načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pohádkové příhody kominíka Valenty - Václav Čtvrtek; Drahomír Trsťan

Pohádkové příhody kominíka Valenty

Elektronická kniha: Pohádkové příhody kominíka Valenty
Autor: Václav Čtvrtek; Drahomír Trsťan

Dobrotivý kominík Valenta nenosí jen tak štěstí jako obyčejní kominíci. Má srdce ze zlata a když jen trochu může, každému v nouzi pomůže. Pro mladší děti. Na kominíka Valentu si ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 71
Rozměr: 25 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: Vydání 2., v nakladatelství Grada Publishing 1.
Spolupracovali: ilustroval Drahomír Trsťan
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5792-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dobrotivý kominík Valenta nenosí jen tak štěstí jako obyčejní kominíci. Má srdce ze zlata a když jen trochu může, každému v nouzi pomůže. Pro mladší děti. Na kominíka Valentu si nestačí jen sáhnout pro štěstí, s ním se musíte setkat osobně. Nechte se okouzlit jedinečným vyprávěním mistra české pohádky Václava Čtvrtka. Zjistíte, že bez hodného vysočanského kominíka by nepřišlo jaro a Kordulka by nedostala svoji hvězdu, zkrátka by svět nebyl v pořádku.

Popis nakladatele

Na kominíka Valentu si nestačí jen sáhnout pro štěstí, s ním se musíte setkat osobně. Nechte se okouzlit jedinečným vyprávěním mistra české pohádky Václava Čtvrtka. Zjistíte, že bez hodného vysočanského kominíka by nepřišlo jaro a Kordulka by nedostala svoji hvězdu, zkrátka by svět nebyl v pořádku.

Zařazeno v kategoriích
Václav Čtvrtek; Drahomír Trsťan - další tituly autora:
Obrázkové rébusy Obrázkové rébusy
Říkání o víle Amálce Říkání o víle Amálce
Hravá angličtina v křížovkách -- Více než 100 křížovek a osmisměrek Hravá angličtina v křížovkách
 (audio-kniha)
Večerníčky s Josefem Dvořákem Večerníčky s Josefem Dvořákem
 (audio-kniha)
O víle Amálce O víle Amálce
 (e-book)
Hedvika a Andělín Hedvika a Andělín
 (e-book)
Kouzelné vánoční sny Kouzelné vánoční sny
Pohádková muzika Pohádková muzika
O makové panence a motýlu Emanuelovi O makové panence a motýlu Emanuelovi
Jedeme do školy -- Úkoly pro předškoláky Jedeme do školy
Vyjmenovaná slova – doplňovačky, křížovky, osmisměrky Vyjmenovaná slova – doplňovačky, křížovky, osmisměrky
 (audio-kniha)
Večerníčky s Jiřinou Bohdalovou Večerníčky s Jiřinou Bohdalovou
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Václav Čtvrtek POHÁDKOVÉ PŘÍHODY KOMINÍKA VALENTY Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 6177. publikaci Ilustrace Drahomír Trsťan Odpovědná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Antonín Plicka Zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 72 Vydání 2., v nakladatelství Grada Publishing 1., 2016 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. © Václav Čtvrtek, heirs, 1960 © Grada Publishing, a.s., 2016 Illustrations © Drahomír Trsťan, 2016 ISBN 978-80-271-9061-4 (ePub) ISBN 978-80-271-9060-7 (pdf) ISBN 978-80-247-5792-6 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reproduko

vána ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu

nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Žil v Praze ve Vysočanech člověk,

jmenoval se Valenta a byl kominíkem.

Chodil po střechách, vymetal komíny

a usmíval se dolů na svět. Když si dal

ruku na srdce a řekl: „Co vymetám,

ještě nikdy jsem nikomu neshodil cihlu

do komína,“ byla to pravda. T

enkrát přišli ke kominíku Valentovi z továrny ve

Vysočanech a řekli:

„Máme u nás tuze vysoký komín, sazí je v něm dost, a hledáme pro něj kominíka.“ „Vymést tak vysoký komín bude pro mne veliká čest,“ odpověděl Valenta. Hned při pondělku se na to vypravil. Vklouzl dvířky dovnitř komína, nahmatal skoby, co vedou vzhůru, stoupal po nich a ometal kolem sebe saze.

6

Asi v poledne si povídá:

„Skobek bylo už nejmíň sto padesát. Už bych měl být

nahoře.“

Povytáhl se ještě o jednu – a hlava mu vykoukla nad

komín. Valenta se zadíval z té výšky dolů na zem.

Bylo časně při podzimku. Slunce svítilo a celá zem byla

červená a zlatá. Kominík Valenta vidí červené hájky

a zlaté hájky, bílá městečka a běloučké vesnice, modrou

řeku a modroučké potoky, silnice jako pentle a cestičky

jako pentličky. „Panečku, to je krása!“ šeptá si.

Tak spokojeně si to říká, ale vtom zčistajasna nespo

kojeně zabručel: „Komín je vysoký, a přece ne dost.

Je odtud vidět světa jenom kousíček.“ Pomalu slezl

kominík Valenta dolů.

7

A od té chvíle si lidé říkali: „Náš Valenta už není ta

kový, jako býval.“

To ta divná nespokojenost, taková divná touha poznat

kraje, kam není vidět ani z nejvyššího komína.

Přešlo sedm dní, podzim zestárl o týden a podmračil

se. Nebe bylo šedivé a pod ním se procházel po stře

chách nespokojený kominík Valenta. Šel od komína

ke komínu, spustil do něho kouli na provaze a pak

poprosil domovníka o podpis do knížky. Došel ten

krát v sobotu k jedenáctému komínu, odměřil provaz

a chtěl začít dílo, když vtom jako by zaslechl ptačí

hlásek. Valenta se podíval do kouta za komínem.

„Kdepak se tu bereš? Dávno jsi měla odletět! Dávno jsi

přece měla být v Africe!“ Tak domlouval vlaštovičce,

která se choulila k teplému komínu. „Copak si počneš

u nás ve Vysočanech, až bude mráz zábst a střechy

dostanou sněhovou čepici?“

Vlaštovička pokrčila křídly:

„Zlá věc, pane Valento. Víš, byla jsem ke konci léta

trochu stonavá. A pro tu nemoc jsem zmeškala. Ostat

ní vlaštovičky odletěly do Afriky beze mne.“

8

Valenta smekl čepici a uložil do ní vlaštovičku jako

do hnízda.

„Vezmu tě k sobě domů. Však se při mém řemesle

obživíme oba.“

Dvanáctý komín už nevymetl. Vzkázal domovníkovi,

že přijde v pondělí, a pospíchal nahoru na Holosmet

ku, kde bydlel.

Doma posadil vlaštovičku na provázek nad kamny,

kde si sušíval košile.

„Zle ti tu nebude,“ povídá. „Zatopím ti v kamnech.

Jsou pravá kominická. Taková, panečku, umějí hřát!“

Zatopil a vlaštovička si libovala, že u Valenty v kuchyni

je líp než v Africe.

Tak žila vlaštovička u kominíka Valenty na provázku

nad kamny. Vždycky večer si spolu povídali. Valenta

vykládal, co zažije při svém kominickém řemesle, vlaš

tovička zase o tom, jak je hezké létat nízko i vysoko,

blízko i daleko – až přes moře.

Když vlaštovička vyprávěla o cizích krajích, Valenta

vždycky nespokojeně přecházel po kuchyni.

9

„Pročpak to?“ zeptala se ho jednou večer vlaštovička.

A Valenta:

„Víš, tolik ti závidím! Máš křídla a ta tě odnesou, kam

jen chceš, do cizích krajů, za moře. Já bych tak rád ty

cizí kraje spatřil! Ale ani nejvyšší komín ve Vysočanech

není dost vysoký, abych z něho dohlédl za hory a za

lesy. Už dobrých sedmnáct dní mě to mrzí.“

„Chtěl by ses podívat třeba do Afriky?“ řekla vlašto

vička.

„A jak rád!“

Vlaštovička se vznesla z provázku, zakroužila trojím

letem okolo kominíka Valenty a vždycky se lehýnce

dotkla křídly jeho očí.

10

Když mu pohladila oči poprvé, Valenta zívl. Podruhé

se kmitla vlaštovička kolem Valentovy hlavy, a ruce mu

sklouzly do klína a oči se mu zavřely. Když pak letěla

vlaštovička kolem potřetí...

... stál kominík Valenta v Africe. Do pat ho hřál horký

písek, za zády měl moře a před sebou prales. Kdyby

se mu u boku nehoupala kominická lopatka, kdyby

ho netlačila do zad kominická koule, nebyl by věřil,

že je to on – kominík Valenta z Vysočan.

Chvilku tak prostál.

„Tak tohle je Afrika. To je ta divná země za horami

a lesy, kam jsem tolik toužil.“

Začal se rozhlížet kolem sebe. Divil se poušti, pralesu

víc. Krůček za krůčkem k němu došel, na kraji si lehl

na břicho a díval se dovnitř, jak skáčou opice, plazí se

hadi, létají papoušci. Překulil se na bok a prohlížel si

poušť: střapaté palmy, nohaté pštrosy, antilopy, zebry

a hyeny a šakaly.

„Divy a divy!“ šeptal si. Vstal a pročísl prsty komi

nickou Štětku. „V tak krásné zemi bude radost dělat

kominické řemeslo.“

11

Namířil si rovnou přes poušť, po cestě vyšlapané v pís

ku. Šel, došel. Stála tam pod sedmi palmami vesnice.

Před první chalupou seděla babička černoška.

„Dobrý den, matičko,“ povídá Valenta. „Přišel jsem vy

mést komín. A vy se mi potom podepíšete do knížky.“

„Komín?“ broukla černá babička a dlouho přemýšlela.

„Co je to komín?“

„Jsou přece z cihel i plechu a taky z hliněných rour!“

poučil ji kominík Valenta. „A nač tolik slov? Komín je

ta věc, kterou z chalupy odcházejí jiskry a kouř.“

12

„To přece spraví díra ve střeše,“ zas tak broukla babič

ka černoška a ukázala prstem po chalupách.

Žádná z těch chalup nemá komín, ba ani komínek.

Valenta šel dál do druhé vesnice, do třetí vesnice, do

čtvrté vesnice. Všude mu řekli:

„Neznáme komíny. Hřeje nás slunce, vaří nám oheň

před chalupou. Komín je v Africe zbytečná věc a ko

miník zbytečný člověk.“

A Valentovy ruce jenjen hrály samou touhou popad

nout se s řemeslem. Vzpomínal na Vysočany, vzpo

mínal na komíny veliké, menší i na ty docela maličké.

Saze do nich sedají, kouř se v nich divně točí.

13

„Kampak se poděl náš Valenta?“ volají na sebe vyso

čanské hospodyně z okna do okna. „Kde vězí ten zatra

řemeslník?“ bručí topiči v továrnách.

Valenta sedí za humny deváté vesnice v Africe.

„Co jsem to vyvedl? Kam jsem to chtěl?“ stěžuje si své

umazané kominické kazajce.

Tu jako by ho pohladilo peříčko přes oči. Valenta zas

sedí doma ve své židli. Na provázku, kde se sušívají

košile, vesele se houpá vlaštovička.

„Vítám tě od nás z Afriky, pane Valento! Jakpak se ti

tam líbilo?“

„Kdepak, Afrika není dobrá země pro kominíky,“ po

vídá Valenta. Popadl lopatku, štětku a kouli na pro

vaze a rozběhl se dolů do Vysočan vymetat komíny.

Ruce mu jen hrály.

Uviděly ho vysočanské hospodyně a volaly na sebe

z okna do okna:

„Tohle je zas náš kominík Valenta!“ N

ad Vysočany visel mrak a přetékal deštěm. Vítr

zpíval studenou písničku. Vlaštovička seděla na provázku nad kamny, Valenta jí teple topil pod bříško. „Hřeje?“ „Jako bys měl v kamnech africké sluníčko, pane Valento!“ libovala si vlaštovička. „Ale ty bys mi mohl nastydnout, až půjdeš po střechách za řemeslem.“ Valenta na sebe soukal teplou jupku a jen mávl rukou: „Však se někde přikrčím.“ Navlékl si okolo ramenou kominickou štětku, k pasu si připnul lopatku a kouli na provaze. Dal sbohem a vykročil ze dveří. Šel krok za krokem, vítr se do něho opíral.

15

Ještě hůř bylo nahoře na střechách. Než Valenta vy metl

pár komínů v Drahobejlově ulici, déšť ho pokropil jako

z konve a vítr profoukal až do kostí. Valenta hledal

koutek, kde by si vydýchl.

Namířil si přes ulici k domu, kde je pekařství. Mají

tam za domovními vraty dlouhý průjezd, tma je v něm

dost, ale teplo taky. To od pece, která stojí právě za

zdí.

„Posedím chvilku v koutě za vraty a pec mě zahřeje,“

těšil se kominík Valenta. Stiskl kliku a nakročil si rov

nou do teplého kouta.

„Vrrr!“ povídá najednou někdo ze tmy za vraty.

+

16

„Kdopak to tu sedí?“ polekal se Valenta.

Z kouta se zvedl veliký pes se špičatýma ušima. Přísně

si Valentu prohlédl od čepice až po špičky kominic

kých střevíců a ukázal nosem ke dveřím:

„Vizitku mám tamhle.“

POZOR, ZLÝ PES

přečetl si na tabulce Valenta a povídá:

„Těší mě, Valenta z Vysočan.“

„Vím, z čísla sedmadvacet nahoře na Holosmetce,“

zavrčel Lusk.

„Máš tu asi těžkou službu,“ začínal kousek sousedské

řeči Valenta. „Voní tady tuze silně rohlíky, a psi je moc

neradi, viď?“

„Vrrr,“ řekl krátce Lusk. „Jestli si myslíte, že s vámi

povedu řeči, moc se mýlíte. Já nemám kominíky rád.“

Valenta se usadil na schůdek. Lusk si sedl doprostřed

průjezdu a každou chvíli něco nerudného zavrčel.

17

Tak tam seděli, a za zdí zatím pekli pekaři rohlíky.

Najednou jim v peci divně houklo.

„Pec má hlad,“ povídá jeden pekař, „pec si řekla o po

línko.“ Popadl ze skobky starý kabát, hodil si ho přes

ramena a rozběhl se do průjezdu a dál ke dveřím, co

vedou na dvorek, kde stojí dřevník.

Jen ty dveře otevřel, tu jako by za nimi čekalo sedm

větrů. Do průjezdu vrazil velikánský průvan. Hnal se,

hvízdal a studil, a rovnou na kominíka Valentu a rov

nou taky na psa Luska. Valentovi rozčísl kominickou

štětku vlásek od vlásku, Luskovi rozfoukal srst chlou

pek od chloupku.

18

„Panečku, táhne to tu hůř než nahoře na střechách!“

otřásl se zimou kominík Valenta. Rychle posbíral

řemeslo a rozběhl se nahoru ke komínu, aby se za

hřál prací.

Lusk po něm jen otočil přísný nos a seděl dál.

Valenta vymetal komíny, dokud na věži nezazvonila

dvanáctá. Potom sesoukal provaz a spěchal domů,

aby si uvařil oběd.

Už měl domů jen kousíček. Už sáhl pro kapesník, aby

zamával na přivítanou vlaštovičce, která ho vždycky

vyhlížela z okna. Ale ruka mu uvázla v kapse.

Ulicí proti Valentovi běží Lusk. Běží tři kroky dopře

du – dva skoky vpravo – skok vlevo – a dokolečka.

Zastavil se před Valentou a tuze zavyl.

„I kruti vrti! Takový veliký pes. Snad bys neplakal?“

Valenta si klekl k Luskovi a vyzvídal: „Kdopak ti co

provedl?“

Lusk si olízl slzy z nosu:

„Průvan. Ten průvan, co udělal pekař v průjezdu. Sáh

děte bi da dos.“

19

Valenta mu sáhl na nos.

„Horký je, jen pálí!“

„To od rýby,“ povídá Lusk. „Dostal jsem v průjezdu

rýbu. Dárabdou rýbu.“

Valenta poslouchal, jak Lusk žaluje dál:

„Věřte nebo nevěřte, nepoznám teď kočku od králíka.“

„Panečku!“ potřásl starostlivě hlavou kominík Valenta

a znova sáhl Luskovi na nos: „Kdepak, takhle tu přece

nemůžeš zůstat. V dešti, větru a nepohodě. Máš zlou

horečku.“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist