načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Počátky středověké kolonizace české části Českomoravské vrchoviny – Petr Hejhal

Počátky středověké kolonizace české části Českomoravské vrchoviny

Elektronická kniha: Počátky středověké kolonizace české části Českomoravské vrchoviny
Autor: Petr Hejhal

– Práce se zabývá doklady osídlení převážně české části Českomoravské vrchoviny v době před objevem polymetalických rud na konci třicátých let 13. století. První část práce představuje katalog nálezů zemědělského pravěku na okresech ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  128
+
-
4,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Masarykova univerzita
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 92
Úprava: 1 online zdroj (95 pages): illustrations.
Spolupracovali: Zdenek Merínský et Jan Klápste, curantibus editae.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-210-6100-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Práce se zabývá doklady osídlení převážně české části Českomoravské vrchoviny v době před objevem polymetalických rud na konci třicátých let 13. století. První část práce představuje katalog nálezů zemědělského pravěku na okresech Pelhřimov a Jihlava. Nejčetněji jsou zastoupeny artefakty neolitické a eneolitické, v řádově menším množství jsou známy nálezy z mladšího pravěku. Interpretace nálezů pravěkých artefaktů není jednoznačná, v současné době můžeme předpokládat spíše sezónní aktivity. Ke změně ve využití sledované oblasti dochází pravděpodobně až ve 12. století. Do té doby periferní oblasti na českomoravském pomezí začaly být systematicky kolonizovány. Problematika je pojednána v několika tematických celcích. Jsou to „les“, „cesty“, „zlato“ a „kolonizace“.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Petr Hejhal - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

DABP 14 Petr Hejhal Počátky středověké kolonizace české části Českomoravské vrchoviny

Zdeněk Měřínský et Jan Klápště

curantibus editae

Brno 2012

Počátky středověké

kolonizace české

části Českomoravské

vrchoviny

Petr Hejhal

14



Zdeněk Měřínský et Jan Klápště

curantibus editae

Brno 2012

Počátky středověké

kolonizace české

části Českomoravské

vrchoviny

Petr Hejhal

14


© 2012 Petr Hejhal

© 2012 Masarykova univerzita

ISBN 978-80-210-6100-2

Předkládaný text je upravenou verzí dizertační práce obhájené na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty

Masarykovy univerzity v Brně v prosinci 2009. Školitel: prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. Recenzenti: prof. PhDr. Jan Klápště, CSc. prof. PhDr. Josef Žemlička, DrSc. Práce byla vydána s podporou Grantové agentury ČR – Moravskoslezská škola archeologických doktorských studií II (404/09/H020). Poděkování: Školiteli Zdeňkovi Měřínskému děkuji za vedení práce a diskusi. Oponentům Janu Klápšťovi a Josefu Žemličkovi děkuji za podněty a kritické připomínky k původní verzi dizertační práce. Za poskytnutí informací o svých výzkumech, konzultace, diskuse a zvídavé dotazy děkuji těmto lidem: Štěpán Černoš (zvláště děkuji za pomoc při tvorbě obrazových příloh), Michal Daňa, Jaroslav David, Petr Duffek, Jan Eigner,

Jaroslav Havlíček, Aleš Hoch, Petr Hrubý, David Kalhous, Petr Kočár, Romana Kočárová, Petr Květina, Tomáš Kyncl,

Pavla Lajtkepová, Pavel Macků, Jiří Macháček, Karel Malý, Jana Mazáčková, Jana Moravcová, Michal Rybníček,

Rudolf Schebesta, Vlastimil Simota, Eva Šamalová, Milan Vokáč, David Zimola.

Dagmar Kluchové a Janě Stehnové z Muzea Dr. Aleše Hrdličky v Humpolci děkuji za vstřícný přístup při studiu artefaktů

v muzejním depozitáři.

Ireně Loskotové, Miroslavě Pluháčkové a Aleně Benešové děkuji za redakční práce a korektury.

Milošovi a Míše Krpálkovým z Havlíčkova Brodu děkuji za nabídnutý azyl.

Zvláštní dík patří váženému kolegovi Pavlu Rousovi z Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě za rady, podnětné připomínky

a diskuse nad otázkami středověké kolonizace Českomoravské vrchoviny.

Veronice, Vojtovi a Kubovi děkuji za to, že se mnou měli trpělivost.

Havlíčkův Brod a Jihlava, září 2012

1 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .4

2 Dějiny bádání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .5

3 Přírodní podmínky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .6

3.1 Geomorfologická charakteristika oblasti...............................................................6

3.2 Geologická charakteristika oblasti....................................................................6

3.3 Pedologická charakteristika oblasti ...................................................................9

3.4 Hydrologická charakteristika oblasti..................................................................6

3.5 Botanická charakteristika oblasti.....................................................................9

3.6 Klima .........................................................................................12

4 Pravěké nálezy v okresech Pelhřimov a Jihlava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13

4.1 Neolit a eneolit..................................................................................13

4.2 Doba bronzová..................................................................................17

4.3 Doba halštatská .................................................................................17

4.4 Doba laténská...................................................................................18

4.5 Doba římská....................................................................................19

4.6 Nedatované lokality..............................................................................21

4.7 Problematické lokality............................................................................22

4.8 Možnosti interpretace.............................................................................23

5 Doba změn: 12 . století – 1 . polovina 13 . století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24

5.1 Cesty .........................................................................................24

5.1.1 Haberská cesta ................................................................................24

5.1.2 Libická cesta..................................................................................26

5.1.3 Želivská cesta .................................................................................26

5.1.4 Humpolecká cesta .............................................................................27

5.2 Českomoravská vrchovina – les.....................................................................28

5.3 Exploatace zlata na Českomoravské vrchovině do poloviny 13. století ......................................35

5.4 Kolonizace.....................................................................................44

5.4.1 Církevní instituce ..............................................................................44

5.4.1.1 Vyšehradská kapitula . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .44

5.4.1.2 Olomoucké biskupství .........................................................................48

5.4.1.3 Želivský klášter ................................................................................

5.4.1.4 Benediktinský klášter ve Vilémově . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .60

5.4.1.5 Němečtí rytíři................................................................................62

5.4.1.6 Kanonie premonstrátů Louka u Znojma ...........................................................68

5.4.1.7 Pražské biskupství ............................................................................68

5.4.2 Kostely mimo území v majetku církve..............................................................73

5.4.3 Postup kolonizace..............................................................................78

6 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .79

7 Seznam pramenů a literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .82

8 Resumé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .89

9 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .92

OBSAH

Počátky středověké kolonizace české části českomoravské vrchoviny

4

Někdy na sklonku 30. let 13. století došlo na Havlíčko

brodsku, Pelhřimovsku a Jihlavsku k objevu a počátkům těžby

zdejších ložisek polymetalických rud. V krátké době zde vyrost

ly četné hornické a hutnické aglomerace, které – spolu s nově

založenými městy – významně přispívaly k proměně charakteru

krajiny. Nastaly změny, které dovršily transformaci periferních

oblastí na českomoravském pomezí ve významnou základnu

ekonomické moci přemyslovského království.

Předkládaná práce se zabývá lidskými aktivitami převážně

v české části Českomoravské vrchoviny před těmito změnami

a v jejich počátcích. Chronologické vymezení je od pravěku

do 30./40. let 13. století, přičemž hlavní pozornost je věnována

kolonizaci ve 12. a na počátku 13. století. Geograficky je mož

né zájmovou oblast definovat okresy Havlíčkův Brod, Pelhři

mov a Jihlava.

Následující text by měl být chápán jako pracovní. Vzhledem

k nárůstu počtu archeologických výzkumů na Českomoravské

vrchovině se lze domnívat, že nastíněná problematika bude

v blízké době dále upřesňována.

1 ÚvOD

5

2 DějINy BáDáNí

Počátky zájmu o doklady osídlení regionu můžeme datovat

již do 19. století. Pravěké artefakty obsahovala sbírka starožit

ností, založená v 60. letech v Želivském klášteře díky iniciativě

historika a kněze J. Solaře (1827–1877), která byla zničena při

požáru kláštera 12. srpna 1907 (Rous 1981, 1).

Roku 1874 bylo v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě

zřízeno Městské museum při národních školách německobrod

ských, které ve svých sbírkách mělo i pravěké artefakty (Rous

1981, 1). Významný je rok 1898, kdy bylo v Německém Brodě

zřízeno městské muzeum a zahájena tvorba sbírek. Z Havlíčko

va Brodu pocházejí také zmínky o sbírce starožitností vedené

v místním gymnáziu. Existovala v letech 1870–1890 a obsa

hovala zřejmě i pravěké artefakty, přičemž jejich původ nebyl

vázán jen na Havlíčkobrodsko; v současné době je soubor ne

zvěstný (Rous 1981, 1).

Zájem o pravěké artefakty byl v počátcích spojen s činností

místních učitelů a lokálních patriotů. Na Ledečsku a Světelsku

to byl Jan Valchař (1867–1926), řídící učitel v Kožlí a Bojišti,

který zastával funkci státního konzervátora. Ten roku 1904 pub

likoval na stránkách Památek archeologických stať „Po stopách

prehistorie na Ledečsku“ (Valchař 1904).

Na Chotěbořsku působící učitel J. V. Neudoerfl (1843–1911)

byl správcem „sbírky prehistorické archeologie“ v chotěboř

ském muzeu a od roku 1888 pravěké nálezy příležitostně pub

likoval (Rous 1981, 1; Wirth 1906, 40).

Podobná situace se opakuje v případě Pelhřimovska. Pravě

ké nálezy byly z drtivé většiny učiněny náhodně a díky ochotě

nálezců se dostaly do archeologických sbírek pelhřimovského

muzea. Některé artefakty z okresu Pelhřimov jsou uloženy

v Národním muzeu v Praze, Muzeu Dr. Aleše Hrdličky v Hum

polci, Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, případně

v Naturhistorisches Museum ve Vídni. Počátkům osídlení Pel

hřimovska se v omezené míře věnuje dodnes nepřekonaná práce

J. Dobiáše (Dobiáš 1927). Specifické místo v pravěku Pelhři

movska zaujímá nález depotu laténských mincí v katastru Les

kovic, kterému byla v literatuře věnována mimořádná pozornost

(s další literaturou Dobiáš 1926; Fröhlich 1994; Waldhauser

1987).

Zvýšená aktivita profesionálních archeologů se ve sledova

né oblasti projevuje od konce 70. let 20. století. V této době

působil v české části Českomoravské vrchoviny archeolog pou

ze v muzeu v Havlíčkově Brodě. Některé archeologické akce

v regionu byly realizovány archeologickým oddělením Muzea

východních Čech v Hradci Králové a archeologickým odděle

ním Východočeského muzea v Pardubicích. Roku 1981 vyšel

nesmírně cenný soupis do té doby známých a dostupných pra

věkých artefaktů pocházejících z okresu Havlíčkův Brod (Rous

1981), roku 2012 byl tento soupis revidován (Pajerová 2012).

Podobný soupis lokalit s pravěkou komponentou pro okres Pel

hřimov byl publikován roku 1999 (Fröhlich 1999).

Na Pelhřimovsku byly archeologické výzkumy realizovány

převážně archeologickým oddělením muzea v Českých Budějo

vicích (Thoma 1997). Terénní prospekce na Pacovsku prováděl

v 90. letech F. Janda (Husitské muzeum v Táboře). Pro pozná

ní pravěku Pelhřimovska, zejména Pacovska, jsou významné

výsledky terénních prospekcí bratrů Simotových (Kamil, Josef

a Vlastimil) a Vlastimila Simoty mladšího (Muzeum Antonína

Sovy v Pacově). Nové pravěké lokality na Pelhřimovsku byly

objeveny zásluhou Jany Moravcové, Evy Šamalové a Jana

Eignera.

Zřejmě nejdelší systematickou archeologickou tradici v kraji

má město Jihlava. V 70. letech a na počátku 80. let realizoval

archeologické výzkumy v Jihlavě Státní archeologický ústav

v Brně, v 90. letech 20. století Moravské zemské muzeum

v Brně, Ústav archeologické památkové péče Brno a Muzeum

Vysočiny v Jihlavě. Roku 2000 bylo zřízeno archeologické pra

coviště v jihlavském muzeu (personálně posíleno roku 2005),

které realizuje archeologické výzkumy v celém kraji Vysoči

na. Roku 2002 bylo v Jihlavě zřízeno pracoviště společnosti

ARCHAIA Brno, o. p. s.

2 DěJiny BáDání

Počátky středověké kolonizace české části českomoravské vrchoviny

6

3.1 Geomorfologická charakteristika oblasti

Popisované území náleží česko-moravské soustavě provin

cie Česká vysočina. Česko-moravská soustava se dále člení

na Středočeskou pahorkatinu, Jihočeské pánve, I

2

C Českomo

ravskou vrchovinu a Brněnskou vrchovinu.

Českomoravská vrchovina je dále dělena na sedm celků:

I

2

C-1 Křemešnickou vrchovinu, I

2

C-2 Hornosázavskou pahor

katinu, I

2

C-3 Železné hory, I

2

C-4 Hornosvrateckou pahorkati

nu, I

2

C-5 Křižanovskou vrchovinu, I

2

C-6 Javořickou vrchovinu

a I

2

C-7 Jevišovickou pahorkatinu. Ty jsou dále členěny na pod

celky a okrsky. Georeliéf se vyvinul na krystalických břidlicích

a masivech granitoidů hercynského základu Českého masivu.

Georeliéf vrchoviny je rozdílný v jejích centrálních a okra

jových částech. Nejvyšší partie se nacházejí v centrální části,

tvořené na jihozápadě Javořickou vrchovinou a na severový

chodě Hornosvrateckou vrchovinou. Součástí Javořické vrcho

viny je i nejvyšší bod Českomoravské vrchoviny, vrch Javořice

(836,5 m n. m.). Středovými partiemi Českomoravské vrchovi

ny, od severovýchodu k jihozápadu, prochází hlavní evropské

rozvodí Labe–Dunaj (Severní moře–Černé moře).

Průměrná výška Českomoravské vrchoviny je 500 m n. m

(Čech–Šumpich–Zabloudil a kol. 2002, 27).

3.2 Geologická charakteristika oblasti

Největší část území Českomoravské vrchoviny je tvořena

moldanubikem. Moldanubikum se dělí na dva celky, moldanubi

kum pestré skupiny a jednotvárné (monotónní) skupiny. Molda

nubikum jednotvárné skupiny je tvořeno převážně biotitickými

rulami se sillimanitem, případně cordieritem (v blízkosti těles

žul). Tělesa dalších hornin (erlány, kvarcity) se v jednotvárné

skupině objevují spíš výjimečně. V pestré skupině jsou na roz

díl od jednotvárné početně zastoupena tělesa dalších hornin

(hlavně kvarcity, erlány, grafitické kvarcity, skarny, mramory,

amfibolity, amfibolitické ruly, granulity, serpentinity, eklogity

a další). Tato tělesa dosahují velikosti až několika kilometrů.

Součástí moldanubika je i tzv. moldanubický pluton – největší

komplex vyvřelin variského stáří v České republice, tvořený

převážně žulami několika typů. K moldanubickému plutonu

patří také tělesa amfibolicko-biotitických granitů a pyroxenic

ko-biotitických granitů až syenity. Tato tělesa jsou označová

na jako durbachyty a tvoří dva masivy, třebíčský a jihlavský

(Čech–Šumpich–Zabloudil a kol. 2002, 20–21). Severní část

Žďárských vrchů je tvořena kutnohorsko-svrateckým krystali

nikem. To se vyznačuje nižším stupněm přeměny hornin než

moldanubikum, kterému se skladbou hornin (dvojslídné ruly,

rotoruly a migmatity, granulity, skarny, mramory a různé typy

metabazitů) podobá (Čech–Šumpich–Zabloudil a kol. 2002, 21).

V oblasti Železných hor jsou zastoupeny jednotky středočeské

oblasti, hlavně tzv. hlinecká zóna, a žuly železnohorského

plutonu. Ranský masiv jihovýchodně od Chotěboře je tvořen

komplexem ultrabazických a bazických vyvřelin (Čech–Šum

pich–Zabloudil a kol. 2002, 21). Obraz geologické skladby

Českomoravské vrchoviny doplňují ve východní části okresů

Třebíč a Žďár nad Sázavou horniny tzv. svratecké klenby. Ta

má čtyři podskupiny: bítešskou (bítešská ortorula), deblínskou

(žuly, vápence, slepence, kvarcity), olešnickou (svory, mramory,

ruly, kvarcity a amfibolity) a skupinu Bílého potoka (mramory

a fylity; Čech–Šumpich–Zabloudil a kol. 2002, 21).

3.3 Pedologická charakteristika oblasti

Po pedologické stránce převažují ve sledované oblasti tři

typy půd. Jsou to pseudogleje s oglejenými hnědými hlínami,

hnědé půdy kyselé a v povodí Sázavy a Želivky hnědé půdy se

surovými půdami. Ve vyšších polohách se v menší míře vysky

tují také hnědé půdy silně kyselé. Výčet půd v oblasti doplňují

rendziny, které jsou zastoupeny v malém ostrůvku severový

chodně od Ledče nad Sázavou (Tomášek 2000). Hnědé půdy

rozšířené nejvíc v nadmořských výškách 450–800 m n. m. jsou

vhodné především pro pěstování méně náročných obilovin (žito,

oves) a lnu. Středně těžké a těžší půdy v nižších polohách mo

hou být vhodné i pro pěstování ječmene a pšenice (Tomášek

2000, 54).

3.4 Hydrologická charakteristika oblasti

Českomoravská vrchovina se nachází na hlavním evrop

ském rozvodí Labe–Dunaj. Do Labe je odváděna voda z menší,

severozápadní části území řekami Sázavou, Doubravou a Ne

žárkou. Z větší, jihovýchodní části území odvádí vodu do Du

naje toky Jihlavy, Svratky a Dyje.

K povodí Sázavy náleží severozápadní část kraje Vysoči

na. Sázava pramení ve Žďárských vrších, mezi Kamenným

a Šindelným vrchem (okr. Žďár nad Sázavou). Plocha povodí

na území kraje činí 1 380 km

2

. K povodí Sázavy patří i z hledis

ka dějin osídlení důležitá oblast povodí Želivky (řeka pramení

u obce Vlásenice-Drbohlavy, okr. Pelhřimov).

Severozápadní část kraje Vysočina odvodňuje řeka Doub

rava, která pramení u obce Radostín (okr. Žďár nad Sázavou).

Plocha povodí na území kraje činí 198 km

2

.

Na severní hranici kraj Vysočina zasahuje malou částí do po

vodí Chrudimky. Plocha povodí na území kraje činí 43 km

2

.

Jihozápadní část kraje Vysočina patří k pramenné oblasti

pravostranných přítoků Lužnice (Dírenský a Černovický po

tok) a Nežárky (Kamenice a Žirovnice). Plocha jejich povodí

na území kraje Vysočina je 254 km

2

.

3 PříRODní PODmínky

7

3 PřírODNí PODMíNKy

Jihozápad kraje Vysočina patří k povodí Moravské Dyje

(plocha povodí na území kraje Vysočina je 166 km

2

) a jejího

přítoku řeky Vápovky (plocha povodí na území kraje Vysočina

je 78 km

2

). Dyje pramení severně od obce Panenská Rozsíčka

(okr. Jihlava).

Střední a jižní část kraje Vysočina odvodňuje tok řeky Jihlavy

(poprvé v písemných pramenech zmíněna k roku 1226) s přítoky

Rokytnou a Oslavou. Řeka Jihlava pramení u obce Jihlávka (okr.

Jihlava). Plocha povodí Jihlavy na území kraje Vysočina je 2 425

km

2

( Jihlava 1 183 km

2

, Rokytná 450 km

2

, Oslava 792 km

2

).

Jihovýchodní část kraje Vysočina odvodňuje řeka Svratka

a její přítoky. Plocha povodí Svratky na území kraje Vysoči

na je 1 057 km

2

. Řeka Svratka pramení na úbočí Žákovy hory

a Křivého javora ve Žďárských vrších (okr. Žďár nad Sázavou).

Na vodní toky bylo v minulosti (a je dodnes) vázáno osídle

ní, v místech, kde cesty překonávaly vodní toky, vznikaly brody

a při nich osady, vodní energie poháněla mlýnská kola

1

.

1 K roku 1236 se vztahuje zpráva o existenci čtyř mlýnů na Martinic

kém potoce (v listině nazvaném Liube), tvořícím hranici mezi zbožím

Vodní toky byly v minulosti také nezřídka využívány při vy

mezování hranic územních celků. V této roli vystupuje v letech

1146–1148 Ozzlawa (Oslava?), Camenice (Chrudimka) a Palaua

(bezejmenná vodoteč, pramenící pod vrchem Spálava, CDB I,

č. 158, s. 164), roku 1178 Zazava (Želivka) a Liube (Martinic

ký potok, CDB I, č. 287, s. 253), roku 1226 Giglaue (Jihlava,

CDB II, č. 281, s. 275), roku 1227 Crupi (Krupčinský potok

nebo řeka Kamenice, CDB II, č. 305, s. 303–304), roku 1233

Zmrytsna (potok Smrčná), Otwirna (Jedlovský potok), Wiskyd

na ( Jiřínský potok) a Cletecsnam (Jankovský potok, CDB III,

s. 43–44) a roku 1242 Doubrava a Camenice (dnes Chrudimka,

CDB IV/1, č. 13, s. 75).

želivských premonstrátů a územím vyšehradské kapituly (CDB III/1,

č. 142, s. 177). Tyto mlýny sloužily vesnicím obou církevních institucí

a listina upravovala mimo jiné hospodářské využití potoka, protože se

zde střetávaly zájmy rybářů a mlynářů (Klápště 2005, 290).

Obr. 1. Geomorfologické jednotky Českomoravské vrchoviny. Převzato z: Čech–Šumpich–Zabloudil a kol. 2002, upraveno.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.