načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Počertěná 1 - Shani Petroffová

-15%
sleva

Kniha: Počertěná 1
Autor:

„Máma vždycky říkala, že můj otec je ďábel. Nikdy jsem netušila, že to myslí doslova.“ Angelin otec (známý také jako Ďábel) chce být součástí jejího života. Na oplátku ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  199 Kč 169
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Rok vydání: 2012-05-14
Počet stran: 256
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 255 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Bedeviled. Daddy’s little angel
Spolupracovali: přeložil Lumír Mikulka
Vazba: brožovaná lepená
ISBN: 9788074471230
EAN: 9788074471230
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

„Máma vždycky říkala, že můj otec je ďábel. Nikdy jsem netušila, že to myslí doslova.“ Angelin otec (známý také jako Ďábel) chce být součástí jejího života. Na oplátku nabízí, že jí může dát cokoli, po čem její srdce zatouží – včetně popularity nebo rande s Colem Danielsem, klukem, do kterého je už dlouho zamilovaná. Ale Angel má svoje podmínky – táta musí přestat s ďábelským byznysem a zbavit se svých speciálních schopností. Odsoudí se tak Angel k věčnému obědvání u stolu loserů? Nebo se svým drahým tatínkem uzavře nějakou dohodu?

Kniha je zařazena v kategoriích
Shani Petroffová - další tituly autora:
Počertěná 2 Počertěná 2
Petroffová, Shani
Cena: 169 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7
kapitola
„Seš hnusná!“
Fajn, já vím, že tohle není ten nejhezčí způsob,
jak mluvit s vlastní matkou, ale věřte mi – ona si to
zasloužila.
Celé měsíce – konkrétně pět, abych byla přesná –
jsem žadonila, abych mohla jít na koncert skupiny
Mara’s Daughters. Na 110 % je to ta nejúžasnější
nezávislá kapela, jaká kdy existovala, a kromě toho se
fakticky chystala hrát v té naší díře, co je prý město.
Sice jsem upřímně nechápala, proč se vlastně
rozhodli přijet do Dobrotic v Pensylvánii, ale rozhodně
jsem si kvůli tomu nestěžovala. Ten koncert byl
největší událost, jaká se tu stala... no asi tak od vzniku
světa. A k tomu všemu tady měli hrát zrovna v den
mých třináctých narozenin.
Zní to, jako že se mi splnil sen, že?
1





8
Jasně. Tak si zkuste sehnat lístky.
Myslela jsem, že to je tutovka. Matka ve
vzácném záchvatu normálního chování slíbila, že je pro
mě a moji Ú.N.K. (úplně nejlepší kámošku)
Gabriellu Gottliebovou sežene. Jenže v prodeji na
internetu byly pryč za patnáct vteřin a fronty u
předprodeje se táhly až kamsi za hranice nekonečna. Ceny
na eBay se pak vyšplhaly do natolik závratných
výšin, že ani kdyby matka prodala naše duše,
nemohla by si to dovolit.
Což znamenalo, že jsem měla zkysnout u iTunes,
zatímco nejlepší kapela, jakou jsem kdy slyšela,
bude koncertovat jenom několik bloků vedle.
Připadalo mi to jako dost krutý fór. Mara’s Daughters jsou
prostě bomba. Klidně se vám může stát, že vám
některá z jejich písniček bude znít v hlavě v jednom
kuse třeba celé tři dny. Všichni to tvrdí. A když
říkám všichni, myslím tím Colea Danielse.
Právě on byl dalším důvodem, proč jsem ty lístky
vážně potřebovala. Koncert mohl být konečně něčím,
o čem bychom se my dva mohli spolu bavit. V hodině
francouzštiny jsem zaslechla, jak říká Reidu
Wintersovi, že Mara’s Daugheters jsou nejlepší nová
kapela široko daleko. A jestli to má někdo vědět, tak je to
on. Je strašný fanda do muziky. Pořád si bubnuje





9
na lavici a někdy si k tomu i potichu pobroukává.
Úžasně sladké! Nepřicházelo v úvahu, že by si nechal
koncert Mara’s Daughters ujít. Takže pro mě bylo
životně důležité, abych tam byla taky.
Nic ale nenasvědčovalo tomu, že by se mi to
mohlo splnit. Tedy přesněji řečeno... až do rána toho
dne, kdy jsem měla narozky.
Všechno začalo jako kterýkoli jiný den. Budík
jsem zamáčkla víckrát, než jsem si dokázala
zapamatovat. Nakonec jsem vstala, oblékla se a tryskem
seběhla ze schodů do kuchyně, kde jsem slupla (nebo
vlastně spíš vdechla) snídani, abych to stihla do
školy na první zvonění. Jenže když jsem si chtěla
nasypat misku cereálií Lucky Charms, stalo se cosi
nečekaného. Z krabice vypadla obálka a v ní dva lístky
na koncert Mara’s Daughters. Výkřik, který mi
vyšel ze rtů, byl tak hlasitý, že matka popadla na svou
ochranu půl druhého metru vysoký totem, než se
odvážila vyrazit ze svého pokoje, aby zjistila, co se
vlastně děje.
Prosím vás, jen se teď na nic neptejte.
„Angel,“ vydechla máti a celá se chvěla. „Co se
stalo?“
S černými kudrnatými vlasy, spánkem
připlácnutými k temeni hlavy, hnědýma očima zabodávajícíma





10
se do mého obličeje jako dvojice laserů, v modrém
neforemném županu hozeném přes staromódní
květinkovanou noční košili a s tou neskutečně velkou
tyčí v ruce matka vypadala, jako kdyby právě
uprchla z blázince. V tu chvíli mi to ale bylo fuk. Máti si to
namířila rovnou ke mně. „Děkuju, děkuju, děkuju,
děkuju,“ drmolila jsem. Zmohla jsem se jenom na to,
že jsem ji objala – s totemem a vším tím ostatním.
„Jak jsi je sehnala?“
„Cože?!“
Vteřinu na mě zírala, jako kdybych ji právě vzala
po hlavě tím obrovským polenem, co držela v ruce.
„Ty lístky!“
Byla úplně mimo.
„Tyhle,“ řekla jsem a zvedla vstupenky.
Matka se ke mně pomaloučku a opatrně
přiblížila. Tvářila se, jako kdybych v ruce držela sice malou,
ale o to nebezpečnější šelmu, která by se na ni mohla
při sebemenším nevhodném pohybu vrhnout.
„Kde jsi to vzala?“
„V cereáliích.“
Vyškubla mi lístky z ruky i s obálkou, kterou
obrátila vzhůru nohama. Vypadl z ní ještě maličký
kousek papíru. Předtím jsem si nevšimla, že matka
nechala v obálce účtenku, takže mi její chování





11
nečně začínalo dávat aspoň trochu smysl. Došlo mi,
že nechce, abych věděla, kolik za ty vstupenky
vysolila.
Rychle sebrala účtenku z podlahy. Když se na ni
podívala, málem jí vypadly oči z důlků. „Na ten
koncert nemůžeš jít,“ vykřikla.
„Jak to myslíš, že tam nemůžu jít? Vždyť jsi to
byla ty, kdo mi tyhle lístky koupil. Teď si je už
nemůžeš vzít zpátky.“
„Řekla jsem, že nikam nepůjdeš.“
„Moc tě prosím, tohle mi nedělej,“ zaškemrala
jsem a popošla o krůček k ní. „Aspoň ne dneska. Ne
na moje narozeniny.“
„Já ti nic nedělám. Já to dělám pro tebe,“
odtušila matka.
Oči mi zaplavily slzy. Proč se tak chová? Ve škole
jsem byla odjakživa naprostá nicka – holka, ze které
si ostatní už ani nedělají srandu. Proč mi matka
nemůže dovolit něco, co mi třeba pomůže zapadnout
mezi ostatní? Aspoň trochu.
Máti sevřela účtenku ještě pevněji. Nedokázala
jsem pochopit, v čem by mohl být problém. Vždyť ty
lístky přece sama koupila.
„Já je klidně sama zaplatím. Mám ještě nějaké
peníze za hlídání dětí.“






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist