načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pohádkové příběhy ze Zvolského lesa – Jaromír Černohorský

Fungujeme! Vážení zákazníci, nařízením vlády jsou od 22. 10. 2020 z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky. Knihy si ale můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS, Zásilkovnou či s vyzvednutím na některých našich výdejnách. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Bližší informace naleznete zde
Pohádkové příběhy ze Zvolského lesa

Elektronická kniha: Pohádkové příběhy ze Zvolského lesa
Autor: Jaromír Černohorský

Dalších sedmnáct příběhů zvířat ze Zvolského lesa. Pro děti mladšího školního věku. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Jaromír Černohorský
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 109
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Spolupracovali: ilustrace Beata Greggersen
Skupina třídění: Česká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Powerprint, 2013
ISBN: 978-80-874-1572-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dalších sedmnáct příběhů zvířat ze Zvolského lesa. Pro děti mladšího školního věku.

Popis nakladatele

Ve Zvolském lese se stále něco děje. Ve dne i v noci se v něm pohybují zvířátka, která prožívají různá pohádková dobrodružství. Je zde ideální spojení zvířecí i ptačí říše, a k jejich dokonalé symbióze přispívají také jejich mimořádně dobré vzájemné vztahy……

Příběhy mají pobavit i poučit malého čtenáře nebo posluchače, lze je snadno při čtení těm nejmenším variabilně přizpůsobovat, a objevovat v nich i historky a poučení ze současného života.

Zařazeno v kategoriích
Jaromír Černohorský - další tituly autora:
 (e-book)
Pohádkové povídky na dobrou noc Pohádkové povídky na dobrou noc
 (e-book)
Gutenachtmärchen aus dem Wald Gutenachtmärchen aus dem Wald
 (e-book)
Pohádkové příhody špačka Vaška Pohádkové příhody špačka Vaška
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ˇ ˇ

POHÁDKOVÉ PRÍBEHY

ze Zvolského lesa

Napsal: © Jaromír Černohorský

Obálka: © Marika Paulíková

Ilustrace: © Beata Greggersen

ISBN 978-80-87415-72-6

Vydáno ve spolupráci s náboženskou obcí

Církve Československé husitské, Vratislavova 8, Praha 2


Předmluva pro dospělé:

Ve Zvolském lese se stále něco děje. Ve dne i v noci se v něm pohybují

zvířátka, která prožívají různá pohádková dobrodružství. Je zde ideální

spojení zvířecí i ptačí říše, a k jejich dokonalé symbióze přispívají

také jejich mimořádně dobré vzájemné vztahy......

Příběhy mají pobavit i poučit malého čtenáře nebo posluchače, lze je

snadno při čtení těm nejmenším variabilně přizpůsobovat, a objevovat

v nich i historky a poučení ze současného života.

Předmluva pro děti:

Milé děti,

zvířátka, která žijí ve Zvolském lese, jsou jako každá jiná – pouze

o nich, a o jejich příbězích více víme.........často však jenom právě

proto, že o tom mnoho prozradil místní kronikář datel Davídek, který

již dlouhou dobu většinu událostí i příběhů trpělivě, pečlivě a nadšeně

zaznamenává do místní lesní kroniky.

Máte v ruce již třetí knížku s příběhy těchto zvířátek, a všechny příhody

s výjimkou těch, které jsem si vymyslel, se opravdu staly.....Nebo se

ještě mohou stát. V lesní říši je přece možné úplně všechno.

Proto pozorně čtěte nebo poslouchejte, jak se to všechno přihodilo –

a jak to celé dopadne......


3

Obsah:

Zimní radovánky i starosti

Lesní sněm

Návštěva

Nikdo nespadne

Trampoty lišáčka Kousáčka

Sportovní zápolení

Nebe nepláče ....!

Poprask na rybníku

Líni v tůni

Karlova anabáze

Vrána Brigitte

Ježeček Hložeček

Sojka Svéhlavička

Kocourek Garyk

Na houbách

Grace a Kuba

... den po konci světa .......


