načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Podobrazníky - Jan Hanzl

Podobrazníky
-3%
sleva

Elektronická kniha: Podobrazníky
Autor:

Fejetony z časopisu Dobrá adresa, které na jeho stránky každý měsíc přiváděly tisíce čtenářů. Půvabné postřehy a hry s jazykem, navazující na nejlepší tradici českých ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost
Alternativy:


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: V letu
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 9788087791066
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Fejetony z časopisu Dobrá adresa, které na jeho stránky každý měsíc přiváděly tisíce čtenářů. Půvabné postřehy a hry s jazykem, navazující na nejlepší tradici českých fejetonistů od Jana Nerudy po Rudolfa Křesťana. Ideální čtení do tramvaje.

Související tituly dle názvu:
Podobrazníky Podobrazníky
Hanzl Jan
Cena: 86 Kč
Jan Zrzavý a Benátky / Jan Zrzavý e Venezia Jan Zrzavý a Benátky / Jan Zrzavý e Venezia
Měřínská Jitka
Cena: 108 Kč
Bav se s volem o sobotě Bav se s volem o sobotě
Haloun Karel, Lindaur Vojtěch, Mattuš Jan
Cena: 248 Kč
Jan Kotěra v Hradci / Jan Kotěra in Hradec Jan Kotěra v Hradci / Jan Kotěra in Hradec
Zikmund-Lender Ladislav
Cena: 268 Kč
Jan Pivec bez líčidla Jan Pivec bez líčidla
Pivec Jan
Cena: 68 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PodobrazníkyJan Hanzl



3

Podobrazníky

Jan Hanzl

V letu, Praha 2013

První vydání


Obsah

Jízda 8

Jízda II. aneb Stání 10

O závislém tatínkovi 13

Vsaďte se! 15

Hluchota 18

Dostihy a přísloví 21

Letem světem 24

Kdo za to může? 26

Jak jsem vyměňoval pneumatiku 28

(I)lustrační osvědčení 30

Mikrobiologický rozbor básně 33

Ozvěny května 36

K čemu jsem? 39

Nevěra v tržním hospodářství 42

O korektním divadle 45

Nemocnice žije 48

Slovník konverzatismů aneb návod

k dešifrování známého při náhodném setkání 53

Četba s s poznámkami 56

Novoroční předsevzetí 60

Chlupatec zhltl důchodkyni! Brutální zvíře

ohrozilo nezletilou! 62

Moderní doba 65

Posudek diplomové práce 68

Bržló 70

Samovztažný 72

Vyznání 74


5

Lepší pták v ruce než dva ptáci v křoví aneb

Filipika zneuznaného překladatele 76

Zpráva o průběhu terénního výzkumu 78

Nepřehlédnutelná osobnost 82

Téma a variace 84

Bezpečnostní opatření 87

Rozhovor 90

Za vzkříšení hudby příležitostné 93

Nejsem deformován! 96

Co jste mi to udělal, pane Svěráku? 98

Den bez... 101

Usínání live 104

Podle čeho si vybírat partnera 107

Mal à propos 110

To jsem překladatel?!? 112

Cvičný diktát 114

Inovace bez legrace 116


6

ISBN 978-80-87791-06-6 (PDF)

ISBN 978-80-87791-07-3 (ePub)

ISBN 978-80-87791-08-0 (mobi)

Jan Hanzl, 2001-2013

Štefan Švec, 2013

Shutterstock, Everett Collection 2013


7

Tyto fejetony vycházely v rubrice Podobrazník Honzy Hanzla

časopisu Dobrá adresa (www.dobraadresa.cz) každý měsíc od

února 2001 do prosince 2008.


8

Jízda

Jednoho pozdně letního večera, jako stvořeného pro milostné

dobrodružství, jsem se potřeboval přemístit z místa A do místa

B. Z ne příliš pestré nabídky dopravních prostředků,obsahující pouze autobus, jsem nakonec po zralé úvaze zvolil autobus.

Pět minut před stanoveným odjezdem byla k nástupištipřistavena modrobílá harmonika značky Karosa s 55 místyk sezení, 45 místy k  stání a  jednou pětirychlostní automatickou převodovkou. My, přemístěníchtiví cestující, jsme seokamžitě vrhli na vstupní dveře.

Trochu jsem zneklidněl, protože bachraté individuum za volantem se zbytky večeře ve vousech na mě nepůsobilo příliš důvěryhodně. Přesto jsem se usadil. Vyjeli jsme z  místa A...

Z dalších několika minut si bohužel nepamatuji vůbec nic. Přičítám to pohybu autobusu, který se už od začátku nesnažil tvářit ani rovnoměrně, natož přímočaře.

Probral jsem se až na dálnici. Řidič se rozhodl vymačkat ze stroje, co se dá, a tak vytáčel otáčky motoru do takové výšky, že jsem rázem pochopil, co je nadzvuková rychlost. Autobus se chvílemi lehce vznášel.

Po pár minutách letu následoval prudký výkyv kolmodoleva, provázený krátkodobou ztrátou kontaktu mého zadku se sedačkou. Myslel jsem, že jdeme do vývrtky, ale pouze jsme opustili dálnici. Když jsem se uvedl zpět do klidového stavu vzhledem k  sedačce, uviděl jsem, jak se po okresní silnici té nejnižší třídy řítíme přímo proti autobusu jedoucímu z místa B do místa A. On se blížil k nám, my jsme se blížili k němu a nejužší místo silnice se přibližovalo k oběma.

Rozloučil jsem se se životem. Zdravil jsem andělíčky, slyšel umíráček a představoval si, jak zbytečky mého tělíčkanakládají do černého autíčka.

Nevím, jak se to stalo, ale místo nárazu se ozvalo jenom hlasité fuíííí a obě jedoucí tělesa se těsně minula.

Oddechl jsem si, ale ne nadlouho. Serpentiny senezadržitelně blížily.

Nejprve jsme zatáčeli ostošest, možná i  o  víc, přičemž řidičova noha ani na vteřinu neopustila plynový pedál.Cestující se kymáceli ze strany na stranu, nadskakovali ze sedadel a padali do uličky. Ti, kteří dobrovolně stáli, si nedobrovolně sedali, a ti, kteří dobrovolně seděli, si nedobrovolně stoupali. Naše zadní část autobusu za svou přední kolegyní jen takvolně povlávala a vypadalo to, že se každou chvíli utrhne.

Pojednou to šílené kličkování zničehonic přestalo, jako by bylo po všem. Chyba lávky. Silnice se klikatila dál, jenom my jsme jeli pořád rovně. Jet proti nám nějaký další dopravní prostředek z místa B, byli bychom všichni okamžitě v místě P.

Hlasité hvízdání brzd, pištění pneumatik a synchronizovaný kotoul vpřed znamenaly příjezd do místa B, čímž byl proces přemisťování završen. Vysoukali jsme se z  autobusu a  odpotáceli se do svých domovů. Vida, nakonec nám štěstí přeci jen přálo.

Teď jsou tři hodiny ráno a já sedím a píšu tyhle řádky.Nemůžu usnout. Pořád myslím na to, že se zítra musím přemístit z místa B zpátky do místa A.

březen 2001


10

Jízda II. aneb Stání

Jednoho pozdně letního večera, jako stvořeného pro milostné

dobrodružství, jsem se opět potřeboval přemístit z  místa

A do místa B. Pět minut před stanoveným odjezdem zastavila

na mírně do kopce se svažující autobusové zastávce v  místě

A  oprýskaná modrobílá harmonika značky Karosa, na níž

bylo zřetelně vidět, že se na našich silnicích svíjela už v dobách

reálného socialismu.

My, přemístěníchtiví cestující, jsme nicméně jako vždycky nastoupili, jako vždycky jsme se usadili a autobus se jako vždycky rozjel.

Vlastně ne jako vždycky. On se rozjel dozadu.

Když si řidič uvědomil, že se nepohybujeme správným směrem, dupl na brzdu a všichni cestující se překutálelio sedadlo vpřed. Následoval druhý pokus o rozjezd, který skončil stejně úspěšně jako ten první.

Jakýsi chytrolín ke všeobecnému obveselení navrhl, abyřidič zařadil jedničku místo zpátečky. Řidič namítl, že protigravitaci na nakloněné rovině občas ani jednička nic nezmůže. Poté vypnul motor, vystoupil a  dvakrát autobus oběhl. Jeho rty se přitom rychle pohybovaly, nejspíš odříkávaly zaklínadlo, které mělo stroj rozpohybovat žádoucím směrem.

