načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Po stopách Keltů - Vladimír Mátl

Kniha: Po stopách Keltů
Autor:

Křížem krážem za pozůstatky mytické kultury Zůstaly po Keltech, kteří v Čechách žili před více než 2000 lety nějaké památky? Samozřejmě! Po nejvýznamnějších z nich vás autor ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
15%
naše sleva
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4%hodnoceni - 58.4% 60%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Rok vydání: 2016-10-12
Počet stran: 328
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 327 stran, 16 nečíslovaných stran obrazových příloh : ilustrace (některé barevné), mapy, portréty
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrace Petr Utěšil
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-42
ISBN: 9788075054401
EAN: 9788075054401
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Křížem krážem za pozůstatky mytické kultury Zůstaly po Keltech, kteří v Čechách žili před více než 2000 lety nějaké památky? Samozřejmě! Po nejvýznamnějších z nich vás autor provede doslova krok za krokem. V knize Po stopách Keltů najdete přehledné plánky navrhovaných tras, informativní ilustrace a v příloze barevné fotografie z některých keltských památek. Kromě toho se dozvíte zajímavostí ze života nejen Keltů, ale i archeologů, kteří postupně odhalují tajemství tehdejších drsných dob barbarika. Pokud budete cestovat s „Kelty nepolíbenými“ spolupoutníky, možná se vám budou hodit i uváděné „nekeltské“ zajímavosti v okolí jednotlivých lokalit. (netradiční průvodce historií a památkami doby oppid)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Vladimír Mátl - další tituly autora:
Po stopách Keltů Po stopách Keltů
Mátl, Vladimír
Cena: 140 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

KAPITOLA PRVNÍ:
Ochutnávka
keltské krajiny
(HRADIŠTĚ ŠANCE)
Snad každý nadšenec, který se vydal po více než dva
tisíce let starých stopách Keltů, narazil spíš dříve než
později na zásadní problém – krajina se zásluhou
přírody, našich předchůdců, předků i současníků od
těch dávných dob změnila natolik, že mnohá místa
nejsme schopni vůbec rozpoznat, i když nám na ně
odborníci ve svých publikacích doslova
ukazují prstem. Také mě to nejednou potkalo.
Přiznám se, že některé lokality mi v tomto směru
zarputile vzdorují dodnes. Bude tedy žádoucí, než
začneme naši velkou keltskou pouť Čechami, najít
nějaké vhodné místo, jakési „cvičiště“,
kde začátečník bez odborného tréninku dokáže
dávnou krajinu a její zákonitosti obhlédnout,
ohmatat a posléze i začít chápat.
Takové místo bych si vám dovolil doporučit.





14
KAPITOLA PRVNÍ
Navrhovaná trasa
Brány
Příkop
Valy
„Šance“ ze třicetileté války
Nickerlova vyhlídka
Altán
K
K
1
2
3
L
1
L
3
2
(Podle Kuny a kol., 2014 a podle informační tabule Keltské stezky, upraveno)
Ubezpečuji vás, že po seznámení s tímto místem popsaným na
následujících stránkách se za dávnými Kelty vydáte s úplně
jiným pocitem, s vnímáním jisté sounáležitosti s našimi
dávnými předchůdci. Najednou tu bude místo křovím zarostlých
balvanů v lese hradba dávného oppida, o kus dál najdete
stezku vedoucí k brodu přes řeku a začnete se rozhlížet po pravěké
studni...
A po čase možná ti citlivější z vás ucítí kouř pravěkých ohňů,
uslyší cinkot zbroje hlídek, vrzání kol vozů, odkudsi se k nim
ponese pokřik válečníků či pobízení dobytčat a podvečerní vítr
jim začne vyprávět podivné příběhy...
Zbraslav Závist
Šance
S
500 m
Navrhovaná trasa
prohlídky hradiště Šance





Pouť po stopách Keltů začíná
Jednoho dne (pokud možno všedního) nasedněte do vlaku či
autobusu a vydejte se směrem k Praze-Zbraslavi. Neberte si
fotoaparát, a pokud jste zvyklí cestovat se svým psem, toho protentokrát
nechte také doma. Ano, myslím to vážně – žádné auto, žádné
horské či jiné kolo – obyčejná veřejná doprava, žádná elektronika.
Další místa zmíněná v této knize navštivte způsobem, který vám
bude vyhovovat, ovšem úvodní vstup do krajiny Keltů
vyžaduje jistou míru skromnosti, úcty a pokory, jinak pro vás zůstane
uzavřena. Samozřejmě si můžete prohlížet a fotografovat terénní
památky i exponáty v muzeích i bez toho, ale ty k vašemu
podvědomí stěží promluví. Ostatně proč se vlastně někam trmácet, když
všechno důležité najdete na internetu, že?
Takže zpátky k zájemcům o skutečnou iniciační cestu. Začíná
v Závisti. Mluvím teď o obci (náležející úředně ke Zbraslavi),
nikoliv o oppidu, které nese poněkud zavádějící označení „hradiště
Závist“ a tyčí se přímo nad železniční stanicí Zbraslav. Aby
později nedošlo k nějakému nedorozumění – v téhle knížce budeme
lokalitu nad Závistí označovat jako hradiště Šance a vedlejší
(známější) nad nádražím Zbraslav jako oppidum Závist.
Od autobusové zastávky v Závisti vyrazíte po žluté turistické
značce, která vede asfaltovou silničkou s domy skrytými v
zahradách po levici a dosud nezastavěnou travnatou (a zaplevelenou)
plochou napravo. Ve chvíli, kdy značka odbočí do lesa, objevíte
první tabuli místní naučné Keltské stezky. Po několika stech
metrech do kopce narazíte po levé straně cesty na zelenou plechovou
cedulku s nápisem ARCHEOLOGICKÁ KULTURNÍ PAMÁTKA.
Jste na místě.
Jen několik metrů za cedulkou jako by doleva odbočovala
nepoužívaná lesnická vozová cesta zařízlá do svahu. Ne, to není cesta,
ale starý obranný příkop dávného hradiště. Nacházíte se na místě
jedné ze dvou bran (označované jako L) umožňujících kdysi vstup
15
HRADIŠTĚ ŠANCE





do opevněné části pravěké pevnosti, nazývaný dodnes místním
názvem Ve vratech. Teď odhoďte stranou 21. století – vypněte
mobil, hodinky strčte co nejhlouběji do kapsy – a vykročte po vnějším
okraji příkopu do neznáma.
Dávná krajina se otevírá
V první řadě si dobře prohlédněte členění terénu. Něco
podobného uvidíte na našich cestách keltskou krajinou ještě mnohokrát,
ale ve valné většině případů mnohem zavátější časem a
zahlazenější lidskou činností i přírodní erozí. Po vaší pravé ruce se tyčí
mohutný, dobře viditelný val. Jděte odpočinkovým tempem,
nikam nespěchejte, abyste zvolna splynuli s proudem času, kterému
udává rytmus okolní krajina. Až dorazíte na místo, které na vás
zapůsobí, zastavte se.
Poodhrňme teď opatrně oponu času. V první řadě zmizí stromy.
Stojíte na svahu valu porostlém trsy trávy a snad i sem tam
nějakým keříkem nad odlesněnou krajinou...
Pokud jste doposud žili v představě Keltů coby milovníků
a ochránců přírody, možná vás to zarazí. Raději na všechny řeči
o tom, že žili na rozdíl od nás v souladu s tehdejší přírodou, rychle
zapomeňte. Keltové nehodlali zemřít hlady, a tak lovili vše, co
bylo k jídlu a ulovit se nechalo. Pokud byla kořist rovnocenným
protihráčem lovce (například rozzuřený divočák), byla hodna úcty
a fungovala jako symbol statečnosti. Což samozřejmě nezabránilo
tomu, aby bez zbytečného zdržování skončila v keltských
žaludcích. Podobně tomu bylo i se stromy. Dřevo představovalo jednu
ze základních surovin tehdejšího světa. Sloužilo jako zdroj
tepla a světla i jako jeden z nejdůležitějších stavebních materiálů.
Stručně řečeno – bez dříví byste v zimě zmrzli a vaše hradby by
sloužily spíš jako zdroj ustavičných problémů, než jako
prostředek obrany před útočníky. To samozřejmě není všechno: bez dříví
16
KAPITOLA PRVNÍ





17
HRADIŠTĚ ŠANCE
a dřevěného uhlí byste neměli k dispozici ani keramické nádoby,
ani žádný kov. Objímači stromů sbírající pouze suché klestí by
o život přišli velmi brzy – buď vlivem nepřízně počasí, nebo pod
železnými meči nepřátel. Pro soudného člověka tehdejší doby
bylo tedy záhodno využít kdejaký zdroj dřeva v dosahu. Mohlo to
znamenat nejen klasické kácení stromů, ale třeba i jejich
systematické mrzačení, aby v rámci omlazování vytvářely nové a nové
výhony, které se čas od času „sklidily“. Jejich listí posloužilo jako
píce pro domácí zvířata, zbytek jako palivo do ohniště. Výsledkem
tohoto pragmatického přístupu bylo to, že všechny stromy v
širokém dalekém okolí velkých keltských sídel vzaly za své – a jejich
„poživatelní“ zvířecí obyvatelé jakbysmet. Existovaly zřejmě jakési
výjimky – posvátné stromy a (poněkud stranou, v přírodně
unikátních místech) posvátné háje. Docela to připomíná systém, na který
jsme přišli teprve nedávno – i my máme památné stromy, které se
bez požehnání dnešních úředních druidů nesmějí pokácet, a
přírodní rezervace, které slouží jako „chrámy přírody“ pod širým
nebem. Ale především – žádný strom určitě nerostl v obranné linii
keltského hradiště či oppida. Jen šílenec, sebevrah nebo zrádce by
nechal v obranném pásmu nějaký kmen, za který se mohl ukrýt
útočník, natož strom či křoví, jež by bránilo ve výhledu hlídek do
širého kraje.
Takže ještě jednou: stojíte na svahu valu porostlém trsy trávy
a snad i sem tam nějakým nanicovatým keříkem nad odlesněnou
krajinou. U vašich nohou se nachází příkop místy až 10 metrů
široký a přes 4 metry hluboký. Teď už jasně vidíte, že se svahy místy
sesuly a potřebují poopravit, příkop je místy zanesený a bylo by
záhodno ho vyčistit. Jestli to takhle zůstane, mohli by šikovní a ke
všemu odhodlaní bojovníci využít tmy či počasí a štěstí seslaného
bohy, aby tamhle, tadyhle a tuhle vyrazili vzhůru a dosáhli nejen
slavného vítězství, ale i bohaté kořisti.
Ale nebude to jednoduché: kdesi na samém okraji periferního
vidění vyvstává na hřbetu valu náznak hradby z bytelných kmenů
a za nimi jako by se pohybovaly nezřetelné stíny střežící dávno





mrtvé tajemné hradiště. Nesnažte si je prohlédnout podrobněji.
Zmizely by, a možná se už nikdy nevrátily. Kráčíte právě po tenké
a křehké hranici našeho reálného světa.
Neříkejte nic, nechte na sebe působit okolí. Možná vás krajina
přijme, možná vám ještě úplně nevěří. Hledejte znamení, zrovna
tak jako dávní Keltové. Náznaky mohou být nejrůznější: možná se
nebe zamračí a déšť a vítr se vás pokusí vyhnat, možná se naopak
mraky roztrhnou a sluneční paprsek ozáří nádhernou kompozici,
které byste si v lese běžně nevšimli, možná vás svým pozorným
okem bude sledovat nějaký nenápadný živý tvor. Možná začnete
mít z ničeho nic pocit, že si vás cosi prohlíží jako vetřelce, možná
naopak ucítíte souhlas, souznění a podivný klid...
Popravdě řečeno se nejspíš nestane nic – ponořit se do temných
vln času není dáno každému a ne každý, komu se to povede, je za
to vděčný. Vraťme se tedy raději do skutečnosti.
Zatímco obranné příkopy v rámci opevnění Keltů z doby oppid
nejsou žádnou výjimkou, zdejší valy jsou poněkud atypické.
18
KAPITOLA PRVNÍ
010 20 m
a
b
c
d
Těleso sypaného valu
Doplněná dřevěná předprseň
Tzv. berma (lavice)
Uměle vyhloubený příkop
a
b
c
d
Průřez valem
V době jeho vybudování na samém sklonku éry oppid v Čechách to byl
v našich končinách unikát. Nejspíš to byla součást poslední (páté) fáze
opevňování oppida Závist budovaná pod tlakem dnes už neznámých, ale
zjevně vrcholně nebezpečných okolností.
(Podle informační tabule Keltské stezky)





Nebyly budovány jako hradby z kamenů a hlíny zpevněné
dřevěnými kmeny, ale jako v té době moderní valovité náspy, jejichž
stavitelé obdivuhodným způsobem začlenili do svého díla prvky,
které jim nabízela sama příroda. Opevnění ještě doplňovala
dřevěná palisáda na vrcholu valů, za níž se mohli krýt obránci.
Příkop, podle kterého pokračujeme v cestě, vám připraví
nejedno překvapení – některá místa jsou silně zarostlá, takže se
budete probíjet houštím i mlázím a přelézat, podlézat nebo
obcházet popadané stromy, několikrát zatáčí, místy i dost
prudce, na několika kratších úsecích je zasypaný, přičemž některé
z těchto násypů dnes slouží lesním pěšinám k jeho překonání.
Je však stále dobře viditelný. Nenechte se zmýlit ani docela
širokou lesní cestou u další tabulky Archeologická památka. Jen
dál, dál, dál!
19
HRADIŠTĚ ŠANCE
Obranný příkop
I po více jak dvou tisícovkách let působí toto do značné míry zanesené
dílo dávných obyvatel Závisti impozantním dojmem.





Zdá se vám to dlouhé? Tak to je dobře! Alespoň tak částečně
doceníte, kolik úsilí dávní Keltové museli věnovat vlastní obraně.
Buďte rádi, že se kolem příkopu a valů v podstatě jenom
nezávazně procházíte. Představte si, že byste tenhle obranný systém
museli ručně vršit a hloubit!
Příkop stále stoupá, až najednou přijdete na místo, kde se
rozdvojuje. Neváhejte a zabočte doleva. Vypadá to, jako byste
narazili na slepou větev, ale není to tak. Příkop tam nekončí, je jen
v jednom místě zavalený, pokračuje dál a lomí se v pravém úhlu
doprava a opět v pravém úhlu doprava...
Teď si s překvapením uvědomíte, že vlastně obcházíte jakousi
čtvercovou plochu, která je příkopem oddělena od okolí. Je to
jedna z hádanek Šancí. Ozvaly se sice hlasy, že to mohlo být jakési
keltské kultovní místo, ale zatím tomu nic nenasvědčuje. Zřejmě
jde spíš o jakousi součást opevnění, ale její funkci – a dokonce ani
stáří – zatím stoprocentně neznáme. I když momentální odborný
názor mluví o palebném postavení z doby třicetileté války, můžete
klidně přijít s vlastním vysvětlením, kreativitě se v tomto případě
meze nekladou.
Ale kam teď dál? Souběžně s třetí stranou čtverce vede široká
lesní cesta mířící vzhůru na valy. Na tu ale nedejte, je to moderní
záležitost. Dojděte na konec třetí strany, vezměte to kolmo nalevo
a vkročte do svahu lesa za cestou. Po deseti či dvaceti metrech
naleznete šikmo vpravo před sebou pokračování příkopu. Vidíte
ho? Opravdu?
Výborně! Naše putování nebylo zbytečné! Kdybyste tu byli den
předtím, vsadím se, že byste v těchto místech nějaký obranný
příkop vůbec nezaregistrovali. Dávná krajina se vám totiž zvolna
a nenápadně propaluje do podvědomí, což je dar, který budete na
cestách za starými Kelty zaručeně potřebovat.
Ale dost pochval! Pokračujme v cestě. Příkop je teď mělký
a dobře průchodný, takže se za pár minut dostanete k další cestě,
která ho protíná. I za ní pokračuje, jak to již zkušeným okem
zajisté registrujete. My ho ale necháme, ať si směřuje dál a posléze
20
KAPITOLA PRVNÍ





se vytrácí ve stráni pod vysokými valy. Nechceme se totiž z jeho
konce ani vracet, ani si hrát na zarputilého nepřítele, který se
dere s mečem v zubech po čtyřech vzhůru přes strmé náspy. Raději
použijeme cestu (značenou žlutými značkami), která nás zavede
vzhůru k druhé bráně opevnění (označované jako K).
Zde opět narazíme na jednu z tabulí zdejší naučné Keltské
stezky, která se podobně jako většina ostatních tabulí Keltům vůbec
nevěnuje. To nám ale nevadí; my budeme dál sledovat žlutou
značku a zabočíme vlevo po hřebeni valu.
Nad Břežanským údolím
Je to zvláštní pocit, přehodit náhle výhybku svých představ – teď
už nejsme potenciálními dobyvateli, ale ocitáme se v kůži obránců
Šancí. Proto nás bude v první řadě rozčilovat zarostlý svah valu
(i když převážně keltsky stylovými duby). Přes stromy a mlází není
pořádně vidět do kraje, takže by bylo snadné přehlédnout i docela
velké bojové houfy čítající celé stovky válečníků. Mezerami mezi
listovím lze místy pouze zahlédnout několik domků a zpočátku
i pomalu se v terénu vytrácející obranný příkop. Val se svažuje
dolů; v těchto místech totiž pracovala příroda za stavitele a
vytvořila zde přirozený vnější příkrý svah, který bylo jen velice obtížné
překonat. I přesto tudy před více než dvěma tisícovkami let nejspíš
procházely ozbrojené hlídky, které v té době volný výhled na
panorama kraje určitě neuváděl do nějakého romantického nadšení
nebo uměleckého vytržení. Pokračujme tedy – doprovázení
bdělýma očima zachmuřených stráží – až k další tabuli Keltské
stezky věnované místnímu hmyzu. Tady najdeme odbočku značenou
žlutým trojúhelníkem v bílém poli směřující kamsi dolů. Pojďte se
podívat, co nás na ní čeká.
Zpočátku celkem obyčejná turistická pěšina se začíná měnit na
kamenitou kozí či kamzičí stezku. Nenechte se odradit, brzy
dorazíte k jejímu konci – skalní plošině, na jejímž okraji leží plochý
21
HRADIŠTĚ ŠANCE





balvan s poslední značkou. Pokud si na něj stoupnete, naskytne se
vám opravdu fascinující dramatický výhled do Břežanského údolí
zkadeřeného korunami stromů hluboko pod vámi. Tady si teprve
uvědomíte, jak malinký je člověk ve srovnání s geologickými
silami tvarujícími vzhled naší krajiny, a možná vás při pohledu na
moderní zástavbu v pozadí scenerie napadne, jaké máme štěstí, že
se tak blízko řádění developerů zachoval jedinečný kus přírody.
Pro ty, kteří nepatří k milovníkům výšek, by nejspíš takový
pohled z balvanu nad propastí bez jakéhokoliv zábradlí nepřinesl
zrovna příjemný zážitek, ale i pro ně je tu východisko. Cihlové
schodiště, jehož začátek se cudně skrývá ve stínech stromů a keřů
nalevo od plošiny, je po několika metrech přivede o něco níž na
vyhlídku s nově obnovenou pamětní deskou význačného
pražského entomologa 19. století německého původu – Franze Alfonze
Nickerla. Tady je zídka, o kterou se mohou bezpečně opřít a bez
obav se rozhlédnout. To podstatné uvidí také. Dole pod vámi
stával kdysi obranný val přehrazující údajně okolo poloviny 1.
století před naším letopočtem horní část Břežanského údolí. Měl být
součástí komplexního opevnění oppida Závist na protější straně
údolí. Člověku až přeběhne mráz po zádech, když si uvědomí
rozsah tehdejších stavebních prací. Nakolik se museli místní
obyvatelé – a že to nebyli žádní zbabělci – cítit ohroženi, že se pustili do
něčeho takového! Chtěli byste žít v jejich době?
Ne, nemusíte odpovídat nahlas, šetřete dech, budete ho
potřebovat, abyste statečně vysupěli z dávných hororových dob zpátky
na trasu žluté turistické značky. Ta nás dovede k jednomu z
mála skutečně keltských zastavení Keltské stezky. Nabízí klasický
výhled přes Břežanské údolí a příslušná informační tabule vám
vysvětlí něco málo o bývalém oppidu na protějším kopci.
Ale teď na chvíli z jiného soudku: na informačních tabulích
naleznete jen letmou zmínku o tom, že se právě nacházíte v místech
jedné z mála našich entomologických lokalit (spolu s některými
dalšími v Břežanském údolí a na stráních svažujících se k Vltavě –
od protějšího oppida na Závisti až k Davli), které kdysi patřily mezi
22
KAPITOLA PRVNÍ





evropské unikáty. V 19. století, kdy byl hmyzozpyt poměrně
rozšířeným koníčkem mezi středními vrstvami společnosti, v těchto
končinách totiž objevil Emanuel Lokay nenápadného broučka,
který dostal laikovi nicneříkající jméno Centrotoma lucifuga. Když se
to rozkřiklo, vydali se na jeho lov nejen pražští měšťané, ale i
renomovaní zahraniční entomologové. Co na něm bylo tak úžasného?
Především je vzácný. Jedná se o hosta mravenců, a to tak žádaného,
že ho v případě ohrožení dělnice stěhují do bezpečí mezi
prvními – spolu se svými kuklami a vajíčky. Má totiž za hlavou zvláštní
štětečky chloupků, mezi nimiž vylučuje kapičky zvláštní látky, po
níž se mravenci – lidově řečeno – mohou utlouct. Jenže tehdejší
nepřející sběratelé na nějaké touhy mravenců po oblíbené laskomině
nebrali ohled a vášnivě rozrývali každé mraveniště, na které
narazili, a pátrali po něco málo přes milimetr dlouhém nenápadném
tvorečkovi, aby se stal ozdobou jejich sbírky. Muselo to být opravdu
veliké pozdvižení, protože dokonce posloužilo jako téma divadelní
veselohry Brouček (školním dítkám nepřístupné), jejímž autorem
byl syn prvního nálezce, Antonín Lokay. Co vám mám povídat –
na premiéře bylo plno, neboť ji navštívil každý cti dbalý pražský
hmyzozpytec. Hrála se s
několika reprízami, dalo by se tedy říci
poměrně úspěšně. Mnohem hůř
dopadli šestinozí aktéři této
kauzy: mnohá mraveniště vzala za
své a hlavní hrdina, Centrotoma
lucifuga, byl v širokém dalekém
okolí zcela zlikvidován.
23
HRADIŠTĚ ŠANCE
1 mm
Centrotoma lucifuga
Něco málo přes milimetr dlouhý
brouček, který svého času vnesl
velké vzrušení mezi pražské
i zahraniční hmyzozpytce.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist