načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Playground - Lars Kepler

-6%
sleva

Elektronická kniha: Playground
Autor:

    Co se stane během těch vzácných vteřin, kdy se zastaví srdce? Jasmin Pascalová‑Andersonová má hodnost poručíka švédské armády. Během mise NATO v severním ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199 Kč 187
+
-
6,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Počet stran: 434
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání
Spolupracovali: ze švédského originálu Playground ... přeložila Karolína Kloučková
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-1782-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

    Co se stane během těch vzácných vteřin, kdy se zastaví srdce? Jasmin Pascalová‑Andersonová má hodnost poručíka švédské armády. Během mise NATO v severním Kosovu se její jednotka ocitne v boji. Jasmin ztratí dva ze svých mužů a sama je těžce zraněna. Na celou minutu a čtyřicet vteřin se jí zastaví srdce, potom je však přivedena k životu. Po probuzení mluví o své zkušenosti z klinické smrti: ocitla se v tajemném přístavním městě, jež představuje přechod mezi životem a smrtí a v němž panuje krutý a nespravedlivý systém. Jasmin je ze svých zážitků zmatená a rozrušená. Co se stalo během těch vzácných vteřin, kdy se jí zastavilo srdce? A jak se jí podařilo překonat nástrahy města a vrátit se do života? Jasmin se ve Stockholmu léčí z posttraumatického stresového syndromu, opustí armádu a snaží se vést poklidný život. Až do dne, kdy jí vážná dopravní nehoda opět obrátí svět vzhůru nohama. Lékaři v nemocnici operují Jasminina syna, aby mu zachránili život. Během operace mu však musejí na okamžik zastavit srdce. Nikdo neví, kolik pravdy je na příbězích těch, kteří se navrátili z blízkosti smrti. Ale Jasmin nemůže riskovat. Ví, že si její syn sám neporadí a nevrátí se. Kruté přístavní město plné násilí je nebezpečné místo. A ze všeho nejnebezpečnější je hřiště… ----- Lars Kepler popisuje přístavní město s opravdovou dovedností, tak hmatatelně, až ho vidím před sebou… Playground  je filmový a snový, velmi krásný příběh města stínů.  - Dagens Nyheter   Opravdu působivé literární hrdinství a elegance posouvají děj dopředu… Lars Kepler ovládá své řemeslo. Děj nemá žádné mezery ani díry. Tak dobrých vyobrazení noční můry, kterou prožívají lidé trpící psychózou, jsem moc nečetla.  – Sydsvenskan   Nejlepší část knihy popisuje posttraumatické, nešťastné každodenní životy válečných veteránů v Jasminině švédské realitě. To vás zasáhne . - Expressen   Lars Kepler je pseudonym, za nímž se skrývá manželská dvojice Alexandra Coelho Ahndorilová (nar. 1966) a Alexander Ahndoril (nar. 1967). Doposud společně vydali čtyři bestsellerové kriminální romány:  Hypnotizér  (2009; česky Host 2010),  Paganiniho smlouva  (2010; česky Host 2011),  Svědkyně ohně  (2011; česky Host 2012) a   Písečný muž  (2012; česky Host 2013).  Stalker  (2014) je pátým dílem série, jejíž hlavní postavou je komisař Joona Linna. Romány  Hypnotizér ,  Paganiniho smlouva ,  Svědkyně ohně  a  Písečný muž  vyšly také jako audioknihy v interpretaci Pavla Rímského,  Stalker  se připravuje.  Hypnotizér  se dočkal rovněž filmového zpracování v režii Lasse Hallströma. Všech knih série se doposud prodalo přes pět milionů výtisků, jen v České republice více než čtvrt milionu. V roce 2015 vyjde ve Švédsku první díl nové thrillerové série Larse Keplera s názvem  Playground , kterou rovněž připravujeme k českému vydání.

Zařazeno v kategoriích
Zákazníci kupující zboží "Playground" mají také často zájem o tyto tituly:
V lese visí anděl V lese visí anděl
Bjork, Samuel
Cena: 158 Kč
Sova Sova
Bjork, Samuel
Cena: 158 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

HOST
CO SE STANE BĚHEM TĚCH VZÁCNÝCH VTEŘIN,
KDY SE ZASTAVÍ SRDCE?
PLAYGROUND
PLAYGROUND
PLAYGROUND
LARS KEPLER
MYSTERIÓZNÍ THRILLER
01
02
03
04
05
06
07
08
09
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28










PLAYGROUND
PLAYGROUND
PLAYGROUND





LA
RS KEPLE
R





BRNO

2016
PLAYGROUND
PLAYGROUND
PLAYGROUND





Copyright © Lars Kepler, 2015
First published by Albert Bonniers Förlag AB, Stockholm, Sweden
Published in the Czech language by arrangement with Storytellers
Agency, Stockholm, Sweden
Cover picture credit: Untitled by Luis Hernandez
(www.flickr.com/photos/d2k6/6073936140), CC BY 2.0, modified
Translation © Karolína Kloučková, 2016
Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2016
(elektronické vydání)
ISBN 978-80-7491-600-7 (Formát PDF)
ISBN 978-80-7491-609-0 (Formát ePub)
ISBN 978-80-7491-812-4 (Formát MobiPocket)





07 0707
Nikdo netuší, kam se po smrti dostaneme, ani to, jestli
místa, která bývají popisována, nejsou pouhým výplodem
našeho nitra, jiskřícího systému synapsí. Vědci vysvětlují
opakující se obrazy popisované těmi, kteří prožili klinickou
smrt, jako výsledek panické reakce mozku na nedostatek
kyslíku vznikající při srdeční zástavě.
Naše neurobiologická vysvětlení samozřejmě nejsou
starší než několik desítek let, ale tatáž svědectví se opakují
po celá tisíciletí: od nejranějších kultur, jež začaly užívat
písmo, až dodnes jsou si svědectví o tom, co nás po smrti
čeká, nápadně blízká.
V nejstarším egyptském náboženství je popisován Osi -
risův soud, při němž je lidská duše vážena na vahách
pravdy, a v klasické čínské mytologii se říše mrtvých
nazývá Žlutými prameny. Mrtví tam setrvávají jako
hladové duše, dokud vládce podsvětí nerozhodne o jejich
osudu. V myto logii řecké, římské a v mnoha mytologiích
afrických začíná posmrtná říše na břehu řeky, přes
kterou se mrtví musejí přeplavit. Muslimové věří, že všichni
mrtví čekají na soud, a křesťané, že existuje
předstupeň věčnosti, kam sestupuje Kristus a odkud se vrátil
Lazar. Judaistické nauky hlásají, že mrtví přicházejí do
še’olu jako stíny vzdálené od Boha a hinduistická a stará





08 0808
severská tradice věří tomu, že je možné i v říši mrtvých
zemřít.
Lidé, kteří v moderní době vydávají svědectví o tom,
co prožili, když se jejich srdce dočasně zastavilo, vstupují
do tunelů, bývají obklopeni světlem, potkávají zemřelé
příbuzné, vídají temné vody a města, která nikdy v životě
nenavštívili.
Mytologii i svědectví můžeme samozřejmě vykládat na
základě psychologických i neurologických teorií. Během
celého života si člověk uvědomuje přibližně deset nových
vjemů za vteřinu. Mozek má schopnost informace třídit
a systematicky seskupovat do podoby, která tvoří to, co
obvykle nazýváme paměť. Máme přístup jenom k malému
zlomku všeho, co se v dlouhodobé paměti ukládá. Většina
informací zůstane v té mohutné zásobárně zachována
v panenské čistotě až do okamžiku smrti.





09 0909
01
Před každou nebezpečnou akcí se poručice Jasmin Pas -
calová-Andersonová chvilku dívala na fotografii, kterou
nosila v peněžence. Lesklý snímek byl v půlce
přeložený a zobrazoval zvláštní jednotku její čety. Pět dvojic mužů
a Jasmin jako jediná žena uprostřed. Muži stáli okolo ní
v neprůstřelných vestách a s helmami a z legrace na
ni hleděli se zbožnou úctou. Mark měl na očích růžové
sluneční brýle a v koutku úst cigaretu, Lars si namaloval bílé
šmouhy pod očima i na nose a Nico zrovna mrkl.
Jasmin měla na fotografii zrzavé vlasy spletené do copu,
usmívala se jako malé dítě a v náruči svírala svůj kulomet
M240 Bravo se složenou dvojnožkou. Zbraň byla téměř
stejně dlouhá jako ona a Jasmin se na pihovatých pažích
napínaly svaly. U nohou ve vysokých vojenských botách
měla svinutý těžký pás s celoplášťovými náboji.
Jasmin se vlastně nikdy nebála, ale věděla, který zásah
znamená mimořádně vysoké riziko. Chvilku si prohlížela
snímek, aby si uvědomila, že na ni ti muži spoléhají, že
nese odpovědnost za jejich bezpečí.
Byla dobrá velitelka.
Mark rád vtipkoval o tom, že ji všichni poslouchají,
protože ona stejně musí vždycky mít poslední slovo.





10 1010
„To vůbec není pravda,“ odpovídala pokaždé.
Jasmin vrátila fotografii do peněženky a okamžik jen
tiše stála.
Jenom zřídka mívala zlé tušení, ale právě teď měla po -
cit, jako by se její duše ocitla ve stínu, ačkoli se všechno
zdálo jako obvykle.
Zaváhala a pak si nasadila perlové náušnice, které
dostala od matky.
Z nějakého důvodu ji to uklidňovalo.
Jasminina jednotka se účastnila operace NATO nazvané
Joint Forge a byl jí přidělen zvláštní úkol v Leposavići.
Srbští vojáci se z Kosova dávno stahovali. Jejich kolony
se klikatily vesnicemi a městy jako nekoneční hadi. Měly
už být pryč, ale zdržely se v severním Kosovu a některé
jednotky začaly jednat na vlastní pěst.
Jasminin tým měl společně se čtyřmi dalšími
prošetřit pravdivost zpráv o násilí proti civilnímu obyvatelstvu
v Sočanici.
Neměli obrněné transportéry a v sílícím dešti byla jízda
pro jejich džípy čím dál náročnější. Cesty byly rozježděné,
okraje zatopené a řeka Ibar hnědá zčeřeným blátem.
Jasmin za volantem postřehla, jak je Lars bledý. Sňal
si helmu a držel ji na klíně.
„Nebylo by lepší vyzvracet se do pytlíku?“ dobírala si
ho.
„Cítím se skvěle,“ odpověděl Lars a ukázal zdvižený
palec.
„Schovali jsme ti trochu Misty Green,“ usmíval se Nico.
„A taky těstoviny s krysími hovínky,“ rozesmál se Mark.
Předchozí večer dovolila mužům udělat si večírek. Za
důvod k oslavě si zvolili čínský Nový rok. Ze sáčků od
popkornu si vyrobili červené lucerničky, odpalovali světlice





11 1111
a pozorovali, jak se snášejí k zemi jako pomalé meteory.
Jedli jarní závitky a instantní nudle a ze švédské vodky
a lístků zeleného čaje z provincie Hanghou si připravili
nápoj, který nazvali Misty Green.
Lars toho jako obvykle vypil až moc, a když zvracel, stál
Mark vedle něho a tvrdil, že do těstovin zamíchal krysí
bobky, aby tak přivítal rok krysy.
Když Lars visel ohnutý přes zábradlí a křičel, že umře,
všichni ostatní odpovídali, že bude velká čest zemřít pod
Jasmininým velením.
Jasmin se vrátila do svého stanu, studovala nejnovější
satelitní snímky, pokoušela se vrýt si do paměti okolní te -
rén a muži zatím pokračovali v oslavě. Ráda poslouchala,
jak se smějí, tančí a zpívají.
Během let společné služby spala Jasmin se třemi z nich,
ale to bylo ještě předtím, než se stala jejich velitelkou.
A kdyby měla být upřímná, klidně by si to zopakovala.
Nejspíš se to nestane — ačkoli blízkost smrti někdy
činí osamělost ještě palčivější.
Během večera se setkala pohledem s Markovýma
lesklýma očima a kývla na něho. Flirtoval s ní a jeho svalnaté
paže byly opravdu přitažlivé. Zvažovala, jestli udělá
malou výjimku, nebo si vystačí s masturbací.
Ráno je přivítalo ocelově šedou oblohou věštící další
těžký déšť. Džíp sebou smýkal do stran a bláto stříkalo až
na přední sklo. Jasmin podřadila, strhla volant doleva
a pomalu vyjížděla do prudkého svahu.
Půl kilometru před Sočanicou byla cesta naprosto
zničená a Jasmin rozhodla, že budou pokračovat pěšky.
Vedla skupinu dolů do obce a víc než kdy dřív cítila
pach oleje na zbraně. Kulomet byl najednou nesnesitelně





12 1212
těžký a s každým krokem sebou škubal na řemeni, jako by
se pokoušel uniknout svému osudu.
Zlověstná předtucha v ní sílila.
Mark v dešti kouřil a společně se Simonem si
prozpěvoval „China Girl“. Všechno ztěžklo temnou bolestí: mraky
prosáklé deštěm, pusté kopce i šedohnědá voda.
Ve vysílačce praskalo, signál byl mizerný, ale rozuměla,
že obě britské jednotky se zasekly u Mitrovice.
Jasmin rozhodla, že než Angličané dorazí, oni
prozkoumají terén. Vedla své muže k šedivé vsi.
Náušnice jí v rytmu chůze ťukaly do přezek na
helmě.
Už když dorazili k prvnímu domu, uviděli, jak v mokré
trávě leží tříkolka a vedle ní na břiše malé děvčátko. Přede
dveřmi seděla opřená o stěnu těhotná žena. Zabila ji střela
do hrudi. V písku okolo ní zobalo několik bílých slepic
a dešťové kapky tvořily na kalužích bubliny.
Jasmin nechala Nica, aby se pomodlil a políbil svůj
křížek, a pak je vedla dál.
Mezi domy se rozlehl vzdálený výstřel, úsečný jako
šlehnutí biče.
Jasmin jednotku zastavila před dlouhým schodištěm
mezi dvěma domy a opatrně popošla stranou, aby měla
výhled na tržiště se zelinářskými stánky a starým obyt -
ným přívěsem. Stála tam řada chlapců a okolo nich asi
třicet srbských vojáků.
Jeden z nich držel deštník nad vousatým velitelem
usazeným v květovaném křesle. Déšť ještě nestačil smýt
krev ze země před jeho nohama. Jednoho z hochů před
ním přinutili pokleknout, velitel cosi řekl a popravil ho
výstřelem do obličeje.
Chtěli ve vesnici vyvraždit všechny chlapce.





13 1313
Zatímco vojáci odtahovali tělo, Jasmin se vysílačkou
spojila s britskými jednotkami. Znovu vyrazily na cestu,
do patnácti minut by tu měly být.
Jasmin viděla, jak před velitelem poklekl další chlapec,
měl temně rudé tváře.
Někdo by možná řekl, že nechala rozhodnout city, ale
žádný z jejích mužů ani na okamžik nezaváhal
poslechnout rozkaz. Věděla, že dokáže během tří minut
rozmístit všech pět dvoučlenných týmů na stanoviště tak, že
bez vlastních ztrát zneškodní osmdesát procent nepřátel.
Přesně v okamžiku, kdy všichni zaujali své pozice, uvi -
děla v dalekohledu kolonu asi deseti zablácených vozů
plných srbských vojáků, která se blížila po hlavní silnici
vedoucí přímo na tržiště.
Když se na ni dívala předtím na satelitních snímcích,
byla na cestě odtud, téměř až u Lešaku. Z nějakého
důvodu se však vojáci vrátili, a pokud Jasmin chtěla
zastavit popravování, znamenalo to pro její jednotku
mnohonásobně vyšší riziko.
I tak dala Markovi znamení, aby kata zastřelil. Ozvala
se rána, kulka prošla srbskému veliteli hlavou a na
opěradlo křesla vystříkla krev.
Mezi vojáky propukl zmatek a Jasminina skupina jich
během třiceti vteřin zneškodnila víc než polovinu.
Srdce jí bušilo, adrenalin vyplavující se do krve jí zost -
řoval všechny smysly.
Tři vojáci s automatickými puškami se schovali za
cihlovou zdí.
Jasmin v ní kulometem vystřílela řadu děr a do výšky
se vznesl růžový oblak krvavých kapek.
Skupina vojáků se ukryla v jednom z domů. Dveře
zůstaly pootevřené a pohupovaly se na pantech sem a tam.





14 1414
Chlapci, kteří se na začátku střelby vrhli k zemi,
v náhlém tichu vstávali. Vyděšení a zmatení všichni couvali
do uličky vedoucí od náměstí. Hubený hoch držel za ruku
svého plačícího bratříčka.
Dveře domu se otevřely a objevil se v nich jeden ze srb -
ských vojáků. Rozběhl se za chlapci a odjistil ruční granát.
Nico vedle Jasmin vystřelil ze své odstřelovačské pušky
a trefil vojáka do hlavy. Ten padl na břicho a zůstal ležet,
pak granát vybuchl a jeho tělo zmizelo v oblaku prachu.
Chlapci utíkali uličkou dolů a Jasmin nepřetržitě
střílela do dveří i oken, aby měli čas uniknout.
Když byli z dohledu, rychle se podívala napravo. Auta
se srbskými posilami zastavila, zacouvala a zvolila jinou
cestu. Odbočila z hlavní silnice a vysokou rychlostí
pokračovala strmě vzhůru ulicí ústící přímo za její jednotku.
Bylo jasné, že někdo Srby vysílačkou informoval o jejich
přesné poloze.
Mark a Vincent už utrpěli lehká zranění. Situace se
brzy vymkne kontrole. Jasmin nařídila Larsovi a Nicovi,
aby zůstali na místě a kryli ostatní, kteří se měli stáhnout
za starý kostel. Věděla, že ti dva zůstanou odříznuti, ale
neměla jinou možnost. Sama popoběhla dopředu,
rozložila dvojnožku a položila se na břicho. Dokud jí vystačí
náboje, bude vojákům ve vozech bránit v postupu.
Přiložila oko k hledáčku a prsty se jí chvěly mohutnou
záplavou adrenalinu. Jasmin měla dobrý výhled a mohla
střelbou obsáhnout celou ulici před sebou, neměla však
možnost bránit se proti útoku zezadu. Jejím jediným
cílem teď bylo udržet svou jednotku naživu, dokud
nedorazí britské posily.
Během střelby sledovala, jak se Mark a ostatní muži
dostali ke kostelu. Proti nim se vyřítil srbský voják s auto-





15 1515
matickou puškou pískové barvy. Trefila ho do hlavy a pak
rozstřílela zrezivělý moped opřený o stěnu.
Uslyšela za sebou volání, ale neměla čas se ohlédnout.
Pokračovala ve střelbě podél fasád, aby ochránila své
muže. Střílela a střílela, aby udržela nepřítele mezi domy.
Střílela a celým tělem cítila zpětné rázy, horko šířící se ze
zbraně a pach střelného prachu. Prsty už měla
znecitlivělé a pak přišla zvláštní palčivá bolest v zádech.





16 1616
02
Jasmin Pascalová-Andersonová se probrala z narkózy
v nemocnici Országos Orvosi v Budapešti. U okna za -
hlédla nějakou postavu a tušila, že je to Mark. Pokusila se
promluvit, ale ještě se jí nevrátil hlas. Dělaly se jí světlé
mžitky před očima a nemohla ho rozpoznat. Přinesl jí
náušnici. Posadil se na kraj postele a řekl něco, čemu
nerozuměla. Pak ji pohladil po tváři a náušnici jí zavěsil na
levé ucho. Zesláblou rukou si sňala zavlhlou kyslíkovou
masku a rychle dýchala.
„Smrt nefunguje,“ vyhrkla a rozkašlala se.
„Jasmin, ty jsi naživu, nejsi mrtvá,“ zašeptal Mark
a pokusil se o úsměv.
„Lidé tam dole v přístavu stojí frontu na odvoz lodí,“
sípala dál. „Všude visí červené lucerny, všechny cedule
jsou napsané čínsky, nechápu to... všechno je špatně,
nechápu to...“
„Všechno se zase spraví,“ uklidňoval ji.
Do pokoje vešla sestra, anglicky se zeptala Jasmin,
jak se cítí, a zkontrolovala záznam dýchacího přístroje
a křivku elektrokardiografu. Jasmin se zahleděla Markovi
do očí, ale zároveň měla pocit, jako by se dívala přímo do
změti nesrozumitelných obrázků ve své hlavě.
„Za chvíli se u vás zastaví lékař,“ řekla sestra a odešla.





17 1717
„Triáda je úplně všude,“ pokračovala Jasmin a zadržo -
vala pláč. „Viděla jsem, jak odvlekli dítě od rodičů.“
„Slyším, co říkáš, ale...“
„Není to tam spravedlivé,“ řekla a promnula si krk.
„Všechno jsem viděla. Stála jsem na molu a viděla Nica na
palubě jednoho z člunů. Panebože...“
„Jasmin, Nico je mrtvý,“ pronesl tiše Mark a pohladil
ji po paži.
„Vždyť to říkám, viděla jsem ho v přístavu.“
„A taky Lars.“
„Bože,“ rozplakala se a odvrátila tvář.
„Muselas mít příšerné sny...“
„Tohle nezvládnu, nevydržím to,“ vykřikla se slzami
v očích. „Zničili jsme říši mrtvých, nefunguje, není tam
spravedlnost. Zničili jsme všechno...“
Jasmin ztichla, ale když do pokoje vešel lékař, ještě
stále prudce dýchala. Měla zrychlený pulz, odběr
kyslíku z přístroje se snížil a hadička drénu se naplnila krví.
Lékař se postavil do čela postele a sdělil jí, že měla
velké štěstí, takže bude zase v pořádku. Potom jí popsal
zranění, jaká utrpěla, a vysvětlil průběh akutní operace.
Kulka pronikla širokým zádovým svalem, jedenáctým
žebrem, poškodila tlusté střevo a skrz žaludek opustila
tělo. Jasmin ztratila velké množství krve, ale operace
proběhla úspěšně, takže nebude mít žádné trvalé následky.
„Kdybyste se k nám dostala o pět minut později, už
bychom vás nezachránili,“ pronesl s vážným pohledem.
„V narkóze u vás došlo k srdeční zástavě, která trvala
minutu a čtyřicet vteřin.“
Po návratu do Švédska se Jasmin dostala do péče
Šokového a úrazového centra ve Stockholmu. Seděla na světle





18 1818
zelené pohovce v oprýskané čekárně a vyplňovala povinný
dotazník s mnoha otázkami týkajícími se osobnosti pa -
cienta a jeho obtíží. Když došla k otázce, co se jí
přihodilo, zarazila se.
Neustále ji obklopovaly obrázky toho, co čekalo
na druhé straně. Rty se jí rozechvěly a při vzpomínce na všechno
násilí v temném přístavu, na zástupy lidí a zápach nafty
téměř nemohla dýchat.
Zvedla k ústům roztřesenou ruku a vybavila si Nica, jak
se sklopenýma očima mizí na jednom ze zrezivělých člunů.
Naproti ní seděla v křesle mladá žena s tímtéž
dotazníkem. Psala pomalu a slzy stékající po zjizvených tvářích
se jí pod bradou vsakovaly do hidžábu.
Jasmin ztěžka polkla a znovu si otázku přečetla.
Nejdřív chtěla nechat řádky prázdné, ale pak si to rozmyslela
a napsala: „Zemřela jsem.“
Tři měsíce brala antidepresiva kvůli utkvělé představě,
že skutečně navštívila posmrtnou říši. Mark jí byl celou
dobu oporou. Nakonec mohla léky vysadit, ale od
listopadu musela docházet na kognitivní psychoterapii.
Když jí šedovlasá psycholožka zopakovala, že
příčinou jejích halucinačních snů jsou traumatické zážitky ze
střelby v Sočanici, Jasmin se jen netrpělivě usmála. Byl
to prý naprosto přirozený obranný mechanismus.
Vzpomínky na čínský přístav mají původ v oslavě čínského
Nového roku, kterou se bavili muži její jednotky,
a zástupy lidí v přístavu jsou jenom odrazem chlapců čekají cích
na popravu.
„Anebo vám říkám něco, co vás možná zachrání, až
zemřete,“ odvětila Jasmin.
Zásah v severním Kosovu byl interně prošetřován.
Podle závěrečné zprávy vedla Jasmin svou jednotku skvěle.





19 1919
Zastavila masakr a tím, že zůstala v riskantní strategické
pozici, zachránila většinu svých mužů. Byla jí udělena
medaile NATO za zásluhy, ale ona ji odmítla
a slavnostního předání se nezúčastnila.
Právě když měla být odměněna za svůj čin, nacházela
se v posteli v hotelovém pokoji. Obkročmo seděla na muži,
s nímž se seznámila v posilovně. Měl světlé vlasy jako
Nico a cítit ho v sobě bylo zvláštním způsobem vzrušující.
Jasmin měla zrzavé vlasy rozcuchané a pohled skelný
z nevyspání. Bledé pihy na zarudlém obličeji připomí -
naly chlebové drobky. Levou tvář měla poškrábanou od
mužových vousů.
Velká postel se posunula od stěny a Jasmin v mezeře
uviděla prach a kabely od lampiček. Nestávalo se jí často,
aby skončila s cizím mužem v hotelovém pokoji, ale občas
to jednoduše potřebovala. Zdánlivá blízkost a následná
prázdnota jí dodávaly pocit skutečnosti.
Věděla, že se s tím mužem víckrát nesetká, protože
nemohla vydržet mezi lidmi, kteří by nikdy nepochopili,
čím si tehdy v zimě v Kosovu se svými muži prošla.
Měla štěstí, rány se rychle zahojily a jizva na břiše,
kudy kulka vyšla z těla, postupně vybledla do světle
růžova a nakonec připomínala okvětní lístek růže.
Velmi rychle pochopila, že dokud bude mluvit
o přístavu, budou ji všichni považovat za blázna. Některé pravdy
si člověk musí nechat pro sebe.
Nastěhovala se k Markovi, snažila se mu pomáhat
s domácností, ale většinu času jenom chodila po jeho domě
ve vytahaném svetru a ošoupaných džínách
s roztřepenými konci nohavic.
Začali spolu spát a následující období sestávalo
z pouhých útržků: skleničky s tequilou cinkající na stole, české





20 2020
pivo a ohlušující Eminem, hosté s květinami ze sousedova
záhonu, tablety tišící strach a bolest, gril s plameny
šlehajícími do výšky a opilý sex s Markem v neustlané po -
steli, na břiše na kožené sedačce, na podlaze v kuchyni
nebo u jezera na trávě vlhké rosou.
Jednoho dne Jasmin vynechala menstruace. Moc o tom
nepřemýšlela, ale po dvou týdnech si koupila
těhotenský test.
Když uviděla, jak se na proužku objevují dvě čárky,
téměř přestala dýchat. Opláchla si obličej ledovou vodou,
posadila se na poklop záchodové mísy a začala se sama
pro sebe usmívat.





21 2121
03
Život je nepochopitelný, život je výjimečný, je to malé
světélko uprostřed nekonečné temnoty. Pro Jasmin zna -
menalo těhotenství pocit odpuštění. Věřila, že nyní
překonala velký otřes svého života. Jenže záchvěvy, které
dosud poznala, představovaly jenom drobné vibrace před
blížícím se zemětřesením.
Často ji budily děsivé sny o přístavu na hranicích
posmrtné říše, ale nechávala si své vzpomínky pro sebe.
Pustila se do studia řešení mezinárodních krizí
a konfliktů, ale Mark se nijak nezměnil. Když byl mezi misemi
doma, jeho život plynul jako jedna velká party. Jasmin
ráno ustlala, seděla pak nad knihami a hosté se mezitím
probouzeli a snídali.
Toho večera stála jako obvykle před zrcadlem
a prohlížela si břicho. Od začátku se ho snažila vystrkovat, aby
bylo dobře vidět, ale teď už to nebylo třeba. Byla
v sedmadvacátém týdnu a připadala si krásná. Pleť se jí leskla
a vlasy měla zrzavější než kdy dřív. Pihy po celém těle jí
zářily a na klíčních kostech a prsou houstly do oblaků
pokrývajících i ramena a svalnaté paže.
Jasmin se přesvědčila, že jsou dveře ložnice zavřené,
a šla spát. Ležela na boku se zavřenýma očima, ale
nemohla usnout. Mark s přáteli si pouštěli hlasitou hudbu,





22 2222
nějaká žena se smála a křičela, na dvoře startovala auta
a ozvalo se tříštění skla.
Když konečně s rukama na uších usnula, bylo po čtvrté
hodině ráno.
Probudila se s bušícím srdcem a se vzpomínkou na
sen o rudých lampionech s čínskými znaky. Otočila se
na záda a uviděla kouř ovíjející se v podivných
ornamentech okolo lustru.
Jasmin rychle vzala z nočního stolku sklenici s vodou,
vylila ji na halenku, vlhkou látku si zavázala přes ústa
a nos a sešla do přízemí. Večírek skončil a všude pano -
valo ticho. Skrz hustý dým viděla, že mezi rozházenými
láhvemi, sáčky od chipsů, pytlíčky se zbytky hašiše
a přeplněnými popelníky všichni spí.
Pokračovala do haly, zavřela za sebou dveře, aby
zamezila šíření požáru, a blížila se k černému kouři, který
vycházel zpod dveří do kuchyně.
Oči ji pálily a začaly slzet, ale ze všech cvičení se
slzným plynem věděla, že jediné pravidlo je vydržet. Člověk
může kašlat, brečet nebo zvracet, ale jedině dokud
vydrží nepromnout si oči, je schopen pokračovat ve svém
úkolu.
V podřepu vešla do kuchyně plné dýmu a zavřela za
sebou. Oheň vypadal jako rudozlatý prapor v husté mlze.
Zadržela dech, a když se blížila ke sporáku, cítila na
obličeji horko. Plameny šlehaly z hrnce, našly si cestu
okolo digestoře a zapálily skříňku s kořením.
Natáhla ruku a vypnula sporák, protáhla se podél stěny
ke dveřím komory, zašátrala za vysavačem a vytáhla
hasicí přístroj.
S uslzenýma očima se vrátila ke sporáku, odjistila
pojistku a stříkala pěnu, dokud oheň neuhasila.





23 2323
Když pustila hasicí přístroj na podlahu, zazvonilo to.
Se sevřenými plícemi kopnutím otevřela dveře kuchyně,
vyšla do chladného rozbřesku a strhla si halenku
z obličeje. Zhluboka dýchala, poté se vrátila do domu a otevřela
všechna okna, aby vyvětrala kouř.
Všimla si Marka pod šeříkovým keřem. Seděl tam
společně s nějakou blondýnkou a kouřil. V trávě mezi jejich
bosýma nohama stála láhev whisky.
„Miláčku,“ opile se na Jasmin usmál, když se před ním
zastavila.
„Můžu si půjčit tvůj telefon?“
„Jasně,“ odpověděl a zašátral v náprsní kapse.
Jasmin vzala mobilní telefon a zvolila nouzovou linku.
Pověděla do telefonu o požáru, o tom, že se pokusila jej
uhasit, ale že ve stropních trámech by mohl oheň znovu
vzplanout. Operátor slíbil, že vyšle hasičský vůz, Jasmin
poděkovala a zavěsila.
„Ono v kuchyni hoří?“ zeptal se Mark.
Jasmin zakroutila hlavou. Pak zavolala své matce a ze -
ptala se jí, jestli se k ní může nastěhovat.
„Jsem pitomec,“ zamumlal Mark.
Vrátila mu telefon, zahleděla se do jeho vrásčité tváře,
do smutných očí a na tetování ve tvaru draka, který se
mu ovíjel okolo paže k rameni.
Vykročila k brance, aby tam počkala na matku. Bylo
jí ho jenom líto.
Když porodila jejich dítě, Mark byl právě v Afghánistánu.
Ale v nemocnici s ní byla matka a i Jasminina sestra Diana
si vzala volno v práci a přiletěla do Stockholmu, aby
chlapečka viděla a šla mu u křtu za kmotru.
Jasmin syna pojmenovala Dante.





24 2424
Přes rok s ním bydlela u své matky. Společně ho pře -
balovaly, sledovaly, jak roste, jak začíná lézt a stoupat si
u nábytku.
Jasmin si našla dočasnou práci na poloviční úvazek
jako sekretářka u ministerstva obrany a zároveň
pokračovala ve studiu mezinárodních vztahů.
I když se Mark doma nikdy dlouho nezdržel, Jasmin
dbala na to, aby se se synem vídal. Když Dante poprvé
zůstal u svého otce přes noc, Jasmin seděla až do rána v autě
před domem. Mark se k Dantemu vždycky choval hezky,
ale nedokázal si uspořádat život. Když mezi jednotlivými
misemi pobýval ve Švédsku, stále pořádal divoké večírky
s přáteli. Popíjeli tequilu, grilovali za domem a koupali
se nazí v jezeře.
Jasmin nakonec na ministerstvu získala stálé
zaměstnání a s matčinou pomocí si koupila vlastní byt kousek
od práce i školky.
Občas ji přepadla touha pocítit svou absolutní existenci,
ozývaly se v ní pudy skryté hluboko v jejím nitru
i v nervových zakončeních v pokožce po celém těle. Obvykle
se pak seznámila s někým v univerzitní kavárně
a odvedla si ho na toalety.
Samozřejmě tak nedosáhla orgasmu, to by šlo možná
v hotelovém pokoji, ale ona potřebovala něco jiného.
Snad to byla samota, která nastala potom, když ho
vystrčila ven, zamkla se a zůstala s roztřesenýma nohama
sedět na záchodě.





25 2525
04
Uplynulo pět let nového života. Jasmin Pascalová-Ander -
sonová položila v předsíni těžké tašky s nákupem a Dante
si stáhl z hlavy čepici a odhodil ji na zem. Zčervenaly mu
tváře a hnědé kudrnaté vlasy se mu přilepily ke
zpocenému čelu.
Jasmin si klekla, pomohla mu zout vysoké boty
a rozepnout kombinézu.
„Pomoz mi,“ řekla a snažila se vymanit z jeho sevření.
Dante se jí pevně držel za hlavu, aby udržel rovnováhu,
a prsty se pokoušel zachytit její náušnici.
„Pravá perla,“ řekl.
„Ano,“ odpověděla, nadzvedla mu jednu nohu a stáhla
z ní podkolenku.
„Ale druhou jsi ztratila,“ pokračoval.
„Jo,“ přikývla a pomyslela si, že mohla místo náušnice
přijít o život.
„Koupím ti nějakou krásnou náušnici.“
Dante měl po Markovi dlouhé řasy a drobný důlek na
bradě. Na svůj věk byl poměrně malý, přesně jako bývala
až do puberty ona.
Napustila mu vanu horkou vodou, a zatímco
připravovala večeři, slyšela z koupelny, jak si procítěně a vážně
prozpěvuje písničky, které se učí ve školce. Jasminina starší





26 2626
sestra Diana přijela do Stockholmu na lékařskou konfe -
renci, ale odřekla účast na recepci ve slavnostní síni
radnice, aby je mohla navštívit a s předstihem předat
Dantemu dárek k narozeninám.
Jasminin život měl pevný řád a nic nenasvědčovalo
nebezpečí, které se k nim nezastavitelnou rychlostí blížilo.
Jasmin vařila masové kuličky se slaninou, cibulkou
a žampiony, které nejprve osmahla a potom vařila
v červeném víně a telecím vývaru s máslem.
Omyla velký nůž, osušila ho a několik vteřin ho
potěžkávala v ruce. Pak se otočila a mrštila nožem přes kuchyň.
Světlo lustru se zablýskalo na ostří, nůž se dvakrát otočil
okolo své osy a nakonec se zabodl do silné dřevěné desky
připevněné na zdi.
Jasmin stáhla oheň na sporáku a šla za Dantem do
koupelny. Právě si z šumící pěny tvaroval veliké vousy a čepici.
Umyla mu vlasy a osušila ho. Ve chvíli, kdy mu
pomáhala do pyžama s modrými a červenými lodičkami, se
ozval zvonek u dveří.
„Příští týden mám narozeniny, bude mi pět,“ chlubil
se Dante tetě, sotva otevřel dveře.
„Vážně?“ zeptala se Diana s předstíraným údivem.
„Ahoj, sestřičko,“ řekla Jasmin, objala ji a pomohla jí
svléknout kabát. „Jaká je konference?“
„Docela zajímavá.“
Diana měla stejně světle zrzavé vlasy jako Jasmin. Těch
několik šedých vlasů mezi jejími kadeřemi ani nebylo
vidět, ale pihovatou tvář měla plnou hlubokých vrásek.
„Co máš v té tašce?“ chtěl vědět Dante.
„Nech tetu aspoň svléknout,“ řekla Jasmin a pověsila
Dianin kabát.
Diana vytáhla balíček s lesklou modrou mašlí.





27 2727
„Můžu ho hned otevřít?“ zeptal se Dante a pohlédl na
Jasmin.
„Jestli chceš.“
Dante roztrhl papír, konstatoval, že je to knížka, ale té -
měř se na ni ani nepodíval. V tu chvíli vytáhla Diana ještě
jeden dárek. Vytrhl jí ho z ruky, a když uviděl, že je to
stříbrný plastový meč, vykřikl nadšením.
„Není to nevýchovné?“ zeptala se Diana s úsměvem.
„Dante, co si myslíš o tom, když si děti hrají s dětskými
zbraněmi?“ obrátila se Jasmin k synovi.
„To je v pohodě,“ odpověděl cestou do kuchyně.
Diana s Jasmin si povídaly o tom, že matka teď
vypadá o něco spokojeněji. Když je doma sama, stále sice
prostírá i pro otce, ale hluboký smutek po jeho smrti už
zřejmě překonala. Jasmin chytila Danteho, který právě
šermoval proti závěsu.
„Vezmi si ten meč do svého pokoje a... Počkej chvilku.
Nejdřív v předsíni posbírej všechny ty papíry.“
Jasmin přinesla dvě skleničky na víno a zkontrolovala
bublající omáčku.
„Už ví, co jsi dělala, než se narodil?“ zeptala se Diana,
když Dante odběhl.
„Na to je ještě brzy,“ odvětila Jasmin a vytáhla nůž
z prkna na stěně.
Odkrojila velký kus másla a nechala ho rozpustit
v tmavé omáčce, opatrně ji zamíchala a sledovala, jak
za sebou máslo zanechává žlutou stopu ve tvaru spirály.
„Máš si o tom s kým promluvit?“ ptala se dál Diana.
„Stejně nemám na povídání čas,“ usmála se Jasmin.
„To se nedivím, když musíš mít pokaždé poslední slovo.“
„To vůbec není pravda,“ odpověděla Jasmin a napila
se vína.





28 2828
„Když jsi byla malá, odmlouvala jsi každému, i když
mluvil jen v televizi.“
„Když neměli pravdu, nedalo se to vydržet...“
„Ještě pořád to děláš?“
„Ne.“
Diana se rozesmála a veselýma očima sledovala, jak
Jasmin vypnula sporák a vzala z něho hrnec.
„Máma mi říkala, že sis našla novou práci na
ministerstvu obrany,“ řekla Diana tiše.
„Byla to spíš náhoda,“ řekla Jasmin a propasírovala
omáčku přes jemný cedník.
„Ale zní to zajímavě,“ pokračovala Diana odlehčeně.
„Nemůžeme být všichni neurochirurgové,“ odpověděla
Jasmin a navršila masové kuličky do velké skleněné mísy.
„Stávají se různé věci a člověk se mění... Už nepotřebuju
k životu napětí. Možná to zní nudně, ale dělat sekretářku
mě baví. A jde mi to.“
„Chci jenom říct, že bys měla dělat to, co opravdu chceš,“
řekla Diana vážným tónem. „Dokážeš cokoli. Prošla sis
válečným traumatem, porodila dítě, odešla jsi od Marka,
pořídila sis vlastní byt a našla práci.“
„Ale nezachránila jsem Larse a Nica, mohli zůstat na -
živu, kdybych něco udělala jinak, kdybych...“
„Udělala jsi všechno správně,“ přerušila ji Diana.
„Prošetřovali to, dali ti za to medaili, udělala jsi pro jejich
záchranu všechno, cos mohla...“
„V přístavu ne,“ řekla Jasmin.
Sebe samu těmi slovy překvapila. Dávno už
o přístavu nemluvila, i když v myšlenkách se tam neustále vra -
cela.
„Máma mi říkala, že už jsi v pohodě,“ pronesla Diana
tiše.





29 2929
„To jsem,“ odpověděla Jasmin a zahleděla se z okna.
Venku už se setmělo a nad střechami domů proplouval
mezi nočními mraky srpek měsíce.
„Pořád máš pocit, že ten přístav je skutečný?“
„Co chceš, abych odpověděla?“ zeptala se Jasmin
s křivým úsměvem.





30 3030
05
Ve Švédsku se blížilo léto, v královské zahradě rozkvetly
třešně a dny se prodlužovaly. Cestou ze školky se Jasmin
s Dantem občas posadili na zídku u baletní školy a po -
dělili se o koláč.
Ještě stále trávila některá odpoledne v Královské
knihovně nad nábožensko-historickými texty, nad
knihami o čínské historii a nad velkými díly o raném
pohřebním umění.
A také se ještě stávalo, že ji přepadla noční můra.
Mezi zdmi úzké uličky se odráželo dunění ohňostroje.
Za kouřovou clonou a poskakujícími stíny viděla jeden
gang triády, jak za sebou za vlasy táhne dívku v bez -
vědomí.
Dětská tělíčka naložená na staré pramici a pohupující
se červená lucerna.
Křičící rodiče vyhnali z přístavního mola.
O takových nocích se Jasmin probouzela propocená,
vyklopýtala na roztřesených nohou z postele a zvracela
do záchodu. Než se vyčerpaná vrátila do postele, osprcho -
vala se a vyčistila si zuby.
Toho rána se její vlasy vzpouzely jakékoli úpravě
jenom proto, že si je večer předtím nevysušila a usnula při
čtení pohádky v Danteho posteli.





31 3131
Už když se s ním loučila ve školce, měla divný pocit
a vnitřní neklid v ní jen narůstal. Šla Jakubskou
ulicí a hustý déšť bubnoval do deštníku.
Diana pracovala v Göteborgu jako neurochiruržka
a kaž dý den musela činit rozhodnutí, kterými mohla
navždy změnit životy jiných lidí. Jasmin se však do takové
pozice už nikdy vrátit nechtěla. Raději archivovala
výsledky výzkumů v oblasti rozvoje lidských zdrojů.
Nebe se za okny její kanceláře vyjasnilo. Pocit klidu
byl však falešný.
Protože ve skutečnosti se čas, který jí zbýval, velmi
rychle krátil. Okamžik zlomu v jejím životě se blížil.
Každé její rozhodnutí i každý její krok brzy měly
nabýt jiného významu.
V jedenáct hodin Jasmin opatrně zajela se servírovacím
vozíkem do sálu, kde právě probíhala porada. Servírovala
kávu a čokoládové bonbony. Za řečnickým pultíkem
hovořil zástupce jednoho z odborů ministerstva o blížící se
konferenci UNODA v Pekingu, která se bude týkat úlohy
telekomunikací v oblasti mezinárodní bezpečnosti.
Ve čtyři hodiny Jasmin kráčela Vládní ulicí vyzvednout
Danteho ze školky.
Byl právě společně s ostatními dětmi na dvoře plném
spadaného listí. Před chvílí se vrátili z procházky a všichni
na sobě ještě měli žluté reflexní vestičky.
Když si Dante maminky všiml, rozběhl se k ní a vrhl se
jí do náruče. Měl červené tváře a hned na ni vychrlil, že
jsou hrdinové životního prostředí. Jasmin si nechala
ukázat čtyři velké pytle, které děti naplnily odpadky, a pak
šli společně dovnitř pro Danteho diplom.
V šatně právě nějaký tatínek vkročil do ponožkové
zóny a dcerka za ním volala, že tam se v botách nesmí.





32 3232
Netrpělivě jí řekl, že když bude zlobit, nestihnou vyzved -
nout diplom. Holčička se rozplakala. Muž si prsty uvolnil
uzel na kravatě a Jasmin si všimla, že je ve tváři zpocený
a bílý jako stěna.
„Ebbo, spěcháme,“ řekl.
Dante právě básnil o tom, jak úžasné by bylo mít na
hraní porcelánové brambory, a pak si uvědomil, že
zapomněl na obrázek, zul si právě obuté boty a rozběhl se ke
své poličce.
V šatně bylo horko a vlhko.
Uspěchaný otec vzal dceřinu bundu a společně se
prodírali mezi rodiči a dětmi k východu. Náhle se muž
zastavil a přiložil si ruku k hrudi. Zašátral po stěně a upadl
mezi boty a bundy, zády opřený o dětský kočárek. Těžce
dýchal.
„Tati!“ vykřikla dívenka.
Muž hleděl do prázdna před sebe a nereagoval, ani
když se k němu nějaká žena sehnula a zeptala se, co mu je.
Ujel pod ním vlhký koberec, muž se sesunul ještě níž,
převrhl krabici s návleky smotanými do světle modrých
koulí a ty se rozkutálely.
Jasmin se srdce rozbušilo jako splašené. Na několik
vteřin zavřela oči a cítila, jak jí pot z podpaží stéká
k bokům. Zvedla ruku k levému uchu, i když věděla, že tam
perlovou náušnici nenajde.
Někdo zavolal záchrannou službu a několik rodičů
pomohlo muži do pohodlnější polohy. Odstranili kočárek,
aby si mohl položit hlavu na podlahu.
Když k němu Jasmin vykročila, v hlavě jí dunělo.
V rychlém sledu se střídaly útržky vzpomínek z přístavu.
Nevšimla si, že shodila bundy z věšáků ani že zavadila
o florbalovou hůl, která hlučně dopadla na podlahu.





33 3333
Protlačila se mezi ostatními k ležícímu muži a klekla
si vedle něho.
„Za chvíli se ocitnete v přístavu,“ řekla. „Jděte s davem
lidí k molu...“
Nahnula se k němu blíž a opřela se rozechvělýma
rukama o špinavou podlahu.
„Nepamatuju si všechno,“ pokračovala a snažila se
zachytit jeho pohled. „Ale na krk vám pověsí kovový štítek,
který...“
Někdo zavolal, že sanitka je tu. Jasmin se sevřelo
srdce, a když uviděla, že muži modrají rty, zachvátila ji
panika. Když se ho žena s telefonem zeptala, jak se cítí,
neodpověděl.
„Až dostanete ten štítek, musíte se dostat do terminálu,“
opakovala zvýšeným hlasem.
„Prý by měl být raději v polosedu,“ snažila se jí vysvět -
lit žena, která hovořila se záchrannou službou na
telefonu.
„Musíte se dostat do toho terminálu,“ pokračovala
Jasmin. „Slyšíte mě?“
„O čem to mluvíte?“ zakřičel na ni kdosi.
Světlovlasá žena se pokusila Jasmin odtáhnout, ale ta
její ruku setřásla. Žena ji chytila za bundu, ale Jasmin se
otočila a udeřila ji loktem přímo do hrudní kosti, takže jí
vyrazila dech. Žena klopýtavě ucouvla.
Několik lidí v šatně vykřiklo, ale Jasmin si znovu
klekla k muži a uchopila jeho obličej do dlaní. Přestal
dýchat. Kdosi se znovu pokusil ji odtáhnout, ale
vyprostila se.
„Pozor na triádu,“ volala na muže. „Budou vás nutit...“
„Mami!“ křičel na ni Dante.
„Odveďte ji!“





34 3434
„Ať se stane cokoli, nesmíte si sundat ten štítek!“ křiče -
la ještě Jasmin, když ji táhli pryč. „Zůstaňte poblíž
terminálu, čtěte informace na plakátech na zdech a čekejte na...“
Upustila kabelku a celý její obsah se rozsypal po zemi.
Pudřenka, rtěnka, tužka na oči, telefon a klíče.





35 3535
06
Když ji policisté odváděli na psychiatrickou pohotovost
Nemocnice svatého Görana, Jasmin se bránila.
Vykřikova la, že musí toho muže zachránit, že Ústřední komise
ztratila kontrolu nad přístavem, že ho musí varovat před
triádou.
Prvního ošetřovatele kopnutím porazila, druhému
zlomila ruku, nakonec ji však přemohli a na zemi dostala
diazepamovou injekci.
„Má nárok znát pravdu,“ sípala.
Podle lékařského záznamu vyvolala její záchvat zástava
srdce cizího muže ve školce. Vzhledem k násilnému
chování a prodělanému válečnému traumatu rozhodla
psychiatrička Evita Olssonová, že léčba bude probíhat proti
Jasminině vůli dle zákona o nucené psychiatrické léčbě.
Během prvních čtyřiadvaceti hodin dostávala
nitrožilně Haldol, neuroleptika s rychlým účinkem. Po pokusu
o útěk a poté, co rozbila okno, bylo rozhodnuto
o připoutání k lůžku tříbodovým pásem a přechodu na
antipsychotickou léčbu Cisordinolem. Ležela připoutaná na posteli
a na všechny křičela, aby se připravili na posmrtnou říši.
Nakonec ztratila hlas.
Po dvou dnech se dostavily extrapyramidální vedlejší
účinky. Lezla po podlaze, třásla se a měla strašlivé křeče





36 3636
v krku, čelistech a jazyku. Až po několika hodinách jí po -
dali tišící lék Akineton.
Zpočátku cítila silnou potřebu všechno vysvětlit
zdravotnickému personálu. Objasnit jim, že je tak rozrušená
kvůli organizovanému zločinu.
Chtěla jim říct, že si nemyslí, že to byl jen sen, když se
ocitla v čínském přístavu. Ve skutečnosti byla
přesvědčená o tom, že taková je pravda pro celé lidstvo. Všechna
náboženství nemohou mít pravdu. To je jasné. Ale ona se
dostala na druhou stranu a věděla, že představy dávných
Číňanů jsou správné.
Trvalo něco přes týden, než Jasmin pochopila, že ji
všichni považují za duševně nemocnou.
Sevřela čelisti, přinutila se potlačit potřebu tvrdit, že
ví o smrtí víc než kdokoli jiný, a čekala, až odejdou.
„Viděla jsem, co jsem viděla,“ šeptala.
Dny ubíhaly, panika postupně ustupovala do pozadí
a na její místo nastoupil stud. Tolik se styděla za to, jak
svým výstupem ve školce všechny vyděsila.
Jasminina matka se nastěhovala do jejího bytu,
starala se o Danteho a vodila ho do školky.
Jasmin se přiměla chovat se klidně, pohybovat se
normálně, hovořit tlumeně a dávat najevo, že má obavy o svůj
zdravotní stav.
Požádala, aby jí snížili dávky Cisordinolu, ale i tak
měla zachmuřený obličej od léků stále oteklý. Pleť měla
šedivou a na nose hlubokou ránu.
Třikrát žádala, aby prodiskutovali možnost jejího
propuštění do domácí léčby, protože se musí starat o syna.
Nyní Jasmin seděla na posteli a čekala na lékařku.
Rozcuchané vlasy jí zplihle lemovaly tváře. Oblečení na ní
viselo a v bílých teniskách chyběly tkaničky.





37 3737
Ozvalo se zaklepání na dveře a vešla její ošetřující
lékařka Evita Olssonová. Byla to přísná a pečlivá žena se
silným krkem, šedými vlasy sepnutými do drdolu
a vážnýma modrýma očima.
Jasmin vstala a potřásla si s ní rukou. Než se posadila
zpátky na postel, prohodila cosi o deštivém ránu.
„Cítím se dobře,“ řekla Jasmin a odhrnula si vlasy z obli čeje.
„To ráda slyším,“ usmála se doktorka Olssonová
a posadila se naproti ní.
Jasmin byla v rozpacích. Dobře věděla, že vypadá stejně
jako všichni ostatní pacienti na psychiatrickém oddělení,
vnímala, že je cítit potem, a věděla, že zavírá oči na
příliš dlouhou chvíli, protože je má palčivě suché. Ale kvůli
Dantemu se musela snažit. Musela se snažit říkat to, co
chtějí slyšet.
„Chtěla jsem vám jenom říct, že už jsem zase v pořádku
a že vůbec nechápu, co mě mohlo tak rozčílit,“ řekla.
„Jestli jsem to dobře pochopila, snažila jste se něco
vysvětlit muži, který utrpěl infarkt. Bylo to něco, co se vám
zdálo nesmírně důležité.“
„Ano, já vím. Je mi to moc líto. Měla jsem tehdy po
zranění v Kosovu ten sen...“
„Sen o tom, co se děje po smrti, že?“
„Byl to velmi živý sen,“ přisvědčila Jasmin a cítila, jak
rudne.
„Chápu,“ přikývla Evita Olssonová a nahlédla do svých
papírů. „Prožila jste něco strašného a potom jste se
dvanáct týdnů léčila kvůli utkvělým představám.“
„Ano... nějakou dobu jsem byla přesvědčená, že to bylo
něco víc než jen sen,“ vysvětlila jí Jasmin.
„To je zajímavé... Co kdyby to opravdu bylo víc než
jen sen,“ odvětila Evita vážně. „To přece člověk nemůže





38 3838
s jistotou vědět... přestavte si, že možná skutečně víte
víc než ostatní.“
„To se ukáže,“ usmála se Jasmin.
„Anebo ne,“ zasmála se Evita a vstala.
„Pustíte mě brzy domů?“
„Proberu to s ostatními lékaři,“ řekla doktorka a vykro -
čila ke dveřím.
„Díky.“
Lékařka se zastavila, obrátila se k Jasmin a na chvilku
se zamyslela. Pak promluvila:
„Čistě ze zvědavosti... když odhlédneme od toho, že jsem
lékařka, a všeho toho kolem... Chci se vás úplně upřímně
zeptat, co si o tom doopravdy myslíte?“
„Myslím si, že jsem opravdu viděla, co bude po smrti,“
odpověděla Jasmin téměř neslyšitelně.
„Tak to si u nás ještě chvíli pobudete,“ řekla Evita
chladným hlasem.
Než odešla, ještě chvilku pozorovala Jasminino
překvapení a ponížení.
Jasmin nad sebou udržela kontrolu a zůstala tiše
sedět. Slyšela, jak zapadl zámek, a přinutila se ustát
i okamžik, kdy ji lékařka pozorovala okýnkem ve dveřích. Do
očí se jí nahrnuly slzy. Ztěžka polkla, vstala a na
roztřesených nohou doklopýtala k umyvadlu. Opláchla si obli -
čej a zatmělo se jí před očima. Zatočila se jí hlava a ani
nepostřehla, že než se sesunula k zemi, uhodila se čelem
o okraj umyvadla.
Přetočila se na záda, otevřela oči a zírala do stropu, na
jeho bílou vznášející se plochu.
Zavřela oči, ale stále ji neopouštěl pocit čehosi
neskutečného.
Připomnělo jí to jeden zážitek ze speciálního výcviku.





39 3939
Jasmin měla bez jakékoli pomoci podplavat velkou
loď a umístit na její trup výbušniny. Vybavila si okamžik,
kdy měla dvě nálože umístěné a věděla, že její tělo může
vydržet pod vodou ještě dvě minuty, i když jí už kyseli -
nou mléčnou tuhla stehna. Potopila se do hloubky osmi
metrů, aby podplavala kýl, a náhle ji zachvátil omamný
pocit, že se stane něco strašného. Tlak vody jí zvýšil
koncentraci kyslíku v krvi a plicích.
Zapomněla, kde je, začala klesat ke dnu a jenom zírala
do temně modré hlubiny. Když zase přišla k sobě,
nechápala, co tam viděla.
Jasmin vstala. Nechala se nachytat. Jednou to stačilo.
Jestli nad nimi má zvítězit, nesmí se už nikdy před nikým
ani slovem zmínit o přístavu. Následující den jí opět
zvýšili dávkování léků a Jasmin se opět udělalo hůř.
Zvracela a dostala další léky proti vedlejším účinkům. Nohy jí
otekly tak, že se nevešla do žádných bot, a bolesti hlavy
byly naprosto nesnesitelné.
Zpocená se choulila v posteli, konečky prstů si tiskla ke
spánkům, pevně svírala zuby a šeptala: „Myslíte si, že mě
to zlomí? Nic lepšího neumíte? Takhle mě nedostanete.“





40 4040
07
Po dvou měsících lékaři postupně snížili dávkování a nako -
nec jí začali podávat Cipramil a Zyprexu v tabletách. První
dny je Jasmin polykala, ale pak tajně přestala všechny léky
brát. Po nocích začala ve svém pokoji dělat kliky a sedy lehy,
zkoušela si bojové sestavy a opakovala Shakespearovy
verše, aby si procvičila paměť.
Ani ne za týden se jí vrátila chuť na sex, vzpomínala
na první období vztahu s Markem a začala zase
masturbovat.
Jasmin pochopila, že se o sebe musí starat, aby se
odtud dostala, a začala pečovat o pleť, čistit si zuby, lakovat
nehty a mýt si vlasy.
Každodenní stereotyp na psychiatrickém oddělení
čís lo  4 byl nesnesitelný svou neměnností.
Čas se vlekl tak pomalu, až hrozilo, že se úplně zastaví.
Jasmin seděla na světle zelené pohovce v denní
místnosti a dívala se na televizi. Nějaká žena tam hovořila
o své závislosti na sladkostech. Před Jasmin na stole le -
žel malý plechový tácek ve tvaru kapříka. Měl otevřenou
tlamu a velké žluté šupiny. Naklonila se ke stolu a vzala
kapříka do ruky. Prohlédla si ho a otočila ho v ruce.
Na spodní straně stálo Made in China. Lhostejně
pohlédla na ošetřovatele, který ji pozoroval.





41 4141
Jasmin slíbila sama sobě, že se odtud dostane, a tolik
se jí stýskalo po Dantem, že už se ani neodvažovala před -
stavovat si, že spolu zase budou žít jako dřív. Návrat do
reality byl příliš bolestivý.
Lékařská komise na doporučení doktorky Olssonové
dvakrát prodloužila Jasminin nucený pobyt na oddělení,
ale v červenci se setkala s právním zástupcem, aby podala
odvolání a získala přístup ke své lékařské dokumentaci.
Jasmin poprvé četla o agresivní ženě, kterou policisté
přivezli na psychiatrickou pohotovost.
Bylo těžké se s ní identifikovat a přijmout skutečnost,
že zpráva hovoří o ní.
Podle lékařských záznamů jí podávali uklidňující léky
proto, aby neublížila sobě ani nikomu jinému.
Jasmin začaly téct slzy, dopadaly do záznamů a tvořily
v lékařských dokumentech šedá kola. Nechápala paniku,
která ji zachvátila, když ten muž ve školce dostal infarkt.
Skutečně trpěla psychózou.
V té chvíli, kdy držela v ruce svou lékařskou zprávu,
jí najednou připadalo samozřejmé, že přístav byl jenom
sen.
Měli pravdu a ona se mýlila.
Nezavřeli ji a neléčili proto, že říkala pravdu, ale
protože opravdu nevěděla, co je skutečné a co ne.
Jejich závěry byly správné.
Proč se k tomu snu tak upnula a tvrdila, že byl sku -
tečný? Způsobila to snad jenom její hloupá paličatost?
Proč jí trvalo tak dlouho, než uznala svou chybu? Podařilo
se jí najít staré popisy vody a lodí tam na druhé straně,
ale byly to jenom mýty.
Čínské přístavní město bylo výplodem její fantazie,
panickou reakcí jejího mozku na nedostatek kyslíku.





42 4242
A dokud tvrdila opak, opravdu trpěla utkvělými
představami, byla psychicky nemocná.
Stalo se něco, co se stát nemělo. V jejím životě pro to
už nebylo místo.
Pocit sebekontroly byl však jenom iluzí. Ve svém nitru
stále ještě žádnou jistotu necítila. Ta zmizela během
několika minut v Kosovu.
Sen o přístavním městě byl jako požár za stěnou
z papíru, která mohla kdykoli vzplanout a pustit oheň, aby
se znovu stal součástí její reality.
Jasmin si hřbetem ruky osušila slzy a došla k plyšo -
vému medvídkovi, kterého plnila vyplivnutými prášky.
Vzala z něho tabletu Zyprexy, vložila si ji do úst a spolkla ji.
Od té doby brala všechny léky tak, jak měla,
a zúčastnila se všech terapií, které jí nabídli.
V tomto létě měla později spatřovat období klidu před
bouří. Jako když se příroda nadechuje, než bude muset
obstát v těžké zkoušce.
Její matka ji chodila s Dantem navštěvovat téměř každý
den. Když byl chlapec u Jasmin, všechno se zdálo snadné.
Jedli chlebíčky, pili jablečný džus a povídali si.
„Táta má novou přítelkyni,“ řekl Dante a zvážněl.
„Jak se jmenuje?“
„Mia.“
„Je hodná?“ zeptala se Jasmin.
Dante přikývl a začal si hrát s plastovou figurkou Spider -
mana. Neslyšně pohyboval rty a tvářil se vážně. Měl po
ní zelené oči, ale pih jenom několik na tvářích a na
nose.
„Víš, jaká máš dodržovat pravidla, když jsi u táty?“
zeptala se Jasmin.





43 4343
„Nesmím sám dolů k jezeru a nesmím sahat na nic hor -
kého,“ odpověděl.
„Ale když to táta dovolí, smíš spát u televize, viď?“
„A když křičí a hádají se, nesmím vycházet z pokojíčku.“
„Ale to už se teď snad neděje?“
„Ne.“
„A ještě něco,“ dodala.
„Mám si to u táty užívat,“ usmál se.
Při příští návštěvě jí Dante vyprávěl, že když se chtěl
rozběhnout k otci, Mia ho chytila za vlasy.
„Bolelo to?“ zeptala se Jasmin a rozbušilo se jí srdce.
„Ani moc ne,“ odpověděl.
„Měl jsi strach?“
„Nech toho,“ zamumlal.
Když se Jasmin vrátila do svého pokoje, postavila se
k oknu a zahleděla se ke vchodu na psychiatrickou
pohotovost a červenou cihlovou zeď v pozadí. Dlouho tak stála
s očima upřenýma na prosklené dveře a myslela na to, že
jimi brzy projde a už se sem nikdy nevrátí.
Ve čtvrtek se sekaly trávníky. Jasmin sedávala u okna
a sledovala muže na malém vozítku.
Až poznání, že je skutečně nemocná, přestože byla tak
přesvědčená o opaku, Jasmin znejistilo a podráželo jí nohy.
Když se jí doktorka Olssonová zeptala, jestli si myslí,
že už je načase, aby vysadila léky a vrátila se domů, celá
se roztřásla.
„Domů?“
„Copak vy nechcete?“ zeptala se lékařka.
„Ale ano, jen nevím, jestli to zvládnu.“
„Myslím, že určitě.“
Jednou v pondělí přišla její matka bez Danteho. Jasmin
hned poznala, že se něco stalo. Matka vypadala starší,





44 4444
v drobném obličeji měla najednou víc vrásek a svírala
r ty.
„Co se stalo, mami?“
Matka nedokázala déle udržet slzy.
„Mark ti chce vzít Danteho,“ rozplakala se a podala jí
dopis.
Jasmin si přečetla zprávu o tom, že Mark se odvolal
proti rozhodnutí, podle kterého je Dante v péči matky.
Domnívá se prý, že Jasmin není z důvodu psychické
nemoci schopna se o něho dobře postarat, a chce proto syna
získat do vlastní péče.
„Nesmíš už mluvit o těch divných věcech,“ řekla jí matka
něžně a položila jí dlaně na tváře.
„Měla jsem psychózu, ale teď už jsem zase zdravá,“
pronesla Jasmin vážně.
„Musíš být zdravá.“
„Už nepotřebuju žádné léky a...“
V nitru jí začal pučet strach. Jeho velké bílé pupeny se
nalévaly, rodící se okvětní lístky ji lechtaly, až se musela
té situaci usmát.
„Ztratíš Danteho, jestli...“
„Mami, mluvila jsem se svojí psychiatričkou,“ řekla
Jas min a  pokusila se zase ovládnout mimiku. „Brzy mě
pustí, ale než...“
„Nikdy už nesmíš...“
„Mami, poslouchej mě,“ přerušila ji. „Teď pojedeš domů
a najdeš nějakého advokáta, experta na rodinné
právo a spory o péči o děti... já to zaplatím, najdu si druhou
práci, udělám, cokoli bude třeba.“





45 4545
08
Byl prosinec a osud jí teď kráčel v ústrety čím dál rych -
leji.
Z Ruska dorazilo přes Balt husté sněžení. Vířící vločky
se zrcadlily na ocelově černé mořské hladině. Všechny
zkřivené borovice v šérách byly ze severovýchodní stra -
ny do poloviny zahalené sněhem. Na útesech a zakrytých
lodích se vršily závěje, ulicemi se řítila chumelenice a celý
Stockholm byl přes noc třpytivě bílý.
V srpnu Jasmin pustili z nemocnice a už tři měsíce byla
zpátky v práci, ale pořád se necítila ve své kůži. Styděla
se za to, jak se zhroutila, a pracovala jenom na částečný
úvazek, docházela do psychiatrické ambulance
Serafínské nemocnice a brala léky, které jí předepisovali.
V hloubi své duše uvěřila, že sen byl skutečností.
Několik let si tím byla úplně jistá. Nemohla věřit sama sobě,
už nebyla stejná jako dřív.
Jasmin byla vyděšená, měla potíže s rozhodováním,
téměř o všem se radila s matkou, přestala řídit.
Těsně před Vánocemi mělo dojít k soudnímu řízení
ohledně péče o Danteho, do té doby však platilo staré
rozhodnutí. Dante bydlel u Jasmin. Byl veselý a začal zase
spát ve své posteli.
Jasmin přemýšlela o tom, že Mark ví, čím si prošla.





46 4646
Nikdy by ho nenapadlo připravit ji o Danteho jenom
proto, že má tu možnost. Nepodobalo se mu to. Musela
to tak chtít Mia. Jasmin si byla jistá, že všechno způso -
bila jenom Miina žárlivost a že ji tím chce potrestat za
někdejší vztah s Markem.
Te


Lars Kepler

LARS KEPLER


Alexander 20. 1. 1967 a Alexandra 2. 3. 1966

Lars Kepler je pseudonym švédské autorské dvojice manželů Alexandra Ahndorila a Alexandry Coehlo Ahndorilové.

Oba dva jsou jako jednotlivci známí vydávaní spisovatelé. Když se rozhodli se spojit své tvůrčí síly a vytvořit společné dílo, nechtěli, aby ho si čtenáři dávali do souvislostí s jejich předchozí individuální prací. Identita Larse Keplera ale byla odhlalena brzy po vydání prvního románu.
Jedná se o temné (a místy poměrně násilné a kruté) detektivní příběhy, jejichž společným jmenovatelem je neohrožený stockholmský šéfinspektor Jonna Linna. První část (dosud pentalogie) pod názvem Hypnotizér (Hypnotisören) vyšla poprvé v roce 2009 a stala se bestsellerem. Román se prodává ve 40 zemích světa a v roce 2012 se dočkal filmové adaptace.
Následují příběhy Paganiniho smlouva (Paganinikontraktet, 2010), Svědkyně ohně (Eldvittnet, 2011) a Písečný muž (Sandmannen, 2012). Závěrem posledně jmenovaného románu odchází dosud nezastavitelný Joona Lina, jehož pohnutý osobní osud se prolíná všemi knihami, zdánlivě ze scény. Ale již po dvou letech se vrací v díle Stalker (Stalker, 2014) a pouští se do nových dobrodružství.
Série je dostupná ve 20 zemích a po celém světě se prodalo 5 milionů knih, z toho téměř polovina v domácím Švédsku.

Pseudonym Lars Kepler - jméno Lars vzdává úctu velikánovi a průkopníkovi severské krimi Stiegu Larssonovi a Kepler poukazuje na astronoma a matematika Johanna Keplera (1571 - 1630).




       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist