal
svému budíku domlouvat: „Proč nezvoníš? Maminka tě
chce vrátit do obchodu.“
Budík zaraženě mlčel. Chtěl, aby s ním Jiřík zůstal
doma, aby si spolu hráli, a vůbec ho nenapadlo, že
způsobí takové potíže.
„Všechny děti musí ráno do školy. Já musím taky, a tak
by se mi hodilo, kdybys mě ráno vzbudil,“ řekl Jiřík.
Pak na svůj budík mrkl a dodal: „Prosím!“ Budík
zahýbal ručičkami. Zdálo se, že všechno pochopil.
Od té doby si budík dával dobrý pozor, aby svého
kamaráda vzbudil včas. Stal se z něj ten nejpřesnější
a nespolehlivější budík na světě.





24
Kouzelný župánek
Markétka byla přes víkend u babičky. Rodiče odjeli na
služební cestu a ona byla ještě dost malá na to, aby
zůstala sama doma.
„Babi, budeš mi něco vyprávět?“ zeptala se babičky.
Už byla vykoupaná a převlečená do noční košilky.
„Budu, ale nejdřív si vezmi bačkůrky a župánek, ať
nenastydneš,“ vybídla ji babička.
„Ale já župan nechci,“ odporovala Markétka.





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je
možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.