4

Zimní radovánky i starosti

Zima opět ovládla krajinu, velkými mrazy zpomalila

veškerý život lesních zvířátek a ptáčků. Kdo mohl,

zůstával doma, a ven se vydával jenom v nutných

případech. Ani sněhu nenapadlo mnoho, proto nebyla

příroda dostatečně chráněná před mrazem. V příbytku

jelínka Dominika a laňky Barunky byla sice pohoda, ale

mladý Dominik byl zvyklý na častý pohyb po lese,

dlouhé toulky krajinou, a také na návštěvy ostatních

kopytníků, žijících v okolí. Barunka je spíše domácký

typ, ale i ona by se ráda s Dominikem trochu proběhla.

A tak se přece jenom, i přes velký mráz, vydali společně

ven na procházku. Dominik jako hlava rodiny vpředu,

Barunka těsně za ním, aby neztratila krok. Jelínek stále

zrychloval a laňka se snažila udržet s ním tempo. Nikde

nikdo, venku byla opravdu zima, takže se všechna

zvířátka snažila zahřát ve svých příbytcích. Najednou –

co to? Koukej, Barunko, támhle na poli, vidíš to samé

co já? – ohlédl se Dominik na Barunku a udiveně

zakroutil parůžky. Na poli, hned na kraji lesa, dováděli

všichni tři zajdové, a snažili se ze zbytků sněhu koulet

velké koule. Když oba kopytníci přišli blíže, zeptala se

Barunka zvědavě: copak to tady tropíte, nezbedové? To

vám není ani trochu zima? Ale to víš, že je nám zima

– obrátil se k ní v pohybu malý Dupík, který nepřestával

koulet menší kouli po poli. Byli jsme těch několik


5

mrazivých dnů schovaní doma v příbytku u srnek, ale už

jsme potřebovali zase trochu vyběhnout do přírody,

proto jsme se rozhodli postavit si ze zbytků sněhu

postavičku Sněhuláka – vysvětlil jelínkům starší zajda

Bedříšek, a přitom pomáhal oběma menším zajíčkům

nastavit sněhové koule pěkně na sebe. To by mne tedy

zajímalo, jak to uděláte s nosem – ozval se pobaveně

Dominik. Přece mu tam nedáte ze svých vlastních zásob

mrkvičku? – zapochyboval. Samozřejmě, že ne, milý

Dominiku – odpověděl Bedříšek. Našli jsme tady

nedaleko větvičku s takovým barevným fáborkem, tak

mu uděláme nos, a bude to vypadat, že má pod ním

vousy – dodal pobaveně malý Hupík. Kde se tady vzal

takový pěkný barevný hadřík? – zeptala se zvědavě

Barunka, které se fáborek moc líbil. Ale, asi ho tady

zapomněl někdo z lidí, kteří tady často běhají po lese,

právě podle těchto různých barevných fáborků – odtušil

zkušený, již mnoha věcí znalý Bedříšek. Ten by se mi

líbil jako ozdoba – napadlo ještě Barunku, ale Dominik

zakroutil odmítavě hlavou a přidal další myšlenku

do debaty: nemůžeš se přece parádit jako lidé – jsme

zvířata a máme svůj styl života. A dokud si ho udržíme,

budeme žít šťastně a spokojeně, a lidé vlastně společně

s námi také – dodal ještě poněkud filosoficky, až se sám

podivil, jaká moudra z něj dnes prýští. Až ti jde pára

od svíráku – zasmála se tomu Barunka vesele. To je tím

mrazem, odfukujeme takto všichni – ohradil se Dominik

a začal poskakovat na místě, protože si uvědomil, že již


6

dlouho stojí a je jim proto větší zima. No tak raději

popoběhneme – navrhla laňka Barunka nesměle. Jelínci

se rozloučili se zajíčky a vydali se během přes pole

k protějšímu lesu. Podíváme se na jezevce Fandu,

trochu ho poškádlíme – navrhl Dominik a namířil si to

směrem k jezevčí noře na kraji lesa. Ten ale určitě spí,

namítla Barunka, která jelínkovi sotva stačila. Asi ano,

chrupítkuje si tam v teple a přitom se mu zdá o nějakých

dobrotách – přitakal Dominik. Když přiběhli k jezevčí

noře, zatroubili jelením způsobem a zavolali: Fanouši,

Fanouši, ty jeden spáči. Vylez ven a pojď s námi

na procházku. Ale nikdo neodpovídal. Že by spali

všichni tak tvrdě, to se mi nezdá – podivil se jelínek

a znovu zatroubil: dnes je krásný den, vylez, Fando,

ven! No ne, ty rýmuješ jako náš špaček – ozvala se

Barunka udiveně. Ale ne, to byla náhoda, to se mi

jenom tak nechtěně povedlo. Ale udivuje mne, že se

neozývá ani Fanda, ani jeho rodiče. Snad se nic nestalo

– znejistěl Dominik, a najednou nevěděl, co si počít.

Co kdybychom zavolali někoho, kdo by se podíval

dovnitř!? – napadlo Barunku. Ale koho v té velké zimě

potkáme venku – zapochyboval Dominik. Snad bychom

se mohli obrátit na lišku Elišku – je přibližně stejně

veliká a určitě se v takové noře dobře vyzná – řekla

Barunka, na které bylo vidět, že má o osud jezevčí

rodiny velké obavy. Tak jdeme – pobídl jí jelínek.

Vydali se tedy rychlým během k liščí noře. U vrátek

liščí nory jelínek jenom trochu zatroubil, dvířka se hned


7

odsunula, opatrně z nich vykoukl mladý Kousáček,

který se překvapeně otázal: copak tady troubíš, stalo se

snad něco důležitého? Inu, nevíme přesně, jestli se něco

stalo, ale je nám divné, že když volám na jezevce

Fandu, nikdo z jeho nory neodpovídá. Jsou to staří

spáči, víš přece, že přes zimu většinou odpočívají

– namítla Eliška, která právě také zvědavě vykoukla

za Kousáčkem. Vím, ale volali jsme několikrát, a Fanda

nám před zimou řekl, že nespí celou zimní dobu, takže

kdybychom šli někdy kolem, máme na něj zavolat.

Máme strach, jestli se jim něco zlého nestalo. Když tak

o tom přemýšlím, máš asi pravdu – odpověděla liška

zamyšleně, a rozhodla, že se na to s Kousáčkem raději

podívají společně. Pojďme hned, není třeba na nic čekat

– dodala ještě. Potom pečlivě zavřela vchod do liščí

nory, ve které zůstaly obě mladé lištičky Hruštička se

Šištičkou, a v doprovodu jeleních kamarádů vyrazili

s Kousáčkem k jezevčí noře.

Počkej, podívám se tam raději sama – řekla liška

Kousáčkovi, když se hrnul dovnitř. Vlezla do nory, byla

tam poměrně dlouho, až začal být Kousáček velmi

netrpělivý, když se však liška opět ukázala venku, bylo

vidět, že je zmatená. Vypadá to, že tady dlouho nikdo

nebyl – oznámila. Mají tam zimní zásoby, které jsou ale

nedotčené a podle pachu tam již dlouho nikdo nebyl.

Ani nikdo cizí – dodala zamyšleně Eliška – i když se mi

zdálo, že tam byly sotva znatelné stopy cizího, asi psího

pachu – uvědomila si dodatečně, ale nechtěla ostatním


8

nahlas sdělit podezření, které jí napadlo. Co budeme

dělat? – zeptala se Barunka, a bylo vidět, že má strach.

Nevím, sama na to určitě nestačím – řekla liška Eliška.

Po chvíli přemýšlení dodala: musíme sehnat bobra Jana,

nebo snad, jak nám to sám poručil, vzbudit medvěda

Karla. Ale to zatím nedoporučuji, protože ten bude

nevrlý, a tudíž jistě velmi nepříjemný. Ale když to sám

poručil?! – připomněl jelínek. Jdeme nejprve za Janem

– rozhodla liška. Tak se všichni společně vydali k dolní

zátoce potoka, ve které přebývali bobři. Starý bobr Jan,

když ho konečně probudili, rozespale a nerad vylezl ven

do mrazivé zimní nepohody, když však vyslechl

příchozí, hned navrhl společnou návštěvu medvěda

Karla v jeho jeskyni. To bude zase nepříjemnost – tiše

prorokovala liška Eliška, a otřásla se přitom – spíše než

mrazem – pomyšlením na známou Karlovu nevrlost,

když je probuzen uprostřed zimního spánku. Ale přesto

se všichni společně vydali ke Karlovu příbytku, v čele

nezvyklého průvodu pomalu kráčel starý bobr Jan,

za ním liška Eliška s Kousáčkem, celý průvod uzavírali

oba jelínci. Když se blížili k jeskyni, všichni ještě

zpomalili, na pasece se zastavili, aby se ještě jednou

poradili. Musíme to udělat citlivě a pokud možno

příjemně – ozvala se laňka Barunka. A kdo půjde

dovnitř? – otázala se Eliška. No přece já – přihlásil se

bobr Jan ke své odpovědnosti za toto rozhodnutí. A ty

se mnou – vyzval lišku. No, tak to se mi nejprve ulevilo,

ale hned zase velmi přitížilo – přiznala se Eliška, která


9

se znovu otřásla. Ale zároveň si uvědomila, že musí pro

vyjasnění ztráty jezevčí rodiny také něco obětovat, proto

se pomalu, pomaloučku, jenom co liščí noha nohu mine,

vydala za starým bobrem k jeskyni. U vchodu se ještě

ohlédla na Kousáčka, jako by si dodávala odvahy, ale

potom již následovala bobra Jana dovnitř. Protáhli se

úzkým otvorem ve větvích, které zakrývaly vchod,

a pozvolna se v šeru jeskyně rozkoukávali. Vzadu

chrápal na svém prostorném lůžku z větviček a suché

trávy medvěd Karel tak mocně, že to bylo slyšet po celé

jeskyni. Několik netopýrů, kteří v jeskyni rovněž

přebývali, a tvořili medvědovi v době jeho zimního

spánku hlídku, vyletělo směrem k oběma příchozím, ale

když poznali bobra Jana, vrátili se zase dozadu na své

stanoviště. Najednou liška, která má přece jenom lepší

zrak i čich zpozorněla, a ukázala tlapou směrem

k prostřední části jeskyně, kde odpočívalo několik

zvířat, lišce povědomých. Ale vždyť to jsou naši

ztracení jezevci – zasmál se s úlevou bobr Jan a hned se

k nim rozběhl. Jezevčí rodina se probudila a nejmladší

z nich, Fanda, se hned vztyčil a popoběhl návštěvníkům

naproti. Nekřičte tolik, ať nevzbudíte Karla – žádal

naléhavě. Co se stalo, proč jste sem přišli? – tázal se

zároveň zvědavě. Že se ještě, Fando, ptáš! – odpověděla

liška trochu podrážděně, ale bylo na ní znát, že je nyní

vlastně moc ráda, že do jeskyně přišla. Hledáme vás.

Měli jsme strach, že se vám něco stalo – dodala nyní

s úlevou.


10

Však jsme měli namále, ozvala se nečekaně jezevčí

maminka a hluboce si přitom povzdechla. Copak?

– otázal se pohotově bobr. Jednou takhle na počátku

zimy – to právě poprvé udeřily ty kruté holomrazy –

byli jsme zrovna vzhůru – najednou jsme uslyšeli

nějaký pohyb i ucítili venku před vchodem do našeho

příbytku cizí pach. Bylo to takové zlověstné, proto se

šel taťka jezevec podívat oklikou přes horní chodbu

našeho bludiště ven. Uviděl venku před vchodem dva

psy jezevčíky, kteří se k nám chystali vpadnout dovnitř.

Rychle jsme opustili příbytek nouzovým východem, ani

jsme si nestačili vzít s sebou žádné zásoby jídla – dá se

říci, že jsme na poslední chvíli zachránili holé životy.

Kdybychom spali zimním spánkem, nic by nás

nezachránilo. Ještě že nejsme typickými spáči – dodal

spokojeně Fanda. Uháněli jsme rychle sem do jeskyně

ke Karlovi, to bylo v tu chvíli jediné místo, kam by se

za námi jezevčíci neodvážili. Však by to tady s nimi

velmi špatně dopadlo – usoudila liška, která se podívala

úkosem na chrápajícího Karla. Tedy, pokud by se méďa

včas probudil – dodala ještě. Ale on se probudil hned,

jak jsme se objevili. Vzbudili ho netopýři, kteří tady

ve dne i v noci hlídají. Je jich tady po jeskyni mnoho,

takže se střídají na hlídce, aby mohl méďa nerušeně

odpočívat. A Karel, když se probudil, hned nás pozval

dál a nechal nás tady pro jistotu až do konce zimy. Sem

tam se vydáme ven, pokud není sníh, nasbírat trochu

potravy – ale do našeho příbytku se nyní neodvažujeme,




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.