načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Po stopách ztraceného syna - Petr Morkes; Petr Hugo Šlik

Po stopách ztraceného syna
-15%
sleva

Kniha: Po stopách ztraceného syna
Autor: ;

Vojta, Jindra a Tereza mají pro strach uděláno. Společně odhalili tajemství jeskyně pokladů i staré cihelny, jejich přátelství ale poslední dobou není jako dřív. Vojta si našel ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  239 Kč 203
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-03-29
Počet stran: 152
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 149 stran : ilustrace (některé barevné)
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustroval Petr Morkes
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2018-14
ISBN: 9788000050072
EAN: 9788000050072
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Vojta, Jindra a Tereza mají pro strach uděláno. Společně odhalili tajemství jeskyně pokladů i staré cihelny, jejich přátelství ale poslední dobou není jako dřív. Vojta si našel nového kamaráda a zdá se, že ten se líbí i Tereze. Nešťastný Jindra si nerozumí ani s rodiči, a tak uteče z domova. Za úkryt si zvolí starou hájovnu v Modrém háji, která je už napůl rozpadlá. Není divu, že se jeden z kamenů ve zdi hýbe. Když ho Jindra vytáhne, objeví sto let staré dopisy…

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Petr Morkes; Petr Hugo Šlik - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1/ Na Klárov padá mlha

Na Klárov, starou okrajovou čtvrť velkého města, spadla brzy

ráno mlha. Byl velikonoční Velký pátek a jaro již o sobědávalo vědět. Stromy v třešňovce se obalily bílými květy apředzahrádky domů krášlily rozkvetlé keře zlatého deště. Přesto

přišlo s koncem pracovního týdne nečekané ochlazení.

Vodní páry vytvořily miliony drobných kapek, které teďvířily vzduchem v úzkých klárovských uličkách. Celá čtvrť tak

vypadala ještě tajemněji než obvykle. Mlha dodala zvláštní

truchlivý výraz všem zdejším stavbám. Kostel svaté Kláry na

náměstí, stará cihelna, škola a koneckonců i nové paneláky

za parkem vypadaly trochu jako tajemné hrady z nějaképohádky. Mlha se pohybovala. Líně a jakoby mimochodemzahalovala a zase odkrývala průčelí domů, proháněla se jejich

dvory a průchody, a když se jí zachtělo, přikryla před zraky

7

© Petr Hugo Šlik, 2018

Illustrations © Petr Morkes, 2018

pozn.: V knize je citována báseň Françoise Villona, písňový text

neznámého autora a text Jaromíra Františka Fumase Palmeho.

ISBN 978-80-00-05007-2


Díky tomu se zvuky v ulici Pod Pecí nedaly přeslechnout.

Nejprve se ozvalo bouchnutí domovních dveří a pak spěšné

kroky mířící směrem k náměstí. Mlha se zrovna na chvíli

zvedla a odhalila původce těchto kroků. Byl jím asidvanáctiletý obrýlený kluk oblečený do zelené bundy a hnědých

manšestráků. Na zádech nesl batoh a přes hlavu si přehodil

kapuci. Zřejmě chtěl být co nejvíce chráněn před pohledy

náhodných chodců. Byla to však zbytečná snaha, protože

ulice zela prázdnotou, a pokud by ho přece jen potkal někdo

ze sousedů, bez problémů by jej podle rudých vlasů, které

svítily i zpod kapuce, identifikoval jako Jindřicha Musila.

Jindra bydlel v Klárově teprve necelý rok, ale už se zde stal

poměrně známou postavou. Společně se svým kamarádem

Vojtou Kodymem a jeho sestřenicí Terezou nejprve hledali

poklad ve starých pískových lomech, čímž poněkudzkomlikovali stavbu sídliště, a pak spolu s klárovskýmpamětníkem panem Pávkem zabránili zbourání staré cihelny, na

jejímž místě měl vyrůst supermarket. Při obou těchto akcích

hrozilo velké nebezpečí nejenom jim, ale i lidem z jejich

okolí. Právě tyto události však utužily přátelství meziJindrou, Vojtou a Terezou. Jeden na druhého se mohliabsolutně spolehnout. Vojta, který závodně běhal za Slovan

Klárov, byl pro Jindru navíc cennou oporou při nekonečných

potyčkách s klárovským chuligánem Rančákem a jeho

dvěma poskoky, Brynzou a Kendym. A Tereza? Ta pro Jindru

znamenala snad ještě víc. Takřka neustále zaměstnávala

jeho mysl. Byl šťastný, že může být v její blízkosti, přestože

ho to zároveň trýznilo, neboť nikdy nevěděl, jak se k ní má

9

náhodných chodců třeba i celou tribunu na stadionuSlovanu Klárov. Také zvuky, které se Klárovem nesly, dostaly

díky mlze zvláštní nádech. Štěkání starého vlčáka ve sběrně,

zvonění tramvají na Horákově třídě i obyčejný lidský hovor

zněly náhle podivně rozmazaně a neurčitě. Nešlo ani poznat

směr, odkud přicházejí, takže ten, kdo by snad chtěl za

některým z těch zvuků jít, točil by se v kruhu a brzy byzabloudil. Ale nikdo takový venku nebyl. Po ulicích spěšně

přecházelo jen několik málo chodců, čtvrť se teprveprobouzela. Navíc obyvatelé Klárova nikdy nebyli na nějaképrocházení venku, tím spíš v takovém nevlídném počasí. Dokonce

ani děti ne. Většina z nich trávila svůj volný čas předobrazovkami televizorů nebo u počítače. Proto, když na Klárov

padla mlha, byly jeho ulice jako po vymření.


neboť Jindra nikdy nevěděl, o čem přesně by měl mluvit.

Stačilo mu, že může kráčet vedle té krásné dívky se zelenýma očima. On mluvit nepotřeboval. Jak se však ukázalo,

Tereza si povídala ráda.

V půlce března se spolu postavili na konec fronty u jídelny. Před nimi stál vysoký kluk s patkou slámově žlutých

vlasů.

„To zase bude na půl hodiny,“ pronesla Terezarezignovaně.

Kluk se otočil a s úsměvem na tváři pronesl: „Žádnej fast

food to tady není, to je fakt.“

Byl to Petr Janáček.

Z nějakého důvodu přišla Tereze jeho poznámkaohromně vtipná.

„No, teď bych byla vděčná i za toho hambáče shranolkama.“

„Ale čeká tě rajská s kolínkama. Tak aspoň dvojitá dávka

kečupu.“

I tohle přišlo Tereze ohromně vtipné.

Jindra tam stál a bezmocně sledoval, jak mu Petr poVojtovi přebírá i Terezu. Rád by se do jejich rozhovoru zapojil,

ale žádné duchaplné hlášky jej nenapadaly. Ještě než se

fronta posunula k výdejnímu okénku, omluvil se pod záminkou, že musí na záchod, a utekl pryč. Dokázal přesně

odhadnout, kam to celé spěje, nepotřeboval se na to ještě

dívat. Nemýlil se. Postupem času trávila Tereza s Petrem víc

a víc času a Jindry si skoro nevšímala. Jejich společné cesty

do školy ustaly.

11

vlastně chovat. Přesněji řečeno, jakým způsobem by jí měl

dát najevo, že se mu líbí.

To všechno ale bylo pryč.

Dobré časy skončily loni o Vánocích, kdy se na Klárovpřistěhoval Petr Janáček. Ten bydlel v sídlišti za parkem a byl

velmi zdatným běžcem. Ihned po přestěhování se přihlásil

do Slovanu Klárov. Trenér atletů, pan Martinec, se zrovna

rozhodl dát ze svých svěřenců dohromady štafetovédružstvo pro běh 4 x 100 metrů. Za členy tohoto družstva bylivybráni Vojta i Petr. Tak se stalo, že Vojta začal s Petrem trávit

prakticky všechen svůj volný čas a na Jindru už mu ho moc

nezbylo. Když už se s ním někdy sešel, vyprávěl mu stáledokola o trénincích a o tom, jak je složité nacvičit správné

předávání štafetového kolíku. Jindra z toho byl chvílismutný, ale pak si řekl, že je jen přirozené, že se Vojta víc kamarádí

s tím, s kým jej pojí společné zájmy. Chvíli to vypadalo, že

náhrada za ztraceného kamaráda bude víc než dostatečná.

Tereza se definitivně přestěhovala do Klárova! Se svojí

matkou už tak trávila mnoho času v domácnosti u Kodymů,

a když se v nových domech uvolnil byt, koupily ho a od února

už Tereza navštěvovala klárovskou školu. Byla přidělenadokonce do třídy k Jindrovi!

Ten z toho byl přímo nadšen. Vyvinul na své poměryneobyčejnou aktivitu, aby Tereze zvykání na nový třídníkolektiv co nejvíce usnadnil. Každému ji představil a snažil se ji

co nejvíc zapojovat do dění ve třídě. Všechno ve škole jíukázal a v prvních týdnech ji dokonce doprovázel do školy i ze

školy. Co na tom, že tyto cesty probíhaly za hrobového ticha,

10


jim. Nejsem jim dost dobrý. Nové dítě si pořídili proto, aby

jim splnilo to, co já jsem nedokázal. Všechnu pozornost teď

budou věnovat jemu. Jsem tu zbytečný.

Ještě tu noc si sbalil do batohu pár věcí. Ráno se teple

oblékl, a zatímco rodiče spali, vykradl se potichu ven. Neměl

v úmyslu se vracet.

Na konci ulice Pod Pecí se naposledy zastavil a ohlédl za

svým domem. V příštím okamžiku už jej pohltila mlha.

13

Začátkem dubna se zdálo, že je po všem. S Vojtou seneviděl už skoro čtrnáct dní, Terezu sice potkával každý den ve třídě, neprohodili spolu však ani slovo. Všechen volný čas teď Jindra trávil doma. Byl zavřený u sebe v pokoji a buď si četl, nebo jen bezmyšlenkovitě zíral z okna. Prospěch ve škole se mu zhoršil ze všech předmětů a taky ve hře na housle přestal dělat jakékoliv pokroky.

Rodiče si Jindry skoro nevšímali. Otec, který se k nim po dvouletém odloučení nedávno znovu definitivně vrátil, měl oči jen pro matku a matka pro otce. Vystačili si sami dva, Jindru skoro nevnímali.

Včera večer však na svého syna vrhali tak významnépohledy a vzájemně na sebe tak dlouho posunkovali, až jemusel sám vyzvat: „Tak do toho, co mi chcete říct?“

„Proč si myslíš, že ti chceme něco říct?“ podivil se táta.

„Toho by si všimnul i slepej. V jednom kuse na sebemrkáte a krčíte ramenama. Můžete mi to říct na rovinu. Snesu všechno. Už nejsem malej kluk.“

„To my přece víme, že už jsi skoro dospělej,“ ujistila jej matka. „Máme z tebe radost. Dokážeš se o sebe postarat, jsi rozumný. Ve škole ti to docela jde...“

„Tohle jste mi ale asi říct nechtěli, ne?“

„Ne. Máš pravdu. Chtěli jsme ti s tatínkem říct, že budeš mít brášku.“

„Cože?“

„Narodí se nám miminko. Na konci září.“

To byla poslední kapka. Zprávu o novém sourozenci si Jindra přeložil takto: máma s tátou už mě nechtějí. Nestačím

12




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist