načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pod parou - Terry Pratchett

Pod parou

Elektronická kniha: Pod parou
Autor:

Do Ankh-Morporku přijíždí nový vynález - obrovské kovově dunící monstrum, které ovládlo sílu všech čtyř základních živlů: země, vzduchu, ohně i vody. Nad Zeměplochu začne ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  245
+
-
8,2
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 500
Rozměr: 18 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: První vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Raising steam přeložil Jan Kantůrek
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-719-7563-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

40. titul a zároveň předposlední pokračování kultovního neopakovatelného světa Úžasné Zeměplochy. Předposlední Pratchettův román, který u nás vyšel již po autorově smrti, nese znaky oblíbeného steampunku. Vědecký pokrok se nevyhnul ani Zeměploše, světu pozvolna plujícímu na hřbetě obří želvy, a zavádět se zde bude moderní železnice. Obrovské dunící monstrum zvané Železná vrtilka má však cosi navíc. Ovládá totiž sílu čtyř základních elementů - země, vzduchu, vody a ohně. Nevyzpytatelný stroj budou ovládat stejně nevšední zaměstnanci v čele s pány Štědrovkou a Vlahošem von Rosret. Nečeká je nic jednoduchého a jejich velkolepá zábavná dobrodružství vyvrcholí úžasnou výpravou na pomoc trpasličímu králi. Jako vždy potěší i zdařilý překlad Jana Kantůrka.

Popis nakladatele

Do Ankh-Morporku přijíždí nový vynález - obrovské kovově dunící monstrum, které ovládlo sílu všech čtyř základních živlů: země, vzduchu, ohně i vody. Nad Zeměplochu začne stoupat pára vytvořená lokomotivou pana Štědrovky, muže v čepici se štítkem, vyzbrojeného posuvným pravítkem. Pan Štědrovka má zajímavou dohodu se siny a cosiny a díky nim ovládá Železnou vrtilku - první zeměplošskou lokomotivu. Vlahoš von Rosret nepatří k lidem, kteří by milovali tvrdou práci. Ve funkcích šéfa Poštovního úřadu, Mincovny a Královské ankh-morporské banky je ovšem jeho pracovní nasazení životně důležité; spočívá však především ve slovech, která naštěstí nejsou těžká a nepotřebují každou chvíli naolejovat. Vlahoš je milovník života a proto nedokáže odmítnout novou práci, kterou mu nabídne Patricij. Vlahoš se bude muset vypořádat s celými litry kolomazi, se skřety, s tlustým podnikatelem, o němž se říká, že shazuje zaměstnance ze schodů, s řadou rozzuřených ortodoxních trpaslíků - vrtmářů a mnoha dalšími protivenstvími, pokud nechce, aby všechno vykolejilo...

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TerryPratchett

POD

PAROU

TALPRESS


Copyright © Terry and Lyn Pratchett 2013

Translation © Jan Kantůrek 2015

Cover © Paul Kidby 2013

First published as Raising Steam

by Transworld Publishers.

Všechna práva vyhrazena. Žádno učást této knihy není

dovoleno použít nebo jakýmkoliv způsobem reprodukovat

a šířit bez souhlasu nakladatele.

ISBN 978-80-7197-573-1


Dedikace:

Davidu Pratchettovi a Jimu Wilkinsovi, těm dvěma

skvělým inženýrům, kteří naučili své syny zvědavosti.





Jetěžképochopit„nic“,alemnohovesmírjetohoplný.

Nic se dostane kamkoliv, vždycky je tam dřív než

něco a ve velkém mračn unevědění to uží stát sečímsi, prchnout, dopravovat se, vnímat, měnit se, tančit,

zakoušet – krátce – být něčím.

A právě teB, když plulo éterem, našlo nic svou šanci. Nic samozřejmě o něčem něco vědělo, ale tohle něco bylo jiné, ó ano, a tak nic tiševklouzlodoněčeho a plulo dolů s myšlenkou na všechno a naštěstípřistálo na krunýři želvy, takové opravdu velké, apospíchalo, aby se stalo něčím co nejrychleji. Byl toživel – nic nemohlo být lepší – a ten živel byl najednou polapen! Návnada zabrala.

Každý, kdo viděl, jak se řeka Ankh, plnámnohočetných odporností, plazí svým řečištěm, pochopí, proč většin uryb na ankh-morporský trh m usela dodávat quirmská rybářskáflotila.Abyměstštíprodavačiryb svým zákazníkům nezpůsobili fatální gastricképotíže, museli se ujistit, že jejich dodavatelé loví ryby daleko, opravd udaleko od města.

ProBowdenaLankoviče,dodavateleprvotřídních ryb a plodů moře, bylo oněch tři sta padesátkilomet>9


rů, které ležely mezi quirmskými rybími doky aAnkh-Morporkem, smutně bolestivou vzdáleností... tedy

napodzim,v zimě anajařeadoslovatragickýmutrpením v létě, protože cesty do Velkého města sezměnily v jednu jedinou, dlouhou výheň. Když jste sejednou... jedinkrát museli vypořádat s tunou teplem

zkažených chobotnic, nikdy jste na to nezapomněli.

Zápach přetrvával celé dny a pronásledoval vásdoslova i do ložnice. Z oděvů jste ho nikdy nedokázali

odstranit docela.

Lidé byli opravd unároční a výkvět občanůAnkhMorporku, ale i všichni ostatní se dožadovali svých ryb, a to i v nejteplejším období roku. Bez ohledu na to, že dal v Quirmu nemalými náklady vybudovat vlastní ledárnu a druhou na poloviční cestě, nutilo to člověka k pláči, vážně.

A přesně to řekl svém ubratranci, OdolenuLankovičovi, pěstiteli ovoce a zeleniny, kterém usepřezdívalo Polní lopatka. Ten se dlouze zadíval do svého piva a pak prohlásil: „Vždycky je to stejný.Malým upodnikateli nikdo nepomůže. Máš představ u, jak rychle se jahody v teple změněj v nahnilý kuličky? No, tak já ti to řeknu. Hned. Mrkneš, a jsou v háji, a to zrovna v době, kdy chtěj jahody všichni. Zeptej se pěstitelů řeřichy a salátu, jak těžký je dostat ty věcičky do města dřív, než jso upovadlý jako dva dny mrtvej pstruh. Měli bysme protestovat na vedoucích místech!“

„Ne,“ zavrtěl hlavou jeho bratranec. „Já už toho mám dost! Napíšeme do novin! Tak se to dělá, když chceš, aby se věci pohnuly. Každý si stěžuje nazeleninu, ovoce, ryby a mořské plody. MusímeVetinari>10


ho přimět, aby pochopil obtíže malého podnikatele.

Konec konců, platíme přeci občas daně, ne?“

Malém uMandlíkovi Štědrovkovi bylo deset let, když jeho otec, kovář v Ovčím hřbetu, zmizel vnarůžovělém oblak upáry, provázeném prško uk usůvýhně a úlomků kovu. V tom děsivém závoji spalující vlhkosti z něj nenašli ani kousek, ale toho dne mladý Mandlomil Štědrovka přísahal při všem, co snad zjeho otce v téžhavépářezbylo,žesi právě z té páryudělá sluhu.

Jeho matka si to ale představovala jinak. Byla porodní bábou, a jak říkala sousedům: „Děti se rodí všude. A já všude najdu zákazníky.“ A tak se Eliška Štědrovková,navzdorypřánísvého syna, rozhodla, že ho odveze z toho místa, o kterém si myslela, že tam straší. Zabalila jejich celkem skromný majetek avrátila se i se synem do rodného domu, ležícíhonedaleko Sto Lat, na místo, kde lidé nevysvětlitelně nemizí v oblak unarůžovělé žhavé páry.

Krátce potom, co tam dorazili, se jejím uchlapci přihodilo něco důležitého. Jednoho dne, zatímcočekal na svo umatk u, která byla ukomplikovanéhoporodu,vešel Mandlík dojakésibudovy,kterámuzven- čí připadala zajímavá. Jak se ukázalo, byla to místní knihovna. Zprv usi myslel, že je plná věcí pronoblesu, samí králové a básníci a milenci a bitvy, ale vjedné osudové knize našel něco, čemu se tam říkalo matematika, a s ní objevil i svět čísel.

A proto také jednoho krásného dne o deset let později sebral všechn usvo uodvah ua řekl: „Mami, víš, vloni, když jsem ti řekl, že jd us kamarády na

11


turistickou výpravu do hor Überwaldu, no, víš...nebyla to tak docela pravda... spíš lež, ale jen taková

malá, víš?“ Mandlík se začervenal. „Víš, já jsem našel

klíče od tatínkovy staré kůlny a... no, vrátil jsem se

doOvčíhohřbetu,udělaljsemsitampárpokusůa...“

s úzkostí se podíval na matku, „a myslím, že jsem

zjistil, co dělal špatně.“

Mandlomil byl připraven na strohé námitky apřísné zákazy, ale na slzy – na tolik slzí – připravenýnebyl. Zatímco se ji pokoušel utěšit, dodával:„Maminko, vy a strýček Flavius jste mi dali vzdělání, dali jste mi znalost čísel, a to včetně aritmetiky a těchpodivných věcí, které si vysnili filosofové v Efebe, kde si dokonce i velbloudi umí na paznehtech spočítatpotřebné logaritmy. Otec nic z toho neznal. Měl dobré nápady, ale neměl dobrou... te-chnol-ogii.“

V tomto okamžik unechal Mandlík svo umatk u konečně promluvit a ona řekla: „Vím, že tě nedokážu zastavit, Mandlíčku, jsi stejný jako tvůjumíněnýtvrdohlavý otec, prostě pařez. A to jsi dělal v té staré stodole? Teskno-logii?“ Podívala se na nějobviňujícím pohledem a pak si vzdychla. „Je mi jasné, že ti nemůž uporadit, co máš dělat. Ale zeptám se tě na jedn uvěc. Jak ti dokážo uty tvoje lido-rytmy pomoci v tom, abys neodešel stejnou cestou jako tvůj ubohý starý otec?“ Pak se znovu rozplakala.

Mandlík vytáhl z kapsy své blůzy něco, covypadalo jako plochá kouzelná hůlka s posuvnýmjezdcem vyrobená pro miniaturního mága, a řekl: „Díky tomuhle budu v bezpečí, mami! Poznal jsemtajemství,jakovládat logaritmicképravítko!Mohuporučit sínusu, co má dělat, a kosínu jakbysmet, a dokonce

12


spočítat tečn ukvadratické křivky! No tak, mami,

přestaň už plakat a pojB se mnou do stodoly. Musíš

ji prostě vidět!“

Paní Štědrovková se dala velmi neochotněodtáhnout svým synem do velké otevřené stodoly, kterou si její syn zařídil jako díln upodle vzor uté v Ovčím hřbetu, a v koutku duše se utěšovala dostinesmyslno unadějí, že si její syn oproti veškerépravděpodobnosti našel děvče. Uvnitř stodoly se pak bezmocně zadívala na velký kovový kruh, který se táhl kolem stěn. Po kruhu se s bzukotem pohybovalo něcokovového, co vydávalo zvuk jako veverka v kleci a šířilo kolem sebe zápach kafru.

„Tadyje,maminko.Nenípřekrásná?“zvolalMand- lík nadšeně. „Říkám jí Železná vrtilka!“

„Ale synku, co to vlastně je?“

Široce se usmál a odpověděl: „Je to to, čemu seříká pro-to-typ, maminko. Když chceš být inženýrem, musíš mít pro-to-typ.“

Matka se chabě usmála, ale Mandlomil se nedal zastavit. Slova se z něj řinula proudem.

„Jde o to, že nežse pokusíš něcoudělat, musíš mít nějakou představu, co chceš udělat. Jedna z knih, které jsem objevil v knihovně, byla o tom, jak se stát architektem. A ten člověk, který t uknih unapsal, tam říkal, že vždycky, nežpostavil nějaký velkýdům, si nejdříve vyrobil malý model, aby zjistil, jak to bude fungovat. Psal, že to vypadá nešikovně a zbytečně, ale žepostupovat pomalu a pečlivě jejediná cesta,jak se dá postupovat kupředu. A tak ji zkouším pomalu a pozoruju, co funguje a co ne. A abych se ti přiznal, jsem docela pyšný na to, co vidím. Nejdřív jsemudě>13


lal kolej dřevěnou, ale pak jsem si řekl, že stroj, který

chci vyrobit, bude velice těžký, takže jsem tendřevěný kruh rozsekal na topení a vrátil se do kovárny.“

Paní Štědrovková se podívala na malý strojek, který běhal kolem a kolem po zemi stodoly, a řekla tónem někoho, kdo se opravd uze všech sil poko uší věci pochopit: „Ééé... chlapče, ale co to dělá?“

„No, vzpomněl jsem si na tátovo vyprávění, jak pozoroval konvici s vařící vodo ua všiml si, žepoklička se s tlakem zvedá a padá, a řekl mi, že jednoho dne někdo vyrobí mnohem větší konvici, která bude zvedat mnohem víc než jen větší víko. A já si myslím, že vím, jak vyrobit t usprávno ukonev, mami.“

„A na co to bude dobré, chlapče?“ podívala se na něj matka vážně. Viděla, jak se oči jejího synarozzářily, když jí odpověděl: „Na všechno, maminko. Na všechno.“

Paní Štědrovková, pořád ještě v mráčk umírného nepochopení, pozorovala, jak její syn rozvinujevelkou roli dost špinavého papíru.

„Tomuhle se říká modrák, maminko. Musíš mít plán. Na tom máš nakresleno, jak věci zapadají jedna do druhé.“

„A to je taky součást toho pro... pro toto typu?“

Mladíksezadívaldooddanétváře své matkyauvědomil si, že by asi bylo na místě poněkud obšírnější vysvětlení. Vzal ji za ruku a řekl: „Maminko, já vím, že pro tebe jso uto všechno jen čáry a kr uhy, alekdybys ty linky a kruhy a to všechno od sebe umělaodlišovat a číst, poznala bys, že je to obrázek stroje.“

Paní Štědrovková m usevřela r uk ua řekla: „A co myslíš,žebysstímstrojemmohldělat,můjMandlíku?“

14


A mladý Štědrovka se usmál a se šYastnýmvýrazem odpověděl: „Měnit věci, které potřebují změnit, maminko.“

Paní Štědrovková syna chvilk u upřeněpozorovala, pak, jak se zdálo, došla velmi neochotně kjakémusi rozhodnutí,takžeřekla: „Tak tedypojBsemnou, chlapče.“

Vedla ho nazpět do domu, kde jeden po druhém vylezli po žebřík una půd u. Tam ukázala synovi na masivní námořnicko ubedn u, pokryto uprachem.

„Tohle mi svěřil tvůjdědeček,Řekl,abychtitodala, až si budu myslet, že to potřebuješ. Tady je klíč.“

Potěšiloji,žepo němnechňapl,alenejdřívesilodní kufr pečlivě prohlédl a teprve pak ho odemkl. Když zvedl víko, naplnilo se okolí třpytem zlata. „Tvůjděda byl nějako udob upirátem, pak se dal ale na vír u a měl tak troch ustrach a poslední slova, která mi řekl na smrtelné posteli, byla ‚Z toho mladíkajednoho dne něco bude, dej na má slova, Eliško, ale aY mě vezme čert, jestli vím co.‘“

Lidé z městečka byli zvyklí na kovové zvonění a rány, které vycházely z početných kováren, jimiž byl zdejší kraj proslulý. Jak se ale zdálo, tak i když si mladý Štědrovka pořídil vlastní kovárnu, nehodlal se věnovat kovářském uřemesl u, možná kvůli tom u ošklivémuzpůsobu,jímžmistrŠtědrovka staršíopustil tak náhle tentosvět. Okolní kovářisi rychle zvykli vyrábětzáhadnépředměty,kteréjimmladýpanŠtěd- rovka vždycky velmi pečlivě nakreslil. Nikdy jimneřekl, co vlastně vyrábí, ale protože vydělávalispoust upeněz, bylo jim to jedno.

15


Zpráva o jeho dědictví se samozřejmě rychleroznesla – zlato si vždycky nějak najde cestu, jak sedostat na světlo – a místní obyvatelé se rozpačitěškrabali na hlavách.Jejichhlavní myšlenka bylanakonec vyslovena nejstarším obyvatelem, který pravidelně sedával na lavici před hospodou. „No to mě tedaposer! Ten mládenec má to štěstí, že zdědí majlant ve zlatě, a teBkom ho mění nahromadustarýhoželeza!“

Zasmál se a s ním i všichni ostatní, ale přestoneřestávali pozorovat mladého MandlomilaŠtědrovku, jak vchází do proutěných vratstaré,téměřzpustlé stodoly, která byla za jeho nepřítomnosti vždycky zamčená na dva velké zámky.

Štědrovka si najal dva šikovné místní mládence, kteří m upomáhali s výrobo ua přes unem některých věcí.Během čas ubyla stodoladoplněnaněkolikadalšími kůlnami. Pak najal další pomocníky a zvonění kladiv bylo slyšet celý den, den za dnem. A domístních kruhů pomalu prosakovaly kousky informací.

Ten mladík očividně vyrobil pumpu, zajímavou pumpu, která dokázala vyhnat vodu velmi vysoko. A pak všechnovyhodilařeklněco jako: „Budeme spíš potřebovat ocel než železo.“

Vyprávělo se o štosech papírů rozložených postolech, protožemladýŠtědrovka vymýšlel úžasnou„věcičku“, jak tomu říkal. Je třeba říci, že tu a tam došlo ve stodole k výbuchu, a pak se lidé doslechli o tom, čem umládenci říkali „Úkryt“. Bylo to takové užitečné místečko, kam mohli skočit při několikapříležitostech, když došlo k nějaké té... nehodě. A pak se začal ozývat neznámý, rytmický zvuk, takové nějaké domácké odfukování. Byl to vážně příjemný zvuk,

16


téměř hypnotický, což bylo zvláštní, protože tenmechanický výtvor, který byl jeho původcem, znělmnohem živěji, než by od něj člověk čekal.

Místní populace si všimla, že oba hlavníspolupracovníci pana Štědrovky, neboli Štědrovky „Trhlýho

železa“, jak m uněkteří začali říkat, se poněk udzměnili, byli dospělejší a sebevědomější, mladí muži –

ministranti tajemné věci za dveřmi stodoly. A žádné

množství úplatků v podobě piva nebo vstřícných žen

v místní hospodě by je nesvedlo k prozrazenívzácných tajemství stodoly*. Považovali se teB zazkušené mistry ohnivé výhně.

Pak tady byly samozřejmě ty slunečné dny, kdy

mladý Štědrovka a jeho družina kopali na poli vedle

stodoly dlouhé rýhy a vyplňovali je kovem, zatímco

výheň hučela dnem i nocí, a všichni vrtěli hlavami

a říkali: „Bláznovství.“ A tak to pokračovalo,zdánlivě do nekonečna, dokud to nebylo hotovo a bušení

a zvonění a tavení kovů přestalo. Pak asistenti pana

Štědrovky roztáhli dokořán dvojitá proutěná vrata

stodoly a naplnili svět kouřem.

V téhle části Sto Lat se toho dělo velmi málo,takže tohle stačilo, aby se sem začali sbíhat lidé ze všech

stran. Většina z nich dorazila včas, aby viděla, že se

k nim se sykotem a hukotemněcoblíží,žetomákola,

která se rychle otáčejí, a jakési tyče, které sepohy* Pozn. aut.: Na toto téma padla řada kluzkýchpoznámek, ale ke zklamání místních ještě neprovdanýchděvčat se zdálo, že „Trhlý železo“ Štědrovka a jeho muži

našli něco mnohem zajímavějšího, než jsou ženy, aočividně to bylo vyrobeno zoceli.

17


bují sem a tam a vynořují se z oblaků kouře a bílépáry, a jako vrchol toho všeho, jako bůh ohně a dýmu,

nahoře seděl Mandlomil Štědrovka, s tváří staženou

soustředěním. Bylo do jisté míry uklidňující, že to

cosi má očividně pod kontrolo unějaký člověk – i když

někteří z bystřejšíchpřihlížejícíchbymohlinamítnout:

„No a co? To lžíci taky.“ Když ale kouřící, hučící,

poskakující obluda s otáčejícími se koly apohybujícími se tyčemi opustila stodolu a vyrazila pokovových pásech přes pole, většina přihlížejících sepřiravila k útěku. A náhodní přihlížející, kteří se teB

změnili v náhodné prchající, v některých případech

dokonce v náhodně po sobě šlapající, s nadávkami

mizeli dovšechstran.S výjimkou, samozřejmě, všech

místních kluků bez ohledu na věk, kteří se svykulenýma očima ve velké skupině hnali za chřestícíobludou, a každý z nich si v té chvíli přísahal, že jednoho

dne bude i on kapitánem toho děsivého, zhoubného

stroje, to je na každý pád jisté! Bude princem páry!

Pánem jisker! Kočím ječících blesků!

Jakmile se stroj ocitl venku, kouř, konečněosvobozený, vylétl ze stodoly a cílevědomě se pustilsměrem k největším uměst usvěta. Zpočátk usepohyboval pomalu, ale postupně nabíral na rychlosti.

Později toho dne, po několika triumfálníchpřejezdechpokrátkýchkolejíchnapřilehlémpoli,sepan Štědrovka a jeho pomocníci sesedli.

„Waldo, Davide, dochází mi prachy,“ oznámil jim. „Řekněte svým matkám, aY vám sbalí pár osobních věcí, namažo unějaký ten chleba, a vy připravtekoně. Vezmeme Železno uvrtilk udo Ankh-Morpork u. Slyšel jsem, že je to místo, kde se věci hýbou.“

18


***

Samozřejmě, že se lord Vetinari, tyranankh-mororský, občas setkával s lady Margolottou,guvernér- ko uÜberwald u. Proč by neměl? Konec konců, on se v Koumskémúdolípříležitostně setkával i sDiamantovým králem trollů a v jeskyních pod Überwaldem i s Dolním králem trpaslíků, RydzikemRydzikssonem. To je, jak každý ví, politika.

Ano, politika. Ten zvláštní tmel, který spojujepodivným způsobem svět, aby neupadl do válek. Vminulosti už bylo mnoho válek, příliš mnoho, ale jak každý školák ví,nebo alespoň věděl vtěchdnech, kdy školáci četli i něco náročnějšího než jen přebalykřuek, nebylo to dlouho, co málem došlo k opravduděsivé válce, poslední válce v Koumském údolí.Nakonec to dopadlo tak, že trpaslíci a trollové uzavřeli ne tak docela mír, ale jakési příměří z rozumu, zekterého by se mohl mír vyvinout. Došlo na potřásání rukou, rukou důležitých a potřásání silné, a tak se zrodila naděje, i když křehká jako myšlenka.

Samozřejmě bylo dobře, pomyslel si lord Vetinari, zatímco kočár se skřípěním pokračoval kÜberwaldu, že v růžovém mráčku, který se rozšířil pouzavření proslulé Dohody o Smíru z Koumského okolí, byli nakonec i skřeti uznáni za inteligentní bytosti. Ostatní se k nim začali chovat jako k bratrům, i když ne vždycky jako k bratrům vlastním. Přemýšlel, že zvenčí by se to mohlo jevit tak, že je svět v míru, což je ale bohužel stav, který nakonec téměř vždyckyskončí válkou.

Zamrkal, když kočár narazil na další velkounerovnost na cestě. Dal si sedadla v kočáře vybavit

19


zvláštními polštáři, ale prostě a jednoduše řečeno,

nic nemohlo změnit cest udo Überwald uv něcojiného než v utrpení zvyšované každým výmolem, což

vedlo k fundamentálnímu nepohodlí i tohonejotrlejšího cestovatele. Cesta ubývala velmi pomalu, i když

zastávky usemaforových věží podél cesty umožňovaly jehosekretáři,Važuzlovi, získatdenní křížovku,

bez jejíhož vyluštění považoval Lord Vetinari den za

nekompletní.

Zvenčí se ozvala rána.

„Pro boží rány! Copak musíme vážně vjet dokaždého výmolu, který je na cestě, Važuzle?“

„Omlouvám se, pane, ale jak se zdá, tak JejíMilost pořád ještě nedokáže kontrolovat bandity kolem TriklesYského průsmyku.Pořádá naně častolovecké výpravy, tohle je jedna z nejbezpečnějších cest, ale vidíte sám.“

Zvenčí se ozval výkřik, následovaný dalšímiranami. Vetinari sfoukl svou cestovní lampičku, v jejímž světle si četl, těsně předtím, než jakýsi divocevyhlížející jedinec opřel o sklo okna hrot střelynataženého samostřílu. Uvnitř kočáru byla tma, ale to lumpovi nebránilo, aby nevykřikl: „Vy tam, koukejte všichni vylízt a vemte si s sebo uvšechny cennosti, jinak to s váma dopadne špatně, jasný? A žádnýtriky! My jsme vrazi!“

Vetinari mezitím klidně odložil knihu, kterou si četl, povzdechl si a řekl Važuzlovi: „Jak se zdá,Važuzle, tak nás přepadli vrazi. No, není to ... hezké?“

Važuzlovi se po tváři mihl slabý úsměv. „No a jak, opravd umilé, sire. Vy jste se vždycky rád setkával s vrahy. Nebudu se vám plést do cesty, pane.“

20


VetinarisipřitáhlplášYblížek tělu, vystoupil zkočár ua řekl: „Není tady žádný důvod k násilí,gentlemani. Dám vám všechno, co mám...“

A o necelé dvě minuty později nastoupilo jeho lordstvo nazpět do kočáru a dalo signál kočímu, aby pokračoval v cestě, jako kdyby se nic nestalo.

Po nějaké chvíli řekl Važuzel, hnanýnepřekonatelno uzvědavostí: „Co se stalo tentokrát, můj pane? Vůbec nic jsem neslyšel.“

Lord Vetinari, sedící vedle něj, odpověděl: „To oni taky ne, Važuzle. To oni taky ne. Na mou duši,takové zbytečné plýtvání! Jednoho by zajímalo, proč se ti muži nenaučí číst. Pak by poznali můj erb nadvířkách kočáru, a to by je třeba osvítilo!“

Když se kočár znov urozjel rychlostí, která by se dala nazvat nevyzpytatelnou, a po krátkémzamyšlení řekl Važuzel: „Jenže váš erb, sire, je černý načerném pozadí, a máme velmi temno unoc.“

„Hm, vlastně ano, Važuzle,“ odpověděl lordVetinari s výrazem, který by se dal v jeho případěpovažovat za úsměv. „A víte, že to mě vůbec nenapadlo?“

Na hradě lady Margolotty bylo něco osudového. Když se obrovská dřevěná vrata otevřela, zaskřípěl každý dveřní závěs v celém hradě. Konec koncůexistuje přece něco, čemu se říká sociálně přijatelnéprostředí. Každý jistě pochopí, že jen velmi podivný upír by žil v hradě, který by v případě potřeby na povel neskřípal, nesténal a temně nehučel. Igorové by to nepřipustili – a právě v téhle chvíli vítal Vetinariho a jeho sekretáře místní Igor a vedl je do vstupní haly podobné šeré jeskyni, z jejíhož strop uvisely v hus>21


tých provazcích pavučiny. A vstupující měl pocit, ale

opravd ujen velmi ne určitý a vzdálený, že tam kdesi

hluboko v hradních sklepeních něco křičí.

Ale na druhé straně, přemítal Vetinari, je tady úžasná dáma, která přiměla upíry chápat, že vracet se z hrob utak často, až se jim z toho točí hlava, je velmi hloupé, a nějak je přesvědčila, že by měli své noční aktivity nějakým způsobem sladit a upravit. A kromě toho, to ona přivezla do Überwald ukáv u, a tím, jak se ukázalo, očividně nahradila jednuneřekonatelno uvášeň nepřekonatelno uvášní jino u.

Lady Margolotta nepatřila k lidem, kteří bychodili kolem horké kaše, naopak, byla známá tím, že mířila vždycky přímo k jádr uvěci. A stejnýmzpůsobem vedla i rozhovor, k němuž došlo o několik dnů později po opulentní večeři. „Jsou to krakové. Ano, zase tikrakové,Havelocku,že? Po celé té době! Askutečně, je to ještě horší, přesně, jak jste to vy, můj drahý, prorokoval. Jak jste to mohl předvídat?“

„Víte, madam, stejno uotázk umi položilDiamantový král trollů, ale jediné, co vám k tom umoh u říci, je, že se to ukrývá v nevyčerpatelnýchhlubinách myslících tvorů. Krátce řečeno, všichninajedno uspokojení být nemoho u. Mohla byste si myslet, že veškerá ta výzdoba, ohňostroje, oslavy a potřásání rukou, k nimž v Koumském údolí došlo, to skutečně ukončily. Já osobně jsem to ale považoval za pouhou mezihru. Krátce a dobře, Margolotto, mír je něco, co udržujete, zatímco se připravujete na příští válku. Je nemožné uspokojit každého, a dvakrát tak nemožné potěšit všechny trpaslíky. Víte, když hovořím sDiamantovým králem trollů, je mluvčím trollů, hovoří

22


za všechny trolly. Bez ohled una to, jak jso ucitliví,

když dojde na politiku, nechávají to všechno na něm.

Pak tady máme, na druhé straně vás, drahádámo, a vy mluvíte za všechny své... celou vaši skupinu v Bjonku* a většina dohod, které s vámi uzavřeme, je... hm... docela uspokojivá.

Jenže trpaslíci, to je malér. Přesně ve chvíli, kdy si myslíte, že mluvíte s vůdcem trpaslíků, vyloupne se odněkud z okolní krajiny krak s nepříčetnýmpohledem, a najedno uje všechno jinak, všechnydohody jso uan ulované a ztracené a není tady nic, čem u by se dalo věřit! Jak samozřejmě víte, ‚král‘ –trpaslíci m uříkají dezka-knik** – existuje v každém dole na Ploše. Jak má člověk jednat s takovými tvory? Každý trpaslík je svým vlastním vnitřním tyranem.“

„No,“ odpověděla lady Margolotta, „za takových okolností si Rydzik Rydziksson vede ještě velmidobře a my, v Horním Überwaldu...,“ lady Margolotta teB skoro šeptala, „se stavíme zásadně na stranu pokroku. Ale ano, máte pravdu, také bych rádavěděla, jak to pro jedno u udělat, aby se člověk zavděčil všem.“

Jeho lordstvoopatrněodložilo svo usklenk uařeklo: „To, želbohům, není nikdy možné úplně. Hvězdy se mění, lidé se mění a jediné, co můžeme udělat, je, že opatrně a s promyšleným odhodlánímnapomůžeme budoucnosti, tedy tomu, aby si svět udržel mír, i kdyby toznamenalouložitněkteré z nejhoršíchhrozeb předčasně do hrobu.

* Pozn. aut.: Vyslov Bžunk.

** Pozn. aut.: Doslovný překlad: Hlavní důlní inženýr.

23


I když musím říci, že inteligence a opatrnézkoumání záležitostí, které před nás klade svět, dávátušit, že Dolní král – s nímž jsem se podle protokolu před svo ucesto usem spojil – právě teB připrav uje nějaký plán, a až svo uhr uzačne, uděláme všechno, co bude v našich silách, abychom ho podpořili. Do budoucna připravuje opravdu velkou hru. Věří, že nadešel správný čas, zvláště proto, že jak sevšeobecně ví, stal se Ankh-Morpork sídlem největší trpasličí komunity na světě.“

„Jenže já si myslím, že jeho lidé si na novoty nijak zvlášY nepotrpí. A musím připustit, že chápu proč. Když se člověk snaží udržet světový mír, je pokrok dost na obtíž. Tak... nepředvídatelný. Moh uvám, Havelocku, připomenout, že před mnoha a mnoha lety efebský filosof vyrobil stroj, který byl nesmírně silný, až děsivě silný? Jestliže se těm lidem opravdu podařilo postavit stroj, který pohání pára, mohla by se naprosto změnit celá podstata života. Nedělá vám to starosti? Jak můžeme řídit budoucnost, kdyžjeden pitomec dokáže vyrobit stroj, který může změnit všechno?“

LordVetinarinechalstéctdosvésklenkyposlední kapk ubrandy a řekl skoro vesele: „Madam, jen hluák by se pokusil zastavit pokrok lidských zástupů. Vox populi, vox deorum, usměrňovaný samozřejmě nenápadně moudrým princem. Takže můj názor je, že jestliže nadešel čas, aby se objevil parní stroj,parní stroj se objeví.“

„A co si myslíš, že děláš, trpaslíku?“

Mladý Magnus Magnusson si nejdřív nevšímal

24


staršího trpaslíka, jehož tvář, nebo alespoň to, co z ní

bylo vidět, byla neobyčejně mrzoutská. Byl toočividnětrpaslík,kterýnikdynebylmladý.Magnuspokrčil

rameny a odpověděl: „Bez urážky, ctihodný, alemyslím, že dělám jen to, že jdu kolem a starám se o své,

a doufám, že se ostatní budou taky starat o své. Je

v tom snad zakopaná nějaká krysa?“*

Říká se, že mírná odpověB i bouři odvrací, ale tohle rčení se zakládá především na naději, a jak se ukázalo, zdaleka neplatí všeobecně. I mile řečená, úmyslně mírná odpověB může ve skutečnosti přivést nesprávnouosobudostavuzuřivosti, pokud cítíspravedlivé rozhořčení, a přesně to starý trpaslík právě cítil.

„Proč máš helm unasazeno uobráceně, mladýtraslíku?“

Magnus bylklidnýtrpaslík a právě teB udělalzcela chybnou věc – pokusil se na to jít s logikou.

„Tedy, ctihodný, mám na ní svůj odznak stopaře, víte? Stopování? Venku, na čerstvém vzduchu?Nedělám neplechy a výtržnosti, ale poctivě sloužímnašemu společenstvu.“

Nezdálo se, že by tenhle projev plný dobrých činů a úmyslů udělal Magnusovi nějaké přátele, a jeho šestý smysl m uzačal rychlea neodbytněsignalizovat nebezpečí. Starý trpaslík na něj byl opravd uvelmi rozzlobený a během jejich krátké výměny názorů se kolem nich shromáždilo několik dalších trpaslíků

* Pozn aut.:Člověk by na tomhle místě nejspíše řekl: „Je

v tom snad zakopaný nějaký pes?“, ale trpaslík,pochoitelně, se psy přijde do styku jen velmi výjimečně.

25


a dívali se na Magnuse, jako by zvažovali, jak silný

je to protivník.

Bylo to poprvé, kdy Magnus navštívil sámdvojměstí Bjonk-Schmaltzberg, a takové přivítánírozhodně nečekal. Tihle trpaslíci nevypadali jako ti, s nimiž

vyrostl v ulici U melasového dolu, a tak začalustuovat a pokoušel se spěšně vysvětlit: „Přišel jsem

sem pozdravit svoji babičku, víte, jestli vám to teda

nevadí, ona se v poslední době necítí zrovna nejlíp,

a tak jsem sem dorazil celý ten kus až zAnkh-Mororku. Stopoval jsem povozy a nocoval jsem posenících a stodolách. Je to fakt dlouhá cesta –“

A pak se to najedno usemlelo.

Magnus byl skvělý běžec a dokonale zapadal do

ankh-morporské Krysí smečky,* a když teB prchal

ze všech sil, pokoušel se přijít na to, co udělal špatně.

VždyY m utrvalo celo uvěčnost, než se do Überwald u

dostal, a byl přece trpaslík a oni byli trpaslíci...

Pak si vzpomněl, že doma četl v novinách něco

* Pozn.aut.:Stopovací skupina pro trpaslíky, trolly i lidi

vznikla na popud lorda Vetinariho nedlouho po tom, co

byla podepsána Dohoda o Smíru zKoumského údolí.

Chtěl tak umožnit mladým ze tří největšíchtvaristických skupin sejít se v naději, že se naučí dohromady

vycházet. Bylo jen přirozené, že když se mladí takhle

sešli, nepostavili se jeden proti druhému, ale spojili síly

proti skutečnému společnému nepříteli, tedy například

proti svým rodičům, učitelům a dalším různýmautoritám, které byly tak zastaralé. A do jisté míry to kvšeobecnému úžasu fungovalo, ale to byl Ankh-Morpork,

že? Nikdo se prakticky nestaral, jak vypadáte, i když se

prakticky každý zajímal, kolik máte peněz.

26


o tom, že pořád ještě existuje několik trpasličíchspolečenstev,kteráodmítalamít cokoliv společného sorganizacemi, v nichž byli i trollové, tradiční a vrození

nepřátelé. No, v Krysí smečce byli skutečně i trollové

a byli to všechno dobří hoši, i když, s dovolením,troch upomalejší, ale on občas s některým z nich zašel

na čaj a obráceně. Teprve teB si vybavoval, jak seobčas stávalo, že se staří trollové nebo staří trpaslíci

rozčilovali jen kvůli tomu, že by se z nich měli po

stovkách let, kdy se navzájem zabíjeli, najedno ujen

proto, že si někde někdo podal ruce, stát přátelé.

Magnus vždycky chápal, že je Dolní městoDolního krále temné místo, a to bylo pro trpaslíky dobré, protože trpaslíci a temnota spol uvždycky skvělevycházeli, ale tady najedno ucítil temnot umnohem hlubší. Zdálo se, že v tomhle okamžiku zkoušky tady nemá jediného přítele s výjimko usvé babičky, azatím to vypadalo, že mezi ním a opačným konceměsta, kde žila, leží celé moře trablí.

Začínal už být zadýchaný, ale stále ještě za sebou slyšel zvuky pronásledovatelů, přestože už opouštěl hlubší chodby atunelya mířilven z podzemníhoměsta Schmaltzbergu. Uvědomoval si, že se bude muset vrátit jindy... nebo jinak.

V okamžiku, kdy se na chvilku zastavil, aby chytil dech, vskočil m udo cesty se zlomyslným výrazem ve tváři strážce od městské brány.

„A kampak to mámenamířeno v takovém spěchu, pane Ankh-Morporku? Zpátky na světlo, za svými trollími kamarádíčky, hm?“

Strážného halapartna podrazila Magnusovi nohy a kopání začalo znov ua ještě horší. Magn us se odku>27


lil stranou, aby se mu vyhnul, a v jakémsireflexivním záblesk umysli vykřikl: „Tak nechce, abychom

na něj mysleli, ale chce, abychom mysleli!“

Zasténal, vyplivl zub a všiml si, že se k němu blíží další trpaslík. K svému zoufalství viděl, že nověpříchozí je středního věk ua vypadá dost zámožně, což znamenalo, že tady žádno upomoc čekat nemůže. Jenže namísto toho, aby si do něj příchozí trpaslík také kopl, vykřikl hlasem, který zněl jako úderykladivem: „Poslyš, mladý trpaslíku, nikdy se nesmíš dát takhle přistihnout, musíš být neustále ve střehu...“

Nově příchozí pak s příkladno udivokostí a více nežnezbytno udávko unásilí srazilstrážnéhokzemi, a zatímco se sténající strážný svíjel na zemi, zvedl Magnuse na nohy. „No, vy tedy umíte utíkat,mladíku, mnohem lépe než většina trpaslíků, které znám, ale mládenec jakotybymělvědět,žeankh-morporští trpaslíci jso umomentálně v pramalé oblibě,rozhodně ve zdejším okolí. Abych ti řekl pravdu, sám z nich nejsem nijak odvázaný, ale když už má dojít k boji, musí to být boj poctivý.“

Při těch slovech znov usilně kopl ležícíhostrážného a řekl: „Jmenuju se Mnohobij Mnohobijson. Poslyš, mládenče, až příště půjdeš zase navštívit svou babičku a budeš se při tom chtít vyšvihnout jako Ankh-Morporčan, pořiB si k tom umikrozbroj. Musím říci, že se hluboce stydím za to, jak ošklivě mí spoluobčané trpaslíci zacházejí s někým jen proto, co má na sobě.“ A na potvrzení svého tvrzení uštědřil ležícím ustrážném u další poctivý kopanec.

„Vážně ti musím přiznat, chlapče, že jsem v životě neviděl trpaslíka, který by běžel tak rychle jako ty!

28


Přísahám, běhat tedy dovedeš, ale možná že teBnastal čas naučit se, jak se ukrývat.“

Magnus se oprášil, upřel oči na svého zachránce a prohlásil: „Mnohobij Mnohobijson! Ale vždyY vy jste legenda!“ Pak o krok ustoupil a pokračoval: „Četl jsem o vás! Stal jste se krakem, protože nemáte rád Ankh-Morpork!“

„No, možná, že nemám, mladý trpaslíku, alerozhodně nesouhlasím se zabíjením v temnotách, jak to dělají ti hlubinní prevíti a vrtmáři. Já mám rádpoctivý boj.“

Při těch slovech kopl Mnohobij Mnohobijsonležícího muže ještě jednou svou obrovskou, železemokovanou botou.

A jeden z nejznámějších a nejrespektovanějších trpaslíků na světě natáhl ruku k mladémuMagnusovi a řekl: „No, nechY tě tvůj talent dovede dobezečí. Jak jsi řekl, Tak nechce,abychom na něj mysleli, ale nezapomeň, že chce, abychom mysleli, a možná, že budeš mít nějaký ten nápad, co se týče oblečení, až se zase vrátíš, abys navštívil svo ubabičk u. Akromě toho, třeba by se jí ankh-morporská módanelíbila, co ty víš? Rád jsem vás poznal, pane Rychlý, a teB už konečně odsud ukliB svůj bolavý zadek – příště bych nemusel být nablízku.“

Daleko odsud, posměrně od Überwaldu, se sir Jindřich Král věnoval každodenním uzaměstnání. Byl všeobecně známý jako Král Zlaté řeky, kvůlibohatství, k němuž přišel díky tomu, že strkal nos do věcí jinýchlidí.Jindřichbylobvykle bodrý muž sdobrým trávením, ale dnes ne. Byl to také milujícíman>29


žel, více méně pod pantoflem své ženy Efekty, ale,

želbohům, dnes ne. A Jindřich byl i dobrýzaměstna

vatel, ale ani to dnes nebyl, protože ho strašlivětrá

pilo zažívání, a to kvůli platýsovi, s nímž se setkal

včera u večeře. Nelíbil se mu, už když ho viděl na

talíři, protože platýs je ryba, která má sklony na vás

zírat vyčítavým pohledem, a Jindřicha několikpo

sledních hodin pronásledovaly neodbytné představy,

jak si ta zatracená ryba prohlíží jeho vnitřnosti.

Problém je v tom, pomyslel si, že si Efekta pořád

ještě pamatuje ty staré dobré časy, kdy byli chudí

jako kostelní myši, a proto pečlivě a opatrněhospo

dařili s penězi, a takový zvyk se vás jen tak nepustí,

stejně jako nedobře strávená ryba, která teB plula

někde v oblasti Jindřichova břicha a hrozila, žepo

pluje dál, a to čím dál tím rychleji. Bohužel, Jindřich

byl vychovántak, že snědl všechno,co dostal na talíř,

a to znamenalo nejen cokoliv, ale doslova všechno.

Když nakonec vyšel ze záchoda, kde si představoval,

jak si ta zatracená ryba prohlíží jeho střeva, zatáhl

za řetízek tak prudce, že ho utrhl, a to způsobilo, že

jehožena,kteréobčas říkalVévodkyně,muřeklasvé.

A protože jedna slova vedo uk dalším slovům,vbrz

k usem a tam poletovala ošklivá, pichlavá a jedovatá

slovíčka, která by byl Jindřich, kdyby to ovšem bylo

možné, nacpal do chřtán uté rybě, která to všechno

začala. Ale místo toho si Jindřich a jeho žena užili to,

čem ucelé manželství říkali q uirmská hodinka. Je

třeba říci, že Efi, která se narodila v sousední stoce,

hnedvedleté,kdetehdyžilaJindřichovarodina,byla

stejně dobrá, ne-li lepší než on, zvláště když sevy

zbrojila drahým a ozdobným džbánem.

30


Efi měla hlas, který by v některých chvílíchdokázal vyloudit červeň i na tváři pouličního prodavače. Nazvala Jindřicha „Králem sraček“, a způsobila, že udělal něco, co nikdy udělat nechtěl, totiž že v hněvu pozvedl ruku, hlavně proto, že džbán, kterýmmávala, byl opravdu dost těžký*.

Samozřejmě, že to rychle vyvanulo, vždycky se to urovnalo rychle a srdečná rodinná harmonievklouzla zpět na své obvyklé místo. Přesto ale sir Jindřich uvažoval o svém podniku a vrčel při tom jako starý lev. Král sraček, no ano, ale to díky němu byly ulice čisté, tedy rozhodně a nepopiratelně mnohem čistší, než byly předtím, než se vynořila takzvaná dynastie Jindřicha Krále. Přecházel sem a tam a uvažoval, že celý jehopodnikjezaložennatom,že se stará ovšechny ty nepředstavitelné věci, které chtějí lidé nechat za sebo u. A to znamenalo, že ustol ulepší společnosti pro něj nebylo místo. No ano, byl sice sir Jindřich, ale věděl, že Efi by si ze všeho nejvíc přála, aby celý ten páchnoucí podnik nechali daleko za sebou.

„Konec konců,“ prohlásila, „jsi bohatej jakoKreosot, co si budeme povídat. Nemůžeš si najít nějakou jino upráci? Něco, co lidi doopravdy chtějí – a nejenom potřebujou?“

Všeobecně řečeno,ve filosofii Jindřichnebylnijak silný. Byl pyšný na to, čeho dosáhl, ale jedna jeho malá částečka souhlasila s Efektou. Rozhodněmuse* Pozn.aut.:Kromě toho pocházel z dynastie McSweeney,

a byl tedy děsivě drahý. I když je pravda, že když se pak

díval na střepy, které se rozlétly po podlaze, pomyslel si,

že ty už tak draze nevypadají.

31


lo existovat něco, co by bylo lepší, než sbírat „čisté

bílé“* nebo se neustále starat, aby ty nespolehlivé

odpadní jímky města nepřetekly. Někdotosamozřejmě dělat musel, a navíc Jindřich to nedělal osobně,

už celé roky ne, protože platil celou armáduodkalníků a žumponorů a teB už i skřetů, kteří všechnu tu

špinavo upráci dělali. Ale přesto bylo jasné, že teB by

potřeboval nějaké zaměstnání, které by bylo vhodné

pro skutečného muže, a přitom nebyloopovrženíhodné.

Poněkud nepřítomně dal padáka svémusoučasném uprávníkovi, trpaslíkovi, kterého přistihl, jak strkásvéošklivémaléprstíkydoJindřichovypokladny, a podařilo se m uto udělat, aniž by toho malého hajzlíka srazil ze schodů své kanceláře.

Nezvykle sklíčený Jindřich dál chodil bez cílesem a tam a snažil se uklidnit své rozbouřené nervy. Když došel na hranice svých pozemků, nasál vzduch tak silně,jaksejenodvážil. Od Střed uvál silný vítr.Jindřich se postavil tak, aby mu narážel přímo do tváře, a najedno uzachytil svůdný pach plný tajemné,dráždivé cílevědomosti, mužný odér, který jako by věděl, co chce, a sliboval ho přenést na neznámá místa, krátce a jednoduše – vůni plnou příslibu.

Vztah mezi Vlahošem von Rosretem aKrasomilo uAdoráto uSrdénkovo ubyl pevný a šYastný, svelko upravděpodobností i proto, že se často poměrně

* Pozn. aut.:Terminus technicus, kterým se označuje psí

lejno, tolik ceněné v koželužnách. Čím světlejší, tím

cennější.

32


dlouho neviděli. Protože ona se s plným nasazením

věnovalařízeníVelkélinkyaonsemuselstaratobanku, poštovní úřad a o mincovnu. Bez ohledu na to, co

si myslel lord Vetinari, musel Vlahoš v oněchúřadech odvést hodně poctivé práce, a ta podle jehopřesvědčení spočívala v tom, že je všechny musel udržet

pohromadě a v chodu. Věci fungovaly,přesnějiřečeno

zatím fungovaly velmi dobře, ale Vlahošpředpokládal, že je to díky tomu, že je neustále k mání v bance,

mincovně i na poštovním úřadě, a podle potřebyvystupuje jako šéf banky, šéf pošty a šéf mincovny.

Hovořil s lidmi, povídal si s nimi o jejich práci,

zajímal se, jak se mají jejich manželé, ženy a děti,

a pečlivě se naučil a zapamatoval si jména všechrodinných příslušníků lidí, s nimiž mluvil. Byl to dar,

úžasný dar, a byl úžasně působivý. Vy se zajímáte

o každého a oni se pak zajímají o svo upráci a byloživotně důležité, aby byl pořád přítomen a udržoval

hladin utéhle magie na správné úrovni.

Co se týkalo Krasomily Adoráty, klikačky, neboli

semaforové linky, měla v krvi, bylo to její dědictví

a běda tomu, kdo by se pokusil vstoupit mezi ni asemafor*, i kdyby to byl její manžel.

Celýtensystémpracovaltak dobře jako oni, apro* Pozn. aut.: Pokud by to ovšem nebyl golem. Během

onoho temného období, kdy si jejich rodinnousemaforovou společnost přivlastniliobchodníci, vložilaKrasomila svou energii do boje za emancipaci golemů. Pořád

se ještě angažovala veSpolečnosti golemů, ale spotěšením zjiš?ovala, že se situace v Ankh-Morporku rychle

mění, takže v poslední době už golemové spokojeněvěřili sami sobě.

33


to si mohlidovolitKřížemkráže, butlera, a s ním ipaní Křížemkrážovou*. Jejich dům na ulici Vodníbrázdy měl dokonce i zahradníka, který se tak nějakobjevil s pozemkem. Křehulka** byl i poměrně zručný

kutil, a k tomu ještě velmi hovorný,přestože muVlahoš nerozuměl prakticky jediné slovo. Křehulkapocházel odněkud z Hrabství, a když mluvil, používal

teoreticky běžno uhovorovo umorporštin u, ale zvětší části ji suploval slabikou „ehm“, která se důrazně

prosazovala v každém rozhovoru. Ve své boudě na

dolním konci zahrady vyráběl cider, k čemužvyužíval jabloně, o které se bývalý majitel pečlivě staral.

Abychom užřeklivšechno,myl i okna, a s pomocíobrovské bedny plné všech možných druhů kladiv, pil,

vrtaček, šroubováků a dlát, pytlíků s hřebíky ašrouby a dalších předmětů, které Vlahoš vůbec neznal,

a ani si to nepřál, zjednodušoval Vlahošovi život.Díky tom ubyl Křeh ulka pravděpodobně nejbohatším

kutilem v celém širém okolí.

Vlahoš von Rosret jedno uopravd utvrděpracoval, ale rozhodně v práci nedokázal najít žádno ubudoucnost, i když ji miloval a dokázal u ní setrvat celé

hodiny, pochopitelně za předpokladu, že ji dělaliostatní lidé. Bylo očividné, že někteří z nich to dělají

* Pozn. aut.: Krasomila Adoráta byla, jak sama věděla,

velmi špatnou kuchařkou, hlavně proto, že bylapřesvědčená, že pro každou ženu, která má v hlavě alespoň

polovinu mozku, je vaření plýtvání časem, a protože

Vlahoš měl podobný názor na fyzickou práci, zdálo se,

že tohle uspořádání vyhovuje všem.

** Pozn. aut.: Kupodivu to bylo jeho jediné jméno.

34


rádi, a tak jen pokrčil rameny a byl šYastný, že je

Křehulka šYastný, že je pomocník, zatímco Vlahoš je

šYastný,ženemusí zvedatnictěžšího,nežjesklenice.

Konec konců,jehopráce nebyla vidět aspočívalapředevším ve slovech, která naštěstí nic neváží anepotřebují promazávat. Sloužila mu kdysi v jeho kariéře

podvodníka a teB, když je používal ve prospěchspolečnosti, měl jistý pocit ctihodnosti.

Mezi bankéřem a zlodějem byl rozdíl, opravdu, a i když byl jen velmi, velmi malý, Vlahoš cítil, že by měl zdůrazňovat jeho existenci. Kromě toho ho lord Vetinari neustále sledoval.

Jednoduše řečeno, všichni byli spokojení, Vlahoš chodil do práce v dokonale čistých šatech a s velmi čistými myšlenkami.

Když se ve své soukromé koupelně* umyl a oblékl do řečeného oblečení, vydal se Vlahoš za svo uženo u. Cesto usi několikrát procvičil úsměv a výraz veselé spokojenosti. U Krasomily Adoráty** člověk nikdy nevěděl. Mohla být dost nenaložená. Konec konců, vedla v poslední době celý systém klikaček.

Měla také ráda skřety, a proto jich několik žilo za dřevěnými obklady v domě a další skupinka nastřeše. Páchli, ale když jste si jedno una ten šok zvykli, nebyl zápach tak hrozný. Vyrovnávalo se to tím, že si skřeti uložili semafory do svých vychrtlých srdcí

* Pozn. aut.:Oddělené koupelny jsou každopádně klíčem

ke š?astnému manželství.

** Pozn. aut.: „Bodliny,“ jak jí říkal pyšný manžel. Její

bratr jí říkal „Vrahoune“, ale myslel to v tom dobrém

slova smyslu.

35


jedno uprovždy. Převody a páky je fascinovaly.Vlahoš věděl, že se skřeti povětšino u ukrývají v jeskyních

a na jiných nezdravých místech, o něž lidé nestojí,

ale teB najednou, když se s nimi začalo zacházet jako

s lidmi, našli si svůj živel, a to byly výšky. Dokázali

vyšplhat na semaforovo uvěž rychleji, než dokázal

jakýkolivčlověk běžet,akovovéchřestění,pohybsignalizačních ramen a neúnavně běžící zařízenísemaforů je dokonale okouzlilo.

Už teB, a to byli ve městě jen několik měsíců,zvedli skřeti výkonnost semaforů vedoucích přes Stoské pláně trojnásobně. Byli to tvorové temnot, ale jejich vnímání světla bylo úžasné. Tam na střeše žila celá záštiplň* skřetů, ale pokud jste chtěli, aby vašesemafory vysílaly co nejrychleji, pak jste ten termín nepoužívali nahlas. Temné živly z pohádek a pověstí konečně našly své místo ve společnosti. Jediné, co k tomu potřebovaly, byla technologie.

Když Mandlomil Štědrovka vstoupil do pracovny Jindřicha Krále, nebyl si ani v nejmenším jistý, jak mluvit s vysoce postavenými lidmi. Každopádně se m uale podařilo probojovat se přes lidi v prvníkanceláři. Ti měli žlučovité obličeje, a jak se zdálo,považovali za svo upovinnost zajistit, že se k Jindřich u Králi nikdo nedostane.A užvůbec ne umaštěný ašpinavý mladý muž s divokýmpohledem,kterýse snažil vypadat seriózně navzdory výjimečně omšelémuoblečení, které, jak si strážci brány mysleli, byrozhodně něco potřebovalo, nejspíše pořádný oheň. Jenže

* Pozn.aut.:Úředně používaný termín pro skupinu skřetů.

36


Mandlík měl neodbytnost vosy a byl ostrý jako čepel

břitvy, a tak nakonec přece jen skončil jako žadatel

před rozlehlým psacím stolem velkého muže.

Jindřich, s rudou tváří plnou netrpělivosti, zvedl pohled, podíval se přes stolní desk ua řekl: „Poslyš, mládenče, čas jso upeníze a já jsem zaměstnanýčlověk. Řekl jste Nancy dole v recepci, že máte něco, co bysemimohlolíbit.Jestli jste další podvodníček,který mě chce oholit, srazím vás z těch kašlavýchschodů* dřív, než řeknete popel.“

Mandlík na Jindřicha chvilk uněmě zíral a pak řekl: „Pane, sire, Králi, vyrobil jsem stroj, kterýmůže vozit lidi a zboží skoro kamkoliv, nepotřebujekoně a funguje na vodu a uhlí. Je to můj stroj, sám jsem ho postavil a dokáž uho ještě vylepšit, jestliže uznáte za vhodné mi důvěřovat a něco do něj investovat.“

Jindřich Král sáhl do kapsy a vytáhl rozměrné zlatéhodinky.Mandlíksinemohlnepovšimnoutproslulých zlatých prstenů, o nichž se říkalo, že je sir Jindřich nikdy nesundává a že mu slouží i jakospolečensky přijatelný a velmi drahý boxer.

„Slyšel jsem vás dobře? Pan Štědrovka, že? Dám vám pět minut, abyste upoutal mou pozornost, apokudusoudím,žejstejendalšírádobyskořápkářazkou- šíte na mě nějaký trik, vyletíte odsud rychleji, než jste sem vešel.“

„Moje stará máma vždycky říkala, pane Králi, že vidět znamená věřit, a proto jsem přišel připravený.

* Pozn. aut.: Úžasně zabarvené dubové dřevo zKašlajícího pralesa bylo jedním znejžádanějších materiálů

v truhlářství pro nejvyšší třídy.

37


Jestli mí dáte troch učas u, abych přivedl mládence

a koně...,“ Mandlík si odkašlal a pokračoval, „musím

se vám přiznat, pane, sire, Králi, že jsem si dovolil je

zaparkovat přímo tady venku, protože jsem mluvil

s lidmi, a ti mi řekli, že když Jindřich Král chce, aby

se něco začalo dít, pak se to musí začít dít rychle.“

Zaváhal. Zahlédl opravd uv ok uJindřicha Králeslabý záblesk?

„Dobrá,“zabručelmagnátponěkudteatrálně.„Mla- dý muži, i když jsou čas peníze, řeč je levná. Za pět minut vyjdu ven a měl byste se snažit, abyste mi měl vážně co ukázat.“

„Díky, sire Králi, to je od vás velmi laskavé, pane, ale budeme muset nejdřív roztopit kotel, sire, takže ji rozpumpujem asi tak za dvě hodinky, sire.“

Jindřich Král vytáhl z úst doutník a prohlásil: „Cože ji? Rozpumpujete?“

Mandlík se nervózně usmál. „Uvidíte, sire.Uvidíte.“

Nedlouho potom a právěvčas zahalilookolímračno páry a kouře a Jindřich Král viděl a žasnul.

Jindřich Král opravdu žasnul. Na té kovové věci, jejíž části se neúnavně otáčely a hýbaly sem a tam, bylo něco hmyzího. Halila se do oblak upáry a ko uře, který si sama vyráběla. Jindřich viděl zosobnělýzáměr. A navíc záměr, který pravděpodobně nikdyneožádá o den volna na pohřeb vlastní babičky.

Do neutuchajícího hluku vykřikl: „Jak jste říkal, že se ta věc jmenuje, mladíku?“

„Železná vrtilka, sire. Stroj, který využívákondenzaci páry, aby vytvořil sílu. Hybnou sílu – tedy

38


přesněji řečeno pohyb, sire. A kdybyste dovolil,abychom položili koleje, sire, pak bychom vám teprve

ukázali, co opravdu dovede.“

„Koleje?“

„No ano, sire. Jezdí po kovové cestě, jak uvidíte.“

NajednouWaldemarzatáhl za jakousi páku avzduchem se rozlehl šílený jekot.

„Promiňte, sire, ale občas musíte páru upustit. Všechno je to jen o tom, jak spoutat páru. Slyšel jste, jak zpívá, pane. Chce se hýbat, když tady jen tak trčí, plýtvá silou. Dejte mitrochučasu adovolte mi,abych na vašem pozemku natáhl zkušební koleje. Slibuji vám, že ji rozběhneme opravd urychle.“

Jindřich byl nezvykle zamlklý. Pravidelnéoddechování a hukot stroje působil jako nějakézaklínadlo. Znov use otevřel ventil a zazněl jekot podobný sténání ztracené duše a Jindřich zjistil, že senedokáže pohnout.Jindřichnebylmuž,kterýby sámsebe zpytoval a pitval a provozoval podobné hlouposti, ale teB si pomyslel, že tohle je něco, co stojí za bližší zkoumání. A pak si všiml tváří zástupu, kterýlemoval pozemek, skřetů, kteří šplhali na vyvýšená místa a s otevřenými ústy zírali na toho zuřícího Bábla, kterého kupodivu kontrolovali dva mládenci vplacatých čepicích, jejichž vybavenost v oblasti zubůnestála ani za řeč.

Když si Jindřich uspořádal myšlenky, obrátil se k Mandlomilovi a řekl: „Pane Štědrovko, dávám vám dva dny, ne víc. Máte svo ušanci, pane, tak jinepromarněte. Jak jsem řekl, jsem zaměstnaný člověk. Dva dny, abyste mi ukázali něco, nad čím užasnu. Dejte se do toho.“

39


***

Trpaslíci a lidé naslouchali starému muži v koutě hospody U melasového havíře*. Byl to nejspíšečlověk, ale za jeho vous by se nemusel stydět žádnýctihodný trpaslík a právě teB se rozhodl podělit snávštěvníky hospody o své zkušenosti ze světa dolování melasy.

„Složte se, mládenci, dejte mi naplnit korbel a já vám povyprávím historku, která je temná aulepená.“ Vrhl významný pohled na prázdný korbel před sebo ua kolemsedící se rozesmáli. Pak se ale přece jen nějaký dobrodinec našel, stařík usrkl piva a začalvyrávět.

„Před mnoha lety byly hluboko podAnkh-Mororkem nečekaně objeveny obrovské zásoby melasy. Jak každý melasový havíř ví, čím hlouběji ložiskoleží, tím je složení melasy kvalitnější a melasa sladší. Je pravda, že v té době kvůli tom unedošlo meziklany trpaslíků skoro k žádným třenicím, a otázka, kdo objev vytěží, byla v přátelském duchu vyřešenaradami starších, jak trpaslíků, tak lidí.

Každý připouštěl, že co se týká práce v podzemí, nemají trpaslíci sobě rovného,ale k rozčarovánístarších havířů jen málokterého z mladšíchankh-mororských trpaslíků zajímalo důlní řemeslo, a to bez ohled una nabízené podmínky. A tak mezi seboustaří zkušení borci přivítali každého místního havíře jakéhokoliv tvar ua zaměření, který byl ochotenpracovat přímo pod samými ulicemi Ankh-Morporku, a to jen pro t učisto uradost vidět, jak se znovupo* Pozn.aut.:Přezdívané místními hospoda U ulepenýho.

40


řádně těží melasa. A havíři bez ohled una původ se

pouštěli do svého ulepeného řemesla, při němžhledali ložiska lesklé, táhlé melasy.

A něco se stalo, někde poblíž Hrabství, kdetrpasličí havíři pracovali ve slibné sloji, jejíž jedna část vedla pod místa, která patřila Dolním ukrálitrpaslíků. V oněch nepříliš dávných dnech byly politické vztahy mezi lidmi a trpaslíky poněkud citlivé.

Jednoho dne, když doba dozrávala, došlo knáhlému závalu temným karamelem, který byl sicevelmi neobvyklý a vzácný,ale také velmi obávaný všemi havíři, právě kvůli svým sklonům vtékat do tunelů. Podleočitýchsvědkůpracovalitrpaslíci společně slidmi pod zemí, zatímco politici obo ustran se nahoře dohadovaliopolitickém rozdělení. K závaludošloprakticky na lidské straně sloje a mnoho mužů bylouvězněno v záplavě husté ulepenosti.“

Pak na okamžik zaváhal a řekl: „No... když teB o tom tam přemýšlím, možná, že to bylo natrpasličí straně...“ Zatvářil se rozpačitě, ale pakpokračoval: „Na tom teB už nezáleží, kdo tam zůstal, už je to vážně hrozně dávno. Havíři, co pracovali ve sloji na druhé straně závalu, slyšeli, že je tam uvězněnacelá řada havířů, kteří se pomal utopí ve vedlejších melasových produktech, a tak řekli: PojBte,mládenci, chopte se nářadí a dáme se do toho, dostaneme je z toho ven.“

Stařík znov uzaváhal, možná pro efekt, apokračoval: „Jenže to pochopitelně znamenalo, že je třeba vstoupit na území, na němž musí projít dvazatracené bezpečnostní zátarasy, střežené ozbrojenýmihlídkami. A navíc to byli strážní, kterým mohli býtnějací

41


havíři ukradení a rozhodně neměli v úmyslu vpustit

na své ‚suverénní území‘ nikoho z nepřátel.“

Další významná odmlka a příběh pokračoval. „Všichni havíři se shromáždili uzátarasů. Pak někdo z nich řekl: ‚Nemůžem se s nima hádat, jsouozbrojený!‘ a havíři se jeden po druhém rozhlíželi svýrazem, kterému se říká výraz neblahé předtuchy. Pak ale jiný hlas zaječel: ‚Ale to my taky, když se na to podiváš z tý správný strany, a ty naše zbraně sou větší!‘ Mluvčí ve vzduchu zamával svou obrovskou pěstí a dodal: ‚A každej den tvrdě makáme v dole, nepostáváme tady jen tak a nesnažíme se akorátvyadat šik!‘

A tak se jako jediný trpaslík, nebo snad muž,chcete-li, vrhli na zátarasy a strážní, kteří pochopili, že už se jim nepodaří lidi tradičně zastrašit, se dali na útěk. Za nimi se hnali havíři s krumpáči a rýči azachránili z velmi nebezpečné a ulepené situace, která vznikla na obo ustranách sloje, šedesát svých dr uhů.

Celá událost neměla nejmenší úřední následky, protože ani jedna ze zúčastněných stran na sebenechtěla vzít sebemenší část odpovědnosti, natožnásledné ostudy.“

Starý veterán se s vítězným výrazem rozhlédl, jako by on sám byl jedním z těchhavířů,a bylodocela možné, že i byl, a tak m uznov unaplnili korbel a on prohlásil s notno udávko unostalgie: „Jenže to bylo za starých časů a já bych si přál,abynámbylyvydržely.“

Těsně na sklonk udr uhého dne byli Štědrovka a jeho hoši hotovi s přípravo ua pomal ua cílevědomě odfukující Železná vrtilka stála na krátkémkolejo>42


vém okruhu,vybudovaném na Jindřichovýchpozemcích.

Jindřich si nemohl nevšimnout, že se vzhledstroje změnil a že stroj teB vypadal tak nějak...upravenější,hladšínežpředtím.Jetřebaříci,žebybylskoro ochoten říci, že ten stroj je svým způsobem štíhle elegantní, pokud je ovšem vůbec možné říci o něčem, co vypadá jako padesát tun oceli, že je to štíhlé, ale ano, pomyslel si, proč ne? Ta mašina nebyla určena k tomu, aby byla krásná, ale byla. Prskala, páchla, vrčela, kouřila, ale byla opravdu nádherná.

„Dáváme si na čas, pane Jindřichu,“ vítalJindřicha Krále Mandlomil. „Potřebujeme jí naložitnějakou opravdu pořádnou zátěž, než ji pustíme zeřetězu, ale vylepšila se, co říkáte? A až ji dáme do pucu a připřáhneme nějaké vozy a tak podobně, nikdo už ji nezastaví.“

A je to tady zas, pomyslel si Jindřich. Měl by to být vlastně on, ten stroj, ale neodbytně se m uvnucovalo „ona“.

A pak se Jindřichovo nakrčené obočí nakrčiloještě víc. Tenhle mladík, jak se zdálo, znal své řemeslo a tvrdil, že ta jeho mašinka dokáže vozit lidi azboží... jenže... kdo by chtěl jet na takové hlučné, syčící a kouřící obludě?

Na druhou stranu, pozemek byl cítit párou auhlím a připalující se vazelínou – samé mužné, zdravé pachy... Ano, on jim dá nějaký ten čas navíc.Možná další týden? VždyY nakonec co? Uhlí bylo laciné a mzd ujim žádno unedával. Jindřich Král sinajedno u uvědomil, že se cítí nezvykle šYastný. Ano, jen aY si mají ten svůj čas navíc. A ten pach byl mocpříjem>43


ný, ne jako ten, kterým on a Efi nasákli za ty roky.

Takže ano, rozhodně jim dopřeje potřebný čas, i když

bude muset ty mládence držet při zemi. Pozvedlhlav ua všiml si, jak se nedaleko neúnavně pohyb ujíramena jednoho z městských semaforů, a Jindřich Král

najednou zahlédl budoucnost.

VítrnadsemaforovýmivěžemiválodStředu,chlad-

ný a umíněný, a Krasomila Adoráta Srdénková měla

pocit, že by odsud mohla vidět okraj světa. Milovala

okamžiky, jako byl tenhle. Připomínaly jí doby, kdy

byla mladá, tedy opravd uvelmi mladá, kdy jejímatka, zatímco kódovala depeše, věšela kolébk usmaličko uKrasomilo una vrcholek věže a při práci poslouchala, jak si její malá holčička šYastně brouká a žvatlá

skoro sto metrů nad zemí. Krasomilina matkavždycky tvrdila, že její první slůvko bylo „komcet“*.

A teB viděla zcela jasně hor uCori Celesti, která

se vynořila z mlh a třpytila se jako obrovský zelený

ledovec. Když upevňovala dostředníky na hornígalerii, zpívala si. Byla daleko od úřadu, tak daleko, jak

to jen bylo možné, a cítila se skvěle. Konec konců,

vždyY odsud vidělai ten svůj úřad. Nejspíš odsudshora viděla úřad každého z obyvatel města, ale právě

teB čistila ty malé jemné stroječky a vychutnávala si

* Pozn. překl.: Komčet – kompletní počet – slangovývýraz signalistů, kterým se označuje počet přijatý



Terry Pratchett

TERRY PRATCHETT


28. 4. 1948 - 12. 3. 2015

Terence David John Pratchett byl výzmnamným současným anglickým spisovatelem, publicistou, scénáristou a divadelním dramatikem. Je autorem slavných fantastických knih o Zeměploše.

Narodil se v Baeconsfieldu v hrabství Buckingham v Anglii. Studoval na High Wycombe Technical High School, kde ve školním časopise uveřejnil svou první povídku Business Rivals, která vyšla ještě o rok později v časopise Science Fantasy pod názvem The Hades Business. V roce 1965 ze školy odešel kvůli práci v místních novinách The Bucks Free Press, kde mimo jiné psal týdenní sloupky s dětskými příběhy. V roce 1968 dostal za úkol udělat rozhovor s místním vydavatelem, kterému se zmínil o své vlastní knize na motivy jednoho z příběhů ze zmiňovaných sloupků. Kniha se jmenovala Kobercové (The carpet people) a nakonec vyšla v roce 1971.
V roce 1979 odešel z novin a stal se tiskovým mluvčím energetické společnosti Central Electricity Generating Board. Stále se věnoval psaní a v roce 1983 spatřila světlo světa první kniha ze série o Zeměploše - Barva kouzel (The Color of Magic). V roce 1987 byly vydány již 4 knihy série a Pratchett skončil s prací v elektrárně a stal se spisovatelem na plný úvazek.
V roce 2007 mu byla diagnostikována Alzheimerova choroba a po celý zbytek života se Pratchett snažil proti této ráně osudu bojovat na všech frontách. Věnoval miliony dolarů na výzkum a léčení, snažil se o hlasitou osvětu a plánoval v závěrečném stadiu postoupit euthanázii. V roce 2010 sepsal výroční "Dimbleyho přednášku" (Dimbley lecture - každý rok je významná osoba veřejného života požádána o přednášku na aktuální téma) s názvem Shaking Hands With Death, kterou kvůli Pratchettově zdravotnímu stavu přednesl jeho přítel Tony Robinson. Své nemoci podlehl na jaře 2015 ve svém domě ve Wiltshire obklopen rodinou.
Pratchett zůstal autorsky aktivní až téměř do samého konce, poslední knihu a zároveň poslední příběh série Zeměplochy dopsal jen pár měsíců před smrtí. Jeho díla, zejména fantastická Zeměplocha, byla přeložena do mnoha jazyků a prodává se po celém světě. Od roku 1996 byl Pratchett nejlépe prodávaným autorem ve Velké Británii. Za svou práci získal četná ocenění a čestné doktoráty, například Řád britského impéria za službu literatuře v roce 1998 a Carnegieho medaili za dětskou knihu Úžasný Mauric a jeho vzdělání (Amazing Maurice and His Educated Rodents) v roce 2002. V roce 2009 ho královna Alžběta II jmenovala rytířem.

Jeho neznámější dílo je série knih z fantastiského světa Zeměplocha (Discworld). Příběhy patří do žánru fantasy, ale odehrávají se v prostředí svou podstatou kopírující svět kolem nás. Setkáme se s mágy z Neviditelné univerzity, čarodějkami z venkova či udatnými strážníky z velkoměstské Noční hlídky. Zavítáme do hlavního města Ankh-Morporku, kde své místo na slunci mají vedle spořádaných řemesel i cehy vrahů a zlodějů, stejně tak i do dalekých končin na dobrodružné výpravy třeba až k samému okraji světa, přes který moře přepadávají do hvězdné prázdnoty. Hrdiny příběhů jsou kromě lidí, trpaslíků, skřetů či trolů a víl například bohové nebo samotný Smrť, který provází duše na poslední cestě a bere své zaměstnání velmi vážně.
Pratchett v knihách často naráží na aspekty našeho světa a také paroduje klasická díla. Příběhy jsou napsány s nadsázkou a velmi líbivým humorem a jen velmi zřídka se v nich vyskytuje skutečné násilí, které je zde prezentováno jako čin hodný nejvyššího trestu.

Vše začalo v roce 1983 knihou Barva kouzel, další díla věnovaná hrdinovi Mrakoplašovi a mágům jsou například Lehké fantastično (The Light Fantastic), Magický prazdroj (Sourcery), Poslední kontinent (The Last Continent), Nevídaní akademikové (Unsees Acadmicals) nebo Zajímavé časy (Interesting Times). S čarodějkami se potom setkáme v knihách Čaroprávnost (Equal Rites), Soudné sestry (Wyrd Sisters), Čarodějky na cestách (Witches Abroad), Dámy a pánové (Lords and Ladies), Svobodnej národ (The Wee Free Men), Klobouk s oblohou (A Hat Full of Sky), Obléknu si půlnoc (I Shall Wear Midnight) nebo Zimoděj (Wintersmith).
Dějová linie věnovaná Smrti obsahuje knihy Mort (Mort), Sekáč (Reaper Man), Těžké melodično/i> (Soul Music), Otec prasátek (Hogfather) a Zloděj času (The Thief of Time). A konečně slavná Noční hlídka v Ankh-Morporku, její členové, velitel a mnozí nepřátelé jsou nám představeni v knihách Stráže! Stráže! (Guards! Guards!), Nohy z jílu (Feet of Clay), Hrr na ně! (Jingo), Pátý elefant (The Fifth Elephant), Noční hlídka (Night Watch), Buch! (Thud!) nebo Šňupec (Snuff), v městském prostředí se odehrávají Pohyblivé obrázky (Moving Pictures), Pravda (The Truth), Podivný regiment (Monstrous Regiment) nebo Zaslaná pošta (Going Postal). "Filozofií života" se zabývají díla Malí bohové (Small Goods) nebo Pyramidy (Pyramids).
Poslední 41. kniha ze série Zeměplochy, která zároveň uzavírá dějovou linii o Toničce Bolavé, se jmenuje The Shepherd's Crown a vyšla v roce 2015.
Pratchett ke své vybájené zemi také stvořil řadu doplňkových knih jako Průvodce po Zeměploše (The New Discworld Companion), Kuchařka stařenky Oggové (Nanny Ogg´s Cookbook), Zeměplošský almanach (The Discworld Almanak), Foklor Zeměplochy (The Folklore of Discworld), Věda na Zeměploše (The Sience of Discworld), Věda na Zeměploše II: Koule (The Science of Discworld II: The Globe), Věda na Zeměploše III: Darwinovy hodinky (The Science of Discworld III: Darwin´s Watch) a Věda na Zeměploše IV: Soudný den (The Science of Discworld IV: Judgement Day). A také jsou samozřejmě k dispozici mapy - Zeměplocha mapa (The Discworld Map), Ulice Ankh-Morporku (The Streets of Ankh-Morpork), Turistický průvodce po Lancre (A Tourist Giude to Lancre) nebo Smrťova říše (Death´s Domain).
Některé z příběhů vyšly také jako audioknihy, obrázkové knihy, komiksy a nebo byly zfilmovány.

Terry Pratchet se věnoval i jiným tématům, tyto knihy ale nejsou tolik známé. Za všechny jmenujme například trilogii o Nomech - Na cestu (Truckers), Na nepřítele (Diggers) a Na shledanou (Wings), příběhy Johnnyho Maxwella - Johnny, jen ty můžeš zachránit lidstvo (Only you can save mankind), Johnny a mrtví (Johnny and the Dead) a Johnny a bomba (Johnny and the Bomb).
Dále potom scifi Strata (Strata), Temná strana slunce (The Dark Side of the Sun), Dobrá znamení (Good Omens) nebo úvod do kočičí povahy Nefalšovaná kočka (The Unadulterated Cat).
Pratchettovo dílo bravurně překládal do češtiny Jan Kantůrek. Oba muži se několikrát setkali a stali se přáteli. Pratchett považoval české překlady svých knih za jedny z nejzdařilejších mezi ostatními jazykovými variacemi na celém světě.
Za svůj první honorář v hodnotě 14 liber za uveřejnění povídky The Hades Business si Pratechtt koupil svůj první psací stroj.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist