načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Plaváček – Helena Brožíková

Plaváček

Elektronická kniha: Plaváček
Autor: Helena Brožíková

– Rozvodněná řeka přinesla k dívce, která si říká Jenny, malého pejska. Podaří se Jenny najít jeho majitele? Vypátrá tajemství paní Laury a zjistí, kdo byl záhadný Čak? A co se přihodí, když do města přijede cirkus se třemi papoušky? To vše ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  88
+
-
2,9
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Matik Liberec
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 76
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-877-1103-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Rozvodněná řeka přinesla k dívce, která si říká Jenny, malého pejska. Podaří se Jenny najít jeho majitele? Vypátrá tajemství paní Laury a zjistí, kdo byl záhadný Čak? A co se přihodí, když do města přijede cirkus se třemi papoušky? To vše i další své příhody vypráví Jenny v této knížce.

Zařazeno v kategoriích
Helena Brožíková - další tituly autora:
 (e-book)
Terezka a bublinková víla Terezka a bublinková víla
 (e-book)
Prázdniny u jezera Prázdniny u jezera
 (e-book)
Povídky za zrcadlem Povídky za zrcadlem
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PLAV

́

A

ˇ

CEK

Helena Broˇz ́ıkov ́a


c© Jaroslava Justov ́a - Matik

Illustrations c© Jana Modr ́a

ISBN 978-80-87711-03-3 (form ́at PDF) Vˇsechna pr ́ava vyhrazena. Tato e-kniha je urˇcena pouze subjektu, kter ́y ji leg ́alnˇe zakoupil, a to jen pro osobn ́ı uˇzit ́ı a v rozsahu stanoven ́em autorsk ́ym z ́akonem. Je zak ́az ́ano jak ́ekoli dalˇs ́ı kop ́ırov ́an ́ı, prodej a ˇs ́ıˇren ́ı textu nebo ˇc ́ast ́ı textu, vˇcetnˇe ˇs ́ıˇren ́ı prostˇrednictv ́ım elektronick ́e poˇsty, SMS zpr ́av, MMS zpr ́av apod. D ́ale je zak ́az ́ano um ́ıstˇen ́ı souboru na servery, ze kter ́ych je moˇzno soubor st ́ahnout, bez ohledu na to, kdo sd ́ılen ́ı umoˇznil.

Obsah

J ́a a naˇse ˇreka 6

D ́arek 9

Hled ́a se jm ́eno 12

V ́ycvik 15

Nalezen ́y domov 17

Lauˇrino tajemstv ́ı 23

Kdo byl

ˇ

Cak? 27

Kn ́ıˇzka pro mˇe 29

Zklam ́an ́ı 30

Dopis Lauˇre 34

Nejmilejˇs ́ı n ́avˇstˇeva 37

Prvn ́ı

ˇ

Cak a Johny 39

Posel z Jiˇr ́ıkova 41

Z ́achrann ́a akce 43

4

Dlouh ́a zima 46

Tˇri papouˇsci a jedna z ́ahada 49

P ́atr ́an ́ı 52

Neˇcekan ́e setk ́an ́ı 58

5

J ́a a naˇse ˇreka

Podle naˇs ́ı mamky by se kaˇzd ́y mˇel nejdˇr ́ıv pˇredstavit.

Moje jm ́eno je Jenny. Kdyˇz jsem sama, ˇr ́ık ́am si taky Jennifer Mississippi, to se mi l ́ıb ́ı jeˇstˇe v ́ıc. Je mi jeden ́act rok ̊u, dva mˇes ́ıce a devˇet dn ́ı a m ́am dlouh ́e tmav ́e vlasy, staˇzen ́e do cul ́ık ̊u. Nˇekdy mi je mamka splete i do cop ̊u, ale jen kdyˇz m ́a n ́ahodou ˇcas.

Je mi jeden ́act, ale d ́avno uˇz v ́ım, ˇc ́ım jednou chci b ́yt. Nap ́ıˇsu spousty kr ́asn ́ych a tajemn ́ych pˇr ́ıbˇeh ̊u a schov ́am je do leskl ́ych ob ́alek. Budou to pˇr ́ıbˇehy stateˇcn ́ych n ́amoˇrn ́ık ̊u, odv ́aˇzn ́ych ryt ́ıˇr ̊u nebo docela obyˇcejn ́ych dˇet ́ı. Ano, uhodli jste: m ́am moc r ́ada kn ́ıˇzky a chtˇela bych se st ́at spisovatelkou. Hlavnˇe proto jsem se cel ́y rok snaˇzila, abych dostala z ˇceˇstiny jedniˇcku. Mamka totiˇz ˇr ́ık ́a, ˇze kdo nezn ́a dobˇre sv ̊uj jazyk, nemˇel by si ani podat inzer ́at. S mou matikou je to o nˇeco horˇs ́ı, jenˇze bez n ́ı se spisovatel vˇetˇsinou obejde. Tak co.

Ale na ˇskolu ted

myslet nemus ́ım, protoˇze jsou pr ́azdniny.

6


Pr ́azdniny! M ́ısto protivn ́ych ́ukol ̊u koup ́an ́ı v naˇs ́ı ˇrece! V ́ypravy pod ́el zarostl ́ych bˇreh ̊u a nov ́a dobrodruˇzstv ́ı. . .

Jan ́ı, pojd

sem!“

A uˇz to prasklo. Vlastnˇe se jmenuju docela norm ́alnˇe Jana. Jenˇze proˇc se m ́am spokojit s tak obyˇcejn ́ym jm ́enem? Kaˇzd ́y pˇrece mus ́ı uznat, ˇze Jenny zn ́ı mnohem l ́ıp. Dokonce mi tak nˇekdy ˇr ́ık ́a i mladˇs ́ı br ́aˇska P ́et

a,

zvl ́aˇst

kdyˇz po mnˇe nˇeco chce. Ovˇsem kdyˇz mˇe chce naˇstvat, tak na mˇe

vol ́a Janico nebo Jaˇn ́aku. To prvn ́ı beru, pros ́ım, ale kde vzal zrovna Jaˇn ́aka, to v ́aˇznˇe nech ́apu.

Jenny jsem naˇstˇest ́ı i pro kamar ́ada Sammyho, spr ́avnˇe Samuela. Byl to vlastnˇe jeho n ́apad, troˇsku si vylepˇsit jm ́ena, a j ́a se mu ani nedivila. Urˇcitˇe je jedin ́ym Samuelem, co ˇzije v jiˇzn ́ıch

ˇ

Cech ́ach a v jednadvac ́at ́em

stolet ́ı. A kdyˇz na nˇej veˇcer volaj ́ı

Samueli, dom ̊u!“, kaˇzd ́y se po nˇem

ohl ́edne. To by mˇe teda taky ˇstvalo.

Sammy je o p ̊ul roku starˇs ́ı neˇz j ́a, chod ́ı do vedlejˇs ́ı tˇr ́ıdy a bydl ́ı hned vedle n ́as. Naˇse domy jsou na sam ́em okraji mˇesteˇcka, za plotem m ́ame jen ˇsirok ́y pruh louky a za n ́ı bˇr ́ızkami porostlou str ́aˇn. Sebˇehneme po n ́ı, mineme rozkvetl ́e zahr ́adky m ́ıstn ́ıch zahr ́adk ́aˇr ̊u a uˇz slyˇs ́ıme ˇsumˇen ́ı

ˇreky. Propleteme se kˇrov ́ım aˇz na jej ́ı bˇreh a tam, pod svˇeˇsen ́ymi vˇetvemi

prastar ́e vrby, m ́ame se Sammym svou tajnou skr ́yˇs. Ani P ́et

a o n ́ı nev ́ı,

ani pos ́adky pramic, co pluj ́ı kolem n ́as. Co ˇr ́ık ́am, pramic? Kdepak, vˇzdyt

to jsou objevitelsk ́e kor ́aby, pir ́atsk ́e ˇsalupy ˇci velryb ́aˇrsk ́e lodˇe. . . prostˇe podle toho, jakou kn ́ıˇzku m ́am j ́a nebo Sammy zrovna rozeˇctenou.

Tak takhle jsme si u ˇreky hr ́ali aˇz do letoˇsn ́ıho l ́eta. Ale pak. . .

Ne, neˇz zaˇcnu vypr ́avˇet, mus ́ım v ́am jeˇstˇe pˇredstavit naˇsi ˇreku. Vˇzdycky si klidnˇe prot ́ekala pod naˇs ́ım mˇesteˇckem, spokojenˇe houpala lod

ky v ́yletn ́ık ̊u a tˇeˇsila se, aˇz se vlije do vˇetˇs ́ı sestˇriˇcky Vltavy. Nez ́aleˇz ́ı

na jej ́ım n ́azvu na map ́ach, protoˇze j ́a ji uˇz d ́avno pˇrejmenovala na Mississippi, jeˇstˇe dˇr ́ıv, neˇz se letos vylila z bˇreh ̊u. Takˇze ted

v ́ıte,

proˇc si ˇr ́ık ́am Jennifer Mississippi. Ovˇsem, taky jsem ji mohla nazvat Amazonkou, ale Jennifer Amazonka mi v ̊ubec neznˇelo. A pak, Amazonek uˇz byla spousta, v kn ́ıˇzk ́ach i v dˇejepisu. Nav ́ıc mi ́uplnˇe uˇcarovaly ty ˇctyˇri i. No ˇreknˇete, zn ́ate snad jin ́e slovo se ˇctyˇrmi stejn ́ymi samohl ́askami?

7


Pˇrest ́av ́am ps ́at a snaˇz ́ım se nˇejak ́e vymyslet, ale napadaj ́ı mˇe jen kolotoˇce a karamela a v nich mi pokaˇzd ́e nˇejak ́a slabika celou par ́adu zkaz ́ı. Ba ne, uˇz to m ́am! Kamar ́adka! Nebo balalajka! Hur ́a, m ̊uˇzu b ́yt spisovatelkou, pˇrece jen um ́ım vylovit z pamˇeti spr ́avn ́a slova.

Ale abych se vr ́atila k l ́etu a naˇs ́ı ˇrece. Pr ́azdniny jako spr ́avn ́e pr ́azdniny zaˇcaly kr ́asn ́ymi, hork ́ymi dny, chodili jsme se koupat do Mississippi a v ̊ubec jsme netuˇsili, co n ́as ˇcek ́a. Konˇcil vˇsak ˇcervenec, nebe se pot ́ahlo tˇeˇzk ́ymi mraky a cel ́e dny lilo bez ust ́an ́ı. Jako by se tam nahoˇre rozzlobili a rozhodli se vyl ́ıt cel ́y sv ̊uj nebesk ́y rybn ́ık sem dol ̊u.

Nikdy bych nevˇeˇrila, jak rychle takov ́a pohroma dok ́aˇze pˇrij ́ıt. Staˇcilo p ́ar proprˇsen ́ych noc ́ı a dn ́ı a naˇse poklidn ́a ˇreka se doˇcista zmˇenila. Kaˇzd ́e r ́ano i veˇcer jsme chodili k jej ́ım bˇreh ̊um pozorovat, jak stoup ́a. Prvn ́ı veˇcer udˇelal t ́ata znaˇcku, ale r ́ano ji nenaˇsel. Udˇelal tedy druhou, do veˇcera byla pryˇc. Pak pˇrestal. Do dalˇs ́ıho r ́ana se voda pˇrelila pˇres bˇreh i pˇres z ́ahony, do obˇeda zboˇrila sklen ́ıky. V noci pˇrelezla pˇres ploty a bylo po zahr ́adk ́ach. Pak chtˇela dostoupat aˇz k naˇsim dom ̊um, jenˇze to uˇz se spletla, aˇz k n ́am se nedostala. Ale kdyˇz jsme ji vidˇeli huˇc ́ıc ́ı pod mˇestem, val ́ıc ́ı se korytem b ́yval ́ych zahr ́adek, polykaj ́ıc ́ı most jako by byl z pern ́ıku, uznal i Sammy,

ˇze si m ́e nov ́e jm ́eno opravdu zaslouˇz ́ı.

8


Aˇz k n ́am do mˇesteˇcka voda nedos ́ahla, ale vesnice pod ́el ˇreky nemˇely tolik ˇstˇest ́ı. V jedn ́e z nich, kousek n ́ıˇz po proudu, bydl ́ı moje babiˇcka. Jej ́ı domek je docela daleko od bˇrehu, ale ta potvora ˇreka se k nˇemu stejnˇe dostala.

U babiˇcky jsme byli jeˇstˇe posledn ́ı den, neˇz zavˇreli silnici. Vynosili jsme spoustu vˇec ́ı na p ̊udu a co ˇslo, tak jsme odvezli k n ́am. Jak ale odv ́ezt z ́ahony jahod a m ́amin ́ych r ̊uˇz ́ı? P ́ıskoviˇstˇe s houpaˇckou? T ́atovu ud ́ırnu u plotu? A tak jsme jen nevˇeˇr ́ıcnˇe pozorovali pˇen ́ıc ́ı hladinu, kter ́a metr po metru postupovala d ́al, zaplavovala sklepy a zahr ́adky a nezadrˇzitelnˇe pohlcovala vˇsechno, co j ́ı z ̊ustalo napospas. Ani m ́ama nemluvila, a ˇze ta m ́a vˇzdycky co ˇr ́ıct. Zato t ́ata prokl ́ınal naˇsi ˇreku a cel ́e to poˇcas ́ı, ale j ́a zahl ́ıdla, ˇze mˇel v oˇc ́ıch slzy. V ́aˇznˇe, opravdov ́e, poprv ́e v ˇzivotˇe.

Babiˇcka u n ́as z ̊ustala dva dny. Nemˇela vˇsak nikde st ́an ́ı, nemohla ve dne j ́ıst a v noci sp ́at, nesnesla pohled na stoupaj ́ıc ́ı ˇreku. Jakmile se voda vylila do pol ́ı a bylo jasn ́e, ˇze silnici jen tak neotevˇrou, odjela radˇeji k tetˇe do Vyˇskova. Naˇsi ji zdrˇzovali, ale ona si urˇcitˇe ˇr ́ıkala, ˇze jenom Vyˇskov je pro kaˇzdou vodu poˇr ́adnˇe vysoko.

Dost dlouho trvalo, neˇz se poˇcas ́ı trochu umoudˇrilo. Lij ́aky pˇrestaly, ze zamraˇcen ́e oblohy obˇcas vykouklo slun ́ıˇcko, vody kolem vˇsak neub ́yvalo.

ˇ

Clovˇek ji nav ́ıc mˇel pˇred oˇcima, i kdyˇz se na ni v ̊ubec nekoukal.

Koneˇcnˇe zaˇcala ˇreka klesat. Pomalu, pomalouˇcku, moc se j ́ı nechtˇelo, jako by se j ́ı zal ́ıbilo ˇz ́ıt si nespoutan ́a korytem a vysm ́ıvat se lidem. Jeˇstˇe p ́ar dn ́ı trvalo, neˇz se t ́ata smˇel zajet pod ́ıvat k rodn ́emu domku na tu spouˇst

. Vyrazil brzy r ́ano a s ́am, hned jak silnici otevˇreli. Ani jsem se mu

nedivila, ˇze uˇz to nemohl vydrˇzet. Vˇzdyt

on v t ́e vesnici vyrostl a ted

mu

pˇripadalo, ˇze ˇreka odnesla i kus jeho ˇzivota.

D ́arek

T ́ata tedy odejel s ́am, ale s ́am se nevr ́atil. Pˇrivezl dom ̊u. . . ne, to byste neuh ́adli!

ˇ

Reka, kter ́a se promˇenila v niˇc ́ıc ́ı s ́ılu a kaˇzd ́emu brala a brala,

n ́am jedin ́ym pˇrinesla mal ́y d ́arek. Chlupatou kuliˇcku, oˇciˇcka vydˇeˇsen ́a.

9


Vys ́ılen ́y a polomrtv ́y strachem se u babiˇcˇcin ́ych dveˇr ́ı klepal ztracen ́y mal ́y pejsek.

Chud ́aˇcku,“ vrhla se k nˇemu mamka, kdyˇz ho spatˇrila v t ́atovˇe n ́aruˇc ́ı.

P ́et

o, pˇrines rychle deku! Jano, podej starej ruˇcn ́ık, vytˇru mu poˇr ́adnˇe

srst. Nebo ne, radˇsi ho rovnou vykoupu a ty mu zat ́ım ohˇrej trochu ml ́ıka!“

A uˇz to l ́ıtalo, uˇz to zas byla naˇse m ́ama, kter ́a se koneˇcnˇe mohla o nˇekoho starat a nˇekoho zachraˇnovat, nejen bezmocnˇe pˇrihl ́ıˇzet t ́e pohromˇe kolem.

Ze zabl ́acen ́eho tvoreˇcka se po koupeli a vysuˇsen ́ı vyklubal roztomil ́y voˇr ́ıˇsek. Mˇel svˇetlehnˇedou srst, huˇnat ́y oc ́asek a b ́ıl ́e bˇr ́ıˇsko. Jedno ouˇsko trochu nakˇrivo, na hlavˇe b ́ıl ́y flek a v oˇc ́ıch tak smutn ́y pohled, jak ́y jsem u zv ́ıˇrete nikdy nevidˇela.

Tak uˇz se neboj, u n ́as jsi v bezpeˇc ́ı,“ uklidˇnovala jsem ho a hladila,

ale on se klepal d ́al.

Co asi chud ́aˇcek musel proˇz ́ıt,“ litovala ho mamka.

A jak se tam

v ̊ubec dostal?“

Proˇc pes pˇred vodou neuteˇce?“ zvedl hlavu od stavebnice br ́aˇska.

V ́aˇznˇe, i j ́a bych ˇrekla, ˇze zv ́ıˇre m ́a nˇejak ́y instinkt a pozn ́a nebezpeˇc ́ı vˇcas.

Tˇreba byl nˇekde zavˇren ́y,“ pˇrem ́yˇslel nahlas t ́ata.

Nebo spadl

z mostu, voda ho mohla vz ́ıt i s boudou, co j ́a v ́ım. . . “

10


No jo, je to z ́ahada, jenˇze on n ́am ji nevysvˇetl ́ı,“ uzavˇrela mamka,

kter ́a pejskovi mezit ́ım ohˇr ́ala zbytky od veˇceˇre a ze star ́e deky pˇripravila mˇekk ́y pel ́ıˇsek.

Na, maliˇck ́y, mus ́ıˇs m ́ıt urˇcitˇe poˇr ́adn ́y hlad,“ pod ́avala mu misku

s j ́ıdlem, ale pes nic. Jenom si tˇrikr ́at l ́ıznul tepl ́eho ml ́eka a potom se cel ́y mal ́atn ́y nat ́ahl pod topen ́ı.

Odpoledne uˇz si ale dal ˇr ́ıct a snˇedl trochu r ́yˇze s om ́aˇckou. Na podlaze pak udˇelal louˇziˇcku a tv ́aˇril se, ˇze se za ni velice styd ́ı.

Veˇcer se pˇribelhal ke dveˇr ́ım a ˇr ́ıkal si o proch ́azku. S P ́et

ou jsme se

hned strojili oba, taky proto, ˇze mamka ˇsla zrovna um ́yvat n ́adob ́ı. Uˇz se rozhl ́ıˇzela, kdo bude dnes ut ́ırat, ale nakonec jsme byli uˇsetˇreni.

D ́avejte na nˇej pozor, at

se v ́am nˇekam nezabˇehne,“ pˇripom ́ınal n ́am

docela zbyteˇcnˇe t ́ata. K ́utˇeku se n ́aˇs vystraˇsen ́y nalezenec opravdu nemˇel, sp ́ıˇse se b ́al, ˇze mu uteˇceme my. Oznaˇckoval si p ́ar keˇr ̊u pˇred domem a za celou dobu se od n ́as nehnul d ́al neˇz na dva metry.

Jeˇstˇe ten veˇcer se v pokoji sesedla rodinn ́a rada a m ́ısto televize jsme vym ́yˇsleli, co s pejskem d ́al.

Nejdˇr ́ıv mus ́ıme zjistit, komu patˇr ́ı. Nˇekdo m ́a o nˇej urˇcitˇe poˇr ́adn ́y

strach,“ tvrdila mamka.

A jak?“ zeptal se P ́et

a.

Snad se nebudem pt ́at vˇsech lid ́ı, co bydl ́ı u ˇreky?“ lekla jsem se.

Ne, to by nebyl nejlepˇs ́ı zp ̊usob,“ uklidnil mˇe t ́ata.

Nav ́ıc ani nev ́ıme,

jestli je z naˇseho mˇesta. J ́a si totiˇz mysl ́ım, ˇze v tom pˇr ́ıpadˇe byste ho vy dva znali.“ A mˇel pravdu, tak roztomil ́eho pejska bychom v okol ́ı urˇcitˇe nepˇrehl ́edli.

Moˇzn ́a je z nˇekter ́e z tˇech nov ́ych chat u vody,“ uvaˇzovala mamka.

Nˇekdo tˇreba musel narychlo odjet a zapomnˇel na nˇej.“

To nejde, zapomenout na psa,“ prohl ́asil br ́aˇska.

Divil by ses, co vˇsechno jsou lidi schopn ́ı zapomenout,“ poznamenala

mamka a chystala se n ́am znovu vypr ́avˇet, jak strejda jednou zapomnˇel tetu na n ́adraˇz ́ı. T ́ata ji ale pˇredbˇehl.

Udˇel ́ame to cel ́e jinak. D ́ame o nˇem ozn ́amen ́ı do vitr ́ıny na n ́amˇest ́ı,

do rubriky Ztr ́aty a n ́alezy. Tam se pˇrece jde kaˇzd ́y pod ́ıvat, kdyˇz nˇeco

11


ztrat ́ı.“

Pokud to ovˇsem nejsou pen ́ıze,“ upˇresnila zas mamka.

Pak by se

zcela jistˇe nam ́ahal zbyteˇcnˇe.“

Taky m ̊uˇzeme d ́at zpr ́avu do m ́ıstn ́ıch novin,“ pokraˇcoval t ́ata.

Jana

chce jednou ps ́at cel ́e kn ́ıˇzky, tak at

p ́ar ˇr ́adek nap ́ıˇse.“

Zaˇcervenala jsem se radost ́ı. Mamka se na mˇe ned ̊uvˇeˇrivˇe zad ́ıvala, ale neˇz staˇcila nˇeco podotknout, t ́ata uˇz vym ́yˇslel d ́al.

Poˇckejte. . . a co veterin ́aˇri? Tˇreba ho nˇekter ́y z nich pozn ́a.“

Tohle byl v ́aˇznˇe skvˇel ́y n ́avrh. On totiˇz kaˇzd ́y pes chod ́ı k doktorovi, jestli to nev ́ıte, docela jako mal ́e d ́ıtˇe. Na vesnic ́ıch sice zv ́ıˇrat ̊um rozum ́ı kaˇzd ́y po sv ́em, ale v naˇsem mˇestˇe jsme ps ́ı doktory naˇsli v telefonn ́ım seznamu hned tˇri.

Dobˇre, z ́ıtra r ́ano k nim zajedeme,“ souhlasila mamka a zapsala si

jejich adresy.

Stejnˇe by ho mˇel nˇejak ́y doktor prohl ́ıdnout, jestli mu nic

nen ́ı.“

Jestli nem ́a blechy, ˇze jo,“ uˇskl ́ıbl se P ́et

a.

Blechy m ̊uˇzeˇs m ́ıt akor ́at ty, chytr ́aku. Na nˇem by se vˇsechny

d ́avno utopily,“ ohnala jsem se po nˇem. Staˇcil mi uhnout, ale pod m ́ym v ́yhruˇzn ́ym pohledem se rychle rozpomenul, jak byl chud ́ak pes prom ́aˇcen ́y, a radˇeji zmlknul.

Takhle kr ́asnˇe jsme si napl ́anovali, jak najdeme voˇr ́ıˇskovi jeho p ́ana. Brzy se vˇsak uk ́azalo, ˇze naˇse n ́apady nebyly k niˇcemu. Na ozn ́amen ́ı se nikdo neozval, m ́ıstn ́ı noviny zat ́ım nevych ́azely, ˇz ́adn ́y doktor psa nepoznal. Nakonec jsme ho tedy se Sammym vzali do taˇsky a proˇsli vˇsechny domy pod ́el ˇreky. Zkusili jsme i p ́ar chat, ale nezjistili jsme v ̊ubec nic, nikdo ho neznal a nikdo ho nepostr ́adal.

Ubˇehly tˇri dny, pejsek se pod dohledem naˇs ́ı m ́amy rychle zotavoval, ale my byli s p ́atr ́an ́ım v konc ́ıch.

Hled ́a se jm ́eno

Veˇcer ˇctvrt ́eho dne rozhodla mamka k m ́e i br ́aˇskovˇe radosti:

12


Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v

elektronickém obchodě společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.