Celý uřícený znovu zasedl do své kukaně a po dalších třech pokusech o start vpřed jsme skončili o další tři metry vzad.

Řidič rozsvítil světlo uvnitř autobusu, nevídanou rychlostí prospurtoval uličkou do zadní části vozu, nadzvedl částpodlahy a do vzniklého otvoru vstrčil hlavu. Musel jít zřejmě do hloubky, protože za chvíli zmizel v motoru téměř celý. Chvíli se tam objímal s převodovkou, pak vylezl a přeběhl zpátkydoředu, aby si ověřil, zda jeho laškování s tou potvůrkou skončí úspěchem nebo krachem.

Co následovalo jsem už popsal o několik řádků výše, s tím rozdílem, že díky stále otevřenému poklopu do motoru nás tentokrát řidič ještě trochu přiotrávil.

Když v  mé krvi znovu převládl kyslík nad olovem, všiml jsem si, že řidič opět opustil vůz a mizí za nedalekýmistromky. Všimli si toho i ostatní a rozhostilo se napjaté ticho, které přerušil až vysoký hlásek mladé slečny, jež pomocí mobilního telefonu informovala své rodiče, aby ji už dneska doma nečekali. „...opravdu, tu vanu můžeš klidně vypustit,“ sdělovala komusi na druhém konci drátu svého bezdrátového přístroje.

Osazenstvo autobusu vybuchlo smíchy a od toho okamžiku se rozproudil hovor.

„Ta krajina dneska vůbec neubíhá,“ postěžoval si mladík přede mnou.

„Máš recht, je to furt stejný,“ přitakal jeho spolusedící.

„Kde je řidič?“ otázal se hlasitě kdosi vzadu.

„Asi šel skočit pod metro,“ odpověděl hlasitě kdosi vpředu.

„Já chci domů k  pejskovi,“ zakňučela dívka v  přední části zadní části vozu.

„Já bych si dal pívo,“ reagoval na dívčin citový výlevnetečně vojín za mnou.

Dva chlapci vedle začali rozvíjet teorie o tom, jaký způsobsebevraždy řidič asi zvolil. Když ho probodli kapesním nožíkem, shodili z  mostu a  oběsili na tkaničkách od bot, zjevil se náhle řidič uvnitř autobusu a informoval nás, že tento vůz nás do místa B zcela určitě nedoveze a že náhradní stroj je už na cestě.

Pomalu jsme vylezli z  autobusu a  poskládali se na lavičky kolem. Noc byla vlahá, hvězdy na obloze zářily, budovy ČKD za ohradou rovněž.

Za dobrou hodinu se z dáli ozval zvuk motoru a neustále se přibližoval. V zatáčce se nejdřív objevila dvě světla, pak oblak dýmu a  za pár vteřin před námi s  úděsným skřípěním brzd stanul autobus, k nerozeznání podobný tomu, jenž o tři metry vedle stávkoval. (Dokonce i oprýskán byl na stejných místech.)

Zmocnily se mě pochyby, a  nejen mě. Jeden značně naštvaný cestující při nástupu poznamenal, že je „teda zvědavej, kam nás ta vykopávka zaveze.“ Náhradní řidič se jen tajemně pousmál a pokrčil rameny, řka, že dotyčný může klidně zůstat v místě A.

Dveře se zavřely, světla uvnitř zhasla. Řidič číslo dvě uvolnil brzdu číslo dvě, přidal plyn číslo dvě a motor číslo dvě zvýšil své otáčky na dvojnásobek. V tom okamžiku ani nám dosmíchu dvakrát nebylo, jelikož následoval nám už dobře známý pohyb z kopce směrem vzad.

„To už tady bylo,“ zaúpěl kdosi.

Když však řidič pustil ještě spojku číslo dvě, autobus číslo dvě se nejdřív strašně rozklepal, a pak se pomalu rozjel,tentokrát dopředu, a s velikým rámusem zdolal kopec číslo jedna.

Po hodině a třičtvrtě jsme tedy konečně vyrazili vstřícmístu B. Náhradního řidiče, který pobaveně sledoval našenejdříve vyděšené a potom už radostné obličeje v zrcátku, jsme za jeho výkon odměnili bouřlivým potleskem.

duben 2001


13

O závISlém tatínkOvI

Představte si následující výjev: Na dálniční odpočívadlopřijíždí modrá Felicie a  zastavuje. Otevřou se levé přední dveře, z nich se vypotácí řidič a spěchá dozadu k zavazadlovému

prostoru. Vytáhne odtamtud láhev koňaku a přikládá jik ústům. Pětkrát si hltne, zašpuntuje ji, vrátí na místo, zabouchne dvířka od kufru, usedne za volant a s pištěním pneumatik

mizí v dáli.

Pravděpodobně kroutíte hlavou stejně nevěřícně jako všichni, kdo byli popsaného výjevu svědky.

„Ten člověk je blázen,“ ťukali si na čelo.

Není. Je to můj tatínek.

To je totiž tak.

Tatínek není žádný alkoholik, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je závislý na úplně jiné tekutině, a tou je káva. Bez kávy není schopen provozu, a to nejen silničního, nýbržjakéhokoliv. Proto si na dlouhé cesty připravuje zásoby, kterénalévá do lahví od různých alkoholických nápojů. Částečně je to proto, že jiné láhve doma neuchováváme, a částečně proto, že nás baví sledovat ty zmatené a vyděšené obličeje zírající nařidiče, jenž do sebe leje koňak, whisky, bourbon či becherovku.

Auta jezdí na benzín, televizor potřebuje ke svému chodu elektrický proud, tatínkovou šťávou je káva. Zatímcov minulosti pil po jedné kávě dopoledne, odpoledne a  večer, dnes rozlišuje káv více a dokonce si je řadí do dvojic: časnou ranní (v  sedm hodin hned po příchodu do práce) a  pozdní ranní (kolem deváté), dopolední kávu a kávu polednici (po obědě), kávu odpolednici a kávu o páté (teď si zrovna nemůžuvzpo

14

menout, v kolik hodin). Sama samotinká zůstává jen večerní

dávka, jelikož krátce po její konzumaci tatínek v křeslenená

vratně usíná.

Původně jsem tu chtěl uvést ještě další zajímavé rysy ta

tínkova kofeinismu, nicméně jsem nucen od svého záměru

ustoupit, protože se mi začínají třást ruce. Budu si muset jít

uvařit svou půlnoční kávu.

červen 2001 Vsaďte se! „Kopyto, jelito, platí to,“ zaslechl jsem, jak dva asi desetiletí kluci právě uzavřeli sázku. Když ten menší vyleze na nedalekou vysokou borovici a utrhne šišku z její špice, aniž by se s  ním utrhla větev a  on spadl dolů, dostane od toho většího malé Ferrari na setrvačník. Pokud se mu to nepodaří, takkromě toho, že si natluče, bude ještě muset svému protivníkovi věnovat figurky všech čtyř želvích bojovníků.

Ačkoliv jsem sám uzavřel sázek bezpočet, teprve tato drobná příhoda mě donutila, abych se nad sázením zamyslel obšírněji.

Z  právního hlediska nejde o  nic jiného než o  smlouvu. Smluvní strana A (malý rusovlasý hošík) se zavazuje provést určitý úkon (vylézt na borovici a utrhnout šišku), za cožobdrží od strany B (větší rusovlasý hošík) stanovenou odměnu (Ferari na setrvačník). Nesplní-li strana A svůj závazek řádně a včas (nevyleze-li, neutrhne-li, spadne-li, vezme-li si žebřík), uplatní strana B sankci (nárok na želvy ninja). Smlouva se uzavírá tak, že se smluvní strany dohodnou na jejím obsahu, podají si ruce, jež jsou přeťaty dlaní třetí osoby pronášející formuli „kopyto, jelito, platí to“.

Záhadou pro mě zůstává, proč se používají právě tato tři slova. Jediné rozumné vysvětlení, které jsem našel, je, žepořekadlo vymyslel někdo, kdo pokládal sázky za hloupost,a proto nazval sázející se kopytem a jelitem.

Opusťme nyní právní šmodrchanice a věnujme sepodrobněji stránce věcné.

Když se sázíme, zajímají nás tři věci: co můžeme získat, co pro to musíme udělat a  o  co můžeme případně přijít. Mezi nimi musí existovat určitá rovnováha. Nemá smysl se sázet, pokud proti zisku pytlíku bonbónů stojí ztráta nové autodráhy.

Sázet se lze úplně o  všechno. Já jsem například jako dítě prohrál pět skleněných a deset hliněných kuliček, tři známky, knížky Hoši od Bobří řeky a Timur a jeho parta, dvě autíčka a asi sedm rohlíků. Naproti tomu jsem vyhrál spoustubonbónů, pět žvýkaček, knížky Hoši od Bobří řeky a Timur a jeho parta, dřevěný meč a krabici mléka.

Ve věku pubertálním je pro chlapce sázka ideální způsob, jak získat polibek od tajně milované dívky. I přes žár v srdci a zapálená lýtka je ale nutné aspoň trochu myslet hlavou. Skok do jámy lvové z chlapce jistě učiní v dívčích očích hrdinu,nicméně své odměny se hrdina pravděpodobně nedočká.

V sázce můžeme zajít i dál než k pouhému polibku, jenže to už jsou pak většinou nebezpečné známosti.

Sázky se netýkají pouze nezletilých. Dospělí muži jsou podle statistik druzí co do počtu uzavřených sázek, a to hned po osmiletých dětech. Zatímco u dětí jde spíše o hravost a touhu po dobrodružství, vysoký počet sázek uzavřených mezi muži pravděpodobně bude, proč si to, pánové, nepřiznat, projevem naší ješitnosti. Ta nepřipouští, že by bytost tak vznešenáa dokonalá jako muž něco nezvládla. Předmětem mužských sázek jsou většinou nápoje, přesněji řečeno alkoholické nápoje, ještě přesněji řečeno pivo. Mám důvod se domnívat, že se mužisázejí většinou o prkotiny, poněvadž znám jen jedinou Velkousázku o malé pivo. Malých sázek o velké pivo jsem zažil bezpočet.

Když už se člověk o něco vsadí, snaží se většinou vyhrát. Existují ale i sázky, kdy jste naopak rádi, že prohrajete. Ani nevíte s  jakou radostí jsem šel kupovat láhev vodky, když jsem se předtím s kamarádem vsadil, že se nedostanu navysokou školu.

Sázka dokáže s člověkem pěkně zamávat. Přišel jsem takhle jednou na tenisové kurty, kde spolu hráli dva jinak důstojní páni v letech. Tehdy však spolu bojovali jako o život: honili se z rohu do rohu, funěli a při zkaženém míči nespisovně kleli. Důvod byl jediný: oba pánové se vsadili. Ten, který prohraje, bude následující den utírat nádobí nejen u sebe doma, nýbrž i v domě svého soupeře.

Jak je vidět, fantazii se meze nekladou. Před týdnem jsem se setkal s jedním svým bývalým spolužákem, který se tuze rád sázel. Prý se rozhodl projít bos žhavým popelem. Jeho dívka mu ale stále nevěří, že to udělá.

„Já jí ukážu. Vsadím se s  ní!“ prozradil mi kamarád svou přesvědčovací metodu.

„Ale jdi, ty vejtaho,“ popichoval jsem ho.

„Nevěříš? Vsaď se, že se vsadím!“ reagoval okamžitě.

Toho dne jsme spolu uzavřeli sázku na druhou.

červenec 2001


18

HlucHOta

Dostavila se zničehonic jednoho slunného letního dne na

koupališti. Způsobila ji voda, která se usadila uvnitř mých

slechů a  odmítala je, i  přes opakované příkazy k  vyklizení,

opustit. Na zhruba dvacet hodin, do okamžiku, než jikompetentní lékař násilím (za pomocí velikánské injekční stříkačky)

vyhnal ven, jsem se tedy stal téměř hluchým. Říkám téměř,

neboť na pravé ucho jsem naštěstí ještě sem tam trochu slyšel.

Na koupališti, kde se již evidentně tísnilo více lidí, než se tam mohlo vejít, náhle zavládl klid. Uřvané mrně na sousední dece házelo své gumové hračky po babičce najednou téměř mlčky a šťavnatá hádka manželského páru přede mnou, jejíž průběh sledovali s napětím všichni v okruhu pěti kilometrů, se změnila v jemnou a distingovanou konverzaci.

I doma mě zprvu čekala jen samá pozitiva. Děti v bytě nad námi přestaly dupat a  oněměl i  jejich jinak hysterický pes. Auta po hlavní silnici vedoucí přímo pod našimi okny projížděla takřka neslyšně. I obvyklé výtky rodičů (kteří, ačstojíce přímo přede mnou, ke mně promlouvali z  velké dálky), že prý poslouchám všechny ostatní a jen k jejich slovům jsem hluchý, jsem mohl s omluvným úsměvem přeslechnout.A nakonec mé obvyklé dilema, zda před spaním poslouchat svého oblíbeného Čajkovského, nebo číst svého oblíbenéhoKřesťana, bylo pro dnešní večer vyřešeno.

Postupně se však začaly vynořovat i problémy. Především jsem se chtěl dívat na televizi, na zábavný pořad postavený na slovním humoru. Když jsem si zesílil zvuk natolik, abych ze slovního humoru něco měl, přišla sousedka a  vynadala mi tak, že jsem i přesto, že jsem neslyšel, slyšel a humor mě rychle přešel.

Odešel jsem znechuceně do hospody, kde jsem narazil na své známé. Sešla se příjemná společnost. Všichni se, soudě podle rozveselených tváří a  bouřlivého smíchu, jehož výbuchy občas prorazily vodní přehradu v mých uších, dobřebavili. Bohužel prapůvodní zdroj (řečený prazdroj) každétakové vlny smíchu už zátarasy nepřekonal, takže jsem tam seděl jako tvrdé ypsilon a tupě koukal, jak se všichni baví.

I  ráno mě čekaly nepříjemnosti. V  prvé řadě můj spánek, nerušený tentokrát dětským dupáním ani auty, bohužel neřerušil ani budík, takže průšvih byl na světě ještě dřív, než jsem nabral vědomí.

Dalším utrpením pro mě bylo čištění zubů. Se zalehlýma ušima neslyšíte nic z  toho, co se děje kolem vás, jenže vaše tělo vám tento nedostatek kompenzuje tak, že slyšíte naopak velmi jasně a zřetelně všechno, co se děje ve vašich hlavových dutinách, zejména v ústech. Nevím, jestli jste to někdy zažili, ale takové čištění zubů způsobuje uvnitř vaší hlavy stejnýrámus jako řezání dříví.

Konečně jsem dorazil k lékaři, kterému ostatní lékaři trefně říkají otorinolaryngolog. Tento je ze všech lékařů asi největší podivín, protože, jak se praví v Básnících, „když pacientpřijde s bolestmi v krku, lékař se mu podívá do ucha a z nosu mu vytáhne polypy.“

Můj otorinolaryngolog se naštěstí choval poměrně normálně a  záplavy z  mých uší neodsával skrz nos, ale z  uší rovnou ven. Po chvíli odvodňování, zavodňování, pláchání a jiných specializovaných lékařských úkonů jsem najednou zjistil, že slyším. Hurá, proslechl jsem! (Podle vzoru „prohlédl jsem“.)

To bylo na světě najednou krásných zvuků! Ptáčkové zpívali, stromky ševelily, potůček šuměl, bublal, zurčel atd., jelen troubil a datel ťukal do stromu (uprostřed města to jepodivné, ale určitě jsem ho tehdy slyšel!). Ale pak to začalo...

Manželé odvedle začali znovu se svými hádkami, motory zpod oken burácely naplno, děti dupaly, až se otřásal celý dům, a  čokl štěkal v  nových a  nových záchvatech hysterie. Zkoušel jsem je všechny překřičet, ať jsou ticho, ale neslyšeli mě. Svět byl ke mně hluchý.

září 2001


21

Dostihy a přísloVí

Říjen je měsíc bezesporu významný. Oslavujeme objevení

Ameriky, vznik samostatného československého státu,prezident Havel má narozeniny, já mám narozeniny, ale i spousta

dalších lidí má narozeniny, někdo má svátek, někdo má výročí svatby, někdo pomaturitní sraz, zkrátka každý má něco,

a  dokonce se najdou i  tací, kteří z  toho všeho mají Vánoce.

A navíc, v říjnu se přece běží Velká pardubická.

Velká pardubická je svátek všech milovníků koní. Když si vzpomenu na jednu přednášku, kde nám pan profesorvykládal o  tom, jak se ve staré dobré Anglii pojmenovávají koně (mimo jiné) podle přísloví, nadchne mě ta myšlenka natolik, že se ji pokusím přenést do našich malých českých poměrů:

Takže pozor – praporek je nahoře a  koně vyrážejí na trať. Do první zatáčky vbíhá jako první Rychle nabyl, rychle pozbyl, hned za ním pak Hrách na stěnu hází. Ale co se to děje? Už na první proutěné překážce končí hnědá klisna S poctivostí nejdál dojdeš. Rychle nabyl, rychle pozbyl rychle pozbyl své vedoucí místo a  do čela se nepříliš citlivým manévrem dostává Účel světí prostředky stíhaný ušlechtilým hnědým plnokrevníkem Lež má krátké nohy. Druhá překážka přinesla velké překvaení, vypadl na ní favorit dnešního odpoledne, tříletý hřebec Sliby – chyby. Třetí překážku si špatně vyměřil anglickýplnokrevník Dvakrát měř, jednou řež a s ním opouští závodi vraník Vrána k vráně sedá. Velký Taxis překonali všichnis výjimkou nestora závodu, dvanáctiletého hřebce Moudřejší ustoupí, který se stejně jako v předchozích čtyřech ročnících předpřekážkou prudce zastavil, takže Taxis zdolává pouze jeho žokej

22

Josef Tvrdík. A co se to děje teď? Tak to je velké překvapení,

chlouba slatiňanské stáje Pýcha předchází pád upadla na Irské

lavici a v závodě nepokračuje. Koně mizí za lesíkem, což mi

umožňuje, abych pro vás, kteří jste přišli k obrazovce až teď,

zopakoval, že sledujete dostih vpravdě příslovečný – Velkou

pardubickou Stýpl-Čejs. A  koně se opět objevují, zdá se, že

nikdo mezitím neodpadl, zpoza lesíka vybíhá i Jak se do lesa

volá, tak se z lesa ozývá, což je outsider, jemuž odbornícipřed

povídali, že k lesíku ani nedoběhne. Ale teď pozor!Ojojojojo

joj, tak to je nepříjemné, pole závodníků nám výraznězmen

šilo, neboť další z favoritů, Tichá voda břehy mele, skončil po

nenápadném působení v závodním poli na Vodním příkopu,

Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá spadl do Velké jámy

a jeden z velmi nadějných hřebců, černý Hlavou zeďneprora

zíš bohužel (pro něj) nezdolal Kamennou zídku.

Do závěrečné rovinky jako první vbíhají čtyři koně, ne,pro

miňte, pět koní, na poslední chvíli se snaží finišovat i Pozdě

bycha honiti. Žokej Jiří Chelčický na třetím místě povzbuzuje

svého hnědáka Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde bičíkem,

ale není mu to nic platné, rozhodující souboj se odehrává mezi

třemi vraníky – pro vavřínový věnec si pravděpodobně jede

Karel Tráva a Komu se nelení, tomu se zelení, který vede asi

o půl délky... Ale pozor, Čert nikdy nespí s MiroslavemAndě

lem v sedle začíná zrychlovat, ovšem vzpamatovává se i Konec

dobrý, všechno dobré, na kterého jsem si vsadil, zrychluje, ano,

neuvěřitelně zrychluje a  probíhá cílem jako první. Výborně.

Žokej Miroslav Začátečník jásá, seskakuje ze sedla, ale co se to

děje, do cíle dobíhá i nešťastný grošák Nechval dne předveče

rem... nestíhá zastavit... ani se Začátečníkovi vyhnout... takže

23

vítězného žokeje sráží na zem, přebíhá přes něj... Tak to je pro

veterána Začátečníka opravdu smutný konec.

Celé závodiště nad tou tragédií ztichlo, jenom kousekopo

dál smutně zaržál Začátečníkův bývalý kůň, vínový hnědák

Červený šátečku, kolem se toč, který se připravuje na dalšído

stih – na Dostih lidových písní. V tom je favoritem s kurzem

tři tamboři ku čtyřem párům bílejch koní Andulka Šafářova,

neboť Já do lesa nepojedu, Dú Valaši, dú, Běží liška k Táboru

a Kočka leze dírou prostě Ach synku, synku, Žádnej neví, co

jsou Domažlice, a já bych se vám, milí čtenáři, vůbec nedivil,

kdybyste mě po dnešku roznesli na kopytech, protože už zase

píšu koniny.

říjen 2001

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné

verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist