načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Playground - Lars Kepler

Playground

Elektronická kniha: Playground
Autor:

Co se stane během těch vzácných vteřin, kdy se zastaví srdce?.   Jasmin PascalováAndersonová má hodnost poručíka švédské armády. Během mise NATO v severním Kosovu se její ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 434
Rozměr: 21 cm
Vydání: První vydání
Spolupracovali: ze švédského originálu Playground ... přeložila Karolína Kloučková
Skupina třídění: Germánské literatury
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-1782-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Oblíbená autorská dvojice se tentokrát pouští do nových literárních vod ponurého zhmotnění nočních můr a psychóz. Hrdinkou románu je poručice švédské armády Jasmin Pascalová-Andersenová. Mladá žena je na jedné z misí NATO těžce zraněna a prožije klinickou smrt. Po této dramatické zkušenosti už její život nikdy nebude stejný. Ocitá se totiž v podivném tajuplném přístavním městě, na místě přechodu mezi životem a smrtí. Na místě, kde vládne krutý, nelogický a nespravedlivý systém. Jasmin se podaří z hrozivého místa dostat a následně se léčí z posttraumatického syndromu. Vážná dopravní nehoda jejího syna ji však přivede zpět do krutého místa, kde nejnebezpečnější je divné hřiště. Mysteriózní thriller nabízí čtenáři otázky, kde leží hranice reality, postižené mysli či fantazie. Úvodní díl mysteriózní řady thrillerů Hřiště z oblasti temných zraněných zákoutí lidské mysli. Renomovaný švédský autorský tandem rozjíždí novou napínavou sérii s námětem podivného města stínů na hranici reality a šílenství.

Popis nakladatele

Co se stane během těch vzácných vteřin, kdy se zastaví srdce?.

 

Jasmin PascalováAndersonová má hodnost poručíka švédské armády. Během mise NATO v severním Kosovu se její jednotka ocitne v boji. Jasmin ztratí dva ze svých mužů a sama je těžce zraněna. Na celou minutu a čtyřicet vteřin se jí zastaví srdce, potom je však přivedena k životu. Po probuzení mluví o své zkušenosti z klinické smrti: ocitla se v tajemném přístavním městě, jež představuje přechod mezi životem a smrtí a v němž panuje krutý a nespravedlivý systém. Jasmin je ze svých zážitků zmatená a rozrušená. Co se stalo během těch vzácných vteřin, kdy se jí zastavilo srdce? A jak se jí podařilo překonat nástrahy města a vrátit se do života?

Jasmin se ve Stockholmu léčí z posttraumatického stresového syndromu, opustí armádu a snaží se vést poklidný život. Až do dne, kdy jí vážná dopravní nehoda opět obrátí svět vzhůru nohama. Lékaři v nemocnici operují Jasminina syna, aby mu zachránili život. Během operace mu však musejí na okamžik zastavit srdce.

Nikdo neví, kolik pravdy je na příbězích těch, kteří se navrátili z blízkosti smrti. Ale Jasmin nemůže riskovat. Ví, že si její syn sám neporadí a nevrátí se. Kruté přístavní město plné násilí je nebezpečné místo. A ze všeho nejnebezpečnější je hřiště…

----- 

Lars Kepler popisuje přístavní město s opravdovou dovedností, tak hmatatelně, až ho vidím před sebou…Playground je filmový a snový, velmi krásný příběh města stínů. - Dagens Nyheter

Opravdu působivé literární hrdinství a elegance posouvají děj dopředu… Lars Kepler ovládá své řemeslo. Děj nemá žádné mezery ani díry. Tak dobrých vyobrazení noční můry, kterou prožívají lidé trpící psychózou, jsem moc nečetla. – Sydsvenskan 

Nejlepší část knihy popisuje posttraumatické, nešťastné každodenní životy válečných veteránů v Jasminině švédské realitě. To vás zasáhne. - Expressen

  

Lars Kepler je pseudonym, za nímž se skrývá manželská dvojice Alexandra Coelho Ahndorilová (nar. 1966) a Alexander Ahndoril (nar. 1967). Doposud společně vydali čtyři bestsellerové kriminální romány: Hypnotizér (2009; česky Host 2010), Paganiniho smlouva (2010; česky Host 2011), Svědkyně ohně (2011; česky Host 2012) a Písečný muž (2012; česky Host 2013). Stalker (2014) je pátým dílem série, jejíž hlavní postavou je komisař Joona Linna. Romány Hypnotizér, Paganiniho smlouva, Svědkyně ohně a Písečný muž vyšly také jako audioknihy v interpretaci Pavla Rímského, Stalker se připravuje. Hypnotizér se dočkal rovněž filmového zpracování v režii Lasse Hallströma. Všech knih série se doposud prodalo přes pět milionů výtisků, jen v České republice více než čtvrt milionu. V roce 2015 vyjde ve Švédsku první díl nové thrillerové série Larse Keplera s názvem Playground, kterou rovněž připravujeme k českému vydání.

Zařazeno v kategoriích
Lars Kepler - další tituly autora:
Svědkyně ohně Svědkyně ohně
Písečný muž Písečný muž
 (e-book)
Svědkyně ohně Svědkyně ohně
 (e-book)
Stalker Stalker
Lazar Lazar
Případy komisaře Joony Linny 1-6 Případy komisaře Joony Linny 1-6
 
K elektronické knize "Playground" doporučujeme také:
 (e-book)
V lese visí anděl V lese visí anděl
 (e-book)
Lovec králíků Lovec králíků
 (e-book)
Sova Sova
 (e-book)
Stalker Stalker
 (e-book)
Podstata zla -- Temný thriller z prostředí Dolomit Podstata zla
 (e-book)
Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel) Zabiják Anders a jeho přátelé (a sem tam nepřítel)
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

HOST

CO SE STANE BĚHEM TĚCH VZÁCNÝCH VTEŘIN,

KDY SE ZASTAVÍ SRDCE?

PLAYGROUND

PLAYGROUND

PLAYGROUND

LARS KEPLER

MYSTERIÓZNÍ THRILLER

01

02

03

04

05

06

07

08

09

10

11

12

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27

28



PLAYGROUND

PLAYGROUND

PLAYGROUND


LA

RS KEPLE

R


BRNO

2016

PLAYGROUND

PLAYGROUND

PLAYGROUND


Copyright © Lars Kepler, 2015

First published by Albert Bonniers Förlag AB, Stockholm, Sweden

Published in the Czech language by arrangement with Storytellers

Agency, Stockholm, Sweden

Cover picture credit: Untitled by Luis Hernandez

(www.flickr.com/photos/d2k6/6073936140), CC BY 2.0, modified

Translation © Karolína Kloučková, 2016

Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2016

(elektronické vydání)

ISBN 978-80-7491-600-7 (Formát PDF)

ISBN 978-80-7491-609-0 (Formát ePub)

ISBN 978-80-7491-812-4 (Formát MobiPocket)


070707

Nikdo netuší, kam se po smrti dostaneme, ani to, jestli

místa, která bývají popisována, nejsou pouhým výplodem

našeho nitra, jiskřícího systému synapsí. Vědci vysvětlují opakující se obrazy popisované těmi, kteří prožili klinickou smrt, jako výsledek panické reakce mozku na nedostatek

kyslíku vznikající při srdeční zástavě.

Naše neurobiologická vysvětlení samozřejmě nejsou

starší než několik desítek let, ale tatáž svědectví se opakují

po celá tisíciletí: od nejranějších kultur, jež začaly užívat

písmo, až dodnes jsou si svědectví o tom, co nás po smrti

čeká, nápadně blízká.

V nejstarším egyptském náboženství je popisován Osi

risův soud, při němž je lidská duše vážena na vahách

pravdy, a v klasické čínské mytologii se říše mrtvých na

zývá Žlutými prameny. Mrtví tam setrvávají jako hla

dové duše, dokud vládce podsvětí nerozhodne o jejich osudu. V myto logii řecké, římské a v mnoha mytologiích afrických začíná posmrtná říše na břehu řeky, přes kte

rou se mrtví musejí přeplavit. Muslimové věří, že všichni

mrtví čekají na soud, a křesťané, že existuje předstu

peň věčnosti, kam sestupuje Kristus a odkud se vrátil

Lazar. Judaistické nauky hlásají, že mrtví přicházejí do

še’olu jako stíny vzdálené od Boha a hinduistická a stará


080808

severská tradice věří tomu, že je možné i v říši mrtvých

zemřít.

Lidé, kteří v moderní době vydávají svědectví o tom,

co prožili, když se jejich srdce dočasně zastavilo, vstupují do tunelů, bývají obklopeni světlem, potkávají zemřelé

příbuzné, vídají temné vody a města, která nikdy v životě

nenavštívili.

Mytologii i svědectví můžeme samozřejmě vykládat na

základě psychologických i neurologických teorií. Během celého života si člověk uvědomuje přibližně deset nových

vjemů za vteřinu. Mozek má schopnost informace třídit

a systematicky seskupovat do podoby, která tvoří to, co obvykle nazýváme paměť. Máme přístup jenom k malému

zlomku všeho, co se v dlouhodobé paměti ukládá. Většina

informací zůstane v té mohutné zásobárně zachována v pa

nenské čistotě až do okamžiku smrti.

090909

01

Před každou nebezpečnou akcí se poručice Jasmin Pas

calová-Andersonová chvilku dívala na fotografii, kterou

nosila v peněžence. Lesklý snímek byl v půlce přelože

ný a zobrazoval zvláštní jednotku její čety. Pět dvojic mužů

a Jasmin jako jediná žena uprostřed. Muži stáli okolo ní

v neprůstřelných vestách a s helmami a z legrace na ni hle

děli se zbožnou úctou. Mark měl na očích růžové sluneč

ní brýle a v koutku úst cigaretu, Lars si namaloval bílé

šmouhy pod očima i na nose a Nico zrovna mrkl.

Jasmin měla na fotografii zrzavé vlasy spletené do copu,

usmívala se jako malé dítě a v náruči svírala svůj kulomet

M240 Bravo se složenou dvojnožkou. Zbraň byla téměř

stejně dlouhá jako ona a Jasmin se na pihovatých pažích

napínaly svaly. U nohou ve vysokých vojenských botách

měla svinutý těžký pás s celoplášťovými náboji.

Jasmin se vlastně nikdy nebála, ale věděla, který zásah

znamená mimořádně vysoké riziko. Chvilku si prohlížela

snímek, aby si uvědomila, že na ni ti muži spoléhají, že

nese odpovědnost za jejich bezpečí.

Byla dobrá velitelka.

Mark rád vtipkoval o tom, že ji všichni poslouchají,

protože ona stejně musí vždycky mít poslední slovo.

101010

„To vůbec není pravda,“ odpovídala pokaždé.

Jasmin vrátila fotografii do peněženky a okamžik jen

tiše stála.

Jenom zřídka mívala zlé tušení, ale právě teď měla po

cit, jako by se její duše ocitla ve stínu, ačkoli se všechno

zdálo jako obvykle.

Zaváhala a pak si nasadila perlové náušnice, které do

stala od matky.

Z nějakého důvodu ji to uklidňovalo.

Jasminina jednotka se účastnila operace NATO nazvané

Joint Forge a byl jí přidělen zvláštní úkol v Leposavići.

Srbští vojáci se z Kosova dávno stahovali. Jejich kolony

se klikatily vesnicemi a městy jako nekoneční hadi. Měly

už být pryč, ale zdržely se v severním Kosovu a některé

jednotky začaly jednat na vlastní pěst.

Jasminin tým měl společně se čtyřmi dalšími prošet

řit pravdivost zpráv o násilí proti civilnímu obyvatelstvu

v Sočanici.

Neměli obrněné transportéry a v sílícím dešti byla jízda

pro jejich džípy čím dál náročnější. Cesty byly rozježděné,

okraje zatopené a řeka Ibar hnědá zčeřeným blátem.

Jasmin za volantem postřehla, jak je Lars bledý. Sňal

si helmu a držel ji na klíně.

„Nebylo by lepší vyzvracet se do pytlíku?“ dobírala si

ho.

„Cítím se skvěle,“ odpověděl Lars a ukázal zdvižený

palec.

„Schovali jsme ti trochu Misty Green,“ usmíval se Nico.

„A taky těstoviny s krysími hovínky,“ rozesmál se Mark.

Předchozí večer dovolila mužům udělat si večírek. Za

důvod k oslavě si zvolili čínský Nový rok. Ze sáčků od pop

kornu si vyrobili červené lucerničky, odpalovali světlice

111111

a pozorovali, jak se snášejí k zemi jako pomalé meteory.

Jedli jarní závitky a instantní nudle a ze švédské vodky

a lístků zeleného čaje z provincie Hanghou si připravili

nápoj, který nazvali Misty Green.

Lars toho jako obvykle vypil až moc, a když zvracel, stál

Mark vedle něho a tvrdil, že do těstovin zamíchal krysí

bobky, aby tak přivítal rok krysy.

Když Lars visel ohnutý přes zábradlí a křičel, že umře,

všichni ostatní odpovídali, že bude velká čest zemřít pod

Jasmininým velením.

Jasmin se vrátila do svého stanu, studovala nejnovější

satelitní snímky, pokoušela se vrýt si do paměti okolní te

rén a muži zatím pokračovali v oslavě. Ráda poslouchala,

jak se smějí, tančí a zpívají.

Během let společné služby spala Jasmin se třemi z nich,

ale to bylo ještě předtím, než se stala jejich velitelkou.

A kdyby měla být upřímná, klidně by si to zopakovala.

Nejspíš se to nestane — ačkoli blízkost smrti někdy

činí osamělost ještě palčivější.

Během večera se setkala pohledem s Markovýma lesk

lýma očima a kývla na něho. Flirtoval s ní a jeho svalnaté

paže byly opravdu přitažlivé. Zvažovala, jestli udělá ma

lou výjimku, nebo si vystačí s masturbací.

Ráno je přivítalo ocelově šedou oblohou věštící další těž

ký déšť. Džíp sebou smýkal do stran a bláto stříkalo až

na přední sklo. Jasmin podřadila, strhla volant doleva

a pomalu vyjížděla do prudkého svahu.

Půl kilometru před Sočanicou byla cesta naprosto zni

čená a Jasmin rozhodla, že budou pokračovat pěšky.

Vedla skupinu dolů do obce a víc než kdy dřív cítila

pach oleje na zbraně. Kulomet byl najednou nesnesitelně

121212

těžký a s každým krokem sebou škubal na řemeni, jako by

se pokoušel uniknout svému osudu.

Zlověstná předtucha v ní sílila.

Mark v dešti kouřil a společně se Simonem si prozpěvo

val „China Girl“. Všechno ztěžklo temnou bolestí: mraky

prosáklé deštěm, pusté kopce i šedohnědá voda.

Ve vysílačce praskalo, signál byl mizerný, ale rozuměla,

že obě britské jednotky se zasekly u Mitrovice.

Jasmin rozhodla, že než Angličané dorazí, oni prozkou

mají terén. Vedla své muže k šedivé vsi.

Náušnice jí v rytmu chůze ťukaly do přezek na hel

mě.

Už když dorazili k prvnímu domu, uviděli, jak v mokré

trávě leží tříkolka a vedle ní na břiše malé děvčátko. Přede

dveřmi seděla opřená o stěnu těhotná žena. Zabila ji střela

do hrudi. V písku okolo ní zobalo několik bílých slepic

a dešťové kapky tvořily na kalužích bubliny.

Jasmin nechala Nica, aby se pomodlil a políbil svůj

křížek, a pak je vedla dál.

Mezi domy se rozlehl vzdálený výstřel, úsečný jako

šlehnutí biče.

Jasmin jednotku zastavila před dlouhým schodištěm

mezi dvěma domy a opatrně popošla stranou, aby měla

výhled na tržiště se zelinářskými stánky a starým obyt

ným přívěsem. Stála tam řada chlapců a okolo nich asi

třicet srbských vojáků.

Jeden z nich držel deštník nad vousatým velitelem

usazeným v květovaném křesle. Déšť ještě nestačil smýt

krev ze země před jeho nohama. Jednoho z hochů před

ním přinutili pokleknout, velitel cosi řekl a popravil ho

výstřelem do obličeje.

Chtěli ve vesnici vyvraždit všechny chlapce.

131313

Zatímco vojáci odtahovali tělo, Jasmin se vysílačkou

spojila s britskými jednotkami. Znovu vyrazily na cestu,

do patnácti minut by tu měly být.

Jasmin viděla, jak před velitelem poklekl další chlapec,

měl temně rudé tváře.

Někdo by možná řekl, že nechala rozhodnout city, ale

žádný z jejích mužů ani na okamžik nezaváhal poslech

nout rozkaz. Věděla, že dokáže během tří minut rozmís

tit všech pět dvoučlenných týmů na stanoviště tak, že

bez vlastních ztrát zneškodní osmdesát procent nepřátel.

Přesně v okamžiku, kdy všichni zaujali své pozice, uvi

děla v dalekohledu kolonu asi deseti zablácených vozů

plných srbských vojáků, která se blížila po hlavní silnici

vedoucí přímo na tržiště.

Když se na ni dívala předtím na satelitních snímcích,

byla na cestě odtud, téměř až u Lešaku. Z nějakého dů

vodu se však vojáci vrátili, a pokud Jasmin chtěla zasta

vit popravování, znamenalo to pro její jednotku mnoho

násobně vyšší riziko.

I tak dala Markovi znamení, aby kata zastřelil. Ozvala

se rána, kulka prošla srbskému veliteli hlavou a na opě

radlo křesla vystříkla krev.

Mezi vojáky propukl zmatek a Jasminina skupina jich

během třiceti vteřin zneškodnila víc než polovinu.

Srdce jí bušilo, adrenalin vyplavující se do krve jí zost

řoval všechny smysly.

Tři vojáci s automatickými puškami se schovali za cih

lovou zdí.

Jasmin v ní kulometem vystřílela řadu děr a do výšky

se vznesl růžový oblak krvavých kapek.

Skupina vojáků se ukryla v jednom z domů. Dveře zů

staly pootevřené a pohupovaly se na pantech sem a tam.1414

Chlapci, kteří se na začátku střelby vrhli k zemi, v ná

hlém tichu vstávali. Vyděšení a zmatení všichni couvali do uličky vedoucí od náměstí. Hubený hoch držel za ruku svého plačícího bratříčka.

Dveře domu se otevřely a objevil se v nich jeden ze srb

ských vojáků. Rozběhl se za chlapci a odjistil ruční granát. Nico vedle Jasmin vystřelil ze své odstřelovačské pušky

a trefil vojáka do hlavy. Ten padl na břicho a zůstal ležet,

pak granát vybuchl a jeho tělo zmizelo v oblaku prachu.

Chlapci utíkali uličkou dolů a Jasmin nepřetržitě stří

lela do dveří i oken, aby měli čas uniknout.

Když byli z dohledu, rychle se podívala napravo. Auta

se srbskými posilami zastavila, zacouvala a zvolila jinou

cestu. Odbočila z hlavní silnice a vysokou rychlostí po

kračovala strmě vzhůru ulicí ústící přímo za její jednotku. Bylo jasné, že někdo Srby vysílačkou informoval o jejich

přesné poloze.

Mark a Vincent už utrpěli lehká zranění. Situace se

brzy vymkne kontrole. Jasmin nařídila Larsovi a Nicovi,

aby zůstali na místě a kryli ostatní, kteří se měli stáhnout

za starý kostel. Věděla, že ti dva zůstanou odříznuti, ale

neměla jinou možnost. Sama popoběhla dopředu, rozložila dvojnožku a položila se na břicho. Dokud jí vystačí

náboje, bude vojákům ve vozech bránit v postupu.

Přiložila oko k hledáčku a prsty se jí chvěly mohutnou

záplavou adrenalinu. Jasmin měla dobrý výhled a mohla

střelbou obsáhnout celou ulici před sebou, neměla však

možnost bránit se proti útoku zezadu. Jejím jediným cí

lem teď bylo udržet svou jednotku naživu, dokud nedo

razí britské posily.

Během střelby sledovala, jak se Mark a ostatní muži

dostali ke kostelu. Proti nim se vyřítil srbský voják s auto

151515

matickou puškou pískové barvy. Trefila ho do hlavy a pak

rozstřílela zrezivělý moped opřený o stěnu.

Uslyšela za sebou volání, ale neměla čas se ohlédnout.

Pokračovala ve střelbě podél fasád, aby ochránila své

muže. Střílela a střílela, aby udržela nepřítele mezi domy.

Střílela a celým tělem cítila zpětné rázy, horko šířící se ze

zbraně a pach střelného prachu. Prsty už měla znecitli

vělé a pak přišla zvláštní palčivá bolest v zádech.1616

02

Jasmin Pascalová-Andersonová se probrala z narkózy

v nemocnici Országos Orvosi v Budapešti. U okna za

hlédla nějakou postavu a tušila, že je to Mark. Pokusila se promluvit, ale ještě se jí nevrátil hlas. Dělaly se jí světlé mžitky před očima a nemohla ho rozpoznat. Přinesl jí ná

ušnici. Posadil se na kraj postele a řekl něco, čemu nero

zuměla. Pak ji pohladil po tváři a náušnici jí zavěsil na

levé ucho. Zesláblou rukou si sňala zavlhlou kyslíkovou masku a rychle dýchala.

„Smrt nefunguje,“ vyhrkla a rozkašlala se.

„Jasmin, ty jsi naživu, nejsi mrtvá,“ zašeptal Mark a pokusil se o úsměv.

„Lidé tam dole v přístavu stojí frontu na odvoz lodí,“

sípala dál. „Všude visí červené lucerny, všechny cedule

jsou napsané čínsky, nechápu to... všechno je špatně, nechápu to...“

„Všechno se zase spraví,“ uklidňoval ji.

Do pokoje vešla sestra, anglicky se zeptala Jasmin,

jak se cítí, a zkontrolovala záznam dýchacího přístroje

a křivku elektrokardiografu. Jasmin se zahleděla Markovi

do očí, ale zároveň měla pocit, jako by se dívala přímo do

změti nesrozumitelných obrázků ve své hlavě.

„Za chvíli se u vás zastaví lékař,“ řekla sestra a odešla.

171717

„Triáda je úplně všude,“ pokračovala Jasmin a zadržo

vala pláč. „Viděla jsem, jak odvlekli dítě od rodičů.“

„Slyším, co říkáš, ale...“

„Není to tam spravedlivé,“ řekla a promnula si krk.

„Všechno jsem viděla. Stála jsem na molu a viděla Nica na

palubě jednoho z člunů. Panebože...“

„Jasmin, Nico je mrtvý,“ pronesl tiše Mark a pohladil

ji po paži.

„Vždyť to říkám, viděla jsem ho v přístavu.“

„A taky Lars.“

„Bože,“ rozplakala se a odvrátila tvář.

„Muselas mít příšerné sny...“

„Tohle nezvládnu, nevydržím to,“ vykřikla se slzami

v očích. „Zničili jsme říši mrtvých, nefunguje, není tam

spravedlnost. Zničili jsme všechno...“

Jasmin ztichla, ale když do pokoje vešel lékař, ještě

stále prudce dýchala. Měla zrychlený pulz, odběr kyslí

ku z přístroje se snížil a hadička drénu se naplnila krví.

Lékař se postavil do čela postele a sdělil jí, že měla

velké štěstí, takže bude zase v pořádku. Potom jí popsal

zranění, jaká utrpěla, a vysvětlil průběh akutní operace.

Kulka pronikla širokým zádovým svalem, jedenáctým

žebrem, poškodila tlusté střevo a skrz žaludek opustila

tělo. Jasmin ztratila velké množství krve, ale operace pro

běhla úspěšně, takže nebude mít žádné trvalé následky.

„Kdybyste se k nám dostala o pět minut později, už

bychom vás nezachránili,“ pronesl s vážným pohledem.

„V narkóze u vás došlo k srdeční zástavě, která trvala mi

nutu a čtyřicet vteřin.“

Po návratu do Švédska se Jasmin dostala do péče Šoko

vého a úrazového centra ve Stockholmu. Seděla na světle 1818

zelené pohovce v oprýskané čekárně a vyplňovala povinný

dotazník s mnoha otázkami týkajícími se osobnosti pa

cienta a jeho obtíží. Když došla k otázce, co se jí přiho

dilo, zarazila se.

Neustále ji obklopovaly obrázky toho, co čekalo na dru

hé straně. Rty se jí rozechvěly a při vzpomínce na všechno

násilí v temném přístavu, na zástupy lidí a zápach nafty

téměř nemohla dýchat.

Zvedla k ústům roztřesenou ruku a vybavila si Nica, jak

se sklopenýma očima mizí na jednom ze zrezivělých člunů.

Naproti ní seděla v křesle mladá žena s tímtéž dotazní

kem. Psala pomalu a slzy stékající po zjizvených tvářích se jí pod bradou vsakovaly do hidžábu.

Jasmin ztěžka polkla a znovu si otázku přečetla. Nej

dřív chtěla nechat řádky prázdné, ale pak si to rozmyslela

a napsala: „Zemřela jsem.“

Tři měsíce brala antidepresiva kvůli utkvělé představě,

že skutečně navštívila posmrtnou říši. Mark jí byl celou dobu oporou. Nakonec mohla léky vysadit, ale od listo

padu musela docházet na kognitivní psychoterapii.

Když jí šedovlasá psycholožka zopakovala, že příči

nou jejích halucinačních snů jsou traumatické zážitky ze střelby v Sočanici, Jasmin se jen netrpělivě usmála. Byl

to prý naprosto přirozený obranný mechanismus. Vzpo

mínky na čínský přístav mají původ v oslavě čínského Nového roku, kterou se bavili muži její jednotky, a zástu

py lidí v přístavu jsou jenom odrazem chlapců čekají cích

na popravu.

„Anebo vám říkám něco, co vás možná zachrání, až ze

mřete,“ odvětila Jasmin.

Zásah v severním Kosovu byl interně prošetřován. Po

dle závěrečné zprávy vedla Jasmin svou jednotku skvěle. 1919

Zastavila masakr a tím, že zůstala v riskantní strategické

pozici, zachránila většinu svých mužů. Byla jí udělena

medaile NATO za zásluhy, ale ona ji odmítla a slavnostní

ho předání se nezúčastnila.

Právě když měla být odměněna za svůj čin, nacházela

se v posteli v hotelovém pokoji. Obkročmo seděla na muži, s nímž se seznámila v posilovně. Měl světlé vlasy jako Nico a cítit ho v sobě bylo zvláštním způsobem vzrušující.

Jasmin měla zrzavé vlasy rozcuchané a pohled skelný

z nevyspání. Bledé pihy na zarudlém obličeji připomí

naly chlebové drobky. Levou tvář měla poškrábanou od

mužových vousů.

Velká postel se posunula od stěny a Jasmin v mezeře

uviděla prach a kabely od lampiček. Nestávalo se jí často,

aby skončila s cizím mužem v hotelovém pokoji, ale občas

to jednoduše potřebovala. Zdánlivá blízkost a následná

prázdnota jí dodávaly pocit skutečnosti.

Věděla, že se s tím mužem víckrát nesetká, protože

nemohla vydržet mezi lidmi, kteří by nikdy nepochopili,

čím si tehdy v zimě v Kosovu se svými muži prošla.

Měla štěstí, rány se rychle zahojily a jizva na břiše,

kudy kulka vyšla z těla, postupně vybledla do světle růžova a nakonec připomínala okvětní lístek růže.

Velmi rychle pochopila, že dokud bude mluvit o přísta

vu, budou ji všichni považovat za blázna. Některé pravdy

si člověk musí nechat pro sebe.

Nastěhovala se k Markovi, snažila se mu pomáhat s do

mácností, ale většinu času jenom chodila po jeho domě

ve vytahaném svetru a ošoupaných džínách s roztřepe

nými konci nohavic.

Začali spolu spát a následující období sestávalo z pou

hých útržků: skleničky s tequilou cinkající na stole, české 2020

pivo a ohlušující Eminem, hosté s květinami ze sousedova

záhonu, tablety tišící strach a bolest, gril s plameny šle

hajícími do výšky a opilý sex s Markem v neustlané posteli, na břiše na kožené sedačce, na podlaze v kuchyni

nebo u jezera na trávě vlhké rosou.

Jednoho dne Jasmin vynechala menstruace. Moc o tom

nepřemýšlela, ale po dvou týdnech si koupila těhotenský test.

Když uviděla, jak se na proužku objevují dvě čárky, té

měř přestala dýchat. Opláchla si obličej ledovou vodou,

posadila se na poklop záchodové mísy a začala se sama

pro sebe usmívat.

212121

03

Život je nepochopitelný, život je výjimečný, je to malé

světélko uprostřed nekonečné temnoty. Pro Jasmin zna

menalo těhotenství pocit odpuštění. Věřila, že nyní pře

konala velký otřes svého života. Jenže záchvěvy, které

dosud poznala, představovaly jenom drobné vibrace před

blížícím se zemětřesením.

Často ji budily děsivé sny o přístavu na hranicích po

smrtné říše, ale nechávala si své vzpomínky pro sebe.

Pustila se do studia řešení mezinárodních krizí a kon

fliktů, ale Mark se nijak nezměnil. Když byl mezi misemi

doma, jeho život plynul jako jedna velká party. Jasmin

ráno ustlala, seděla pak nad knihami a hosté se mezitím

probouzeli a snídali.

Toho večera stála jako obvykle před zrcadlem a prohlí

žela si břicho. Od začátku se ho snažila vystrkovat, aby

bylo dobře vidět, ale teď už to nebylo třeba. Byla v sedm

advacátém týdnu a připadala si krásná. Pleť se jí leskla

a vlasy měla zrzavější než kdy dřív. Pihy po celém těle jí

zářily a na klíčních kostech a prsou houstly do oblaků

pokrývajících i ramena a svalnaté paže.

Jasmin se přesvědčila, že jsou dveře ložnice zavřené,

a šla spát. Ležela na boku se zavřenýma očima, ale ne

mohla usnout. Mark s přáteli si pouštěli hlasitou hudbu,

222222

nějaká žena se smála a křičela, na dvoře startovala auta

a ozvalo se tříštění skla.

Když konečně s rukama na uších usnula, bylo po čtvrté

hodině ráno.

Probudila se s bušícím srdcem a se vzpomínkou na

sen o rudých lampionech s čínskými znaky. Otočila se

na záda a uviděla kouř ovíjející se v podivných ornamen

tech okolo lustru.

Jasmin rychle vzala z nočního stolku sklenici s vodou,

vylila ji na halenku, vlhkou látku si zavázala přes ústa

a nos a sešla do přízemí. Večírek skončil a všude pano

valo ticho. Skrz hustý dým viděla, že mezi rozházenými

láhvemi, sáčky od chipsů, pytlíčky se zbytky hašiše a pře

plněnými popelníky všichni spí.

Pokračovala do haly, zavřela za sebou dveře, aby za

mezila šíření požáru, a blížila se k černému kouři, který

vycházel zpod dveří do kuchyně.

Oči ji pálily a začaly slzet, ale ze všech cvičení se slz

ným plynem věděla, že jediné pravidlo je vydržet. Člověk

může kašlat, brečet nebo zvracet, ale jedině dokud vy

drží nepromnout si oči, je schopen pokračovat ve svém

úkolu.

V podřepu vešla do kuchyně plné dýmu a zavřela za

sebou. Oheň vypadal jako rudozlatý prapor v husté mlze.

Zadržela dech, a když se blížila ke sporáku, cítila na

obličeji horko. Plameny šlehaly z hrnce, našly si cestu

okolo digestoře a zapálily skříňku s kořením.

Natáhla ruku a vypnula sporák, protáhla se podél stěny

ke dveřím komory, zašátrala za vysavačem a vytáhla ha

sicí přístroj.

S uslzenýma očima se vrátila ke sporáku, odjistila po

jistku a stříkala pěnu, dokud oheň neuhasila.

232323

Když pustila hasicí přístroj na podlahu, zazvonilo to.

Se sevřenými plícemi kopnutím otevřela dveře kuchyně,

vyšla do chladného rozbřesku a strhla si halenku z obli

čeje. Zhluboka dýchala, poté se vrátila do domu a otevřela

všechna okna, aby vyvětrala kouř.

Všimla si Marka pod šeříkovým keřem. Seděl tam spo

lečně s nějakou blondýnkou a kouřil. V trávě mezi jejich

bosýma nohama stála láhev whisky.

„Miláčku,“ opile se na Jasmin usmál, když se před ním

zastavila.

„Můžu si půjčit tvůj telefon?“

„Jasně,“ odpověděl a zašátral v náprsní kapse.

Jasmin vzala mobilní telefon a zvolila nouzovou linku.

Pověděla do telefonu o požáru, o tom, že se pokusila jej

uhasit, ale že ve stropních trámech by mohl oheň znovu

vzplanout. Operátor slíbil, že vyšle hasičský vůz, Jasmin

poděkovala a zavěsila.

„Ono v kuchyni hoří?“ zeptal se Mark.

Jasmin zakroutila hlavou. Pak zavolala své matce a ze

ptala se jí, jestli se k ní může nastěhovat.

„Jsem pitomec,“ zamumlal Mark.

Vrátila mu telefon, zahleděla se do jeho vrásčité tváře,

do smutných očí a na tetování ve tvaru draka, který se

mu ovíjel okolo paže k rameni.

Vykročila k brance, aby tam počkala na matku. Bylo

jí ho jenom líto.

Když porodila jejich dítě, Mark byl právě v Afghánistánu.

Ale v nemocnici s ní byla matka a i Jasminina sestra Diana

si vzala volno v práci a přiletěla do Stockholmu, aby chla

pečka viděla a šla mu u křtu za kmotru.

Jasmin syna pojmenovala Dante.

242424

Přes rok s ním bydlela u své matky. Společně ho pře

balovaly, sledovaly, jak roste, jak začíná lézt a stoupat si

u nábytku.

Jasmin si našla dočasnou práci na poloviční úvazek

jako sekretářka u ministerstva obrany a zároveň pokra

čovala ve studiu mezinárodních vztahů.

I když se Mark doma nikdy dlouho nezdržel, Jasmin

dbala na to, aby se se synem vídal. Když Dante poprvé zů

stal u svého otce přes noc, Jasmin seděla až do rána v autě

před domem. Mark se k Dantemu vždycky choval hezky,

ale nedokázal si uspořádat život. Když mezi jednotlivými

misemi pobýval ve Švédsku, stále pořádal divoké večírky

s přáteli. Popíjeli tequilu, grilovali za domem a koupali

se nazí v jezeře.

Jasmin nakonec na ministerstvu získala stálé zaměst

nání a s matčinou pomocí si koupila vlastní byt kousek

od práce i školky.

Občas ji přepadla touha pocítit svou absolutní existenci,

ozývaly se v ní pudy skryté hluboko v jejím nitru i v ner

vových zakončeních v pokožce po celém těle. Obvykle

se pak seznámila s někým v univerzitní kavárně a od

vedla si ho na toalety.

Samozřejmě tak nedosáhla orgasmu, to by šlo možná

v hotelovém pokoji, ale ona potřebovala něco jiného.

Snad to byla samota, která nastala potom, když ho vy

strčila ven, zamkla se a zůstala s roztřesenýma nohama

sedět na záchodě.

252525

04

Uplynulo pět let nového života. Jasmin Pascalová-Ander

sonová položila v předsíni těžké tašky s nákupem a Dante

si stáhl z hlavy čepici a odhodil ji na zem. Zčervenaly mu

tváře a hnědé kudrnaté vlasy se mu přilepily ke zpoce

nému čelu.

Jasmin si klekla, pomohla mu zout vysoké boty a ro

zepnout kombinézu.

„Pomoz mi,“ řekla a snažila se vymanit z jeho sevření.

Dante se jí pevně držel za hlavu, aby udržel rovnováhu,

a prsty se pokoušel zachytit její náušnici.

„Pravá perla,“ řekl.

„Ano,“ odpověděla, nadzvedla mu jednu nohu a stáhla

z ní podkolenku.

„Ale druhou jsi ztratila,“ pokračoval.

„Jo,“ přikývla a pomyslela si, že mohla místo náušnice

přijít o život.

„Koupím ti nějakou krásnou náušnici.“

Dante měl po Markovi dlouhé řasy a drobný důlek na

bradě. Na svůj věk byl poměrně malý, přesně jako bývala

až do puberty ona.

Napustila mu vanu horkou vodou, a zatímco připravo

vala večeři, slyšela z koupelny, jak si procítěně a vážně pro

zpěvuje písničky, které se učí ve školce. Jasminina starší

262626

sestra Diana přijela do Stockholmu na lékařskou konfe

renci, ale odřekla účast na recepci ve slavnostní síni rad

nice, aby je mohla navštívit a s předstihem předat Dan

temu dárek k narozeninám.

Jasminin život měl pevný řád a nic nenasvědčovalo ne

bezpečí, které se k nim nezastavitelnou rychlostí blížilo.

Jasmin vařila masové kuličky se slaninou, cibulkou

a žampiony, které nejprve osmahla a potom vařila v čer

veném víně a telecím vývaru s máslem.

Omyla velký nůž, osušila ho a několik vteřin ho potěž

kávala v ruce. Pak se otočila a mrštila nožem přes kuchyň.

Světlo lustru se zablýskalo na ostří, nůž se dvakrát otočil

okolo své osy a nakonec se zabodl do silné dřevěné desky

připevněné na zdi.

Jasmin stáhla oheň na sporáku a šla za Dantem do kou

pelny. Právě si z šumící pěny tvaroval veliké vousy a čepici.

Umyla mu vlasy a osušila ho. Ve chvíli, kdy mu pomá

hala do pyžama s modrými a červenými lodičkami, se

ozval zvonek u dveří.

„Příští týden mám narozeniny, bude mi pět,“ chlubil

se Dante tetě, sotva otevřel dveře.

„Vážně?“ zeptala se Diana s předstíraným údivem.

„Ahoj, sestřičko,“ řekla Jasmin, objala ji a pomohla jí

svléknout kabát. „Jaká je konference?“

„Docela zajímavá.“

Diana měla stejně světle zrzavé vlasy jako Jasmin. Těch

několik šedých vlasů mezi jejími kadeřemi ani nebylo

vidět, ale pihovatou tvář měla plnou hlubokých vrásek.

„Co máš v té tašce?“ chtěl vědět Dante.

„Nech tetu aspoň svléknout,“ řekla Jasmin a pověsila

Dianin kabát.

Diana vytáhla balíček s lesklou modrou mašlí.

272727

„Můžu ho hned otevřít?“ zeptal se Dante a pohlédl na

Jasmin.

„Jestli chceš.“

Dante roztrhl papír, konstatoval, že je to knížka, ale té

měř se na ni ani nepodíval. V tu chvíli vytáhla Diana ještě

jeden dárek. Vytrhl jí ho z ruky, a když uviděl, že je to stří

brný plastový meč, vykřikl nadšením.

„Není to nevýchovné?“ zeptala se Diana s úsměvem.

„Dante, co si myslíš o tom, když si děti hrají s dětskými

zbraněmi?“ obrátila se Jasmin k synovi.

„To je v pohodě,“ odpověděl cestou do kuchyně.

Diana s Jasmin si povídaly o tom, že matka teď vy

padá o něco spokojeněji. Když je doma sama, stále sice

prostírá i pro otce, ale hluboký smutek po jeho smrti už

zřejmě překonala. Jasmin chytila Danteho, který právě

šermoval proti závěsu.

„Vezmi si ten meč do svého pokoje a... Počkej chvilku.

Nejdřív v předsíni posbírej všechny ty papíry.“

Jasmin přinesla dvě skleničky na víno a zkontrolovala

bublající omáčku.

„Už ví, co jsi dělala, než se narodil?“ zeptala se Diana,

když Dante odběhl.

„Na to je ještě brzy,“ odvětila Jasmin a vytáhla nůž

z prkna na stěně.

Odkrojila velký kus másla a nechala ho rozpustit

v tmavé omáčce, opatrně ji zamíchala a sledovala, jak

za sebou máslo zanechává žlutou stopu ve tvaru spirály.

„Máš si o tom s kým promluvit?“ ptala se dál Diana.

„Stejně nemám na povídání čas,“ usmála se Jasmin.

„To se nedivím, když musíš mít pokaždé poslední slovo.“

„To vůbec není pravda,“ odpověděla Jasmin a napila

se vína.2828

„Když jsi byla malá, odmlouvala jsi každému, i když mluvil jen v televizi.“

„Když neměli pravdu, nedalo se to vydržet...“

„Ještě pořád to děláš?“

„Ne.“

Diana se rozesmála a veselýma očima sledovala, jak

Jasmin vypnula sporák a vzala z něho hrnec.

„Máma mi říkala, že sis našla novou práci na minister

stvu obrany,“ řekla Diana tiše.

„Byla to spíš náhoda,“ řekla Jasmin a propasírovala

omáčku přes jemný cedník.

„Ale zní to zajímavě,“ pokračovala Diana odlehčeně.

„Nemůžeme být všichni neurochirurgové,“ odpověděla

Jasmin a navršila masové kuličky do velké skleněné mísy.

„Stávají se různé věci a člověk se mění... Už nepotřebuju

k životu napětí. Možná to zní nudně, ale dělat sekretářku mě baví. A jde mi to.“

„Chci jenom říct, že bys měla dělat to, co opravdu chceš,“ řekla Diana vážným tónem. „Dokážeš cokoli. Prošla sis

válečným traumatem, porodila dítě, odešla jsi od Marka,

pořídila sis vlastní byt a našla práci.“

„Ale nezachránila jsem Larse a Nica, mohli zůstat na

živu, kdybych něco udělala jinak, kdybych...“

„Udělala jsi všechno správně,“ přerušila ji Diana. „Pro

šetřovali to, dali ti za to medaili, udělala jsi pro jejich zá

chranu všechno, cos mohla...“

„V přístavu ne,“ řekla Jasmin.

Sebe samu těmi slovy překvapila. Dávno už o přísta

vu nemluvila, i když v myšlenkách se tam neustále vra -

cela.

„Máma mi říkala, že už jsi v pohodě,“ pronesla Diana tiše.

292929

„To jsem,“ odpověděla Jasmin a zahleděla se z okna.

Venku už se setmělo a nad střechami domů proplouval

mezi nočními mraky srpek měsíce.

„Pořád máš pocit, že ten přístav je skutečný?“

„Co chceš, abych odpověděla?“ zeptala se Jasmin s kři

vým úsměvem.

303030

05

Ve Švédsku se blížilo léto, v královské zahradě rozkvetly

třešně a dny se prodlužovaly. Cestou ze školky se Jasmin

s Dantem občas posadili na zídku u baletní školy a po

dělili se o koláč.

Ještě stále trávila některá odpoledne v Královské

knihovně nad nábožensko-historickými texty, nad kniha

mi o čínské historii a nad velkými díly o raném pohřeb

ním umění.

A také se ještě stávalo, že ji přepadla noční můra.

Mezi zdmi úzké uličky se odráželo dunění ohňostroje.

Za kouřovou clonou a poskakujícími stíny viděla jeden

gang triády, jak za sebou za vlasy táhne dívku v bez -

vědomí.

Dětská tělíčka naložená na staré pramici a pohupující

se červená lucerna.

Křičící rodiče vyhnali z přístavního mola.

O takových nocích se Jasmin probouzela propocená,

vyklopýtala na roztřesených nohou z postele a zvracela

do záchodu. Než se vyčerpaná vrátila do postele, osprcho -

vala se a vyčistila si zuby.

Toho rána se její vlasy vzpouzely jakékoli úpravě je

nom proto, že si je večer předtím nevysušila a usnula při

čtení pohádky v Danteho posteli.

313131

Už když se s ním loučila ve školce, měla divný pocit

a vnitřní neklid v ní jen narůstal. Šla Jakubskou uli

cí a hustý déšť bubnoval do deštníku.

Diana pracovala v Göteborgu jako neurochiruržka

a kaž dý den musela činit rozhodnutí, kterými mohla na

vždy změnit životy jiných lidí. Jasmin se však do takové

pozice už nikdy vrátit nechtěla. Raději archivovala vý

sledky výzkumů v oblasti rozvoje lidských zdrojů.

Nebe se za okny její kanceláře vyjasnilo. Pocit klidu

byl však falešný.

Protože ve skutečnosti se čas, který jí zbýval, velmi

rychle krátil. Okamžik zlomu v jejím životě se blížil.

Každé její rozhodnutí i každý její krok brzy měly na

být jiného významu.

V jedenáct hodin Jasmin opatrně zajela se servírovacím

vozíkem do sálu, kde právě probíhala porada. Servírovala

kávu a čokoládové bonbony. Za řečnickým pultíkem ho

vořil zástupce jednoho z odborů ministerstva o blížící se

konferenci UNODA v Pekingu, která se bude týkat úlohy

telekomunikací v oblasti mezinárodní bezpečnosti.

Ve čtyři hodiny Jasmin kráčela Vládní ulicí vyzvednout

Danteho ze školky.

Byl právě společně s ostatními dětmi na dvoře plném

spadaného listí. Před chvílí se vrátili z procházky a všichni

na sobě ještě měli žluté reflexní vestičky.

Když si Dante maminky všiml, rozběhl se k ní a vrhl se

jí do náruče. Měl červené tváře a hned na ni vychrlil, že

jsou hrdinové životního prostředí. Jasmin si nechala uká

zat čtyři velké pytle, které děti naplnily odpadky, a pak

šli společně dovnitř pro Danteho diplom.

V šatně právě nějaký tatínek vkročil do ponožkové

zóny a dcerka za ním volala, že tam se v botách nesmí.

323232

Netrpělivě jí řekl, že když bude zlobit, nestihnou vyzved

nout diplom. Holčička se rozplakala. Muž si prsty uvolnil

uzel na kravatě a Jasmin si všimla, že je ve tváři zpocený

a bílý jako stěna.

„Ebbo, spěcháme,“ řekl.

Dante právě básnil o tom, jak úžasné by bylo mít na

hraní porcelánové brambory, a pak si uvědomil, že zapo

mněl na obrázek, zul si právě obuté boty a rozběhl se ke

své poličce.

V šatně bylo horko a vlhko.

Uspěchaný otec vzal dceřinu bundu a společně se pro

dírali mezi rodiči a dětmi k východu. Náhle se muž za

stavil a přiložil si ruku k hrudi. Zašátral po stěně a upadl

mezi boty a bundy, zády opřený o dětský kočárek. Těžce

dýchal.

„Tati!“ vykřikla dívenka.

Muž hleděl do prázdna před sebe a nereagoval, ani

když se k němu nějaká žena sehnula a zeptala se, co mu je.

Ujel pod ním vlhký koberec, muž se sesunul ještě níž,

převrhl krabici s návleky smotanými do světle modrých

koulí a ty se rozkutálely.

Jasmin se srdce rozbušilo jako splašené. Na několik

vteřin zavřela oči a cítila, jak jí pot z podpaží stéká k bo

kům. Zvedla ruku k levému uchu, i když věděla, že tam

perlovou náušnici nenajde.

Někdo zavolal záchrannou službu a několik rodičů po

mohlo muži do pohodlnější polohy. Odstranili kočárek,

aby si mohl položit hlavu na podlahu.

Když k němu Jasmin vykročila, v hlavě jí dunělo. V rych

lém sledu se střídaly útržky vzpomínek z přístavu. Ne

všimla si, že shodila bundy z věšáků ani že zavadila o flor

balovou hůl, která hlučně dopadla na podlahu.3333

Protlačila se mezi ostatními k ležícímu muži a klekla

si vedle něho.

„Za chvíli se ocitnete v přístavu,“ řekla. „Jděte s davem lidí k molu...“

Nahnula se k němu blíž a opřela se rozechvělýma ru

kama o špinavou podlahu.

„Nepamatuju si všechno,“ pokračovala a snažila se za

chytit jeho pohled. „Ale na krk vám pověsí kovový štítek,

který...“

Někdo zavolal, že sanitka je tu. Jasmin se sevřelo

srdce, a když uviděla, že muži modrají rty, zachvátila ji

panika. Když se ho žena s telefonem zeptala, jak se cítí, neodpověděl.

„Až dostanete ten štítek, musíte se dostat do terminálu,“

opakovala zvýšeným hlasem.

„Prý by měl být raději v polosedu,“ snažila se jí vysvětlit žena, která hovořila se záchrannou službou na telefonu.

„Musíte se dostat do toho terminálu,“ pokračovala Jasmin. „Slyšíte mě?“

„O čem to mluvíte?“ zakřičel na ni kdosi.

Světlovlasá žena se pokusila Jasmin odtáhnout, ale ta

její ruku setřásla. Žena ji chytila za bundu, ale Jasmin se

otočila a udeřila ji loktem přímo do hrudní kosti, takže jí

vyrazila dech. Žena klopýtavě ucouvla.

Několik lidí v šatně vykřiklo, ale Jasmin si znovu

klekla k muži a uchopila jeho obličej do dlaní. Přestal

dýchat. Kdosi se znovu pokusil ji odtáhnout, ale vypros

tila se.

„Pozor na triádu,“ volala na muže. „Budou vás nutit...“

„Mami!“ křičel na ni Dante.

„Odveďte ji!“

343434

„Ať se stane cokoli, nesmíte si sundat ten štítek!“ křiče

la ještě Jasmin, když ji táhli pryč. „Zůstaňte poblíž termi

nálu, čtěte informace na plakátech na zdech a čekejte na...“

Upustila kabelku a celý její obsah se rozsypal po zemi.

Pudřenka, rtěnka, tužka na oči, telefon a klíče.

353535

06

Když ji policisté odváděli na psychiatrickou pohotovost

Nemocnice svatého Görana, Jasmin se bránila. Vykřiko

va la, že musí toho muže zachránit, že Ústřední komise

ztratila kontrolu nad přístavem, že ho musí varovat před

triádou.

Prvního ošetřovatele kopnutím porazila, druhému zlo

mila ruku, nakonec ji však přemohli a na zemi dostala

diazepamovou injekci.

„Má nárok znát pravdu,“ sípala.

Podle lékařského záznamu vyvolala její záchvat zástava

srdce cizího muže ve školce. Vzhledem k násilnému cho

vání a prodělanému válečnému traumatu rozhodla psy

chiatrička Evita Olssonová, že léčba bude probíhat proti

Jasminině vůli dle zákona o nucené psychiatrické léčbě.

Během prvních čtyřiadvaceti hodin dostávala nitro

žilně Haldol, neuroleptika s rychlým účinkem. Po pokusu

o útěk a poté, co rozbila okno, bylo rozhodnuto o připou

tání k lůžku tříbodovým pásem a přechodu na antipsycho

tickou léčbu Cisordinolem. Ležela připoutaná na posteli

a na všechny křičela, aby se připravili na posmrtnou říši.

Nakonec ztratila hlas.

Po dvou dnech se dostavily extrapyramidální vedlejší

účinky. Lezla po podlaze, třásla se a měla strašlivé křeče

363636

v krku, čelistech a jazyku. Až po několika hodinách jí po

dali tišící lék Akineton.

Zpočátku cítila silnou potřebu všechno vysvětlit zdra

votnickému personálu. Objasnit jim, že je tak rozrušená

kvůli organizovanému zločinu.

Chtěla jim říct, že si nemyslí, že to byl jen sen, když se

ocitla v čínském přístavu. Ve skutečnosti byla přesvěd

čená o tom, že taková je pravda pro celé lidstvo. Všechna

náboženství nemohou mít pravdu. To je jasné. Ale ona se

dostala na druhou stranu a věděla, že představy dávných

Číňanů jsou správné.

Trvalo něco přes týden, než Jasmin pochopila, že ji

všichni považují za duševně nemocnou.

Sevřela čelisti, přinutila se potlačit potřebu tvrdit, že

ví o smrtí víc než kdokoli jiný, a čekala, až odejdou.

„Viděla jsem, co jsem viděla,“ šeptala.

Dny ubíhaly, panika postupně ustupovala do pozadí

a na její místo nastoupil stud. Tolik se styděla za to, jak

svým výstupem ve školce všechny vyděsila.

Jasminina matka se nastěhovala do jejího bytu, sta

rala se o Danteho a vodila ho do školky.

Jasmin se přiměla chovat se klidně, pohybovat se nor

málně, hovořit tlumeně a dávat najevo, že má obavy o svůj

zdravotní stav.

Požádala, aby jí snížili dávky Cisordinolu, ale i tak

měla zachmuřený obličej od léků stále oteklý. Pleť měla

šedivou a na nose hlubokou ránu.

Třikrát žádala, aby prodiskutovali možnost jejího pro

puštění do domácí léčby, protože se musí starat o syna.

Nyní Jasmin seděla na posteli a čekala na lékařku. Roz

cuchané vlasy jí zplihle lemovaly tváře. Oblečení na ní vi

selo a v bílých teniskách chyběly tkaničky.

373737

Ozvalo se zaklepání na dveře a vešla její ošetřující lé

kařka Evita Olssonová. Byla to přísná a pečlivá žena se

silným krkem, šedými vlasy sepnutými do drdolu a váž

nýma modrýma očima.

Jasmin vstala a potřásla si s ní rukou. Než se posadila

zpátky na postel, prohodila cosi o deštivém ránu.

„Cítím se dobře,“ řekla Jasmin a odhrnula si vlasy z obli čeje.

„To ráda slyším,“ usmála se doktorka Olssonová a posa

dila se naproti ní.

Jasmin byla v rozpacích. Dobře věděla, že vypadá stejně

jako všichni ostatní pacienti na psychiatrickém oddělení,

vnímala, že je cítit potem, a věděla, že zavírá oči na pří

liš dlouhou chvíli, protože je má palčivě suché. Ale kvůli

Dantemu se musela snažit. Musela se snažit říkat to, co

chtějí slyšet.

„Chtěla jsem vám jenom říct, že už jsem zase v pořádku

a že vůbec nechápu, co mě mohlo tak rozčílit,“ řekla.

„Jestli jsem to dobře pochopila, snažila jste se něco vy

světlit muži, který utrpěl infarkt. Bylo to něco, co se vám

zdálo nesmírně důležité.“

„Ano, já vím. Je mi to moc líto. Měla jsem tehdy po zra

nění v Kosovu ten sen...“

„Sen o tom, co se děje po smrti, že?“

„Byl to velmi živý sen,“ přisvědčila Jasmin a cítila, jak

rudne.

„Chápu,“ přikývla Evita Olssonová a nahlédla do svých

papírů. „Prožila jste něco strašného a potom jste se dva

náct týdnů léčila kvůli utkvělým představám.“

„Ano... nějakou dobu jsem byla přesvědčená, že to bylo

něco víc než jen sen,“ vysvětlila jí Jasmin.

„To je zajímavé... Co kdyby to opravdu bylo víc než

jen sen,“ odvětila Evita vážně. „To přece člověk nemůže

383838

s jistotou vědět... přestavte si, že možná skutečně víte

víc než ostatní.“

„To se ukáže,“ usmála se Jasmin.

„Anebo ne,“ zasmála se Evita a vstala.

„Pustíte mě brzy domů?“

„Proberu to s ostatními lékaři,“ řekla doktorka a vykro

čila ke dveřím.

„Díky.“

Lékařka se zastavila, obrátila se k Jasmin a na chvilku

se zamyslela. Pak promluvila:

„Čistě ze zvědavosti... když odhlédneme od toho, že jsem

lékařka, a všeho toho kolem... Chci se vás úplně upřímně

zeptat, co si o tom doopravdy myslíte?“

„Myslím si, že jsem opravdu viděla, co bude po smrti,“

odpověděla Jasmin téměř neslyšitelně.

„Tak to si u nás ještě chvíli pobudete,“ řekla Evita chlad

ným hlasem.

Než odešla, ještě chvilku pozorovala Jasminino pře

kvapení a ponížení.

Jasmin nad sebou udržela kontrolu a zůstala tiše se

dět. Slyšela, jak zapadl zámek, a přinutila se ustát i oka

mžik, kdy ji lékařka pozorovala okýnkem ve dveřích. Do

očí se jí nahrnuly slzy. Ztěžka polkla, vstala a na roztře

sených nohou doklopýtala k umyvadlu. Opláchla si obli -

čej a zatmělo se jí před očima. Zatočila se jí hlava a ani

nepostřehla, že než se sesunula k zemi, uhodila se čelem

o okraj umyvadla.

Přetočila se na záda, otevřela oči a zírala do stropu, na

jeho bílou vznášející se plochu.

Zavřela oči, ale stále ji neopouštěl pocit čehosi nesku

tečného.

Připomnělo jí to jeden zážitek ze speciálního výcviku.

393939

Jasmin měla bez jakékoli pomoci podplavat velkou

loď a umístit na její trup výbušniny. Vybavila si okamžik,

kdy měla dvě nálože umístěné a věděla, že její tělo může

vydržet pod vodou ještě dvě minuty, i když jí už kyseli

nou mléčnou tuhla stehna. Potopila se do hloubky osmi

metrů, aby podplavala kýl, a náhle ji zachvátil omamný

pocit, že se stane něco strašného. Tlak vody jí zvýšil kon

centraci kyslíku v krvi a plicích.

Zapomněla, kde je, začala klesat ke dnu a jenom zírala

do temně modré hlubiny. Když zase přišla k sobě, nechá

pala, co tam viděla.

Jasmin vstala. Nechala se nachytat. Jednou to stačilo.

Jestli nad nimi má zvítězit, nesmí se už nikdy před nikým

ani slovem zmínit o přístavu. Následující den jí opět zvý

šili dávkování léků a Jasmin se opět udělalo hůř. Zvra

cela a dostala další léky proti vedlejším účinkům. Nohy jí

otekly tak, že se nevešla do žádných bot, a bolesti hlavy

byly naprosto nesnesitelné.

Zpocená se choulila v posteli, konečky prstů si tiskla ke

spánkům, pevně svírala zuby a šeptala: „Myslíte si, že mě

to zlomí? Nic lepšího neumíte? Takhle mě nedostanete.“

404040

07

Po dvou měsících lékaři postupně snížili dávkování a nako

nec jí začali podávat Cipramil a Zyprexu v tabletách. První

dny je Jasmin polykala, ale pak tajně přestala všechny léky

brát. Po nocích začala ve svém pokoji dělat kliky a sedy lehy,

zkoušela si bojové sestavy a opakovala Shakespearovy

verše, aby si procvičila paměť.

Ani ne za týden se jí vrátila chuť na sex, vzpomínala

na první období vztahu s Markem a začala zase mastur

bovat.

Jasmin pochopila, že se o sebe musí starat, aby se od

tud dostala, a začala pečovat o pleť, čistit si zuby, lakovat

nehty a mýt si vlasy.

Každodenní stereotyp na psychiatrickém oddělení

čís lo  4 byl nesnesitelný svou neměnností.

Čas se vlekl tak pomalu, až hrozilo, že se úplně zastaví.

Jasmin seděla na světle zelené pohovce v denní míst

nosti a dívala se na televizi. Nějaká žena tam hovořila

o své závislosti na sladkostech. Před Jasmin na stole le

žel malý plechový tácek ve tvaru kapříka. Měl otevřenou

tlamu a velké žluté šupiny. Naklonila se ke stolu a vzala

kapříka do ruky. Prohlédla si ho a otočila ho v ruce.

Na spodní straně stálo Made in China. Lhostejně po

hlédla na ošetřovatele, který ji pozoroval.

414141

Jasmin slíbila sama sobě, že se odtud dostane, a tolik

se jí stýskalo po Dantem, že už se ani neodvažovala před

stavovat si, že spolu zase budou žít jako dřív. Návrat do

reality byl příliš bolestivý.

Lékařská komise na doporučení doktorky Olssonové

dvakrát prodloužila Jasminin nucený pobyt na oddělení,

ale v červenci se setkala s právním zástupcem, aby podala

odvolání a získala přístup ke své lékařské dokumentaci.

Jasmin poprvé četla o agresivní ženě, kterou policisté

přivezli na psychiatrickou pohotovost.

Bylo těžké se s ní identifikovat a přijmout skutečnost,

že zpráva hovoří o ní.

Podle lékařských záznamů jí podávali uklidňující léky

proto, aby neublížila sobě ani nikomu jinému.

Jasmin začaly téct slzy, dopadaly do záznamů a tvořily

v lékařských dokumentech šedá kola. Nechápala paniku,

která ji zachvátila, když ten muž ve školce dostal infarkt.

Skutečně trpěla psychózou.

V té chvíli, kdy držela v ruce svou lékařskou zprávu,

jí najednou připadalo samozřejmé, že přístav byl jenom

sen.

Měli pravdu a ona se mýlila.

Nezavřeli ji a neléčili proto, že říkala pravdu, ale proto

že opravdu nevěděla, co je skutečné a co ne.

Jejich závěry byly správné.

Proč se k tomu snu tak upnula a tvrdila, že byl sku

tečný? Způsobila to snad jenom její hloupá paličatost?

Proč jí trvalo tak dlouho, než uznala svou chybu? Podařilo

se jí najít staré popisy vody a lodí tam na druhé straně,

ale byly to jenom mýty.

Čínské přístavní město bylo výplodem její fantazie, pa

nickou reakcí jejího mozku na nedostatek kyslíku.

424242

A dokud tvrdila opak, opravdu trpěla utkvělými před

stavami, byla psychicky nemocná.

Stalo se něco, co se stát nemělo. V jejím životě pro to

už nebylo místo.

Pocit sebekontroly byl však jenom iluzí. Ve svém nitru

stále ještě žádnou jistotu necítila. Ta zmizela během ně

kolika minut v Kosovu.

Sen o přístavním městě byl jako požár za stěnou z pa

píru, která mohla kdykoli vzplanout a pustit oheň, aby

se znovu stal součástí její reality.

Jasmin si hřbetem ruky osušila slzy a došla k plyšo

vému medvídkovi, kterého plnila vyplivnutými prášky.

Vzala z něho tabletu Zyprexy, vložila si ji do úst a spolkla ji.

Od té doby brala všechny léky tak, jak měla, a zúčast

nila se všech terapií, které jí nabídli.

V tomto létě měla později spatřovat období klidu před

bouří. Jako když se příroda nadechuje, než bude muset

obstát v těžké zkoušce.

Její matka ji chodila s Dantem navštěvovat téměř každý

den. Když byl chlapec u Jasmin, všechno se zdálo snadné.

Jedli chlebíčky, pili jablečný džus a povídali si.

„Táta má novou přítelkyni,“ řekl Dante a zvážněl.

„Jak se jmenuje?“

„Mia.“

„Je hodná?“ zeptala se Jasmin.

Dante přikývl a začal si hrát s plastovou figurkou Spider -

mana. Neslyšně pohyboval rty a tvářil se vážně. Měl po

ní zelené oči, ale pih jenom několik na tvářích a na

nose.

„Víš, jaká máš dodržovat pravidla, když jsi u táty?“ ze

ptala se Jasmin.4343

„Nesmím sám dolů k jezeru a nesmím sahat na nic horkého,“ odpověděl.

„Ale když to táta dovolí, smíš spát u televize, viď?“

„A když křičí a hádají se, nesmím vycházet z pokojíčku.“

„Ale to už se teď snad neděje?“

„Ne.“

„A ještě něco,“ dodala.

„Mám si to u táty užívat,“ usmál se.

Při příští návštěvě jí Dante vyprávěl, že když se chtěl

rozběhnout k otci, Mia ho chytila za vlasy.

„Bolelo to?“ zeptala se Jasmin a rozbušilo se jí srdce.

„Ani moc ne,“ odpověděl.

„Měl jsi strach?“

„Nech toho,“ zamumlal.

Když se Jasmin vrátila do svého pokoje, postavila se

k oknu a zahleděla se ke vchodu na psychiatrickou pohotovost a červenou cihlovou zeď v pozadí. Dlouho tak stála

s očima upřenýma na prosklené dveře a myslela na to, že

jimi brzy projde a už se sem nikdy nevrátí.

Ve čtvrtek se sekaly trávníky. Jasmin sedávala u okna

a sledovala muže na malém vozítku.

Až poznání, že je skutečně nemocná, přestože byla tak

přesvědčená o opaku, Jasmin znejistilo a podráželo jí nohy.

Když se jí doktorka Olssonová zeptala, jestli si myslí,

že už je načase, aby vysadila léky a vrátila se domů, celá

se roztřásla.

„Domů?“

„Copak vy nechcete?“ zeptala se lékařka.

„Ale ano, jen nevím, jestli to zvládnu.“

„Myslím, že určitě.“

Jednou v pondělí přišla její matka bez Danteho. Jasmin

hned poznala, že se něco stalo. Matka vypadala starší, 4444

v drobném obličeji měla najednou víc vrásek a svírala

r ty.

„Co se stalo, mami?“

Matka nedokázala déle udržet slzy.

„Mark ti chce vzít Danteho,“ rozplakala se a podala jí

dopis.

Jasmin si přečetla zprávu o tom, že Mark se odvolal

proti rozhodnutí, podle kterého je Dante v péči matky.

Domnívá se prý, že Jasmin není z důvodu psychické ne

moci schopna se o něho dobře postarat, a chce proto syna

získat do vlastní péče.

„Nesmíš už mluvit o těch divných věcech,“ řekla jí matka něžně a položila jí dlaně na tváře.

„Měla jsem psychózu, ale teď už jsem zase zdravá,“ pronesla Jasmin vážně.

„Musíš být zdravá.“

„Už nepotřebuju žádné léky a...“

V nitru jí začal pučet strach. Jeho velké bílé pupeny se

nalévaly, rodící se okvětní lístky ji lechtaly, až se musela té situaci usmát.

„Ztratíš Danteho, jestli...“

„Mami, mluvila jsem se svojí psychiatričkou,“ řekla

Jas min a  pokusila se zase ovládnout mimiku. „Brzy mě

pustí, ale než...“

„Nikdy už nesmíš...“

„Mami, poslouchej mě,“ přerušila ji. „Teď pojedeš domů

a najdeš nějakého advokáta, experta na rodinné prá

vo a spory o péči o děti... já to zaplatím, najdu si druhou

práci, udělám, cokoli bude třeba.“4545

08

Byl prosinec a osud jí teď kráčel v ústrety čím dál rych

leji.

Z Ruska dorazilo přes Balt husté sněžení. Vířící vločky

se zrcadlily na ocelově černé mořské hladině. Všechny



Lars Kepler

LARS KEPLER


Alexander 20. 1. 1967 a Alexandra 2. 3. 1966

Lars Kepler je pseudonym švédské autorské dvojice manželů Alexandra Ahndorila a Alexandry Coehlo Ahndorilové.

Oba dva jsou jako jednotlivci známí vydávaní spisovatelé. Když se rozhodli se spojit své tvůrčí síly a vytvořit společné dílo, nechtěli, aby ho si čtenáři dávali do souvislostí s jejich předchozí individuální prací. Identita Larse Keplera ale byla odhlalena brzy po vydání prvního románu.
Jedná se o temné (a místy poměrně násilné a kruté) detektivní příběhy, jejichž společným jmenovatelem je neohrožený stockholmský šéfinspektor Jonna Linna. První část (dosud pentalogie) pod názvem Hypnotizér (Hypnotisören) vyšla poprvé v roce 2009 a stala se bestsellerem. Román se prodává ve 40 zemích světa a v roce 2012 se dočkal filmové adaptace.
Následují příběhy Paganiniho smlouva (Paganinikontraktet, 2010), Svědkyně ohně (Eldvittnet, 2011) a Písečný muž (Sandmannen, 2012). Závěrem posledně jmenovaného románu odchází dosud nezastavitelný Joona Lina, jehož pohnutý osobní osud se prolíná všemi knihami, zdánlivě ze scény. Ale již po dvou letech se vrací v díle Stalker (Stalker, 2014) a pouští se do nových dobrodružství.
Série je dostupná ve 20 zemích a po celém světě se prodalo 5 milionů knih, z toho téměř polovina v domácím Švédsku.

Pseudonym Lars Kepler - jméno Lars vzdává úctu velikánovi a průkopníkovi severské krimi Stiegu Larssonovi a Kepler poukazuje na astronoma a matematika Johanna Keplera (1571 - 1630).




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist