načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Plastikový svět - Martin Buzek

Plastikový svět

Elektronická kniha: Plastikový svět
Autor:

Vezměte tuctovýho kluka, outsidera co se náhodou připlete do cesty dějinám. Jednu mystickou holku, co zná ty správný lidi a umí udržet tajemství. Přidejte rockovou hvězdu, pojídající ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Palmknihy
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 248
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-000-2924-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Vezměte tuctovýho kluka, outsidera co se náhodou připlete do cesty dějinám. Jednu mystickou holku, co zná ty správný lidi a umí udržet tajemství. Přidejte rockovou hvězdu, pojídající na koncertech svý muzikanty, obtloustlýho padesátníka, kterej má ambice stát se guvernérem a psance, co strávil většinu života pod zemí. Do toho namíchejte exotickou směs koření, podivnejch vynálezů jako je vysavač paměti, drogy rostoucí na čipech telefonních ústředen, hvězdný remorkéry a simulátor smrti. Vhoďte je na planetu, kterou drancování nerostnejch zdrojů přivedlo na okraj zkázy, hezky protřepte, zamíchejte a můžeme podávat. Plastikový svět, lehce bizardní příběh z budoucnosti, který má se současností společného více, než jsme si ochotní připustit.

Související tituly dle názvu:
Martin a Vrútky z neba Martin a Vrútky z neba
Paprčka Milan
Cena: 668 Kč
Martin C. Putna Vždycky v menšině Martin C. Putna Vždycky v menšině
Bedřich Martin
Cena: 266 Kč
Martin Pecina bez příkras Martin Pecina bez příkras
Chalupa Kristián
Cena: 222 Kč
Neología en el espaňol actual Neología en el espaňol actual
Bartoš Lubomír, Buzek Ivo, Fialová Irena
Cena: 106 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Martin Buzek

Plastikový svět


Martin Buzek

Martin Buzek, *1977 v Pardubicích, záhy po narození se

rozhoduje stát spisovatelem, jeliko ale neumí ani číst,odklá

dá psaní na neurčito a věnuje se řvaní. S nástupem nazáklad

ní kolu se dává na dráhu

profesionálního achisty,

vy- hrává několik trunajů,

ale na prahu puberty, příli

intelektuálně vyčerpán, re

zignuje. Onásledujícíchčty

řech letech bohuelneexis

tují záznamy. V osmnácti

letech začíná studovatelek

trotechnickou fakultu ČVUT,

prvotní nadení ale brzy

střídá deziluze a pravidelné

popíjení alkoholu. Ve dva

ceti letech dochází knáhlé

mu zlomu. Jednoho večera

začíná do počítače samovolně psát první kódy strojovéhoja

zyka jménem literatura. Prvotní díla patří výlučně SF,poz

ději formuje autorův styl rozpolcenost mezi světem logiky a

iracionality. Pravidelné návtěvy svatyně u aludů obracíli

terární vývoj směrem k náročné literatuře. Téměř okamitě

propadá Kafkovi, Hrabalovi a Dostojevskému. Prokousává

se díly světových autorů a přitom mimoděk absolvujekated

ru kybernetiky. S diplomem v ruce a vání pro magickýrea

lismus je vren do světa. V důsledku náhlé ztráty iluzí

přestává psát. Rok a půl se ukrývá na civilní slubě, ale pak

ho láska k pivu dokope k první pořádné práci. Stává sečle

nem skupinky géniů mající na svědomí přestavbu větiny


českých pivovarů na chladné počítačem řízené továrnygene

rující zisk. Cestuje, v předvečer druhé války v zálivunavtě

vuje Sýrii a okamitě podléhá jejímu kouzlu. Po návratu

začíná psát svoji první SF novelu Plastikový svět, kterouzá

hy uveřejňuje na internetu a ztrácí o ni zájem. Oení se aod

jídí do Jiní Ameriky stavět pivovar, naučí se trochu

panělsky a mírně načichne levicí. Po návratu chvíli tápe, ale

pak za dramatických okolností podává výpověď a nechává se

naverbovat do celosvětové firmy podnikající ve sféře IT.Ak

tivně pomáhá v globalizační expanzi svého novéhozaměst

navatele. Změna v něm zaehá dalí oheň a tak napíe dalí

román - Vrakovitě. Postupně se jeho ivot uklidňuje. Nana

léhání nakladatele konečně zreviduje Plastikový svět aněko

likrát přepíe jeho konec. V Kristových letech začíná poprvé

publikovat.



Copyright Š 2007 Martin Buzek

Cover Art Š 2007 Grigory Vyatkin

Edition Š 2007 Jiří Vlček All rights are reserved


1.

Můj táta proseděl větinu ivota před televizí. S ovladačem vruce koukal na blikající obrazovku a já měl za to, e stejně takbezvýznamnej, jak se narodil, taky i umře. Chyba lávky. U nedovedu říct, co to způsobilo, jestli to bylo nějaký spontánní hnutí mysli,postupně naakumulovaný bláznovství nebo jen obyčejná nasranost nasoučasnej svět. Táta jednoho dne přiel domů a prásknul dveřma.

Kalu na to! zařval, otevřel si pivo a na ex ho vypil.

Čekal jsem, e zase zapne telku, ale on namísto toho otevřelokno a zhluboka se nadechnul.

Začneme podnikat, řekl mi. Nebral jsem to váně.

Jenome můj táta byl fakt tvrdohlavej, a tak se hned následující den doopravdy vrhnul po hlavě do byznysu. Začal prodávat ručníky. Tahle ztřetěnost toti přila do módy, a i kdy to nebylo dvakráthygienický, hodně lidí se zhlídlo v jejich retrodesignu a koupilo si jich domů rovnej tucet. Zdálo se to jako ideální příleitost, monost svézt se na vítězný vlně. Táta neváhal a vrhnul do tohodle byznysu vekerý úspory. Dva dny se pak moh utěovat překotným růstem akcií firem na umělý vlákna, který s přibývajícím časem utěeně zvyovaly svoji hodnotu, jenome brzy přila krize a strmej pád. Někdo nahoře u se stihnul napakovat, a tak přiel čas okubat drobný akcionáře.

Kdy bublina splaskla, nějakej pisálek vyoural, e za vím byl původně jen gigantickej plán vybavit armádu plastovejmavidličkama. To pro případ, e by inteligence branců stoupla natolik, abyzačali jíst příborem. Byla to samozřejmě kravina, protoe sociální struktura odvedenejch chudáků akorát kopírovala křivkunegramotnosti. Nikdo prostě nechtěl, aby ty nepouitelný hoi, co vyrostli ve píně a neměli na to zaplatit si koly, začali plhat nahoru. Dneska začnou batit příborem a zejtra třeba budou číst, kdo potom bude sakra válčit? Střední vrstva s tímhle prostě nechtěla nic mít, a tak

7


aby se tahle monstr akce aspoň trochu zaplatila, někdo najalmarketingový mágy a vymyslel celou tu komedii s ručníkama. Natěstí

pro tátu u se nikdo nestaral o lidi, co se chytili týhle mylenky

a uvěřili v lepí zítřek. A právě tady přiel jeden z mála záblesků

imaginace, kterej vrhnul mýho tátu na oběnou dráhu komety.

Jako kadej správnej bankrotář, zkusil se táta upíchnout v politice. Byl odhodlanej domoct se pochybný spravedlnosti a snad tomu i zezačátku věřil, protoe začal poctivě obcházet lidi a brzo se jehopreference vyhouply na první tisícinu procenta. To bylo sice pořád hluboko pod hranicí statistický chyby, ale dost na to, aby si moh připadat důleitej. A tak začal přesvědčovat bejvalý kolegy z brane, stejný zkrachovalce jako von, a chytil se jejich zoufalství, aby jim nasliboval nemoný. Chtěl lobovat za to, aby zbylý zásoby ručníků vykoupila vláda.Sliboval, e se celej tenhle keft znovu rozjede a oni budou moct v klidu existovat a podnikat, protoe budou dostávat dotace. Táta v soběobjevil něco víc, ne co byl celej svůj předelej ivot, a jeho vlastní ego se začalo nafukovat důleitostí. Byl jedinou nadějí drobnejch podnikavců, ke kterejm se ty správný informace dostávaj vdycky a naposledy. Stal se takovým guru zoufalců, a protoe zoufalci dovedou ve svýbeznaději upnout naději ke vemu, táta z toho jetě dokázal vydímatnějaký peníze. Dost na to, aby měl víc, ne kdy začínal podnikat.

A v tomhle okamiku, kdy by kadej rozumnej člověk sbalil prachy, zvednul kotvy a nechal ručníkáře dál se koupat ve svojí vlastní blbosti, udělal táta dalí nesmyslnou věc. Rozhodnul sekandidovat na post guvernéra. Polovinu peněz sloil jako kauci a za zbytek si pronajal billboardy v okrajovejch čtvrtích města.

Nutno přiznat, e právě v tomhle mezidobí jsem ho měl zablázna, jeho ance toti byly míň ne nulový. Post guvernéra naísatelitní planetky u delí dobu ovládala frakce za nezávislost Ráje, skupina politiků pečlivě propojená se zájmy místní těařský lobby. Tahle strana vdycky před volbama opráila historku o nezávislosti a slibovala, e seene prachy na hvězdný remorkéry, který by 8 Plastikový svět planetku popostrčily trochu blí k mateřský hvězdě. Spoustamístních toti měla komplex z toho, e právě tahle civilizace je na orbitu a ta poslední a neprávem opomíjená. I kdy to bylo neproveditelný, protoe by to stejně nikdo nezaplatil a navíc by se tím totálně zmrvil ekosystém, bylo to perfektní téma, z kterýho frakce za nezávislost Ráje těila politickej kapitál.

Měsíc před volbama u měl táta svý první procento podpory, zbejvalo u jen dotáhnout zbylejch třiaedesát. A táta dostal dalí podivnej nápad. Z nedostatku invence, protoe nebyl schopnejvymyslet pořádný předvolební heslo, nevymejlel ádný a nalepil na bilboardy svý jméno a přidal jedno kouzelný slůvko. Manglar Buz Hall,froté. Nedávalo to moc smysl, ale to mu nijak nevadilo, v jednoduchosti je prej krása, navíc ani nedokázal vysvětlit, co to kouzelný slůvko znamená, popravdě to nedoved říct nikdo. Asi to byla nějaká zkratka nebo podpis, ochranná známka, kadopádně to bylo vytisklý na kadým vyrobeným ručníku a to bohatě stačilo.

Tejden na to se začaly dít věci. Přiel jsem domů a vidím vpředsíni nakvartýrovaný dva chlápky. Jeden vytáhnul psychoskenr azačal se hrabat v mým podvědomí. To mi bylo dost nepříjemný a tak jsem se trochu cukal. Ta druhá gorila mě ale chytila pod krkem a já tak akorát stihnul zachraptět něco vo tom, e tyhle mainky u jsou pár let zakázaný. Ten se skenerem na mě otočil barevnou plochu displeje a sarkasticky se usmál.

Jen touha po bohatství a pár prasárniček. Pus ho dál, jenekodnej, a strčili mě do pokoje, kde seděl nějakej chlápek v křesle, na hubě měl irokej úsměv a v rukou pořádnej tos bankovek.

Take jsme domluvený, říkal na půl huby a sázel prachy na stůl. Tohle je jenom záloha, dodal, pak vstal a zaklapnul kufřík. Ve dveřích se na mě podíval a prohlásil něco o tom, e na černýkoně má čuch. Výhru si vyzvednu po volbách, řek místo rozloučení.

9

Martin Buzek


Moc jsem tomu nerozuměl a hned jak vypadnul, uhodil jsem na tátu, co to jako mělo znamenat.

Obchodní partner, řek táta. Pomůe nám s kampaní.

Vypadal jako mafián z reklamy na ovesný vločky. Co za tobude chtít?

Jenom protlačím jeden zákon a jsme vyrovnaný.

No jo, ale co kdy tě nezvolej?

Ale zvolej.

Pomalu to přestávala bejt sranda. Při představě, e mi ty dvěgorily začnou cpát hlavu do lisu na pomeranče, jen aby z tátyvydímaly dluný prachy, mě začala zachvacovat panika.

Co kdybych se na pár tejdnů vypařil? zeptal jsem se.

Blbost, brzo se budeme muset před novinářema vyfotit jako astná rodinka.

Asi těko, kdy je mamka v léčebně.

No co, stejně ji měli pustit, jen to trochu urychlíme.

Moc jsem z tý mylenky nadenej nebyl, máti toti byla závislá na teleshoppingu, a to vám potvrdí kadej feák, e z tohodlesvinstva je vopravdu těký se dostat. Já byl kadopádně připravenej vzít roha při první příleitosti. Pro jistotu jsem si sbalil a rezervovaljednu letenku na oběnou dráhu. Nahoře u snad něco stopnu a vnejhorím se nechám najmout jako uklízeč nákladních lodí. Prostě jsem si pootevřel zadní vrátka. Události ale nabraly takový tempo, e i kdybych u byl na útěku, asi těko bych se dokázal ovládnout anekoukat s hubou dokořán, jak se můj táta rve o křeslo guvernéra.

Kdy odvysílali pár předvolebních spotů, který byly stejněnudný jako tátovy billboardy, spadla první kostka domina a řetězováreakce na sebe nenechala dlouho čekat. Nikdo tomu nerozuměl a pár socioprognostiků se radi pokusilo o sebevradu, protoe hledatlogiku v rozbouřenejch předvolebních preferencích nemělo ádnej smysl. Táta se vyhoupnul nad pět procent, dost na to, aby udělal na 10 Plastikový svět dlouhý léta dopředu rekord celý zoufalý opozice a hlavně, aby se o něm začalo mluvit. Těch několik reklam na mizerně sledovanejch kanálech prostě oslovilo lidi, chytily je za srdce, protoe udeřily na problém, kterej vechny tíil.

Ručníky. Kdy se státní kasa zahojila a tohle zboí přestalo bejt zajímavý, spousta jich zbyla a jakoto bezprizorní předměty sepovalovaly po světě a čekaly, a se jich někdo zbaví. Natěstí místní ekologický zákony zakazovaly jejich likvidaci, byl povolen pouze jejich zpětný odběr, a protoe větina prodavačů dávnozkrachovala, uvízlo devětadevadesát procent ručníků na mrtvým bodě. No a jeliko na kadým bylo napsáno froté, bylo vem jasný, e táta chce voličům vod tohodle problému pomoct. Konečně někdo, koho zajímaj obyčejný lidský problémy!

Ten raketovej nástup jen ukázal, v jaký pasti se ocitli ty pitomci z Nezávislosti Ráje, kdy dímali kampaň co kampaň stejný téma.Najednou tady byl táta a z jinak nudně bezvýznamnejch voleb, ke kterejm chodilo sotva deset procent voličů, se stalo celospolečenský téma.Noviny, televize a vechny média, který se ze svojí podstaty pohybujou v bludným kruhu, se chytily příleitosti a začaly dojit krávu, dokuddávala mlíko. Nejčtenějí časopisy obtiskly celostránkovej rozhovor státou a prognostici, který přeili první ok, otočili o sto osmdesát stupňů a hlásali vítězství opozice. Najednou se zdálo, e lidi chtěj změnu.Náskok Nezávislosti Ráje se začal poválivě ztenčovat. Pomalu jsemzačínal tátovi věřit a hlavně mě zajímalo, co bude dál dělat.

Dalí den jsem jel pro mámu, měl jsem strach, aby nebyl jejínávrat moc uspěchanej. Stála ve dveřích ústavu a z dálky mi mávala. Vypadala celkem dobře, rozhodně na ní nebyly znát ádnýabstinenční příznaky. Jetě před tím jsem ale od jejího oetřujícího lékaře dostal přednáku o tom, co smí a co ne. Byl to sympaák, i kdy měl tik v pravý ruce a dvakrát si během naeho desetiminutovýhorozhovoru nalil panáka.

Zkuste se chovat jako předtím, ádný dramatický změny, radil.

11

Martin Buzek


To bude docela těký, táta teď kandiduje na guvernéra, svěřil jsem se mu.

Aha, a má nějaký ance?

Bohuel jo, ale i kdyby nevyhrál, tak ho skřípne mafie.

Doktor si začal pohrávat s uzávěrem láhve. Na druhou stranu,normální nejsme vlastně nikdo, kdyby do toho vae matka zase spadla,přelaďte jí televizi na nějakej substituční kanál. Podal mi malou brourku. Je tam přehled frekvencí, zatím máme jen čtyři okruhy a docela tofunguje, ty lidi to nic nestojí, protoe volaj na bezplatný linky, kterýobsluhuje ná počítač, akorát...

Zvednul jsem hlavu.

Nebojte se, je to naprosto bezpečný, jen chci říct, e i kdyděláme, co můem, ty pravý shoppingový televize jsou vo krůčeklepí, málokdo si toho vimne, ale pacienti to časem poznaj.

Chápu, určitě to zkusím, dobrej nápad.

Ale nechte si to radi jen pro nevyhnutelný případy, nebo za odměnu, třeba na Vánoce a tak. Podal mi ruku, pořád mu v ní lehce kubalo, a usmál se.

Naloil jsem mámu do auta, sedla si na zadní sedačky a jáskloil střechu.

Jak je tátovi? zeptala se a mně přilo blbý vybalit na ni celou pravdu, jenome kecat jsem taky nemoh, přijel jsem pro ni dřív a to o něčem svědčilo.

Promrhal vechny peníze a vstoupil do politiky, jinak se nic moc nezměnilo.

To je dobře, řekla, u byla zvyklá.

Zejtra by se s náma chtěl vyfotit, dodal jsem, aby byla v obraze. Máti nijak nereagovala, netuila, jak se věci maj, a i kdyby se snad něco doslechla, myslím, e by jí to bylo stejně jedno. Od jejích čtyřiceti let, těsně potom, co jsem začal zbrkle dospívat, se uzavřela do svýho světa a na ten okolní kalala. Teleshopping byl jen vrcholek ledovce. 12 Plastikový svět

Patnáct minut slávy zaklepalo na dveře. Táta nasadilveobjímající úsměv a přitisknul nás na svoji hruď. Nepamatuju se, kdy na nás byl naposled takhle milej, větinou byl dost odměřenej, ádný velký city, ale to se mělo změnit.

Začal kolem nás krouit vyhublej fotograf, co měl enský gesta a vypadal jako trisexuál, a já po celou dobu blejskání a cvakánípřemejlel, jestli si vystačí sám, nebo se mě pokusí sbalit. Nakonec asi po půl hodině vyslal významnej signál směrem k tátovi, kterejsamozřejmě nic nepochopil a opilej svým úspěchem mu stisknul ruku a nechal se políbit. Byl jsem nakonec rád, e jsme vypadnuli,protoe máma se tam začala nudit. Bylo zajímavý sledovat hnednásledující den svý fotky na billboardech a v novinách. Tahle pozornost médií mě brzo katapultovala do podvědomí lidí a já hned následující večer dostal dva panáky zadara a jetě jsem bez námahy sbalil jednu mladinkou přiopilou bloncku, která mě povaovala za nějakourockovou hvězdu.

Musím přiznat, e sláva člověka změní, rozhodně vám otevře nový obzory. Cumlal jsem tu holčičku v taxíku a celou cestu mipřila tak nějak odměřená, a i kdy byla dost sexy, já se nedovedrozpálit. Hned u ní doma jsem z ní strhnul aty a ona se přiznala, e je lesbička a prosila mě, abych nebyl zklamanej, e jetě nikdy sádným muzikantem nic neměla. Prej ale straně miluje VínuApsarovou, co je jedna pratěná celebrita, která při koncertech pojídá muzikanty, a jestli bych ji s ní neseznámil. Slíbil jsem jí to, jsemtoti typ, co nedovede enskejm odporovat, kor kdy půl roku ádnou neměl. To ji úplně rozpálilo a holka hned začala vymejlet, jak by mi vyla vstříc, a proto zavolala svý kámoce, která je bisexuálka, aby se mi aspoň trochu odvděčila. Byl jsem totálně mimo, protoe jsem souhlasil. Já ten malinkej kousek slávy neustál a hned jsem začal dímat ivot, co to lo, ona zvedla telefon a chvíli vedla sladký řeči.

13


Hned tu bude, slíbila, dala si panáka a usnula.

Prohlíel jsem si její kvartýr, byl celkem vkusně zařízenej, sohledem na její věk a překvapivě inteligentně, nejpí to nebylo její dílo. Prohrábnul jsem knihovnu, prolistoval pár nesrozumitelnejch a hodně ulítlejch básní. Konečně se ozval zvonek, el jsem otevřít.

Ve dveřích stála moc krásná enská a stačil jí jeden jedinejpohled a utáhla mý srdce ve svěráku. Měla dlouhý černý vlasy a z očí jí koukala váeň. Hned mě napadlo, e jestli se s ní vyspím, na místě umřu. Natěstí ona měla mnohem víc rozumu ne její malá milenka a její příchod byl motivovanej právě a jen snahou ujistit se, e tomalý bezbranný kotě nespadlo do spárů nějakýho úchyla. Vela dovnitř a hned tu svou holku hledala pohledem.

Spí, vysvětlil jsem.

Co jste jí nakecal?

Nic.

Tomu mám věřit?

Chtěla po mně, abych ji s někým seznámil.

S kým?

S Vínou Apsarovou.

A vy jste jí to slíbil?

Musel jsem přikývnout. Posadila se na postel a pohladila ty blonďatý vlásky, pochopil jsem, e je na tom kotěti absolutnězávislá. Kdy se ujistila, e malý nic není, přitočila se ke mně a já tajně doufal v polibek. Namísto toho mě jedním dobře provedenýmchvatem přidusila a nepatrným tlakem na psychokinetický body měabsolutně odzbrojila.

Měl jsi s ní něco? zeptala se.

Ne, odpověděl jsem přidueně.

Tak co tady sakra dělá?

Pozvala mě, chtěli jsme si dát sklenku, ne pojedeme za Vínou.

Ty ji fakt zná? 14 Plastikový svět

Přikývnul jsem, potřeboval jsem se toti nadechnout. Pustila mě, byl jsem paralyzovanej. Na okamik se ve mně probudily skrytý masochistický instinkty a já byl odhodlanej lhát, jen abychprodlouil to dobrodruství o pár vteřin.

Jak se jmenuje?

Manglar Buz junior, a ty?

Jil Cole.

V skrytu jsem doufal, e se neproflákne, e nevím, jak sejmenuje ta mladičká buchta.

Jil se na ni obrátila a trochu s ní zatřásla. Vstávej, lízátko,jedeme na koncert za Vínou.

Malá se probudila a chvíli kolem sebe nevěřícně koukala, a kdy Jil zopakovala tu větu, její obličej se rozzářil a hned začala mlít něco o lásce k celýmu světu.

Vypadli jsme z bytu a sjeli výtahem do mínus jedničky.

Má tady auto? zeptala se Jil.

Ne, jsem tu taxíkem.

Tak vezmem moje. Ta nadpozemská kráska přistoupila knejvětí káře, která tam parkovala, a odemkla ji. Jen se dotkla kliky, autorozevřelo krovky a nabídlo nám luxusní interiér. Pochopil jsem, e ona je z jinýho světa a nae cesty se musej nutně rozejít, byl jsem vakodhodlanej blufovat a do konce. Zapadli jsme do měkkejch poltářů a za chvíli se ozvalo něný předení motoru, jízda městem trvala na můj vkus dost krátce. Jil nebrala ádnej ohled na rychlostní limity a my jsmeběhem chvíle stáli před zadní bránou plně narvanýho stadiónu.

Zdá se, e maj kadou chvíli začít, řekla malá a pozorovala oblohu znečitěnou změtí laserů. Vystoupili jsme a Jil se na měpodívala, pochopil jsem, e mi nevěří.

Tak se uka, vybídla mě a já el k bráně, kterou hlídali dva svalovci.

Jak se vede? spustil jsem na ně, chtěl jsem uvolnit atmosféru. Odpovědí mi bylo mlčení.

15

Martin Buzek


Hele, mám tu dvě baby a potřebuju je dostat na VIP, je to fakt důleitý, zkusil jsem to s upřímností.

Má akreditaci? zeptal se mě jeden z těch vopičáků.

Ne.

Tak vypadni.

Ale já se tam musím dostat, já jsem Manglar Buz junior.

A co má bejt? řek ten jeden. Pokrčil jsem rameny, věděl jsem, e jsem ztracenej, jenome moje astná hvězda mi byla nakloněná. Ten druhej vopičák toti řek, e je mu to jméno povědomý.

No jasně, asi jste mě viděli v novinách nebo televizi, zkouel jsem je zlomit.

Není to ten aek, kterej bude s Vínou dneska vystupovat?zetal se ten jeden. Tomu jsem nerozuměl, snad si mě s někým spletli. Zavolali vysílačkou pro posilu a za chvilku se objevil chlápek vkravatě a znovu se mě vyptával na moje jméno. Potom si projel moji identifikační kartu a s někým mluvil a přitom koukal do papírů.

Nikde vás tady nemám, moná na vás zapomněli. Ví o tom vá otec?

No jasně, pohotově jsem zalhal.

Na VIP jetě někoho protlačím, ty holky jsou s váma?

Jo.

Tak pojďte.

Kejvnul jsem na ně a malá mi hned skočila do náruče. Jil se na mě nevěřícně koukla. V jejím pohledu bylo znát překvapení, zřejmě mě patně odhadla. Věnoval jsem jí vítěznej úsměv.

Proklouzli jsme bránou a li jsme úzkejma chodbičkamatakovým bluditěm, kde byl cítit vydejchanej vzduch. Zdálky u bylslyet hluk hudby a já cestou přemejlel, jakým řízením osudu mě vpustili dovnitř. Pomalu mi začínalo docházet, e za tím vím bude táta a volby. Nejspí dostal nějakej dalí ztřetěnej nápad, nebo se prostě oubyznys nalepil na něj, protoe lidi od Víny Apsarovýpochopili, e s tímhle týpkem můou bejt ve vzájemný symbióze. 16 Plastikový svět Přili jsme pod schoditě, a jak jsme stoupali nahoru, do hlav nám proudila energie z nepřetritýho dunění. Na vrcholu se před náma vyhoupla aréna plná lidí, zalitá světlama, který zběsile bloudily po hlavách, aby se nakonec slily v jedinej silnej proud, co osvítilgigantickej nápis: Volte Manglara!!!

Můj odhad byl správnej a já byl poprvý na tátu skutečně hrdej, ačkoliv jsem věděl, e vechno je jen dílem náhody a chaosu, vekterým existuje tahle společnost. Klidně tam moh bejt jakejkoliv jinej tuctovej chlápek, na kterýho se znenadání usmálo těstí, ale byl tam táta a já díky tomu vypadal jako frajer. Přitočil jsem se k malý apoeptal jí do ucha, aby si to uila, a e po koncertě půjdeme přímo za Vínou. Skoro mě nevnímala, byla v transu a její opatrovnice taky. Člověk kadej den nevidí megashow s vkusně laděnejma scénama kanibalismu. Prostorem začaly dunět divoký rytmy, reflektory se zbláznily a někde z povzdálí byl slyet zpěv. Musel jsem uznat, e i kdy nejsem zrovna zapřisáhlým fanoukem Víny, tak tahle show má opravdu grády. Asi to bylo taky davovou psychózou a celou tou atmosférou, prostě jsem se nechal strhnout a následující hodinu a půl jsem se pohupoval a nechával do svý mysli proudit okolní energii. Celkem sluně jsem se odreagoval. Na pozadí podmanivejch videoklipů, kde se to jen hemilo náznakama sexu a násilí,pořád svítil magickej nápis Volte Manglara! a nenápadně se vypaloval do podvědomí vech přítomnejch.

Hlavní vrchol večera byl ale teprve před náma. Uprostředpřídavku najednou zhasly světla a k nebi vylítnul krvavě rudejohňostroj, předzvěst to blíícího se rituálu, kterým Vína kořenila svý umění. Sledoval jsem obrazovky, Vína tančila, v ruce měla dlouhej nů a kouzlila s ním do prostoru piruety. Vnímal jsem záblesky ostří ve zběsilým rytmu doprovodný kapely a brzo se před náma vyloupla postava určená k obětování. Chvíli mi trvalo, ne mi to dolo, a já se bál tý mylence uvěřit. Na okolních obrazovkách se natěstí brzy objevila nápověda: Seerte Manglara!

17

Martin Buzek


Malá se ke mně naklonila a zakřičela mi do ucha. Jóó, Vína dneska zbatí tvýho tátu, to je jízda!

Nezmoh jsem se na odpověď, moje hlava hledala nějakývysvětlení a rychle se snaila vsugerovat si, e vechno je to jenom jako a tahle show má za úkol prostě jen pobavit lidi.

Není to doopravdy, říkal jsem si v duchu, ale celý to divadlo bylo tak neuvěřitelně podmanivý, e jsem tomu uvěřil.

Lidi kolem podlehli hysterii a začali hromadně křičet: Seerte Manglara!

Vude se ozývalo burácení a dav se definitivně zmocnil mýho rozumu. Zvednul jsem ruku zaatou v pěst a vykřiknul jsem:Seerte Manglara!

Jil se na mě podívala, zase měla v očích překvapení, ale i jí se zmocnila tahle mánie a tak se přidala k malý, která to křičela u dávno.

Seerte Manglara! křičeli jsme a bylo nám krásně.

A Vína nás vechny poslechla, vzala tu svoji zabijáckou kudlu a vrazila ji tátovi do břicha. Obrazovky zaplavil gejzír krve anásledoval dalí úder, byl to balet a tanečnice se znovu a znovu vrhala na svoji obě. Dokud cítila stopu ivota, kmitala její ruka vevraedným rytmu, a kdy se proud definitivně zastavil, klekla si a zubama utrhla kus masa. Viděli jsme detail jejích zubů, celý to fantastický představení a některý lidi v publiku začali omdlívat. Manglar je mrtvej, bliklo na obrazovkách. A vechno se ponořilo do úplný tmy.

Celou minutu bylo hrobový ticho a pak se rozblikalystroboskoický světla a na obrazovky se vrátil nápis Volte Manglara! To byl konec celý show.

Paráda! zakřičela malá a vrhla se mi kolem krku, aby měpolíbila. Já stál jako opařenej a marně přemejlel, kde je hranice mezi realitou a iluzí. 18 Plastikový svět

Co bude teď? zeptala se Jil.

Jestli to není sen, tak nevím.

Na sen to moc nevypadá, řekla Jil.

Půjdeme za Vínou? zeptala se malá.

Rozhlídnul jsem se a hledal na tribuně toho člověka v kravatě, stál kousek od nás a mluvil do vysílačky. Přiel jsem k němu.

Chci mluvit s Vínou, řek jsem.

To fakt nepůjde, odpověděl.

Serala mi tátu! vykřiknul jsem a skoro propad hysterii,protoe mý tělo tý mylence doopravdy uvěřilo.

No to je vlastně pravda, usmál se a zase začal mluvit do vysílačky.

Chvíli vydrte, řekl pak a zmizel.

Čekal jsem, dav pod náma a okolo nás začal řídnout, uběhlo čtvrt hodiny, a jsme tam stáli skoro sami, pak se objevil jeden z těch vazounů, který hlídkovali u brány. Kejvnul hlavou a my ho následovali. Začali jsme se brodit odpadkama, někdo zapnulreflektory a jejich zář osvítila apokalyptickej obraz. Dorazili jsme podpódium a bodyguard nám otevřel malý dvířka.

Dál u trefíte sami, řek a zmizel.

Bloudili jsme spletí chodeb, dokud nás instinkt nedoved před správný dveře. Zaklepal jsem, ádná odpověď, a tak jsem vzal za kliku. Táta! Fakt jsem byl rád, e je naivu, a objal jsem ho jakonikdy před tím. Stál tam skoro nahej, břicho vypoulený přes okrajtrenýrek a v obličeji měl ten křečovitej úsměv, kterým z billboardů oblaoval voliče.

Straně rád tě vidím, řek na uvítanou.

Já tebe taky.

Přiel ses podívat? Nikdy bys neřek, e politika můe bejttaková sranda, co?

To teda ne, se frajer táto.

A kdo je tu s tebou? zeptal se a pohledem zabloudil na malou

19

Martin Buzek


a já uviděl v jeho očích mlsnej výraz. Teprve tehdy jsem si vim jeho

proměny, e se vlastně z ulápnutýho človíčka stal ze dne na denněkým, kdo dovede ovlivňovat ivoty druhejch, někým, kdo si odivota bere plnejma hrstma. Nejspí to v něm dřímalo u dávno a celej

ten jeho předchozí ivot byla jen obrovská frustrace. Bylo mi totrochu líto, protoe a se vrátí zpátky na zem, bude to pro něj dostbolestný probuzení. Na druhou stranu, díky tátovi jsem byl teď blízko

Jil, která mi úplně popletla hlavu.

Kámoky, odpověděl jsem a on se zasmál.

No jasně, kámoky.

Hele, tati, moh bys nás seznámit s Vínou? zeptal jsem se.

Na to se jeho smích jetě prohloubil. Přili jste za královnou? Támhle ji máte, ukázal na pohovku v rohu místnosti.

Zprvu jsem myslel, e si dělá srandu, protoe bytost, která se tam povalovala, byla podobná zfetovaný lapce. Musel jsem jít blí a skrz rozmazanej mejkap vytuit, e tahle troska je opravdu bájná Vína Apsarová, která pravidelně u několik let láme ebříčkysobotních hitparád.

Je sjetá, řek táta.

Čím? zeptal jsem se.

Tribotulmetalchlorid.

To je palba, řek jsem.

O týhle droze jsem toti zaslechnul jen báje a legendy. Kadápilulka je chůze po tenkým ledě, zahrávaj si s tím spí sebevrazi, který u nemaj co ztratit.

Jo, má toho tady spoustu, asi to patří k folklóru.

Kouknul jsem se na malou. Byla dost ochromená, vidět svůj idol v limbu není nic pěknýho, a i kdy nevypadala moc okovaná, ztváře jí zmizel ten přeastnej výraz.

Otočil jsem se na Jil.

Asi vypadneme, navrhnul jsem. Přikývla.

Půjde s náma? zeptal jsem se táty. 20 Plastikový svět

Kdepak, představení jetě neskončilo. Musím počkat, a miseenou nový aty, ty starý Vína rozřezala na hadry.

Jak jsi vlastně z toho veho vyváznul ivej? vyslovil jsem otázku, která se od začátku nabízela.

Jednodue, do ničeho jsem nevlez, ale víc ti říct nemůu,prozrazený kouzlo toti přestává bejt kouzlem.

Chvíli jsme mlčeli. Měl by ses taky objevit doma, kdy u se máma vrátila, řek jsem.

Před volbama to asi nestihnu, vymlouval se.

Tak se měj, radi jsem to uzavřel. Znovu se mezi námarozevřela propast neporozumění a mně dolo, e i kdy se táta stanetřeba prezidentem vesmíru, my dva si stejně občas nebudeme mít co říct.

Venku jsem se zhluboka nadechnul, zase jsme se brodiliodpadkama. Jil si začala zpívat jeden z hitů tohodle večera, měl jsem ji za intoku, ale nejspí to nebyla úplně pravda. Asi v půli stadionu jsem se zastavil, měl jsem neodbytnej pocit, nějaký tuení.

Něco tu nehraje, řek jsem.

Co? zeptala se Jil a přestala zpívat.

To právě nevím.

Asi ty remorkéry, řekla malá. Zvednul jsem hlavu. Půl nebe bylo zakrytý vesmírným korábem a z něj visely vlečný lana jako chapadla obří chobotnice. Byl to úchvatnej obraz. Obří loď sevznáela na nebi a její trup byl prosvícenej milionem malejch okýnek. Připomínala nějakou apokalyptickou vizi, obrovskýho brouka,kterej si přiletěl pro planetu, aby si ji odnes s sebou do pekla. Člověk dostával mrazení do zátylku, kdy si pomyslel, e by tenhle strojdoopravdy popadnul Ráj a začal ho přesunovat. Co kdy se tonepovede a my budeme vrený do temnýho a studenýho vesmíru? Pomalu to přestávala bejt sranda. Podíval jsem se na Jil, měla na tváři skoro a nábonej výraz. Ta velikost na nás oba působila stejně, byli jsme

21

Martin Buzek


bezvýznamný lidský červi, kterejm nezbejvalo, ne zase sklopithla

vu. Jetě chvíli jsme koukali na nebe a pak pokračovali v cestě.

V autě jsem zapnul telku a naladil zprávy. Remorkéry měla na

svědomí frakce za nezávislost Ráje. Ti pitomci toti dostali strach,

a tak narychlo vymysleli akci, která jim měla zajistit vítězný volby.

Samozřejmě, e po nekonečným vyhrávání předchozích voleb byli

vichni politici v týhle přiblblý straně totálně zdegenerovaný ajedi

ný, co dokázali, bylo chodit v kravatách a rozdávat prázdný úsměvy

a předvolební hesla. Take kdy se najednou mělo něco narychlo

vymyslet, nikdo neměl kloudnej nápad a vem nahoře začalo týct do

bot. Nezbylo ne opráit starou historku o přemístění planety aoko

řenit ji trochou akce, nějakej blázen doopravdy najal remorkéry

a přemístil je nad nae hlavy. Ani se neodvauju pomyslet, kolik

prachů do toho museli narvat. Ná protivník byl silnej a nebylorad

ný ho podceňovat.

22

Plastikový svět


3.

Jil řezala zatáčky a my byli brzo zpátky v bytě u její mladičký milenky, skoro to vypadalo, jako kdybysme ani neodeli. Jen oči, kterejma na mě Jil předtím koukala, se změnily a já věděl, e jsem zabodoval. Vytáhnul jsem nějaký pití a začal mluvit o blbostech.

Malá po chvíli zase usnula a já se díval na Jil a její krásnoupostavu. Líbila se mi víc a víc a ona zatím zabloudila pohledem k dívce svýho srdce.

Stejně si ji chtěl přefiknout, řekla mi.

Slabá chvilka, jsem chlap, řek jsem na svoji obranu.

Vy máte slabou chvilku pořád. Teď si brousí zuby na mě.

Nic si nebrousím, prostě jsem se zabouchnul.

Takový věci neříkej, kdy to nemůe dokázat. Ale jsem ráda, e ses objevil, u tu začínala bejt nuda, vstala a začala se procházet po bytě, její ruka bloudila po nábytku, pak se zase posadila na postel a pohladila malou po vlasech.

Kdy na ni bude hodnej, má u mě anci, můeme bejtkamarádi, nic víc, tvůj prvotní úmysl ti odpoutím. Teď můe vypadnout.

Na to se nedalo nic říct. el jsem domů setmělým městem apořád přemejlel, jestli vechno není nějakej podivnej sen, ale nakadým rohu na mě z plakátů koukal můj vlastní táta a ujioval mě o opaku. Byl jsem astnej, e se můj ivot změnil. Jil byla první holka, která byla o třídu vej a přitom nepoznala, jakej jsemoutsider. Dost moná, e jsem jím i přestával bejt, a to byl slastnej pocit, kterej se rozlejval v mejch ilách. el jsem se pořádně vyspat, nabrat energii na dalí divokej den.

Samozřejmě, e ten pitomej nápad s remorkérama zabral, byltoti neuvěřitelně blbej a právě takovýhle věci maj na voliče ten

23


největí účinek. Ručička těstěny zase přivála několik procent na

stranu naeho soupeře a Nezávislost vedla. To následně rozpoutalo

hotový ílenství. Tátovi přívrenci propadli hysterii a začalivnuco

vat svýho guvernéra kdekomu. Společnost se brzy polarizovala

a najednou tu byly dva nesmiřitelný tábory. Jedni přesvědčený

o nutnosti přestěhovat planetu jinam a jiný, co tvrdili pravej opak.

Během týdne se celá kampaň otočila na desetníku a bylo tu zasesta

rý dobrý téma o světlý budoucnosti. To hrálo do karet Nezávislosti,

jenome táta taky bodoval. Spousta lidí k němu upnula svý naděje,

protoe prostě chtěli změnu, nebo jen z recese li hodit hlaschlápko

vi, kterej jetě před měsícem byl jedním z nich. Na tom geniálněpa

razitovala média, vděčná, e maj o čem informovat, a ve svý marný

snaze odhalit aspoň zlomek pravdivý informace zdeformovaly celej

obraz voleb do komicky nesrozumitelný komiksový podoby.

Nezávislost přela do ofenzivy. Devadesát procent reklamních

ploch teď zdobily plakáty s obří mateřskou hvězdou zabarvenou do

luta a fotky cizokrajnejch stromů a rostlin, aby si lidi dokázali

představit, jak bude vypadat ten skutečnej ráj na Ráji. V telcepromí

tali rozhovory s posádkama remorkérů, od kapitána a po uklízeče,

a vechno to vypadalo, jako by u zejtra měli zaehnout motory

a pohnout vesmírem okolo. Perfektní PR akce, co musela státhro

madu peněz. Kdy jsem viděl show, která se na tyhle volby nabalila,

bylo mi jasný, e Nezávislost má pořádně nahnáno. A to bylo úasně

motivující, byl jsem odhodlanej jít k volbám a vůbec to nesouviselo

s tím, e se guvernérem moh stát můj táta. Byl to klasickejzačarova

nej kruh, čím víc nerozhodnutejch dostala kampaň Nezávislosti, tím

víc těch, co na volby dřív kalali, se hlásilo k tátovi. Bylo zřejmý, e

ance jsou naprosto vyrovnaný, a tak o výsledku rozhodnestatistic

ká chyba. Na konci tohodle divadla byl absolutní rekordregistrova

nejch voličů, kterej překročil osmdesát procent. Vichni se prostě

chtěli zúčastnit tohodle divadla, nový reality show, která tu udlou

ho nebyla.

24

Plastikový svět


V předvečer voleb jsem zavolal tátovi a popřál mu hodně těstí, sám jsem nevěděl, jestli chci, aby vyhrál. Vechno by se pakzměnilo a já bych il ve stínu jeho funkce. Najednou mi vechno přilo malicherný a hloupý. Radi jsem nad tím nepřemejlel a el se napít, taky jsem napsal Jil a celej večer čekal, jestli mi odepíe. Nic, asičekala, jak to dopadne s mým tátou, a já se rozhod čekat taky. Zalez jsem mírně přiopilej do postele a zavřel oči. Moje víčka ale brzy otevřela jedna z těch gigantickejch lodí. Obrovskej remorkér měvytáhnul z postele a jeho obří chapadla mě vynesla a do vesmíru.Pozoroval jsem Ráj pod sebou, byl malej jako pendlíková hlavička a na pozadí celýho vesmíru byl absolutně bezvýznamnej. Remorkér se rozletěl směrem ke hvězdě. Moje tělo pomalu začínaly zahřívat paprsky, překonali jsme orbity několika předchozích planet akonečně jsme byli na prvním místě. Loď ale nezpomalila, naopak,řítila se zběsile do nitra rozhavenejch plynů a já jsem pochopil, e mě chce uvrhnout do pekla. Puste mě! zařval jsem a v ten okamik sevření chapadel povolilo a já padal dolů. Mimo dosah hvězdy, byl jsem stahovanej obří černou dírou, která bojovala o moji dui speklem. Proklel jsem svůj ateismus a zmizel v singularitě hmoty.Zmizel jsem.

Ráno v osm hodin se otevřely volební místnosti, tou dobou u tam byla sluná fronta a pár lidí se dokonce popralo. Několik bláznů se rozhodlo bojovat za svoji věc a do samotnýho konce, a tak začali dělat agitku přímo na místě. Městem projíděly dodávky počmáraný volebníma heslama, starý veteráni na vozejčku rozdávali lidempřebytečný ručníky. Ručník jako vlajka vech malejch, armáda bláznů vytáhla do ulic, aby bojovala za tátu a nai věc. Proti nim se postavili Nezávislostí zaplacený komparsisti, co rozdávali sluneční brejle na důkaz toho, e po přesunu se budou moct lidi opalovat po celej rok. Dost lidí to zmátlo, a tak chodili po ulicích s ručníkem i brejlema. Důchodci, mámy s kočárkama, podivný panoptikum vytvořilo

25

Martin Buzek


kulisu těchhle voleb. V deset dolo k prvním potyčkám, Nezávislost

toho hned vyuila a skrze média nařkla tátu z manipulace voleb, tou

dobou toti její komparzisti dostávali na prdel. Lůza vybavenáručníkama je začala lynčovat a rozlapávali ty jejich brejle na důkaz

svýho vítězství. Brzy se emoce přenesly i do volebních místností

a bylo potřeba jednat. Násilí dřímalo v lidech jako časovaná bomba

a současná situace připomínala zapálenou roznětku. Ve dvanáct se

z nebe spustily provazy. V první chvíli mě napadlo, e začal přesun,

měl jsem v hlavě pořád jetě ten podivnej sen, a tak jsem podlehnul

lehký panice. Natěstí se po těch lanech spustilo jen pár mariňáků,

hvězdná pěchota, námořníci, Urna a vechny zásahový jednotky, co

zaměstnávaly chlapy s nezvladatelnou touhou někoho pacifikovat.

Armáda převzala na chvíli otěe, protoe ve zmatku a tlačenicích

před volebníma místnostma u zařvalo pár desítek lidí.

Dalí část představení připomínala válečnej stav. Kluci odpěchoty obsadili ulice a vládní budovy a kadýho, kdo el kolem,buzerovali, aby ukázal registraci nebo potvrzení, e u odvolil. Do volebních místností pak nasadili mariňáky, který tam tupě mávali flintama a neskutečně se nudili. Tahle kulisa trochu zchladila hlavy, a tak zbytek voleb proběhnul celkem v pohodě.

V deset večer se zavřely volební místnosti a vechny kanály se hned začaly předhánět v odhadu výsledků. Nejsledovanějí televize samozřejmě hlásaly vítězství Nezávislosti, od který dostávali tědrý sponzorský příspěvky. Pravej stav věcí si ale netroufal odhadnout nikdo. První trochu rozumnej odhad přiel ve čtyři ráno: Táta 48,35. Nezávislí 48,32. Ostatní 1,33. To bylo po hodině potvrzený ivolební komisí, jenome jetě zbejvalo sečíst přes edesát procent hlasů. Za dalí dvě hodiny vedli Nezávislí a za rozbřesku u zase táta. Těch pár setin procenta se prostě líně převalovalo přes misky vah a kadej zpřesněnej odhad jen popíral ten předchozí. Vechno bylosamozřejmě pečlivě proloený reklamama na limonády a umělý psy. A mě napadlo, e vekerej ten humbuk kolem voleb je pečlivě 26 Plastikový svět zorganizovanej televizí a spřízněnejma mediálníma korporacema, který si při kadý takovýhle příleitosti pořádně napakujou kapsu.

S přibývajícím mnostvím sečtenejch hlasů se stíral rozdíl, co dělil oba tábory. ílenství pokračovalo a lidi, který vydreli uobrazovek, se po čtyřiadvaceti hodinách dočkali podivnýho rozuzlení. Táta byl skoro vítěz, ved tím nejmením moným rozdílem dvou promile procenta, jenome chybělo sečíst jetě přes deset tisíc hlasů. lo o voliče rozstrkaný v zastrčenejch koutech blízkýho vzdálenýho vesmíru. Vesměs to byly posádky lodí, který pendlovaly meziRájem a nedalekou základnou u červí díry, kam dopravovaly vekerej vauxid vytěenej na naí malý planetce. A bylo celkem logický, e větina těchdle lidí podporovala Nezávislost, která byla skrytěfinancovaná největí těařskou firmou v týhle části galaxie, Lepí svět s. r. o. Den napjatýho očekávání se změnil v dalí tejdenpotřebnej k sečtení posledních hlasů.

Celá komedie voleb se smrskla v otázku, jestli přijde k volbám aspoň část vesmírnejch tuláků, co se ukrejvali za hranicema naeho Ráje. Zdálo se celkem jasný, e tuhle monost si Nezávislostnenechá utýct, nebo devadesát devět procent vnějího vesmírukontrolovaly lodě Lepího světa. Podle zákona byl ale týden ten nejzazí termín pro odvolení a bylo teda jen otázkou času, kolik vesmírnejch lodí se do tý doby dostane na orbit Ráje, aby je moh navtívitvolební komisař.

První tři dny se nic nedělo, táta furt v čele a plnej optimismu. Čtvrtej den dorazily první lodě a zase trochu vyhrotily tenvyrovnanej výsledek. Bylo zřejmý, e kadej hlas má svoji váhu. V tenokamik jsem se zvednul ze svýho křesla. U mě nebavilo to neustálý sledování televize, měl jsem hlavu vymytou reklamama a a bude výsledek známej, stejně se ho dozvím. Navíc u jsem nemohvydret to vnitřní dilema. Drel jsem sice palce tátovi, ale ve skrytu due jsem stejně fandil Nezávislosti a dalí den zase obráceně. Byl jsem

27

Martin Buzek


nerozhodnutej jako vichni ostatní a potřeboval si vyčistit hlavu.

A taky jsem zase zatouil vidět Jil.

Zavolal jsem jí, nebrala mi to. Po pár pokusech jsem to vzdal a rozhodnul se proniknout k ní skrze tu její mladinkou vílu. Vzal jsem auto a jel prázdnejma ulicema, nael její dům. Přede dveřma jsemnezapomněl přečíst si jméno tý malý blonďatý krásky, jmenovala se Mon, vzpoměl jsem si, e se mi tenkrát v baru představila a já paktuhle informaci někde potratil. Otevřela mi rozcuchaná a v pyamu.

Ahoj, rychle pojď dál, za chvilku budou dalí výsledky, vtáhla mě dovnitř a já viděl hotovou reklamní apokalypsu. Na zemi seválely obaly od limonád a výrobků, který se točily na obrazovce vpauzách mezi neustálým zpřesňováním a analýzama voleb. Narazil jsem taky na dva umělý čokly, co se prali o zbytek igelitovýho obalu a jen mě zahlídli, schovali se za pohovku.

Mon si lehla do křesla a dál se koukala na bednu. Dávalirozhovory s fanoukama. Jeden psychopat tam tvrdil, e jestli tátunezvolej, nechá si odebrat levou hemisféru. Jinej zas, s potetovanou hlavou, asi skalní fanda Nezávislosti, vyhrooval vyhozenímplanety do povětří. Televize se chytila příleitosti za vlasy a kadejchdeset minut ukazovala podobný blázny. Nakonec ukázali záběry ze zákulisí volební komise, byl to takovej napůl hranej dokument adojemně líčil, jak důleitá je demokracie. Prokládali to furt stejnejma blábolama o svobodě slova a jednotlivce, kterejma se společnost masíruje při kadý vhodný příleitosti. Kdy u to vypadalo, e tu televizi asi vypnu, vytáhli příběh chlápka, kterej tu schizofreniinerozhodnosti nevydejchal a namísto k volbám el skočit pod metro. Zase tam byly rozhovory s jeho příbuznejma a kamarádama a já bych přísahal, e polovinu těch lidí znám u z teleshoppingu. Mon mi ale vysvětlila, e televize nele, a já se nechtěl hádat. Nakonec zveřejnili číslo charitativní sbírky, aby toho blázna mohlichirurgové zase seít, protoe jeho mozek to čirou náhodou přeil nalepenej ke spodku kolejnice někde mezi pracema. 28 Plastikový svět

Poleme mu nějaký peníze? zeptala se Mon a svěřila se mi se zálibou podporovat pratěný lidi a nápady.

Moc jsem nechápal, co je ulítlýho na tom skákat pod metro. Kdo je to my?

Ty a já.

Kde vůbec bere peníze? Od Jil?

Jo, taky. Vzala telefon a oupla tomu pitomci několik tisícovek.

To je ílený, řek jsem.

Náhodou, tvýho tátu jsme taky podpořily, jetě kdy ho nikdo neznal.

Co dělá Jil? zeptal jsem se opatrně.

Nevím, co začaly volby, tak se tu neukázala.

Ví, kde bydlí?

Ne.

Ví o ní aspoň něco?

Má hodně kamarádů, ale větina jich je divnejch.

A co dělá? Má nějakou práci?

Ne. Je trochu záhadná a má hrozně moc peněz.

Tenhle byt má od ní?

Ne, ale větinu věcí mi dala Jil. Vlastně skoro vechno, jenom auto mi nechce koupit, bojí se, e bych se zabila, proto je nejradi, kdy jsem doma a cpu se limonádama.

Taky jsem si leh do křesla a zvednul ze země jednu láhevsladkýho nektaru. Koukali jsme na sloupcový grafy a dalí a dalí reklamy.

Mon se la vykoupat, během naí návtěvy u podruhý, a jánajednou dostal geniální nápad. Vytáhnul jsem malej seitek, ten, co mi dal doktor v sanatoriu, kde se léčila máma. Pak jsem vzal ovladač od televize a vsunul mezi záplavu kanálů jednu nenápadnoufrekvenci. Kdy se Mon vrátila, chvíli jsem počkal, a jí uschnou vlasy, a přeel jsem do útoku.

29

Martin Buzek


To je od ní dost sobecký, drí tě tu jako v kleci, řekl jsem jí.

Mně to nevadí.

Nechce bejt svobodná?

Já jsem svobodná.

Tak proč ti nekoupí ten auák?

Pokrčila rameny.

Co kdybych ti ho koupil já? zeptal jsem se.

Koukala se na mě a těko skrejvala překvapení. Bylo těkýodolat tomuhle kouzlu a i kdy chvíli vzdorovala, její boj byl předem prohranej.

Chci.

Přepnul jsem telku a chvíli sledoval teleshopping, a kdy seobjevila první nabídka na auto, vzal jsem telefon a nadiktoval do něj svoji ádost, bylo to jednoduchý.

Otočil jsem se na Mon: Zítra tady bude.

Usmála se, byla zvyklá dostávat dárky. Zase jsme koukali na bednu a já dostal hlad.

Má tu nějaký jídlo? Co kdybych skočil do nějaký restaurace a něco přines? nabídnul jsem se.

Tak jo.

Tohle jsem přesně potřeboval, za prvý u mě z tohonepřetritýho sledování televize bolela hlava, a pak jsem se spolíhal, e avyadnu, Mon to nevydrí a vyklopí tu historku s autem Jil.

Měl jsem pravdu, jen co jsem se vrátil z procházky, v rukou dvě porce ďábelsky kořeněnejch hypnotomickejch červů, zahlíd jsem Jil. Byla natvaná.

Nemám ráda naschvály, řekla na uvítanou.

Promiň, chtěl jsem tě vidět, omlouval jsem se.

Copak? Má deprese? S tvým tátou to vypadá bledě, rejpla si do mě.

Kalu na něj, myslel jsem, jestli bysme si někam nevyrazili. 30 Plastikový svět

My, a kam? zeptala se.

Nevím, ty jse na řadě, řekl jsem.

Ona se uklíbla a vrazila mi do ruky telefon. Nejdřív zru toauto, řekla, vyrvala mi jídlo z rukou, lehla si na pohovku a v klidu se pustila do mojí porce.

Chvilku jsem nahodile mačkal klávesy a pak jsem hodil telefon na zem. Ona dojedla, pohladila Mon a obrátila svou pozornost na mě.

Je pravda, e pár lidí by tě rádo poznalo, řekla.

Můj tep se předběhnul o tři doby a já se zase snail zachovat si chladnou tvář.

Kdo?

Uvidí sám. Jdeme, odpověděla a já ji následoval.

el bych za ní na konec světa, a ten zatím končil ve výtahu. Její ruka přeběhla po tlačítkách a vystoupala na to nejvyí. Třeba tu bydlí, napadlo mě. To by vysvětlovalo její rychlý příchody, jenome vechno bylo jinak. Jen co nás výtah vyplivnul v nejvyím patře, Jil zamířila na schody, vyběhla je a otevřela dveře na střechu. Koukal jsem na nablejskanou helikoptéru. Měla podobu váky,aerodynamickej čumák a dlouhej ocas, leskle černej povrch protínaly úzký terbiny, který poíraj turbulence vzduchu. Na spodní straně oken byl zlatem vyvedenej rozsah výbavy. Sedm hvězdiček. Listy rotoru byly sklopený v podivným úhlu. Helikoptéra připomínala podivný umělecký dílo, ke kterýmu si jako bonus můete přikoupit monost lítat.

Nastoupili jsme, Jil si nasadila sluchátka a přecvakala několik páček. Unavený listy rotoru oily, zvedly se a v lehkým krouenízačaly potichu svitět vzduchem. Jen co se motor dostal trochu dootáček, Jil vzala prudce za knipl a zvedla stroj rychle do vzduchu. Pochopil jsem, e srdce tohodle vznáedla je nadupaný, jeho geny byla vytvořený jako hold svobodě. Město se na chvíli zmenilo, jen abych si moh vychutnat ten pohled, a u jsme se řítili k zemi do

31

Martin Buzek


spleti uliček a prolítali jsme úzký mezery sevřenejch mrakodrapů.

Na chvíli se objevila holá plocha přístavu a hned jsme byli na okraji

ve vybydlený čtvrti, kde nebyl prostor pro nic jinýho nepoloroz

padlý továrny. Přelítli jsme obvodový zdi starý chemičky a Jil la na

přistání, přímo v srdci komplexu stála nově vyhlíející budova sar

chitektonickým podpisem nějakýho blázna. Jil zarolovala nad tu

změ skla a plechu a lehce se snesla na přistávací plochu, kterátvoři

la v kontextu obrysů celý střechy hezky sprostej obrazec.

Vystupovat!

32

Plastikový svět


4.

Rozhlíel jsem se, tohle místo bylo dokonale utajený a kdonebyl členem klubu vzduchoplavců, neměl naději se sem dostat. Vstupní dveře byly zamčený, Jil k nim přistoupila a doprostředpřitiskla ruku.

Je to na otisk? zeptal jsem se.

Jo, na otisk mysli, odpověděla a zatvářila se záhadně.

Tentokrát byla volba ve výtahu o dost jednoduí, na ovládacím panelu bylo jediný tlačítko, Jil ho zmáčkla a já s napětím čekal, kam nás kabina doveze. Dveře rozevřely svou náruč a my jsme stáli ve velký místnosti. Byl to nějakej klub a vude kolem postávalyskuinky lidí. Jil la uvolněným krokem a já za ní. Asi bylo poznat, e jsem tu cizí, protoe jen jsme se přiblíili ke dvěma diskutujícím chlapíkům, ten vyí se hned na Jil obrátil s otázkou, co e jsem vlastně zač. A z jeho pohledu bylo patrný, e dokud nedostaneodpověď, bude mě přehlíet jako doposud.

Manglar Buz junior, řekla Jil a tyhle tři magický slůvkastačily, aby mě komunita vzala mezi sebe. Najednou si mě se zaujetím prohlíeli, chtěli vidět potomka někoho, kdo momentálně hejbe světem.

Já jsem Hal, řekl ten chlápek a podal mi ruku. Lehce jsem ji stisknul.

Tvýmu tátovi rozhodně fandím, i kdy je jedno, kdo vyhraje, aspoň proouchnul stojatý vody.

A druhej chlápek, co měl na nose silný brejle, hned rozvíjeltéma: Co udělá Manglar, a bude guvernér? ptal se.

Nevím, já jen doufám, e se to nestane, odpověděl jsem.

Hal se usmál a ouchnul do mě. Je chytřejí, ne vypadá, řekl na moji adresu a otočil se na Jil. Nikdy nepochopím, kde bere ty svý známý.

Sami se na mě lepěj, řekla a vzala si sklenku pití.

33


Nezávislost přes vechny svý chyby stejně vyhraje, to musí bejt jasný kadýmu, řek Hal.

Jo, je to koda, ale já jsem stejně přesvědčenej, e Manglarkoe za Nezávislost a celý je to blamá, ozval se chlápek v brejlích.

Táta je v tom nevinně, fakt, je to spí náhoda, nebo sledabsurdních okolností. Kadý ráno čekám, e u nás zazvoní televize a zcelýho běsnění kolem voleb se vyklube nějaká pitomá reality show.

Ké bys měl pravdu, řek Hal.

Pravdu? Rozhodně má smysl pro ironii, dodal ten druhý.

Ale to je pravda, bránil jsem tátu.

Pravdu dávno pohřbila nezávislost tisku. Je ulapaná miliónem smylenejch zpráv a polopravd. Jak ji chcete hledat? Ne, já jsem rozhodně pro to, aby se tyhle pitomý slova vymazaly ze slovníku,jejich význam dneska u jenom mate.

Pochopil jsem, e budeme zřejmě v nějakým klubu frustrovanejch intelektuálů, který si tu nad sklenkama alkoholu vylejvaj svý deprese.

Jil se vzdálila a já přemejlel, jestli se mám vydat za ní, alenechtěl jsem vypadat jako její stín, a tak jsem se rozhodl přetrpětdalích pár minut rozhovoru. Ty dva si chvíli vyměňovali názory, a kdy je to přestalo bavit, obrátili se zase na mě.

Je Manglar heterosexuál? zeptal se Hal.

Coe? Nechápu, jak to souvisí, odpověděl jsem, ta otázka mě toti zaskočila.

Ton má toti teorii, e devadesát procent politiků jsou teploui.

Pochopil jsem, e Ton je jméno toho brejlovce.

Tak to táta asi není politik, protoe mám dojem, e naposledy se vyspal s Vínou Apsarovou.

To ne, umělci se nepočítaj, vykřiknul Ton, ty maj vlastnípohlaví, celej jejich ivot je úchylnej. Bejt to na mě, posbírám je dopoelářskýho vozu a mrsknu do nejblií černý díry. 34 Plastikový svět



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist