E-kniha: Pleteme košíky z trav a bylinek -- Znovuobjevená technika pletení - Walter Friedl

ZNOVUOBJEVENÁ TECHNIKA PLETENÍ

PLETEME KOŠÍKY

z trav a bylinek

Walter Friedl

Grada Publishing

PLETEME KOŠÍKY

z trav a bylinek

Walter Friedl

Všechny návody na použití a příklady tvorby v této knize byly sestaveny podle

autorova nejlepšího vědomí. Z toho však nelze vyvozovat žádné nároky na zá

ruku pro praktické použití vůči autorovi nebo vydavatelství.

Poděkování

Chtěl bych poděkovat všem, kteří mě podporovali v mé práci a přispěli k tomu, že vznikla tato

kniha, zejména své ženě Irene, která upravila mé texty do čtivého jazyka. Jak jste možná zjistili,

mojí silnější stránkou je výroba košíků, méně silnou pak už sestavování vět a souvětí.

Chtěl bych poděkovat i svým dětem, Florentině a Benediktovi, kteří se po mnoha „mně se ale ne

chce jít do lesa“ nakonec uvolili k tomu, aby mě doprovázeli a přispěli tak k obohacení mé práce.

A v neposlední řadě patří můj srdečný dík i všem ostatním, kteří přispěli ke zdaru tohoto projektu.

Obsah

1 Úvod 7

2 Technika 11

3 Oválný košík zdobený ulitami 14

4 Levandulový košík 20

5 Nákupní košík 26

6 Včelí úl 32

7 Krabice 42

8 Lipnicovité 48

9 Šáchorovité 53

10 Liliovité a podobné rostliny 60

11 Bylinky 65

12 Kapradiny 77

13 Kombinace materiálů na košíky 80

14 Dekorace 83

15 Nevhodný rostlinný materiál 88

6

7

1 Úvod Každý z nás to zná: z procházky se vracíme domů s hrstí travin a květů, možná sem tam nějakou tou větvičkou, několika pírky nebo hlemýždími ulitami. Kytice skončí po několika dnech na kompostu, ostatní suvenýry ještě po nějakou dobu uchováváme, než nastoupí cestu všech pozemských stvoření a ocitnou se rovněž na kompostu. Podobně to dopadá s mnohými nálezy z dovolené. Mám na mysli spoustu mušliček, které si každoročně přivážíme od moře. Přijde doba, když už zkrátka nevíme, co s nimi. Nebo možná patříte k těm šťastlivcům, v jejichž zahradách každoročně v létě a na podzim vyroste spousta listů a květů, pro které nemáte žádné využití a které nakonec také skončí na kompostu. V následujících kapitolách bych vám chtěl ukázat, jak z těchto přírodních materiálů vyrobit krásné košíky. Listy narcisů, denivek nebo ozdobnice, levandulové stonky nebo snítky dobromysli, to jsou všechno materiály, z nichž lze vyrábět košíky. A když nám tyto košíky doslouží, teprve potom je můžeme vyhodit na hromadu kompostu. Lidé potřebovali odjakživa nádoby na nošení, na uchovávání či skladování věcí. Možnosti výroby košíků a nádob ze sušených rostlin či rostlinných stébel jsou nekonečné, stejně tak jako tvary a barvy, které máme k dispozici, ať už je to zeleň ostřice, hnědá barva narcisů a sítiny nebo modř levandule. Díky zpracovávání sušených rostlin a výrobě košíků se vydáváme

po podobné cestě jako sběrači a lovci, kteří

před mnoha tisíciletími táhli našimi lesy,

a jejichž soužití s přírodou bylo určitě doce

la jiné, než je tomu nyní u nás.

Pro výrobu košíků a nádob z přírodních

materiálů existují různé techniky:

• Pletení v rozmanitých formách pro

vedení, takové, jaké známe například

z nákupních košíků. Pro tento způsob

výroby, velmi běžný i v dnešní době,

se používají převážně vrbové pruty,

částečně pedig, ale i další neohebné

rostlinné stonky.

• Tkaní se používá při výrobě tašek,

klobouků a dalších předmětů. Při této

technice se (spíše plochá) rostlinná

stébla navzájem křížem protkávají, tak

že vznikne pevné pletivo.

• Technika ovinování: při této metodě se

rostlinné svazky nebo jednotlivé silněj

ší stonky sešívají k sobě pomocí nití do

kulatých, oválných nebo i hranatých

tvarů.

1.01

Tkaní s plochými pra

meny, nahoře začátek,

dole přechod k prosto

rové struktuře.

1.02

Jednoduché pletení

kolem osnovy (na

obrázku nahoře)

a oplétání s dvojitým

pramenem kolem osno

vy (dole). Oba obrázky:

Jensen, E.: Korbflechten

(Pletení košíků, pozn.

překl.), Bern 1994 Technikám pletení a tkaní se tato kniha podrobněji věnovat nebude. V různých kulturních okruzích sice existují rozmanité varianty pletení, tyto techniky a jejich varianty jsou však také dostatečně popsány v mnoha knihách. Technika výroby košíků a předmětů denní potřeby pomocí ovinování je naproti tomu mnohem méně známá, ačkoli zcela jistě patří k jedné z nejstarších forem košíkářství. Ať už se podíváme na kteroukoli kulturu ve kterékoli době, ve všech existují nebo existovaly ovinované košíky. Některé etnické skupiny jsou svými ovinovanými košíky obzvlášť známé, např. rwandští Tutsiové, kteří zpracovávali převážně traviny, nebo Masajové, kteří své výrobky šili z kůže. V Americe si osadníci vyráběli skladovací koše z pelyňku (tato bylina chrání před škůdci) a anglické včelí úly se tradičně vázaly konopným provazem. Jedna z amerických etnických skupin, které se říkalo

„košíkáři“, zhotovovala ovinováním dokon

ce koše na přenášení vody. Vymazávali je

pryskyřicí a tím zajistili jejich vodotěsnost.

Vyplatí se tedy nahlédnout za hranice a vy

užít i podnětů z jiných kultur.

Pomocí návodů na následujících stránkách

bych se chtěl pokusit uchovat a oživit vě

domosti o staré technice ovinování a šití,

která byla rozšířená i v našich krajích. Sběr,

sušení a zpracovávání rostlin může záro

veň přispět k hlubšímu porozumění příro

dě a obrátit naši pozornost k rozmanitosti

rostlin, které nás obklopují.

V průběhu doby se výběr materiálů, které

se používaly k výrobě košíků, bohužel

výrazně zmenšil. Košíky se staly čistě sel­

ským spotřebním předmětem a byly pře

vážně pletené. Těch několik lidí, kteří ještě

dnes ovládají techniku ovinování košíků

(tj. šití pramenů), se většinou drží známých

a osvědčených materiálů a jen zřídka zkou

šejí nové (nebo i ty velmi staré). Kvůli to

muto omezení zájem o techniku ovinování

košíků silně poklesl. Mně se na košících vy

robených technikou ovinování nejvíce líbí

to, že k jejich výrobě není třeba nic dalšího

dokupovat. Všechny materiály lze nalézt ve

volné přírodě. Dokonce i provázky k ovi

nování lze získat z rostlin. Můžeme napří

klad, tak jak to bylo běžné v minulosti, roz

štípat větvičky a stonky různých rostlin na

ohebné proužky a ty použít k ovinování.

Přesto i já dnes pro většinu košíků pou

žívám koupené provazy a momentálně

jsem nejspokojenější, používám­li k vázání

bavlněný provázek, který se k mým vyro

1.03

Technika šití pro výro

bu ovinovaných koší

ků: nahoře se ovinovací

nit protáhne pod nití

předchozí řady, dole

vede nit skrz spoj v ovi

novací niti.

1.04

Ovinování vnitřního

pramene lze provádět

velmi těsně, ale i ve

vzdálenosti 1–2,5 cm.

Když je dno dost velké,

ovinovací nit se vytáh

ne nahoru a zapošije.

Oba obrázky: Jensen, E.:

Korbflechten (Pletení

košíků, pozn. překl.),

Bern 1994

9

beným košíkům hodí jak svým vzhledem, tak materiálovým složením. Vydrží také časté protahování, které je u této techniky nevyhnutelné. Sem tam použiji i syntetický provázek, který je k dostání v mnoha zajímavých barvách. Pracoval a experimentoval jsem již i s konopnými provázky, ale ty mě moc nenadchly. Konopný provázek má, kromě silného zápachu, mnoho tenkých míst, na kterých se pak snadno trhá nebo porušuje. Samozřejmě lze ovinování zkoušet i s provázky vyrobenými ze lnu nebo podobných materiálů. S těmi ale bohužel zkušenosti nemám. Na tomto místě bych vás rád varoval před určitým návykovým nebezpečím tohoto koníčku. Kdo jednou nalezne zálibu v ovinování košíků, bude si při spatření jakékoli rostliny, ať už v zahradnictví, v květinářství nebo v přírodě, hned klást otázku: „Jestlipak by z toho šel vyrobit košík...?“ Ale teď se už do toho pusťme. Výroba kaž­ dého košíku začíná sběrem materiálu. Při tom je třeba dbát na několik věcí. Můžete samozřejmě zpracovávat „pouze“ kytice, které si donesete z procházky; s tím se však většinou daleko nedostanete. Chcete­li jít cíleně na sběr, potřebujete odpovědi na následující otázky. Kde sbírat? Nesbírejte rostliny v chráněných oblastech! To by vám mohl někdo zazlívat. Nezdupávejte také louky, které jsou využívány pro zemědělství. Nenajdete v nich totiž žádné ideální rostliny. Tráva, která se pravidelně

seče, je moc krátká a měkká na to, aby ji

bylo možné využít jako hlavní materiál.

Budete­li hledat na okraji cesty nebo na

úhoru, budete mít více štěstí. Traviny jsou

tam delší a pevnější. Například košíky

z ovsíku mají zvlášť hezký povrch. Hojnou

úrodu nabízejí i vlhká stanoviště – úspěšní

budete u vodních struh, rybníků a tůní.

Krásné košíky vzniknou ze skřípiny, sítiny

a především ostřice. Mým osobním a nejob

líbenějším územím pro sběr rostlin je velký

les, do kterého mohu zajet autem relativně

blízko ke stanovišti rostlin. Věřte, že je totiž

dost namáhavé, když musíte nést čerstvě

nařezanou trávu v potřebném množství

někam daleko.

Kdy sbírat?

Pro sběr neexistují téměř žádná časová

omezení. Hned na jaře začíná doba sběru

listů stálezelených travin a rovněž jarních

květů, jako jsou narcisy a tomka. V květnu

a červnu je nejlepší doba pro sběr různých

ostřic. Letní měsíce jsou také ideální pro

sběr bylinek, jako je dobromysl, levandule

a vratič.

Na podzim je čas na sušení zahradního od

padu. Denivky se beztak sestříhávají, stejně

jako perovskie a různé traviny. Dokonce

i v zimě existují možnosti sběru materiálu,

např. dlouhé výhonky divokého vína nebo

větvičky břízy či plaménku. Na vlhkých

stanovištích lze nalézt přesličku zimní.

1.05

Mračňák Theophrastův

(Abutilon theophrastii)

1.06

Orobinec

10

Co sbírat? Košíky můžete vyrábět téměř z každého rostlinného materiálu. Traviny jsou stejně vhodné jako ohebné byliny. Do držadel lze dobře zapracovat i menší větvičky, stejně jako kůru. K ovinování košíků jsou vhodné i kořeny a listy, plody a semena zase upotřebíme jako dekoraci. Budete­li v blízkém okolí pravidelně sbírat materiál na košíky, brzy zjistíte, kde rostou vaše oblíbené rostliny a můžete je pak cíleně vyhledávat. Skladování Doma svažte byliny a traviny do kytic a zavěste je na tmavém, ale suchém místě, aby uschly. Ve světlých prostorách ztrácejí rostliny svou zelenou barvu a zhnědnou. Tmavá barva může být samozřejmě také velmi hezká, dobromysl usušená na slunci získá například krásný tmavě hnědý barevný odstín. Zelená barva však na košících vypadá přece jen nejpůvabněji. Materiál můžete skladovat i po celé roky. Abyste jej pak mohli zpracovávat, je nutno jej jen trochu navlhčit. Další zdroje materiálu Kromě sběru v přírodě lze vhodné rostliny také pěstovat. Sazenice si můžete zakoupit např. ve školkách nebo zahradnictvích a zasadit je na vlastní zahradě. Pro košíky, které vyrábím už roky, jsem zpracovával nezměrné množství materiálu. I k tomu, abych nasbíral relativně malé množství, musím strávit v lese dlouhou

dobu a mnoho rostlin je v době, kdy přijdu,

již odkvetlých nebo otrhaných. Anebo na

opak se může stát, že na mnoha stanoviš

tích najdu více materiálu, než mohu unést

nebo sklidit.

Právě proto, abych mohl být ve správný čas

na správném místě a mohl v relativně krát

ké době sklidit dostatečné množství vhod

ných rostlin, jsem kdysi začal sázet rostliny

na výrobu košíků na své zahradě.

Pak jsou ještě rostliny, které se nám „vnu

tí“. Možná jste někdy sebrali pár větviček

zvláštního druhu, který vás fascinoval,

nebo jste se k nim dostali jiným způsobem.

Tento materiál jste využili a z vypadlých

semen vám nyní roste přede dveřmi rost

lina, která čeká na to, abyste ji zpracovali.

V mém případě jsou to sporýš, pelyněk

a šanta, které u nás bují všude kolem domu.

I když jsem se dlouho zdráhal je použít,

nakonec se ukázalo, že mají svůj vlastní

zvláštní půvab.

Existuje ale i pravý opak: rostliny, které

jsem původně považoval za velmi vhodné

nebo zvláště cenné, se „odmítaly“ stát ko

šíkem.

1.07

Puškvorec s květem

1.08

Japonský banánovník

11

Technika výroby ovinovaných košíků, popsaná v této knize, je velmi stará a rozšířená po celém světě; v závislosti na místních možnostech a tradicích zůstala přitom zachována řada obměněných forem. V našem regionu (Štýrsko) bylo a je například běžné sešívat obilnou slámu (většinou žito) vrbovými proutky. V Africe je známé ovinování svazků travin a v Horním Štýrsku a na Sibiři se sešívalo, resp. ovinovalo smrkovými kořeny. 2 Technika

Já sám jsem se tuto techniku naučil už

v dětství a brzy jsem zkoušel experimento

vat i s dalšími materiály. Velmi rád pracuji

s různými bylinami a také s levandulí.

V průběhu let jsem vyrobil košíky z více

než 100 různých druhů rostlin. Pro začá

tečníky je zvlášť vhodná sítina rozkladitá

( Juncus effusus) nebo ostřice (Carex ssp.).

K šití používám bavlněný provázek

o tloušťce 2 mm, ale vhodný je samozřejmě

i jakýkoli jiný. Mojí nejoblíbenější jehlou je

2.01

Nejdůležitější nástroje

potřebné k výrobě ko

šíků: metr, rozprašovač

na květiny a kleště.

2.02

Provázek (k dostání

v papírnictví) a silná,

mírně zahnutá ocelová

čalounická jehla (k do

stání v obchodech pro

ruční práce). velmi pevná čalounická jehla. Dalším užitečným nástrojem jsou jemné kleště, kterými lze lépe zachytit a utáhnout provázek. Kromě toho budete potřebovat jednoduchý rozprašovač, třeba ten, co se používá na rosení rostlin. Pomůže navlhčit rostlinná stébla, pokud jsou zcela suchá, aby byla ohebnější a při práci se tak snadno nelámala. Zejména na začátku práce, u vázání uzlů a u těsných zaoblení, záleží na tom, aby byl materiál zvláště ohebný. Sem tam potřebuji ještě zahradnické nůžky na hladké odstřižení silných svazků travin a také malé kladívko na zatloukání dřevěných tyčinek. Nejdůležitějšími nástroji jsou však jehla a kleště. Pracovní postup Výroba ovinovaných ploch je relativně jednoduchá a nezahrnuje vlastně nic jiného,

než vytvarování rovnoměrně silného svaz

ku ze sušených rostlin, začínajícího uzlem,

a jeho přišití pomocí jehly a provázku na

svazek ležící vespod.

Při tom držím svazek mezi palcem a pro

středníčkem levé ruky (jsem pravák) a uka

zováčkem na něj tlačím. Steh se provádí ve

spodní řadě a protáhne se pod provázkem

poslední řady.

Zní to celkem jednoduše – a vlastně to

i jednoduché je.

Při pokračování práce je nutno dbát na to,

aby byl svazek neustále rovnoměrně sil

ný. Pokud cítíme, že se ztenčuje, přidáme

několik stébel, která zasuneme doprostřed

svazku. Takto se svazek jakoby donekoneč

na prodlužuje a zakončí se až tehdy, když

je košík hotový. Hlavní potíž tkví v získání

citu pro jednotlivé materiály.

Každý druh, každá odrůda rostlin vyka

zuje totiž při zpracovávání rozdíly. Zejmé

na na začátku práce je důležité materiál

neustále navlhčovat nebo jej připravit na

2.03

Jehlu zapichuji zepře

du...

2.04

...a provléknu pod pro

vázkem poslední řady.

13

zpracování pomocí kleští, např. jej promačkat. Díky praxi se během doby seznámíte s vlastnostmi různých rostlin a shromáždíte zkušenosti při jejich zpracovávání. Na následujících stránkách popisuji výrobu pěti různých košíků z pěti různých rostlin, na kterých chci ukázat, nač je třeba v konkrétních případech dbát. Abychom docílili hezky zaobleného tvaru, je důležité našité svazky co nejčastěji ohýbat. To dělám tak, že svazek oběma palci tisknu směrem ven a proti nim tlačím z vnější strany zbylými prsty (vždy ve směru práce). Když tuto činnost opakuji v krátkých intervalech, získá košík, resp. ovinovaná plocha krásný kulatý tvar. Stehy začínají uprostřed a provádějí se pokud možno ve stejných rozestupech, resp. v navazující linii. Aby se u kulatých košíkových den rozestup mezi stehy neustále nezvětšoval, přidávám „mezistehy“. Rozestup mezi stehy nevolte příliš malý. Doporučuji cca 2–2,5 cm. Jednou zvolený rozestup byste totiž měli dodržet až do konce práce na košíku. V zásadě platí: čím menší je rozestup, tím delší je doba výroby a tím větší je spotřeba provázku. Tím nechci říct, že košík z tenkých svazků s rozestupy provázku třeba 1 cm je špatný

nebo nehezký – naopak! Čím jemnější je

práce, tím mimořádnější výrobek vznikne.

Je třeba mít na paměti, že takový malý le

vandulový košíček, vyobrazený na obrázku

4.28, není hotov za 3 hodiny, ale vyžaduje

třeba i 6–8 hodin.

Pro začátečníky je samozřejmě žádoucí, aby

svůj hezký výrobek drželi v ruce co nej

dříve. Kdo už vyrobil několik košíků a má

určitý cvik v tvarování a sešívání svazků,

může rozestup zmenšit. Zkušený košíkář

koneckonců ví, do čeho se pouští, a může

tedy odhadnout, kolik času chce do svého

košíku investovat.

Zvolíme­li rozestup stehů příliš velký,

může být košík nestabilní. V zásadě se

musí každý podle materiálu a velikosti

výrobku rozhodnout, jaký rozestup stehů

bude správný.

Ať už zvolím jakýkoli rozestup stehů, dél

ku vázacího vlákna není třeba vyměřovat

předem. Když je šicí vlákno u konce, lze

kdykoli navázat nové. Já sám pracuji rád

s dlouhým provázkem, i když samozřejmě

znám pořekadlo „Dlouhá nitka, líná dívka“.

Na jeden steh potřebuji ale skoro 8 cm vá

zacího vlákna. Uzel položím na vnější stra

nu, kleštěmi jej vytáhnu nahoru a v další

řadě na něj položím svazek.

3 Oválný košík zdobený ulitami

Prostřednictvím výroby tohoto košíku

bych chtěl popsat zhotovení oválného dna

a rovněž ukázat, jak lze využívat různé

předměty jako dekorace. Vhodné jsou ne

jen hlemýždí ulity, tak jako zde, stejně tak

můžeme použít kousky dřeva, šišky nebo

plstěné ozdoby. Fantazii se meze nekladou.

Pro košík popsaný na následujících strán

kách budeme potřebovat asi 1 kg sušeného

materiálu a asi 45 m provázku. Použil jsem

biku bělavou (Luzula luzuloides), která se

snadno zpracovává.

3.01 K upevnění ulit používám špejle na ražniči. 3.02 Vyrábíme­li oválný košík, je třeba předem určit, jak má být dlouhý a široký. Pokud má být jeho délka například 25 cm a šířka 15 cm, tak jako u mého vzorového košíku, musím začít s 10 cm dlouhým, rovným středovým dílem (tj. délka středového dílu = rozdíl mezi délkou a šířkou). Má­li být košík dlouhý např. 30 cm a široký 10 cm, musím začít se středovým dílem o délce 20 cm. 3.03 Uchopím svazek o tloušťce prstu a svážu ho provázkem přesně 10 cm od konce. 3.04 Na tomto místě se svazek přeloží tak, že delší část směřuje nahoru a vlákno pokračuje na zadní straně.

15

3 Oválný košík zdobený ulitami

3.05

Poté vedu provázek zezadu

přes svazek...

3.06

... a protáhnu jím jehlu

ze spodní třetiny do horní.

3.07

V dalším kroku položím

provázek zespodu kolem

svazku a jehlu protáhnu

z horní do spodní třetiny.

Důležité je, abych jehlu

zapíchl vždy tak daleko

nahoru, aby stébla, která

leží uprostřed, byla při

každém stehu zachycena.

3.08

Pro zadní stranu platí totéž,

všechny stonky musí být

pevně sevřeny.

3.09

Tento postup se v prvních

dvou řadách opakuje, do

kud nedospějeme k začátku

svazku: zapichujeme jehlu

střídavě, nejprve shora, pak

zespodu, pak opět shora atd.

Dbáme na to, aby poslední

steh směřoval zdola nahoru

a provázek poté visel dolů.

3.10

Když se dostanu na začátek

svazku, ohnu stébla kolem

začátku směrem dolů, pro

vázek vedu vpředu kolem

a zapíchnu před posledním

stehem.

+

16

3.11

Nyní mám pevný začátek,

na kterém budu dále rovno

měrně pracovat. Další stehy

by neměly ležet na stejných

místech jako stehy v první

dvojité řadě.

3.12

Začátek je hotov.

3.13

U oválných košíků je nutno

dbát především na to, aby

chom na místech zaoblení

materiál rovnoměrně zastr

kovali, aby nebylo dno koší

ku na konci špičaté a aby byl

začátek později co nejrovněj

ší a ve středu dna.

3.14

Když dno košíku dosáh

ne požadované velikosti

(15 × 25 cm), začnu s tvorbou

stěn. Vycházím ze zaoblení

a prameny přišívám naho

ru, nikoli na stranu.

3.15

Zde jsou dokončeny dvě

kompletní řady stěny...

3.16

... takže mohu začít s roz

prostřením ulit, které slouží

jako ozdoby. Šest ulit by

mělo stačit.

17

3.17

Když chci ulity bezpečně upevnit, vyrazím do

nich opatrně otvor pomocí kladívka a hřebíku.

U mořských šneků používám vrtačku s vrtákem

na keramiku.

3.18

Ulitu položím před sebe na stůl otvorem nahoru

a pomocí hřebíku a kladívka vyrazím co nejhlou

běji zevnitř do skořápky otvor.

3.19

Po vytažení hřebíku ulitu otočím a vzniklým ot

vorem vyrazím další otvor na protilehlé straně.

3.20

Oběma těmito otvory pak provléknu špejli

a upevním ji spolu s ulitou na okraj košíku.

3.21

Nyní mohu pokračovat

s prací na košíku. Zved

nu pramen před ulitou

nahoru a jen volně jej

ovinu. Pokud mi délka

tohoto pramene dosta

čuje, upevním jej za

ulitou třemi až čtyřmi

stehy a provázek pak

pevně utáhnu kleštěmi.

3.22

V prvním kole upev

ním na okraj jen kaž

dou druhou ulitu.

18

3.23

Vznikne tak zvlněný

okraj, který může také

vypadat půvabně.

3.24

Abych znovu získal

rovný okraj, upevním

další čtyři ulity v „údo

lích“ a vyrovnám

pomocí pramene. Při

tom za každou ulitou

utáhnu volně ovinutý

pramen kleštěmi.

3.25

Než košík ukončím,

položím nahoru ještě

jednu řadu svazků.

3.26

Horní řadu ukončím

zpětným stehem

a zapichuji přitom do

stejných otvorů jako

předtím. Tím získám

klikatý vzor, který vy

tváří pěkné zakončení

a zpevňuje okraj.

3.27

Po dokončení zpětného

šití protáhnu provázek

stehem, který leží pod

ním, a udělám smyč

ku...

3.28

... protáhnu jehlu

smyčkou...

19

3.29

... a tímto způsobem

získám uzel. Aby uzel

opravdu pevně přiléhal

ke košíku, utáhnu jej

kleštěmi.

3.30

Volný konec protáhnu

pevným materiálem

a na vnitřní straně jej

zastřihnu v jedné rovi

ně se stěnou.

3.31

Košík je hotový.