načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Plstění ovčí vlny – Jana Šilarová

Plstění ovčí vlny

Elektronická kniha: Plstění ovčí vlny
Autor: Jana Šilarová

Příručka představuje starou textilní techniku mokrého plstění i plstění pomocí jehly. Zkušená autorka publikací o výtvarných technikách a zejména zpracování ovčí vlny se v úvodu svojí další knížky krátce podívá do historie zpracovávání ovčí ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  152
+
-
5,1
bo za nákup

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 64
Rozměr: 24 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Kresba. Umělecká řemesla
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-4478-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příručka představuje starou textilní techniku mokrého plstění i plstění pomocí jehly. Zkušená autorka publikací o výtvarných technikách a zejména zpracování ovčí vlny se v úvodu svojí další knížky krátce podívá do historie zpracovávání ovčí vlny, jednu kapitolu věnuje přípravě a způsobu praní ovčí vlny. Pro většinu uvedených námětů zvolila jednoduché formy plstění bez složitých pomůcek. Ukazuje také základy techniky mokrého plstění a jednoduché tradiční vzorování a postupně přechází k novějšímu způsobu plstění jehlou. Podle přehledných návodů si pak každý může snadno vytvořit míček, kuličky, spirálky dredy, náramky, motýla, vílu, medvídky nebo praktické podložky na židli či vlněné vložky do bot.

Popis nakladatele

Zkušená autorka publikací o výtvarných technikách a zejména zpracování ovčí vlny se v úvodu svojí další knížky krátce podívá do historie zpracovávání ovčí vlny, jednu kapitolu věnuje přípravě a způsobu praní ovčí vlny. Pro většinu uvedených námětů zvolila jednoduché formy plstění bez složitých pomůcek. Ukazuje také základy techniky mokrého plstění a jednoduché tradiční vzorování a postupně přechází k novějšímu způsobu plstění jehlou. Podle přehledných návodů si pak každý může snadno vytvořit míček, kuličky, spirálky dredy, náramky, motýla, vílu, medvídky nebo praktické podložky na židli či vlněné vložky do bot.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jana Šilarová - další tituly autora:
Opakuji si o prázdninách 3 Opakuji si o prázdninách 3
 (e-book)
Skládané hvězdy na okna Skládané hvězdy na okna
 (e-book)
Tvoříme z ovčí vlny -- plstění jehlou Tvoříme z ovčí vlny
 
K elektronické knize "Plstění ovčí vlny" doporučujeme také:
 (e-book)
Nunofilcování -- tkaninové plstění Nunofilcování
 (e-book)
Mokré plstění -- ovčí vlny Mokré plstění
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jana Šilarová

ovcí vlny

Jana Šilarová

Šikovné ruce

V TÉTO EDICI JIŽ VYŠLO:

Plstění ovčí vlny nám dává příležitost vracet se k jednoduchosti a čistotě

řemeslné práce. Takové, která v minulosti byla běžnou součástí denního

života. V knížce si povíme si krátce o praní a barvení vlny, ukážeme si základy

mokrého plstění i plstění jehlou. Ať si již vybereme mokré plstění či plstění

jehlou, zveme do svých domovů kvality, které mohou zlepšit způsob našeho

života. Soběstačnost, praktičnost, tvořivost, trpělivost, proteplení, pohlazení,

čas pro sebe...

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

informace o dalších knihách

a bezplatné zasílání katalogů

zajišťuje Zákaznický servis:

tel.: +420 234 264 401

fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

PLSTĚNÍ

OVČÍ VLNY

1


IGNIS je malá dílna, která zaměstnává občany s plným

invalidním důchodem. Vznikla téměř před dvaceti lety, hlavní

činností a výrobním programem byla výroba svící ze včelího

vosku a druhým přírodním materiálem, se kterým se v dílně

pracuje, se stala ovčí vlna. V dílně se vlna barví a připravují

se různé sady na plstění a na různé výtvarné techniky.

U dílny je malý krámek, kde je možnost koupit vlnu přírodní

i barvenou ve velké škále odstínů a mnoho dalších zajímavých

polotovarů. Již tradicí se stalo pořádání různých kurzů,

především plstění jehlou a výroba šitých panenek plněných

ovčí vlnou.

Dílna a prodejna Ignis, Slovenská 21, Praha 2,

otevírací doba: Po–Čt: 9–11, 12–17, Pá: 9–11, 12–15

www.ignis.cz V prodejně Iparos najdeme překrásné užitné výrobky maďarských uměleckých řemeslníků. Podpora a šíření uměleckého řemesla je hlavním obsahem tohoto prostoru. Konají se zde zajímavé kurzy, především kurzy tradičního mokrého plstění. Řemesla tak znovu nacházejí místo v našem životě. V prodejně se můžeme potěšit, nebo i nakoupit plstěné oděvy a textilní doplňky z přírodních materiálů, výrobky ze dřeva a keramiky, vše s pocitem útulného prostředí připomíná návrat do dávných časů.

Prodejna Iparos (budova Maďarského Kulturního Střediska v Praze)

Rytířská 25, Praha 1, www.iparos.cz

otevírací doba: Po–Pá: 10.00–13.00, 13.30 –18.00, So: 12.00 –18.00

ovcí vlny


IGNIS je malá dílna, která zaměstnává občany s plným

invalidním důchodem. Vznikla téměř před dvaceti lety, hlavní

činností a výrobním programem byla výroba svící ze včelího

vosku a druhým přírodním materiálem, se kterým se v dílně

pracuje, se stala ovčí vlna. V dílně se vlna barví a připravují

se různé sady na plstění a na různé výtvarné techniky.

U dílny je malý krámek, kde je možnost koupit vlnu přírodní

i barvenou ve velké škále odstínů a mnoho dalších zajímavých

polotovarů. Již tradicí se stalo pořádání různých kurzů,

především plstění jehlou a výroba šitých panenek plněných

ovčí vlnou.

Dílna a prodejna Ignis, Slovenská 21, Praha 2,

otevírací doba: Po–Čt: 9–11, 12–17, Pá: 9–11, 12–15

www.ignis.cz V prodejně Iparos najdeme překrásné užitné výrobky maďarských uměleckých řemeslníků. Podpora a šíření uměleckého řemesla je hlavním obsahem tohoto prostoru. Konají se zde zajímavé kurzy, především kurzy tradičního mokrého plstění. Řemesla tak znovu nacházejí místo v našem životě. V prodejně se můžeme potěšit, nebo i nakoupit plstěné oděvy a textilní doplňky z přírodních materiálů, výrobky ze dřeva a keramiky, vše s pocitem útulného prostředí připomíná návrat do dávných časů.

Prodejna Iparos (budova Maďarského Kulturního Střediska v Praze)

Rytířská 25, Praha 1, www.iparos.cz

otevírací doba: Po–Pá: 10.00–13.00, 13.30 –18.00, So: 12.00 –18.00

Jana Šilarová

ovcí vlny


Jana Šilarová Plstění ovčí vlny Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 5046. publikaci Odpovědná redaktorka Jana Minářová Sazba a grafická úprava obálky Marcela Veličková Texty Jana Šilarová Fotografie na obálce a v textu Jana Šilarová a Klára Kočková Počet stran 64 První vydání, Praha 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2013 ISBN 978–80–247–4478–0 (tištěná verze) ISBN 978–80–247–8214–0 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978–80–247–8217–1 (elektronická verze ve formátu EPUB)

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Doporučení a pracovní postupy v této knize byly autorem ověřeny, přesto za ně nelze

převzít odpovědnost. Autor ani nakladatelství neručí za jakékoliv věcné, osobní ani

majetkové škody. Úvod 6 Praní vlny 7 Svět barev 10 Jednoduché plstění bez složitých pomůcek 14 Plstíme míček 20 Dredy a dredová gumička 22 Náramky 24 Plstíme v ploše první zkouška naší trpělivosti 26 Vyrobíme si vložky do bot 26 Svět forem a vzorů 29 Podložka na židli 32 Příprava barevné tkaniny 38 Jednoduchá kapsička 42 Kuličkování 48 Krájené spirály 50 Jednoduchý motýl 54

Víla 56

Medvídek 59

ZÁVĚR 63

OBSAH


V úvodu knihy bychom se mohli krátce pozastavit nad historií plstění a nejjednoduššího zpracování ovčí vlny. Je velmi pravděpodobné, že když se člověk „lovec“ stal pastevcem a chovatelem dobytka zjistil, že kůži zabitých zvířat může nahradit vlna. Získal tak materiál, který se dá zplstit, sepříst v přízi a dále např. vázat v koberce, tkát. Jedním z nejstarších dochovaných nálezů plstěného výrobku jsou textilie objevené ve střední Asii v Pazyryku (5. století př. n. l.). Plstění má svou velkou tradici v asijských národech, především to byly kočovné nomádské kmeny např. v Mongolsku, Turkmenistánu...

Pro nomády plstění vždy bylo a je až

dosud součástí denního života a kultury.

Jejich obydlím je velký přenosný stan,

jurta. Jméno jurta je původně z ruštiny

JURT. v Mongolsku se tento stan nazývá

GER. U nás se běžně používá název jurta.

Je postavena z dřevěné skládací kon

strukce a celá je pokryta silnou vrstvou

zplstěné vlny.Vlna výborně izoluje

a chrání proti dešti a vlhku. Život v jurtě je

66

ÚvOd


Krásnou legendou o vzniku plstění je vyprávění, které

říká: Praotec Noe přestál potopu světa se všemi

zvířaty v těsném prostoru své archy. Když mohl

prvně vstoupit opět na zemi, vypustil všechna zvířata

a spatřil prazvláštní tkaninu, souvislou látku, jakou

ještě nikdy předtím neviděl. V místech, kde zvířata

stála, byla silná vrstva zvířecích chlupů, pošlapaná

a zplstěná jejich kopýtky. uzpůsoben všednímu životu a každodenním potřebám kočovných pastevců. Je zajímavé se na chvilku zastavit nad některými zvláštnostmi, které tato jednoduchá stavba umožňuje. Nejvýraznějším aspektem je kruhové řešení stavby, což znamená, že nejsou nikde žádné ostré hrany ani kouty, podobně jako v indiánském stanu. Uprostřed je vždy oheň, kamna. Za mnohá století existence jurty se z ní stal posvátný malý vesmír. Mongolové považují střechu svého obydlí za nebeskou a otvor s korunou za Slunce, oko nebeské, ze kterého přichází světlo. Ranní úlitba bohům do ohně je rituál, při kterém dochází ke spojení páry s kouřem ohniště, ten stoupá vzhůru k božstvu. Do ohně se nesmějí házet žádné odpadky, nesmí se v něm přehrabovat a cizí člověk si nesmí z něho zapálit světlo. Vstup do jurty je obvykle z jižní strany, z pohledu příchozího je pravá část obydlí ženská, levá mužská. V pravé části se odehrává příprava jídla, péče o děti, šití... Muži jsou uvnitř podstatně méně a věnují se hlavně výrobě a opravám koňských postrojů. Přímo naproti vchodu je „svatý kout“ jakoby oltář s obrázky nebo soškami uctívaných bytostí, fotografiemi předků, příbuzných a oblíbených koní. Hosté bývají uvedeni do levé části. Čím váženější host, tím je usazen dále od vchodu a blíže k oltáři. Při vcházení dovnitř není slušné si stoupnout na práh. Vnitřek příbytku zdobí i vyhřívají krásné koberce. U kočovných kmenů posloužily koberce i jako stůl a jejich význam byl mnohostrannější. Kmen byl doma tam, kde se právě usadil a koberec sloužil i jako prostředek k vytvoření zvláštního osobního prostoru, teritoria. Můj koberec je důvěrně známý a „uchopený“ kus prostoru, mobilní kus vlastní země. Bylo by zajímavé zamyslet se i nad rozdílem vnímání prostoru a času těchto lidí v porovnání s evropským způsobem života, s naším typickým hromaděním věcí a majetku. Ale to nechť je ponecháno každému z nás, k vlastnímu bádání a přemýšlení... Za zmínku stojí i koberce vázané a tkané, které se staly žádaným artiklem kupců, sběratelů a muzeí. Jejich původní originalita byla časem poznamenána produkcí na zakázku. Naproti tomu plstěné koberce zůstaly mimo tento hlavní zájem a zachovaly si tradiční charakter. Dodnes se vyrábějí podomácku a mimo dosah komerčních vlivů. (Kazachstán, západní Mongolsko, ruský Altaj, Uzbekistán...),

77


8

Plstěné koberce jsou plné

vzorů, vytvářejí se z barve

né ovčí vlny, většinou je to

ženská práce. Zajímavé by

bylo zabývat se i symbolikou

pradávných vzorů, tvary

i barvy v kobercích nejsou

náhodou, ukrývají v sobě

víc, než můžeme pouhým

okem odhalit. Nejen zvláštní

harmonii v pravidelnosti,

ale i hlubší význam jedno

duchých forem můžeme

cítit, postupným bádáním

i objevovat. Velkou před

ností vzorů je jednoduchost

a zřetelnost. Pokusíme se tedy i v této knížce navázat na tradici a na tajemné kouzlo těchto vzorů. Hodně inspirace můžeme najít v Maďarsku u našich blízkých sousedů. Velmi krásné a kvalitní jsou kurzy mokrého plstění v maďarském kulturním středisku v Praze. Radost a prožitek z tvůrčí práce je o to větší, můžeme-li pracovat s co nejjednoduššími prostředky. Jen tak poznáme, že největší schopnost je v nás samých, že k naplnění myšlenky a představy potřebujeme především otevřenou mysl a cit, k dokončení pak značnou dávku fyzické síly a trpělivosti. Při plstění můžeme tvořit, ale zároveň je třeba i tvrdě zapracovat. Já jsem při práci s vlnou pochopila, že vlna potřebuje moje „naslouchání“, není lehce měřitelná (množství je dost často potřeba odhadnout), pro někoho bude nejtěžší vzít do dlaní správně velký kus. A pro tuto schopnost potřebujeme vypěstovat v sobě cit. Ten především souvisí s tím, jak to máme v sobě uspořádané uvnitř, jestli něco moc rychle chceme, nebo jsme ochotni nespěchat. Jestli dokážeme nechat na sebe působit prostor, čas, vůni, barvy, ovce na zahradě, špínu při praní vlny a její přípravu, jestli chceme prožít ten zázrak proměny hrubé vlny plné slámy a ovčích bobků v jemný, bílý, čistý, něžný na dotek vlněný dárek. A pak se začneme rozhlížet kolem sebe a budeme vidět, kolik zajímavých forem a tvarů přináší život, kolik zajímavých symbolů najdeme v historii a nakonec nebudeme vědět co dřív, vše k nám začne promlouvat a my začneme tvořit, dávat ze sebe ven, protože už toho uvnitř nás bude k neunesení moc. A možná si i všimneme, že se stáváme součástí něčeho krásného, že začínáme patřit mezi ty, kdo prožívají radost jako součást svého života, že něco z nás odpadlo, co nás dřív tížilo, možná nás i někdy napadne, že svůj život můžeme změnit, zjednodušit a prosvětlit tvůrčím přístupem ke všemu.

J.Š.

Z kurzu plstění

88

ÚvOd


9

Máme ostříháno, ovcí hodně, tak co teď? Co s vlnou? Při naší práci budeme vycházet z možností, se kterými se můžeme setkat v naší zemi, jde nám především o to, jak zpracovávat vlnu z vlastních zdrojů. Bude se tedy jednat velmi pravděpodobně o vlnu směsnou. Tím máme na mysli ovečky, které si mnoho lidí pořizuje za účelem tzv. „sekačky na trávu“. Bývají to ovce z různě zkřížených plemen. Pokud máme možnost dostat vlnu z čistého plemene, pak je dobré vědět, že jsou plemena masná a na vlnu. Měli bychom vědět, že ovce se dožívají 10–12 let a za rok může každá dát nejméně 3 kg vlny. Některá plemena (na vlnu) dávají až 18 kilogramů. Vlna se stříhá jednou nebo dvakrát do roka. Tak dostaneme poměrně velké množství vlny průměrné kvality. Kvalitu nejjednodušeji určujeme podle jemnosti a délky vlákna a podle stupně zašpinění. Většinu

druhů vlny můžeme

zaplstit, jen potrvá

různě dlouho, než

budeme hotovi.

Pokud budeme plstit

jehlou, bude nám

vyhovovat spíše vlna

hrubší. Na předení

příze bychom měli

brát vlnu jemnější,

příjemnou na dotek.

Za zmínku stojí vlna

Merino, se kterou

se můžeme setkat

i u nás, i když ne

příliš často. Patří mezi

nejjemnější dostupný

druh, který se výborně hodí na jemné

nuno plstění, kdy se kombinuje vlna

např. s hedvábím. Plemeno Merino bylo

vyšlechtěno ve Španělsku kolem roku

1700, v posledních více než 100 letech

však zaujímá dominantní postavení v cho

vu tohoto druhu Austrálie a Nový Zéland.

V případě nákupu vlny přes internetové

obchody se setkáme s označením jem

nosti vlákna v mikronech. Čím nižší číslo,

tím jemnější vlna. Merino se pohybuje

mezi 14–25 mikrony. Pro naše účely pl

stění mokrou cestou i jehlou se budeme

pohybovat v rozsahu kolem 20 mikronů.

Můžeme také udělat malou zkoušku

rychlosti plstění. Tenký pramínek vlny vlo

žíme na dlaň, přes něj křížem ještě jeden.

Mokrou rukou lehce namydlenou hladí

me a tiskneme vlnu. Měla by se přibližně

do dvou minut zpevnit.Velmi užitečné by

však pro nás bylo, kdybychom se nau

čili rozpoznávat jemnost vlny dotekem.

Budeme schopni cítit vlnu. A pokud se

plstění budeme věnovat delší dobu, může

se nám stát, že budeme i méně mluvit

a přestaneme nové poznávání uchopovat

99

Že ovce domácí se chová

také pro mléko?

Že dříve byla využívána

také střeva jako šicí

materiál v chirurgii? Na

výplet tenisových raket?

Že samice je ovce

a samec beran, ale co je

tedy skopec? Skopec je

vykastrovaný beran.

Že mládě se nazývá

jehně a ovce, která ještě

nerodila jehnice.

Že ovce rodící se tzv.

bahní. A ta, která porodila

je bahnice.

Víme:

PRANÍ vL NY


pojmy, začneme být citlivější na všechny vjemy. Nebudeme potřebovat vědět číslo mikronu a možná, že i s ostatními začneme promlouvat víc beze slov, citlivěji. Pokud chceme vlnu spřádat, můžeme ji nechat i nepranou, mastnota lanolinu nám bude při předení nápomocna. Prát můžeme až po předení. Důležité je ale vlnu roztřídit. To by se mělo stát již při stříhání. Dobrý střihač ví, co nechat, co oddělit. Nejkvalitnější vlna je z hřbetu a boků ovečky, dole u nohou bývá krátká a hodně zašpiněná. Samotné praní je hodně o trpělivosti. 1. Potřebujeme vědro na namočení

vlny přes noc. Vlnu v množství asi do

půl vědra zalijeme vlažnou vodou.

Pokud máme zahrádku, můžeme tuto

první lázeň ráno použít jako výborné

hnojivo na záhony. Pokud ne, tak

můžeme na noc přidat do vody hrst

soli. Stará zkušenost praví, že nejlepším

rozpouštědlem na špínu je moč. Dobré

je nechat vlnu namočenou den, noc,

den, noc a občas počurat. Tento staro

bylý recept svědčí o moudrosti a síle

schopností ukrytých v nás samých. 2. Poté je třeba pouze vlnu máchat

v čisté vodě, rukama rozčechrávat

pod proudem vody. Praktické je mít

několik velkých škopků a vlnu pře

dávat z jedné lázně do druhé, vždy

do čisté... Výborným pomocníkem

jsou dětské drobné ruce, děti z této

práce mají neuvěřitelně velkou

radost, pokud je teplý a slunečný

den, je příjemné být mokrý a vesele

si poskočit.

Že mykat ve staročeštině znamenalo obecně „rychle

se pohybovat, škubat“? Je příbuzné například

s dnešními českými slovy zamykat či odemykat,

výmyk, smyk, vymykat se.

Že vlna přímo z oveček, jen lehce vypraná a s obsahem

lanolinu pomáhá tišit bolest a může se přiložit jako

obklad na bolavá záda, na ledviny a všude tam, kde

potřebujeme místečko prohřát?

Že z vlny se vyrábějí plenkové kalhotky pro mimina,

které hřejí a pomáhají udržet oblast plenek v teple

a v suchu bez igelitu?

Že z ovčí vlny si můžeme vyrobit vlastní přikrývku?

Stačí ušít povlak, velkou kapsu, dovnitř vypranou

a vyčesanou (mykanou) vlnu rozprostřít a na několika

místech ručně prošít. Ideální dětem do postýlky...

Víme:

10

PR ANÍ vL NY


3. K dyž je vlna promáchaná podle potřeby

nejméně tak pětkrát i více podle zašpinění, můžeme ji rozprostřít na plátno na zahradě na trávu a slunce. Pokud to nelze, pak je velmi dobré ji vložit do starého povlaku na polštář a v něm ji vyždímat ve ždímačce. Povlak je třeba dobře uzavřít, aby se z něj vlna při ždímání nedostala ven. Po ždímání bude téměř suchá a krásně načechraná. Na dosušení nám poslouží skládací sušák na prádlo. Pokud nám smysl pro čistotu nedá a budeme chtít použít nějaký prací prostředek, tak jen velmi opatrně a málo. Např. sodu nebo jakýkoli prostředek na praní vlny až úplně nakonec, před posledním mácháním a jen v případě velmi velkého znečištění. Opatrně proto, abychom úplně neodstranili lanolin, který má velký význam pro její voděodolnou schopnost. Ovčí vlna bez lanolinu se stane suchou a téměř mrtvou.

Zajímavé a velmi šetrné by bylo použít

rostlinný saponát z mydlice lékařské. Tato

krásná plevelnatá rostlina obsahuje poměr

ně velké množství saponinu. Dříve než byla

rozvinuta výroba mýdla, používala se na

mytí a praní. Nejčastěji se vezme

kořen, který se nadrobno pokrájí

a nechá louhovat v horké vodě.

Pro ochranu rostliny můžeme

vzít celou rostlinu a kořen po

nechat, i tehdy ji pokrájíme

na drobno a louhujeme

v horké vodě, v lahvi mů

žeme protřepat a urychlit

tím její napěnění. Tento

jemný rostlinný prací

prostředek je výborný

právě na živočišná vlák

na, pro vlnu tedy ideální.

4. Po usušení můžeme vlnu rozčesat,

tzv. mykat. K tomu potřebujeme buď

dva ruční kartáče na mykání, nebo

česačku, která je ale dražší. Mykání

je rozvolňování vlny až na jednotlivé

vlákno za pomoci ostrých hrotů.

Vlákna se přitom napřímí, urovnají do

podélného směru a ukládají stejno

měrně vedle sebe ve formě pavučinky.

Připravíme si tak vlnu na plstění nebo

i předení. Je to poslední fáze přípravy,

při které se také uvolňují případné

nečistoty a části krátkých vláken.

Původní způsob a velmi jednoduchý je

rozčechrání vlny tak, jak to je zvykem

u nomádů. (doporučené video:

MongolianFeltMaking – You Tube)

Použijeme dlouhé pruty, které musí být

naprosto hladké, aby se na nich vlákna

moc nezachytávala. Pouhým šviháním,

nejlépe rytmickým při zpěvu, ostře

„našleháváme“ vlnu na plátně před

sebou. Zázrak je velmi rychle vidět,

vlna začne být rozčechraná, na plátně

se pod ní uvolní i nečistoty.

Mydlice lékařská

Saponaria officinalis L.

11


Že v Mongolsku byl vnitřek jurty uspořádán i podle barev? Černá barva patří k severu, červená k jihu, modrá k východu, bílá k západu. Bílá představuje pravdu, poctivost, laskavost. Černá reprezentuje smůlu a neštěstí, bídu a osamělost. Červená je barva radosti a zábavy. Modrá představuje věčnost a věrnost. Zlatá a žlutá naznačují úctu. Červená je nejpoužívanější barvou na veškerém vybavení domácnosti a nábytku.

Naneseme tyto barvy na čtvrtku podle

obrázku. Je dobré je zafixovat pře

stříknutím obyčejným lakem na vlasy.

Můžeme pozorovat, co vidíme. Nemu

síme hodnotit ani jmenovat, ale jen

pocit z nich nám říká, že si stojí každá

sama za sebou, tři silné jednotky, tři

individuality. Možná budou mít chuť

si mezi sebou popovídat, můžeme je

přiblížit blíž k sobě, přidáme víc barvy

a prstem zvětšujeme kolo tak, až se

postupně prolnou a mezi nimi vznikne

něco úplně nového.

Tak jako se můžeme stát vnímavější

k vlně, tak můžeme zkusit přistoupit

i k barvám. Zdá se to být téměř zby

tečné, vždyť každý jsme se ve škole

o barvách učili! Ale skutečně naučili? Při

naší práci se budeme rozhodovat, zda

barvy zvolíme jen tak, jak nám přijdou

pod ruku, anebo zda se zaposloucháme

do jejich hudby, do jejich harmonie či

naopak použijeme barev jako výrazných

kontrastních protikla

dů. V tradičním plstění

ve vzorech nomádů

najdeme především

barvy velmi výrazné,

které ale také nejsou

zvoleny náhodně,

mají svůj symbolický

význam.

Zkusme si společně

zahrát malou hru s od

stíny barev. Budeme

potřebovat obyčejnou

kladívkovou čtvrtku

a nejlépe suché křídy,

suché pastely, které se

mohou dobře roztírat

a obyčejný malý lak

na vlasy na zafixování.

(Nevlastníme-li pastely,

můžeme použít i jedno

duché pastelky.)

Můžeme vycházet ze základního principu

míchání barev. Spektrum barev nám dává

širokou škálu možností a mnohdy ani

netušíme, že potřebujeme pouze základní

tři barvy: červenou, modrou a žlutou.

1212

Svět BARev

Víme:


Mnohokrát jsem si již takhle hrála a vždy mě přitom napadá, jak krásné to je, když se

něco podobného stane mezi lidmi. Přistoupí k sobě a začnou spolu tvořit a objevovat

něco, co předtím nebylo a nebylo by ani tehdy, kdyby každý zůstal sám sebou na

svém místě.

Je dobré vědět, že žlutá citronová

dává nejkrásnější zelenou s pařížskou

modrou, zlatožlutá a červená krásnou

oranžovou, purpurová červeň a paříž

ská modrá krásnou fialovou...Přidáme-li

blankytnou modř ke vzniklé zelené,

objeví se tyrkys a začneme cítit, že se

nemusíme bát objevovat další a další

možnosti. Teď si užíváme krásných

harmonických přechodů barev a pod

rukama nám roste obraz. Vždy, když

naneseme další barvy, lehce přestřík

neme lakem. Jinak by se mohlo stát, že

se barvy zakalí neustálým mícháním,

takto umožníme čisté vrstvení barev

na sebe do dalších jasných odstínů.

Budeme-li chtít, můžeme si vyzkoušet,

jak se k sobě mají protilehlé barvy. Pak

protáhneme oranžovou do modré,

zelenou do červené, fialovou do žluté

a možná uvidíme, že vše dostalo nový

náboj, jinou dynamiku a že máme chuť

experimentovat dál.

Taková i podobná jiná cvičení jsou velmi

užitečná pro práci s vlnou, kdy chceme

docílit jemných přechodů barev, zvlášť

pro plstění jehlou, kde budeme vlnu také

vrstvit přes sebe. Při vytváření tradičních

vzorů si můžeme i tímto způsobem po

moci vzor namalovat a barvy dopředu

procítit a pak teprve zvolit. Pravidelným

malováním a vnímáním barev si začne

me uvědomovat, jak krásné jsou a jak

moc je potřebujeme mít vedle sebe ve

všednodenním životě.

1313


V této kapitole o barvách bychom si mohli také krátce něco povědět o barvení vlny. Na plstění budeme potřebovat vlnu přírodní a barevnou. Máme dvě možnosti. Na trhu je již mnoho nabídek barvené vlny, můžeme si tedy vlnu koupit nebo sami obarvit. Při nákupu barvené vlny se budeme řídit krásou odstínů, trvanlivostí barev (abychom si nepokazili své dílo tím, že barvy budou pouštět) a v neposlední řadě cenou. Volba je na nás. Druhá možnost je barvit sám. Na trhu jsou k dostání různé druhy barev. Velmi dobrá je značka Iberia, kterou používáme v naší dílně. Dá se dobře míchat, docílíme bohaté škály sytých i jemných odstínů. Další je značka Duha, ta je poněkud ostřejší, stejně jako barvy Cheds. Všechny tyto varianty jsou cenově přibližně stejné úrovně a stojí za to experimentovat, poznat a vybrat si až po vyzkoušení. U těchto barev je třeba především dát pozor, aby to byla varianta na barvení vlny a hedvábí, nikoli na bavlnu. Zlaté pravidlo pro všechny barvicí činnosti s vlnou: pozor na tepelný šok. Vlnu můžeme zahřívat až k bodu varu, nikdy ale nesmíme prudce zchladit nebo naopak zalít vařící vodou. Pro správné barvení je

třeba postupně zahřívat do vysoké teploty

a pomalu nechat chladnout, někdy i přes

noc. Důležitý je správný poměr množství

vlny na množství vody a barvy. Vždy při

dáváme také ustalovač podle návodu. Vět

šinou to bývá ocet u živočišných vláken,

u rostlinných sůl. Popis poměrů najdeme

na všech barvách.

Pokud toužíme po výrazných, jasných

a sytých barvách, potom můžeme praco

vat i s barvami speciálními značky Ashford,

Jacquard apod. Jsou cenově mnohem

dražší, ale opět je to otázka naší volby.

Nejstarším a zajímavým způsobem je

barvení přírodními barvivy. Je to poměrně

náročný, ale krásný proces. Škála barev

není tak bohatá, některé barvy jako např.

fialová, se dají jen velmi obtížně získat. Při

barvení rostlinami musíme použít činidla

pro ustálení barvy a ne všechna jsou šetr

ná k přírodě. Množství rostlin, potřebných

k nabarvení nepříliš velkého množství

vlny, je velký. Vyžaduje to naši trpělivost

se sběrem a přípravou barvicího materiá

lu.Také dost velký prostor pro samotnou

práci s rostlinami. Nejlépe je věnovat se

této činnosti v létě, a úplně nejlepší je žít

a pracovat s vlnou i rostlinami mimo měs

to. Z nejpoužívanějších rostlin: cibulové

1414

Svět BARev


slupky, kurkuma, ořešák vlašský, třezalka tečkovaná, červená řepa, vratič (pozor jedova

tý) s modrou skalicí, kručinka barvířská s kamencem, svízel syřišťový s modrou skalicí,

zlatobýl s kamencem...

Zajímavého efektu můžeme dosáhnout mechanickým pročesáním různých barev

dohromady. Vezmeme několik barevných česanců a pročešeme buď na kartáčích,

nebo na česačce. Výsledkem může být nevšedně probarvená vlna, připravena nejen

pro plstění, ale i pro předení.

1515

+


1616

jedNOd ucHé PLStěNÍ bez složitých pomůcek

Nejjednodušší a nejstarší způsob plstění – mokrou cestou. Co vlastně plstění je? Jaký proces se při plstění odehrává?

„Plsť je souvislá látka, vytvořená vzájemným zachycením

a zapletením čili plstěním vláken živočišných, vlasů, chlupů, vlny

atd. Zplstění nastává tlakem nebo hnětením rouna ve vlhku za

zvýšené teploty a je dokonalejší u vláken jemných, pružných

a kudrnatých, než u vláken hladkých. Čím jemnější a pružnější

je vlákno, tím hustší a pevnější je plsť z něho vyrobená. Tato

schopnost vláknin vytvořovati plsť zove se plstivostí. Je důležitá

v kloboučnictví při výrobě plstěných klobouků a v soukenictví při

výrobě sukna.“ (Ottova encyklopedie) Kdybychom se na ovčí vlákno podívali mikroskopem, našli bychom zajímavý šupinatý povrch, kde jsou jednotlivé vrstvy skládány na sebe jako lístečky a pravidelně v jednom směru se otevírají. Při plstění dochází k zaklesnutí těchto nepatrných šupinek do sebe, zachycení a proplétání. Působením vlhka,tepla a tlaku se celé proplétání zpevňuje. co všechno budeme k práci potřebovat: • Ovčí vlnu přírodní bílou, šedou, hnědou apod. • Ovčí vlnu barvenou. • Podložku na stůl – můžeme použít rubovou textilní stranu pevnějšího pogumova

ného ubrusu. Ta má tu výhodu, že nepropustí vodu a povrch neklouže.

• Mýdlo na plstění je doporučováno dětské, protože je velmi jemné a šetrné ke kůži.

Na kvalitu plstění druh mýdla nemá podstatný vliv, používá se hlavně proto, aby nám

ruce lépe po předmětu klouzaly, urychlení procesu plstění se odehrává také, ale bez

důležitosti druhu mýdla. Jde pouze o potřebu našich dlaní, hlavně tehdy, kdy je kůže

přecitlivělá nebo dokonce alergická na některou složku mýdla.

• Větší mísu nebo umyvadlo na vodu. • Starý ručník. • Zdroj velmi horké vody (varná konvice nebo ohřívání vody na kamnech)

Že v minulosti ten, kdo se zabý

val plstěním, nazýval „plstník“?

A první uplstěné kuličky vznikly

v bříškách koz, které si lízaly

vzájemně srst, chloupky poly

kaly, uvnitř těla vlhkem, teplem

a třením proplstily, aby je pak

vyvrhly zase ven?

Víme:


1717

• Bublinkovou fólii nebo trvanlivější hrubou podložku (v domácích potřebách

protiskluzová podložka do šuplíků). • Plátno ze starého prostěradla nebo z povlečení (nejlepší bílé bez vzoru) na

výrobu plošných předmětů. • Dutou lehkou tyč (instalatérské potřeby) asi 6 cm v průměru a dlouhá

0,5–1 metr. • Pomocnou tenkou dřevěnou tyč z násady na smeták. • Smetáček na kropení horkou vodou. • Záclonu starou velikosti přibližně A4. • Silnější karton ze staré krabice pro

plstění na formě. • Nůžky. • Molitanovou podložku. • Plstící jehlu (k dostání jsou tři veli

kosti, pro nás bude nejlepší střední

a tenká) • Čas, klid a radost...

jedNOd ucHé PLStěNÍ bez složitých pomůcek

Dříve, než se pustíme do práce, bude velmi užitečné povědět si několik základních pravidel pro práci s vlnou. Může se nám stát, že budeme mít k dispozici různé druhy vln. Budeme mít vlnu vlastní, doma vypranou a to znamená, že bude i trochu sem tam zašpiněná zbylými stébly trávy a bude víc mastná než vlna koupená. Přesto bude pro nás nejmilejší a my s ní budeme pracovat stejně dobře a možná i líp než s jakoukoli jinou, jen občas rukama povytáhneme smítka a uvědomíme si, jak příjemný je lanolin (mastnota) na naše ruce.

Další druh, se kterým se jistě setkáme,

je vlna česaná a je uspořádána do

pramenů – česanců. Česance mají

dlouhý vlas.

Většinou se i tyto česance barví.

Potom můžeme mít vlnu mykanou

koupenou, ta je vlastnostmi podobná,

jen je sušší a poznáme ji tak, že je posklá

dána ve vrstvách, které se odborně nazý

vají pavučinky. Pavučinky mají krátký vlas.

Vrstvení pavučinek se děje při mykání,

jak jsme se již o tom zmínili v úvodu.

1919

Pokusme se tedy rozdělit si dva pojmy výrazně odlišného charakteru.

Vlna mykaná a česaná. Objeví-li se v textu název česanec nebo vlna česaná, jedná

se vždy o vlnu hladkou s dlouhým vlasem a česanou do pramene. Použijeme-li termín

mykaná vlna, je to vždy vlna s krátkým vlasem, hrubší. S těmito pojmy se budeme setkávat

neustále, půjde většinou o zjednodušení uchopování, dělení, obtáčení, pokládání, vrstvení.

Pro práci s vlnou je velmi důležité vědět, že při plstění téměř nikdy nepoužíváme nůžky,

když potřebujeme vlnu oddělit nebo dostat do rukou správné množství. Kdybychom

vlněné vlákno přestřihli, bylo by to velké násilí. Vlákna by byla přerušena a mezi sebou

by se již tak lehce nepropojila.

Každé dělení vypadá tak, že uchopíme

pramen nebo mykanou vlnu do jedné

ruky a přitom nestiskneme, ale volně

přidržujeme. Druhou rukou povytahová

ním uvolňujeme vlákna a tím se vlna po

chvilce rozdělí.

Podívejme se na rozdíl v koncích vlny

při střihnutí nůžkami a při rozdělení

povytažením vláken.

Často se stává, že netrefíme napoprvé

množství, jaké bychom potřebovali. Tím

jsme ale nic nezkazili, znovu můžeme

vlákna položit přes sebe, uhladit a povyta

hováním udělat další pokus. Tato doved

nost je pro nás základem úspěchu. 2020

jedNOd ucHé PLStěNÍ bez složitých pomůcek

Povytahováním můžeme vlnu

rozdělit, nebo ztenčit silný pramen,

nebo dokonce připravit tenounké

vlákno pro předení nebo pro kon

turovací přízi. Jemným způsobem

začneme povytahovat malé množ

ství vlny z chomáče a můžeme je

lehce poválet mezi dlaněmi, nebo

na stole či na stehně.

Pomůže i malé navlhčení

dlaní, abychom získané vlákno

malinko zpevnili. Tato činnost

je výborná pro situaci, kdy se

nemůžeme pustit do většího

díla a máme chuť si chvilku

k vlně sednout, můžeme si tak

připravit konturovací vlákna

z různých barev dopředu. 20 2121 Jakých dalších rozdílů si můžeme všimnout mezi vlnou mykanou a česanou? Vlna mykaná se dá koupit v metráži nejčastěji 140 cm šíře a je uspořádána do plochy, vrstvena v jemných pavučinkách na sebe. Používá se všude tam, kde víc vyhovuje hrubší struktura materiálu. Často se používá jako základová vlna při výrobě koberců, ale také ne úplně vždy. Je vhodná na výrobu míčků, na plstění jehlou, na výplň hraček, na výrobu polštářů a přikrývek... Vlna česaná v pramenech je výborná na všechny techniky, kdy se pracuje obtáčením. Bývá jemnější a použijeme ji i tam, kde chceme docílit zajímavých barevných přechodů překládáním a vrstvením. Je výborná na prostorové figurky při plstění jehlou. Pokud máme dostupný jen jeden druh vlny, vůbec nic nevadí. Budeme-li s vlnou pracovat pravidelně, získáme takové zkušenosti, že pro nás bude použitelná jakákoli vlna stejně dobře. A k tomu potřebujeme čas a trpělivost a nadšení. Potom není nic, co by nám stálo v cestě.

21



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.