načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Po cestách kamenitých - Luboš Kropáček; Jan Paulas; Martin T. Zikmund

Po cestách kamenitých
-20%
sleva

Kniha: Po cestách kamenitých
Autor: Luboš Kropáček; Jan Paulas; Martin T. Zikmund

Knižní rozhovor s předním odborníkem na islám, s orientalistou a afrikanistou Lubošem Kropáčkem. V rozhovoru, který s Lubošem Kropáčkem vedli kulturní redaktor Jan Paulas a evangelický ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  149 Kč 119
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 74Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 85.6%hodnoceni - 85.6%hodnoceni - 85.6%hodnoceni - 85.6%hodnoceni - 85.6% 100%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: VYŠEHRAD
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018
Počet stran: 272
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 8 stran obrazové přílohy: ilustrace (některé barevné), portréty
Vydání: Vyd. 1.
Vazba: vázaná s papírovým potahem s laminovaným přebalem
Datum vydání: 1. 1. 2018
Nakladatelské údaje: Praha, Vyšehrad, 2013
ISBN: 9788074293948
EAN: 9788074293948
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Knižní rozhovor s předním odborníkem na islám, s orientalistou a afrikanistou Lubošem Kropáčkem. V rozhovoru, který s Lubošem Kropáčkem vedli kulturní redaktor Jan Paulas a evangelický farář Martin T. Zikmund, najde čtenář odpovědi na celou řadu otázek, které vyvstaly v souvislosti s nástupem islámu na jeviště světového dění a politiky. Publikace může být impulsem k hlubšímu poznávání dějin a současnosti islámského světa. První část rozhovoru má autobiografický charakter - přibližuje Kropáčkovy životní osudy, jeho dětství a mládí, cestu k orientalistice, ale třeba i zajímavé poznatky z tlumočnické praxe. Druhá část se věnuje islámu, životu muslimů, islámské společnosti či různým podobám islámu v Evropě a ve světě. Mezi oba oddíly je vložen krátký výbor z islámské arabské a perské literatury. Text doplněn černobílými a barevnými fotografiemi z archivu Luboše Kropáčka a výběrovou bibliografií jeho publikovaných prací z let 1966-2013.

Popis nakladatele

Islamolog a afrikanista Luboš Kropáček se již desítky let věnuje putování po neschůdných cestách poznávání dějin a kultury islámského světa. Rozhovor, který s ním vedli dva zkušení novináři, sleduje nejprve životní příběh absolventa arabistiky, anglistiky a afrikanistiky v Praze, který se v roce 1968 účastnil studentské expedice do nemocnice Alberta Schweitzera v Lambaréné. Tato mnohaměsíční cesta předznamenala celoživotní zájem Luboše Kropáčka o Afriku. Až do roku 1974 působil jako odborný asistent na FF UK , poté byl donucen odejít a živil se překlady a tlumočením z arabštiny. Po roce 1989 se na fakultu vrátil, v roce 2001 byl jmenován profesorem. Luboš Kropáček je autorem mnoha úspěšných knih o dějinách, kultuře a duchovnosti islámského světa. Připomeňme asi nejznámější, opakovaně vydávaný přehled Duchovní cesty islámu (Vyšehrad, 5. vydání 2011). Islám, islámský fundamentalismus a život muslimské společnosti proto představují druhé významné téma knihy. Tím třetím je křesťanská víra, pevný základ a opora v mnoha nelehkých životních situacích. I o nich je možné se v knize rozhovorů s jednou z výrazných osobností české vzdělanosti dočíst. (o životě, islámu a křesťanské víře)

Předmětná hesla
Kropáček, Luboš, 1939-
islamologové -- Česko -- 20.-21. století
afrikanisté -- Česko -- 20.-21. století
Arabisté -- Česko -- 20.-21. století
Islamologie -- Česko -- 20.-21. století
Islám
Islámská civilizace
Křesťanství a islám
Islám a společnost
Islám a politika
Islámská kultura
Česko -- Společnost a politika -- 20.-21. století
Literatura faktu
Kniha je zařazena v kategoriích
Luboš Kropáček; Jan Paulas; Martin T. Zikmund - další tituly autora:
Arabsko-český a česko-arabský slovník Arabsko-český a česko-arabský slovník
Bohumil Vít Tajovský ve vzpomínkách a dokumentech Bohumil Vít Tajovský ve vzpomínkách a dokumentech
Duchovní cesty islámu Duchovní cesty islámu
Smrt a umírání v náboženských tradicích současnosti Smrt a umírání v náboženských tradicích současnosti
Člověk musí hořeti Člověk musí hořeti
Smrt a umírání v náboženských tradicích současnosti Smrt a umírání v náboženských tradicích současnosti
Angelika Pintířová - Padá mi to z nebe Angelika Pintířová
Na cestě k porozumění Orientu a Africe Na cestě k porozumění Orientu a Africe
 (e-book)
Na cestě k porozumění Orientu a Africe Na cestě k porozumění Orientu a Africe
 
Ke knize "Po cestách kamenitých" doporučujeme také:
Žít s tajemstvím -- Podněty k promýšlení víry Žít s tajemstvím
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

PŘEDMLUVA

Nástup islámu na jeviště světové politiky a především jeho

pozvolné, ale stále viditelnější pronikání do západní Evropy

a Severní Ameriky, bývá považováno za jeden z typických

a zároveň alarmujících jevů současnosti. K nebi se vzpínající

minarety četných mešit v USA, Anglii, Německu, Nizozemí či

Francii dnes již sotva někoho překvapí. Co však tyto minarety

symbolizují? Co od nich lze očekávat? Nenahradí jednou věže

našich kostelů? Máme se začít bát o naše vnuky či vnučky?

A jak se ve složitém světě islámu vůbec vyznat? Proč se mezi

sebou dnes muslimové vraždí? Co vůbec víme o jejich hodno‑

tách a každodenním životě? Na jedné straně odborné kruhy

na tato témata produkují i v našem prostředí knihu za knihou,

na druhé straně v českých médiích trvale převažuje zkratko‑

vitý, kusý a ne zcela spravedlivý obraz tohoto pro nás stále

ještě cizokrajného náboženství. A běžný člověk si povětšinou

vytváří obraz o islámu spíš z večerních zpráv než z knih reno‑

movaných autorů.

Rozhovorem s naším předním odborníkem na islám profe‑

sorem Lubošem Kropáčkem jsme se pokusili tuto propast čás‑

tečně překlenout a zároveň vytvořit jakési předmostí pro hlubší

studium této problematiky – třeba právě v knihách profesora

Kropáčka. Náš rozhovor má přitom v první části charakter jeho

životních vzpomínek a současně je i jakýmsi uvedením do díla

tohoto jednoho z našich nejvýznamnějších arabistů a afrika‑

nistů. Ve druhé části se pak tematicky věnujeme islámu a jeho

různým podobám v Evropě i ve světě, jakož i běžnému životu


8 muslimů od narození po smrt. Na závěr se Luboše Kropáčka tážeme po jeho vlastním duchovním zakotvení. Na jeho přání jsme naše hovory konali vesměs písemně, aby bylo možno zachovat pojmovou přesnost, jakkoli jsme se vícekrát kvůli diskusi nad touto knížkou setkali.

Mezi oběma částmi našich hovorů je vložen coby intermezzo krátký výběr textů z arabské a perské duchovní literatury. Čte‑ nář bude možná místy překvapen jistou podobností některých koránských a biblických motivů. Na některé ukázky se zase profesor Kropáček odvolává během našeho rozhovoru. Tuto malou čítanku ostatně sestavil on sám.

Luboš Kropáček se sám hlásí k ekumenicky smýšlejícím křes‑ ťanům a naše rozhovory nás jenom utvrdily v přesvědčení, že evropské křesťanství (navzdory své různorodosti) bude mít jed‑ nou společný úkol prostředkovat porozumění a pokojné soužití mezi světem islámu a světem sekularizovaného Západu, neboť sotva kdo jiný bude k této úloze více kompetentní. Do jaké míry, či zda vůbec se to podaří, je zatím samozřejmě otázkou. Nicméně prvním krůčkem na této jistě dlouhé a svízelné cestě může být přiznání, že o tom druhém, který se stává důvodem našeho rodícího se strachu, vlastně nic nevíme. A druhým krůč‑ kem může být poznání, že ho lze nahlížet i jinak než jen přes brýle nedůvěry a strachu. „Přítomnost muslimů mezi námi by nás mohla vést k hlubšímu přemýšlení o sobě samém, o nesa‑ mozřejmosti našich hodnot a o tom, co může přinášet setká‑ vání s druhým,“ míní profesor Kropáček. Pokud tyto hovory v některých lidech tento zájem a přemýšlení vzbudí, pak byl naplněn jejich smysl.

Jan Paulas, Martin T. Zikmund


52

V létě 2013 se nicméně prudce vyhrotil konflikt sekulár‑ ních sil s islamisty a znovu se potvrdila klíčová mocenská role armády, která je pro moderní dějiny Blízkého východu pří‑ značná. Se všemi těmito faktory je nutno počítat i do budoucna.  Vraťme se však na konec šedesátých let. V době, kdy bylo u nás v plném proudu Pražské jaro, jste byl opět na cestách. Účastnil jste se expedice do Lambaréné.

Ano. O této cestě vyšly po našem návratu dvě knížky a tele‑ vize uvedla vícedílný seriál. Natočený materiál je dnes k dispo‑ zici také na DVD. Soustředil bych se tedy na momenty, které se mě nejbezprostředněji nebo nejhlouběji dotýkaly.  Kdo vůbec přišel s nápadem této expedice?

Myšlenku zorganizovat studentskou výpravu k předání čes‑ koslovenské pomoci nemocnici v gabonském Lambaréné, která se po smrti svého slavného zakladatele Alberta Schweitzera (1965) dostávala do nesnází, pojal a prosadil můj někdejší spo‑ lužák z Vinohrad Petr Bartůněk. Další život prožil jako lékař‑ ‑internista, docent 1. Lékařské fakulty UK, a dodnes působí aktivně v širokém okruhu zájmů kolem medicíny. Tehdy si sezval tým a každý v něm dostal svůj úkol – tím mým byla komunikace ve všech potřebných jazycích.

Cenil jsem si jak vyhlídky na návštěvu dlouhého sledu afric‑ kých zemí (nakonec jich naše nákladní tatra projela dvanáct), tak možnosti přihlásit se k humanistickému dílu a myšlenko‑ vému odkazu Alberta Schweitzera. V přípravné fázi i po návratu jsem rád hovořil o jeho etice úcty k životu a jejím křesťanském základu. Při přípravách s námi ostatně spolupracoval také evan‑ gelický duchovní Radim Kalfus, kterého Schweitzer pozval jako přítele do Lambaréné na oslavu svých devadesátin. Při tiskovce před naším odjezdem kdosi označil tvar afrického kontinentu za zaťatou pěst, ale já jsem rozhodně prosazoval jiný výklad: ten tvar vyjadřuje velký otazník.  Kolik vás vůbec bylo?

Bylo nás osm, dnes nás zbývá už jenom pět. První odešel na věčnost Josef Vavroušek. Zahynul pod lavinou v dolině Parichvost v Západních Tatrách v březnu 1995. Říkali jsme mu Viki, někdy též „Viki, král Afriky“. Byl učiněnou duší naší expe‑ dice, oddaným strážcem jejích ideálů, tmelem, který dokázal tlumit v týmu vnitřní napětí ponorkové nemoci, a také tím, kdo osobní neohrožeností a podnikavostí nalézal řešení v těž‑ kých situacích – ať pro nás samotné, nebo pro náš vůz. Po lis‑ topadu 1989 razil cestu myšlenkám trvale udržitelného života. Prosazoval je jako federální ministr životního prostředí u nás, na mezinárodních ekologických konferencích i v akademické sféře na Fakultě sociálních věd UK. Tam jsme se znovu sešli při spolupráci na grantovém projektu o hodnotách pro trvale udr‑ žitelný život v pohledu různých kultur. Na Vikiho nikdy neza‑ pomenu a přátelství s ním počítám k tomu všemu cennému, co mi expedice dala.  Jaký byl průběh samotné výpravy?

Zmíním se jen o těch zážitcích, které v dosavadních prezen‑ tacích této cesty spíše zanikly. V Egyptě jsem za pomoci svých koptských přátel zorganizoval setkání s etiopským poustevní‑ kem v poušti na sever od Wádí Natrún. Na naši kameru a mik‑ rofony se díval s pobaveným nadhledem: hračičky, jen si hrajte! Na závěr nám pozvednutými pažemi požehnal. U Rudého moře v Berenice, kde končila asfaltovaná silnice, jsme omylem zajeli až do zakázaného přístavu, kde jsme viděli kotvit sovětské válečné lodě. Podařilo se nám naštěstí rychle ujet a uniknout tak pozornosti.

V Súdánu jsem se krátce setkal s Mahdího pravnukem Sádi‑ qem al ‑Mahdím, pozdějším premiérem, a v chartúmské televizi jsem hovořil o českých pohledech na historickou mahdíji. Eti‑ opie mě pak nesmírně okouzlila. Tuto zemi prastaré, osobité křesťanské kultury jsem měl později příležitost několikrát znovu navštívit. Při pobytu naší expedice u jezera Tana jsem se dal přepravit šáchorovým člunem na jeden z ostrovů s klášterem, kde jsem zažil očekávatelné zahanbení: když jsem si pomalu pročítal nápis v církevní etiopštině gi‘iz, místní asi desetiletý kluk, klášterní žák či novic, ke mně přistoupil a text mi předčí‑ tal tak rychle, jak my čteme latinku. Z jižních pomezí Etiopie, na cestě do Keni, si zase připomínám kulturní podivuhodnost, která byla pro tehdejší Afriku dosti příznačná: téměř nahý muž uprostřed divočiny měl na krku zavěšené tranzistorové rádio, z něhož si pouštěl hudbu. Podobně mě později na Sahaře pře‑ kvapil Tuareg, který nás za poskytnutou radu o správném směru cesty požádal nikoli o peníze, ale o aspirin.

V Keni a Tanzanii jsem si trochu procvičil svahilštinu. Pozdě‑ ji jsem i tyto dvě země mohl znovu navštívit a poznávat je o tro‑ chu déle a hlouběji, jak po stránce jejich jedinečného přírodního bohatství, zvláště fauny, tak neméně jedinečného významu pro kulturní dějiny Afriky. Kolegové z expedice souhlasili s mým naléháním, abychom si z Dar es Salaamu na jeden den zaletě‑ li na provoněný Zanzibar, který je mateřskou zemí moderní spisovné svahilštiny. Ta dnes slouží jako jazyk nadkmenového dorozumívání obrovskému počtu Východoafričanů: ještě před deseti lety se odhadem mluvilo o 50 milionech, dnes Wikipe‑ die uvádí „možná 120 až 150 milionů“. Němečtí svahilisté mají na tomto nádherném ostrově vlastní akademickou základnu pro badatele a studenty, což je pro naši velmi skrovnou bantuistiku hudba nedohledné budoucnosti.

Po strastiplné cestě již zmíněnou „pekelnou dráhou“ (Hell Run), poničenou téměř k nesjízdnosti dešti a neustávajícím pro‑ vozem těžkých cisternových vozů, které přepravují do Zambie pohonné hmoty a nazpátek ingoty mědi, jsme dorazili do Lu‑ saky. Na několik dní jsme se zajeli podívat k Viktoriiným vodo‑ pádům a vzpomněli si na Emila Holuba a jeho osudné nesnáze po překročení Zambezi na území, kde jsme se my nyní mohli pohybovat volně a bez potíží.  A kam jste zamířili od Viktoriiných vodopádů?

Ze Zambie směřovala naše další cesta oblastí měďných dolů (Copperbelt) do Konga – a tam si temné stránky afrických moder‑ ních dějin začaly vybírat hrozivou daň také na nás. V zemi už vládl diktátor Mobutu, bizarní název Zaire jí sice vnutil až v roce 1971, ale už v době naší cesty dal takto nazývat místní inflační měnu. Země však trpěla především nejistotou, chu‑ dobou a násilím, které se někdy promítalo i do trapných pro‑ jevů protibělošského rasismu. Nebudu se tu šířit o incidentu v Kasaji, kdy nám hrozila smrt od vojenského oddílu, který nás pokládal za žoldnéře. Dobrodruzi tohoto rázu tehdy zemi skutečně ohrožovali. Zmíním se raději o pozitivním dojmu, který ve mně zanechala návštěva v misijním centru u Bakubů v Mushenge. Jedinečná tradice bakubských dřevěných skulptur se tu úspěšně rozvíjí v aplikaci na křesťanské motivy.

S velkými potížemi jsme se dostali k veletoku Konga a pak lodí do Kinshasy. Do Konga ‑Kinshasa jsem později už nikdy nevkročil. Zemi s obrovským nerostným bohatstvím nebyl ani po svržení diktátora Mobutua přán mír – místní rozbroje i cizí agrese nelze dodnes pokládat za zažehnané. Naše expediční ces‑ ta Kongem mi přinesla kromě rozmanitého poučení i známost s belgickým učitelem André Guiotem, s nímž jsem se seznámil v Lubumbashi. Informoval nás tehdy o slovenském misionáři, který působil v Katanze, a dovedl nás k němu. Po mnoha letech se mi tento kantor ozval a společně jsme na jaře 1989 organi‑ zovali družební styk s francouzštináři našeho malostranského gymnázia.

Po převozu do Brazzavillu na severním břehu řeky, která se zde rozlévá do rozsáhlé tůně nazvané kdysi Stanley Pool, zbý‑ val už jen poslední, teoreticky snadný úsek cesty do Gabonu. V Brazzavillu jsem se blíže seznámil s pozoruhodnou, své‑ ráznou malířskou školou ve čtvrti Poto ‑Poto. Koupil jsem si několik menších obrázků v příznačném až stereotypním stylu barevných štíhlých postaviček a pak větší obraz signovaný pres‑ tižním tvůrcem stylu Jacquesem Zigomou. Snažil jsem se také něco dozvědět o osudu našeho krajana Rudolfa Slabého, který u nás v letech 1957 a 1960 publikoval několik příběhů a bajek, jež zaznamenal a přeložil z místního folklóru. Farář od brazza‑ villské svaté Anny se na něj pamatoval a vyprávěl mi, jak Slabý před časem zemřel v bídě, zcela odkázán na milosrdenství konž‑ ských rodin. Zaznamenávám to – a zde poprvé uveřejňuji – jako kontrast k příběhům úspěchu našich krajanů, o nichž psali jiní členové expedice, když líčili naše setkání s baťováky, s vyslou‑ žilcem z cizinecké legie nebo s dcerou misionáře vlastnící hotel v Marangu pod Kilimandžárem.  Závěr vaší expedice se ale neobešel bez problémů. Čím byly způsobeny?

Když jsme po několika dnech odpočinku jeli dál a překroči‑ li hranice do cílové země, gabonští pohraničníci nás zastavili, a přestože jsme měli platná víza, důrazně nás odmítli do Ga‑ bonu vpustit. Bez vysvětlení. Museli jsme se vrátit do Brazza‑ villu. Přes tři týdny jsme se pak všemi způsoby snažili zjednat nápravu, ale nepodařilo se. Gabon nikdy neodpověděl ani na oficiální dotazy z Československa, s nímž tehdy ještě neměl diplomatické styky.

A tak za nejpravděpodobnější důvod problémů vidím to, že jsme do země přijížděli počátkem června 1968. Předcháze‑ jící květen byl totiž v Paříži poznamenán ostrými srážkami se studentskými protivládními protesty v Latinské čtvrti. Dění ve Francii tehdy pozorně vnímali ve všech bývalých francouz‑ ských koloniích, včetně Gabonu. Někde ve frankofonní Africe se dokonce nějací studenti pokusili vzor z bývalé metropole napodobit. A naše expedice byla označena adjektivem student‑ ská, což mohlo působit výbušně.  Svou misi jste ale nakonec dokončili...

Nezbylo než najít jinou cestu. Šest členů týmu se spolu se zdravotními dary pro nemocnici nalodilo na francouzskou osobní loď Général Mangin, která měla delší zastávku na rejdě před gabonským přístavem Port ‑Gentil v ústí Ogooué blízko od Lambaréné. Tam se s kolegy podle dohodnutého scénáře setkali šéflékař nemocnice doktor Munz a Schweitzerova dcera Rhena a dary si převzali. Já jsem čekal společně s Jirkou Plač‑ kem, výtečným lékařem i řidičem našeho vozu, v Pointe ‑Noire, zda se nám poštěstí dočkat se lodi, která by plula do Lagosu a měla dostatečně nosný jeřáb na naložení naší těžké tatry. V přístavu totiž takový jeřáb k dispozici nebyl. Nesnadný úkol po několika dnech vyšel: vzali nás na polskou loď Toruň a všich‑ ni jsme se podle domluvy nakonec sešli na našem velvyslanectví v nigérijském Lagosu.

Do bývalého hlavního města nejlidnatějšího afrického státu jsem měl příležitost zavítat i později. V době naší expedice vedla Nigérie krutou válku proti odštěpené Biafře. Velkým tématem

OBSAH

Předmluva – – – 7

Patřit mezi dobré lidi – – – 9

Od iluzí k realitě – – – 29

Kus těžkého života – – – 67

Je těžké stoupat kamenitou cestou – – – 99

Předhánějte se v konání dobra – – – 133

Islám zevnitř – – – 143

Islám na Západě – – – 179

Mnoho tváří islámu – – – 207

Spojují nás velká očekávání – – – 237

Vybraná bibliografie

publikovaných prací Luboše Kropáčka – – – 261



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist