načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Pocta Milanu Kunderovi. Sborník k 80. spisovatelovým narozeninám - kolektiv autorů

Pocta Milanu Kunderovi. Sborník k 80. spisovatelovým narozeninám

Elektronická kniha: Pocta Milanu Kunderovi. Sborník k 80. spisovatelovým narozeninám
Autor:

Pocta Milanu Kunderovi je publikace vydaná k 80. spisovatelovým narozeninám (* duben 1929). Když se v této nejnevhodnější chvíli objevily perfidní "dokumenty", jež měly za cíl ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  59
+
-
2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Artes Liberales
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 86
Rozměr: 20 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-254-5340-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pocta Milanu Kunderovi je publikace vydaná k 80. spisovatelovým narozeninám (* duben 1929). Když se v této nejnevhodnější chvíli objevily perfidní "dokumenty", jež měly za cíl poškodit nejen autorovo renomé, nýbrž i jeho čest, přivedla tato skutečnost editory k myšlence vyjádřit prakticky jak úctu k autorově tvorbě, tak poctu jeho osobnosti vydáním této knihy. Názor, že to Milanu Kunderovi nejen za jeho přínos české i světové literatuře dlužíme, je rozhodně na místě.

Vedle textů oživujících soubor zabarvením osobního přátelského vztahu k oslavenci, jako je příspěvek estetika K. Chvatíka či prozaika J. Kratochvila, tu figurují úvahy související se spisovatelovým osudem emigranta: studie J. Czaplińské o dvojjazyčnosti Kunderovy románové tvorby, práce literární historičky H. Koskové o povaze jeho tvorby psané francouzsky (problematika jí zvláště blízká, neboť byla nucena rovněž vzít na sebe úděl vyhnance); k nim lze připojit i Hamanovu úvahu o Kunderově pojetí dějin světového románu. Další příspěvky se zabývají jednak vnějšími stránkami spisovatelova díla, úvaha olomouckého bohemisty L. Machaly o kunderovských stopách v tvorbě současných českých prozaiků a polemika literárního kritika a historika V. Novotného o rysech existencialismu v Kunderově románové tvorbě - jednak jeho vnitřní dynamikou, stať pardubického bohemisty a polonisty P. Posledního o vztahu tvůrce a čtenáře v spisovatelových románech a esejích. Jakkoliv se všechny příspěvky sešly zcela spontánně, dá se říci, že vznikl celek, jenž podnětně osvětluje z více stran spisovatelovo dílo i jeho osobnost a zároveň je vyslovením úcty, jakou si zasluhují. (sborník k 80. spisovatelovým narozeninám)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Artes Liberales

Sborník k 80. spisovatelovým narozeninám

Hommage à Milan Kundera

Pocta Milanu Kunderovi

Hommage à Milan Kundera / Pocta Milanu Kunderovi


Artes Liberales



Sborník k 80. spisovatelovým narozeninám

Hommage à Milan Kundera

Pocta Milanu Kunderovi

Artes Liberales


Editors © Aleš Haman, Vladimír Novotný, 2009

Texts © Joanna Czaplińska, Aleš Haman, Květoslav Chvatík,

Helena Kosková, Jiří Kratochvil, Lubomír Machala, Vladimír

Novotný, Petr Poslední, 2009

Editions © Artes Liberales, 2009

ISBN 978-80-254-5340-7

Tato kniha vychází s laskavou podporou Nadace Českého

literárního fondu.


Obsah

Několik slov úvodem (Aleš Haman) 7

Joanna Czaplińska:

Nad otázkou dvojjazyčnosti textů Milana Kundery 9

Aleš Haman:

Kundera a dějiny románu 17

Květoslav Chvatík:

Mé setkání s Milanem Kunderou 23

Helena Kosková:

Francouzské romány Milana Kundery 29

Jiří Kratochvil:

Melancholická anekdota 43

Lubomír Machala:

Kunderovské stopy a ohlasy v dílech českých prozaiků 47

Vladimír Novotný:

Existuje existencialista Milan Kundera? 6 3

Petr Poslední:

Hledání čtenářské pozice 75

O autorech 85



7

Několik slov úvodem

Kulaté jubileum Milana Kundery, spisovatele světověproslulého, leč v rodné zemi ne vždy doceněného, nenalezlo u nás

– kromě čestné výjimky mezinárodní kunderovskékonference v Brně 2009 a kromě „povinných“ publicistických článků

v literárních časopisech a v denním tisku, které víceméně jen

rozmnožovaly názory již známé – ohlas, jaký by autortohoto formátu zasluhoval. Navíc (těžko rozhodnout, zda v tom

byl širší záměr či pouhá potřeba se zviditelnit) se v tétonejnevhodnější chvíli objevily i perfidní „dokumenty“, jež měly za

cíl poškodit nejen autorovo renomé, nýbrž i jeho čest.

Shoda těchto okolností přivedla editory k myšlence vyjádřit

prakticky jak úctu k autorově tvorbě ( jakkoliv se dnes projevy

úcty v této branži u nás příliš nenosí), tak poctu jehoosobnosti sborníkem prací. Na jejich výzvu se sešlo osm příspěvků,

v nichž je z různých hledisek nahlížena spisovatelova tvorba,

zejména románová. Vedle textů oživujících soubor zabarvením osobního přátelského vztahu k oslavenci, jako jepříspěvek estetika K. Chvatíka či prozaika J. Kratochvila, tu figurují úvahy související se spisovatelovým osudem emigranta: studie

J. Czaplińské o dvojjazyčnosti Kunderovy románové tvorby,

práce literární historičky H. Koskové o povaze jeho tvorby

psané francouzsky (problematika jí zvláště blízká, neboť byla

nucena rovněž vzít na sebe úděl vyhnance); k nim lze připojit

i Hamanovu úvahu o Kunderově pojetí dějin světového románu. Další příspěvky se zabývají jednak vnějšími stránkami spisovatelova díla, úvaha olomouckého bohemisty L. Machaly

o kunderovských stopách v tvorbě současných českýchprozaiků a polemika literárního kritika a historika V. Novotného orysech existencialismu v Kunderově románové tvorbě – jednak

jeho vnitřní dynamikou, stať pardubického bohemisty apolonisty P. Posledního o vztahu tvůrce a čtenáře v spisovatelových

románech a esejích.

8

Jakkoliv se příspěvky v sborníku sešly zcela spontánně, dá

se říci, že vznikl celek, jenž podnětně osvětluje z více stranspi

sovatelovo dílo i jeho osobnost a zároveň je vyslovením úcty,

jakou si zasluhují.

Aleš Haman

Joanna Czaplińska

Nad otá z k o u d v o j j a z y č n o s t i

textů Milana Kundery

Na jméno Milana Kundery živě reagují čtenáři po celém světě.

Ovšem když dojde na zařazení jeho díla do národní literatury,

snad nikdo není schopen jednoznačně odpovědět. Vzávislosti na prostředí a znalosti spisovatelova života a jeho textů bývá

Kundera označován různě: jako francouzský spisovatel českého

původu, jako český spisovatel, který od jisté doby píšefrancouzsky, nebo prostě jako spisovatel ryze český, či ryze francouzský.

Zdá se, že žádná z těchto definicí není správná (ačkoli zároveň

jsou správné všechny).

Příčinou pochybností a rozpaků je rozhodnutí MilanaKundery psát francouzsky. Změna jazyka není totiž jen pouhým„přenutím“ pomyslné jazykové páky v mozku, a v případě literatury

používáním odlišné stylistiky a třeba i způsobu větné výstavby

– ale je změnou celého systému vidění světa. Což je předmětem

výzkumu jazykovědců zabývajících se kognitivismem ajazykovým obrazem světa, tedy způsobem, v němž fungují jazyky jako

součást kultury spolu s konotacemi a stereotypy, asociovanými

s konkrétními slovy. Vzhledem ke globalizaci, otevírání hranic,

stále větší migraci a mezikulturním stykům přibývá teoriítýkajících se multilingvismu (ačkoliv začátky tohoto úsilí lzesledovat již v 70. letech minulého století, kdy se sociologové začali zabývat etnickými komunitami v USA). Tyto teorie – které jsou si navzájem velmi podobné a jen jinými termíny označují stejné jevy – se ovšem týkají běžné, každodenní komunikace.

V literatuře je třeba k těmto jevům, sledovaným sociology, psychology a jazykovědci, přiřadit ještě jevy další. Polskýexilový básník Adam Zagajewski, který vždy zůstal věrný svémateřštině, tento jev charakterizuje slovy: „Psát polsky také znamená vzít na sebe komplikované dědictví polských dějin; někdo, kdo píše francouzsky, s posměchem i elegancí a se špetkou poezie, bude, i když nevědomky, dědicem jak Montaigne a Pascala, tak Ludvíka XIV., anebo alespoň jeho dvora, tedy jízlivých dialogů, vražedných bonmotů, obav moralistů, pří revolučních demagogů. Ten, kdo píše polsky, má v krvi a v inkoustu jiné geny.“

1

V cizím jazyce píšeme zkratkou, tvoření metafor je mnohem

náročnější, dokonce vyvolává u autora pocit neautentičnosti,

což vystihuje Eva Hoffmanová ve svých „filologických vzpomínkách“ Lost in Translation. Life in a New Language (Ztracena

v překladu. Život v novém jazyce). Snad je to jeden z důvodů,

proč tak málo básníků tvoří v jiném než mateřském jazyce,zatímco psaní prózy nebo esejistiky v cizí řeči se zdá být jevem

dost běžným.

Světová i česká literatura znají dostatek spisovatelů tvořících v jazyce jiném než mateřském: Josif Brodskij, Joseph Conrad, Vladimir Nabokov, resp. Věra Linhartová, Libuše Moníková, Ivan Blatný, Ota Filip nebo Gabriel Laub. Vícejazyčnost u nich nabývá tří základních podob: autor píše v obou jazycích, tj. v jazyce mateřském i cizím; autor začal psát teprve po odchodu do ciziny, a používá tedy výlučně cizí jazyk; autor začal tvořit v mateřštině, ale po emigraci se rozhodl pro jazyk nové země. Pomůže nám ale tato typologie vyřešit otázku, do které národní literatury patří dílo Milana Kundery?

Z jazykovědného hlediska je národní literatura úzce spojena právě s jazykem. Lze souhlasně zopakovat po IvanuDorovském, že „pro hodnocení a zařazení díla toho kterého literárního

1 Zagajewski, Adam: Obrona żarliwości. Kraków 2003, s. 177–178.


11

tvůrce nebo umělce do té které národní literatury a kultury není

podstatné ani místo narození, ani národní (národnostní) povědomí, a dokonce ani realita, kterou ve svém díle zobrazuje,

nýbrž právě funkce jazyka“.

2

Také konstatování Pavla Vašáka,

podle nějž „rozhodující je adresát této funkce systému národní

literatury, její objekt, tj. komu tato funkce slouží či chcesloužit“,

3

jednoznačně poukazuje na řeč jako determinantu přiuvažování o příslušnosti spisovatelovy tvorby.

Takový kategorický přístup by znamenal, že tvorbu Milana Kundery je třeba rozdělit do dvou etap: do Nesmrtelnosti (sice napsané česky, ale vydané nejprve ve francouzském překladu) by jeho dílo spadalo do literatury české, po Nesmrtelnosti do literatury francouzské. Dospíváme tu k paradoxu: Kundera je jako francouzský spisovatel vlastně nováčkem, debutovalteprve roku 1988 a doposud nenapsal mnoho knih. A přece to, čím je Kundera jako spisovatel píšící francouzsky, nelze oddělit od toho, čím byl v desetiletích, kdy psal česky. KvětoslavChvatík k tomu poznamenává: „Rozlišíme-li Kunderovy romány do dvou řad, můžeme do první, věnované závažnýmantropologickým, společenským a filozofickým otázkám počítat Žert, Život je jinde a Knihu smíchu a zapomnění. Do druhé řady, věnované příběhům o lásce a radosti z vyprávění, patří Směšné lásky, Valčík na rozloučenou a Nesnesitelná lehkost bytí (i to souhlasí jen zčásti, neboť i jejich tematická struktura je bohatší a složitější). Nesmrtelnost je zdařilou syntézou motivů a témat obou těchto řad.“

4

I jiní badatelé a esejisté, jako Eva Le Grand a Jiří Kratochvil, si všímají, že Nesmrtelnost je dovršením jisté etapy v Kunderově tvorbě,

5

dovedením experimentů s románovou kompozicí kdokonalosti. Na druhé straně Helena Kosková podotýká, že jde oromán poznamenaný spisovatelovými zážitky z exilu a přechodu

2 Dorovský, Ivan: Evropský literární proces a dvojdomost tvůrců. In: Sborník pracíFilozofické fakulty Brněnské univerzity. Brno 1993, s. 127.

3 Tamtéž, s. 450.

4 Chvatík, Květoslav: Svět románů Milana Kundery. Brno 1994, s. 102.

5 Viz Kosková, Helena: Milan Kundera. Jinočany 1998, s. 136–137.


12

do cizího jazykového prostředí: „Naděžda Macurová má pravdu

v tom, že trauma ztráty domova, ve smyslu možnostikomuni

kovat se čtenáři v rodném jazyce, bylo pro Kunderu nesporně

důležité. Není bez významu, že mu bezprostředně předcházelo

obdobné trauma naštěstí falešného přesvědčení, že se navždy

loučí se svou dráhou romanopisce.“

6

Tedy: Kundera píšící česky

zemřel, a narodil se spisovatel jiný? Jaký?

Na text Věry Linhartové Za ontologií exilu, v němž autorka

považuje exil nikoli za vyhnání, ale za začátek nového,svobod

ného života skytajícího neomezené možnosti, reaguje Kundera

slovy: „Když Věra Linhartová píše francouzsky, zůstává českou

spisovatelkou? Ne. Stává se spisovatelkou francouzskou? Také

ne. Je jinde. Jinde, jako kdysi Chopin, Gombrowicz.“

7

Přechod

k francouzštině zdá se být pro Milana Kunderu jazykovýmpro

jevem onoho „jinde“, projevem získané svobody aneomeze

ných možností – a úzce souvisí s jeho pojetím románu jako

tvorby imaginárních světů, které nejsou zrcadlovým odrazem

skutečnosti. Oné „získané svobody“ si povšiml u prvníhoKun

derova francouzsky napsaného románu (Pomalost) GuyScar

petta, který konstatoval: „...tím, že přešel do francouzštiny,

vstoupil Kundera do jiného tónu, jiného univerza, jinédimen

ze umění románu. Něco jako nově získaná svoboda: víceleh

kosti, fantazie, více místa ponechaného pro improvizaci (v tom

slova smyslu, který toto slovo může mít pro jazzovéhohudeb

níka: ne útěk mimo ‚témata‘, ale naprosto dokonalá invence

v jejich pojednání). Důkaz? Opuštění pevné architektonické

formy předešlých románů ve prospěch vypravěčského umění

v pravém slova smyslu rapsodického...“

8

Kosková doplňuje,

že „Pomalost pravděpodobně otvírá nové tvůrčí období, ve

kterém dominují hravost, lehkost a elegance inspirovanáfran

couzskou literaturou“

9

– což plně odpovídá dříve citovaným

slovům Zagajewského.

6 Tamtéž, s. 140.

7 Kundera, Milan: Osvobozující exil. Akord 1996, č. 2, s. 81.

8 Scarpetta, Guy: L'âge d'or du roman. Paris 1996, s. 254; H. Kosková: op. cit., s. 143.

9 Kosková, Helena: Milan Kundera. Jinočany 1998, s. 144.


13

Opuštění mateřštiny se tak stává symbolickým aktem, kterým se spisovatel vytrhává ze zajetí zážitků z domova, který je

vězením, obklíčením vzpomínkami, a přece – jakpoznamenává Vladimír Papoušek – „paměť [...] u Kundery se stává spíše

obtížným, nepotřebným břemenem, které ruší skutečné apřicházející. Minulost je cizí a mrtvá, vzbuzuje úzkost.“

10

Domov

a rodná řeč se v tomto případě dostávají do jiné roviny, než té,

na niž jsme zvyklí u četných exilových spisovatelů: nenínostalgickou „touhou po Arkádii“, ale představuje ze zad shozenébřímě, které dosud bránilo ve svobodné cestě.

Kdybychom hledali další důvody, proč Milan Kunderaopustil češtinu, měli bychom zmínit spisovatelovu lásku kfrancouzskému racionalismu, kterou nejlépe projevil v L'art du roman

(Umění románu) a v úvodním slovu ke hře Jakub a jeho pán.

V Nesmrtelnosti autor píše, že tím, co člověka nutí, aby zvedl

pěst a chopil se zbraně, není rozum, ale přerostlá duše, astaví sentimentalismus proti rozumu. Kunderův přechod k druhé

řeči nám tedy umožnil přestat jej vnímat jako autorapopisujícího východoevropskou totalitní společnost – a dovolil začít jej

chápat v kontextu jím tolik obdivované francouzské literatury.

Obrátíme-li se přímo ke Kunderovým textům, bude lépeviditelné, co vlastně změna jazyka spisovateli poskytla. Mojmír

Grygar zdůrazňuje: „Kundera se neobrací svými romány kurčitému okruhu čtenářů. Jazyk je pro něho v první řaděintersubjektivní systém myšlení a sdělování, nikoli nástroj přímého popisu

a charakterizace konkrétního individua nebo určitého prostředí,

vyznačujícího se specifickým lokálním a dobovým zbarvením.

Kundera se nezajímá o mluvu (parole), nýbrž o jazyk jako systém

(langue), o strukturní aspekty jazykové komunikace, osémantiku různých diskurzů, o problematiku kódů, o Logos.“

11

Změna

jazyka je tak pro Kunderu znovuzrozením v novém sémantickém

prostoru, v němž, narozdíl od mateřštiny, slova nepoukazují na

10 Papoušek, Vladimír: Exil jako možnost a jako obrana. Česká exilová prózasedmdesátých a osmdesátých let. In: Život je jinde...? Česká literatura, kultura a společnost

v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století. Praha 2002, s. 43.

11 Grygar, Mojmír: Proměny spisovatele v exilu. Listy 1988, č. 3, s. 98–99. konkrétní pojmy, které jsou spojovány s tím, co zůstalo vevlasti, ale dostávají univerzální ráz, umožňují soustředit se právě na langue (a nikoli na parole). Spisovatel se tím dostává donadnárodního kontextu nejen samotnou změnou jazyka a občanství, ale právě oním přístupem k jazyku, který lépe než mateřština umožňuje popsání ne-reality. Kundera se tak osvobozuje od věcí a přechází ke slovům v jejich čisté podobě.

Úvahy o imanentní poetice Kunderových francouzských textů poukazují na fakt, že tato díla nelze zařadit do českéliteratury. Tím spíše, že kvůli známé spisovatelově nechuti kpřekládání jeho francouzsky napsaných knih do češtiny (a vlastně k překládání vůbec; což je pochopitelné po nešťastném převodu Žertu do angličtiny) nemají tyto texty možnost vstoupit do národního literárního kontextu, a tím spoluvytvářet dějiny literatury, existovat v povědomí jak českých spisovatelů, tak českých čtenářů. Lubomír Machala ve svém příspěvkuKunderovské stopy a ohlasy v současné české próze

12

bere z tohodůvodu v potaz jen Kunderova díla napsaná česky, a dodává, že

autorova „proměna ve francouzského spisovatele jej odcizuje

českým poměrům“.

13

Narozdíl od Milana Kundery (píšícího o díle VěryLinhartové) si literární vědec sotva může dovolit pracovat s nepřesným termínem „jinde“. Kunderova tvorba tudíž činí problémy jak bohemistům, tak francouzským badatelům, na nichž je, aby analyzovali také českou část autorovy tvorby (přičemž jimchybí bohemistické zázemí). Sám spisovatel si rozhořčeně stěžuje: „Před několika lety byla v Americe vydána knižní bibliografie, která je mi věnována. Nenajdete v ní skoro nic z toho, co jsem udělal ve Francii a co zde o mně psali. A přece právě ve Francii jsem žil nejdůležitější část svého dospělého života.“

14

Kundera

má zřejmě na mysli monografii Evy Le Grand, která je ovšem

12 Machala, Lubomír: Kunderovské stopy a ohlasy v současné české próze. In:Hodnoty a hranice. Svět v české literatuře, česká literatura ve světě. Otázky českého kánonu.

Praha 2006, s. 520–531.

13 Tamtéž, s. 520.

14 Kundera, Milan: Frankofobie existuje. Akord 1996, č. 2, s. 74.


15

bohemistka, a tudíž se necítí kompetentní reflektovatKunderovo dílo v kontextu francouzského písemnictví.

Těmito úvahami se dostávám do slepé uličky, ačkoliv – jako

Polka – mám tu výhodu, že je mi Kunderovo dílo přístupné, a to

ve výborných překladech Marka Bieńczyka. Ovšem pouze vpřekladech. Tu se dostáváme k jinému přístupu, který reprezentuje

Sylvie Richterová, jež se na tvorbu Milana Kundery dívá zhlediska přeložitelnosti. Badatelka tvrdí, že hlavní myšlenky svých děl „Kundera vyjadřuje jazykem natolik průhledným, podstatným

a oproštěným od všech nahodilostí vázaných na jazyk originálu,

že lze tento originál považovat za matrici pro překlady do dalších

jazyků. V žádném překladu se takto vyjádřené téma jazykaneztratí, je totiž promítnuto do jiných plánů (do plánu dějového,psychologického, kompozičního apod.), a ty působí zároveň nad

i pod jazykem.“

15

Není snadné oponovat tomuto tvrzení, ovšem

mezi originál a překlad vždy vstupují ještě individualita,imaginace a jazykové znalosti překladatele. Dovolím si citovat jiného

představitele malé národní – nizozemské – literatury, Harryho

Mulische, který do evropského kontextu vstupuje jen skrzepřeklady. Když popisuje případ spisovatele, který se chystá naautorské čtení, poznamenává: „He got his laugh a little later anyway,

when he opened The Invitation of Love and said he was going to

read a chapter but that he hadn't written a word of it himself, as

it was a translation.“

16

Ani se nepokusím tento výrok přeložit do

češtiny, neboť by šlo o třetí, respektive čtvrtý převod, a v každém

dalším se sémantická vzdálenost od originálu zvětšuje.

Ráda bych uzavřela své reflexe jednoznačnou odpovědí, že

dílo Milana Kundery patří buď do české, anebo francouzskéliteratury – ale místo toho jsem nucena souhlasit s autorem, že

jeho tvorba leží někde „jinde“. Na literární badatele, kteří chtějí

zvládnout všechny spisovatelovy myšlenky, je tím kladen větší

nárok. Čtenáři se ovšem mohou nad Kunderovým dílempobavit bez ohledu na jazyk, v němž čtou.

15 Richterová, Sylvie: Místo domova. Brno 2004, s. 136.

16 Mulisch, Harry: Siegfried. Přel. P. Vincent. London 2003, s. 47.

Toto je pouze náhled elektronické knihy.

Zakoupení její plné verze je možné v

elektronickém obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist